38 CO 92/2022 - 391

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Bronislavy Tinklové LL.M ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] oba bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 1. 2022 č. j. 22 C 253/2020 - 350 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 11.979,87 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím žalobu o určení vlastnictví žalobců k nemovitostem (budova [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]) a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 60.423 Kč a České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 3.366,65 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky I., II., III. a IV.).

2. Shora uvedeným rozhodnutím rozhodl soud o žalobě o určení vlastnictví předmětných nemovitostí, kterou žalobci převedli na žalovaného kupní smlouvou ze dne [datum], která je dle jejich přesvědčení absolutně neplatná, z důvodu rozporu mezi kupní cenou uvedenou ve smlouvě a skutečně vyplacenou částkou, z důvodu absence vůle jejích účastníků vyvolat následek s ní spojený, z důvodu, že se jedná o lichevní smlouvu, a z důvodu jejich uvedení v omyl, neboť jejich úmyslem nebylo založit trvalý a ničím nepodmíněný převod vlastnického práva k nemovitostem.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že o platném uzavření kupní smlouvy neměl žádných pochyb, neboť kupní smlouva obsahuje veškeré formální i obsahové náležitosti a podpisy žalobců byly úředně ověřeny, stejně jako podpisy na návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Kupní cena byla sjednána v souladu s právními předpisy a žalobci svými podpisy stvrdili, že její část ve výši 289.000 Kč obdrželi v hotovosti před podpisem kupní smlouvy. [příjmení] kupní ceny žalovaný uhradil z peněz naspořených jeho rodiči, které od nich dostal darem, a z hypotečního úvěru, který splácí. Kupní smlouva byla uzavřena svobodně a vážně, její obsah je určitý a srozumitelný, a proto je na ni třeba nahlížet jako na platný právní úkon. V žádný omyl žalobce neuvedl a ani neměl povědomost o tom, že by tak měla učinit třetí osoba.

4. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k uvedeným nemovitostem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř., neboť bez požadovaného určení by jejich vlastnické právo nemohlo být zapsáno do katastru nemovitostí a nebylo by možné dosáhnout souladu mezi stavem právním a faktickým. Soud I. stupně v návaznosti na ust. § 3028 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění, posoudil věc po právní stránce podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění do [datum] a po provedeném dokazování vycházel při rozhodnutí z úvahy, že pro věc je relevantní kupní smlouva ze dne [datum], na jejímž podkladě došlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Podle legalizačních doložek podepsal vyhotovení kupní smlouvy nejprve žalovaný, a to dne [datum], žalobci tak učinili dne [datum]. Ačkoliv soud neměl k dispozici žádný přímý důkaz, že se podepsaná kupní smlouva žalobci dostala zpět do sféry žalovaného, a o tom, kdo případně podal návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, v řízení však z řetězce nepřímých důkazů vyplynulo přinejmenším to, že se tak stalo. Kupní smlouvu opatřenou ověřovacími doložkami pro podpisy všech smluvních stran žalovaný připojil jako přílohu k žalobě podané proti žalobcům v řízení o vydání bezdůvodného obohacení a o vyloučení nemovitých věcí z exekuce. Pokud by se podepsaná kupní smlouva nedostala zpět od žalobců do sféry žalovaného, nemohl by tak učinit, a to tím spíše, došlo-li k podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí teprve k datu [datum]. Soud dospěl k závěru, že podmínky předvídané ust. § 44 až 46 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 byly naplněny, a kupní smlouva byla mezi účastníky účinně uzavřena. Pokud jde o tvrzení žalobců, že kupní smlouvu uzavřeli v omylu o jejich právních následcích a dovolávali se ust. § 49a občanského zákoníku ve znění do [datum], z obsahu tohoto ustanovení je zřejmé, že neplatnost právního úkonu vyvolá jen takový omyl, jež se týká rozhodujících skutečností, a že musí jít o omyl, který druhá jednající strana buď sama vyvolala nebo o něm alespoň musela vědět. Žalobci tvrzený omyl o trvalosti a nepodmíněnosti převodu vlastnického práva sice lze považovat z hlediska rozhodování, zda a za jakých podmínek vlastnické právo převést za podstatný, přesto se jim nepodařilo prokázat splnění druhé podmínky, a sice že žalovaný o tomto omylu alespoň věděl, neřkuli že se na jeho vydání dokonce (aktivně) podílel. Soud nepochybuje o tom, že závadné chování osob spolupracujících na vytvoření fiktivního dluhu žalobců nelze automaticky a bez dalšího přičítat žalovanému. [příjmení] fakt, že žalovaný nepředestřel zcela přesvědčivý motiv pro pořízení nemovitostí, neboť podle všeho na samém počátku neměl zcela jasno o tom, jak do budoucna s nemovitostmi naloží, nebo fakt, že v okamžiku, kdy nastaly problémy s převodem vlastnického práva na jeho osobu v důsledku exekucí a zástavních práv váznoucích na nabývaných nemovitostech činil kroky ke zrušení celé transakce (jakkoliv právní prostředky, které za tímto účelem zvolil, nebyly s to takového cíle dosáhnout), samy o sobě k závěru, že na jednání osob kolem [jméno] [jméno] jakkoliv participoval, nestačí. Je zřejmé, že osobou, která ke koupi nemovitostí žalovaného přivedla byl [jméno] [příjmení] a s ohledem na to, co vyplynulo z provedeného dokazování, nelze vyloučit, že dokonce sám žalovaný byl (podobně jako žalobci a další osoby) zneužit k nákupu nemovitostí, bez toho, že by o pravém stavu věcí (včetně případného omylu žalobců) věděl. Nebylo prokázáno, že by žalovaný vůbec neměl v úmyslu trvale a nepodmíněně nabýt vlastnické právo ke sporným nemovitostem, i přes původní vágní, a ne zcela jednoznačný motiv činil kroky k tomu, aby jeho vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí, poté inkasoval od žalobců nájemné, a když přestali nájemné hradit, aktivně usiloval o prodej nemovitosti, čímž de facto naplnil všechny prvky vlastnické triády, tedy vůli věc držet, nakládat s ní jako vlastník a čerpat její plody a užitky. Způsob jeho nakládání s nemovitostí ukazoval spíše na investiční záměry, a i tímto způsobem je možné vlastnické právo realizovat. Pokud jde o zaplacení části kupní ceny v hotovosti ve výši 289.000 Kč, považoval soud za podstatné ujednání v článku III.1 Kupní smlouvy, podle něhož účastníci stvrdili úhradu této částky svými podpisy. Soud na podkladě provedeného dokazování nemohl dospět ke spolehlivému závěru, že došlo k pouhé fiktivní úhradě, či fiktivnímu ujednání části kupní ceny, tj. že by byl naplněn § 39 občanského zákoníku, podle něhož neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Předmětnou kupní smlouvu soud nepovažoval za lichevní s tím, že protiplnění ve výši 1.500.000 Kč se mu nejeví jako neadekvátní. [příjmení] poskytující žalovanému hypoteční úvěr dospěla při vlastním ocenění nemovitosti k téže ceně obvyklé. Pokud jde o tvrzení žalobců, že smlouvy uzavření se [právnická osoba] s. r. o. a [právnická osoba], mají být smlouvami lichevními, pak tyto nejsou pro určení, zda tu vlastnické právo žalovaného je či není podstatné, minimálně proto, že žalovaný vůbec nebyl jejich stranou a jejich obsah mu podle všeho nebyl znám. Všechny provedené důkazy vedly soud k závěru, že pokud existují osoby, které přivedly žalobce k omylu ohledně právních následků smlouvy, pak to byl [příjmení] [jméno], případně osoby prokazatelně participující na jeho aktivitách ([jméno] Kuchař, [jméno] [příjmení]), nikoliv žalovaný. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl a žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu nákladů řízení sestávajících se z odměny jeho advokáta za poskytnutí právní služby, z náhrady hotových výdajů, z cestovného a 21 % DPH. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, s ohledem na výsledek řízení, o povinnosti žalobců nahradit státu náklady řízení spočívající ve svědečném vyplaceném z prostředků státu předvolaným svědkům, celkem ve výši 3.366,65 Kč.

