38 Co 304/2024 - 293

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Jitky Levové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [instituce], IČO [IČO] sídlem [adresa] 2. [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] oba zastoupeni obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] [adresa] o 767.684,80 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2024, č. j. 236 C 24/2020-247 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 767.684,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV. a V. mění tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 9.438 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VI. mění tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 38.385 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 264.711,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně jako soud I. stupně uložil v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 307.073,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 226.124,80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I., III.), žalobu na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 460.610,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3.775,20 Kč a soudní poplatek ve výši 15.354 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV. a VI.) a České republice – Městskému soudu v Brně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.662,80 Kč (výrok V.).

2. Soud I. stupně dospěl v prvé řadě k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen a oba žalovaní jsou v tomto řízení pasivně legitimováni, a to žalovaný č. 1 jako vlastník stromu, jímž byla žalobkyni způsobena škoda a žalovaný č. 2 jako správce majetku [instituce]. Po provedeném dokazování má soud za to, že za škodu způsobenou žalobkyni pádem větve ze stromu odpovídají společně a nerozdílně oba žalovaní, a to žalovaný č. 1 jako vlastník stromu a žalovaný č. 2 jako správce majetku se samostatnou právní subjektivitou. V návaznosti na závěry znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud dospěl k závěru, že ze strany vlastníka stromu prostřednictvím správce dle § 2900 občanského zákoníku došlo k porušení prevenční povinnosti ukládající dle § 2900 občanského zákoníku každému povinnost počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Soud I. stupně se přiklonil ke stanovisku znalce, který shledal příčinu odlomení větve v rozsahu 60 % ve větru a ze 40 % v hnilobě, kterou měl příslušný stromolezec, pokud by do koruny stromu vylezl, odhalit a měla být instalována dynamická vazba kosterních větví, což se nestalo. Podle názoru soudu, příčinou ulomení větve byla v rozsahu 60 % vyšší moc v podobě čerstvého vichru, 63 km/hod. dne [datum] a o síle 78 km/hod. dne [datum]. Podle tohoto poměru pak soud žalovaným společně a nerozdílně uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 307.073,90 Kč jako 40 % z žalované částky, když vycházel ze stanovení výše škody ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], který vyčíslil bolestné částkou 234.556,85 Kč a ztížení společenského uplatnění částkou 533.128 Kč. V částce 460.610,88 Kč soud žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu došlo ke vzniku škody vyšší mocí, za kterou nikdo neodpovídá. Podle výše uvedeného poměru soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a o náhradě nákladů řízení ve vztahu k České republice – Městskému soudu v Brně.

