38 Co 307/2024 - 279

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudců JUDr. Ireny Vitovské a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] jednající [Jméno žalované B], IČO [IČO] sídlem [Adresa žalované B] adresa pro doručování: [Adresa žalované B] [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované C], IČO [IČO žalované C] sídlem [Adresa žalované C] o náhradu škody o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 6. 2024, č. j. 9 C 251/2021 - 240 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 1.636,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2023 č. j. 38 Co 56/2023 – 174 zrušil odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ze dne 12. 10. 2022 č. j. 9 C 251/2021 – 132 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že k tomu, aby byla shledána odpovědnost státu za škodu, musí být kumulativně naplněny tři zákonné předpoklady a sice vznik škody, existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu a příčinná souvislost mezi nimi. S přihlédnutím k ustálené soudní praxi, otázka příčinné souvislosti mezi postupem notáře při vyhotovení notářských zápisů a tvrzenou škodou musí být řešena v návaznosti na skutečnost, zda pohledávky žalobce vůči [jméno FO] v postavení dlužníka, by vůbec byly, s ohledem na jeho poměry, vymahatelné (dobytné). O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu (v souzené věci – pochybení notáře) měla dopad do majetkové sféry žalobce, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě; v tomto směru leží důkazní břemeno na žalobci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 225/2011). Žalobce musí tvrdit, že měl vůči dlužníku pohledávku, kterou by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a musí tak v řízení prokázat, že nebýt nesprávného úředního postupu notáře, tedy nebýt předmětných notářských zápisů, tak by se svých pohledávek vůči dlužníku skutečně domohl. Tvrzení k solventnosti dlužníka a k jejímu prokázání je pak nezbytné ke zjištění, zda se podanou žalobou neobchází povinnost plnění od dlužníka a zda tato povinnost k plnění přechází na stát z titulu tvrzené újmy způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu České republiky nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Z žaloby ani z obsahu spisu není patrno, že by žalobce tvrdil, případně byl soudem I. stupně poučen o povinnosti tvrzení k solventnosti [jméno FO] jako potencionálního dlužníka ve vztahu k částkám, které byly předmětem smluv o půjčkách uvedených v předmětných notářských zápisech. Podle názoru odvolacího soudu, k prokázání příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou je toto tvrzení podstatné. V dané věci je tak nutno zvážit, zda by v případě správného úředního postupu, žalobce disponoval takovou pohledávkou, kterou by mohl úspěšně vymáhat. Náhrada škody obecně neslouží k tomu, aby se poškozený dostal z hlediska hospodářského do výhodnější pozice, než ve které by se nacházel nebýt škodní události. V této souvislosti odvolací soud poukázal např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 a soudu I. stupně uložil, aby žalobce poučil dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti doplnění tvrzení a označení relevantních důkazů prokazujících solventnost [jméno FO] ke dni sepisu předmětných notářských zápisů, neboť bude třeba řádně zhodnotit jeho ekonomickou situaci v době, kdy převzal od žalobce finanční prostředky, k jejichž vrácení se zavázal.