5. Proti shora uvedenému rozsudku podali do celého jeho rozsahu žalobci odvolání a navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podle jejich názoru rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Podle názoru žalobců je sporná kupní smlouva absolutně neplatná z důvodu rozporu mezi kupní cenou uvedenou ve sporné kupní smlouvě a skutečně vyplacenou částkou, z důvodu absence vůle jejích účastníků vyvolat následek s ní spojený, z důvodu, že se jedná o lichevní smlouvu a z důvodu uvedení žalobců v omyl. Soud I. stupně ani jednomu z důvodu neplatnosti nepřisvědčil. Od samého počátku žalobci rozporovali, že by od žalovaného obdrželi jakoukoliv platbu na kupní cenu. Pokud soud I. stupně nedospěl, jak v odůvodnění uvádí, k jednoznačnému skutkovému závěru ve vztahu k otázce, zda žalobci od žalovaného obdrželi či neobdrželi část kupní ceny před uzavřením sporné kupní smlouvy, pak dost dobře nemohl učinit správný závěr o tom, zda mezi kupní cenou uvedenou ve sporné kupní smlouvě a skutečně vyplacenou částku existuje či neexistuje rozpor, a tudíž nemohl dospět k právnímu závěru, zda sporná kupní smlouva je či není absolutně neplatným právním jednáním. V této souvislosti žalobci odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2216/2007, 30 Cdo 4242/2011. Z výše uvedeného vyplývá, že kupní smlouva o převodu nemovitostí je podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. absolutně neplatná, jestliže v ní uvedená kupní cena neodpovídá kupní ceně skutečně sjednané mezi účastníky. Zásadní důkaz, který vyvrací tvrzení žalovaného o uhrazení části kupní ceny ve výši 289.000 Kč v hotovosti se nalézá ve spisu Policie ČR sp. zn. KRPZ [číslo]. Policie prověřovala v této trestní věci okolnosti vzniku sporné kupní smlouvy a transakce v ní obsažené, a to k trestnímu oznámení samotného žalovaného, jehož podané vysvětlení v první řadě potvrzuje zásadní tvrzení žalobců, že sporná kupní smlouva nebyla standardním právním jednáním, které by odpovídalo skutečné vůli žalobců bezpodmínečně a natrvalo převést na žalovaného a jeho vůli sporné nemovitosti natrvalo koupit pro sebe, když plnil pokyny jiných osob, pro které ve skutečnosti sporné nemovitosti pořizoval, přičemž žalobcům bylo přislíbeno, že se jim sporné nemovitosti vrátí a mezitím v nich budou bydlet. V řízení o projednávané žalobě žalovaný zcela otočil, když uvedl, že předmětnou část kupní ceny před uzavřením sporné kupní smlouvy žalobcům uhradil prostřednictvím [jméno] [příjmení], který měl být žalobci zplnomocněn k jejímu převzetí. Rozpor mezi tím, co uvedl v trestním oznámení a co sdělil v rámci účastnické výpovědi před soudem odůvodnil tím, že vědomě klamal orgány činné v trestním řízení, na něž se obrátil s křivým obviněním, což mu mělo dopomoci ke zproštění závazku k hrazení hypotečního úvěru, který na koupi sporovaných nemovitostí čerpal. Tato tvrzení žalovaného jsou lživá, a pokud tvrdil před soudem, že část kupní ceny ve výši 289.000 Kč uhradil, nese důkazní břemeno, aby toto tvrzení prokázal, což se nestalo a žalovaný důkazní břemeno v tomto směru neunesl. Žalobci vytýkají soudu, že námitkou neplatnosti sporné kupní smlouvy z důvodu absence skutečné vůle jejích účastníků se nezabýval, natož pak aby se s ní vypořádal a podrobil ji právnímu posouzení. Sporná kupní smlouva měla založit trvalý a ničím nepodmíněný převod vlastnického práva ke sporovaným nemovitostem ve prospěch žalovaného. Žádný z účastníků sporné kupní smlouvy, tedy ani žalobci ani žalovaný, takový cíl nesledovali, resp. o takový následek neusilovali. Sporná kupní smlouva stojí na konci řetězce právních jednání, kdy nejprve byl uměle zvýšen dluh žalobců vůči [právnická osoba], která vyplatila dluhy žalobců vůči [právnická osoba] s. r. o., což zařizoval [příjmení] [jméno], který stál za transakcí představovanou spornou kupní smlouvou, kterou žalobcům prezentoval jako prostředek k refinancování jejich dluhů vůči [právnická osoba], vzniklý tím, že tato společnost vyplatila jejich dluh vůči [právnická osoba] s. r. o. Ten jim nabídl řešení, v rámci kterého nemovitosti převedou na osobu, kterou určí, s tím, že jakmile na nájemném hrazeném