39 C 162/2020-159

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobců: ; a) [celé jméno původního účastníka], narozený dne [datum] bytem [adresa původního účastníka], [příjmení] [jméno] ; b) [celé jméno žalobce], narozená dne [datum] bytem [adresa], [země] ; c) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa], [země] žalobci a) – c) zastoupeni advokátem [celé jméno žalobce], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa], [anonymizována tři slova] [číslo], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno]. ; d) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; 2. [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované a žalované] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce a) [celé jméno původního účastníka] k 1/4, žalobkyně b) [celé jméno žalobce] k 1/8, žalobce c) [celé jméno žalobce] k 1/8 a žalobce d) [celé jméno žalobce] k 1/4 jsou podílovými spoluvlastníky části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] jako celý pozemek KN p. [číslo] v k. ú. [obec], obec a okres [okres].

II. Určuje se, že žalobce a) [celé jméno původního účastníka] k [číslo], žalobkyně b) [celé jméno žalobce] k [číslo], žalobce c) [celé jméno žalobce] k [číslo] a žalobce d) [celé jméno žalobce] k [číslo] jsou podílovými spoluvlastníky části pozemku KN p. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] jako celý pozemek KN p. [číslo] v k. ú. [obec], obec a okres [okres].

III. Žalovaný 2. je povinen zaplatit žalobcům a) až c) na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 33 500 Kč, k rukám právního zástupce žalobců a) až c), [celé jméno žalobce], [anonymizována dvě slova], advokáta se sídlem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo], [země], ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný 2. je dále povinen zaplatit žalobci d) na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 6 776 Kč, k rukám právního zástupce žalobce d), JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci a) až c) se svojí žalobou podanou soudu 21. 9. 2020 domáhali vydání rozsudku, na základě kterého by bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

2. V rámci podané žaloby rovněž žalobci a) až c) označili jako žalobce d) [celé jméno žalobce], když v rámci skutkových tvrzení navrhovali, aby soud rozhodl o přistoupení žalobce d) do tohoto řízení jako dalšího účastníka s odkazem na § 92 odst. 1 o.s.ř.

3. V žalobě účastníci dále uvedli, že se stali podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí v k.ú. [obec] na základě restitučního nároku dle rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. [číslo], když se jednalo o části dřívějších pozemků p. č. (PK) [anonymizováno] a p. č. (PK) [anonymizováno] v bývalém k. ú. [obec] [obec], když pravomocně vydané části pozemků dnes tvoří pozemky, které žalobci učinili předmětem této žaloby. Vlastnické právo k předmětným nemovitostem je v současné době psáno na původního žalovaného 1., firmu [právnická osoba], na [list vlastnictví], k. ú. [anonymizováno], obec a okres [okres]. Tato firma zanikla bez likvidaci fúzí, sloučením se žalovaným 2., i když je firma [právnická osoba] nadále vedena a evidována jako vlastník předmětných nemovitostí. Vlastnické právo žalobců bylo obnoveno oprávněným osobám rozhodnutím Krajského pozemkového úřadu, když žalobci se tak stali právními vlastníky předmětných pozemků. 29. 9. 2014 podali žalobci návrh na vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům, když Katastrální úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], zaslal žalobcům 9. 6. 2015 (po více než 8 měsících) rozhodnutí, kterým byl vklad vlastnického práva zamítnut rozhodnutím KÚ [okres] [číslo jednací], kdy katastrálním úřadem bylo sděleno, že k zamítnutí bylo přistoupeno proto, že nebyla splněna podmínka, aby rozhodnutí Státního pozemkového úřadu [obec] bylo závazné pro osobu, jejíž právo má být vymazáno, když právnické osoby zapsané na [list vlastnictví] nebyly účastníky řízení před pozemkovým úřadem a navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o katastru nemovitostí.

4. Toto rozhodnutí katastrálního úřadu bylo napadeno správní žalobou v řízení před krajským soudem, sp. zn. 35 C 4/2015, ale s ohledem na potvrzení závěrů Katastrálního úřadu [okres] řízení před krajským soudem, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s řízením před Vrchním soudem v Olomouci, [spisová značka], se žalobci rozhodli svou žalobu proti rozhodnutí Katastrálního úřadu [okres] vzít zpět s tím, že daný stav lze napravit pouze prostřednictvím určovací žaloby, k čemuž se vyjádřil i Ústavní soud ČR v [příjmení] [jméno], sp. zn. [ústavní nález] z května 2017. Žalobci mají za to, že určovací žaloba je obecně přípustná, neboť žalobci mají na určení vlastnictví naléhavý právní zájem, k čemuž zmínili žalobci i judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Dále pak žalobci uvedli, že předmětné nemovitosti byly ke dni účinnosti zákona o půdě, tedy k 24. 6. 1991 zapsány na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] jako vlastnictví [anonymizována dvě slova] 15. 7. 1998 byl na [příjmení] cihelny s. p. prohlášen konkurs, ustanovena JUDr. [jméno] [příjmení] jako správkyně konkursní podstaty, která 20. 10. 1998 provedla soupis konkursní podstaty, jehož součástí byly i výše označené pozemky s tím, že ke všem shora uvedeným pozemkům byl uplatněn restituční nárok. Na uplatnění restitučních nároků byla správkyně konkursní podstaty upozorněna nejpozději 20. 1. 1999 přípisem Pozemkového úřadu Brno, který rovněž upozorňoval na zákonnou blokaci převodu předmětných pozemků. Správkyně konkursní podstaty nemohla nabýt dispoziční oprávnění do chvíle, až bude o těchto pozemcích rozhodnuto tak, že se případně zamítá vylučovací žaloba, nebo do chvíle, než marně uplyne lhůta stanovená konkursním soudem k jejímu podání (rozsudek NS ČR, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Navzdory výše uvedenému povinná osoba, tedy [příjmení] cihelny, s. p. na žalované či jejich předchůdce nárokované pozemky v průběhu správního řízení o nich převedla, čímž způsobila nemožnost budoucího zápisu vlastnického práva žalobců do katastru. Žalovaný 1. nabyl nemovitosti kupní smlouvou z 31. 3. 2000, kdy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] poté vložila pozemky jako kapitál žalovaného 1., přičemž prodej pozemku byl schválen KS [obec] usnesením 28. 3. 2000, když správkyně konkursní podstaty si usnesení převzala 3. 4. 2000. Je otázkou, zda takové schválení lze považovat za předcházející uzavření kupní smlouvy, když v okamžiku podpisu smluvní strany o tomto nemohly vědět, o čemž svědčí text kupní smlouvy, že v případě, že nebude udělen souhlas soudu, či nebude povolen vklad, zavazuje se zástupce prodávajícího poukázat kupní cenu zpět k rukám kupujícího. Textace smlouvy samotné naznačuje, že souhlas konkursního soudu s prodejem v okamžiku uzavření udělen nebyl. V řízení o určení vlastnictví jde o spor dvou práv k předmětným pozemkům na základě řádně a podle právních předpisů obnoveného vlastnického práva žalobců a tvrzeného vlastnického práva žalovaných, kterým však dle právního přesvědčení žalobců a konstantní judikatury vyšších soudů nemohli nikdy právoplatně nabýt nemovitosti do vlastnictví, neboť na počátku stojí zákonem zakázané úkony. V době uzavření původní smlouvy, tedy k datu 31. 3. 2000, bránil převodu pozemků uplatněný restituční nárok, o čemž povinná osoba věděla, nebo vědět měla a mohla. Tyto pozemky byly v konkursní podstatě sepsány právě s poznámkou uplatnění restitučního nároku. V době uzavření smluv neuplynula žalobcům lhůta k podání vylučovací žaloby, nemovitosti sepsané v konkursní podstatě úpadce požívají do doby uplatnění lhůty k podání vylučovací žaloby plné ochrany. Žalobcům je známa judikatura o prioritě vlastnického práva nabytého prodejem z konkursní podstaty, jíž žalovaní obvykle argumentovali. Ta však na projednávaný případ nedopadá, když NS ČR konstantně judikuje, že takový postulát je platný jen tehdy, pokud jsou splněny všechny ostatní podmínky stanovené právním řádem, mezi které patří, že zpeněžovaný majetek se po celou dobu převodu nachází v soupisu konkursní podstaty a není dotčen včas uplatněným nárokem jiné osoby. Dále pak žalobci uvedli judikaturu NS ČR ohledně platnosti nabývacích titulů v případě žalovaných, když se jedná o rozhodnutí NS ČR, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], když tato rozhodnutí lze považovat za precedenční i v této věci. Co se týče judikatury Ústavního soudu, konkrétně sp. zn. [ústavní nález], z této judikatury ÚS ČR vyplývá, že pokud byl proveden vklad vlastnického práva k nemovitostem, které byly posléze vydány v restitučním řízení oprávněným osobám ve prospěch osob, které však účastníky restituce nebyly, má se za to, že převod je absolutně neplatný z titulu neplatného právního jednání. V tomto případě je nutno dát přednost vlastnickému právu žalobců jako restituentům, neboť ti vlastnické právo nabyli řádně v souladu se zákonem a mezinárodními závazky ČR. Za tohoto stavu se žalobci obrátili na soud s tím, aby rozhodl rozsudkem, dle kterého bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky specifikovaných nemovitostí ve výroku I. a II. tohoto rozsudku v k. ú. [obec].

5. Soud usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], řízení vůči prvnímu žalovanému ([právnická osoba], [IČO]) zastavil, a to z důvodu toho, že v době zahájení řízení podáním žaloby žalovaný 1. neexistoval. Pro stručnost soud odkazuje na písemné odůvodnění usnesení z 24. 9. 2020. Dalším usnesením, konkrétně ze dne 8. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], soud dle § 92 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o připuštění vstupu [celé jméno žalobce] do tohoto řízení jako žalobce d), a to na základě splnění podmínek dle § 92 odst. 1 o.s.ř.

6. Žalobce d) podáním z 30. 11. 2020 uvedl, že se se žalobou zcela ztotožňuje včetně argumentace žalobců a důkazních návrhů, když žalobce d) rovněž poukázal na Nález ÚS ČR, sp. zn. [ústavní nález].

7. Žalovanému 2. byla žaloba s výzvou k vyjádření doručena 13. 11. 2020, když žalovaný 2. se k žalobě vyjádřil písemným podáním z 30. 11. 2020. Z vyjádření žalovaného 2. soud zjistil, že tento navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec]. Tento pozemek nabyla firma [právnická osoba], souhlas k prodeji pozemku mimo dražbu byl konkursním soudem udělen usnesením KS [obec] z 28. 3. 2000, sp. zn. [spisová značka] s právní mocí 3. 4. 2000. Právní předchůdce žalovaného nabyl pozemek do svého vlastnictví kupní smlouvou uzavřenou se správkyní konkursní podstaty na základě předchozího souhlasu soudu. Pokud žalobci a) až c) tvrdí, že jsou spoluvlastníky pozemku p. [číslo] či jeho části, s tímto tvrzením žalovaný nesouhlasí. [příjmení] prodej pozemku byl schválen souhlasem soudu, a pravomocné rozhodnutí soudu nelze považovat za formalitu. Jde o pravomocné rozhodnutí, kterým soud jako orgán státní moci jasně sdělil všem účastníkům kupní smlouvy, že prodej je po právní stránce možný, a že je lege artis. Pokud žalobci v žalobě namítají, že kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s § 68 zákona o konkursu a vyrovnání, žalobci toto dovozují z řádně a včas uplatněného restitučního nároku a z toho, že v konkursní podstatě byl pozemek sepsán s poznámkou uplatnění restituce. Soupis konkursní podstaty jako důkaz nevypovídá nic o tom, že by žalobci či jejich právní předchůdci své restituční nároky řádně a včas uplatňovali. Co se týče poznámky v konkursním spise, pozemky byly sepsány s poznámkou uplatnění restitučních nároků a správkyně konkursní podstaty sama uvedla, že informaci o restitučním nároku získala od jakéhosi zaměstnance firmy [příjmení] [anonymizováno], s. p. Nešlo tedy o to, že by správkyně konkursní podstaty viděla jakoukoliv žádost o vydání pozemků v restituci či jiný relevantní doklad. Ohledně dopisu pozemkového úřadu, na který žalobci v žalobě odkazují, k důkazům ho však nenavrhují. Žalovaný uvedl, že je mu známa argumentace žalobců předmětným dopisem, kdy žalovaný namítá, že předmětný dopis správkyni konkursní podstaty nikdy doručen nebyl. I kdyby žalobci prokázali doručení dopisu PU správkyni konkursní podstaty, z dopisu pozemkového úřadu není seznatelné, že uplatněné restituční nároky se týkají předmětného pozemku a v dopise jsou pozemky označeny číslem PK, přičemž v žalobě jsou označeny pouze číslem KN a žádné srovnávací sestavení parcel nebylo doloženo. Žalobci neprokázali, že by správkyně konkursní podstaty byla informována o uplatnění restitučních nároků k předmětnému pozemku. Dokonce v kauze [anonymizováno] bylo rozhodováno o pozemcích, které vznikly z pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], tedy z totožného pozemku, ze kterého vznikl i předmětný pozemek. Pokud restituent své právo neuplatní vylučovací žalobou v rámci konkursního řízení, zůstává mu právo na vydání zpeněženého výtěžku z konkursní podstaty, nelze mu však přiznat existenci vlastnického práva. Co se týče rozsudku KS [obec], Nejvyšší soud potvrdil zamítnutím dovolání pod sp. zn. [spisová značka], kdy ze závěrů vyplývá, že ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci zpeněžování majetku sepsaného do konkursní podstaty převedl majetek zapsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému. Pokud byla neúspěšnými dovolateli podána ústavní stížnost, Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. [ústavní nález] dochází ke stejným závěrům. Mají-li žalobci za to, že správkyně konkursní podstaty postupovala takovým způsobem, že porušila své povinnosti a způsobila škodu, nic nebrání, aby v souladu s právními předpisy se domáhali její náhrady. Žalovaný je tedy vlastníkem pozemku, když soustava obecných soudů včetně soudu ústavního dospěli v identické věci k závěru, že vlastníkem nabytých pozemků je nabyvatel z kupních smluv, eventuálně následný nabyvatel, nikoliv restituent. Pokud žalobci v žalobě výslovně uvedli, že v době uzavření kupní smlouvy žalobcům neuplynula lhůta k podání vylučovací žaloby, z jiných paralelních řízení ohledně obdobných nároků je žalovanému známo, že žaloba na vyloučení byla sice podána, ale netýkala se předmětného pozemku. Dále pak odkázal žalovaný na rozsudek NS ČR, sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Z logiky věci plyne, že takové osobě na jedné straně neuplynula lhůta k podání vylučovací žaloby, na druhé straně žalobu na vyloučení pozemku podat nemůže, neboť ten konkursní podstatu opustil zpeněžením. Žalovaný má za to, že protože nebyla podána žaloba na vyloučení k předmětnému pozemku, nelze dovozovat neplatnost kupní smlouvy dle § 19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Žalovaný 2. se pak dále vyjádřil k tzv. kauze [anonymizováno], kdy rozhodnutí v kauze [anonymizováno] jsou rozhodnutími s totožným právním základem, navíc se týkají totožného pozemku, ze kterého vznikl i předmětný pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Pro jiné právní hodnocení by bylo nutno náležitě se vypořádat s argumenty, které předložil Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. [ústavní nález], kdy zde byl řešen totožný případ, přičemž stanovisko III. senátu ÚS je citován jako ustálený názor Ústavního soudu IV. senátem v usnesení sp. zn. [ústavní nález]. Z těchto nálezů lze shrnout, že stěžovatelé byli [jméno] [příjmení], [celé jméno původního účastníka], [jméno] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]. Stěžovatelé v dovolání i ústavní stížnosti tvrdili, že nemovitosti byly zapsány dle stěžovatelů protiprávně v katastru jako vlastnictví [právnická osoba], na předmětné nemovitosti byl uplatněn restituční nárok a nemohlo být přiznáno právo k těmto pozemkům jiné osobě na základě zákona o konkursu a vyrovnání. Stěžovatelé poukázali na to, že tu nebylo přihlíženo k § 5 odst. 3 zákona o půdě. Ústavní soud ČR konstatoval, že je nutno zohlednit skutečnost, že usnesením NS ČR, sp. zn. [spisová značka] bylo postaveno najisto, že potomkům rodiny [příjmení] jako stěžovatelům svědčí vlastnické právo z titulu uplatnění restitučních nároků, kdy pozemkový úřad 26. 3. 2003 rozhodl tak, že pouze právní předchůdkyně stěžovatelky 4., tedy [jméno] [příjmení] je vlastnicí zemědělských pozemků, kdy stěžovatelé – rodina [příjmení] či jejich potomci nejsou vlastníky ideálních podílů na těchto pozemcích. Žalovaný je vlastníkem předmětného pozemku, když ohledně výše uvedeného soustava obecných soudů včetně soudu ústavního dospěly v identické věci k závěru, že vlastníkem pozemků je nabyvatel z kupních smluv. Z důvodu právní jistoty, jakkoliv by žalovaný zpochybňoval platné nabytí vlastnického práva, žalovaný poukázal na skutečnost, že nabyl pozemek v dobré víře, kteroužto skutečnost žalobci nezpochybňují, přičemž došlo k vydržení vlastnického práva. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod, postačí, aby byl domnělý právní důvod, tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Souhlas s prodejem v sobě nutně obsahuje sdělení soudu ČR, který říká, že správkyně je oprávněna prodat pozemek, který byl řádně sepsán a nejsou překážky dle zákona o konkursu a vyrovnání. Dále pak žalovaný 2. odkázal na judikát NS ČR, sp. zn. [spisová značka], kdy nesprávný úřední postup u konkursního soudu může spočívat v tom, že nevydal správci konkursní podstaty pokyn k vyloučení věci, i když mu byly známy skutečnosti pro vyloučení, lze tedy přijmout spolehlivý závěr, že sepsaná věc nepatří do konkursní podstaty. Pokud ani konkursní soud pokyn na vyloučení pozemků z majetku v konkursní podstatě neudělil, není pochyb o tom, že žalovaný a právní předchůdci byli v dobré víře, a že postup je v souladu se zákonem. [obec] víra nabyvatele musí požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka. Ze všech těchto důvodů navrhl žalovaný 2. zamítnutí žaloby. K vyjádření žalovaného 2. zaujali stanovisko žalobci a) až c), kde tito navrhovali žalobě o určení vlastnictví vyhovět s tím, že nárok na uplatnění restituce byl správkyni konkursní podstaty doručen nejpozději 20. 1. 1999, byla opětovně upozorněna Pozemkovým úřadem Brno dopisem, který upozorňoval na zákonnou blokaci převodů předmětných pozemků. Přípis pozemkového úřadu byl odpovědí na přípis samotné správkyně konkursní podstaty, v němž se dotazovala na nárokované pozemky, a přiložila srovnávací sestavení dotčených parcel PK a KN. Je-li dáno, že sama správkyně konkursní podstaty sepsala, že předmětný pozemek je restitučně nárokován, což bylo potvrzeno pozemkovým úřadem jí adresovaným dopisem, který, jak sama správkyně uvádí, převzala, je obtížně představitelné, jak by mohla o jeho uplatnění nevědět, což žalovaný nyní tvrdí. Správkyně konkursní podstaty uvedla, že pozemky prodávala, když si myslela, že nebudou vydány, jak vyplývá z protokolu Krajského soudu v Brně z 11. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka]. Už ze správkyní konkursní podstaty předestřené úvahy, že dobývací prostor se nevydává, a proto pozemky prodala, jasně plyne její vědomost o uplatněném nároku. Pokud správkyně konkursní podstaty prohlásila, že pozemek mohla prodat, neboť by nemohl být vydán in rem, hovoří o podmínkách vycházejících z právního režimu zákona 229/1991 Sb. V nyní projednávané věci byl předmětný pozemek zpeněžen před uplynutím lhůty k podání vylučovací žaloby, když výzva k podání byla doručena 16. 11. 2001, ale předmětný pozemek byl zpeněžen 31. 3. 2000. Pozemek nelze z konkursní podstaty vyloučit, když se v ní nenachází a ani se právně nikdy nenacházel. K tomuto odkázali žalobci na judikát NS ČR, sp. zn. [spisová značka]. Závěry z tohoto judikátu dopadají i na žalovanou i právního předchůdce v kauze nástupců [anonymizováno], kdy bylo judikováno v sp. zn. [spisová značka]. Požadavek na vyloučení pozemku z konkursní podstaty je v projednávané věci nepřípadný, neboť k sepsání pozemku do podstaty došlo v rozporu s požadavky § 68 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání. O postupu právní předchůdkyně žalovaného v konkursním řízení ve vztahu k vylučovací žalobě se vyjádřil KS [obec] v rozsudku sp. zn. [spisová značka], potvrzený rozhodnutím NS ČR, sp. zn. [spisová značka], kdy jednání jak správce konkursní podstaty, tak žalobce samotného byla vedena snahou obejít blokační ustanovení zákona o půdě (§ 5 odst. 3), ale hlavně blokační ustanovení zákona 328/1991 Sb., tedy § 19 odst. 3 v důsledku čehož se objevily šuplíkové smlouvy bez ohledu na restituční řízení a řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty. Takové jednání, ať již správkyně konkursní podstaty či žalobce je v rozporu s dobrými mravy a vzhledem k tomu, vůči kterým právům jednoznačně směřovalo, tedy oprávněným z restitučního předpisu, ochrany, a to právní ochrany požívat nemůže. V době vydání rozhodnutí o vylučovací žalobě předmětné pozemky nebyly její součástí. Co se týče námitky vydržení a dobré víry nabyvatele, v takové situaci je existenci dobré víry a z toho plynoucího vydržení zcela vyloučeno. Z rozhodnutí KS [obec], sp. zn. [spisová značka] vyplývá ohledně dobrověrného nabytí a obecné subjektivní přesvědčení nabyvatele o dobré víře, kdy toto je zcela vyloučeno. Konkursní soud se zabývá ekonomickou stránkou věci a chrání práva věřitelů konkursní podstaty. Přisuzoval-li právní předchůdce žalovaného souhlas u konkursního soudu jiné právní dopady, nepostupoval lege artis, tím spíše, když nebyl účastníkem konkursního řízení a usnesení mu nebylo doručeno. Ze všech těchto důvodů žalobci a) až c) setrvali na svém původním procesním stanovisku a navrhovali žalobě vyhovět.

8. Soud v této právní věci nařídil jednání na den 23. 4. 2021, když právní zástupce žalobců a) až c) shodně, jak uvedeno výše, na žalobě trval, právní zástupce žalovaného 2. navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobci argumentovali rozhodnutím pléna ÚS ČR [číslo] žalovaný argumentoval tím, že ohledně posledního písemného podání žalobců (stanovisko žalobců k vyjádření žalovaného), zde je opakovaně tvrzeno, že dopis pozemkového úřadu zaslaný správkyni konkursní podstaty a o tom, že pozemky jsou zatíženy restitucí, poukazují na to, že v přípise jsou pozemky uvedeny pod p. č. PK. Srovnávací sestavení parcel nebylo doloženo, přičemž se jedná o p. č. PK [anonymizováno] a [anonymizováno] Ani jeden pozemek v dopise není specifikován v souvislosti s touto věcí. Žalobci nedoložili žádný důkaz, který by prokazoval, že došlo k doručení správkyni konkursní podstaty. Pokud se jednalo o judikát vedený u KS [obec] pod sp. zn. [číslo], když toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím NS ČR, tato judikatura není relevantní, neboť v judikovaném případě se mělo jednat o pozemky, které byly podány až po následném souhlasu konkursního soudu.

9. Soud provedl v této právní věci dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak rozhodnutím Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj z 16. 5. 2014, [číslo jednací], geometrickým plánem pro rozdělení pozemku z 27. 9. 2013, výpisem z katastru nemovitostí, [list vlastnictví], k. ú. [obec], okres [okres] a obec Brno z 16. 9. 2020, rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] z 9. 6. 2015, [číslo jednací], kupní smlouvou z 31. 3. 2000, usnesením tehdejšího [příjmení] [jméno], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] s právní mocí 3. 4. 2020, soupisem konkursní podstaty úpadce [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno] z 20. 10. 1998, doplněním, resp. upřesněním soupisu konkursní podstaty úpadce z 29. 5. 2000, duplicitně připojenou kupní smlouvou z 31. 3. 2000, duplicitně připojeným usnesením [příjmení] [jméno] z 28. 3. 2000, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], notářským zápisem z 23. 10. 2000, sp. zn. [anonymizováno] 469/ [rok], [spisová značka], stanovami [právnická osoba], a.s., prohlášením správce vkladu o úplném splacení základního jmění společnosti z 23. 10. 2000, protokolem o fyzickém převzetí nepeněžitého vkladu v sídle [právnická osoba], a.s. z 23. 10. 2000, které tvoří přílohu výše uvedeného notářského zápisu, notářským zápisem z 4. 4. 2017, [číslo jednací], [spisová značka], projektem fúze firem [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno], spol. s r.o. sloučením, projektem fúze výše uvedených firem [právnická osoba] a [anonymizováno], spol. s r.o. ze dnů 27. 2. 2017 a 27. 2. 2017, opisem rozsudku KS [obec] z 17. 12. 2009, č. j. [číslo jednací], rozsudkem NS ČR z 29. 3. 2012, č. j. [spisová značka], přípisem Magistrátu města Brna z 20. 1. 1999 JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci restitučních nároků v k. ú. [obec], přípisem správkyně konkursní podstaty [anonymizována dvě slova] [územní celek] z [datum], protokolem o jednání před odvolacím soudem ve věci [spisová značka] z 11. 12. 2019.

10. Po zhodnocení výše uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: 11. [jméno] [příjmení], [datum narození], právní předchůdkyně žalobce d) [jméno] [příjmení], [datum narození] a žalobci a) až c) byli účastni restitučního řízení před [anonymizováno] pozemkovým úřadem – Krajským pozemkovým úřadem pro [územní celek] [anonymizována dvě slova] úřad pro Jihomoravský kraj svým rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 16. 5. 2014 rozhodl tak, že [jméno] [příjmení], [celé jméno původního účastníka] [příjmení] [příjmení] jsou z id. 1/4 podílovými spoluvlastníky pozemků a žalobci b) a c) jsou podílovými spoluvlastníky pozemků, každý z id. 1/8, když se jednalo o pozemky v části p. č. (PK) [anonymizováno], role, o výměře 109 m2 v k. ú. [obec], nyní dle geometrického plánu [číslo] celá p. č. ([anonymizováno]) [číslo] – ostatní plocha, o výměře 109 m2 v k. ú. [obec] vzniklá z části p. č. (KN) [číslo] - ostatní plocha, v k. ú. [obec], když předmětný geometrický plán je nedílnou součástí rozhodnutí pozemkového úřadu. Dále bylo rozhodnuto o tom, že [jméno] [příjmení], [celé jméno původního účastníka] jsou vlastníky – každý z id. [číslo], [jméno] [příjmení] z id. [číslo] a [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce] podílovými spoluvlastníky – každý z nich z id. [číslo] pozemků části p. č. (PK) [anonymizováno] - role, o výměře 515 m2 v k. ú. [obec], nyní dle výše uvedeného geometrického plánu celá p. č. (KN) [číslo] – ostatní plocha, o výměře 515 m2 v k. ú. [obec] vzniklá rozdělením p. č. (KN) [číslo] - ostatní plocha, o výměře 627 m2 na p. č. (KN) [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [obec]. Účastníky řízení, kromě právních předchůdců žalobců a žalobců, byly i [příjmení] cihelny, státní podnik - v likvidaci zastoupené správkyní [údaje o zástupci] pro Jihomoravský kraj z 16. 5. 2014, [číslo jednací]).

12. Z písemného vyhotovení žaloby vyplývá, s ohledem na písemné znění žalobního petitu, že žalobci a) až d) se domáhají určení podílového spoluvlastnictví k pozemkům označeným v geometrickém plánu [číslo] jako část pozemků (KN) p. [číslo] označeném jako pozemek p. č. (KN) [číslo] v k. ú. [obec] a části pozemku (KN) p. [číslo] dle geometrického plánu p. č. (KN) [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobci se tedy domáhají určení vlastnictví k pozemkům, jejichž podílové spoluvlastnictví bylo určeno v rámci správního restitučního řízení u [anonymizována dvě slova] úřadu.

13. Z předmětného geometrického plánu [číslo] soud zjistil, že se jedná o geometrický plán pro rozdělení pozemku vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] 27. 9. 2013 se souhlasem katastrálního úřadu 29. 11. 2013, [číslo] když z výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí a předmětného geometrického znázornění včetně souřadnic se jedná o geometrický plán týkající se předmětné lokality a předmětných pozemků, ohledně kterých podali žalobci žalobu na určení vlastnictví. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [obec], obec a okres [okres] soud zjistil, že jako výlučný vlastník parcely p. [číslo] v k. ú. [obec] je v katastru zapsána firma [právnická osoba], [IČO]. S odkazem na usnesení o zastavení řízení proti firmě [právnická osoba], která v žalobě byla uvedena jako žalovaný 1., je nutno rovněž uvést, že tato firma již neexistuje, přičemž jejím právním nástupcem je žalovaný 2. Nabývacím titulem pro zápis vlastnického práva firmy [právnická osoba] je prohlášení vkladatele č. j. V5 1828/2001 z 23. 10. 2000 s právními účinky vkladu 7. 3. 2001 (geometrický plán pro rozdělení pozemku [číslo] z 27. 9. 2013, výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [obec], obec a okres [okres] z 16. 9. 2020).

14. Na základě rozhodnutí pozemkového úřadu z 16. 5. 2014, [číslo jednací] podali žalobci, resp. jejich právní zástupci u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město návrh, kterým se domáhali zápisu svého podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Katastrální úřad rozhodl dne 9. 6. 2015 pod č. j. V-20540/2014-702 tak, že návrh na vklad podaný restituenty se zamítá s tím, že katastrální úřad podle § 18 odst. 1 věta druhá zákona o katastru nemovitostí zkoumal, zda návrh na vklad neztratil před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, když zároveň bylo podle § 17 odst. 1 zákona o katastru nemovitostí zkoumáno, zda návrh splňuje náležitosti listiny pro zápis vkladu do katastru, její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, právní jednání je učiněno v předepsané formě, účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí a k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas dle jiného právního předpisu. Katastrální úřad tedy zkoumal, zda rozhodnutí Státního pozemkového úřadu tak, jak je shora specifikováno, je závazné pro osobu, jejíž právo zapsané v katastru nemovitostí má být omezeno nebo vymazáno, což by mělo být splněno v případě, že osoba zapsaná jako vlastník byla účastníkem řízení, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. Tato podmínka splněna není, neboť právnická osoba zapsaná ke dni podání návrhu na vklad na [list vlastnictví], k. ú. [obec] jako vlastník nemovitostí účastníkem řízení před pozemkovým úřadem nebyla, kdy navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v katastru dle § 17 odst. 2 katastrálního zákona, když katastrální úřad proto dle § 18 odst. 1 katastrálního zákona návrh na vklad zamítl (rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, KP [okres] z 9. 6. 2015, [číslo jednací]). S ohledem na nezapsání podílového spoluvlastnického práva žalobců v této věci do katastru k předmětným nemovitostem tito podali dne 21. 9. 2020 žalobu, kterou se domáhají určení vlastnictví k nemovitostem.

15. Z kupní smlouvy z 31. 3. 2000 soud zjistil, že tuto uzavřela Česká republika – [příjmení] cihelny, státní podnik – v likvidaci, když za tento podnik jednala JUDr. [jméno] [příjmení] jako správkyně konkursní podstaty a prodávající, když kupní smlouva byla uzavřena mezi prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupující. Předmětem kupní smlouvy byl prodej mj. pozemků p. č. ([anonymizováno]) [číslo] a p. č. (PK) [číslo], když prodávající prodal mj. i tyto pozemky kupující [jméno] [příjmení] za kupní cenu 199 630 Kč. Kupní cena byla zaplacena při podpisu této smlouvy, když z datace smlouvy vyplývá, že tato byla uzavřena 31. 3. 2000. Z usnesení [příjmení] [jméno], sp. zn. [číslo] s právní mocí 3. 4. 2000 soud zjistil, že tehdejší Krajský obchodní soud ve věci konkursního řízení [příjmení] cihelny, s. p. – v likvidaci udělil konkursnímu správci souhlas k prodeji věci mimo dražbu, a to mj. i pozemky [číslo] a [číslo]. K převodu předmětných pozemků tedy došlo 31. 3. 2000 a Krajský obchodní soud dal souhlas s prodejem předmětných nemovitostí dle právní moci v dubnu 2000. Ze soupisu konkursní podstaty úpadce [příjmení] cihelny, státní podnik - v likvidaci vyplývá, že do konkursní podstaty byly mj. pojaty i pozemky, ohledně kterých žalobci podali žalobu na určení vlastnictví a které byly v roce 2000 správkyní konkursní podstaty prodány, když u předmětných pozemků učinila správkyně konkursní podstaty poznámku, že ke všem výše uvedeným pozemkům byl dle sdělení zaměstnanců úpadce uplatněn restituční nárok a o vydání pozemků nebylo soudem ani Okresním pozemkovým úřadem rozhodnuto. Z upřesnění soupisu konkursní podstaty úpadce, které bylo doručeno [příjmení] [jméno] 29. 5. 2000, vyplývá, že byla aktualizována konkursní podstata ohledně pozemků ve zjednodušené evidenci, kam spadá mj. i pozemek [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] (kupní smlouva z 31. 3. 2000, usnesení [příjmení] [jméno], sp. zn. [číslo] s právní mocí 4. 3. 2000, soupis konkursní podstaty úpadce z 20. 10. 1998 a doplnění či upřesnění soupisu konkursní podstaty doručené soudu 29. 5. 2000).

16. Pro úplnost soud uvádí, že výše zmíněné usnesení [příjmení] [jméno] bylo vydáno 28. 3. 2000, č. j. [číslo], když soud rozhodl tímto usnesením o udělení souhlasu k prodeji pozemků mimo dražbu na základě podání správce konkursní podstaty z 28. 3. 2000. Soud naznal, že jsou naplněny podmínky dle § 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání v tehdy platném znění. Správci byly uloženy podmínky prodeje spočívající v zaplacení kupní ceny při podpisu smlouvy. Na základě kupní smlouvy ze dne 31. 3. 2000 se [jméno] [příjmení] stala výlučným vlastníkem předmětných pozemků, přičemž z notářského zápisu z 23. 10. 2000, [číslo jednací], [spisová značka] je prokázáno, že RNDr. [jméno] [příjmení] jako vlastník mj. předmětných pozemků spolu s Ing. [jméno] [příjmení] sepsali formou notářského zápisu zápis o rozhodnutí zakladatelů o založení [právnická osoba], a.s., ti na základě posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. Ing. [jméno] [příjmení] schválili částku 4 200 000 Kč jako hodnotu nepeněžitého vkladu, kdy mj. jako nepeněžitý vklad do firmy [anonymizováno] byly vloženy [příjmení] pozemky, které nabyla kupní smlouvou z března 2000. Součástí notářského zápisu jsou i stanovy a.s. Alreo (notářský zápis z 23. 10. 2000, [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka], stanovy [právnická osoba], a.s.).

17. Z protokolu o fyzickém převzetí nepeněžitého vkladu z 23. 10. 2000 je prokázáno, že předávající RNDr. [jméno] [příjmení] a správce vkladu firmy [právnická osoba] jako přebírající, Ing. [příjmení] [příjmení] přebrali předmětné pozemky jako nepeněžitý vklad do majetku firmy [právnická osoba] Z notářského zápisu ze dne 4. 4. 2017, [číslo jednací], [spisová značka] je prokázáno, že Ing. [jméno] [příjmení] jako jediný akcionář firmy [právnická osoba] rozhodl jako jediný akcionář při výkonu působnosti Valné hromady [právnická osoba] tak, že ohledně zanikající firmy [právnická osoba], [anonymizováno], spol. s r.o. a [právnická osoba] jako nástupnická společnost mají zájem na tom, aby po zrušení zanikajících společností ([právnická osoba] a [anonymizováno], spol. s r.o.), tedy po zániku bez likvidace sloučením s [právnická osoba] přešlo celé jmění zanikajících firem na nástupnickou společnost. Byla tedy schválena fúze sloučení firmy [právnická osoba], [anonymizováno], spol. s r.o., kdy nástupnická firmy je [právnická osoba], tedy žalovaný 2. v této věci, když do majetku firmy [právnická osoba] byl vložen veškerý majetek zanikajících firem (prohlášení správce vkladů o úplném splacení základního jmění společnosti z 23. 10. 2000, protokol o fyzickém převzetí nepeněžitého vkladu z 23. 10. 2000, notářský zápis NZ 300/ 2017, N 137/2017 z 4. 4. 2017, projekt fúze sloučením z 27. 2. 2017).

18. Dnes již zaniklá firma [právnická osoba] jako zapsaný vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí v době, kdy tato firma ještě existovala, uplatnila vůči mj. i žalobcům či jejich právním předchůdcům v této věci žalobu na určení vlastnického práva. Z rozhodnutí, resp. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2009, č. j. [číslo jednací] vyplynulo, že rozsudkem soudu I. stupně, konkrétně rozsudkem ze dne 27. 9. 2006, č. j. [číslo jednací] byla žaloba ohledně určení vlastnictví k pozemku [číslo] a [číslo] zamítnuta, když proti rozsudku se odvolala firma [právnická osoba] Z výrokové části písemného vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Brně výše specifikovaného vyplynulo, že rozsudek ohledně zamítnutí žaloby žalobce, tedy [právnická osoba] proti žalovaným byl potvrzen, v části výroku byl rozsudek změněn tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] s tím, že firmě [právnická osoba] svědčil naléhavý právní zájem s odkazem na sp. zn. [spisová značka]. Judikatura NS zaujímá stanovisko, že na jedné straně je u restitučních nároků konstatováno, že veškeré převody majetku, na které byly uplatněny restituční nároky blokačním ustanovením dle § 5 odst. 3 zákona o půdě, jsou absolutně neplatné. Na druhé straně je zde výjimka, pokud se týče nároku uplatněného restituenty v konkursním řízení dle judikátu NS ČR [spisová značka], kdy v případě konkursního řízení, pokud dojde k dispozici majetkem, na který byl uplatněn restituční nárok, pokud je takový majetek zapsán do konkursní podstaty a neproběhne-li řízení o vylučovací žalobě, jehož důsledkem je vyloučení a dojde-li ke zpeněžení takového majetku, má restituent právo na vydání zpeněženého výtěžku z konkursní podstaty. Krajský soud provedl dokazování podstatným obsahem spisu [příjmení] [jméno] [spisová značka], kdy byl proveden důkaz kupní smlouvou mezi Ing. [příjmení] a správkyní konkursní podstaty, kdy mj. došlo touto smlouvou k prodeji i pozemků vzniklých z původní parcely [číslo] na základě geometrických plánů. Tyto pozemky získané koupí Ing. [příjmení] vložila jako akcionář do kapitálu firmy [anonymizováno]. Pokud odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce vůči restituentům, změnil tento napadený výrok I., resp. část výroku tak, že bylo určeno, že žalobce je vlastníkem p. [číslo]. Z rozhodnutí NS ČR, na základě kterého bylo řešeno dovolání restituentů, soud zjistil, že Nejvyšší soud ČR 5. 1. 2011, č. j. [spisová značka] dovolání restituentů zamítl. Pokud byla podána stížnost u Ústavního soudu, z přiloženého rozhodnutí ÚS ČR z 29. 3. 2012, [ústavní nález] ústavní stížnost byla odmítnuta, kdy Ústavní soud přisvědčil stěžovatelům, že jejich právní postavení je odlišné od postavení stěžovatelky [číslo], tedy [jméno] [příjmení]. Konkursní řízení na [příjmení] cihelny, s. p. bylo zahájeno 7. 7. 1997, konkurs byl prohlášen 15. 7. 1997. Dne 28. 3. 2000 byl Krajským soudem v Brně dán souhlas k prodeji pozemků mimo dražbu, a to přímým prodejem s tím, že v té době známý potencionální restituent nepodal excindační žalobu ve lhůtě stanovené soudem. Stěžovatelé, tedy restituenti byli poučeni o možnosti podat vylučovací žalobu, kterou řádně podali 11. 12. 2011, přičemž dle Ústavního soudu řízení o vyloučení dále probíhá, přičemž stěžovatelé podali vylučovací žalobu dva roky poté, co byl soudem povolen prodej nemovitosti přímým prodejem. Obecné soudy při rozhodování v této věci postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou, kdy následně bylo uvedeno, že pokud stěžovatelé, tedy restituenti mají za to, že správce konkursní podstaty postupoval takovým způsobem, že porušil své povinnosti a způsobil škodu, mohou se domáhat její náhrady. Ústavní soud konstatoval, že nezjistil nic, co by v daném případě svědčilo o porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost zamítnuta (rozsudek KS [obec] ze 7. 12. 2009, č. j. [číslo jednací], rozhodnutí NS ČR z 5. 1. 2011, č. j. [spisová značka], rozhodnutí o ústavní stížnosti z 29. 3. 2012, sp. zn. [ústavní nález]).

19. Z přípisu [stát. instituce] z 20. 1. 1999 adresovaného správkyni konkursní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci restitučních nároků je prokázáno, že správkyně konkursní podstaty učinila na Pozemkový úřad města Brna, který byl součástí magistrátu jako správního orgánu dotaz na restituční nároky ohledně pozemků v k. ú. [obec] Magistrát města Brna na základě žádosti správkyně sdělil, že jsou evidovány restituční nároky na parcely v k. ú. [anonymizováno] PK, když ve výčtu parcel ohledně uplatněných restitučních nároků se nenachází p. č. (PK) [anonymizováno] a [anonymizováno], když je konstatováno, že vyjma uvedených parcel na ostatní p. č. (PK) nebylo uplatnění restitučního nároku prokázáno. Správkyni konkursní podstaty bylo sděleno, že dle § 5 odst. 3 zákona o půdě je povinna osoba nakládat s nemovitostmi do jejich vydání oprávněné osobě s péčí řádného hospodáře. Z přípisu [příjmení] [příjmení] doručeného magistrátu 18. 1. 1999 vyplynulo, že správkyně konkursní podstaty přílohou své žádosti učinila srovnávací sestavu pozemků k. ú. [část obce] a požádala o sdělení, zda o některé z těchto pozemků byl uplatněn restituční nárok, když přípis Magistrátu města Brna z 20. 1. 1999 byl reakcí na její žádost. Z protokolu o jednání ve věci [spisová značka] z 11. 12. 2019 soud zjistil, že v řízení restituentů proti [anonymizováno] ochrany přírody a krajiny [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba], o určení vlastnictví, byla jako svědek slyšena JUDr. [jméno] [příjmení] coby správkyně konkursní podstaty, která uvedla, že informace o uplatněných restitučních nárocích jí byla sdělena ústně likvidátorem, nebyly jí však předloženy žádné písemnosti ohledně restitucí. Z toho důvodu správkyně činila dotazy na pozemkové úřady v Jihomoravském kraji, kdy dostala odpověď od Pozemkového úřadu v [obec], která se týkala pozemků v k. ú. [obec] a [část obce]. Ozval se jí právní zástupce původní restituentky [jméno] [příjmení], JUDr. [příjmení], který jí zaslal i výzvu k vydání pozemků v roce 2002. Pozemky byly v průběhu trvání konkursu prodávány poté, co obdržel od pozemkového úřadu 4 geometrické plány se zakreslenými restitučními nároky, které si zakreslila. Ostatní pozemky, které se restituce týkat neměly, prodala zájemcům. Jednalo se o zájemce, kteří v dané lokalitě nějaké pozemky vlastnili a měli zájem o přikoupení přilehlých pozemků. Co se týče [anonymizováno] [příjmení], o této se správkyně vyjádřila tak, že neví, jak se o prodeji pozemku dozvěděla. Koncept smlouvy byl vypracován s kupující [právnická osoba]. Správkyně pozemky viděla i v reálu, byly v hrozném stavu, pokryté náletovými dřevinami, byly tam i jámy od vytěžené hlíny. S manžely [příjmení] správkyně uzavřela 4 smlouvy s cenou dle dohody. Pokud byla svědkyni, tedy JUDr. [příjmení], předestřena žádost z 15. 1. 1999 pozemkovému úřadu se žádostí o sdělení, na který z pozemků byl uplatněn restituční nárok včetně srovnávacího sestavení parcel a odpověď pozemkového úřadu z 20. 1. s dotazem, z jakého důvodu docházelo k prodeji, pokud bylo sděleno, že je uplatněn restituční nárok na p. č. (PK) [anonymizováno] a [anonymizováno], svědkyně uvedla, že neprodávala celé pozemky, z pozemku p. č. (PK) [anonymizováno] prodala jenom část, kdy se jednalo o dobývací prostor. Měla za to, že podle zákona o půdě se dobývací prostor nevydává. Svědkyně se domnívala, že restituční řízení bylo ukončeno na základě původního, resp. prvního rozhodnutí, které obdržela. V záhlaví rozhodnutí byly uvedeny všechny pozemky, o které bylo požádáno, a svědkyně se domnívala, že bylo rozhodnuto o všech pozemcích, když se jednalo o rozhodnutí pozemkového úřadu, které obdržela v roce 1999 či 2000. Svědkyně činila dotaz na likvidátora Ing. [příjmení] se sídlem v [obec] a zástupkyni v [obec], [jméno] [příjmení], nic konkrétního ohledně restitucí nebylo sděleno. Svědkyně zaslal dotazy na úřady v [obec], [obec], [obec], [obec] a v [obec], celkem jich bylo asi osm. Pokud byl svědkyni předestřen dotaz na pozemkový úřad 16. 10. 1998 s dotazem, proč nedočkala odpovědi a učinila soupis 20. 10. 1998, k tomu uvedla, že situace byla konzultována s JUDr. [příjmení] na Krajském soudu v Brně, a to neformálně při návštěvě na KS [obec] na [příjmení]. Od JUDr. [příjmení] jí bylo řečeno, že má sepsat věci, o kterých má pochybnost, když se zjistí osoby ohledně restitucí, vše bude řešeno vylučovacími žalobami. Názor, že pozemky nebudou vydány, si učinila sama. Uvedla, že neznala § 5 odst. 3 zákona o půdě. Na správce konkursní podstaty se tato povinnost blokace nevztahuje, když správce není totožný s povinnou osobou. Správkyně se o restituentech rodiny [příjmení] dozvěděla při prodeji pozemků v k. ú. [část obce], a to od právní zástupkyně zájemce o tyto pozemky, kterým byla [právnická osoba]. Později prodej konzultovala s JUDr. [příjmení], která s prodejem souhlasila, že k žádné kolizi s restituenty nedošlo. Co se týče ostatních zájemců o prodej pozemků, které byly prodány [anonymizováno], jejich jména si správkyně nepamatuje, Ing. [příjmení] předem dříve neznala. Informaci o restituentech nepovažovala za informaci z ověřeného zdroje. Co se týče právní moci usnesení o udělení souhlasu 7. 4. 2000, usnesení si byla správkyně vyzvednout na soudu, tam byla doložka právní moci a téhož dne předkládala na katastrální úřad smlouvy na pozemky pro [jméno] [příjmení] z 5. 4. 2000 Cena byla zaplacena téhož dne. Z prohlášení o společném záměru a postupu s dohodou o narovnání vzájemných vztahů z 22. 10. 2004 soud zjistil, že toto prohlášení uzavřeli a podepsali opatrovník [jméno] [příjmení], zastoupen advokátem [jméno] [příjmení], správkyně konkursní podstaty firmy [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], když účastníci vyšli ze znalostí dokumentů, a to rozhodnutí pozemkového úřadu z 22. 3. 1999, rozsudku KS [obec] z 21. 3. 2000, č. j. [číslo jednací], rozsudku KS [obec] z 21. 3. 2000, č. j. [číslo jednací], rozhodnutí [stát. instituce], pozemkového úřadu z 16. 8. 2000 ve věci restitucí, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, pozemkového úřadu z 16. 8. 2000, 26. 3. 2000, usnesení MS [obec] z 11. 6. 2004, č. j. [spisová značka] a dále pak z dalších dosud neprojednaných žalob, přípisu MZ ČR, návrhu na zápis poznámky učiněného JUDr. [jméno] [příjmení] a dalších neprojednaných žalob, spisového materiálu, když účastníci uzavřeli tuto dohodu za účelem narovnání vztahů v souvislosti s restitucemi [jméno] [příjmení]. Účastníci dohodou hodlají narovnat vzájemné vztahy a zároveň je touto dohodou narovnávají tak, že učiní souhlasná prohlášení, ze kterých bude vyplývat, že nemovitosti, které jsou předmětem dohody dle článku II. odst. 5, neměly být paní [příjmení] tyto pozemky vydávány, účastníci se dále zavazují vyvíjet potřebnou součinnost, kdy potvrdili, že je známa existence smlouvy o smlouvě budoucí z 25. 7. 1994, která byla uzavřena mezi [příjmení] a [příjmení]. Co se týče specifikace pozemku v oblasti tzv. Kohnovy cihelny, jedná se o pozemky tehdy zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] v [obec], které vznikly oddělením z původní parcely [číslo] (přípis Magistrátu města Brna z 20. 1. 1999 ve věci restitučních nároků v k. ú. [obec], přípis [příjmení] [příjmení] [jméno] úřadu města Brna z 18. 1. 1999, protokol o jednání 11. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], zejména pak výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], prohlášení o společném záměru a postupu z 22. 10. 2004).

