4 C 205/2019-438

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [celé jméno žalovaného] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, aby žalovaní 1) a 2) byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 596,50 od [datum] do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby žalovaní 1) a 2) byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále v části, aby žalovaný 2) byl povinen společně a nerozdílně se žalovaným 1) zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a aby žalovaný 1) byl povinen společně a nerozdílně se žalovaným 2) zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se vrací nespotřebovaná část zálohy ve výši [částka], žalovanému 1) se vrací nespotřebovaná část zálohy ve výši [částka] a žalovanému 2) se vrací nespotřebovaná část zálohy ve výši [částka].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že je společně se žalovaným 1) spoluvlastnicí pozemků p. č. st. [anonymizováno], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. č [anonymizováno], [parcelní číslo], vše v k. ú. a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], Katastrální pracovitě [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), přičemž každý z nich vlastní id. . Žalobkyně nabyla svůj podíl kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný 1) a 2) jsou osobami jednajícími ve shodě, žalovaný 1) vykonává svou činnost skrze žalovanou 2). Žalovaný 1) užívá bez souhlasu žalobkyně předmětné nemovitosti výlučně sám pro svou podnikatelskou činnost a žalovaná 2) zde má umístěnou provozovnu. Žalovaný 1) vykonává svou podnikatelskou činnost prostřednictvím žalované 2), a to již od dubna 2010. Žalobkyně tak nemůže užívat předmětné nemovitosti. Tím, že žalovaný 1) užívá předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu, vzniká mu bezdůvodné obohacení ve výši nájmu obvyklého v daném místě a čase. Žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení za dobu od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) ve výši [částka] podle znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaná 2) má na nemovitostech zřízenou provozovnu a také nemovitosti užívá, proto je povinna společně a nerozdílně se žalovaným 1).

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět o částku [částka] s příslušenstvím s ohledem na závěr ve věci nově zpracovaného znaleckého posudku. Řízení bylo dle § 96 o. s. ř. v této části zastaveno výrokem I.

3. Žalovaný 1) popřel nárok žalobkyně. Uvedl, že ukončil svoji podnikatelskou činnost již [datum], v rozhodném období nemovitosti neužíval, a to ani prostřednictvím žalované 2), kdy je k žalované 2) v pracovním poměru a je jejím jednatelem. Dále uvedl, že je řádným nájemcem dle nájemní smlouvy ze dne [datum].

4. Žalovaná 2) uvedla, že uznává nárok žalobkyně pouze co do [částka], neboť odhadem užívá se souhlasem žalovaného 1) plochu o výměře 2 991 m2, spoluvlastnický podíl žalovaného 1) činí . Nechal zpracovat znalecký posudek Ing. [anonymizováno], jímž byla stanovena částka [částka].

5. Oba žalovaný také tvrdili, že žalobkyně není spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, neboť kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a prodávající [jméno] [příjmení] ze dne [datum] je zdánlivým právním úkonem, neboť chyběla vážnost projevené vůle, když žalobkyně při jednání uvedla, že cena [částka] za spoluvlastnický podíl byla sjednána s ohledem na příbuzenské vztahy. Na svoji obranu také uvedli, že relevantním právním předpisem pro posouzení věci je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále popřeli, že by areál byl po celé délce hranic pozemků oplocen a že by žalobkyni bránili ve spoluužívání nemovitostí. Možnost užití svažité části areálu je např. v pěstování bylin nebo travin či pro výstavbu. Dále uvedli, že nájemní právo pro žalovaného 1) dle smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako pronajímateli a žalovaným 1) jako nájemcem, nezaniklo tím, že žalovaný 1) nabyl spoluvlastnický podíl pana [jméno] [příjmení], původního spoluvlastníka, v exekuční dražbě, neboť soudní exekutor to uvedl v usnesení. Nájem tedy nadále trvá a žalobkyně, pokud kupní smlouva není zdánlivým právním úkonem, vstoupila do práv a povinností pronajímatelky [jméno] [příjmení]. V důsledku exekučního prodeje nemohlo nájemní právo zaniknout jako celek, neboť působí in personam, takže nedošlo ke splynutí v rozsahu práv a povinností týkající se [jméno] [příjmení].

6. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný 1) jsou spoluvlastníky pozemků p. č. st. [anonymizováno], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. č [anonymizováno], [parcelní číslo], vše v k. ú. a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracovitě [obec], každý podíl ve výši . Žalovaný 1) nabyl svůj podíl na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum] z právním účinky zápisu ke dni [datum] ([list vlastnictví], usnesení o příklepu ze dne 13. 2. 2004 [spisová značka], kupní smlouva ze dne [datum]). Na pozemku p. č. st. [anonymizováno] stojí budova [adresa] v k. ú. a obci [obec] ve společném jmění manželů žalovaného 1) a [jméno] [příjmení], užívaná pro dřevovýrobu ([list vlastnictví] k. ú. [obec] a rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 12. 12. 1995 č. j. [spisová značka] o povolení stavby).

7. Žalovaný 1) je jednatelem žalované 2) společně s [jméno] [příjmení] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, obor činnosti je zpracování dřeva, provozovna je na adrese [adresa]). Žalovaný 1) zrušil své živnostenské oprávnění v březnu 2010 (rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]).

8. Žalovaný 1) byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] za užívání podílu předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] přípisem ze dne [datum] (přípis ze dne [datum] spolu s podacím lístkem). Znovu pak byl vyzván přípisem ze dne [datum] prostřednictvím jeho právního zástupce (na přípis ze dne [datum] spolu s podacím lístkem). Žalovaná 2) nebyla vyzvána samostatným přípisem, ale až doručením žaloby dne [datum] (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky žalované 2). Strany se pokusili před zahájením řízení o mimosoudní vyřízení věci, když žalovaná strana nabízela částku [částka] za rok užívání pozemků (e-mailová korespondence ze dne [datum], [datum], 22.- [datum]). Přípisem ze dne [datum] byla žalovaná 2) vyzvána ke zdržení se užívání pozemků (přípis spolu s podacím lístkem).

9. Ohledně výše bezdůvodného obohacení žalobkyně předložila znalecký posudek Ing. [příjmení] [číslo] který však při stanovení výše obvyklého nájemného z předmětných pozemků vycházel ze zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku s tím, že v daném místě a čase neexistuje porovnání. Proto soud z tohoto posudku nevycházel a neprovedl ani výslech znalce, neboť nechal zpracovat nový znalecký posudek [číslo] [rok] [právnická osoba], z něhož zjistil, že znalec při použití srovnávací metody určil výši obvyklého nájemného v daném místě a čase pro spoluvlastnický podíl o velikosti id. na předmětných pozemcích v období od [datum] do [datum] a současně určil, o kolik se obohacuje spoluvlastník užívající namísto id. podílu celé spoluvlastnictví, ve výši [částka]. Znalec však zjistil, že nedochází k užívání celé výměry pozemků (6 301 m2), ale orientačně určil výměru 2 800 m2. Jedná se totiž o pozemky ve svažitém terénu, které tvoří skladovací areál, kdy část tvoří zpevněnou plochu pro skladování a manipulaci a část tvoří doprovodnou zelenou plochu s neudržovanými trvalými porosty. Pozemek p. č. st. [anonymizováno] je zastavěn stavbou [adresa], která nebyla předmětem ocenění. Znalec uvedl, že užívání pozemků druhým spoluvlastníkem se jeví problematické až nemožné s ohledem na plochy, které nejsou užívání z důvodu svažitosti, přístupu, trvalých porostů. Byť určil užívanou plochu pouze orientačně, když v případě přesného určení rozsahu užívané plochy by bylo nutno zaměření geodetem, při výpovědi znalec uvedl, že vycházel z konfigurace pozemků, kdy lze užívat pouze část, neboť okrajovou část pozemků tvoří strmé svahy zarostlé náletem, které užívat nelze. Znalec také popsal stav oplocení pozemků při ohledání, kdy brána byla děravá a bylo možné jí projít, pozemek byl oplocen částečně a ve špatném stavu a v místech zarostlých dřevinami oplocení vidět nebylo. Znalec také zhotovil fotografie, které jsou součástí znaleckého posudku, a z nich bylo zjištěno, že nezarostlá část pozemků je využívána pro skladování dřeva – klád, dále jako přístupová a manipulační plocha a část pozemku je zastavěna budovou. Zbylé části jsou zarostlé zelení. To odpovídá i stavu zachycenému na fotografiích doložených žalobkyní (čl. 6-8, 90-111, 142, 179-193, 323-324). K námitkám žalovaných ohledně způsobu provedení výpočtu užívané plochy znalcem a k jeho oprávnění toto určovat, když není geodetem, soud uvádí, že výměra plochy určená znalcem odpovídá i výměře plochy, o níž žalovaná 2) potvrdila, že ji skutečně užívá (2 991 m2), proto jsou jejich námitky irelevantní a soud ze znaleckého posudku znalce vychází, když v něm nezjistil žádné nesrovnalosti. Soud nepovažoval za potřebné provést ohledání místa osobně, když bez specifických odborných znalostí by nezjistil přesnou výměru užívaných pozemků ani možnosti jiného využití pozemků. Proto tento důkaz neprovedl a návrh zamítl, neboť má za to, že ze zcela věrohodného posudku ustanoveného znaleckého ústavu lze vycházet, stejně jako z fotografií, proti kterým nebyly uplatněny žádné námitky co do jejich pravosti či správnosti. Ani důkaz znaleckým posudkem [číslo] 2019 a výslechem znalce [příjmení] [příjmení] soud neprovedl, neboť jednak posudek doložený žalovaným 1) neobsahoval doložku dle § 127a o. s. ř. a jednak se strany shodly na vyhotovení nového znaleckého posudku znalcem ustanoveným soudem, a to pro urychlení řízení a případnou mimosoudní dohodu.

10. Jednou z námitek žalovaných bylo tvrzení, že užívají spoluvlastnický podíl z titulu nájmu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pronajali nájemci [celé jméno žalovaného] jako podnikateli pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví], a to k podnikatelské činnosti – dřevovýrobě za dohodnuté nájemné ve výši [částka] měsíčně. Smlouva byla uzavřena na 99 let s počátkem do [datum]. Ve smlouvě bylo sjednáno předkupní právo pro žalovaného 1) jako věcné břemeno; návrh na vklad práva věcného břemene – předkupního práva do katastru nemovitostí pro vady byl zamítnut (nájemní smlouva ze dne [datum] a rozhodnutí Katastrálního úřadu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo]). Po nabytí spoluvlastnického podílu žalobkyní se tato pokusila o narovnání nájemního vztahu s tím, že„ nájemní smlouva nebyla formálně skončena, přestože nájem zanikl skončením spoluvlastnictví [jméno] [příjmení]“, žalovaný však dohodu nepodepsal (nepodepsaná dohoda o užívání pozemků). Při převodu předmětných pozemků [jméno] [příjmení] na žalobkyni prodávající [jméno] [příjmení] prohlásila, že na předmětu převodu neváznou žádné nájemní práva (kupní smlouva ze dne [datum]). Při převodu podílu na žalovaného 1) však dle usnesení exekutora ze dne [datum rozhodnutí] [spisová značka] prodejem v dražbě nezanikl dosavadní nájem pozemků, přičemž cena závady spočívající v nájmu pozemků nájemcem – žalovaným 1) byla stanovena na [částka] (usnesení exekutora ze dne [datum]). Pozemky původně označené p. [číslo] v k. ú. [obec] byly následně přečíslovány, došlo ke změně výměry a to tak, že PK parcela [číslo] je nově vedena v k. ú. [obec] jako [číslo] a [anonymizováno] a PK parcela [číslo] byla zrušena a nyní vedena jako [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a jedná se tak o část pozemků, které jsou předmětnými nemovitostmi v tomto řízení (sdělení Katastrálního úřadu [obec] ze dne [datum], geometrický plán [číslo], přípis [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], výpisy z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [obec] – [anonymizováno], [list vlastnictví], k. ú. [obec], příloha [číslo] o pozbytí vlastnického práva a přechodu vlastnických práv.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, když tento posudek se týkal ocenění předmětných pozemků a měl v řízení sloužit k důkazu o stáří brány, tato informace se však v posudku nenachází. Popis brány je uveden v posudku [číslo] sloužícího k ocenění provozní budovy tak, že se jedná o oc. bránu, oc. rám, drátěnou výplň a stáří od 1990. Z fotografií doložených žalobkyní (čl. 365 a násl.) je zřejmé, že brána nemá drátěnou výplň, ale pouze železné tyčky na vícero místech chybějící.

12. Další dokazování soud pro nehospodárnost neprováděl, neboť ze shora provedených důkazů zjistil dostatečně skutkový stav a na základě takto zjištěného stavu rozhodl. Nadbytečnými byly důkazy kupními smlouvami ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť se netýkaly účastníků řízení ani předmětných pozemků; důkazy doložené žalobkyní týkající se výpočtu inflace, neboť obvyklá cena nájmu byla určena ustanoveným znalcem. Soud neshledal ani relevantními návrhy důkazů výslechem účastníků kupní smlouvy ze dne [datum], tj. výslechem [jméno] [příjmení] a výslechem žalobkyně, dále výslech [jméno] [příjmení], výslechem žalovaných, [jméno] [příjmení], znalců [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], dále obsahem webových stránek žalovaného 1.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný 1) jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý id. . Žalobkyně předmětné nemovitosti nevyužívá. Žalovaná 2) předmětné nemovitosti užívá na základě souhlasu žalovaného 1), a to v rozsahu 2 800 m2, zbývající výměra předmětných nemovitostí není využitelná pro svažitost a hustou zeleň náletových dřevin. Žalovaná 2) částečně uznala nárok žalobkyně co do částky [částka] a potvrdila, že užívá 2 991 m2. Žalobkyně spoluvlastnický podíl zakoupila od [jméno] [příjmení] a žalovaný 1) spoluvlastnický podíl získal v dražbě majetku v rámci insolvence [jméno] [příjmení]. Žalovaný 1) uzavřel v roce 1995 nájemní smlouvu na užívání předmětných nemovitostí, v té době však jinak označené jak parcelními čísly, tak katastrálním územím, s předchozími vlastníky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to na 99 let. Znalec odhadl výši obvyklého nájemného v daném místě a čase pro spoluvlastnický podíl o velikosti id. na předmětných pozemcích v období od [datum] do [datum] a současně určil, o kolik se obohacuje spoluvlastník užívající namísto id. podílu celé spoluvlastnictví, na částku [částka].

14. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku (dále jen o. z.), pokud jde o nárok z bezdůvodného obohacení. Tento zákon soud aplikoval s ohledem na dobu, za kterou žalobkyně požaduje bezdůvodné obohacení, tj. 2017 až 2019. Podle § 3028 o. z.: Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2014. Žalobkyni vznikalo právo na bezdůvodné obohacení každým dnem, kdy docházelo k užívání předmětných pozemků žalovanou 2) a nadužívání žalovaným 1). Protože se žalobkyně domáhá svého práva vzniklého v roce 2017 až 2019, je nutno aplikovat o. z., a nikoliv zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), který byl předchozí právní úpravou, a podle tohoto zákona je pak nutno posuzovat např. vznik a zánik nájemního poměru dle smlouvy z roku 1995 a dražby z roku 2003 Kupní smlouva, kterou nabyla žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl, je pak posuzována dle o. z., s ohledem na uzavření v roce 2017, stejně tak jako úprava spoluvlastnictví žalobkyně a práv a povinností z toho vyplývajících.

15. Podle § 1115 o. z.: Osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1122 o. z.: Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. (2) Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu. (3) Má se za to, že podíly jsou stejné.

16. Podle § 2991 o. z.: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2994 o. z.: Dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Podle § 2999 odst. 1 o. z.: není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

17. Podle § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Podle § 337h o. s. ř. účinnému k 30. 4. 2004: Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovitosti; ustanovení § 336g odst. 3 tím není dotčeno. (2) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají věcná břemena a nájemní práva na nemovitosti váznoucí; to neplatí u věcných břemen a nájemních práv, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou (§ 336a odst. 1 písm. c)), a u věcných břemen a nájemních práv, za něž byla poskytnuta vydražiteli náhrada (§ 337g odst. 2). (3) Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí příslušný katastrální úřad o tom, zda zástavní práva váznoucí na nemovitosti zanikla nebo zda působí proti vydražiteli, jakož i o tom, jaká věcná břemena zanikla a jaká i nadále nemovitost zatěžují. Podle § 2221 o. z. (1) Změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka. (2) Převedl-li pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro nového vlastníka závazná ujednání o pronajímatelových povinnostech, které zákon nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník o těchto ujednáních věděl. Podle § 680 odst. 2 obč. zák.: Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána. Podle § 584 obč. zák. účinného ke dni vydání rozvrhového usnesení: Jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak.

18. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu 28 Cdo 1519/2021:„ Judikatura Nejvyššího soudu je pevně ukotvena v závěru, že plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., respektive ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je i stav, kdy je cizí nemovitá věc užívána subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo. Vzhledem k obdobnému znění ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. jsou uvedené závěry použitelné i v poměrech tohoto právního předpisu s výhradou, že popisované situace již nelze podřazovat skutkové podstatě plnění bez právního důvodu, ale je opodstatněné je kvalifikovat jako protiprávní užití cizí hodnoty (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1881/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 154/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3105/2020). Rozhodovací praxe dovolacího soudu reflektující právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013 zdůrazňovala, že při přenechání cizí nemovité věci k užívání jinému neoprávněnou osobou nezískává na úkor vlastníka bezdůvodné obohacení přímo faktický uživatel věci, ale subjekt, který tuto nemovitost (či její část) přenechává třetí osobě k užívání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 16/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3382/2014, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4753/2017). Podstata (podílového) spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci (srovnej ustanovení § 1122 odst. 1 o. z., dále pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019). Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení. Jinými slovy řečeno, pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, a další rozhodnutí v něm citovaná). V režimu právní úpravy občanského zákoníku účinné po 1. 1. 2014 se však judikatorní závěry reflektující otázku věcné pasivní legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení, pokud jeden ze spoluvlastníků nadužívá svůj spoluvlastnický podíl tím, že např. celou nemovitou věc přenechá do užívání třetí osobě, již bezezbytku neuplatní, neboť judikaturou přijaté pravidlo vylučující odpovědnost faktického uživatele za bezdůvodné obohacení modifikuje ustanovení § 2994 o. z. Bezdůvodné obohacení je založeno na objektivním principu a povinnost k jeho vydání není zásadně svázána se stavem, zda ten kdo bezdůvodného obohacení na úkor jiného získal, byl v dobré či zlé víře. Dobrá víra bezdůvodně obohaceného může mít omezený význam při určení rozsahu povinnost k plnění; nemá však vliv na vznik nespravedlivého materiálního prospěchu. Bylo-li ovšem neoprávněně umožněno užívání nebo požívání věci jiné osobě, má dobrá nebo zlá víra skrze aplikaci ustanovení § 2994 o. z. vliv i na postup uplatňování práva na vydání bezdůvodného obohacení. I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je vlastník nebo spoluvlastník věci oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení po osobě, která neoprávněně dala věc jinému k užívání nebo požívání. Neoprávněný„ disponent“ tak i nadále – stejně jako podle právního stavu účinného do 31. 12. 2013 - odpovídá za vznik bezdůvodného obohacení vlastníku či spoluvlastníku věci, neboť bez řádného právního podkladu disponoval cizí majetkovou hodnotou a třetí osobě umožnil její užívání. Nebyl-li ovšem uživatel v dobré víře, že osoba, která mu věc přenechala k užívání, měla takové oprávnění (např. byla k tomu vlastníkem či spoluvlastníkem věci zmocněna), má vlastník nebo spoluvlastník věci právo domáhat se peněžité náhrady i na uživateli majetku; v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným poskytovatelem není vlastník nebo spoluvlastník majetku oprávněn dovolávat se peněžité náhrady i po uživateli věci, a naopak (uplatní se princip ne bis in idem). Není přitom rozhodné, zda právní jednání, na jehož základě došlo k přenechání věci k užívání, je platné či nikoliv. Dobrá víra uživatele, jež je zákonem chráněna (a opak musí prokazovat vlastník věci) tak vede k závěru, že vlastník nebo spoluvlastník věci nemá přímé právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení po poctivém uživateli majetku. Ustanovení § 2994 o. z. tudíž v souladu s vůlí zákonodárce obsažené v důvodové zprávě rozšiřuje ochranu vlastníka věci, s níž bylo neoprávněně disponováno, proti jejímu uživateli, který při nedostatku dobré víry rovněž (vedle neoprávněného disponenta) odpovídá za vzniklé bezdůvodného obohacení (k reflexi citovaného ustanovení literaturou srovnej Petrov, J. In:Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. VI. Závazkové právo: zvláštní část (§ 2055 –3014). Praha: C. H. Beck, 2014 s. 1928; Melzer, F., Csach, K. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081 Praha: Leges, 2018 s. 1410, a Brim, L., Eliáš, J., Adamová, H. In: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J., a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521–3081) . 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2021 s. 1278; z další odborné literatury viz Bílková, J. Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 340-346)“.

19. Podle usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 563/2012: Smlouva, jíž jeden ze spoluvlastníků umožnil třetí osobě užívat předmět spoluvlastnictví, by mohla být shledána neplatnou v případě, že by byla uzavřena bez souhlasu druhého spoluvlastníka.„ Opomenutý“ spoluvlastník (ten, který nedal k užívání společné věci souhlas) pak není legitimován požadovat po této třetí osobě vydání bezdůvodného obohacení, které jí užíváním předmětu spoluvlastnictví podle neplatné smlouvy vzniklo; je povolán požadovat vydání bezdůvodného obohacení pouze po druhém spoluvlastníku, a to v rozsahu, v němž svůj spoluvlastnický podíl„ nadužíval“. Vzhledem k tomu, že spoluvlastník, který věc užívá nad rozsah svého spoluvlastnického podílu, není schopen takto spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno. Peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) nemusí vydávat pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: žalobkyně a žalovaný 1) jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí dle § 1115 o. z., každý v podílu id. dle § 1122 o. z. Žalobkyně nemovitosti neužívá, žalovaná 2) předmětné nemovitosti užívá na základě souhlasu žalovaného 1) jako spoluvlastníka, nikoliv se souhlasem druhého spoluvlastníka - žalobkyně, a to dle svého odhadu v rozsahu 2 991 m2, dle odborného odhadu znalce je to 2 800 m2, ve zbývajícím rozsahu jsou pozemky neuživatelné. Žalovaný 1) je jednatelem a zaměstnancem žalované 2), z čehož je nutno dovodit, že žalované 2) muselo být známo, že žalovaný 1) nemá souhlas žalobkyně k užívání předmětných nemovitostní nad svůj spoluvlastnický podíl a není tak v dobré víře. Žalovaný 1) tedy dal do užívání předmětné pozemky nad rámec svého spoluvlastnického podílu, žalobkyně jako spoluvlastník věci je oprávněna požadovat vydání bezdůvodného obohacení po osobě, která neoprávněně dala věc jinému k užívání nebo požívání, tedy po žalovaném 1), a to dle § 2991 ve spojení s § 1122 o. z. Žalovaná 2) při nedostatku dobré víry rovněž (vedle neoprávněného disponenta) odpovídá za vzniklé bezdůvodného obohacení, a to dle § 2994 o. z. Podle § 2999 o. z. má žalobkyně právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, neboť vydání předmětu bezdůvodného obohacení není dobře možné. Výše bezdůvodného obohacení byla znalcem stanovena ve výši [částka], tato částka představuje jak obohacení žalovaného 1), který užíval namísto id. celé spoluvlastnictví v daném období od [anonymizována dvě slova] do [datum], tak bezdůvodné obohacení žalované 2) za užívání předmětných pozemků bez souhlasu žalobkyně. Dle názoru soudu nelze argumentovat tím, že užívala menší výměru, než je výměra předmětných pozemků (6 301 m2), neboť ve vztahu k žalobkyni užívala i její spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech a výši bezdůvodného obohacení za toto užívání určil znalec stejně. To, že fakticky lze z celé výměry 6 301 m2 užívat jen 2 800 m2, a zbývající část pozemku je neuživatelná, oproti tomu nedává žalobkyni právo požadovat bezdůvodné obohacení i za výměru pozemků neuživatelnou.

21. K námitce žalovaných, že žalovaný 1) užíval, resp. přenechal užívání spoluvlastnický podíl žalobkyně na základě nájemní smlouvy, má soud za to, že nájemní vztah zanikl. Mezi původními vlastníky předmětných pozemků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla uzavřena nájemní smlouva dne [datum] podle § 663 obč. zák. ve znění ke dni uzavření smlouvy. Byť soudní exekutor rozhodl v roce 2003, že nájem nezanikl dle § 337h o.s.ř. při dražbě v rámci rozvrhového usnesení, dle názoru soudu došlo ke splynutí podle § 584 obč. zák., dle kterého jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2005 sp. zn. 26 Cdo 1464/2005:„ I. I v nájemních vztazích se uplatní obecný důvod zániku závazku splynutím podle § 584 obč. zák. Právo osobního užívání bytu (nyní právo nájmu bytu) zanikne, nabude-li uživatel bytu (nyní nájemce) vlastnictví k domu, v němž byt je. Zánikem tohoto vlastnictví k domu se právo osobního užívání bytu (nyní právo nájmu bytu) neobnoví. Je totiž pojmově vyloučeno, aby vlastník užíval byt v domě ve svém vlastnictví z jiného právního důvodu než z titulu vlastnického práva k domu, v němž se byt nachází; je tedy pojmově vyloučeno, aby byl současně zavázaným i oprávněným z užívacího vztahu. To platí i v případech spoluvlastnického vztahu k domu. II. Dosud nevypořádané právo společného nájmu bytu manžely jako takové zaniká i v případě, kdy se jeden z rozvedených manželů (společných nájemců) stane vlastníkem bytu, který měli do té doby ve společném nájmu. Zaniklo-li tedy nabytím vlastnického práva k bytu jedním z rozvedených manželů právo společného nájmu bytu manžely, nemohou se vztahy rozvedených manželů k bytu nadále řídit dohodou, která byla mezi nimi uzavřena v době trvání práva společného nájmu bytu a upravila jejich užívání bytu jako společných nájemců. III. Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajatému bytu (domu s byty v nájmu), vstupuje nabyvatel do právního postavení původního vlastníka – pronajímatele a přechází tak na něj práva a povinnosti pronajímatele vyplývající z nájemního vztahu k bytu s výjimkou těch práv a povinností, na něž se toto zvláštní právní nástupnictví nevztahuje.“. Toto rozhodnutí a závěry z něho vyplývající je nutno vztáhnout i na podílové spoluvlastnictví. Podstatou tohoto rozhodnutí je závěr, že vlastník věci má užívací práva k předmětné věci pouze z titulu svého vlastnictví, nikoliv z titulu oprávnění v rámci závazkového smluvního vztahu. A ve stejném postavení je i spoluvlastník, který vlastní ideální , což je nutno dovodit právě z toho, že se jedná o ideální podíl. Již zákon č. 40/1964 Sb. upravoval podílové spoluvlastnictví tak, že podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci (§ 137 obč. zák.). Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů (§139 obč. zák.). Obdobně platí dnešní úprava § 1115 a 1122 a násl. o. z. Z toho pak vyplývá, že spoluvlastník má práva a povinnosti, které vyplývají právě z tohoto spoluvlastnictví, a nemůže mít práva a povinnosti vyplývající současně i z nájemního vztahu. Je tak nutno dovodit, že nájemní smlouva, na základě které žalovaný 1) měl v nájmu předmětné nemovitosti, zanikla v plném rozsahu splynutím v okamžiku, kdy se žalovaný 1) stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí co do . Obdobně to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. 26 Cdo 2116/2017:„ Soudní praxe dlouhodobě zaujímá právní názor, že je pojmově vyloučeno, aby vlastník užíval byt v domě ve svém vlastnictví z jiného právního důvodu než z titulu vlastnického práva k domu, v němž se byt nachází; je tedy pojmově vyloučeno, aby byl současně zavázaným i oprávněným z užívacího vztahu. To platí i v případech spoluvlastnického vztahu k domu, neboť žádný ze spoluvlastníků nemůže být v užívacím vztahu k ostatním spoluvlastníkům; i v takovém případě může spoluvlastník užívat byt pouze z titulu svého (spolu) vlastnického práva k domu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1258/98 (ústavní stížnost podaná proti citovanému usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 78/2000), a ze dne 10. 2. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1155/99, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2104/99, a ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1464/2005). Závěr odvolacího soudu, že žalovaná jako spoluvlastnice nemovitostí je může užívat pouze na základě oprávnění vlastníka podle § § 123 obč. zák., respektive § 1012 o. z., uvedené judikatuře odpovídá. V souladu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněným pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je i závěr odvolacího soudu, že užívá-li žalovaná společné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu a činí tak bez dohody či rozhodnutí většiny, tedy svévolným jednáním, vzniká na její straně bezdůvodné obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. a § 2991 a násl. o. z., které je povinna ostatním spoluvlastníkům vydat. Judikatura také dovodila, že užívání nad rámec spoluvlastnického podílu nastává i v situaci, kdy spoluvlastník umožní třetí osobě, aby užívala společnou věc nad rámec jeho podílu, například na základě nájmu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3 2008, sp. zn. 33 Odo 103/2006, nebo ze dne 13. 1. 206, sp. zn. 22 Cdo 3983/2015), a že v případě uzavření takové smlouvy bez souhlasu ostatních spoluvlastníků, vzniká na jeho straně bezdůvodné obohacení. Žalovaná se proto nemůže dovolávat omezení svého spoluvlastnického práva poukazem na nájemní smlouvu ze dne [datum] uzavřenou s F. V., neboť ve vztahu k němu je jako právní nástupkyně S. V. a T. V. pronajímatelkou.“.

22. K další námitce žalovaných, že kupní smlouva ze dne [datum], na základě které žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem, není vážným projevem vůle svobodných stran a jedná se o zdánlivé právní jednání, když sjednaná kupní cena ve výši [částka] neodpovídá ceně zjištěné znaleckým posudkem, soud uvádí, že tato námitka je zcela irelevantní, neboť kupní cena byla sjednána na základě dohody stran kupní smlouvy a jestli je či není její výše nízká s ohledem na příbuzenské vztahy účastníků kupní smlouvy, nemůže způsobit neplatnost kupní smlouvy. Zdánlivé právní jednání definuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb., ve znění ke dni uzavření kupní smlouvy tak, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby, případně nebyla-li zjevně projevena vážná vůle, či nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem (§ 551-553). V dané věci nelze k námitce někoho, kdo není účastníkem kupní smlouvy, zpochybňovat vůli stran ohledně dohodnuté výše kupní ceny, kterou navíc žalobkyně, jako účastnice kupní smlouvy, potvrdila. Proto soud neprováděl ani důkazy k tomuto tvrzení žalovaných.

23. Další námitce žalovaného 1), že předmětné nemovitosti neužíval ani prostřednictvím žalované 2) soud uvádí, že u žalovaného 1) je podstatné, že dal souhlas s užíváním žalované 2), a to s užíváním celého předmětu spoluvlastnictví, neboť sám je vlastníkem ideální . Není tedy podstatné, zda žalovaný 1) sám a osobně předmětné nemovitosti užívá či nikoliv, či zda provozuje podnikatelskou činnost na účet žalované 2) a jedná se tak o zastřené jednání žalovaného 1) nebo zda se jedná o rodinný podnik apod., ale s odkazem na shora uvedenou judikaturu to, že dal souhlas s užíváním předmětných nemovitostí v rozsahu větším, než je jeho podíl, jiné osobě, což je zcela postačující pro pasivní legitimaci žalovaného 1). Není ani podstatné, zda žalovaný 1) je ovládající osobou žalované 2), či zda předmětné nemovitosti tvoří funkční celek, neboť pasivní legitimace obou žalovaných je dána, jak soud shora uvedl a výše obvyklého nájemného byla určena znalcem.

24. Pokud jde o námitku, že žalobkyni není bráněno v užívání předmětných nemovitostí, které ani nejsou dostatečně oploceny a že část, kterou neužívá žalovaná 2), lze využívat žalobkyní, soud ani této nepřisvědčil, neboť z výpovědi znalce a z předmětného znaleckého posudku a také z předložených fotografií byl dostatečně zjištěn skutkový stav, a je tak zřejmé, že zbývající část předmětných pozemků, která není užívána žalovanou 2), nelze jinak využít, neboť se jedná o svažitý terén s divokým porostem, část pozemku je také zastavěna stavbou ve vlastnictví jiné osoby. To, zda se žalobkyně může dostat na předmětné pozemky branou, která se nezamyká nebo je ve špatném stavu, či dírou v plotě či místy, kde oplocení chybí úplně, nepovažuje soud za relevantní a blíže se tím nezabýval. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2008 sp. zn. 33 Odo 1583/2006 se podává:„ Tímto jednáním žalovaný vyloučil žalobce z možnosti užívat společné nemovitosti a realizovat práva odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Není přitom rozhodující, zda žalovaný sám celou věc fakticky ve sporném období užíval, a zda tedy vykonával práva vlastníka i v rozsahu spoluvlastnického podílu žalobce; na věci nemůže ničeho změnit skutečnost, že žalovaný reálně užíval pouze část domu, která odpovídala výši jeho spoluvlastnického podílu, ani skutečnost, že se žalobce soudně nedomáhal úpravy užívání nemovitosti. Protože z provedeného dokazování nevyplývá, že by mezi účastníky bylo dohodnuto, že žalovaný bude společné nemovitosti užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, naopak žalobce žalovaného o umožnění užívání nemovitosti žádal, je na místě uzavřít, že v rozsahu jedné ideální poloviny (odpovídající spoluvlastnickému podílu žalobce) užíval žalovaný nemovitosti bez právního důvodu (§ 451 odst. 1 obč. zák.). V situaci, kdy žalobce neměl možnost nemovitosti užívat (resp. neužíval je) a žalovaný za užívání společné věci v rozsahu převyšujícím jeho spoluvlastnický podíl nic neplatil, došlo na jeho straně k získání bezdůvodného obohacení, které je povinen žalobci vydat způsobem uvedeným v § 458 odst. 1 obč. zák., tj. poskytnutím finanční náhrady.“. Soud tak má za to, že pokud nelze část předmětných pozemků užívat z důvodu jejich nepřístupnosti apod. a zbylou část užívá žalovaná 2) a žalovaný 1) nadužívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, ale v žádném rozsahu ji neužívá žalobkyně, není podstatné, zda žalovaní výslovně bránili či nikoliv žalobkyni v užívání této zbylé části. Nejedná se totiž o situaci, kdy žalobkyně pouze nerealizovala svá vlastnická práva, aniž by existovala překážka, která by jí v tom bránila (jako např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 725/2008, ze dne 7. 1. 2009 aj.). Překážka je dána shora uvedeným.

25. Na základě shora uvedeného soud žalobě vyhověl co do částky [částka], k jejímuž zaplacení soud zavázal oba žalované společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 o. z. tak, aby se žalobkyni nedostalo dvojího plnění. Pokud jde o příslušenství, náleží žalobkyni také úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z., neboť žalovaní tím, že na výzvu žalobkyně neplnili řádně a včas, ocitli se v prodlení a jsou tak povinni plnit i úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Okamžik prodlení žalovaného 1) se odvíjí od výzvy k zaplacení ze dne [datum] dle § 1958 odst. 2 o. z., v níž však žalobkyně požadovala bezdůvodné obohacení za období od [datum] do [datum], tj. za období kratší, než požaduje žalobou (do [datum]). Proto je žalovaný 1) povinen platit úrok z prodlení z poměrné částky bezdůvodného obohacení vyčísleného do [datum] ve výši [částka] ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní, tj. od [datum] do [datum] a dále od [datum] z částky [částka] až do zaplacení. Žalované 2) výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručena nebyla, do prodlení se tedy dostala až doručením žaloby, k čemuž došlo dne [datum], v níž byla stanovena lhůta plnění do 3 dnů, tj. do [datum], ode dne následujícího je žalovaná 2) v prodlení a je povinna platit úrok z prodlení z celé částky společně a nerozdílně se žalovaným 1) až do zaplacení.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

27. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala plnou náhradu nákladů řízení s tím, že rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Lze konstatovat, že rozhodnutí skutečně záviselo na znaleckém posudku. Žalobkyně však po seznámení se s výsledkem znaleckého posudku vzala svoji žalobu zpět pouze co do části 20 596,50 Kč a nadále trvala na vyhovění žalobě co do částky 68 252 Kč s příslušenstvím. Úspěšná však byla pouze co do částky 29 428 Kč s přísl., tj. co do 43 % z částky, na které následně trvala a ve zbývajícím rozsahu byla neúspěšná. Soud při úvaze o tom, komu přísluší náklady řízení, vyšel z toho, že rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku a co do částky 20 596,50 Kč žalobkyně nenese zavinění na zastavení řízení dle § 146 odst. 2 a rozhodl tedy dle § 146 odst. 1 o. s. ř., co do zbývající částky byla žalobkyně převážně neúspěšná a byť by jí ve smyslu § 142 odst. 3 bylo lze přiznat plnou náhradu nákladů žalobkyni, soud tak neučinil, neboť žalobkyně trvala na částce výrazně vyšší, než jaká byla předtím zjištěna ze znaleckého posudku. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O částečném úspěchu strany žalované se uvažovat nedá, neboť ta trvala na zamítnutí žaloby v plném rozsahu, byť byl nárok žalobkyně dán a pouze jeho výše závisela na znaleckém posudku.

29. V řízení byla stranami zaplacena záloha na důkaz znaleckým posudkem ve smyslu § 141 o. s. ř. tak, že žalobkyně na záloze složila 12 000 Kč, žalovaný 1) 6 000 Kč a žalovaná 2) také 6 000 Kč, a to na základě návrhu důkazu oběma stranami s tím, že se strany dohodly i na způsobu úhrady zálohy, tj. každá strana . Znalečné činilo 16 174,82 Kč (po zaokrouhlení vyplaceno 16 175 Kč) a 3 420 Kč, celkem 19 595 Kč, na záloze tak zbylo 4 405 Kč. Soud proto rozhodl o vrácení záloh v poměru jejího zaplacení, tj. pro žalobkyni a pro každého ze žalovaných, tj. žalobkyni 2 202,50 Kč, žalovanému 1) 1 101,25 Kč a žalované 2) 1 101,25 Kč.