formálnímu nabyvateli sporovaných nemovitostí zaplatí částku, kterou měli dlužit [právnická osoba] v souvislosti s refinancováním jejich předchozího dluhu vůči [právnická osoba] s. r. o., sporované nemovitosti jim budou převedeny nazpět. Formálním vlastníkem sporovaných nemovitostí byl právě žalovaný, s nímž však nejednal [příjmení] [jméno], nýbrž [jméno] [příjmení], který žalovanému za jeho angažmá v celé transakci přislíbil finanční odměnu, což ostatně žalovaný vylíčil v trestním oznámení a sdělil v rámci podání vysvětlení v trestní věci pod sp. zn. KRPZ [číslo]. Všechny transakce, z nichž poslední je sporná kupní smlouva, ve skutečnosti směřovaly k jinému cíli, a to k získání majetku v podobě sporovaných nemovitostí na úkor žalobců. Soud sice konstatoval, že žalobci se stali obětmi protiprávního jednání [jméno] [jméno] a s ním spolupracujících osob, avšak toto zjištění nezohlednil v právním posouzení sporné kupní smlouvy, zejména pak z hlediska, zda její účastníci skutečně zamýšleli následky s ní spojené vyvolat, totiž založit trvalý a ničím nepodmíněný převod vlastnictví ke sporovaným nemovitostem z žalobců na žalovaného. Žalobci takový úmysl neměli, a totéž lze tvrdit i o žalovaném. Jediným motivem žalovaného k uzavření sporné kupní smlouvy, jakož i úvěrové smlouvy, na jejímž základě mu byl na koupi sporovaných nemovitostí poskytnut úvěr, byla vidina finanční odměny. Vzhledem k tomu, že znění sporné kupní smlouvy nevyjadřuje skutečnou vůli žádného z jejich účastníků, ba je přímo v rozporu s tím, co sledovali, nesplňuje požadavky kladené na právní jednání stanovené v § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Tento rozpor způsobuje absolutní neplatnost sporné kupní smlouvy. Dále žalobci namítali, že sporná kupní smlouva je smlouvou lichevní, stejně jako smlouva o půjčce uzavřená mezi žalobci a [právnická osoba]. V obou případech [příjmení] [jméno] zneužil tísně nezkušenosti a slabého právního povědomí žalobců, když je nejdříve vmanévroval do uzavření uvedené smlouvy o půjčce, jejímž prostřednictvím uměle vytvořil jejich dluh ve výši 700.000 Kč, který měl být dále vypořádán z kupní ceny hrazené žalovaným podle sporné kupní smlouvy. Závěr o lichevnosti smlouvy nelze omezit pouze na posouzení, zda vzájemná protiplnění jsou adekvátní. I kdyby částka 1.500.000 Kč odrážela reálnou hodnotu sporovaných nemovitostí, nelze pominout, že žalobci ve skutečnosti žádné protiplnění neobdrželi, což ze sporné kupní smlouvy, lichevní smlouvy činí, zvlášť za situace, kdy se z formálně vyplacené části kupní ceny obohatily osoby, které celou transakci organizovaly. Posledním důvodem, pro který je třeba na spornou kupní smlouvu nahlížet jako na neplatné právní jednání, je skutečnost, že žalobci byli při jejím uzavírání uvedeni v omyl o jejích důsledcích. V omyl o následcích sporné kupní smlouvy je uvedl [příjmení] [jméno], který s nimi jednal, když kupní smlouvu vydával za nástroj, jehož prostřednictvím dojde k refinancování jejich dluhu. [příjmení] [jméno] spolupracoval s [jméno] [příjmení], který pro změnu dával instrukce žalovanému, který jednoznačně plnil jeho pokyny. [příjmení] [jméno] jednající v součinnosti s [jméno] [příjmení], žalobce jednoznačně uvedl v omyl, který se týkal trvalosti následků převodu sporných nemovitostí. Vědomost žalovaného o uvedení žalobců v omyl je jednoznačně dána, neboť mu musí být přičitatelné jednání [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], v jejichž prospěch a v zájmu žalovaný jednal. [příjmení] [jméno] ve skutečnosti usiloval o to, aby sporné nemovitosti nabyl proti vůli žalobců a za nepřiměřeně nízkou cenu, byť prostřednictvím třetí osoby, kterou řídil [jméno] [příjmení], tedy prostřednictvím žalovaného. Žalovaný nebyl vůči [jméno] [jméno] v postavení autonomní osoby s nezávislou vůlí. Pokud [příjmení] [jméno] uvedl žalobce v omyl o následcích kupní smlouvy, na žalovaného je nutno pohlížet, jako by žalobce v omyl uvedl sám. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze v případě žalovaného uvažovat, že by jednal v dobré víře. [jméno] víru žalovaného vylučuje i to, že neuhradil část kupní ceny v hotovosti.

6. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení. Odmítl, že by kupní cena z jeho strany nebyla žalobcům uhrazena, neboť kupní cena byla uhrazena v plné výši, a to způsobem ujednaným mezi nimi v kupní smlouvě ze dne [datum]. Za potvrzení o předání části kupní ceny ve výši 289.000 Kč v hotovosti považoval svůj podpis na kupní smlouvě. Úhradu této částky pak stvrdili svými vlastnoručními podpisy i žalobci na předmětné kupní smlouvě, které byly úředně ověřeny. Pokud žalobci tvrdí, že tuto část kupní ceny neobdrželi, je na nich, aby tuto skutečnost prokázali. Zdroj finančních prostředků žalovaného je zcela průkazný, což bylo v řízení provedeným dokazováním, mj. výslechem jeho rodičů, zjištěno. S jistotou lze uzavřít, že v rámci kontraktačních procesů, které byly zprostředkovávány [jméno] [příjmení] bylo zavedenou praxí, že část kupní ceny v hotovosti byla prodávajícím kupujícími uhrazena prostřednictvím třetí osoby, tj. v daných případech prostřednictvím [jméno] [příjmení], který byl k převzetí části kupní ceny v hotovosti prodávajícími zplnomocněn. Zbývající část kupní ceny byla uhrazena prostřednictvím hypotečního úvěru, který mu byl poskytnut. Žalovaný uhradil kupní cenu v plné výši a žalobci tak za převod nemovitosti obdrželi adekvátní protiplnění. Pokud jde o neplatnost kupní smlouvy pro absenci vůle na straně účastníků sporné kupní smlouvy, tato nemůže být dána. Žalobci podali žalobu cca po 10 letech od uzavření údajně neplatné kupní smlouvy, po celou tuto dobu nijak nerozporovali vlastnické právo žalovaného, naopak si počínali tak, že platnost právního jednání konkludentně uznávali. Po převodu vlastnického práva s ním uzavřeli nájemní smlouvu k předmětným nemovitostem, k níž v průběhu několika let uzavírali jednotlivé dodatky a téměř po celou dobu nájmu hradili sjednané nájemné. Pokud by kupní smlouvu z [datum] shledávali absolutně neplatnou, pak žalovaný nechápe, z jakého důvodu by s ním uzavírali nájemní smlouvu. Žalobci převod vlastnického práva na žalovaného vnímali jako trvalý a ničím nepodmíněný a odmítá, že by absentovala jeho skutečná vůle k nabytí vlastnického práva, když úmysl nabýt nemovitosti nepodmíněně sledoval od samého počátku. Předmětnou kupní smlouvu nemá žalovaný za smlouvu lichevní, s ohledem na dobu koupě a stav nemovitostí, kupní cenu ve výši 1.500.000 Kč považuje za zcela adekvátní protiplnění. V tomto závěru jej ujistila rovněž banka poskytující mu úvěr, která nemovitosti ocenila na stejnou cenu obvyklou. V neposlední řadě žalovaný v odvolání uvedl, že o tísni žalobců při uzavírání kupní smlouvy nevěděl, tuto skutečnost zjistil až po podpisu kupní smlouvy po zjištění, že na nemovitostech váznou exekuce, které musel vyplatit, aby mohlo dojít ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ostatně žalobci potvrdili v článku VIII. odst. 2 kupní smlouvy, že byla uzavřena podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. V žádný omyl žalobce při uzavírání kupní smlouvy neuvedl, a ani neměl povědomí o tom, že by mohli být v omyl uvedeni jinou osobou. Ze samotných účastnických výpovědí žalobců jednoznačně vyplývá, že pokud byli někým uvedeni v omyl, nebyl to žalovaný, nýbrž podle tvrzení žalobců, [jméno]. Žalovaný se na uvedení žalobců v omyl nijak nepodílel, o jejich uvedení v omyl ani nevěděl, s [jméno] se nikdy nesetkal. Neplatnost sporné kupní smlouvy z důvodu uvedení v omyl tak nemůže být dána. Závěrem upozornil, že v daném případě by se jednalo o neplatnost relativní, která by musela být žalobci namítnuta v promlčení lhůtě tří let, proto na jednání před soudem [datum] uplatnil námitku promlčení.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně napadené opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

8. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení jeho vydání předcházející je odvolací soud v prvé řadě ve shodě se soudem I. stupně, že žalobci mají naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem dle ust. § 80 o.s.ř., podle něhož určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Navrhuje-li tedy žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující vlastnické právo zaznamenáno do katastru nemovitostí ČR a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

9. Pokud jde o právní posouzení věci, soud I. stupně postupoval správně, když v souladu s ust. § 3028 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který nabyl účinnosti od [datum], posoudil nárok žalobců podle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 s ohledem na uzavření sporné kupní smlouvy v době účinnosti tohoto zákona.

10. Podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

11. Podle § 43 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.

12. Podle § 43a odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., projev vůle, směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.

13. Podle § 43c odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.

14. Podle § 44 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.

15. Podle § 45 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

16. Podle § 46 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

17. Podle § 46 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.

18. Smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který vzniká úplným bezpodmínečným přijetím návrhu na uzavření smlouvy. Lze přisvědčit závěru soudu I. stupně, že po podpisu kupní smlouvy ze strany žalobců dne [datum], se takto podepsaná kupní smlouva dostala zpět do sféry žalovaného, který ji podepsal [datum], ostatně uzavření kupní smlouvy bylo prokázáno i shodným tvrzením účastníků před soudem I. stupně u jednání dne [datum]. Obsah předmětné kupní smlouvy je vyjádřen zcela srozumitelně (§ 35 odst. 2 a 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.), předmět kupní smlouvy je označen určitě, tak, že jej nelze zaměnit s jiným předmětem.

19. S ohledem na výše citovaná ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., jsou v případě kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum], veškeré náležitosti nezbytné pro platný právní úkon splněny a žádný z důvodů vymezených žalobci, které dle jejich názoru zakládají neplatnost sporné kupní smlouvy, není dán.

20. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.

21. Pokud jde o neplatnost z důvodu rozporu mezi kupní cenou uvedenou ve smlouvě a skutečně vyplacenou částkou, tak podle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky [datum] byla část kupní ceny uhrazena žalovaným v hotovosti ve výši 289.000 Kč, což bylo jejími účastníky potvrzeno jejich vlastnoručními podpisy (bod III. 1.) a část kupní ceny ve výši 1.211.000 Kč prostřednictvím úvěru. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (např. sp. zn. 28 Cdo 821/2009). Na straně žalobců, kteří ze svého tvrzení o neplatnosti předmětné kupní smlouvy vyvozují pro sebe příznivější právní důsledky, leží důkazní břemeno, neboť důkazní břemeno má ten, kdo tvrdí skutečnosti, které mají být pro svoji spornost mezi účastníky prokázány, a které jsou pro posouzení nároku rozhodné. Tvrzení žalobců, na nichž v tomto směru leželo důkazní břemeno ohledně nevyplacení částky 289.000 Kč, v řízení před soudem I. stupně ovšem prokázáno nebylo.

22. Předmětná kupní smlouva není neplatná ani z dalšího, žalobci tvrzeného důvodu, a to absence vůle jejích účastníků vyvolat následek s ní spojený. Co se týče vážnosti projevu vůle ve smyslu ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku, vůle je vadná není-li myšlena vážně. Vzniknou-li pochybnosti o skutečném projevu vůle účastníků, který formálně vyústil v písemně uzavřenou smlouvu o převodu nemovitosti, je nezbytné posoudit, zda takto uzavřená kupní smlouva odpovídá vůli účastníků, tedy, zda nejde o simulovaný právní úkon, jenž by ve skutečnosti zastíral jiný právní úkon. O neplatnosti smlouvy pro nedostatek vážnosti vůle stran spočívající v simulaci lze uvažovat jen v případě, že vůli smlouvu uzavřít nemá žádná ze stran smlouvy.

23. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 346/2008, na existenci vážné vůle k právnímu úkonu lze usoudit z objektivních skutečností, za nichž byl učiněn, zejména, byl-li učiněn způsobem a za okolností, které nevzbuzují pochybnosti, že subjekt projevující vůli zamýšlel přivodit právní účinky, které zákon s takovým projevem vůle spojuje. Pokud vzniknou pochybnosti o vážnosti vůle, je třeba posuzovat konkrétní okolnosti případu; na jejich podkladu a z hlediska jejich vzájemných souvislostí je pak třeba učinit příslušný závěr. Otázka, zda úkon byl učiněn vážně, je otázkou zjištění takových okolností, za kterých byl úkon učiněn, z nichž je zřejmé, že jednající nezamýšlel vyvolání těch účinků, které zákon s úkonem spojuje. Jde tedy o skutkové zjištění, z něhož právní posouzení vychází. K tomu, aby určité skutečnosti byly významné pro zjištění, že jednající nečiní úkon vážně, muselo by se jednat o skutečnosti, které by i tomu, komu je úkon určen (nebo druhé smluvní straně u dvoustranného právního úkonu), byly rozeznatelné jako okolnosti vylučující vážnost vůle, tzn., že nevážnost vůle jednajícího bude zřejmá i této osobě. V opačném případě by bylo možno namítat vždy, že úkon nebyl učiněn vážně. Nejsou-li zde takové okolnosti, resp. nebyly-li zjištěny, nejde o nedostatek vážnosti vůle, i kdyby jednající podle svého vnitřního rozhodnutí nechtěl úkon učinit, protože k vnitřní výhradě se při posuzování platnosti právního úkonu z hlediska vážnosti vůle.

24. O vážnosti vůle na straně žalovaného uzavřít kupní smlouvu svědčí jeho jednání, když po zjištění, že předmětné nemovitosti jsou zatíženy exekucemi, a že k nim byla zřízena i zástavní práva, tyto závazky za žalobce vyrovnal a dosáhl vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí. Jako vlastník předmětných nemovitostí je pak žalobcům na základě nájemní smlouvy pronajal za dohodnuté nájemné. V době od uzavření předmětné kupní smlouvy po dobu asi deseti roků, žalobci vlastnictví žalovaného k předmětným nemovitostem nijak nerozporovali, v opačném případě by zcela jistě opakovaně nepřistupovali k uzavírání dodatků k nájemní smlouvě.

25. Odvolací soud dospěl k závěru, že uzavření kupní smlouvy ze strany žalobců bylo míněno vážně, neboť ze skutečnosti, že došlo ke vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného, jakož i z toho, že sami žalobci v podané žalobě tvrdili, že po určité době jim měly být nemovitosti převedeny zpět, nelze dovodit, že uzavřít kupní smlouvu nechtěli. Žalobcům se nepodařilo prokázat, že vůli uzavřít předmětnou kupní smlouvu neměla žádná z jejích smluvních stran. Pokud uvedenou smlouvu uzavřeli, ale nechtěli být vázáni jejím obsahem, muselo by být prokázáno, že tato skutečnost byla známa i žalovanému, jako kupujícímu, což ovšem provedenými důkazy prokázáno nebylo. O neplatnosti smlouvy pro nedostatek vážnosti vůle stran spočívající v simulaci lze uvažovat jen v případě, že vůli smlouvu uzavřít nemá žádná ze stran smlouvy. Pokud jedna strana chce smlouvu uzavřít a být jejím obsahem vázána, zatímco druhá jedná "na oko", aniž by to druhé straně muselo být zřejmé, jde u strany jednající nevážně jen o mentální rezervaci, která nemůže mít vliv na platnost právního úkonu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 290/2003).

26. Pokud jde o svobodu projevu vůle k učinění právního úkonu, nebylo v dané věci prokázáno ani to, že vůle žalobců k jednání by byla vadná z důvodu fyzického nebo psychického donucení.

27. Odvolací soud je dále ve shodě se soudem I. stupně, že předmětná kupní smlouva není smlouvou lichevní.

28. Lichevní smlouvy jsou takové smlouvy, které smluvní strana uzavře zneužívaje něčí nezkušenosti, tísně nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. O lichevní smlouvu podle občanského práva jde v případě, kdy jednající z okolností věci věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi uvedenými shora, a tuto okolnost využil; nevyžaduje se, aby jeho jednání bylo současně v trestním řízení označeno za trestný čin. Lichevní smlouvy jsou absolutně neplatné (např. sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). V dané věci se odvolací soud ztotožnil se soudem I. stupně, že protiplnění, kterého se žalobcům jako prodávajícím dostalo, není v hrubém nepoměru oproti hodnotě převáděných nemovitostí, když i banka poskytující žalovanému hypoteční úvěr, dospěla při vlastním ocenění nemovitosti ke stejné částce jako ceně obvyklé.

29. Odvolací soud nemá za neplatnou kupní smlouvu ze dne [datum] ani z důvodu uvedení žalobců v omyl.

30. Podle § 49a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

31. Jak správně uvádí soud I. stupně, z obsahu citovaného ust. § 49a občanského zákoníku je zřejmé, že neplatnost právního úkonu vyvolá jen takový omyl, jež se týká rozhodujících skutečností, a že musí jít o omyl, který druhá jednající strana buď sama vyvolala nebo o něm alespoň musela vědět. Jestliže byl právní úkon učiněn v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, je neplatný, pokud o omylu strana, jíž byl určen, musela vědět, anebo ho dokonce vyvolala. Ze skutečností zjištěných soudem I. stupně ohledně jednání [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] s dalšími osobami ([jméno] Hnilica, [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), nelze dovodit, že by žalovaný, i když přistoupil na nabídku koupě nemovitosti žalovaných, věděl o tom, že [příjmení] [jméno] jednající v součinnosti s [jméno] [příjmení] uvedl žalobce v omyl týkající se trvalosti následků převodu předmětných nemovitostí a proto nelze na žalovaného pohlížet jako by žalobce uvedl v omyl on sám. Tuto skutečnost se žalobcům prokázat nepodařilo, když ji nebylo možno dovodit z provedených důkazů, a to ani z usnesení Policie ČR ze dne 16. 7. 2013, č. j. KRPZ-9556-94/TČ-2012-150881-JKR, jímž byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu šetřená na základě trestního oznámení žalovaného, který sám na policii uvedl, že při koupi nemovitostí od žalobců byl neznámým pachatelem uveden v omyl. Podle názoru odvolacího soudu, trestní oznámení podané žalovaným, ani úřední záznam sepsaný s ním na policii, nelze brát za důkaz k prokázání žalobních tvrzení žalobců, neboť skutečnosti uvedené žalovaným na policii je třeba prokazovat postupem podle občanského soudního řádu, což se žalobcům v řízení o jejich žalobě nepodařilo.

32. K neplatnosti právního úkonu dle § 49a občanského zákoníku odvolací soud poznamenává, že se jedná o neplatnost relativní, tj., že takový úkon se považuje za platný, dokud se ten, kdo jím je dotčen, jeho neplatnosti nedovolá. Promlčecí doba pro dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu v dané věci již uplynula a žalovaný námitku promlčení uplatnil.

33. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud I. stupně správně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na výsledek řízení. Na odůvodnění jeho výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud odkazuje.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl v odvolacím řízení plně úspěšný, přiznal právo na náhradu jeho nákladů v částce celkem 11.979,87 Kč sestávající se z odměny jeho právního zástupce za poskytnutí 2 úkonů právní služby v sazbě 3.100 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ) v návaznosti na § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (vyjádření k odvolání žalobců, účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum]), z náhrady hotových výdajů 2x 300 Kč režijní paušál podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1994 Sb. v platném znění, z náhrady za promeškaný čas 8 x 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), b) a odst. 3 výše citované vyhlášky, z cestovného 2.300,72 Kč za použití osobního motorového vozidla zn. CADILLAC r. z. 2AI3414 s průměrnou spotřebou 15,3 l paliva [číslo] km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. v platném znění, s přihlédnutím ke vzdálenosti z místa sídla právního zástupce žalobkyně ke Krajskému soudu v Brně a zpět celkem 200 km a z 21% DPH 2.079,16 Kč z přiznané odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a z cestovného (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

36. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení