39 C 119/2020- 287

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a přísedících Markéty Šindelářové a Hany Novákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o neplatnost rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 12. 3. 2020 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 59 506,10 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice státem hrazené náklady řízení ve výši 6 540 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 7. 5. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které obdržel od svého zaměstnavatele 12. 3. 2020, je neplatné. Uvedl, že u žalované společnosti pracoval na základě pracovní smlouvy z 1. 11. 2018 na pozici Application inženýr na dobu neurčitou. Dne 12. 3. 2020 s ním byl rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Podle žalobce však nebyly splněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. On žalované oznámil 14. 4. 2020, že žádá o další zaměstnávání, na což žalovaná reagovala mailem ze dne 29. 4. 2020, že na jeho dopis nebude brán zřetel.. Ve svém následném podání žalobce, doplnil, že program, jehož užití je mu kladeno za vinu, spustil pouze jednorázově a dále jej neřešil. Program běžel na pozadí počítače bez zásahu a vědomí žalobce. Jednalo se tedy o jednání, které v žádném případě nedosahuje intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 15. 6. 2020 a uvedla, že na okamžitém zrušení pracovního poměru trvá. Upozornila, že žalobce pracoval v oblasti vývoje a průmyslové komunikace, výhradně k výkonu práce mu byl svěřen notebook. Žalobce stejně jako ostatní zaměstnanci nechával notebooky v kanceláři po skončení pracovní doby. Žalobcův nadřízený si při svých pobytech v kanceláři po skončení obvyklé pracovní doby povšiml anomálie, kterou vykazoval pracovní notebook žalobce, dále pak dalších zaměstnanců – [příjmení] a [příjmení]. Všechny vykazovaly znaky vysoké zátěže (zahřívání), pro kterou v klidovém stavu nebylo opodstatnění. Protože tento stav trval delší dobu, vzniklo podezření, že notebooky mohou být využívány pro jiné než pracovní účely, případně mohou být terčem kyberútoku. Podezření na zneužívání majetku podpořila i skutečnost, že jak žalobce, tak jeho spolupracovníci se netajili tím, že se zabývají těžbou kryptoměn. Zmínili se také, že právě notebooky poskytnuté zaměstnavatelem jsou pro těžbu kryptoměn vhodné. Nadřízený tedy inicioval interní proces analýzy aktivit odehrávajících se na noteboocích shora uvedených osob, a to prostřednictvím vzdáleného přístupu. Bylo zjištěno, že všechny notebooky vykazovaly v dlouhodobém hledisku systematickou aktivitu spočívající v pravidelném a mnohočetném připojování se k adrese, která je určena pro těžbu kryptoměny. Aktivita byla vykazována například ve dnech 10. až 14. února, 17. až 26. února a 3. až 6. března 2020. Už z tohoto pohledu je nepřesvědčivý argument žalobce, že program spustil pouze jednorázově ze zvědavosti. Navíc, i kdyby to tak bylo, stále se jedná o hrubé porušení pracovních povinností, které nelze tolerovat. Ani pasivní tolerování činností neoprávněně instalovaného softwaru na pozadí svěřeného pracovního prostředku nelze přičítat žalobci k dobru. Upozorňuje však na to, že tvrzení žalobce nevěří. Software na těžbu kryptoměny běžel v prostředí Virtual Machine, toto prostředí se vypíná za situace, kdy je vypnutý počítač, po opětovném nastartování i tato musí být opětovně manuálně spuštěna. Je tedy evidentní, že pokud sledovaná aktivita vykazovala vícedenní přestávky, muselo nepochybně docházet po skončení těchto přestávek ke spuštění aktivní činností žalobce. Žalovaná upozornila také na významné bezpečnostní riziko, které jí vzniklo instalováním neschváleného softwaru a jeho spuštěním v IT prostředí žalované jako zaměstnavatele. Poté co žalovaná zjistila danou situaci, byl s těmito zjištěnými žalobce a pan [příjmení] konfrontován 12. 3. 2020 za přítomnosti nadřízených. Když oběma bylo vysvětleno, že žalovaná zjistila závažný bezpečnostní incident, žalobce reagoval tak, že on těží na Virtual Machine bitcoiny, aby vydělal peníze. Následně předvedl on i pan [příjmení] instalovaný software na těžbu kryptoměny, teprve pak byly notebooky zabavené. Po následné poradě nadřízených bylo rozhodnuto o okamžitém zrušení pracovního poměru. Podle žalované na ní nelze spravedlivě požadovat, aby nadále zaměstnávala žalobce, protože v něj ztratila důvěru. Proto nevyužila ani výpovědi, aby nemusela být naplněna dvouměsíční výpovědní lhůta, kdyby žalobce docházel na pracoviště. Žalovaná dále uvedla, že v neposlední řadě vzala v potaz i to, že žalobce spolu s dalšími kolegy 27. 11. 2019 založili obchodní společnost se shodným předmětem podnikání jako má žalovaná. Zde soud předesílá, že k tomuto nebyly prováděny žádné důkazy už z toho důvodu, že toto tvrzené porušení povinností nebylo předmětem okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 týkající se přímého či nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele, či na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1496/2013, v němž se uvádí, že při útoku zaměstnance na majetek zaměstnavatele není rozhodující ani tak výše způsobené škody, jako samostatná závažnost podstaty jednání zaměstnance. V následném podání žalovaná doplnila, že jakékoliv připojení kteréhokoliv zaměstnance k neověřeným webovým stránkám představuje potenciální bezpečnostní riziko, obecný problém s neautorizovaným softwarem spočívá v tom, že ten může do IT sítě přinést zranitelná místa umožňující zneužití sítě.