20. Z vyjádření JUDr. [jméno] [příjmení] adresované KS [obec] ve věci konkursu na [příjmení] cihelny, státní podnik - v likvidaci, zde správkyně konkursní podstaty popsala svou činnost týkající se probíhajícího konkursního řízení s ohledem na uplatněné restituční nároky, kdy z tohoto vyjádření správkyně vyplynulo, že likvidátor jí dosud nepředal seznam majetku, JUDr. [příjmení] byl vyzván doporučeným dopisem z července 1998 k předání agendy [anonymizována dvě slova], nebyla poskytnuta žádná spolupráce při zjišťování rozsahu konkursní podstaty, kdy ne všechny pozemky v k. ú. [část obce] zapsané ve prospěch úpadce patřily [celé jméno žalobce]. Pokud by měla restituce zasahovat i do části pozemků užívané jinými firmami a mělo se jednat o restituce o [jméno] [příjmení], většina pozemků byla pojmenována starými PK čísly a byla požadována k vydání neurčená část těchto pozemků. V roce 2000 se dozvěděla o žalobě dle zákona 87/1991 Sb., ale s ohledem na nepřesnost vyjádření v žádosti o vydání nemovitostí a nepřesnost petitu žaloby, jsou požadovány nespecifikované části dnešních parcel, je tedy pozemky v soupisu konkursní podstaty ponechala a smlouvy doporučila ke schválení. K podání vylučovací žaloby nedošlo. Co se týče prodeje pozemků RNDr. [příjmení], situace byla velmi obdobná. Dokud pozemkový úřad aspoň nevymezil pozemky, nové hranice a p. č., které jsou určeny k vydání, není možné žádnou kupní smlouvu uzavřít. Poté, co jí pozemkový úřad jako účastníkovi řízení zaslal 4 geometrické plány, pozemky určené k vydání [jméno] [příjmení] si nechala odborně zakreslit do snímku pozemkové mapy. Velkou část území, kterou zakoupila [příjmení], zabírá těžební prostor. Jakákoliv manipulace s tímto prostorem vyžaduje souhlas Obvodního báňského úřadu. [obec] chráněného území byla podmínkou pro kupujícího, kdy náklady na udržování zatěžují konkursní podstatu výdaji. [jméno] zástupci [jméno] [příjmení] jí znemožňovali rozsah zjistit, musela se o to pokusit sama, kdy vynaložila veškeré úsilí. Právní zástupce [jméno] [příjmení] o zařazení předmětných pozemků do konkursní podstaty ví od počátku, mohl se v rámci excindační žaloby domáhat přímo u konkursního soudu vyloučení pozemků. K datu sepisu vyjádření správkyně, tedy k 4. 5. 2001, bylo konstatováno, že pravomocně dosud nebylo [jméno] [příjmení] ani potomkům [jméno] [celé jméno žalobce] ničeho vydáno (vyjádření správkyně konkursní podstaty ze 4. 5. 2001 s doručením Krajskému soudu v Brně 9. 5. 2001).

21. Závěrem lze tedy pro stručnost shrnout, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci, resp. jejich právní předchůdci byli účastni restitučního řízení před pozemkovým úřadem, kdy na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 16. 5. 2014, [číslo jednací], bylo v rámci restituce zemědělské půdy rozhodnuto tak, že [jméno] [příjmení], [celé jméno původního účastníka] [příjmení] [příjmení] jsou každý z id. 1/4 podílovými spoluvlastníky pozemků, [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce] každý z id. 1/8 pozemků, a to část p. č. (PK) [anonymizováno] – role, o výměře 109 m2 v k. ú. [obec], nyní dle geometrického plánu p. [číslo] vzniklá z části p. č. KN [číslo] – ostatní plocha v k. ú. [obec] a dále pak bylo určeno, že [příjmení], [celé jméno původního účastníka] jsou z id. [číslo], [jméno] [příjmení] z id. [číslo] a [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce], každý z [číslo] podílovými spoluvlastníky pozemků části p. č. (PK) [anonymizováno] o výměře 515 m2 v k. ú. [obec], nyní [číslo] vzniklá rozdělením parcely [číslo] na p. č. [anonymizováno] [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]. Na základě ukončeného restitučního řízení dle rozhodnutí pozemkového úřadu se žalobci snažili vložit svá vlastnická práva k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí, když katastrální úřad tento návrh zamítl s odkazem na to, že zapsaný vlastník nemovitosti nebyl účastníkem restitučního řízení před pozemkovým úřadem a dosavadní zápisy v katastru nemovitostí by nenavazovaly na další zápisy (§ 17 odst. 2, § 18 odst. 1 katastrálního zákona). V mezidobí správkyně konkursní podstaty pozemky, které jsou předmětem této určovací žaloby, prodala. [jméno] [příjmení], která pozemky, stejně jako další pozemky v k. ú. [obec] a [část obce], vložila jako nemajetkový vklad do firmy [právnická osoba] Tato firma již zanikla a jejím nástupcem je žalovaný 2. Soud proto řízení vůči žalovanému 1., tedy vůči firmě [právnická osoba], zastavil, neboť tato v době podání žaloby již neexistovala, a následně bylo pokračováno s firmou [právnická osoba], kdy [právnická osoba] navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uplatnila námitku vydržení a dobré víry, přičemž pozemky byly nabyty posléze až do vlastnictví firmy [právnická osoba] se souhlasem konkursního soudu, přičemž s přihlédnutím k judikatuře toto nabytí vlastnictví požívá právní ochrany a nelze tedy na prodej pozemků hledět jako na neplatný právní úkon.

22. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známo, že žalobci, resp. v některých případech právní předchůdci žalobců byli účastni rozsáhlých restitucí nejen u pozemkového úřadu ale i u zdejšího soudu, kdy se domáhali přezkumu správního rozhodnutí dle § 244 a násl. o.s.ř. U právních předchůdců žalobců došlo v minulosti k arizaci majetku, tedy mj. i majetku, který má charakter zemědělské půdy, kdy posléze po ukončení 2. světové války nastala konfiskace majetku zemědělského charakteru. Po změně poměrů v roce 1989 přistoupili žalobci či jejich právní předchůdci k restitucím ve snaze domoci se vlastnických práv k zemědělskému majetku nejen na území Města Brna, ale mj. i v okrese [obec]. To je ostatně účel a smysl restitučního zákonodárství, konkrétně zákon č. 229/1991 Sb., ve znění novel. Pozemkový úřad na základě restitučního návrhu žalobců shledal tento nárok jako oprávněný a určil, že žalobci či jejich právní předchůdci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků specifikovaných ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Na jedné straně tedy zde existuje pravomocné rozhodnutí pozemkového úřadu, kterýmžto rozhodnutím byl potvrzen restituční nárok i vlastnictví žalobců a jejich právních předchůdců k předmětným nemovitostem. Na straně druhé zde došlo k prodeji nemovitostí, které jsou předmětem tohoto sporu, a to na základě kupní smlouvy ze dne 31. 3. 2000, když ohledně souhlasu konkursního soudu je předmětné usnesení datováno dnem 28. března 2000 s právní mocí 3. 4. 2000, kdy od data právní moci tedy byl dán správkyni konkursní podstaty pravomocný souhlas k prodeji mj. i části nárokovaných pozemků mimo dražbu v rámci konkursního řízení. Nemovitosti byly prodány RNDr. [příjmení], která následně vložila nemovitosti do majetkové podstaty žalovaného 1., tedy dnes již neexistující firmy [právnická osoba], kde žalovaný 2., jak vyplynulo z doložených dokladů, je právním nástupcem dosud zapsaného vlastníka předmětných pozemků.

23. V této věci se jedná hlavně a především o právní posouzení věci, nikoliv o skutková zjištění, která lze do jisté míry označit jako nesporná, neboť žalovaný nijak nezpochybnil restituci žalobců, zpochybnil a uplatňoval pouze a toliko soulad nabytí vlastnictví se zákonem, vznesl námitku vydržení a dobré víry.

24. Podle ustanovení § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Podle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že by spáchán trestný čin, přestupek či jiný správní delikt postižitelný dle zvláštních předpisů a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, když soud není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

26. Soud se s ohledem na výše uvedená ustanovení o.s.ř. zabýval tím, zda je v této věci dán na straně žalobců naléhavý právní zájem na požadovaném určení. V takovýchto případech, kdy soud rozhoduje o určovacích žalobách ohledně vlastnictví k nemovitým věcem, je nutno, aby v rámci řízení na jedné ze stran vystupovali ti, kdo mohou být takovým rozhodnutím dotčeny, tedy všichni zapsaní vlastníci a ti, kteří se svého vlastnického práva domáhají. Jak vyplývá z rozsudku NS ČR z 25. 9. 2003, sp. zn. [spisová značka], lze konstatovat, že v tomto řízení žalobci naprosto jednoznačně mají právní zájem na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, neboť o jejich uplatněném vlastnickém nároku bylo rozhodnuto Pozemkovým úřadem v [obec] v rámci restitučního řízení žalobců či jejich právních předchůdců k zemědělskému majetku v právním režimu zákona č. 229/1991 Sb., ve znění novel (zákon o půdě). Soud konstatuje, že v tomto případě je zde zjevný nesoulad zákona o půdě, který má na mysli především nápravu křivd za zabavený majetek a katastrálního zákona. Žalobci nemají jinou možnost, než se domoci svých vlastnických práv původně potvrzených v rámci restitučního řízení u pozemkového úřadu dovolat jinak než právě určovací žalobou, kterou by byl do budoucna odstraněn předmět sporů, co se týče identity vlastníka a případně i navazujících vztahů k budovám na pozemcích umístěných, i když nelze jednoznačně konstatovat, že určovací žalobou by byly ošetřeny i případné vztahy k budovám. Naplněná v rámci rozhodnutí soudu bude i preventivní funkce určovací žaloby, jak ostatně vyplývá z rozhodnutí NS ČR, sp. zn. [spisová značka] V projednávané věci tak soud naznal, že na straně žalobců je naplněn základní předpoklad pro to, aby se soud v meritu věci zabýval žalobou účastníků, resp. žalobců, neboť tito s ohledem na všechny okolnosti tohoto případu mají naléhavý zájem na určení a následné vložení (případně) vlastnického práva. S odkazem na dikci § 135 o.s.ř. per analogiam je nutno hlavně a především konstatovat, že žalobci jsou účastníky restitučního řízení, když o jejich uplatněných nárocích bylo pravomocně rozhodnuto pozemkovým úřadem, když v tomto směru je nepochybné, že žalobci byli určeni jako podíloví spoluvlastníci nemovitostí, které byly učiněny předmětem restitučního nároku, který byl projednán na pozemkovém úřadu, a o tomto uplatněném nároku bylo rozhodnuto Pozemkovým úřadem v [anonymizováno]. Jak vyplývá z rozhodnutí ÚS ČR, sp. zn. [ústavní nález] (publikováno pod č. 182/ 2017 Sb. zákonů), je nutno mít za to, že s ohledem na povahu restitučního zákonodárství je nutno dávat přednost zmírnění křivdy z minulosti před ochranou práva katastrálního vlastníka, který notabene již neexistuje, když s přihlédnutím k [příjmení] [jméno] [příjmení] [ústavní nález] Sb. je tak nutno učinit i za cenu zásahů do již ustálených vlastnických vztahů, přičemž vlastnické vztahy mohou, tak jako to ostatně v tomto případě je, být provedeny v podobě několikanásobného majetkového přesunu. Restituční nároky žalobců jsou v této věci nepochybné a v podstatě nesporné, soud tedy s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře se zabýval kolizí katastrálního zákona a zákona o půdě, konkrétně zákona č. 229/1991 Sb.

27. Podle ustanovení § 980 odst. 1 OZ je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání či požívání věci spoluvlastníky.

28. Podle § 985 OZ není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu, prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

29. Podle § 3064 OZ ohledně práv zapisovaných do katastru nemovitostí přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014) a ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí v době jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nastanou účinky dle § 980 až 986 uplynutím jednoho roku od data nabytí účinnosti tohoto zákona, když lhůty dle § 983 a 986 počnou běžet až po uplynutí jednoho roku od data nabytí účinnosti zákona.

30. Podle ustanovení § 1 zákona o půdě (z. č. 229/1991 Sb., ve znění novel) se tento zákon vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond, zemědělský majetek apod. Je nepochybné, že s přihlédnutím k evidenci v katastru nemovitostí se žalobci domáhají určení vlastnictví k půdě, která má charakter půdy zemědělské, resp. je půdou, na kterou je nutno pohlížet v právním režimu vymezeném § 1 zákona o půdě. Podle § 4 odst. 1 a 2 zákona o půdě žalobci jsou potomky prapůvodních oprávněných osob ([jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce]), přičemž [jméno] [příjmení] byla druhou manželkou [jméno] [celé jméno žalobce]. Vydání zemědělského majetku musí směřovat vůči povinným osobám dle § 5 odst. 1, přičemž povinnou osobou v době rozhodné pro uplatnění restitučního nároku byla právnická osoba, která měla vloženo právo hospodaření, tedy oprávnění nakládat s nemovitostmi v původním vlastnictví rodiny [příjmení], když se jednalo o [příjmení] cihelny, státní podnik – v likvidaci. Tento podnik zastoupen správkyní konkursní podstaty, neboť v době, kdy pozemkový úřad rozhodoval, již byl na majetek povinné osoby prohlášen konkurs, zastupovala správkyně konkursní podstaty, [jméno] [příjmení].

31. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, když od data účinnosti zákona nemůže věci, jejich součásti, příslušenství převádět do vlastnictví jiného. Takovéto právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí osobě oprávněné porušením těchto povinností, zůstává § 28 nedotčeno. Podle § 6 odst. 1 zákona o půdě oprávněný osobám budou nemovitosti vydány, které přešly na stát či jinou právnickou osobu, přičemž k zabavení těchto nemovitostí došlo v souladu s § 6 odst. 1 písm. a) až u) zákona č. 229/1991 Sb.

32. Podle § 28 zákona 229/1991 Sb. povinná osoba nemůže vůči oprávněné osobě uplatňovat žádné finanční a další nároky, které souvisí s vydávanými věcmi. Oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže uplatňovat jiné nároky související s vydáním věci, než jak jsou uvedeny v tomto zákoně.

33. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

34. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení OZ nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

35. Podle § 1090 odst. 1 OZ k vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by stačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

36. Podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovitosti je potřeba nepřerušená držba v délce 10 let, když podle § 1092 OZ se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé doby jeho předchůdce.

37. Podle ustanovení § 19 odst. 1, 2 zákona o konkursu a vyrovnání jsou-li pochybnosti, zda věc náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami či poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci do soupisu, přičemž soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci, kdy pokud není žaloba včas podána, má se za to, že věc je do soupisu pojata oprávněně.

38. Podle ustanovení § 68 odst. 1, 2 zákona o konkursu a vyrovnání věci, které mají být vydány oprávněným osobám dle restitučních zákonů, se zahrnují do podstaty pouze tehdy, jestliže nároky nebyly v zákonem stanovených lhůtách uplatněny nebo byly zamítnuty. Nositelé pohledávek na náhradu dle předpisů uvedených v odstavci 1 jsou přednostními věřiteli dle § 32 odst. 2 písm. a) a § 54 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání.

39. Po aplikaci právní kvalifikace této věci, která se týká příslušných ustanovení zákona o půdě, občanského zákoníku (dobrá víra a vydržení), s přihlédnutím k ustanovením tehdy platného zákona o konkursu a vyrovnání, resp. dle zákona o konkursu a vyrovnání v tehdy platném znění, soud po zvážení všech okolností tohoto případu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

40. Je nepochybné a lze konstatovat i nespornost tohoto zjištění, že žalobci či jejich právní předchůdci byli účastníky restitučního řízení před Pozemkovým úřadem v [obec], když předmětem restituce byly a jsou mj. i pozemky, jejichž určení vlastnictví se žalobci domáhají v této věci. Byť byli žalobci v restitučním řízení u pozemkového úřadu úspěšní, nedošlo k zápisu jejich vlastnických práv do katastru, a to z důvodu toho, že v mezidobí bylo s nemovitostmi dále nakládáno, a pokud by došlo k zápisu vlastnických práv žalobců do katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí, bylo by to v rozporu s dosavadními zápisy a posloupností zápisů a změn vlastnických vztahů k předmětným pozemkům.

41. Na majetek povinné osoby dle restitučního zákona o půdě ([příjmení] cihelny, státní podnik – v likvidaci) byl prohlášen konkurs a ustanovena správkyně konkursní podstaty, která v soupisu majetku spadajícího do konkursní podstaty uvedla o pozemcích v k. ú. [obec] bez bližší specifikace, že tyto jsou dotčeny uplatněným restitučním nárokem, přičemž tato poznámka byla učiněna 20. 10. 1998 bez bližší specifikace, o jaké pozemky se jedná. Již tato poznámka, a lhostejno, že se nejedná o bližší upřesněnou poznámku, o jakou restituci, před jakým orgánem a ohledně jakých pozemků se jedná, již svědčí o tom, že správkyně konkursní podstaty musela a věděla o tom, že blíže neupřesněné pozemky budou podrobeny restitučním nárokům, přičemž z písemného vyhotovení rozhodnutí pozemkového úřadu vyplývá, že výzvy k vydání nemovitého majetku mající charakter zemědělské půdy v [obec] byl podán 18. 12. 1992 a na podatelnu pozemkového úřadu dodán 21. 12. 1992, když tento původní nárok podaný na podatelnu 21. 12. 1992 byl doplněn dodatky z ledna 1993. Jednalo se o návrhy na vrácení pozemků v případě [jméno] [příjmení]. Samotní žalobci a) až c), resp. právní předchůdci těchto žalobců podáním 8. 8. 1996 se zapsáním do knihy pošty 9. 8. 1996 podali a uplatnili nárok na vydání veškerých nemovitostí po [jméno] a [jméno] [příjmení], když se mělo jednat o pozemky v okrese [okres] i [obec]. Nárok, resp. uplatnění restituce bylo podáno v zákonem stanovených lhůtách dle zákona o půdě č. 229/1999 Sb., s přihlédnutím k písemné komunikaci správkyně konkursní podstaty mezi Pozemkovým úřadem Brno a její osobou, když správkyně konkursní podstaty učinila poznámku o pozemcích dotčených restitucemi, přičemž minimálně 20. 1. 1999 byla upozorněna pozemkovým úřadem, o jaké pozemky, o jejichž vydání bylo zažádáno, se jedná. Soud nemá pochybnosti, že tento přípis Pozemkového úřadu v [obec] byl správkyni konkursní podstaty doručen, když pozemkový úřad takto reagoval na samotný dotaz správkyně konkursní podstaty, která v rámci své výpovědi v řízení vedeném u Městského soudu v Brně uvedla a potvrdila, že sama podávala žádost na pozemkový úřad ohledně upřesnění pozemků, které jsou dotčeny restitucemi. Pokud se jedná o samotný prodej pozemku původně [anonymizováno] [příjmení], kupní smlouva byla uzavřena mezi správkyní konkursní podstaty a [anonymizováno] [příjmení] jako prodávající a kupující dne 31. 3. 2000, když, co se týče vznášené námitky, že se tak stalo na základě souhlasu konkursního soudu, usnesení se souhlasem nabylo právní moci až 3. 4. 2000, když pozemky byly prodány, jak vyplynulo z písemného vyhotovení smlouvy včetně zaplacení kupní ceny, poslední den března 2000, přičemž usnesení se souhlasem nabylo právní moci až 3. 4. 2000. V případě prodeje předmětných pozemků [anonymizováno] [příjmení], která je v mezidobí vložila do firmy [právnická osoba], která již neexistuje, ale je stále zapsána jako výlučný vlastník nemovitostí. V tomto případě tedy soud konstatuje, že nebyla kupní smlouva uzavřena poté, co došlo k právní moci usnesení se souhlasem s prodejem nemovitostí, kdy tedy souhlas nebyl pravomocně dán, a takovéto jednání a způsob uzavření smlouvy musí být stižen sankcí absolutní neplatnosti ex tunc. Co se týče námitky dobré víry, lze konstatovat, že z dalších listinných důkazů, konkrétně z dohody o společném záměru a postupu se snahou vypořádat si jednou provždy veškeré majetkové náležitosti této dohody byla účastna nejen firma [právnická osoba], ale taktéž původní kupující [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a správkyně konkursní podstaty. S přihlédnutím k dataci této dohody, resp. prohlášení o společném záměru a postupu s dohodou o narovnání vzájemných majetkových vztahů z října 2004 je zřejmé, že všechny dotčené a zúčastněné osoby na tomto prohlášení si musely být vědomy uplatněných restitučních nároků, když v té době již začal probíhat na základě podaných žalob dle části páté občanského soudního řádu soudní přezkum neúspěšných restitučních nároků žalobců či jejich právních předchůdců u zdejšího soudu.

42. V tomto směru tedy soud konstatuje, že [anonymizováno] [příjmení] a další následné osoby, na které bylo vlastnictví převedeno, nebyly a nemohly být v dobré víře, že by snad došlo k řádnému nabytí vlastnického práva vydržením, když podle § 7 OZ se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Je zřejmé, že žalobci byli jako úspěšné strany restitučního řízení oprávněni podat návrh na vklad svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, k tomu však nedošlo, a to z důvodu toho, že v mezidobí, byť byla správkyní konkursní podstaty učiněna poznámka, že ohledně blíže nespecifikovaných pozemků pojatých do konkursní podstaty a do jeho soupisu, že ohledně nespecifikovaných nemovitostí je uplatněn restituční nárok. Soud tedy konstatuje, že k řádnému nabytí vlastnického práva vydržením nemohlo dojít, stejně tak podle názoru soudu nelze argumentovat tím, že by snad sdělení pozemkového úřadu nebylo správkyni konkursní podstaty doručeno, když sama správkyně konkursní podstaty potvrdila v rámci své svědecké výpovědi v jiném řízení u Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] (protokol o jednání z 11. 9. 2019), že korespondovala s magistrátem a pozemkovým úřadem ohledně uplatněných restitučních nároků, z čehož vyplývá, že jí odpověď pozemkového úřadu musela být doručena. K prodeji nemovitosti došlo 31. 3. 2000, když judikatura NS ČR, sp. zn. [spisová značka], pokud dojde k převodu ze strany správce konkursní podstaty majetek kupní smlouvou na nového vlastníka pozemku či jeho části, nelze dovozovat, že by tato kupní smlouva nemohla být titulem pro nabytí vlastnického práva, i kdyby byla uzavřena v rozporu s § 5 zákona 229/1991 Sb. Z toho důvodu má soud za to, že v případě vyčlenění předmětného pozemku, k převodu jehož vlastnictví došlo kupní smlouvou, nelze podat vylučovací žalobu, přičemž vyloučení pozemku z konkursní podstaty byl neuskutečnitelný, neboť okamžikem prodeje, resp. vkladem vlastnického práva pro [anonymizováno] [příjmení], byl z konkursní podstaty vyjmut. Základem pro úspěšnost nároku žalobců je rozhodnutí ÚS ČR, sp. zn. [ústavní nález], kdy restituční zákonodárství, resp. nároky z titulu restituce a příslušných právních úprav restitučními zákony musí mít přednost před dalšími vlastnickými vztahy nabytými tak, jako v tomto případě kupní smlouvou. [příjmení] podepsala prohlášení o společném záměru a postupu, kdy si musela být tedy vědoma rozsáhlých uplatněných restitučních nároků nejen ze strany [jméno] [příjmení], ale i ze strany žalobců a) až d) či jejich právních předchůdců. Z toho důvodu má soud za to, že existence dobré víry [anonymizováno] [příjmení] a dalších právnických osob je nemožná, kdy tedy nemohlo ani dojít k vydržení vlastnického práva. Jak vyplynulo z rozhodnutí KS [obec], sp. zn. [spisová značka], nabytí v dobré víře a vydržení vlastnického práva jsou v takovýchto obdobných případech zcela vyloučena.

43. Soud tedy po zvážení všech okolností tohoto do jisté míry ne zcela obvyklého a typického případu dospěl k závěru, že je nutno v souladu s judikátem ÚS ČR [ústavní nález] Sb. rozhodnout vyhovujícím rozsudkem tak, že žalobci, coby účastníci restitučního řízení před pozemkovým úřadem jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, ohledně kterých podali žalobu na určení vlastnictví, a to z důvodu naléhavého právního zájmu.

44. Na základě všech výše uvedených důvodů, skutečností a právní kvalifikace věci tedy soud rozhodl tak, jak vyplývá z výroku I. a II. tohoto rozsudku.

45. Žalobci a) až d) byli v této věci úspěšní v plném rozsahu, soud proto přiznal oběma úspěšným stranám sporu na straně žalobců náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V případě žalobců a) až c) soud přiznal na nákladech řízení soudní poplatek 5 000 Kč, dále pak odměnu za právní pomoc za 4,5 úkonu právní služby při společném zastupování tří osob (převzetí zastoupení, podání žaloby, stanovisko žalobců a) až c) k vyjádření žalovaného, účast na jednání soudu dne 23. 4. 2021 a půlúkon za účast na jednání 30. 4. 2021, kde byl pouze a toliko vyhlášen rozsudek) při sazbě 2 500 Kč za úkon (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Takto stanovenou odměnu za 1 úkon právní služby soud ponížil dle § 12a odst. 1 advokátního tarifu o 20 %, kdy právnímu zástupci žalobců a) až c) za každou zastupovanou osobu přísluší odměna za úkon ve výši 2 000 Kč za tři osoby tedy celkem 6 000 Kč. V součtu tak činí odměna za právní zastoupení při společném zastupování tří osob za 4,5 úkonu právní služby, celkem 27 000 Kč. Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. V součtu tak činí celkové náklady řízení za právní pomoc, hotové výdaje a soudní poplatek přiznanou částku 33 500 Kč, kterou neúspěšný žalovaný musí zaplatit k rukám právního zástupce žalobců a) až c) ve lhůtě dle § 160 o.s.ř.

46. V případě žalobce d) právní zástupce žalobce d) učinil pouze dva úkony právní služby, a to převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě při sazbě za jeden úkon 2 500 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Oproti žalobcům a) až c), jejichž právní zástupce není registrován v ČR jako plátce DPH, soud odměnu za právní zastoupení za dva úkony právní služby ve výši 2x 2 500 Kč a hotové výdaje 2x 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.) navýšil o 21 % DPH, neboť z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známo, že právní zástupce žalobce d) JUDr. [příjmení] je plátcem této daňové sazby. Žalovaný tedy musí zaplatit žalobci d) na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku IV. tohoto rozsudku.

Poučení