2. Okresní soud v Prostějově jako soud I. stupně v novém řízení po provedeném dokazování v návaznosti na výše uvedené závěry odvolacího soudu žalobu v celém rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné současné splnění tří podmínek. V řízení musí být dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup. Dále musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 773/2004, sp. zn. 28 Cdo 4231/2010. K prokázání příčinné souvislosti mezi tvrzenou vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem bylo nutné posoudit okolnosti, za nichž měly být uzavřeny smlouvy o půjčkách zachycené v obou napadaných notářských zápisech. Pro závěry, zda by v případě správného úředního postupu žalobce disponoval takovou pohledávkou, kterou by mohl úspěšně vymáhat, bylo podstatné zejména prokázání solventnosti dlužníka jednak v době poskytnutí půjček, jednak v době sepisu obou notářských zápisů, stejně jako v postupu žalobce poté, co závazky dlužníka nebyly splněny. Žalobce přes poučení soudu neprokázal solventnost dlužníka [jméno FO] v době, kdy mu žalobce poskytl první půjčku ve výši 1.000.000 Kč a půjčku ve výši 50.000 USD. Dle tvrzení žalobce, jeho dlužník [jméno FO] měl v době poskytnutí půjček nemovitý majetek, ze kterého by byl nárok uspokojen. Solventnost dlužníka žalobce prokazoval kupní smlouvou o převodu bytové jednotky č. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech a prostorách budovy nemovitostí zapsaných na LV č. [číslo] a LV č. [číslo] u [instituce], uzavřenou dne [datum] mezi prodávajícím [jméno FO] a kupujícím [jméno FO] za dohodnutou kupní cenu 1.590.000 Kč. V době poskytnutí první půjčky 1.000.000 Kč byl žalobce nemajetný, resp. žalobcem nebyl prokázán opak. V době poskytnutí druhé půjčky byl dlužník žalobce krátce vlastníkem bytové jednotky, kterou od žalobce získal koupí za 1.000.020 Kč a byl v prodlení s plněním první půjčky. Přesto mu žalobce poskytl druhou půjčku 50.000 USD, která se stala splatnou v srpnu [rok]. V případě první půjčky měla být první splátka zaplacena [datum], u druhé půjčky měla být první splátka zaplacena [datum]. Poté, co se obě půjčky staly pro ztrátu výhody splátek splatné, dlužník žalobce prodal své nemovitosti, aniž by žalobce učinil jakýkoliv právní krok pro zajištění uspokojení svých pohledávek, např. předběžným opatřením spočívajícím v zákazu dispozice s majetkem, který předtím nabyl od žalobce. Povinností žalobce bylo nejen tvrdit, ale i prokázat, že pohledávky, které měl vůči dlužníkovi, by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a nebýt tak nesprávného postupu notáře, svých pohledávek vůči dlužníkovi by se úspěšně domohl. Soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro odpovědnost státu, neboť ani v případě správného úředního postupu by žalobce nedisponoval pohledávkami, které by bylo možno po jeho dlužníku [jméno FO] úspěšně vymáhat pro jeho nesolventnost. Dlužník žalobce nebyl v době poskytnutí půjček solventní a ani v době podání návrhu na výkon rozhodnutí na základě notářských zápisů nedisponoval žádným majetkem, ze kterého by bylo možno žalobce uspokojit. Zde soud I. stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 225/2011, sp. zn. 30 Cdo 1976/2020. Závěrem soud I. stupně poukázal na to, že obecně neslouží náhrada škody k tomu, aby se poškozený dostal z hlediska hospodářského do výhodnější pozice, než ve které by se nacházel, nebýt škodní události. Žalobci, který nebyl v řízení úspěšný, soud uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 5.464 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

3. Proti shora uvedenému rozsudku žalobce podal odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno a v případě, že odvolací soud odvolacímu návrhu nevyhoví, bude napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce je přesvědčen, že je dán odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., jelikož soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že oba předmětné notářské zápisy jsou nezpůsobilými exekučními tituly, na základě kterých nelze podat exekuční návrh a následně vést exekuční řízení k vymožení pohledávky, přičemž tato skutečnost byla zjištěna v řízení o zastavení exekuce, kdy bylo soudy shodně rozhodnuto, že dluh povinného není v předmětných notářských zápisech popsán dostatečně určitým způsobem, jelikož z nich není zřejmé, kdy a v jakých dílčích částkách oprávněný povinnému plnění poskytl a není bez pochyb ani důvod, proč k poskytnutí těchto blíže neidentifikovaných dílčích plnění došlo. Obě exekuční řízení zahájená na základě předmětných notářských zápisů byla zastavena. Podle pokynů odvolacího soudu žalobce byl poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti doplnění tvrzení a označení relevantních důkazů prokazujících solventnost [jméno FO] ke dni sepisu předmětných notářských zápisů, neboť je třeba řádně zhodnotit ekonomickou situaci dlužníka v době, kdy převzal od žalobce finanční prostředky, k jejichž vrácení se zavázal. Žalobce doložil, že dlužník byl až do [datum] výlučným vlastníkem nemovité věci, a to bytové jednotky č. [číslo] o velikosti [velikost] ve druhém n. p. budovy [adresa] (bytový dům) postavené na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. a části obce [obec] a obci [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy na pozemku. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl vlastnická práva k této nemovitosti na kupujícího za sjednanou kupní cenu ve výši 1.590.000 Kč. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum]. K prokázání solventnosti žalobce dále doložil dva exekuční příkazy vydané v exekučním řízení vedené proti dlužníku, a to exekučním příkazem dne [datum] postihující přikázání pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu [ústav] a [datum] postihující přikázání jiné peněžité pohledávky povinného vyplývající ze smlouvy o penzijním připojištění vedené u [právnická osoba]. Žalobce má za to, že v řízení před soudem prvního stupně tvrdil a prokázal, že měl vůči dlužníku pohledávky, které by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a dále v řízení prokázal, že nebýt nesprávného úředního postupu notáře, tedy nebýt předmětných notářských zápisů, tak by se svých pohledávek vůči dlužníku skutečně domohl. Žalobce také v souladu s pokynem odvolacího soudu dostatečně prokázal příčinnou souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem, a to prokázáním solventnosti dlužníka v době sepisu předmětných notářských zápisů. Žalobce má za to, že solventnost dlužníka byla dostatečně prokázána jeho výlučným vlastnictvím shora specifikované nemovité věci, která byla následně prodána za částku 1.590.000 Kč, tedy za částku, která by postačovala k vymožení dlužné částky. Soud prvního stupně žalobu znovu zamítl v celém rozsahu a v odůvodnění uvedl, že žalobce přes poučení soudu neprokázal solventnost dlužníka [jméno FO] v době, kdy mu žalobce poskytl předmětné půjčky. Žalobce v tomto spatřuje odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), jelikož soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Dlužník [jméno FO] byl v době od [datum] do [datum] výlučným vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] o velikosti [velikost] v budově v [obec], č.p. [číslo], postavené na pozemcích parc. č. [číslo] v k.ú. a části obce [obec] v obci [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku. Předmětná jednotka byla následně převedena za kupní cenu 1.020.000 Kč. Žalobce je tak přesvědčen, že soud prvního stupně po provedení dokazování dospěl k nesprávnému závěru, když uvedl, že solventnost dlužníka v době poskytnutí půjček nebyla žalobcem prokázána. Žalobce je přesvědčen o opaku, a to že prokázal solventnost dlužníka nejméně v době poskytnutí druhé půjčky zachycené v notářském zápise ze dne [datum], sp. zn. [sp. zn.], [sp. zn.]. Žalobce tímto prokázal, že měl vůči dlužníku pohledávku, kterou by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a nebýt nesprávného úředního postupu notáře, tedy nebýt předmětných notářských zápisů, tak by se svých pohledávek vůči dlužníku skutečně domohl. Žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1365/21, dle kterého ústavně konformnímu výkladu § 264 odst. 1 trestního řádu odpovídá, že jako základní pravidlo musí soud prvého stupně respektovat pokyn odvolacího soudu a splnit jej. Odepřít jej může jen výjimečně, a to tehdy, je-li takový pokyn explicitně formulován jako protiústavní (např. by odvolací soud výslovně uložil soudu prvého stupně, že musí učinit určité skutkové zjištění), případně je-li jeho zastřená protiústavnost zcela zřejmá. Takový závěr může soud prvého stupně učinit v zásadě jen tehdy, jestliže jeho rozsudky ruší odvolací soud opakovaně a skutečnost, že tak činí proto, aby přiměl soud prvého stupně k převzetí svých skutkových závěrů či hodnocení důkazů, vyplývá z konkrétních skutečností a současně takový postup odvolacího soudu nemá žádné legitimní vysvětlení. Žalobce je tak přesvědčen, že se soud prvního stupně nedržel pokynu odvolacího soudu, když nezhodnotil správně solventnost dlužníka v době poskytnutí předmětných půjček. Soud prvního stupně dle názoru žalobce k solventnosti dlužníka nesprávně hodnotí také skutečnosti, zda řádně splácel poskytnuté půjčky. Toto je dle žalobce naprosto nerelevantní ve vztahu k solventnosti v době poskytnutí předmětných půjček. Soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro odpovědnost státu, neboť ani v případě správného úředního postupu by žalobce nedisponoval pohledávkami, které by bylo možno po jeho dlužníkovi [jméno FO] úspěšně vymáhat pro dlužníkovu nesolventnost. Dlužník žalobce [jméno FO] nebyl v době kdy mu žalobce půjčky poskytl solventní. Žalobce tento závěr považuje za nesprávné právní posouzení soudem prvního stupně a je přesvědčen, že v řízení před soudem prvního stupně prokázal kumulativní naplnění tří zákonných předpokladů, a sice vznik škody, existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu a příčinnou souvislost mezi nimi. Žalobce má za to, že ke vzniku škody v jeho majetkové sféře došlo v přímé příčinné souvislosti se sepsanými notářskými zápisy, jelikož pokud by vedlejší účastník notářka [Jméno žalované C] při sepisu notářských zápisů s přímou vykonatelností nechybovala, exekuční řízení vůči povinnému [jméno FO] by nebyla zastavena a pohledávky žalobce by byly vymoženy. Žalobce je přesvědčen, že v řízení před soudem prvního stupně bylo dostatečně tvrzeno a prokázáno, že nebýt nesprávného úředního postupu, ke škodě v majetkové sféře žalobce by nedošlo a zároveň, že tento nesprávný úřední postup byl jedinou příčinou vzniku tvrzené škody.

4. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdl jako věcně správný a přiznal jí náklady odvolacího řízení. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že v řízení před soudem I. stupně tvrdil a prokázal, že měl vůči dlužníku pohledávky, které by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly, a že v řízení prokázal, že nebýt nesprávného úředního postupu notáře, tak by se svých pohledávek vůči dlužníku domohl. Nelze souhlasit ani s tvrzením žalobce, že prokázal příčinnou souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem, a to prokázáním solventnosti dlužníka v době sepisu notářských zápisů – jeho výlučným vlastnictvím bytové jednotky č. [číslo] v k.ú. a části obce [obec], obec [obec] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku, kterou kupní smlouvou ze dne [datum] převedl povinný vlastnická práva k této nemovité věci na kupujícího za cenu ve výši 1.590.000 Kč. Žalovaná nesouhlasí ani s další námitkou žalobce, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když uvádí, že dlužník [jméno FO] byl v době od [datum] do [datum] výlučným vlastníkem shora uvedené nemovité věci, která byla následně převedena za kupní cenu 1.020.000 Kč. Žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, a to ani k opakované výzvě soudu, že by se v rámci exekučního řízení, pokud by bylo možno exekuci vést - pakliže by existoval řádný exekuční titul, své pohledávky reálně proti dlužníkovi [tituly před jménem] [jméno FO] domohl. Žalovaná je přesvědčena, že i kdyby byl notářský zápis v roce [rok] a [rok] perfektní, ekonomická situace dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO] neumožňovala uspokojení nároku žalobce, neboť dlužník již nevlastnil žádný majetek a nebyl schopen uhradit ani, v porovnání s dlužnou částkou, nepatrný dluh z titulu nájemného a služeb, což vyplynulo z vyjádření [instituce] ze dne [datum], které žalovaná předložila k důkazu, a ve které se podává, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl na základě nájemní smlouvy nájemcem bytu č.[číslo] v domě [adresa] a dne [datum] byt vrátil, z domu na adrese [adresa] se odstěhoval bez udání adresy a ke dni vrácení bytu nebylo uhrazeno vyúčtování služeb za rok [rok], nájemné a služby za [měsíc/rok] a následně v [měsíc/rok] vznikl dluh za vyúčtování služeb roku [rok] a v [měsíc/rok] vznikl dluh za vyúčtování služeb roku [rok]. Dále se ve Sdělení podává, že dne [datum] byla podána k Městskému soudu v Brně žaloba na dlužné nájemné a služby ve výši 5.753 Kč s příslušenstvím a na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku ze dne [datum] byl dne [datum] podán exekuční návrh. Z provedeného dokazování před soudem I. stupně vyplynulo, že k uspokojení nároku žalobce by nedošlo ani za předpokladu, že by ekonomická situace měla býti posuzována k době, kdy pan [tituly před jménem] [jméno FO] převzal od žalobce finanční prostředky, k jejichž vrácení se zavázal. Žalobce k výzvě soudu I. stupně v podání ze dne [datum] uvedl, že povinný [tituly před jménem] [jméno FO] byl až do dne [datum] výlučným vlastníkem bytu – jednotky č. [číslo] o velikosti [velikost] ve [Anonymizováno] budovy [adresa] (bytový dům) postavené na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. a části obce [obec] a obci [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku s tím, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl povinný vlastnická práva k této nemovitosti na kupujícího za sjednanou kupní cenu ve výši 1.590.000 Kč (právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum]). Jak již žalovaná uvedla ve svém vyjádření v rámci řízení před soudem I. stupně, [tituly před jménem] [jméno FO] byl původním vlastníkem shora uvedené bytové jednotky, což vyplynulo z provedeného dokazování, když samotnou stranou žalobce bylo k provedenému důkazu kupní smlouvou konstatováno, že předmětná bytová jednotka byla původně pana [jméno FO]. Žalovaná je nucena v tomto směru zopakovat, že to byl právě žalobce, který kupní smlouvou ze dne [datum] (právní účinky vkladu vznikly dne [datum]) „zpětně“ odprodal původnímu vlastníkovi [tituly před jménem] [jméno FO], r. č. [RČ], trvale bytem [adresa] výše uvedenou bytovou jednotku za kupní cenu 1.000.020 Kč. Poté došlo k dalšímu převodu uvedené bytové jednotky na [tituly před jménem] [jméno FO]. Převody bytové jednotky jsou zřejmým důkazem nepříznivé ekonomické situace [tituly před jménem] [jméno FO], a to nejen v roce [rok], kdy žalobce jako věřitel s vymáháním své pohledávky reálně započal, a k tomuto datu by měla být solventnost dlužníka posuzována, ale i k datu poskytnutí předmětných půjček. V této souvislosti žalovaná poukázala též na opětovnou výzvu na žalobce soudem I. stupně při jednání konaném dne [datum], kdy byl žalobce vyzván k doplnění důkazů směřujících k prokázání solventnosti dlužníka žalobce. Opětovná výzva soudu zůstala bez odezvy, žalobcem bylo pouze sděleno, že není další způsob soudu prokázat solventnost pana [jméno FO]. Žalovaná opakovaně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1976/2020, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013 a rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 312/05. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1729/2013 bylo na žalobci, aby prokázal, že bez příčiny spočívající v nesprávném úředním postupu by ke vzniku škody v podobě neuhrazení pohledávky nedošlo, uvedené však žalobce neprokázal. Žalovaná nad rámec uvedeného má za to, že nároky žalobce na vrácení obou půjček byly již v době podání návrhu na exekuci promlčeny a opakovaně uvedla, že má za to, že právo na plnění dluhu stvrzeného v notářském zápise se svolením k přímé vykonatelnosti podléhá promlčení v obecné tří leté promlčecí době dle ustanovení § 101 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 207/2004 a sp. zn. 21 Cdo 1012/2000. V obou notářských zápisech bylo pod bodem I. účastníky dohodnuto, že pro případ nesplnění kterékoliv ze shora uvedených splátek řádně a včas může věřitel ve smyslu ust. § 565 občanského zákoníku žádat o zaplacení celé pohledávky, přičemž toto právo může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalobci muselo být zřejmé, že dlužník [tituly před jménem] [jméno FO] finanční půjčku nezaplatí, když nebyl schopen zaplatit ani první splátku z obou notářských zápisů a pohledávku žalobce urputně od samého počátku popíral. První splátka byla v případě prvního notářského zápisu ze dne [datum], [sp. zn.] splatná počínaje měsícem [měsíc/rok] ([datum]) a v případě druhého notářského zápisu ze dne [datum], [sp. zn.] byla první splátka splatná počínaje [měsíc/rok] ([datum]). V bodě II. notářských zápisů pak bylo ujednáno, že pro případ, že by pan [tituly před jménem] [jméno FO] svůj závazek neuhradil řádně a včas, pak [tituly před jménem] [jméno FO] dává výslovné svolení k tomu, aby notářský zápis byl exekučním titulem, a aby podle něho mohl být veden výkon rozhodnutí či exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb. osobou oprávněnou (žalobcem) ihned při splatnosti, a to kterýmkoli způsobem dle ustanovení § 258 o.s.ř. Žalobce však této možnosti nevyužil, zůstal dále nečinný a exekuční návrh podal až [datum]. Jednou ze základních zásad našeho právního řádu je zásada, dle níž má každý dbát o svá práva a řádně si svá práva hájit. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 28 Cdo 4229/2010, v němž se podává, že „případná odpovědnost státu nemá povahu všeobjímajícího institutu, který by jako jediný reparoval veškeré potencionální škody vzniklé poškozením subjektu. Zákon č. 82/1998 Sb.je speciální předpis. Tento zákon vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.“ Žalobce nevyužil všech možností, které mu český právní řád nabízí, kdy nevyužil institutu předběžného opatření, čímž by zamezil dlužníkovi nakládat s majetkem, nedosáhl prevenční povinnosti, neboť každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Žalobce nevyužil postupu ve smyslu ustanovení § 565 občanského zákoníku, kdy mohl pro nesplnění některé splátky žádat o zaplacení celé pohledávky, kdy takový postup byl v notářských zápisech ujednán. Žalobce byl zcela liknavý s podáním exekučního návrhu, když tento podal k soudnímu exekutorovi až dne [datum]. Žalovaná má za to, že se žalobce na vzniku škody podílel, nepostupoval s náležitou obezřetností (práva náleží bdělým) a není tedy dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, poněvadž chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodnou událostí. Nejsou tak splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Náhrady za plnění, k němuž je povinen přímý dlužník, se proto lze úspěšně domáhat na dalších subjektech z titulu odpovědnosti za škodu, až když majetková újma věřiteli skutečně bez zavinění vznikla. Chování žalobce tak představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu.

5. Vedlejší účastnice se písemně k odvolání žalobce nevyjádřila a před odvolacím soudem uvedla, že navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že v návaznosti na jeho rozhodnutí ze dne 9. 11. 2023, č. j. 38 Co 56/2023 – 174, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 10. 2022, č. j. 9 C 251/2021 – 132, soud I. stupně usnesením ze dne 8. 12. 2023, č. j. 9 C 251/2021 – 178, žalobce vyzval k písemnému doplnění skutkových tvrzení o existenci pohledávky, kterou by mohl reálně vymoci, pokud by notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a musí prokázat, že nebýt nesprávného postupu notáře, tak by se svých pohledávek (které musí dříve prokázat) domohl. Podáním doručeným soudu [datum] žalobce doplnil skutková tvrzení, že povinný [tituly před jménem] [jméno FO] až do dne [datum] byl výlučným vlastníkem bytu - jednotky č. [číslo] o velikosti [velikost] ve 2. NP budovy [adresa] (bytový dům) postavené na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. a části obce [obec] a obci [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedl vlastnická práva k této nemovitosti na kupujícího za sjednanou kupní cenu ve výši 1.590.000 Kč. Právní účinky vkladu nastaly ke dni [datum]. Poté, co byla na základě návrhu žalobce zahájena exekuce na majetek povinného, byly vydány exekuční příkazy ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a dne [datum], č. j. [sp. zn.]. Z důvodu procesního odporu povinného nebyly tyto exekuční příkazy realizovány a nedošlo k vymožení ani částečného plnění. Z uvedených skutečností vyplývá, že povinný v době sepisu předmětných notářských zápisů disponoval nemovitým majetkem, jehož hodnota by postačovala k úhradě – vymožení dlužné částky, a po jeho prodeji tedy disponovala také inkasovanou kupní cenou. Dle názoru žalobce tyto skutečnosti prokazují, že pohledávka žalobce za povinným [tituly před jménem] [jméno FO] byla vymahatelná nebýt vadně sepsaných notářských zápisů, které mu znemožnily legálním způsobem se svých práv domáhat. K důkazu žalobce předložil kupní smlouvu o převodu jednotky a dva exekuční příkazy.

8. Ze spisu soudu I. stupně odvolací soud dále zjistil, že dne [datum] byl pod sp. zn. [sp. zn.] sepsán vedlejším účastníkem notářský zápis za účasti žalobce jako věřitele a osoby oprávněné a [jméno FO] jako dlužníkem a osobou povinnou, kteří uzavřeli smlouvu o půjčce a dohodu dle ust. § 71b notářského zápisu s prohlášením povinné osoby o svolení k přímé exekuční vykonatelnosti. Podle tohoto notářského zápisu byla již před podpisem této smlouvy o půjčce předána věřitelem dlužníkovi částka celkem 1.030.000 Kč, kterou se zavázal vrátit v dohodnutých splátkách. Dne [datum] byl pod sp. zn. [sp. zn.] sepsán vedlejším účastníkem notářský zápis za účasti žalobce jako věřitele a osoby oprávněné a [jméno FO] jako dlužníka a osoby povinné, kteří uzavřeli smlouvu o půjčce a dohodu dle ust. § 71b notářského řádu s prohlášením povinné osoby o svolení k přímé exekuční vykonatelnosti. Podle obsahu notářského zápisu částka 50.000 amerických dolarů byla předána věřitelem dlužníkovi ve třech samostatných částkách již před podpisem této smlouvy o půjčce. Dlužník se zavázal poskytnutou částku vrátit věřiteli v dohodnutých splátkách a s dohodnutým úrokem.

9. Odvolací soud setrvává na svém závěru vysloveném v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2023, č. j. 38 Co 56/2023 – 184, že žalobce nebyl povinen podat hmotněprávní žalobu proti [jméno FO], a že nárok žalobce na vrácení obou půjček dle předmětných notářských zápisů nebyl v době podání návrhu na výkon rozhodnutí promlčený.

10. V dané věci, s ohledem na níže uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR bylo podstatné, zda by žalobce v případě správného úředního postupu disponoval takovou pohledávkou, která by směřovala proti solventnímu dlužníkovi, a kterou by mohl úspěšně vymáhat. Odvolací soud má za to, že žalobce ani po poučení, kterého se mu dostalo v novém řízení před soudem I. stupně dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., dostatečně nedotvrdil a neprokázal, že měl vůči dlužníku pohledávku, kterou by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly, a že nebýt nesprávného úředního postupu notáře, tedy nebýt předmětných notářských zápisů, tak by se svých pohledávek vůči dlužníku skutečně domohl. Soud I. stupně v novém řízení v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 30 Cdo 1976/2020) dospěl k závěru, že pokud žalobce netvrdil a neprokázal, že v době poskytnutí půjček a v době podání jeho návrhů na výkon rozhodnutí na základě předmětných notářských zápisů měl proti svému dlužníkovi pohledávky, které by mohl, s ohledem na jeho solventnost vymoci, nejsou splněny podmínky pro odpovědnost státu za škodu, která mu měla vzniknout. Odvolací soud je proto ve shodě se soudem I. stupně, že ani v případě správného úředního postupu by žalobce sice disponoval pohledávkou, kterou by ovšem po dlužníkovi [jméno FO], nemohl pro jeho nesolventnost úspěšně vymáhat. Podle výše citované judikatury Nejvyššího soudu ČR, náhrada škody obecně neslouží k tomu, aby se poškozený dostal z hlediska hospodářského do výhodnější pozice, než ve které by se nacházel, nebýt škodní události.

11. Pokud jde o nemovitost, a to bytovou jednotku – č. [číslo] o velikosti [velikost] ve 2. NP budovy[Anonymizováno][adresa] (bytový dům) postavené na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. a části obce [obec] a obci [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku, tuto dlužník žalobce nabyl do vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od žalobce a kupní smlouvou uzavřenou [datum] s právními účinky vkladu [datum] ji prodal kupujícímu [jméno FO] za částku 1.590.000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že ke dni poskytnutí první půjčky byl dlužník žalobce vlastníkem určitého nemovitého majetku, z něhož by bylo možno uspokojit nárok žalobce. V době poskytnutí druhé půjčky krátce vlastnil (od [datum] do [datum]) bytovou jednotku – č. [číslo] o velikosti [obec] ve 2. NP budovy [adresa] (bytový dům) postavené na pozemku parc. č. [číslo] v k.ú. a části obce [obec] a obci [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku. Vzhledem k tomu, že z poskytnutých půjček dlužník žalobci nezaplatil ničeho, lze dospět k závěru, že solventní nebyl, a že žalobce by se ani v případě správného úředního postupu svých pohledávek pro jeho nesolventnost nedomohl. Odvolací soud má za to, že mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou není dána příčinná souvislost, neboť příčinou vzniku tvrzené škody byla nedobytnost pohledávek z důvodu nesolventnosti dlužníka žalobce. Příčinou vzniku tvrzené škody, která vylučovala příčinou souvislost s tvrzeným nesprávným úředním postupem, byla nedobytnost pohledávek z důvodu nesolventnosti dlužníka žalobce.

12. Podle § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

13. K tomu, aby byla shledána odpovědnost státu za škodu, musí být kumulativně naplněny tři zákonné předpoklady a sice vznik škody, existence nezákonného rozhodnutí, resp. nesprávného úředního postupu a příčinná souvislost mezi nimi. S přihlédnutím k ustálené soudní praxi, otázka příčinné souvislosti mezi postupem notáře při vyhotovení notářských zápisů a tvrzenou škodou musí být řešena v návaznosti na skutečnost, zda pohledávky žalobce vůči [jméno FO] v postavení dlužníka, by vůbec byly, s ohledem na jeho poměry, vymahatelné (dobytné). O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu (v souzené věci – pochybení notáře) měla dopad do majetkové sféry žalobce, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě; v tomto směru leží důkazní břemeno na žalobci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 225/2011). Žalobce musí tvrdit, že měl vůči dlužníku pohledávku, kterou by mohl reálně vymoci, pokud by předmětné notářské zápisy byly způsobilými exekučními tituly a musí tak v řízení prokázat, že nebýt nesprávného úředního postupu notáře, tedy nebýt předmětných notářských zápisů, tak by se svých pohledávek vůči dlužníku skutečně domohl. Tvrzení k solventnosti dlužníka a k jejímu prokázání je pak nezbytné ke zjištění, zda se podanou žalobou neobchází povinnost plnění od dlužníka a zda tato povinnost k plnění přechází na stát z titulu tvrzené újmy způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu České republiky nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Podle názoru odvolacího soudu, k prokázání příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou je toto tvrzení podstatné. V dané věci tak bylo nutno zvážit, zda by v případě správného úředního postupu, žalobce disponoval takovou pohledávkou, kterou by mohl úspěšně vymáhat. Náhrada škody obecně neslouží k tomu, aby se poškozený dostal z hlediska hospodářského do výhodnější pozice, než ve které by se nacházel nebýt škodní události (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1976/2020).

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná přiznal odvolací soud právo na jejich náhradu ve výši celkem 1.636,32 Kč sestávající se z částky 900 Kč (paušální náhrada 3x 300 Kč podle § 1, odst. 1, odst. 3, písm. a), c), f), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a z cestovného 736,32 Kč za použití osobního motorového vozidla [značka auta] [SPZ] k jednání odvolacího soudu dne [datum].

16. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

17. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí odvolací soud žádnému z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a vedlejší účastnice se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

Poučení