3. Na vyjádření žalované a výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze 13. 7. 2020 a opětovně, konstatoval,, že program, jehož instalace je žalobce vytýkána, běžel na pozadí, žádným způsobem se neprojevoval na chodu notebooku, nijak ho neomezoval, žalobce řádně vykonával své pracovní povinnosti. Program byl jednorázově spuštěn v prostředí virtuálního počítače, ovšem tento používali zaměstnanci žalovaného běžně pro pracovní účely. Při zapnutí hlavního počítače bylo třeba zapnout i Virtual Machine, čímž se ovšem automaticky spustil i program na pozadí. Žalobce, doplnil, že žádným způsobem neměnil nastavení svěřeného notebooku do režimů "never sleep". Žalobce běžně nechával notebook zapnutý i přes noc, například když ke své práci potřeboval stáhnout větší soubory, případně když měl spuštěno více programů, v nichž pracoval. Vyloučil, že by jeho notebook vykazoval jakékoliv anomálie i během noci, spuštění programu podle jeho názoru nemělo pro žalovanou žádné negativní důsledky. Dále upozornil na to, že zaměstnancům žalované bylo povoleno používat pracovní notebooky i k soukromým účelům. Zaměstnanci byli například vysíláni na pracovní cesty, při kterých právě notebooky soukromým účelům běžně užívali, stejně tak užívali i v době přestávky v práci s tím, že čas strávený odpočinkem či soukromými aktivitami se nezapočítával do pracovní doby. Tuto praxi nadřízený žalobce pan [příjmení] nejen toleroval, ale přímo povoloval používat notebook k soukromým účelům. Žalovaná nepřijala ani žádná omezení ohledně stahování či instalování programů, neexistoval seznam povolených programů, neexistovalo jakékoliv omezení pro jejich instalaci. Upozornil také na skutečnost, že opětovně spouštění Virtual Machine nesouviselo se spuštěním programu na těžbu kryptoměn, ale pouze s pracovními účely. K přerušení běhu samotného programu mohlo docházet, například v důsledku výpadku připojení k internetu a podobně. K noční aktivitě notebooku ještě doplnil, že zaměstnancům bylo doporučeno stahovat věci mimo pracovní dobu kvůli rychlosti připojení k internetu tak, aby se omezil počet neproduktivních hodin, kdyby pracovníci čekali v pracovní době na stažení programu a souborů. V souvislosti s otázkou intenzity porušení pracovních povinností kdy žalovaná odkázala, například na rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1496/2013 upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000, podle kterého je třeba uvažovat v širším kontextu, včetně toho, k čemu dalšímu má být přihlíženo. Upozornil na to, že na práci žalobce si nikdo nestěžoval, naopak za rok 2019 mu byly vyplaceny odměny v plné výši, ačkoliv se jedná o variabilní složku mzdy, jeho hodnocení bylo vždy kladné. Žalobce se domnívá, že důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru nebyl instalovaný software, ale snaha žalovanému snížit počet zaměstnanců, kdy společnost dávala najevo snahu ušetřit. Podle jeho názoru se navíc sama žalovaná není jista intenzitou závažnosti údajného porušení pracovních povinností, když dne 1. 7. 2020 do datové schránky právního zástupce žalobce byla doručena výpověď z pracovního poměru datovaná 22. 6. 2020, kdy výpovědní důvod vymezen totožně jako v okamžitém zrušení pracovního poměru. Dále upozornil na to, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nesmí být dodatečně měněn, žalovaná však bezpečnostní riziko namítá až ve svém vyjádření ze dne 15. 6. 2020. Toto tvrzení by tedy nemělo být vnímáno jako důležité pro otázku důvodnosti zrušení pracovního poměru okamžitě. Žalobce také upozornil, že s během počítačového programu musela být žalovaná seznámena rozhodně dříve než 12. 3. 2020, respektive 9. 3. 2020, což je datum, o kterém uvádí, že proběhla kontrola. O těžbě kryptoměny se hovořilo již v době, kdy měl skončit pracovní poměr panu [příjmení], což bylo v lednu, pracovní poměr mu nebyl prodloužen, hovořilo se o tom, že právě z důvodu těžbě kryptoměny. Pro úplnost soud dodává, že zástupce žalované při jednání soudu dne 22. 9. 2020 potvrdil, že nadřízený žalobce upozornil na podezření o mimopracovní činnosti žalobce a ostatních pracovníků již počátkem roku 2020, ovšem, protože žalovaná je velká společnost, k řešení se dostala až v březnu 2020.

4. V dalším podání žalované ze dne 21. 9. 2020 se v podstatě objevuje pouze nesouhlas s argumentací žalobce v podobě interpretace pracovního řádu a zákazu používání pracovních nástrojů pro soukromé účely. Maximálně připouští, že někteří zaměstnanci využívali svěřené prostředky k soukromému užívání bez vědomí žalované, což žalovaná ovšem bez kontroly používání IT techniky nezjistí. Nicméně každá kontrola musí být dostatečně odůvodněna, což se právě stalo až v případě žalobce. Nelze tedy uzavřít, že paušálně je správné, že zaměstnanci mohou užívat IT techniku k soukromým účelům. Žalovaná doplnila, že nemá žádné technické mechanismy, které by znemožnily zaměstnancům instalaci softwaru, a to z toho důvodu, že IT majetek užíván k velmi rozdílným pracovním účelům. Nicméně z absence technického mechanismu, který by zamezil soukromé instalace softwaru, rozhodně nelze dovozovat, že tzn. povolení užívání notebooku k jakýmkoliv účelům. Společnost má pravidla pro instalaci softwaru třetích stran v IT prostředí, která dovolují instalaci pouze za situace, že je to absolutně nutné pro pracovní účely. Žalovaná se také vymezila proti tvrzení žalobce, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo pouze účelovým řešením nadbytku zaměstnanců za co nejméně finančních prostředků. Společnost neměla problémy se zakázkami. V otázce posuzování intenzity porušení pracovních povinností uvedla že, že podstata celého jednání žalobce představovala útok na majetkovou sféru žalované, s čímž souvisela naprostá ztráta důvěry. Při absenci zaměstnanecké loajality hrozí únik citlivých dat obchodního tajemství. Mezi uplatněná hlediska patřila i skutečnost, že předmětné jednání bylo bezpečnostním rizikem pro IT prostředí, když tato okolnost nebyla explicitně v listině okamžité zrušení pracovního poměru uvedena. Není důvod, aby v obdobném dokumentu byly rozváděny veškeré pohnutky zaměstnavatele, stačí vymezení konkrétního jednání. Naposledy pak žalovaná uvedla, že vyplacení odměn za rok 2019 nemělo žádnou souvislost s pracovněprávními porušeními žalobce, jednalo se o odměny za fiskální rok 2019, který končil 30. 9. 2019.

5. Při rozhodování ve věci aplikoval soud ustanovení zákoníku práce, ve znění účinném ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru tedy 12. 3. 2020.

6. Podle § 55 odst. 1 písm. f) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se jím vykonané práci zvlášť hrubým způsobem.

7. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se vykonávané práci nebo z důvodu, pro které je k možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl.

8. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

9. Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může, jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

10. Nejprve soud konstatuje, že byla zachována lhůta pro podání žaloby dle § 72 zákoníku práce. Okamžité zrušení pracovního poměru převzal žalobce dne 12. 3. 2020, žaloba byla podána 7. 5. 2020.

11. Mezi stranami nebylo sporu o vzniku a trvání pracovního poměru, žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2018, podle které byl žalobce přijat na pozici Application inženýr na dobu neurčitou se sjednanou zkušební dobou 31. 1. 2019. V pracovní smlouvě se uvádí, že zaměstnanec je povinen chránit zájmy zaměstnavatele a při výkonu své činnosti postupovat v souladu s právními předpisy interními předpisy zaměstnavatele (čl. 10 pracovní smlouvy). Sporné nebylo ani to, že žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru. Mezi stranami také nebylo sporu o tom, že žalovaná ještě v prosinci 2020 vyzvala žalobce k nástupu do zaměstnání, což tento učinil (žalobce na tuto skutečnost upozornil ve svém podání ze dne 21. 6. 2021). Spor byl veden pouze o to, zda žalobce porušil své povinnosti zaměstnance (když žalující strana setrvala na svém stanovisku, že používání pracovních prostředků pro soukromé účely nebylo vyloučeno) a pokud ano, zda to dosahovalo dostatečné intenzity, že bylo na místě okamžitě zrušit pracovní poměr a nebylo možné po žalované spravedlivě požadovat další zaměstnávání žalobce.

12. Z Listiny označené jako okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12. 3. 2020, když doručení této listiny nebylo sporné, bylo ověřeno, že žalobci bylo vytčeno, že nejméně v období od 10. 2. 2020 do 9. 3. 2020 docházelo z notebooku, který mu byl svěřen, k opakovanému a systematickému spojování se s adresou https://api.cudo.org, a to v řádu tisícovek případů. Uvedená adresa souvisí se softwarem užívaným k těžbě kryptoměny, což je aktivita, která nemá žádnou spojitost s výkonem práce žalobce. Žalovaná dovozuje, že žalobce zneužil jako zaměstnanec majetek společnosti za účelem vlastního obohacení na úkor opotřebení IT majetku, to bylo potvrzeno 12. 3. 2020. Proto byl se žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr s odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kdy podle žalovaného porušil žalobce své povinnosti zaměstnance dané § 301 písm. a) zákoníku práce a také čl. 4.4 pracovního řádu, podle kterého je oprávněn používat technické a jiné IT zařízení výlučně k výkonu pracovní činnosti, nebude-li dohodnuto, jinak. Na toto zrušení pracovního poměru reagoval žalobce dopisem ze dne 12. 4. 2020, kde uvedl, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, žádá o další zaměstnávání (přípis). Z reakce žalované ze dne 29. 4. 2020 je zřejmé, že žalovaná společnost upozornila, že mezi doručením okamžitého zrušení pracovního poměru a vyjádřením nesouhlasu uplynulo 31 dnů, což nelze považovat za oznámení učiněné bez zbytečného odkladu, proto na něj není reflektováno (e-mailová zpráva, potvrzení o ukončení zaměstnání 12. 3. 2020). Soud konstatuje, že vymezení důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru považuje za dostatečně určité a nezaměnitelné.

13. Povinnosti zaměstnance byly dokumentovány Pracovním řádem žalované, kde se v čl. 4 uvádí, že zaměstnanec je oprávněn používat technické, telekomunikační a jiné IT zařízení, jakož i firemní materiál, pracovní pomůcky, nástroje, informace, písemnou dokumentaci, které jsou majetku zaměstnavatele, a to výlučně k výkonu své pracovní činnosti v souladu s pracovním zařazením, pracovní náplní a podle pokynů nadřízeného, nebylo-li dohodnuto, jinak. Zaměstnanci jsou zároveň povinni při používání IT techniky dbát všech interních bezpečnostních směrnic a pokynů zaměstnavatele, zejména pak nesmějí instalovat a používat soukromí software. V čl. 4 se uvádí, že v závislosti na intenzitě porušení povinnosti zaměstnance může toto porušení vést až k ukončení pracovního poměru výpovědí nebo okamžitým zrušením. Pro posouzení intenzity porušení povinností plynoucích z pracovního poměru je v rozhodující zejména forma a závažnost zavinění zaměstnance, motiv, pracovní postavení zaměstnance, výše způsobené škody či závažnost jiné újmy, dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů a podobně.

14. Žalovaná společnost předložila interní analýzu bezpečnostního incidentu, na kterou odkazovala ve svém vyjádření. Bylo konstatováno, že 9. 3. 2020 na notebooku žalobce nebyl zjištěn žádný škodlivý software nebo podezřelé aktivity, jedním z programu byl však systém Virtual Machine, který užíval IP adresu hostitele pro síťovou komunikaci, komunikace směřovala k adrese, která je využívána softwarem CudoMiner. K analýze jen připojen graf pro jednotlivé dny počínaje 10. 2. 2020 a konče 9. 3. 2020, kde je zaznamenána aktivita připojování k adrese api.cudo.org.

15. Pro posouzení toho, zda provozem programu pro těžbu kryptoměny vznikla žalované společnosti škoda (pokud vznik škody byl dle žalované jedním z argumentů pro okamžité zrušení pracovního poměru), dále pak jakým způsobem byl program spouštěn, byl ke zpracování zadán znalecký posudek. V tomto posudku ze dne 26. 2. 2021 [číslo] [rok] znalec popsal, jakým způsobem musel s předloženým zařízením (dříve poskytnutým žalobci pro plnění pracovních úkolů) pracovat, aniž by došlo ke změně obsahu disku. Uvedl, že při spuštění notebooku nalezl velké množství paralelních procesů připravených na pozadí, dále pak dalších 100 interních procesů Windows a 315 dalších služeb. Nalezl také instalované virtuální počítače, včetně toho, prostřednictvím něhož měla být prováděna těžba kryptoměn. Znalec popsal, že se tento počítač snažil připojit po jeho spuštění ke konkrétní IP adrese. Zjistil ale, že adresa sice existuje, ale na pokusy o spojení nereaguje. Jednalo se o adresu, se kterou měly být spojeny právě webové stránky [právnická osoba], a rozhraní pro těžbu kryptoměn. Nicméně na této adrese již v době znaleckého zkoumání žádné stránky neexistovaly, a pokud pátral pomocí speciálního serveru, zjistil, poslední aktivity webové stránky končily přibližně v polovině ledna 2020. Nebylo tedy možné virtuální počítač určený k těžbě kryptoměny již spustit jednak kvůli absenci serveru, ke kterému měl být připojován, dále pak pro chybějící prostředí, což byla firemní síť [právnická osoba]. Znalec uvedl (strana 7 znaleckého posudku) že podle jeho názoru musel být virtuální počítač vždy znovu aktivován, zpochybňuje, že by se startoval automaticky při zapnutí notebooku. Pokud se vyjádřil ke spotřebě elektrické energie k tvrzení žalované, že jejím odběrem elektrické energie, který byl velmi zvýšený, došlo u žalované ke škodě, znalec uvedl, že podle jeho měření spotřebuje v rozmezí 0,158 A až 0,206 A, tedy asi 41,7 W. Znalec odhadl, že při používáním notebooku pro těžbu kryptoměn mohlo být spotřebováno denně více elektrické energie v ceně asi 2,74 Kč. Ke konkrétním otázkám uvedl, že bezpečnostní ohrožení integrity celého notebooku považuje za velmi malé, protože i, kdyby na jednom Virtual Machine došlo k bezpečnostnímu problému, týká se pouze tohoto jednoho počítače, vliv na ostatní Virtual Machine je prakticky skoro vyloučený. Potvrdil, že těžbou kryptoměn se zvýšila výpočetní zátěž notebooku, ovšem to se neprojevilo na jeho pracovním výkonu, neboť u konkrétně posuzovaného notebooku je přebytek výkonu. Spotřeba elektrické energie by se projevila pouze za situace, kdyby na počítači normálně vůbec nemělo být pracováno, byl by tedy vypnutý a nespotřebovával by žádnou elektrickou energii. K otázce opotřebení uzavřel, že obecně lze říci, že používáním se notebook opotřebuje, ovšem v případě posuzovaného notebooku se jedná o zařízení vysoce kvalitní, dlouhodobě stabilní, technologicky na vysoké úrovni, morální životnost je mnohem kratší než životnost fyzická. Znalec uzavřel, že podle jeho znaleckého zkoumání k těžbě docházelo, zvýšení opotřebení je však prakticky nepostřehnutelné a bezvýznamné, v této souvislosti žalované společnosti škoda nevznikla. Zvýšená spotřeba elektrické energie činila cirka 2,74 Kč denně. Negativní vliv těžby se projevil pouze jako zmenšení výkonové rezervy. Vyloučil, že by o chodu programu uživatel notebooků nevěděl, neumí však určit, jestli ke každému jednotlivému připojení bylo potřeba aktivního kroku obsluhy. Podle jeho názoru běh programu neměl vliv na běžnou pracovní činnost. Pokud se vyjadřoval k tomu, zda bylo možné na vnějším chování notebooku poznat, že je program pro těžbu kryptoměny zapnutý, znalec uvedl, že z vnějšího pohledu je možné rozlišit skutečně pouze to, zda je počítač zapnutý nebo vypnutý, ale nelze rozlišit, jestli je spuštěn konkrétní program nebo například je aktualizován software. Potvrdil, že na notebooku byly vypnuté funkce ochrany Windows Defender, které by omezovaly možnost instalace některých programů. Znalec svůj znalecký posudek obhájil i při jednání 10. 6. 2021. Při svém výslechu se vyjádřil i k otázce bezpečnosti sítě žalované, kdy z jeho pohledu je za situace, že v notebooku žalobce byl vypnutý Windows Defender Fire, nepravděpodobné, že by mohly pro síť nastat nějaké fatální důsledky, protože každý systém je chráněn několika ochranami. Upozornil také na to, že bezpečnostní ochranu notebooku by bylo třeba vypnout také za situace, že by byly stahovány programy byť pro pracovní účely, které by ovšem byly mimo bezpečnou zónu žalované. Znalec potvrdil, že při běžném pohledu nelze zjistit, jestli počítač v konkrétní okamžik těží bitcoiny či dělá jiné operace.

16. Následující svědecké výpovědi měly prokázat tvrzení žalované o tom, že nebylo povoleno užívat pracovní prostředky pro soukromé účely (tvrzení žalované) či opak (tvrzení žalobce). Svědek [jméno] [jméno] [příjmení] uvedl, že byl nadřízeným žalobce. Systém používání IT techniky u žalované byl nastaven tak, že mohl být používán pouze pro pracovní účely, o tom byli zaměstnanci proškolováni v pravidelných intervalech. Žalobce si této skutečnosti musel být vědom, stejně, tak si musel být vědom i ohrožení bezpečnosti v případě použití jiného softwaru. Otevřením virtuálního počítače se stane přístupný celý systém, mohlo být ohroženo duševní vlastnictví společnosti. Byl to právě on, kdo zjistil, že některé počítače se přehřívají a vykazují velký výkon, jednalo se o počítač žalobce, pana [příjmení] a pana [příjmení]. Další kolegové, konkrétně pan [příjmení], ho upozornil na to, že pan [příjmení] často hovoří o bitcoiningu. Pan [anonymizováno] sice nerozumí česky ale slovo bitcoin je mu známé. Svědek kontaktoval personální oddělení a IT oddělení v prosinci 2019, kontrola však byla prováděna až později, neboť do února 2020 sbíral důkazy. Pak provedl kontrolu počítačů. O svých zjištěních informoval nadřízeného v [anonymizováno], ten přijel do [obec], a společně rozhodli o okamžitém zrušení pracovního poměru. Pokud se vyjadřoval k používání počítačů v nočních hodinách, připustil, že se to mohlo být pro stahování větších souborů, možná 2× do měsíce. Vyloučil, že by IT technika společnosti byla využívána pro osobní účely, to vychází z pravidel společnosti. Toto pravidlo platí i na služebních cestách. Potvrdil, že pracovníci mohli stahovat software pouze pro své pracovní účely. Nebylo to však kontrolováno pravidelně, občas probíhala kontrola sken počítače. Uvedl, že nebylo možné žalobce zaměstnávat pro naprostou ztrátu důvěry. Dále se svědek obsáhle vyjadřoval k otázce naplněnosti žalované či k přesunu pracovních kapacit, ať už v souvislosti s recesí či s odchodem žalobce a dalších pracovníků.

17. Další svědek [příjmení] (pracovník žalované) uvedl, a že on je odborník v IT a vyzná se v kyberbezpečnosti. Vstup jakéhokoliv virtuálního počítače do externího prostředí podle něj představuje bezpečnostní riziko. Uvedl, že slyšel žalobce a dalšího kolegu [příjmení] hovořit o bitcoinech, stejně jako pana [příjmení]. Uvedl, že podle jeho názoru byl notebook žalobce i ostatních zmiňovaných hlučnější. Počítače pracovaly i v noci na nějaký výkon, zapínal se větrák. Uvedl, že stejným způsobem se chovaly i počítače za situace, kdy pro potřeby firmy stahoval software. [příjmení] sám několikrát nechal zapnutý počítač také přes noc. Nikdy k tomu nepotřeboval souhlas nadřízeného [příjmení]. Uvedl, že považuje za samozřejmé, že počítače se používají pouze pro pracovní věci, on sám ho tak používá, někdy ho ale využívá pro osobní potřebu, kdy kontroluje kalendář a podobně.

18. Svědkyně [příjmení] (zaměstnankyně žalované) uvedla, že ona někdy v zimě 2019 zaznamenala rozhovor žalobce s panem [příjmení] a panem [příjmení] o bitcoiningu, neumí sice česky, ale slovo bitcoin je mezinárodní. Popsala situaci, kdy pan [příjmení] přinesl do práce zařízení, o kterém hovořil, že je určeno pro těžbu bitcoinů. Všimla si, že tito kolegové nechávají počítače po odchodu z práce zapnuté a počítače jsou hlučné. [ulice] praxe je taková, že počítače se přes noc vypínají. Pouze tehdy, když jsou stahovány obsáhlejší soubory, tak se to dělá přes noc. Vyjádřila se k tomu, že u žalované společnosti probíhá školení týkající se kybernetické bezpečnosti. Zaměstnanci jsou proškolováni i v tom, jak mají počítače používat, nicméně nikde není písemně uvedeno, že by nesměly být používány pro soukromé účely, obecně je známo, že to dovoleno není. Zaměstnanci jsou upozorňováni i na možná rizika stahování soukromých věcí. Uvedla, že pracovní počítač používán pro poslouchání hudby na YouTube, někdy se zjišťuje co, která restaurace nabízí, když chce jít na oběd.

19. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že pracoval u žalované společnosti. Uvedl, že na firemním notebooku si mohl dělat i soukromé věci, nebylo to zakázáno, v Německu to bylo dokonce dovoleno. I on to dělal zcela běžně. Podle jeho názoru byla běžná praxe i to, že počítače se nechávaly zapnuté přes noc, zejména když se programovaly složitější věci, aby se program nemusel ráno znovu startovat. Nezaznamenal, že by počítač žalobce vyvíjel nějakou zvláštní jinou aktivitu oproti ostatním počítačům. Popřel, že by byla nějakým způsobem omezena instalace programů nebo stahování, pouze každý odpovídal za to, co do počítače stáhl. Svědek uvedl, že u žalované společnosti pracoval do srpna 2019. Pracovní notebook používal i pro soukromé účely, podle jeho názoru nebylo žádným způsobem omezeno ani stahování aplikací či jejich instalace. Bylo běžné, že pro soukromé účely, například pro poslech hudby, zaměstnanci počítače využívali. Také on někdy nechával počítač zapnutý přes noc. Nebylo k tomu třeba žádné povolení.

20. Svědek [příjmení] potvrdil, že byl zaměstnán u žalované společnosti, aktuálně také vede stejný spor jako žalobce o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Shodně s ním byl zrušen pracovní poměr proto, že těžil bitcoiny. Popsal, že k instalaci programu pro těžbu bitcoinů je vedla zvědavost, chtěli to vyzkoušet. Protože měli v počítačích virtuální počítač pro pracovní účely, stáhli tam instalační soubor softwaru, který bitcoin těží, a ten spustili. Možná první dva dny ho sledovali, co se děje, ale protože to nic negenerovalo, nechali to být. Nedokázal vysvětlit, proč program neodinstalovali, prostě je to nenapadlo. Na výkonnosti počítače se to žádným způsobem neprojevilo, nevšiml si ani, že by se počítače chovaly hlučně. Zájem firmy o bitcoiny zpozorovali možná den předtím, než s nimi byl ukončen pracovní poměr, jejich nadřízený pan [příjmení] přestal mluvit, ale o vysvětlení nežádal. Pak si je pozvali do zasedací místnosti spolu s pracovníkem z Německa a dotazovali se na aktivity, které by narušovaly bezpečnost, takže bylo jasné, o čem je řeč. Oni při instalaci neuvažovali nad riziky. Také tento svědek potvrdil používání počítačů pro mimopracovní účely. Stejně tak potvrdil, že počítače bývaly zapnuté i přes noc dělali to i ostatní.

21. Svědek [příjmení] uvedl, že pracoval u žalované společnosti do ledna 2020, pracovní poměr skončil uplynutím doby. [příjmení] nechtěl pracovní poměr prodloužit, necítil se tam dobře pro chování nadřízených. Nicméně ví o skončení pracovního poměru žalobce, o tom ho informoval pan [příjmení]. I on sám používal počítač pro soukromé účely, měl tam YouTube, používal Facebook, surfoval na internetu, měl tam nainstalovaný program na těžbu kryptoměn, ten se tam instaloval sám. Myslí si, že když se to dozvěděli jeho spolupracovníci, tak ho nainstalovali také. Popřel, že by si uvědomoval nějaká rizika spojená s instalací softwaru, respektive konstatoval, že s tím žádné riziko spojené není. Pro těžbu je používána decentralizovaná síť, jejíž bezpečnost je daleko větší než bezpečnost sítě žalované. Důvodem je to, že síť nemá žádné centrální úložiště ani server s uloženými daty. Pokud by tuto síť chtěl někdo ovládnout, musel by ovládnout 51 % všech připojených počítačů, což je nemožné. Navíc komunikační port, který je využíván, je jednosměrný, počítače při těžbě nepožadují žádnou zpětnou vazbu, pouze odesílají algoritmus pro výpočet operace. Nechápe tedy, z jakého důvodu by vznikla panika pro tvrzené bezpečnostní riziko u žalované. Popřel také,, že by těžba kryptoměn měla nějaký vliv na výkon počítače, protože ani pro optimální provádění výpočtů není vhodné, aby počítač pracoval na maximální výkon. Vyloučil, že by bylo poznat na počítači vnějším pohledem, že právě těží kryptoměnu. Na to by bylo třeba vstoupit do sítě, udělat analýzu, vizuálně je tu vyloučeno. Uvedl, že pro instalaci softwaru nebylo třeba vypnout Firewall, protože instalace probíhala pouze ve virtuálním počítači. Program se spouští automaticky při zapnutí počítače a virtuálního počítače.

22. Aby soud mohl posoudit dosavadní pracovní výsledky žalobce, provedl důkaz svědčící o vyplacení odměn. Výpisem z účtů, respektive potvrzením plateb transakční historie, žalobce prokázal, že za měsíce říjen listopad 2019 stejně jako leden 2020 obdržel běžnou mzdu, kdežto za měsíc prosinec byla navýšena o částku cca 37 000 Kč čistého.

23. Návrh na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem soud zamítl pro nadbytečnost. Další důkazy prováděny nebyly.

24. Při provádění důkazů a jejich hodnocení soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky, podle které je okamžité zrušení pracovního poměru ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí pouze výjimečným opatřením. K okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 23. 7. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1838/2008). Okamžité zrušení pracovního poměru je také chápáno jako výjimečný institut určený pouze pro případ, kdy je porušení povinností zaměstnancem nepochybné a došlo k němu zvlášť hrubým způsobem, nikoliv způsobem této závažnosti zjevně nedosahující (usnesení Ústavního soudu ČR II. ÚS 1471/14). Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k normám s relativně neurčitou právní hypotézou. Vymezení hypotézy závisí na konkrétních okolnostech případu. Jak vyplývá i z komentáře k zákoníku práce je třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance i k důsledkům porušení povinnosti pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu. Vymezení této hypotézy je na soudu, ten musí zvážit, zda bylo porušení takové intenzity, aby bylo zároveň možné i po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval (komentář k zákoníku práce ASPI KP635).

25. Po zhodnocení všech provedených důkazů soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce skutečně porušil své pracovní povinnosti. Pracovní povinnosti žalobce byly jednak dány v obecné rovině zákoníkem práce, který povinnosti zaměstnance vymezuje v § 311, včetně povinnosti řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem, povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele, zaměstnanec je samozřejmě povinen využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací. Konkrétně pak nakládání se svěřeným majetkem (tedy i výpočetní technikou) upravila žalovaná v Pracovním řádu, který v bodě 4.4 uvádí, že zaměstnanec je oprávněn používat technické, telekomunikační a jiné IT zařízení výlučně k výkonu své pracovní činnosti v souladu s pracovním zařazením, pracovní náplní a podle pokynů nadřízeného, nebylo-li dohodnuto jinak. Podle čl. 4 je pak zaměstnancům uloženo při používání výpočetní techniky dbát všech interních bezpečnostních směrnic a pokynů zaměstnavatele, zejména pak nesmějí nainstalovat a používat soukromí software. Navíc lze odkázat na obecně platné pravidlo, které snad není třeba dokazovat, že pracovní prostředky mají být obecně využívány pouze výkonu práce, nikoliv pro soukromé účely. Žalobce sám uvedl, že na služebním notebooku nainstaloval software pro těžbu kryptoměny, tento nepotřeboval pro plnění svých pracovních úkolů. Byť z výpovědi slyšených svědků bylo zjištěno, že do současné doby (a samozřejmě i v době, kdy je porušení povinnosti žalobci kladeno za vinu), zaměstnanci využívali výpočetní techniku i pro soukromé účely v podobě poslouchání hudby či surfování na internetu, toto nelze automaticky reprodukovat tak, že používání svěřených prostředků bylo pro soukromé účely povoleno. Z celého kontextu věci je zřejmé, že je třeba nahlížet odlišně na pouhé pouštění hudby z firemního počítače, či hledání obědových menu, oproti nainstalování softwaru, který nebyl schválen, nebyl používán pro pracovní účely a znamenal zásah do softwarového vybavení. Soud zde nehodnotí, zda se jednalo o software, který měl pro žalobce generovat nějaký zisk, zásadní skutečnost, že došlo k zásahu do výpočetní techniky žalované společnosti a tímto způsobem byly v podstatě svěřené pracovní prostředky zneužity. Soud tedy uzavírá, že z provedených důkazů je třeba nahlížet na jednání žalobce jako na takové, kterým porušil své pracovní povinnosti.

26. Dále se pak soud musel zabývat tím, zda porušení povinností bylo takové intenzity, aby bylo na místě okamžitě zrušit pracovní poměr a nepřistoupit k podání výpovědi. Tuto intenzitu však soud neshledal. Byť se žalovaná společnost snažila prokázat, že instalaci softwaru jí vznikla škoda v podobě opotřebení počítače či spotřeby energie, toto tvrzení prokázáno nebylo. Ze znaleckého posudku a zejména z výslechu znalce soud dospěl k závěru, že opotřebení počítače nenastalo. Pokud se týká spotřeby elektrické energie, ta byla vyčíslena v tak minimálních částkách, že v provozu takové společnosti jako žalovaná je, se to žádným způsobem projevit nemohlo. Soud se přiklonil ke stanovisku znalce o tom, že předmětný notebook je takové kvality, že jeho provoz mimo pracovní dobu v období, které bylo v okamžitém zrušení pracovního poměru vymezeno, nemohl mít vliv na jeho následné opotřebení. K hypotetické škodě nedošlo ani ve vztahu ke mzdovým prostředkům, které byly na osobu žalobce vynakládány, neboť jak bylo potvrzeno i ze strany žalované, software byl používán v mimopracovní době, když žalovaná společnost tvrdila, že právě po pracovní době bylo počítač v provozu a tím na sebe upozornil.

27. Pokud pak žalovaná společnost poukazovala na to, že došlo k zásadnímu bezpečnostnímu incidentu, kdy vnitřní síť žalované byla právě spuštěním neschváleného softwaru ohrožena, ani tato tvrzení prokázána nebyla. Znalec uvedl, že výrazné ohrožení počítačové sítě nepředpokládá, neboť [právnická osoba] disponuje i dalšími ochrannými mechanismy, kdy odstranění jednoho bezpečnostního prvku neznamená ohrožení celé sítě, ale pouze částečné zmenšení bezpečnosti. Svědek [příjmení], jehož výpověď považuje soud za naprosto přesvědčivou, uvedl, že uvedený software nemůže způsobit žádné bezpečnostní riziko, neboť pracuje s decentralizovanou sítí, kde je pohyb pouze jednosměrný, neexistují žádná data uložená na serveru a podobně. Soud tedy neshledal tak zásadní ohrožení bezpečnosti žalované společnosti, aby právě v tomto kontextu posoudil okamžité zrušení pracovního poměru jako adekvátní nástroj k ukončení pracovního poměru žalobce.

28. Z důkazního řízení (a i z vyjádření a postojů žalované) je zřejmé, že nebyla naplněna podmínka, kdy by na žalované společnosti nebylo možné spravedlivě požadovat další zaměstnání žalobce. V řízení bylo totiž zjištěno, že minimálně indicie o tom, že probíhá užívání neschváleného softwaru, měla žalovaná společnost již od konce roku 2019, kdy tato zjištění byla poprvé učiněna na základě oznámení kolegů žalobce. Zda si soud dovolí poznámku, že i přesto posoudil okamžité zrušení pracovního poměru jako včasné ve smyslu § 58 zákoníku práce, tedy ve lhůtě dvou měsíců, neboť žalovaná společnost tvrdila, že bylo třeba pro okamžité zrušení pracovního poměru provést šetření v daném počítači, byť formou vzdáleného přístupu a teprve pak bylo možné jednoznačně říci, zda k porušování pracovních povinností dochází. Toto tvrzení soud akceptoval. Nicméně právě v kontextu časového horizontu vyšetřování celé záležitosti (prosinec 2019 až březen 2020) nezbylo než dospět k tomu, že až za tak zásadní pochybení jednání žalobce považováno nebylo, pokud žalovaná společnost v podstatě 3 měsíce celou záležitost řešila. To, rozhodně nesvědčí o kritickém porušení bezpečnosti, okamžitém nebezpečí a podobně. [jméno] žalovaná společnost naopak potvrdila, že mohla žalobce i nadále zaměstnávat, pokud jej dokonce v prosinci 2020 vyzvala k nástupu do zaměstnání a fyzicky jeho přítomnost na pracovišti strpěla (byť samozřejmě za zadávání jiných pracovních úkolů). Již z tohoto konání jednoznačné, že žalovaná mohla k takovémuto řešení přistoupit již v březnu 2020, kdy by při rozvázání pracovního poměru výpovědí mohl žalobce dál pracovat po dobu výpovědní lhůty, byť se zvýšeným dohledem, případně za použití překážek v práci na straně zaměstnavatele.

29. Pokud soud hodnotil také osobu žalobce, po celou dobu trvání pracovního poměru nebyly zjištěny (a ze strany žalované ani tvrzeny) žádné indicie, které by svědčily o tom, že žalobce byl problematickým zaměstnancem, že s jeho výkonem nebyla žalovaná společnost spokojena, což bylo dokumentováno i vyplacením odměn za roky 2019.

30. V kontextu všech těchto provedených důkazů soud uzavřel, že žalobce se sice dopustil porušení svých pracovních povinností, toto porušení ale nedosáhlo takové intenzity, aby bylo na místě okamžitě zrušit pracovní poměr. Proto bylo rozhodnuto, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12. 3. 2020 je neplatné 31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, náleží mu tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, která byla vyčíslena částkou 59 506,10 Kč. Tato částka je tvořena úkony právní služby po 2 500 Kč, když žalobci bylo přiznáno právo na úkony v podobě přípravy a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci 13. 7. 2020, vyjádření ve věci 9. 9. 2020, vyjádření ve věci 30. 8. 2021, vyjádření ve věci 16. 9. 2021, jednání se žalovaným 24. 9. 2020, dále pak účast u jednání soudu ve dnech 22. 9. 2020, 10. 6. 2021 a 4. 11. 2021. Za jednání soudu dne 10. 8. 2021, které trvalo od 8:30 do 15:15 hodin, byly přiznány celkem 4 úkony právní služby. Celkem se tedy jedná o 14 úkonů po 2 500 Kč - 35 000 Kč. V souvislosti s provedenými úkony právní služby bylo přiznáno také právo na paušální náhradu 300 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 4 200 Kč. V souvislosti s jednáními soudu soud přiznal žalobci také právo na náhradu za ztrátu promeškaného času podle § 14 shora uvedené vyhlášky. Na rozdíl od vyúčtování právního zástupce žalobce je však za každé jednání přiznáno pouze 6 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 2 400 Kč. Právní zástupce žalobce doložil, že k jednání soudu se dopravil [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka]. Podle Evropského osvědčení o registraci vozidla je používaným palivem benzín, průměrná spotřeba činí 10,6 l na 100 km. Pro každé jednání na trase [obec] [obec] a zpět ujel právní zástupce žalobce 188 km. Pro vyúčtování jednání 22. 9. 2020 je třeba vcházet z vyhlášky č. 358/2019 Sb., kdy jí je přiznána sazba základní náhrady za 1 km jízdy osobního motorového vozidla 4,20 Kč, cena benzínu Natural byla stanovena 32 Kč. Za toto jednání tedy náleží sazba základní náhrady 789,60 Kč, náklady na spotřebu 637,70 Kč, celkem 1 427,30 Kč. Pro jednání soudu v roce 2021 je třeba aplikovat vyhlášku č. 589/2020 Sb., podle které činí sazba základní náhrady za 1 km jízdy silničního vozidla 4,40 Kč, cena benzínu Natural je určena 27,80 Kč za litr. Tato částka je však použita pouze pro jednání soudu 10. 6. 2021, pro další jednání doložil žalobce účtenky o ceně pohonných hmot. Sazba základní náhrady je vždy shodná, tedy 827,20 Kč. Spotřeba paliva byla za 10. 6. 2021 přiznána částkou 554 Kč, kdy cena benzínu Natural činí 27,80 Kč dle vyhlášky. Pro jednání 10. 8. 2021 byla spotřeba vyčíslena na 695,50 Kč, když byl doložen nákup pohonných hmot v ceně 34,90 Kč za litr. Za jednání soudu dne 4. 11. 2021 byla vyčíslena spotřeba paliva 767,30 Kč, když i v tomto případě právní zástupce žalobce doložil doklad o nákupu pohonných hmot v ceně 38,50 Kč za litr. Celkem bylo za jízdné přiznáno žalobci 5 925,70 Kč. Součet shora uvedených položek představuje částku 47 525,70 Kč. Všechny shora uvedené částky je třeba navýšit o DPH 21 %, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále pak třeba zohlednit i zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, celkem tedy bylo žalobci přiznáno 59 506,10 Kč. Ve výroku III bylo žalované společnosti uloženo uhradit státem hrazené náklady řízení, a to s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.. Ve věci byly hrazeny náklady řízení v podobě znalečného dle usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. března 2021, č. j. 39 C 119/2020 -175 částkou 13 300 Kč, dále pak náklady na tlumočení ve výši 3 260 Kč dle usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 8. 2021, č. j. 39 C 119/2020 - 232. Naposledy pak bylo uhrazeno svědečné svědku [příjmení] dle usnesení Okresního soudu Plzeň-město z 24. 8. 2021, č. j. 39 C 119/2020 - 223 částkou 9 980 Kč Celkem bylo vyplaceno 26 540 Kč. Žalovaná společnost uhradila zálohu 20 000 Kč, k doplacení tedy zbývá 6 540 Kč, tato povinnost byla uložena právě žalované společnosti jako straně ve sporu neúspěšné.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.

Poučení