3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podala do jeho výroku II. žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalovaným uloží povinnost společně a nerozdílně k zaplacení částky 767.684,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dle názoru žalobkyně je zcela zásadní zjištění, že pokud by žalovaný č. 1. jako vlastník stromu či žalovaný č. 2 jako osoba, která měla údržbu stromu na starosti, péči o strom nezanedbali, měla je vada v rozvětvení a defekt v kmeni (jizva, prasklina) upozornit na možný problém i v kosterním větvení. U podobných stromů má být instalována dynamická vazba kosterních větví, ta v tomto případě instalovaná nebyla. Na toto zjištění navazuje konstatování faktu, že pokud by byla dynamická vazba kosterních větví instalována, tak pokud by se větev odlomila, jak se to v daném případě skutečně stalo, nedošlo by k jejímu pádu na zem a nikdy by nedošlo ke zranění žalobkyně. Dle zjištění znalce, větev se mohla odlomit i za úplného bezvětří. Je zcela zřejmé, že vyšší moc nehrála žádnou roli v nedostatečném zabezpečení stromu proti pádu jeho větví, ani v jeho nedostatečné údržbě, resp. péči o něj. Pád větve byl důsledkem nedostatečné péče o strom a nedostatečného zajištění proti pádu jeho větví, tedy absence vazby kosterních větví. Při tomto zjištění je pak zcela nepodstatné, v důsledku čeho k pádu větve došlo, jelikož pokud by žalovaní prevenční povinnost neporušili, ke zranění žalobkyně by nikdy nedošlo.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání i oba žalovaní, a to do jeho výroků I., III., IV., VI. a navrhli, aby odvolací soud v tomto rozsahu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud se nesprávně ztotožnil s neopodstatněnými a neprokázanými tvrzeními znalce, že strom byl vizuálně ve zhoršeném stavu, že odpadnutá větev byla s příznaky zatékání a postupného vyhnívání, a že stromolezec mohl vady odhalit. Znalec i soud měli k dispozici fotografie pořízené [instituce], na nichž je vidět, že odpadnutá větev ani strom nemá na horní části odlomení prasklinu nebo jinou vadu, kterou by zatékala voda dovnitř. Strom byl zdravý bez viditelných defektních poškození. Větev nebyla narušena poškozením či působením dřevokazných hub. Ulomená větev měla výduť, a to u jerlínů není nic výjimečného. Z fotografií pořízených [instituce] je poznat, že strom v místě ulomené větve a odlomená větev okolo výdutě nemá žádnou 3D vytvořenou prasklinu, kterou by mohla pronikat voda do výdutě. Výduť vznikla v důsledku přirozeného procesu růstu stromu a nebyla napadena hnilobou. Hniloba způsobuje schnutí a následný opad listí nebo výhonků. Spadlá větev měla okolo výdutě stejnou barvu dřeva, nebyla měkká ani sypká, nebyla suchá a měla zdravé listy. Znalec v posudku dovodil z fotografií hnilobu spadlé větve a na jednání soudu tvrdil, že z fotografií se nedá hniloba zjistit. Znalec také uvedl, že z fotografií jen dedukuje možnost praskliny, které si arboristé mohli všimnout, mohla tam být hniloba, ale také tam hniloba nemusela být. Znalec žádnou prasklinu, která by mohla způsobit průnik vody do výdutě větve na fotografiích neukázal ani ji nemohl najít, protože tam žádná prasklina není. Ve věci slyšení svědci [jméno FO] a [jméno FO] potvrdili, že strom byl zdravý. Pád větve stromu šetřila [instituce], která nezjistila hnilobu stromu, narušení stromu poškozením či působením dřevokazných hub ani porušení právních povinností ze strany žalovaných. Také pojišťovna [název] provedla šetření a nezjistila porušení povinností ze strany žalovaných. Žalovaní nebo někdo jiný, náležitý dohled nezanedbali ani se nedopustili žádného protiprávního jednání. Podle zprávy ČHMÚ ze dne [datum] bylo pravděpodobné, že rychlost nárazovitého větru v předmětné lokalitě mohla ve dnech [datum] v nárazech dosáhnout i vyšších hodnot, než byly naměřeny na meteorologické stanici v [adresa] včetně hodnoty 75 km/ hod. Při této rychlosti 75 km/hod. a více se jedná o vichřici. Ve středu [datum] silný vítr zasáhl celé Česko, nejezdily vlaky, důvodem byly popadané stromy. Znalec teprve na jednání soudu dne [datum] připustil, že také vítr mohl být příčinou pádu větve a sdělil, že síla větru přispěla velmi ke zlomení větve, ale nebyla hlavní příčinou. Soud vzal pro konečné rozhodnutí jako výchozí neopodstatněný procentuální odhad znalce - 60 % vítr, 40 % hniloba. Současná koncepce kontrol porostů je dle znalce velmi dobře zpracovaná, kontroly jsou prováděny v přiměřených časových intervalech. Soud v rozsudku nijak nespecifikuje, k jakému porušení prevenční povinností ze strany žalovaných mělo dojít, v řízení nebyly zjištěny žádné skutkové okolnosti, nasvědčující tomu, že ke škodě došlo následkem konkrétního jednání či opomenutí žalovaných, jehož rozpor s ustanoveními § 2900 a § 2902 občanského zákoníku by zakládal protiprávnost jako předpoklad obecné odpovědnosti za škodu. Nebylo v moci žalovaných pádu větve zabránit ani jej předpokládat, v rámci prevence učinili vše potřebné, co bylo možno po nich požadovat, aby zjistili, v jakém stavu se porosty v jeho areálu nacházejí, aby zabránili případnému vzniku škody. S ohledem na prokázanou péči nelze příčinu pádu větve za mimořádně nepříznivé povětrností situace spatřovat v jednání či opomenutí žalovaných. Hlavní příčinou, bez níž by škodlivý následek nenastal, zde bylo působení poryvu větru, a nikoliv opomenutí řádné péče o vzrostlý strom na místě veřejnosti přístupném. Na straně žalovaných proto není dán jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to porušení právní (prevenční) povinnosti. Odlomení kosterní větve bylo způsobené výlučně silným větrem. V tomto případě se jednalo o vyšší moc, kterou žalovaní nemohli předvídat ani jí zabránit, a proto je jejich odpovědnost za škodu vyloučena. V rámci rozhodování měl soud také zkoumat a rozhodnout, zda se žalobkyně chovala takovým způsobem, aby předešla úrazu. Jestliže v době silných poryvů větru navštívila [objekt], mohla si být vědoma, že vítr může způsobit pád větve či stromu.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Odvolání žalovaných nemá odvolací soud za důvodné.

7. Odvolací soud zopakoval v odvolacím řízení ze spisu soudu I. stupně dokazování znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ochrany přírody se specializací dendrologie, zemědělství, odvětví ovocnářství a zahradnictví, ekonomiky, odvětví ceny a odhady se specializací oceňování ovocného stromoví a okrasných dřevin a zprávou [instituce] ze dne [datum] a údaji základní geografie stanice [adresa] ohledně směru a rychlosti větru ve dnech [datum].

8. Podle základní geografie stanice [adresa] byla průměrná denní rychlost větru v m/s dne [datum], 4,2 m/s. Ze zprávy ČHMÚ ze dne [datum], zaslané žalovanému č. 2 k jeho žádosti, bylo zjištěno, že dne [datum] podle měření stanice [adresa] vál v noci převážně mírný jihozápadní vítr. Ráno a dopoledne převládal vánek nebo slabý vítr a jeho směr byl proměnlivý. Po 11.30 hod. se vítr stočil k západu a jeho rychlost výrazně vzrostla. Maximální náraz větru byl zaznamenán v 12.17 hod. a dosáhl hodnoty 57 km/h (tj. 15,9 m/s). Odpoledne byl vítr čerstvý, během večera a v noci rychlost větru klesala, směr však byl po celou dobu západní. Pozdě v noci byl už vítr slabý. S přihlédnutím k celkové povětrností situaci ve dnech [datum], která byla typická přechodem několika atmosférických front a výskytem silného nárazovitého větru, je pravděpodobné, že rychlost větru v předmětné lokalitě mohla v nárazech dosáhnout podobných nebo i vyšších hodnot, než byly naměřené na meteorologické stanici včetně hodnoty 75 km/h.

9. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že podle fotografií pořízených [instituce] lze konstatovat, že strom byl vizuálně ve zhoršeném zdravotním stavu, olistění však bylo bez symptomu žloutnutí a chřadnutí, kmen byl s viditelným defektem, kosterní větve bez výrazně viditelných defektních poškození. Větvení do několika kosterních větví mohlo být příčinou zatékání vody a vyhnívání a zde k defektům mohlo dojít. Příčinou odlomení větve byla počínající hniloba v kosterním rozvětvení stromu, kterou nebylo možné u této větve ze země odhalit (nebo odhalení by bylo spíše náhodné). Kontrola by musela být provedena v koruně stromolezcem, arboristou. Rozsah hniloby by však nebyl schopný přesně určit, ale její odhalení by mohlo být s velkou pravděpodobností v koruně možné. Vada v rozvětvení a defekt v kmeni (jizva, prasklina) mohl upozornit na možný problém i v kosterním větvení. U podobných stromů má být instalovaná dynamická vazba kosterních větví. Ta v tomto případě nebyla instalovaná. Vítr při síle 4,2 m/s nebyl příčinou odlomení a pádu větve, ta se mohla odlomit i za úplného bezvětří. Příčinou mohl být také déšť (0,6 mm, tj. 6 l vody/m2), kdy se na listech i větvích držely kapky vody a zvětšily tak váhu celé větve. Počasí, tedy vítr o rychlosti 4,2 m/s je v dané lokalitě běžným počasím, při zhoršeném počasí, tj. silný vítr, bouřka, námraza apod. se [objekt] pro veřejnost uzavírá hlavně z bezpečnostních důvodů. Větev byla poškozena počínající hnilobou, která se postupně vyvíjela a rozkládala zdravé dřevo. Jde o obecný jev v rozkladu dřeva bakteriemi a dřevokaznými houbami i dřevokazným hmyzem v přírodě (i ve městě). Stromolezcem, arboristou, který by vlezl do koruny stromů bylo možné stav větve detekovat (ne však se 100 % jistotou) a při zjištění hniloby přistoupit k odstranění větve a k následnému ošetření rány. Strom podle posouzení znalce a dle fotografií pořízených [instituce] byl poškozený několika řezy kosterních větví a viditelnou jizvou či prasklinou, kterou bylo možné důkladně zhodnotit, zda byla s hnilobou houbovým napadením, ale podle fotografií tuto svoji domněnku nemůže s jistotou potvrdit. Podle absolutně zdravého řezu na pařezu odstraněného stromu nemohlo dojít k vývratu celého stromu. Jerlíny mají obecně křehčí dřevo než např. duby. Schopnost odolávat působení dřevokazných hub nemá žádný strom. Kontroly na [objekt] jsou prováděné soustavně a průběžně, největší pozornost je věnována právě stromům, rozloha 56 ha je v mapování jednotlivých dřevin a rozsahu kontrol velmi obtížná. Jsou zpracovány zápisy z kontrol a zásahy jsou konzultované s příslušným orgánem přírody a krajiny i s [instituce] a s odborníky v oboru dendrologie. Od roku [rok] je zpracována Koncepce rozvoje, obnovy a údržby zeleně na [objekt] společností [právnická osoba]. Systém kontrol stromů na [objekt] běžné praxi v oboru podle názoru znalce odpovídá. Z praxe nemá 100 % shodu s názory a způsobech provádění zásahů arboristů (současné arboristiky), která odmítá ošetřování, dezinfekci a zatírání ran po uříznutých větvích, způsoby obvodových redukcí apod. Toto se však popisovaného stromu netýká. Kontroly stromů jsou dělané průběžně a jsou prováděné záznamy o kontrolách. O kontrole tohoto stromu nebyly znalci předložené žádné záznamy o kontrole. Podle znalce se strom jevil jako vitální, zdravý a perspektivní. U některých stromů jsou prováděné tahové zkoušky (hlavně v místech, kde se pohřbívá do země a bývají narušené kořeny výkopem). Také použití akustického tomografu, který zjistí dutiny v kmeni, ale neexistují přístrojové metody na kontrolu korun stromů. Dutiny ve stromech však nejsou z hlediska bezpečnosti stromů vždy negativní. I dutý strom má podle síly stěny dřeva dobré statické vlastnosti. Příčinou selhání větve bylo více aspektů. Jedním z nich byla i počínající hniloba, slabé srážky i slabý vítr. Dá se hovořit i o nešťastné náhodě. Větev mohla spadnout o nějaký čas dříve, ale i později. Znalec zná případy, kdy ke zlomu větve došlo za bezvětří a slunného teplého dne. V době místního šetření znalce [datum] byl zdokumentovaný fotograficky pouze hnilobou nepoškozený pařez s kmenovými – pařezovými výmlatky jerlínu japonského. Z fotografií pořízených [instituce] bylo zjištěno, že v místě srůstu kosterní větve s kmenem je viditelná začínající hniloba. Jerlín japonský je zařazený do skupiny dožití jako dlouhověké dřeviny z horizontem věku 150 a více let. Závěrem znalec uvedl, že odlomení větve nešlo v rozsahu výměry [objekt] a velkém počtu vzrostlých stromů a sdělené četnosti kontrol zástupci správy [instituce] předejít ani zabránit. Tyto události jsou nepředvídatelné a lidskou činností neovlivnitelné. Také není možné, protože se jedná o živé organismy, provádět kontroly tak často, jak by to bylo vhodné či nutné. Kontroly se provádí průběžně a vždy po výjimečných meteorologických podmínkách. Postup a množství kontrol je dle názoru znalce přiměřené, současná koncepce je velmi dobře zpracovaná a kontroly včetně dosadeb jsou prováděné v přiměřených časových odstupech. Stáří předmětného stromu znalec odhadl cca 121 – 140 let.

10. Odvolací soud na základě výsledků provedeného dokazování soudem I. stupně a jeho zopakování výše uvedenými důkazy v odvolacím řízení je ve shodě se soudem I. stupně, že nárok žalobkyně na náhradu způsobené škody je co do základu dán. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, který dostatečným způsobem zjistil všechny podstatné skutečnosti vedoucí k porušení prevenční povinnosti ze strany žalovaného č. 1 jako vlastníka stromu, jehož odlomenou větví došlo k poranění žalobkyně a ze strany žalovaného č. 2 jakožto zvláštní příspěvkové organizace zřízené [město], která v rámci hospodaření s majetkem města převzala práva a povinnosti vlastníka stanovené obecně závaznými právními předpisy, mj. z titulu odpovědnosti za škodu vzniklou jiné osobě úrazem či nemocí nebo poškozením či zničením věci a byla zřízena na dobu neurčitou. V této souvislosti odvolací soud poznamenává, že žalovaný č. 2 je samostatný právní subjekt zřízený podle příslušných právních předpisů (zákon č. 576/1990 Sb. v platném znění, zákon č. 128/2000 Sb. v platném znění, zákon č. 250/2000 Sb. v platném znění), který je z tohoto titulu v řízení v dané věci pasivně legitimován. Závěr soudu I. stupně, že ve sporu jsou oba žalovaní pasivně legitimováni má odvolací soud z výše uvedených důvodů za správný.

11. Podle § 2900 občanského zákoníku, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

12. Podle výše citovaného § 2900 občanského zákoníku, prevenční povinnost chrání svobodu, život, zdraví anebo vlastnictví. Obecnou prevenční povinnost ve smyslu tohoto ustanovení má zachovávat každý bez ohledu na to, zda tato povinnost vyplývá pro něj ze smluvního vztahu nebo z obecné právní povinnosti.

13. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

14. Podle § 2911 občanského zákoníku, způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

15. Podle § 2916 občanského zákoníku, kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.

16. Podle § 2913 odst. 2 věta první občanského zákoníku, povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.

17. Podle § 2958 občanského zákoníku, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

18. K předpokladům vzniku odpovědnosti fyzických a právnických osob náleží porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a zavinění. Nedodržení prevenční povinnosti je porušení právní povinnosti, jakožto jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Škodu je třeba chápat jako majetkovou újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi. U škody na zdraví občanský zákoník vedle náhrady majetkové újmy upravuje i právo na peněžitou satisfakci nemajetkové újmy, konkrétně náhradu za vytrpěné bolesti, případně za ztížení společenského uplatnění. Mezi protiprávním úkonem (porušení právní povinnosti) a škodou musí existovat vztah příčiny a následku. Příčinnou souvislost je třeba vždy prokázat. Vznik škody a její rozsah musí být prokázán poškozeným stejně jako příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou.

19. Prevenční povinnost ve smyslu ustanovení § 2900 občanského zákoníku, v poměrech v dané věci zahrnuje povinnost vlastníka pozemku řádně pečovat o porosty na něm rostoucí.

20. S přihlédnutím k výše citovaným ustanovením občanského zákoníku a ke stávající judikatuře Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 4132/2016, sp. zn. 25 Cdo 3354/2011, sp. zn. 25 Cdo 4605/2015) dospěl odvolací soud k závěru, že předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení § 2900 občanského zákoníku jsou na straně žalovaných splněny, neboť obecná prevenční povinnost pro vlastníka pozemku osázeného stromy znamená spravovat svůj majetek tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému. U starých vzrostlých stromů je třeba přihlížet k jejich celkovému stavu. U stromů, jejichž větve zasahují do veřejného prostranství sloužícího k pohybu chodců nestačí provádět pouze běžnou údržbu spočívající v prořezání suchých větví, pokud nepostačuje k eliminaci rizika vzniku škod. Pádu větví je vlastník stromu povinen předcházet a v rámci prevence provést opatření alespoň snižující možnost vzniku škody. Nejde přitom o absolutní povinnost vlastníka počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromů či jeho větví, nýbrž jde o povinnost postupovat při správě svého majetku tak obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat. Zda dojde k odlomení větve v důsledku hniloby nebo vadného větvení není rozhodující, pokud stáří a vzrůst stromů měl vlastníka vést k důkladnější péči o ně a k zajištění odpovídajícího způsobu jejich ošetření, pakliže takovéto možnosti existují a je na něm, aby zvolil pro něj dostupná a dostatečně účinná preventivní opatření. Podle znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo stáří předmětného stromu odhadnuto znalcem na 121–140 let. Průměr koruny stromů mohl být cca 20 m, výška stromu mohla být cca 25 m a zavětvení koruny mohlo být ve výšce cca 7 m. Znalec hodnotil strom z hlediska fyziologického stáří jako dospělého jedince s většinově ukončenou fází výškového přírůstu, který dále probíhá, ale již nemá charakter dynamické změny výšky jedince, ale spíše zvětšování objemu koruny. Zdravotní stav stromu hodnotil jako zhoršený, vitalitu výbornou až mírně sníženou, stabilitu zhoršenou, perspektivu krátkodobě perspektivní, funkční význam dřeviny vysoký a estetický význam vysoký. S ohledem na zhodnocení celkového stavu stromu znalcem má odvolací soud za to, že stáří stromu a jeho vzrůst měl, jak vyplývá z výše citované judikatury Nejvyššího soudu ČR, vést vlastníka stromu k důkladnější péči o něj a k zajištění odpovídajícího způsobu jeho ošetření s tím, že jeho běžná údržba spočívající v prořezání suchých větví je nepostačující k vyloučení rizika vzniku případných škod. Odvolací soud má za hlavní příčinu odlomení větve napadení stromu hnilobou v místě, kde k jejímu odlomení došlo, s tím, že hnilobu v konkrétním místě měl v rámci péče o strom s ohledem na jeho stáří a vzrůst, zjistit arborista - stromolezec. Dále má odvolací soud za to, že s ohledem na stáří a vzrůst předmětného stromu měla být při péči o něj instalována dynamická vazba kosterních větví, která by sice případnému odlomení některých větví nezabránila, nicméně po odlomení větve by nedošlo k jejímu pádu na zem, ale zůstala by zavěšena před pádem. Odvolací soud nevylučuje, že i vítr v naměřených hodnotách na meteorologické stanici ČHMÚ v den, kdy k úrazu žalobkyně došlo, mohl rovněž přispět k odlomení větve, nicméně pokud by v rámci důkladnější péče o strom byla instalována dynamická vazba kosterních větví, pak by s největší pravděpodobností k pádu odlomené větve na zem nedošlo. Toto opatření ostatně zmínil v posudku i soudem ustanovený znalec. Dále nelze vyloučit ani to, že k napadení stromu hnilobou, ke vzniku hnilobných procesů přispěl i déšť, případně sníh, ovšem pokud bylo možno činností odborníka – arboristy napadení stromu hnilobou odhalit, měla být ze strany vlastníka stromu věnována důkladnější péče než běžná obvyklá.

21. Pokud jde o tvrzení žalovaných, že odlomení kosterní větve bylo způsobeno výlučně silným větrem a z tohoto důvodu je jejich odpovědnost za škodu vyloučena, tuto obranu nemá odvolací soud za důvodnou, neboť, jak je shora uvedeno, nedostáli své prevenční povinnosti pozemku řádně pečovat o předmětný strom (jerlín japonský), jehož odlomenou větví byla žalobkyni způsobena škoda. Dále odvolací soud poznamenává, že ani námitka žalovaných, že žalobkyně, která navštívila [objekt] v době silných poryvů větru si mohla být vědoma, že vítr může způsobit pád větve či stromu, nemůže obstát, neboť pokud v inkriminovaný den žalovaný č. 2 vyhodnotil, s ohledem na počasí, celou situaci tak, že v důsledku silného větru nebyl důvod [objekt] uzavřít, pak na straně žalobkyně nelze dovodit její spoluzavinění za vzniklou škodu, když byla na místě veřejnosti přípustném bez jakéhokoliv omezení, s tím, že plocha [objekt] je veřejné prostranství se zvýšenou koncentrací osob bez ohledu na roční období, zejména pak v období před svátkem [název].

22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal na straně žalovaných základní předpoklady jejich odpovědnosti za škodu vzniklou žalobkyni v plném rozsahu a dovodil, že jejich odpovědnost není ani částečně vyloučena v důsledku povětrnostních vlivů, nemá za správný závěr soudu I. stupně, že za škodu odpovídají pouze v určitém poměru. Z tohoto důvodu napadené rozhodnutí změnil ve výrocích I. a II. tak, že žalovaní jsou povinnosti společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 767.684,80 Kč (stanovené dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], znalce pro základní obor zdravotnictví rozšířený o odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, s prohlášením znalce dle § 127a občanského soudního řádu) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. V neposlední řádně pak má odvolací soud za správný závěr soudu I. stupně, že žalovaný nárok není promlčen, jak uvedl soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 32, na jehož obsah odvolací soud pro stručnost odkazuje.

24. V návaznosti na změnu výroků I. a II. napadeného rozhodnutí soudu I. stupně změnil odvolací soud i výroky III., IV., V. a VI. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a Českou republikou – Městským soudem v Brně, které nyní odpovídají výsledku řízení, v němž byla žalobkyně v celém rozsahu úspěšná (§ 148 odst. 1 o.s.ř., § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění).

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla, s ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu, v řízení před soudy obou stupňů plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jejích nákladů v částce celkem 264.711,70 Kč sestávající se z nákladů za řízení před soudem I. stupně v částce 226.124,80 Kč správně vyčíslené ve výroku III. a odůvodněné v napadeném rozsudku (bod 38.) a z nákladů za řízení před odvolacím soudem v částce 38.586,90 Kč zahrnující odměnu právního zástupce žalobkyně za poskytnutí 3 úkonů právní služby v sazbě 10.180 Kč (z tarifní hodnoty 460.610,88 Kč) podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) v návaznosti na § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (odvolání žalobkyně, vyjádření k odvolání žalovaných, účast u jednání před odvolacím soudem), z náhrady hotových výdajů 3x 450 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 výše uvedené vyhlášky a z 21 % DPH 6.696,90 Kč z přiznané odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

26. Lhůtu k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení