38 CO 109/2022 - 480

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Ivany Tomkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [obec a číslo], [PSČ] [obec] o zaplacení 88.848,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výrokům III., IV. a o odvolání žalovaných proti výrokům II., IV., V. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 3. 2022, č. j. 4 C 205/2019 – 438 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 36.795,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.795,51 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jinak se výrok III. rozsudku soudu I. stupně potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 141.714,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V. potvrzuje.

V. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 20.664,44 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím o zastavení řízení co do částky 20.596,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.596,50 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalovaným 1. a 2. uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 29.428 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.428 Kč od [datum] do zaplacení a dále žalovanému 1. povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.959 Kč od [datum] do [datum] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu v části, aby žalovaní 1. a 2. byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 38 824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 824 Kč od [datum] do zaplacení, a dále v části, aby žalovaná 2. byla povinna společně a nerozdílně se žalovaným 1. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 428 Kč od [datum] do [datum], a aby žalovaný 1. byl povinen společně a nerozdílně se žalovanou 2. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 469 Kč od [datum] do [datum] zamítl (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (IV.) a dále o vrácení nespotřebované části zálohy ve výši 2 202,50 Kč žalobkyni, o vrácení nespotřebované části zálohy ve výši 1 101,25 Kč žalovanému 1. a ve výši 1 101,25 Kč žalované 2. (výrok V.).

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1. jsou spoluvlastníky pozemků p. č. st. 193, p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] a [parcelní číslo] zaps. na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, pro obec a k. ú. [obec] každý ve výši . Žalobkyně předmětné nemovitosti nevyužívá. Žalovaná 2. předmětné nemovitosti užívá na základě souhlasu žalovaného 1., a to v rozsahu 2800 m2, zbývající výměra předmětných nemovitostí není využitelná pro svažitost a hustou zeleň náletových dřevin. Žalovaná 2. nárok žalobkyně částečně uznala, a to co do částky 7.857,20 Kč, a potvrdila, že užívá 2991 m2. Podle znaleckého posudku, který soud nechal vypracovat, činí výše obvyklého nájemného v daném místě a čase pro spoluvlastnický podíl o velikosti ideální na předmětných pozemcích v období od [datum] do [datum] částku 29.428 Kč. Žalobkyně je oprávněna požadovat vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném 1. dle ust. § [číslo] ve spojení s § 1122 občanského zákoníku a žalovaná 2. odpovídá za vzniklé bezdůvodné obohacení dle § 2994 občanského zákoníku. S ohledem na to, že fakticky lze z celé výměry 6301 m2 užívat jen 2800 m2 a zbývající část pozemků je neuživatelná, nedává žalobkyni právo požadovat bezdůvodné obohacení i za výměru pozemků neuživatelnou. Soud I. stupně věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. s ohledem na dobu, za kterou žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení, tj. rok 2017 – [číslo]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 26 Cdo 1464/2005, 26 Cdo 2116/2017) má soud za to, že nájemní vztah vzniklý mezi původními vlastníky předmětných pozemků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří uzavřeli nájemní smlouvu dne [datum], zanikl splynutím okamžiku, kdy se žalovaný 1. stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí co do s tím, že spoluvlastník má práva a povinnosti, které vyplývají ze spoluvlastnictví a nemůže mít práva a povinnosti vyplývající současně i z nájemního vztahu. Podstatou rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1464/2005 je závěr, že vlastník věci má užívací práva k předmětné věci pouze z titulu svého vlastnictví nikoliv z titulu oprávnění v rámci závazkového smluvního vztahu. A ve stejném postavení je i spoluvlastník, který vlastní ideální , což je nutno dovodit právě z toho, že se jedná o ideální podíl. Námitku žalovaných, že kupní smlouva ze dne [datum], na základě které žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, není vážným projevem vůle svobodných stran a jedná se o zdánlivé právní jednání, když sjednaná kupní cena ve výši 162.000 Kč neodpovídá ceně zjištěné znaleckým posudkem, nepovažoval soud za důvodnou, neboť kupní cena byla sjednána na základě dohody stran kupní smlouvy a jestli je či není její výše nízká s ohledem na příbuzenské vztahy účastníků kupní smlouvy, nemůže způsobit její neplatnost. Pasivní legitimace obou žalovaných je dána, když je podstatné, že žalovaný 1. dal souhlas s užíváním žalované 2., a to s užíváním celého předmětu spoluvlastnictví, neboť sám je vlastníkem ideální . Soud I. stupně dále nepřisvědčil ani námitce žalovaných, že žalobkyni není bráněno v užívání předmětných nemovitostí, neboť z výpovědi znalce a ze znaleckého posudku a z předložené fotodokumentace byl dostatečně zjištěn skutkový stav a je tak zřejmé, že zbývající část předmětných pozemků, která není užívána žalovanou 2., nelze jinak využít, neboť se jedná o svažitý terén s divokým porostem a část pozemků je také zastavěna stavbou ve vlastnictví jiné osoby. Podle orientačně určené výměry 2800 m2, kterou užívá žalovaná 2., soud žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 29.428 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a co do částky 38.824 Kč se specifikovaným příslušenstvím, žalobu zamítl.

3. Podle výsledků řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na zaplacené zálohy ze strany účastníků na vypracování znaleckého posudku soud rozhodl o vrácení nespotřebované zaplacené zálohy účastníkům podle poměru jejího zaplacení tak, aby se na nákladech znalečného podíleli rovnoměrně, tj. žalobkyně z a žalovaní každý z jedné .

4. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobkyně do jeho výroků III. a IV. odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud výrok III. změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 36.795 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a přiznal jim právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně je přesvědčena, že nárok na bezdůvodné obohacení jí měl být přiznán z celé výměry předmětných pozemků, tj. z výměry 6301 m2 a nikoliv jen z výměry 2800 m2. Soud I. stupně vycházel z chybných závěrů znalce [titul] [jméno] [příjmení], který k posouzení výměry pozemků není oprávněn, neboť by měla být provedena geodetem, který by určil přesnou výměru. Se závěrem znalce žalobkyně nesouhlasí, když jednak sami žalovaní uvedli jako nespornou výměru užívání pozemků v rozsahu 2991 m2, tedy o 191 m2 více než určil znalec. Určení rozsahu, v jakém žalovaní předmětné pozemky užívají, není pouze otázkou skutkovou, ale také otázkou právní. Žalovaní argumentují platností původní nájemní smlouvy z [datum] uzavřené mezi žalovaným 1. jakožto nájemcem a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jakožto pronajímateli. Žalovaní sami uvedli, že původní nájemní smlouva je nadále platná a že žalovaný 1. užívá předmětné pozemky právě z titulu nájemního vztahu založeného touto nájemní smlouvou (tedy žalobkyně se nemá domáhat vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž dlužného nájemného), a současně, když předmětem nájmu dle původní nájemní smlouvy byly předmětné pozemky v rozsahu výměry 6301 m2 je zřejmé, že předmětné pozemky i dle svého přesvědčení a dle své vlastní argumentace museli užívat v rozsahu shodném s rozsahem předmětu nájmu dle původní nájemní smlouvy, tedy v rozsahu výměry 6301 m2. Pokud totiž žalovaní užívali předmětné pozemky s vědomím, že pozemky užívají na základě platné původní nájemní smlouvy, kde předmětem nájmu byly pozemky o výměře 6301 m2, pak museli užívat předmětné pozemky právě s vědomím a přímým úmyslem, že tyto pozemky užívají právě v rozsahu dle původní nájemní smlouvy. Namísto výměry 2800 m2 měl soud vycházet z výměry 6301 m2. V takovém případě by pak výše bezdůvodného obohacení činila 66.223 Kč (6.301 m2 x 10,51 Kč 1 m2) a nikoliv 29.428 Kč. Rozdíl mezi výší bezdůvodného obohacení přiznané napadeným rozsudkem a výší, na kterou žalobkyni vznikl nárok, činí 36.795 Kč.

5. Žalovaní podali odvolání do výroku II., IV. a V. napadeného rozsudku a navrhli, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žaloba se co do částky 29.428 Kč s příslušenstvím zamítá a přiznal jim právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle jejich názoru soud pochybil při určení rozhodného právního předpisu, když spor měl být posouzen podle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník). Soud se ztotožnil s právním názorem žalobkyně, že platnost nájemní smlouvy ze dne [datum] zanikla ke dni nabytí právních účinků usnesení o příklepu – ke dni, kdy se žalovaný 1. stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a to v důsledku splynutí. Soud i žalobkyně však přehlížejí zásadní okolnost, že na straně pronajímatele v rámci nájemní smlouvy nefiguroval pouze [jméno] [příjmení], ale také [jméno] [příjmení], tedy právní předchůdkyně žalobkyně. Proto ona rozhodná otázka se netýká zániku platnosti nájemní smlouvy v rozsahu spoluvlastnického podílu t. č. [jméno] [příjmení], ale rozhodnou otázkou je, zda v důsledku exekučního prodeje spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] došlo k zániku celé nájemní smlouvy, tedy i v rozsahu spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení]. Soudem citovaná judikatura není podle žalovaných případná a„ jádra problému“ se nijak nedotýká. Odpověď na výše položenou rozhodnou otázku je ve výkladu ust. § 584 občanského zákoníku, jehož samotné znění řešení sice přímo nenabízí, ale komentářová literatura k tomuto ustanovení uvádí, že ke splynutí může dojít také v případě singulární sukcese, tedy při převodu konkrétního práva či povinnosti (např. pokud nájemce nabude smlouvou vlastnictví k pronajaté věci). Splynutím dochází k zániku práva k okamžiku, kdy splynutí nastalo, v případě dědění, tedy k okamžiku smrti zůstavitele, u jiných právních skutečností k okamžiku, kdy se stanou účinnými. Splynutím může zaniknout jakékoliv existující závazkové právo, splatné i nesplatné, promlčené, naturální i relativně neplatné. U solidárních závazků má splynutí účinky in personam, způsobuje tedy zánik závazku pouze mezi tím dlužníkem a věřitelem, jejichž právo a povinnost splynuly v jedné osobě, závazky ostatních solidárních dlužníků, popř. pohledávky ostatních solidárních věřitelů, nejsou splynutím dotčeny. Ve vnitřním vztahu solidárních dlužníků, resp. solidárních věřitelů se tím ovšem nic nemění, u pasivní solidarity proto ostatním solidárním dlužníkům zůstává proti nabyvateli zachováno právo postihu, u aktivní solidarity zase zůstává nabyvateli zachováno právo postihu proti ostatním solidárním věřitelům. S odkazem na výše uvedené lze učinit závěr, že exekučním prodejem spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] žalovanému 1. nedošlo ke splynutí práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy v rozsahu týkajícím se [jméno] [příjmení] (a proto tato práva a povinnosti t. č. [jméno] [příjmení] přešly v důsledku singulární sukcese na žalobkyni). Proto je zásadní právní závěr soudu stran toho, že došlo k zániku celé nájemní smlouvy nesprávný.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně proti jeho výroku III. je důvodné. Odvolání žalovaných není důvodné.

7. Odvolací soud zopakoval ze spisu soudu I. stupně dokazování výpisem z katastru nemovitostí, nájemní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi pronajímateli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a nájemcem [jméno] [příjmení], [IČO] a znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným [právnická osoba], a z takto provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1. jsou spoluvlastníky pozemků p. č. st. 193, p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, každý z . Nájemní smlouvou ze dne [datum] pronajali [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako podíloví spoluvlastníci, pozemek [parcelní číslo] (dnes nově veden v k. ú. [obec] jako p. [číslo]) a pozemek [parcelní číslo] (dnes veden nově v k. ú. [obec] jako [parcelní číslo]) nájemci [jméno] [příjmení], podnikateli, [IČO], na dobu určitou, a to na dobu 99 let, která počíná běžet dnem [datum], za měsíční nájemné 3.000 Kč za celou pronajatou plochu, splatné dopředu jednou ročně, a to vždy k 1. 3. příslušného kalendářního roku. Podle znaleckého posudku [právnická osoba], tvoří předmětné pozemky ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného 1. areál pro skladování, na kterém se nachází stavba [adresa]. Část předmětných pozemků tvoří zpevněnou plochu areálu pro skladování a manipulaci a část tvoří doprovodnou zelenou plochu s neudržovanými trvalými porosty. Celková výměra oceňovaných pozemků činí 6301 m2. Užívání pozemků i druhým spoluvlastníkem se za současného stavu jeví jako problematické až nemožné s ohledem na plochy, které nejsou užívány (svažitost, přístup, trvalé porosty). Za období [datum] až [datum] má obvyklé nájemné za podíl (Kč/m2) činit 10,51 Kč. Pro výměru 2800 m2 stanovil znalec výši obvyklého nájemného v daném místě a čase pro spoluvlastnický podíl o velikosti ideální na předmětných pozemcích částku 29.428 Kč. Součástí znaleckého posudku pak byla i fotodokumentace založená na čísle listu 277 spisu.

8. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že věc je třeba právně posoudit podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění, účinného od 1. 1. 2014, neboť žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení vzniklého za účinnosti tohoto zákona, které požaduje za období od [datum] do [datum].

9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

12. Pasivní legitimace ve sporu na straně žalované 2. je dána v návaznosti na ust. § 2994 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění, podle něhož, dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

13. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud, s ohledem na výše citovaná ustanovení občanského zákoníku, ve shodě se soudem I. stupně, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je co do základu dán, neboť v řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalovaný 1. prostřednictvím žalované 2. užívá bez dohody s žalobkyní předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu, čímž jim vzniká na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které jsou povinni vydat. Povinností spoluvlastníka, jemuž ze společně vlastněné věci plynou užitky nad rámec stanovené výše jeho spoluvlastnického podílu, je vydat to, čím se takto obohatil, ostatním spoluvlastníkům. Skutečnost, že druhý spoluvlastník neužívá nemovitost dobrovolně, je přitom irelevantní a tento závěr se ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR nepříčí. Právo na peněžitou náhradu by nevzniklo pouze tehdy, pokud by byla mezi spoluvlastníky uzavřena dohoda o bezúplatnému užívání společné nemovitosti. Dále se judikatura ustálila v závěru, že plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci, jehož se obohacenému dostalo, není schopen in natura vrátit a je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou s tím, že výše náhrady je odvozena od hladiny obvyklého nájemného. Výše uvedené závěry vycházejí z judikatury Nejvyššího soudu ČR, a to např. z rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 338/2009, 2 Cdon 1313/97, 33 Odo 355/2005, 33 Odo 542/2002, 28 Cdo 821/2009, 28 Cdo 338/2009, 28 Cdo 1950/2016, 28 Cdo 1060/2017 a 28 Cdo 1519/2021. V dané věci, s ohledem na zjištění znalce, že část předmětných pozemků tvoří doprovodnou zelenou plochu s neudržovanými trvalými porosty, a že užívání pozemků i druhým spoluvlastníkem se jeví jako problematické až nemožné u plochy, která není užívána (svažitost, přístup, trvalé porosty), nepřicházelo v úvahu při rozhodnutí o základu nároku také posouzení rozsahu a kvality užívání společné věci, neboť předmětné pozemky užívá výlučně žalovaný 1. prostřednictvím žalované 2. a nejedná se tedy o společné užívání obou spoluvlastníků (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1645/2013).

14. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že nájemní vztah k předmětným pozemkům, vzniklý na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], zanikl splynutím ve smyslu ust. § 584 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., (za jehož účinnosti nabyl žalovaný 1. svůj spoluvlastnický podíl), podle něhož, jestliže splyne jakýmkoliv způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný 1. nabyl spoluvlastnický podíl [jméno] [příjmení] jako původního spoluvlastníka a pronajímatele, v exekuční dražbě a žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl na základě kupní smlouvy ze dne [datum] Odvolací soud má za správný odkaz u soudu I. stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1464/2005, které je přiléhavé i na danou věc, a jeho podstatou je závěr, že vlastník věci má užívací práva k předmětné věci pouze z titulu svého vlastnictví, nikoliv z titulu oprávnění v rámci závazkového smluvního vztahu. Spoluvlastník má tedy práva a povinnosti vyplývající právě z tohoto spoluvlastnictví a nemůže mít práva a povinnosti vyplývající současně i z nájemního vztahu. Na posouzení zániku nájemního vztahu vzniklého na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] je dále přiléhavé i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2116/2017.

15. Odvolací soud ovšem nemá za správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně má nárok na bezdůvodné obohacení za užívání předmětných pozemků pouze co do výměry 2800 m2. Tento závěr nelze dovodit z vyjádření znalce, který není odborníkem z oboru geodézie a výměru 2800 m2 určil pouze odhadem, a pokud žalovaní sami uvedli, že předmětné pozemky užívají v rozsahu 2991 m2, pak přiznaná částka ve výroku II. napadeného rozsudku neodpovídá ani této výměře. Odvolací soud má za to, že pokud žalovaný 1. předmětné pozemky užívá příp. užíval (prostřednictvím žalované 2. v době od [datum] do [datum]) nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez dohody s žalobkyní, pak je nutno vycházet z toho, že užívání se vztahuje na předmětné pozemky v jejich celkové výměře, bez ohledu na to, že užívání některých částí pozemků je, jak uvádí znalec v posudku, problematické. Spoluvlastnickým podílům účastníků k předmětným pozemkům odpovídá celá jejich výměra, nikoli pouze její část. Případná nemožnost užívání některých částí předmětných pozemků pak nemá žádný vliv na velikost spoluvlastnických podílů a je bez významu jakou část žalovaný 1. ke svému podnikání užívá, případně užíval. Dále je třeba zohlednit, že v nájemní smlouvě ze dne [datum], která sice zanikla, byly žalovanému 1. jako podnikateli pronajaty pozemky v celkové výměře 6474 m2 (po přečíslování a změně výměry 6301 m2) a od doby uzavření nájemní smlouvy až do jejího zániku, k žádné změně v jejich výměře nedošlo.

16. Podle znaleckého posudku [právnická osoba], výměře 6301 m2 odpovídá výše obvyklého nájemného 66.223,51 Kč, z níž byla žalobkyni soudem I. stupně přiznána částka 29.428 Kč. Co do této částky včetně specifikovaného příslušenství odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a výrok III. změnil tak, že z částky v něm přiznané napadeným rozsudkem 38.824 Kč, přiznal žalobkyni částku 36.795,51 Kč (66.223,51 Kč – 29.428 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a ve zbytku tento výrok potvrdil.

17. V návaznosti na změnu výroku III. napadeného rozsudku změnil odvolací soud jeho výrok IV. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem tak, že podle § 142 odst. 3 o. s. ř. (podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu) přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši celkem 141.714,09 Kč. Neúspěch žalobkyně co do částky 2.028,49 Kč v řízení, jehož předmětem zůstala po částečném zpětvzetí žaloby částka 68.252 Kč, lze považovat za její neúspěch v poměrně nepatrné části. Výši náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně stanovil odvolací soud z částky přiznané žalobkyni ve výši 66.223,51 Kč.

18. Podle výsledku řízení přiznal odvolací soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně v částce celkem 141.714,09 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 3.312 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně za poskytnutí 24 úkonů právní služby v sazbě 3.780 Kč podle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, písemné podání žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], 4 x účast u jednání před soudem I. stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum]) z náhrady hotových výdajů 24 x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4, z náhrady za promeškaný čas 48 x 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z cestovného (4 x) ve výši celkem 11.661,89 Kč za použití osobního motorového vozidla značky Volkswagen Tiguan r. z. 7H5 [číslo] s průměrnou spotřebou 6,3 l paliva [číslo] km při ceně nafty 36,10 Kč, 31,80 Kč l, 27,20 Kč l a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 4,2 Kč km, 4,4 Kč km a 4,7 Kč km podle vyhlášek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] Sb. v platném znění s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobkyně k Okresnímu soudu v Hodoníně a zpět 444 km/1 cesta a z 21 % DPH 24.020,21 Kč z přiznané odměn z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 20.664,44 Kč sestávající se z odměny právního zástupce žalobkyně za poskytnutí 3 úkonů právní služby v sazbě 3.780 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6, § 11 odst. 1 písm. g), k ) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaných, účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 3x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4, z náhrady za promeškaný čas 10x 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z cestovného 2.233,92 Kč za použití osobního motorového vozidla značky Volkswagen Tiguan r. z. 7H5 [číslo] s průměrnou spotřebou 6,3 l paliva [číslo] km při ceně nafty 44,10 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel 5,2 Kč km podle vyhlášky [číslo] v platném znění, s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobkyně ke Krajskému soudu v Brně a zpět 280 km a z 21 % DPH 3.249,53 Kč z přiznané odměny, z náhrady hotových výdajů, z náhrady za ztrátu času a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

20. Lhůtu k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení