38 C 94/2020-127

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalované: ; jednající prostřednictvím [anonymizováno 7 slov] [IČO] sídlem [] o zaplacení částky 99 000 Kč s přísl. - náhrada nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 99.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 99.000 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 17. 6. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody jako nemajetkové zadostiučinění v penězích ve výši 99.000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že podáním ze dne 17. 12. 2019 uplatnil u [stát. instituce] nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup – neoprávněné a nedůvodné trestní stíhání. Proti žalobci bylo usnesením Policie České republiky, [stát. instituce] [obec], [anonymizována čtyři slova] ze dne 29. 4. 2019, [číslo jednací] zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 1 trestního zákoníku a toto trestní stíhání žalobce bylo ukončeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým bylo trestní stíhání žalobce zastaveno, neboť skutek, pro který byl žalobce stíhán, není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2019 Trestní stíhání proti žalobci bylo tedy zahájeno dne 5. 5. 2019 a bylo pravomocně skončeno zastavením trestního stíhání dne 8. 11. 2019, trvalo tedy více než půl roku. Toto trestní stíhání bylo od začátku zjevně bezdůvodné, neboť žalobce byl trestně stíhán pro skutek, který není trestným činem a pro který vůbec nemělo být vedeno trestní řízení. Žalobce byl trestním stíháním, trvajícím více než půl roku, závažným způsobem postižen, když trestní stíhání pro žalobce znamenalo značné nervové vypětí a psychickou zátěž, způsobenou i tím, ze na výsledku tohoto řízení záviselo mj. i další bydlení žalobce v bytě v [obec], [ulice a číslo]. Žalobce již delší dobou trpí psychickými problémy, pro které byl v minulosti hospitalizován na psychiatrii, na psychiatrii se ambulantně léčí do současnosti. Žalobce bez své viny se stal stíhaným delikventem, čímž došlo k rozsáhlé a do značné míry i nevratné degradaci vážnosti, důstojnosti a postavení žalobce ve společnosti.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v daném případě postačuje samotné konstatování porušení práva jako dostačující za kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním s tím, že žalovaná také zaslala žalobci omluvu. Žalovaná má za nesporné, že trestní řízení, které bylo proti žalobci vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], bylo zahájeno vůči žalobci dne 29. 4. 2019 usnesením o zahájení trestního stíhání, dne 28. 8. 2019 podalo [státní zastupitelství] [anonymizována tři slova] [obec] obžalobu k Městskému soudu v Brně a dne 16. 10. 2019 bylo vydání usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2019. Žalovaná má za to, že konstatování porušení práva a vyslovení omluvy, je v daném případě dostačující formou kompenzace. Žalovaná má za to, že povaha trestní věci, pro kterou byl žalobce stíhán, nemá výrazně dehonestující charakter, tak jako je tomu například u násilné trestné činnosti. Vliv délky trestního řízení na vznik nemajetkové újmy byl dle názoru žalované spíše méně patrný, neboť trestní stíhání žalobce trvalo po dobu 6 měsíců, což lze považovat za dobu zcela přiměřenou. Konkrétní zásah do osobní sféry žalobce dosud nebyl prokázán.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že samotné konstatování porušení práva spojené s omluvou je s ohledem na okrajové prokázání nemajetkové újmy neadekvátní formou náhrady, když trestní stíhání je natolik závažným zásahem do základních práv a svobod stíhané osoby, že vzniklá imateriální újma je u neoprávněně stíhané osoby opravdu velmi intenzivní a značná. V demokratické společnosti, založené na principech právního státu, by mělo být pravidlem, aby za tento intenzivní neoprávněný zásah do práv a svobod stíhané osoby stát poskytoval náhradu opravdu adekvátní a nikoliv pouze symbolickou. Za nedůvodné trestní stíhání by mělo obvykle být přiznávání zadostiučinění ve formě peněžité náhrady, když jiná forma zadostiučinění by připadala v úvahu pouze ve výjimečných případech. Dle stávající judikatury při rozhodování o nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené neoprávněným trestním stíháním, je nutné řešený případ porovnávat s jinými obdobnými případy, týkajícími se odškodnění za neoprávněné trestní stíhání.

4. Z důkazů provedených v řízení, a to zejména z důkazů obsažených ve spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že usnesením Policie ČR, [] [obec], [anonymizována čtyři slova] ze dne 29. 4. 2019, [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že„ nejméně od 27. 10. 2018 do současné doby, kdy uplynula marná desetidenní lhůta k vyklizení bytu, kterou si osobně převzal dne 16. 10. 2018, a která mu byla zaslána v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. [číslo jednací], [spisová značka], ze dne 15. 8. 2018, s nabytím právní moci dne 12. 9. 2018, protiprávně užívá byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží budovy na ulici [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec], oprávněných osob [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], kteří se stali na základě uzavřené dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 26. 1. 2010 s původním vlastníkem členských práv [jméno] [příjmení], [datum narození], členy Stavebního bytového družstva [], [obec], [ulice a číslo] a následně se stali vlastníky předmětného bytu na základě uzavřené smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 14. 4. 2010, uzavřené jmenovanými se Stavebním bytovým družstvem [], [obec], [ulice a číslo], čímž způsobil manželům [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] újmu“. Z odůvodnění usnesení soud zjistil, že k zahájení úkonu trestního řízení došlo z podnětu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

5. Soud dále ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] provedl protokol o výslechu žalobce ze dne 24. 5. 2019, dle kterého žalobce uvedl, že se trestného činu nedopustil, když vede několik občanskoprávních sporů k určení, komu předmětný byt patří a kdo jej může užívat. Odkázal obecně na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, dle které by se mohl dopustit trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru jedině v případě, že by bylo pravomocně rozhodnuto v civilním sporu, že by byl povinen vyklidit byt a uplynula by lhůta k vyklizení stanovená soudem. Má za to, že smlouva o převodu členských práv a povinností uzavřená údajně s [jméno] [příjmení], je neplatná. Obdobně uvedl žalobce v podaném vysvětlení dne 15. 11. 2018 u Policie ČR, [] [obec], [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [ulice], jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 15. 11. 2018 (ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]).

6. Z přípisu Statutárního města Brna, Odboru vnitřních věcí ze dne 2. 1. 2019 (ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]) vyplývá, že žalobce nemá záznam v evidenci přestupků.

7. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2012, č.j. [číslo jednací] (důkaz ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]), který nabyl právní moci dne 22. 5. 2012, byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání [státní zastupitelství] [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 21. 5. 2010, sp. zn. [spisová značka] pro skutek, že ode dne 9. 4. 2010 do současné doby společně s [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec], pravomocně odsouzeného trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2010, č.j. [číslo jednací], neoprávněně užívá a brání v užívání družstevního bytu [číslo] v bytovém domě na adrese [adresa]. [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], kteří se stali dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 27. 1. 2010 mezi nimi a odsouzeným [jméno] [příjmení] členy Stavebního bytového družstva [], [obec], [ulice a číslo] a dalšími oprávněnými nájemníky předmětného bytu na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 27. 1. 2010 s jmenovaným bytovým družstvem a to tak, že dne 9. 4. 2010 vyměnil zámky vstupních dveří bytu, klíče poškozeným nepředal a odmítá jim je předat či je vpustit do bytu, ačkoliv dle uvedené dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 27. 1. 2010 byl povinen se do deseti dnů odhlásil z trvalého pobytu na adrese bytu, k němuž jsou touto smlouvou převáděny členská práva a povinnosti, v čemž byl spatřován přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

8. Obžalobou [státního zastupitelství] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 27. 8. 2019, č.j. [číslo jednací] (důkaz ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]) byla podána obžaloba na žalobce, že„ nejméně od 27. 10. 2018 do 26. 5. 2019 bez právního důvodu užíval byt [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], kteří se stali členy Stavebního bytového družstva [], [obec], [ulice a číslo], na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 27. 1. 2010 uzavřené s [jméno] [příjmení], [datum narození], a následně se stali vlastníky předmětného bytu na základě uzavřené smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 14. 4. 2010, uzavřené se Stavebním bytovým družstvem [], [obec], [ulice a číslo], přičemž vyměnil klíče od zámku vstupních dveří bytu a tyto [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nepředal, ačkoliv věděl, že mu dne 26. 10. 2018 uplynula desetidenní lhůta k vyklizení bytu [číslo] v 2. nadzemním podlaží budovy na ulici [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec], zaslaná v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2018 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 12. 9. 2018, jímž byl zamítnut jeho návrh na určení členství v družstvu, čímž způsobil manželům [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] újmu spočívající v nemožnosti byt užívat“.

9. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2019, č.j. [číslo jednací] (důkaz ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]) bylo podle ust. § 314 odst. 1 písm. b) trestního řádu za použití § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu a § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno trestní stíhání žalobce pro skutek uvedený v obžalobě ze dne 27. 8. 2019. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2019.

10. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2012, č.j. [číslo jednací] a z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2013, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce byl nejprve zproštěn obžaloby, dle které měl dne 6. 3. 2010 způsobit manželům [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] celkovou škodu ve výši 1.095.000 Kč a následně byl uznán vinným z tohoto trestného činu, a to zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 3 let. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2013, č.j. 11 T 77/2011-1268 nabyl právní moci dne 20. 8. 2013.

11. Z přípisu žalobce – žádosti ze dne 17. 12. 2019 a z vyjádření žalované ze dne 20. 12. 2019 má soud za prokázáno, že žalobce uplatnil nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, a to usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 4. 2019, [číslo jednací] Trestní stíhání bylo ukončeno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým bylo trestní oznámení podle § 314c odst. 1 písm. b) trestního řádu za použití § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu a § 172 odst. 1 písm. c) trestního řádu zastaveno. V souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím žalobce požadoval po žalované úhradu nemajetkové újmy ve výši 99.000 Kč. Žalovaná výzvu k plnění převzala dne 17. 12. 2019.

12. Z posudku o invaliditě ČSSZ [], Oddělení lékařské posudkové služby, č.j. [spisová značka] ze dne 23. 2. 2016, z potvrzení ČSSZ, MSSZ Brno ze dne 6. 6. 2006 a ze dne 14. 5. 2009, z kontrolního psychiatrického nálezu ze dne 20. 10. 2009 má soud za prokázáno, že zdravotní stav žalobce byl posouzen posudkovým lékařem České správy sociálního zabezpečení a byl od 28. 3. 2006 uznán plně invalidním a stal se osobou s těžším zdravotním postižením. Žalobce je psychiatricky sledován od roku 2001, léčení bylo započato po neoprávněném trestním stíhání.

13. Ze stanoviska žalované ze dne 7. 1. 2021 a z pověření pro [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalovaná shledala nárok žalobce ohledně nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím důvodný a jako odpovídající satisfakci má omluvu, kterou současně žalobci vyjádřila.

14. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2017, č.j. [číslo jednací], z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2018, č.j. [číslo jednací], z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. II. US 2696/18, z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2017, č.j. [číslo jednací] a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2017, č.j. [číslo jednací] vyplývá, že žalovaná v případě obdobných nezákonných rozhodnutí zahájení trestního stíhání ve věcech prokázaného psychického stresu a obecné nejistoty u poškozených a v případě, kdy případ není natolik závažný ve svých následcích dopadu trestního stíhání do sféry poškozeného, vyjádřila, že postačuje jako zadostiučinění konstatování porušení práva a vyjádření omluvy.

15. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, č.j. [číslo jednací] byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka] a věc byla přikázána Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění (strana 9, odst. 3 usnesení) je konstatováno, že„ protiprávní užívání bytu dle § 208 odst. 1 trestního zákoníku typicky nepředstavuje tak závažné jednání jako protiprávní obsazení bytu, proto je zapotřebí v případech neoprávněného užívání bytu, který předtím užíval po právu, pečlivě vážit okolnosti případu, a to i z hlediska zásady subsidiarity trestní represe stanovené v § 12 odst. 2 trestního zákoníku a z ní vyplývajícího principu ultima ratio. Trestní odpovědnost pachatele lze uplatnit i bez využití prostředků jiných odvětví práva, jmenovitě prostředků občansko-právních, zásadně tehdy, nejde-li žádný právní spor (další) užívání bytu a pachateli musí být zcela zřejmá jeho povinnost opustit byt, kterou není třeba deklarovat ještě rozhodnutím v občansko-právním řízení (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. [spisová značka]).“ 16. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. [spisová značka], zejména z rozsudku ze dne 21. 3. 2014, č.j. [číslo jednací], z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2014, č.j. [číslo jednací], z usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. IV ÚS 429/15 a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2019, č.j. [číslo jednací] má soud za prokázáno, že žalobce uplatnil nárok proti žalované na nemajetkovou újmu ve výši 1.123.500 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu nezákonného vedení trestního stíhání žalobce, které bylo zahájeno záznamem PČR o sdělení podezření ze dne 5. 5. 2010 pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru. Žalobce byl úspěšný co do částky 10.000 Kč s příslušenstvím z této částky a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2014. V tomto případě trestní stíhání žalobce trvalo 749 dnů, soud přihlédl k tomu, že žalobce nebyl během trestního stíhání omezen na osobní svobodě a jeho trestnímu stíhání se nedostalo mediální publicity. Usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. IV. ÚS 429/15 byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2019, č.j. [číslo jednací] byla žaloba žalobce na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] zamítnuta, usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2019.

17. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázáno, že žalobce se léčí na psychiatrii od roku 1999, má psychické potíže v oblasti zraku či sluchu, které nastaly stresem po tomto (rozuměj po dřívějším) trestním řízení. Má přiznaný starobní důchod.

18. Soud neprováděl k důkazu spisy Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] (a další spisy Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského soudu v Ostravě či Krajského soudu v Praze), uvedené v podání žalobce ze dne 7. 6. 2021), neboť žalobce řádně nekonkretizoval, které jednotlivé důkazy mají být prováděny z takto uvedených spisů. Žalobce také soudu nesdělil, k jakým konkrétním skutečnostem mají být jednotlivé důkazy prováděny. Soud má za to, že takto označení důkazů je příliš vágní, a proto soud navržené spisy neprováděl.

19. Soud rovněž neprovedl důkazy navržené v podání žalobce ze dne 10. 6. 2021, neboť důkazy byly navrženy až po koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř., obdobně v případě podání žalobce ze dne 27. 10. 2021.

20. Z dalšího důkazu (rozhodnutí MSSZ Brno ze dne 16. 4. 2014, [číslo jednací], oznámení o převodu členství z listopadu 2008, úmrtní list ze dne 9. 4. 2014 a potvrzení [stavební bytové družstvo], [ulice] [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 8. 1986) nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu relevantní skutečnosti. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2012, č.j. [číslo jednací] soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, neboť rozsudek nenabyl právní moci.

21. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto provedené důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci a nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

22. Z předložených důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu: Policie České republiky, [stát. instituce] [obec], [anonymizována čtyři slova] ze dne 29. 4. 2019, [číslo jednací] vydala usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že„ nejméně od 27. 10. 2018 do současné doby, kdy uplynula marná desetidenní lhůta k vyklizení bytu, kterou si osobně převzal dne 16. 10. 2018, a která mu byla zaslána v návaznosti na usnesení Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. [číslo jednací], [spisová značka], ze dne 15. 8. 2018, s nabytím právní moci dne 12. 9. 2018, protiprávně užívá byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží budovy na ulici [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec], oprávněných osob [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], kteří se stali na základě uzavřené dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 26. 1. 2010 s původním vlastníkem členských práv [jméno] [příjmení], [datum narození], členy Stavebního bytového družstva [], [obec], [ulice a číslo] a následně se stali vlastníky předmětného bytu na základě uzavřené smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 14. 4. 2010, uzavřené jmenovanými se Stavebním bytovým družstvem [], [obec], [ulice a číslo], čímž způsobil manželům [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] újmu“. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání žalobce podle § 314c odst. 1 písm. b) trestního řádu za použití § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu a § 172 odst. 1 písm. b) trestního zastaveno. Žalobce byl již před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání uznán plně invalidním a od roku 1999 se léčil na psychiatrii. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 99.000 Kč, žalovaná shledala nárok žalobce důvodný a jako odpovídající satisfakci vyjádřila žalobci omluvu.

23. Při právním posouzení věci vycházel soud zejména z následujících zákonných ustanovení:

24. Podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě a veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým nestranným soudem zřízený zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

25. Podle článku 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý, jehož práva a svobody přiznané touto úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustili osoby při plnění úředních povinností.

26. Podle ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

27. Podle ust. § 14 odst. 3 citovaného zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Podle ust. § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

29. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a po podřazení citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku odpovědnosti žalované, o doručení žádosti žalobce žalované, o následném negativním stanovisku žalované nad rámec konstatování nezákonnosti trestního stíhání a omluvy, ani o skutkovém ději, vyplývajícím z trestního spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka]. Sporným zůstalo právní hodnocení věci ohledně formy, resp. výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. S ohledem na uvedené má soud za prokázané, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí (usnesení Policie ČR, [stát. instituce] [obec], [anonymizována čtyři slova] ze dne 29. 4. 2019, [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce), přičemž odpovědnost žalované není vyloučena skutečnostmi uvedenými v ust. § 12 zákona č. 82/1998 Sb. Za nezákonné rozhodnutí je nutno uvedené usnesení policejního orgánu považovat, neboť usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání proti žalobci zastaveno.

30. Při naplnění podmínek odpovědnosti státu má poškozený právo na náhradu nemajetkové újmy bez ohledu na to, zda nezákonným rozhodnutím mu byla způsobena škoda dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu za škodu (jakož i za nemajetkovou újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci státními orgány (§ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.) je odpovědností objektivní, tzn. bez ohledu na zavinění. Stát se nemůže této odpovědnosti, jsou-li naplněny její podmínky, zprostit. Právo na náhradu škody (nemajetkové újmy) nemá pouze ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestní čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. K zastavení trestního stíhání žalobce došlo dle § 314c odst. 1 písm. b) trestního řádu, za použití § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu a § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu, tj. z důvodu, že skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by si žalobce trestní stíhání přivodil sám, když naopak bylo zjištěno, že svoji vinu od počátku popíral, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval a snažil se předkládat argumenty svědčící v jeho prospěch, poukazoval na dřívější judikaturu, týkající se neoprávněného zásahu do práva k domu. Dle soudu žalobce nezavdal jakýkoliv důvod pro své trestní stíhání.

31. Soudní judikatura tradičně vychází při úvahách o neoprávněnosti zásahu a rozsahu vzniklé újmy z toho, že rozhodný není pouhý subjektivní pocit jednotlivce, ale klíčové je objektivní posouzení, tj. posouzení testem běžného člověka. Toto pojetí bylo Ústavním soudem shledáno jako ústavně konformní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 1174/09). Neoprávněný zásah je nutno vždy hodnotit objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osobě (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria).

32. Soud při úvaze o nemajetkové újmě způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání vycházel především z kritérií stanovených Nejvyšším soudem ČR (srov. rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), dle kterého„ zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především z dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. Její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ 33. Povaha trestní věci, pod kterou má soud na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobně poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétně trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). V daném případě se jednalo přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, za který hrozil žalobci trest odnětí svobody až na dva roky nebo peněžitý trest (srov. § 208 odst. 1 trestního zákoníku). Ze samotného trestního spisu bylo zjištěno, že žalobce již byl dříve soudně trestán, a to pro podvodnou trestnou činnost v souvislosti s předmětným bytem, avšak hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen. Žalobce v minulosti nespáchal přestupek. Obecně lze shrnout, že v daném případě se jednalo o méně závažný přečin, nemající obecně dehonestující charakter.

34. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Trestní řízení žalobce trvalo šest měsíců a čtyři dny. Objektivně lze shrnout, že délka trestního řízení nebyla nijak nepřiměřená s ohledem na rozsah prováděného dokazování.

35. Pokud se týká následků v osobnostní sféře poškozeného, toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku výše uvedených objektivních skutečností daného případu (povaha trestní věci a délka trestního řízení). Jinými slovy řečeno negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popř. i jiné sféry života – mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit. V rámci prokázání zásahu do osobnostní sféry žalobce soud provedl účastnickou výpověď žalobce. Soud zjistil, že se z předešlého trestního řízení psychicky zhroutil a děsivé zážitky vyústily v jeho trvalou invaliditu. Jak soud zjistil z lékařských zpráv žalobce, psychické potíže u žalobce nastaly již dávno před zahájením předmětného trestního stíhání, když žalobce se léčil na psychiatrii již od roku 1999. Jiné dopady trestního stíhání, např. do profesního života, sousedských vztahů, přátelských vztahů či ekonomického života žalobce netvrdil. Trestní stíhání žalobce nebylo v žádném směru medializováno. Z uvedeného je zřejmé, že intenzita zásahu do osobní sféry žalobce úkony trestního řízení, kterým se žalobce musel podrobit, nebyla způsobilá vzniku jakékoliv nemajetkové újmy.

36. Účastníci navrhli soudu srovnání tohoto případu s obdobnými případy. V praxi je tento postup velmi problematický, neboť každý případ nezákonného trestního stíhání je jiný a podobnosti jsou pouze ojedinělé. Soud nepřipustil srovnání s případy navrženými žalobcem, když žalobce požádal o předložení spisů Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského soudu v Ostravě či Krajského soudu v Praze, aniž by konkretizoval jednotlivé kauzy. Soud bez řádné konkretizace jednotlivého případu tedy žádosti žalobce nevyhověl. Naopak žalovaná předložila soudu konkrétní meritorní rozhodnutí soudů, a proto se soud těmito srovnáními zabýval. Soud se v tomto případě přiklonil k návrhu žalované a ztotožnil se s komparací uváděnou žalovanou, a to rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2014, č.j. 12 C 34/2013-156 a k tomu navazujícího rozhodnutí rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2014, č.j. [číslo jednací], kde je řešena problematika trestního stíhání žalobce, který byl stíhán pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle ust. § 208 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, a to za skutek ze dne 5. 5. 2010 s tím, že žalobci soud přiznal jako zadostiučinění nemajetkové újmy částku 10.000 Kč, a to za trestní stíhání v trvání 749 dnů. Dále soud odkazuje na podobně řešený případ, a to v rozhodnutí Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. 3. 2017, č.j. [číslo jednací] a k tomu navazujícího rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2017, č.j. [číslo jednací], kdy žalobcům (v tamějším řízení) na odškodnění nemajetkové újmy za trestní stíhání, kde žalobci byli obviněni ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, trestní stíhání trvalo 10 měsíců a týkalo se trestné činnosti méně závažného charakteru a nebylo nikterak medializované, na žalobce nebyla uvalena vazba a nebyli odsouzeni, byla žaloba zamítnuta. Rovněž tak ve věci vedené Městským soudem v Brně, rozhodnuté rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, č.j. [číslo jednací] a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2018, č.j. [číslo jednací] namísto požadovaného zadostiučinění v penězích v částce 20.000 Kč byla poskytnuta žalobci omluva, a to v řízení pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a kde tvrzená nemajetková újma žalobce způsobená trestním stíháním se omezila pouze na obecnou nejistotu a psychický stres, dostalo se (tamějšímu) žalobci zadostiučinění ve formě pouze omluvy a žaloba byla zamítnuta.

37. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobci nesvědčí žalobou požadovaný nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání. Soud poukazuje na to, že na rozdíl od újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení v případě újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání zde není dána vyvratitelná domněnka vzniku újmy. Újma tak v tomto případě musí být prokázána a není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Soud zohlednil okolnosti, že úkony trestního řízení trvaly po dobu 6 měsíců a 4 dnů, týkaly se trestné činnosti méně závažného charakteru, žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání omezen na osobní svobodě a trestnímu stíhání se nedostalo žádné mediální publicity. Soud tudíž dospěl k závěru, že v případě žalobce nelze vznik újmy považovat za notorietu. Lze uzavřít, že žalobci určitá újma ztotožnitelná s jeho subjektivními pocity frustrace, diskomfortu v průběhu trestního stíhání vzniknout mohla. Tuto újmu, záležející na subjektivním vnímání jistě nikoliv příznivé životní situace, však nelze ztotožnit s odškodnitelnou nemajetkovou újmou, přestavovanou objektivním zásahem do osobnostních práv trestně stíhané osoby. Ke vzniku takové újmy u žalobce nedošlo. Trestní stíhání nevyvolalo zásadně dehonestující negativní ohlas v okolí žalobce, pracovní aktivity žalobce nebyly nijak ohroženy, stejně tak byla pouze minimálně ohrožena žalobcova čest, reputace či dobrá pověst. Nebyl prokázán přímý dopad trestního řízení na zdraví žalobce, když žalobcem uváděné psychické potíže se u žalobce projevily již dávno před zahájením trestního stíhání a nijak se v průběhu trestního stíhání nezhoršily. Nad rámec rozhodnutí soud konstatuje, že i v případě, že by dospěl k závěru o vzniku nemajetkové újmy trestním stíháním, intenzita takto připuštěné újmy by neodůvodňovala přiznání satisfakce v penězích. Soud shledal dostatečnou formou satisfakce již konstatování porušení práva spojené s omluvou.

38. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že odkaz žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2011, sp.zn. III. ÚS 1976/09 má za nepřípadný, když dle uvedené judikatury„ zadostiučinění v penězích se poskytuje vždy tam, kde doba mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a výrokem, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem, bude delší než v řádu týdnů či měsíců“. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce trvalo v řádu měsíců (6 měsíců), soud nepovažoval za nutné vést dokazování k tvrzení, že policejní orgán jednal ukvapeně, nerozvážně či přímo úskočně.

39. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byla úspěšná žalovaná. Žalované proto náleží náhrady nákladů řízení spočívající v režijním paušálu ve výši 300 Kč v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za sepsání vyjádření k žalobě a účast u třech soudních jednáních, celkem 1.200 Kč. Žalobce je tak povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení