39 C 248/2017- 504

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: žaloba na náhradu škody na zdraví a ztížení společenského uplatnění takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 062 200 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 42 240 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Co do zbytku se žaloba zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 8. 9. 2017 a doplněnou dne 19. 9. 2017 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku ve výši 10 000 000 Kč jako náhradu škody za společenskou újmu, částku 8 000 000 Kč pak za poškození zdraví. Uvedl, že usnesením [název soudu] ze dne 26. 4. 2013 č. j. [spisová značka] byl vzat do vazby, když předtím byl již od [datum] zadržen [stát. instituce]. Z vazby byl propuštěn dne 10. 6. 2013 na základě usnesení Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 10. 6. 2013 č. j. [spisová značka], trestní řízení bylo dále vedeno na svobodě. Rozsudkem [název soudu] ze dne 9. 6. 2016, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2016, č. j. [spisová značka], byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu Trestní stíhání jej poškodilo jak fyzicky, tak psychicky. Po uvalení vazby se u žalobce začaly projevovat [anonymizováno] a stavy [anonymizována dvě slova], vyvrcholením byl [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne 25. 2. 2014. Následkem tohoto pokusu byl v době od 27. 2. 2014 do 11. 4. 2014 hospitalizován na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice [obec], od té doby se ambulantně léčí v psychiatrické ordinaci [celé jméno svědkyně]. Před vzetím do vazby se nikdy psychiatricky neléčil, netrpěl žádnou duševní poruchou, byl v naprostém pořádku. Po propuštění mu byla diagnostikována těžká depresivní porucha s posttraumatickou stresovou poruchou. Před vzetím do vazby se léčil pro onemocnění ledvin ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]). Ve vazbě však došlo k přerušení kortikoidní léčby, adekvátní léčba vůbec nebyla poskytována. Při zatčení Policií České republiky zkolaboval, byl do dalšího dne hospitalizován v [právnická osoba] [obec], měl bolesti na [anonymizováno], byla mu zjištěna [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] léčba. Ta však v důsledku pobytu ve vazbě nebyla nasazena, naopak bylo konstatováno, že je schopen výkonu vazby. Dne 10. 6. 2013 byl žalobce z vazby eskortován v důsledku svého špatného zdravotního stavu do nemocničního zařízení, kde mu byla diagnostikována [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a následně byl z vazby propuštěn. K elektrické kardioverzi, která mu byla doporučena, došlo až dne 4. 9. 2013. V důsledku tohoto poškození zdravotního stavu není žalobce schopen pracovat, vést kvalitní život, opakovaně musí docházet k lékařům a užívat velké množství léků i se silnými nežádoucími účinky, za újmu na zdravotním stavu požaduje odškodnění 8 000 000 Kč. Co se týče částky 10 000 000 Kč, žalobce uvedl, že tím, že byl vzat do vazby a bylo medializováno jeho trestní stíhání, přerušila s ním kontakt jeho matka [celé jméno svědkyně] a uvedla, že ho vydědí. Bratr [celé jméno svědka] a dcera žalobce [jméno] [celé jméno svědkyně] s ním přestali komunikovat. Rozpadlo se také jeho manželství s [jméno] [celé jméno svědkyně], která požádala o úpravu výchovy a výživy k nezletilé dceři [jméno]. Ke dni podání žaloby sice sdílí s manželkou společnou domácnost, ale pouze kvůli dceři. Problémy nastaly také ve vztahu k obchodním partnerům, kteří s ním v důsledku reportáže na regionální televizi [příjmení] přerušili kontakt, nedokončili již zahájené obchodní případy, újmu žalobce vyčíslil na částku ve výši 10 000 000 Kč.

2. K podané žalobě se žalovaná vyjádřila dne 6. 10. 2017 a uvedla, že navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu, neboť jednak byl žalobce již odškodněn za dobu, kterou strávil ve vazbě, dále pak žalovaná zpochybnila, že by trestní stíhání bylo podstatnou příčinou zhoršení zdravotního stavu žalobce, který se již před vzetím do vazby s onemocněním ledvin léčil. Co se pak týče poškození dobrého jména, žalovaný upozornil, že podle opisu rejstříku trestů má žalobce již pět záznamů, u Okresního soudu v Ústí nad Labem na něj navíc byla v roce 2014 podána další obžaloba. Žalovaný potvrdil, že dne 22. 6. 2017 žalobce uplatnil nárok na poskytnutí náhrady ve výši 18 000 000 Kč, nebylo mu však ze strany Ministerstva vyhověno. Původní nárok vznesl žalobce dne 11. 9. 2016, kdy uplatnil náhradu nákladů obhajoby ve výši 165 377 Kč a zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonnou vazbou ve výši 72 000 Kč. Až dne 23. 3. 2017 rozšířil svůj nárok o dalších 18 000 000 Kč s tím, že se jedná o újmu nemajetkovou. Podle názoru žalované je tento nárok promlčen, neboť nebyl uplatněn v šestiměsíční promlčecí lhůtě (trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne 25. 6. 2016 a nejpozději tímto dnem se žadatel dozvěděl o újmě a kdo za ni odpovídá). Žalovaná ve svém obsáhlém vyjádření konstatovala, že nesporuje existenci odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí, ovšem nejenže není jednoznačně stanovena výše škody, zejména pak není prokázána příčinná souvislost mezi poškozením zdraví a trestním stíháním, samozřejmě s tím, že prvotní je vznesená námitka promlčení.

3. Po provedeném dokazování byl ve věci dne 29. 11. 2018 vynesen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, soud shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. K odvolání žalobce ale Krajský soud v Plzni rozsudek ze dne 29. 11. 2018 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V usnesení ze dne 13. 12. 2019 č.j. 64 Co 206/2019 – 296 uvedl, že sám žalobce nezavinil marné uplynutí promlčecí doby k uplatnění nároku na nemajetkovou újmu, promlčení nároku by pro něj bylo zvlášť citelným postihem. Krajský soud uvedl, že po doplnění dokazování dospěl k závěru, že právě v době, kdy plynula doba pro uplatnění nároků, se zdravotní stav žalobce zhoršil, neumožňoval mu záležitosti související s odškodněním vyřizovat. Soudu prvního stupně uložil doplnit dokazování a znovu posoudit nárok žalobce včetně otázky příčinné souvislosti mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a nezákonným trestním stíháním. Soud je tímto rozhodnutím vázán, a nadále tedy postupoval tak, že nárok na náhradu újmy promlčen není.

4. V průběhu dokazování byly provedeny soudem přípisy, které si vyměňovala právní zástupkyně žalobce se žalovanou. Dne 11. 9. 2016 požádal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně o vyplacení náhrady za nezákonnou vazbu ve výši 72 000 Kč a uplatnil také náhradu nákladů obhajoby ve výši 165 377 Kč. Ještě než bylo o nároku žalobce rozhodnuto, tento jej podáním ze dne 20. 3. 2017 rozšířil o částku ve výši 18 000 000 Kč s tím, že žalobci vznikla újma na zdraví ve výši 8 000 000 Kč a společenská újma, kterou ohodnotil na částku ve výši 10 000 000 Kč O žádosti žalobce bylo rozhodnuto, jak vyplývá z přípisu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 14. 6. 2017 tak, že jako důvodný byl posouzen nárok na vyplacení náhrady za vazbu a náhradu nákladů obhajoby, kdy žalobci byla vyplacena celkem částka ve výši 208 792,50 Kč Ministerstvo spravedlnosti se však negativně vyjádřilo k dalším uplatněným nárokům, a to jednak k náhradě škody za tvrzené nezákonné zajištění nemovitosti, kdy tento nárok nebyl shledán důvodným, co se pak týče uplatněného nároku na nemajetkovou, zdravotní a společenskou újmu, zde Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že nárok byl uplatněn pozdě po uplynutí šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty. Na to reagoval žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně podáním ze dne 23. 6. 2017, kde nároky na nemajetkovou újmu na zdraví a na společenském uplatnění znovu specifikoval. Nicméně stanoviskem z 9. 8. 2017 Ministerstvo spravedlnosti setrvalo na tom, že uvedený nárok důvodný není, argumentace byla rozšířena ještě o skutečnost, že rozhodně není dána příčinná souvislost mezi vazbou a poškozením zdraví žalobce, který se již minimálně v únoru roku 2012 s postižením ledvin léčil.

5. Soud se zabýval nárokem poškozeného v kontextu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

6. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 8 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

8. Podle shora uvedených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., je podmínkou vzniku odpovědnosti státu existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, když tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

9. Podle § 14 odst. 3 citovaného zákona, je uplatnění nároku u příslušného úřadu podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

10. Mezi stranami nebylo sporné, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne 24. 4. 2013, rozsudkem ze dne 23. 7. 2015 byl pak žalobce zproštěn obžaloby. Po zrušení tohoto rozsudku a vrácení věci soud prvého stupně, tento soud opět žalobce zprostil obžaloby, a to dne 9. 6. 2016, rozsudek nabyl právní moci 25. 6. 2016 Tyto skutečnosti byly ověřeny i ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. [spisová značka]. Lze tedy uzavřít, že trestní stíhání bylo nezákonné, za nezákonné se považuje rozhodnutí o zahájení trestního stíhání z 24. 4. 2013, je tedy dán nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Mezi stranami také nebylo sporu o tom, že žalovaná vyplatila náhrady související s obhajobou a dobou vazby. Dokazování tedy směřovalo k otázce poškození zdraví žalobce, kdy bylo vymezeno jednak psychické onemocnění, dále pak onemocnění ledvin, dále pak bylo prováděno dokazování ve vztahu k zásahu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, do jeho rodinných a společenských vztahů.

11. Žalobce ve své účastnické výpovědi dne 9. 11. 2017 uvedl, že před vzetím do vazby podnikal v oboru zprostředkování, připravoval developerské projekty, spolupracoval s fyzickými i právnickými osobami. Problém nastal, když se spojil s panem [příjmení], předal mu velké množství peněz, které pak už nedostal zpět, jednalo se o špatnou investici. Uvedl, že podnikání se mu zhroutilo hlavně kvůli této špatné investici, zároveň se ale objevily informace, že je zavřený, obchodní partneři se mu začali vyhýbat, obchody se nedokončily. K rodinnému životu uvedl, že je ženatý od [datum], dne [datum] se narodila dcera. Manželství bylo v pořádku. Finanční problémy se objevily právě, když neodhadl svého obchodního partnera, do bytu začali chodit exekutoři. Vazba a trestní stíhání na něj zapůsobily tak negativně, že se pokusil v únoru 2014 o [anonymizováno], od té doby se [anonymizováno] léčí. Manželka to také špatně snáší, vždycky se na nějaký čas odstěhuje. Intimní soužití zaniklo, v podstatě se společně starají pouze o dceru. K rodinným vztahům také uvedl, a že s ním přestala komunikovat dcera [jméno], kterou má z prvního manželství a staral se o ni po rozvodu tohoto manželství. Nekomunikuje s ním ani jeho matka, ta se zajímá v podstatě pouze o vnučku. Žalobce uvedl, že matka konstatovala, že si zpackal život tím, že dal 8 000 000 panu [příjmení]. Také bratr s ním nehovoří. Ke svým onemocněním popsal, že s ledvinami má problémy od roku 2010, byl opakovaně léčen, byla nasazena i kortikoidní léčba, která bylo přerušena pobytem ve vazbě. Podle jeho názoru právě vazba způsobila zhoršení hodnot, byly tam špatné hygienické podmínky, byla mu tam zima, dostal pouze jednu deku,. S ledvinami se léčí do současné doby. [anonymizováno] pomoc vyhledal v lednu 2014, po pokusu o sebevraždu byl hospitalizován, od té doby se léčí u MUDr. [celé jméno svědkyně]. Jeho psychický stav je špatný, stále kolísá, někdy není ani schopný vyjít ven. Vyhýbá se kontaktu s lidmi, ne sportuje.

12. Z výslechu Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tam spolupracovala se žalobcem v rámci podnikání, kdy měli řešit pozemky pro výstavbu solární elektrárny a také výstavbu obchodního centra v [obec] na [anonymizováno]. Spolupráce však zanikla ještě před vzetím žalobce do vazby z důvodů na straně investorů či obecního zastupitelstva. Svědek [příjmení] uvedl, že se žalobcem se přátelil, byli také obchodními partnery, řešili několik projektů. Ohledně projektu obchodního centra na [anonymizováno] uvedl, že ze spolupráce sešlo, protože mu žalobce nedal jasné informace pro investora, ten si pak celou záležitost řešil sám, bez zprostředkovatele.

13. Pokud byla vyslechnuta dne 21. 11. 2017 manželka žalobce tak uvedla, že jejich vztah byl až do roku 2013 harmonický. Vedli velice aktivní život, sportovali, chodili do společnosti, v roce 2012 se jim narodila dcera. Zlom nastal v den, kdy byla provedena domovní prohlídka, a manžela odvedli, ona se zhroutila, musela brát antidepresiva. Vždycky ale věřila, že manžel je nevinný. Neměla problém se za něj postavit, chtěla, aby fungovali jako normální rodina. Nicméně když se manžel pokusil o [anonymizováno], byl to šok. Chodila za ním na psychiatrii, ale má pocit, že aktuálně je manžel úplně jiný člověk. Psychicky se změnil, je neaktivní, odmítá společnost, některé dny ani nevstane z postele, není schopen řešit ani problémy běžného charakteru. Manželka se vyjádřila i k [anonymizována dvě slova], kdy uvedla, že už v roce 2012 bral manželku kortikoidy, což na něj zapůsobilo špatně, zavodňoval se, praskala mu kůže, tyhle problémy byly zřetelné i po návratu z vazby. Manželka žalobce byla opětovně vyslechnuta i odvolacím soudem (zde ve vztahu k obtížím v době, kdy měla být v zákonné lhůtě podána žádost o odškodnění) a po vrácení věci 27. 2. 2020. Uvedla, že manželství i nadále trvá, od rozvodu ustoupila. Situace je ale stále stejná, manžel na tom není dobře, Ona s ním nemůže nechat o samotě ani dceru, protože manžela občas přepadají stavy úzkosti. Intimní soužití manželů úplně zaniklo. Někdy je situace lepší, někdy horší. Problémy se objevily i ve finanční situaci rodiny, manžel pobírá pouze poloviční invalidní důchod, není schopen zapojit se do zaměstnání. Ona občas přemlouvá manžela k tomu, aby postoupil psychiatrickou léčbu v nemocnici, nikoliv jen ambulantně. Rodina se už nevěnuje těm aktivitám jako dřív, nechodí do společnosti, nesportují.

14. Matka žalobce uvedla, že se synem se podílela na podnikání, zpracovávala pro něj účetnictví. Podle jejího názoru šlo všechno normálně. Nicméně věc je už tak stará, že ona si blíže nepamatuje na konkrétní věci z jeho podnikání. Věděla o trestním stíhání syna od jeho manželky, neřekla synovi, že by ho nechtěla vidět, jen jí ho bylo líto. Ona se se synem stýkat chce, je pouze limitována svým zdravotním stavem, který se zhoršuje. S manželkou syna i s jeho dcerou se normálně stýká. Připustila, že byla vystavena negativním reakcím okolí, když bylo zveřejněno, že její syn je stíhán. Na synovi nicméně pozoruje, že ho situace poznamenala.

15. Pokud byl vyslechnut bratr žalobce [celé jméno svědka], ten uvedl, že do zahájení trestního stíhání měl s bratrem normální vztah. I po zahájení trestního stíhání ho podporoval, nicméně pak na něj špatně zapůsobily reakce lidí v okolí, takže ho spíše nevyhledával. Vadilo mu i to, že celá kauza je medializována, projevilo se to i u něj v práci. I nadále se spíše styku s bratrem vyhýbá.

16. Dcera žalobce z prvního manželství, [celé jméno svědkyně], uvedla, že s otcem se stýkala, intenzita však byla menší, protože ona měla hodně práce se studiem. Otec ji velice podporoval. Nicméně v době, kdy otec začal mít finanční problémy a pak následovalo trestní stíhání, byl nesnesitelný, choval se k ní ošklivě, ona s ním tedy styky přerušila. Trestní stíhání způsobilo i to, že se jí lidé často na situaci ptali, což bylo nepříjemné. Po skončení trestního stíhání už si s otcem k sobě nedokázali najít cestu zpátky, vždycky se kvůli něčemu pohádali. Otec podle jejího názoru neunesl ztrátu společenské prestiže.

17. Znalecký posudek, který měl osvětlit onemocnění ledvin žalobce, byl zpracován MUDr. [celé jméno znalce] dne 6. 10. 2020. Znalec měl za úkol posoudit [anonymizována dvě slova] žalobce a vyjádřit se k tomu, zdá je možné toto onemocnění klást do souvislosti s trestním stíháním, případně zda lze klást do souvislosti s trestním stíháním aktuální stav této choroby, která by při běžném běhu věcí byla či nebyla v jiném stadiu. Znalec z lékařských zpráv žalobce konstatoval, že vznik a nález chronického onemocnění ledvin se datuje již k únoru 2010. Kortikoidní terapie byla zahájena již v březnu 2012, trvala do srpna 2012. Několikrát byla kortikoidní léčba přerušena. Znalec konstatoval, že žalobce trpí středně pokročilou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a tedy nevyléčitelným ledvinovým onemocněním, které je léčbou pouze udržováno. Velmi pravděpodobně nastane nutnost transplantovat novou ledvinu, případně trvalé docházení na dialýzu. Podle jeho názoru vazba neměla vliv na zhoršení zdravotního stavu, když i tento závěr je podpořen zdravotnickou dokumentací, žalobce byl nefrologem vyšetřen i při propuštění z vazby. Znalec uzavřel, že dnešní stav onemocnění žalobce odpovídá jeho běžnému průběhu a vývoji od doby zjištění choroby, nevykazuje odchylky od běžného průběhu. Na zhoršení zdravotního stavu zmíněná vazba vliv neměla. Podle názoru znalce se trestní stíhání na zhoršení zdravotního stavu nepodílelo. Pokud byl znalec dotázán k tomu, zda je možné vysledovat nějaké vazby mezi onemocněním a psychiatrickými léky stejně tak jako vliv léků určených pro léčbu ledvinového onemocnění uvedl, že nebylo zjištěno, že by deprese žalobce byly způsobeny jeho onemocněním ledvin, vzájemné vazby mezi léky psychiatrickými a léky pro léčbu ledvinového onemocnění vyloučil.

18. K psychiatrickým obtížím žalobce byla vyslechnuta jeho ošetřující lékařka, psychiatrička [celé jméno svědkyně]. Ta uvedla, že se se žalobcem seznámila v roce 2014, kdy pracovala na psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v [obec], kam byl umístěn žalobce po [anonymizována tři slova]. V nemocnici byl od února do dubna 2014, absolvoval i psychologická vyšetření. [anonymizována tři slova] byl vyústěním těžké [anonymizována dvě slova], pacient měl pocit, že je v bezvýchodné situaci. Po propuštění z nemocnice k ní žalobce přešel do ambulantní léčby. Ona sama jako hlavní podíl na příčině [anonymizováno] žalobce stanovila podíl exogenní, tedy podíl vnějších vlivů. Nejednalo se o genetickou zátěž či něco podobného, neboť z anamnézy zjistila, že pacient v dřívějším období bez obtíží řešil životní situace, žil v manželství, kdy jeho první manželka byla psychicky nemocná, což je velmi náročné. V průběhu léčby se objevila i hypotéza, že zhoršování psychického stavu může být způsobeno kortikoidy, které žalobce bral pro onemocnění ledvin. U žalobce po dobu jeho léčení pozoruje velké výkyvy nálad, žalobce má problémy zapojit se do běžného fungování rodiny, do běžného života. Svým psychickým onemocněním je žalobce limitován i v pracovním zařazení, nyní je saturován zčásti invalidním důchodem ale má problém se zařadit do pracovního procesu. Překvapivě u něj nenastala úleva ani tehdy, kdy skončilo trestní řízení. Lékařka uvedla, že se nedá předpokládat vyléčení, u pacienta se i nadále budou střídat nálady, předpokládá se doživotní medikace. Potvrdila, že před rokem 2014 nejsou žádné informace o tom, že by byl pacient psychiatricky léčen. Upozornila na to, že velkou oporou je žalobci právě jeho manželka, která s ní někdy i konzultuje další postupy. Pokud se ošetřující lékařka vyjádřila ke zdravotnímu stavu žalobce v roce 2021, uvedla, že ten dochází na pravidelné ambulantní kontroly, má nastavenou medikaci. Občas se u něj projeví tendence nic neřešit, v tom případě nastupuje manželka, se kterou lékařka medikaci konzultuje. Je zřejmé, že stav žalobce se zhoršuje v době, kdy je vystaven nějaké negativní situaci, například v září 2020 byla situace, kdy došlo k zamítnutí jeho žádosti o navýšení invalidního důchodu. Psychiatrička zopakovala, že žalobce trpí [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], poprvé se těžký depresivní stav objevil v roce 2014. Vliv na zhoršení psychiky mělo také zhoršení onemocnění ledvin v předchozích dvou letech. Lékařka uvedla, že nicméně považuje stav žalobce za stabilizovaný a ustálený. Pokud se vyjádřila k vlivu kortikoidů na psychiku, uvedla, že u některých pacientů se odezva po nasazení kortikoidů v podobě psychických obtíží objeví velmi rychle, u někoho se neobjeví vůbec. Psychická porucha je chápána jako komplikace po nasazení kortikoidů, není ale pravidlem.

19. Posudek k otázce ocenění obtíží žalobce zpracoval znalec [celé jméno znalce] dne 31. 8. 2018 a podle nové metodiky vyhodnotil ztížení společenského uplatnění částkou 1 719 590 Kč. Vycházel z předložených lékařských zpráv, z rodinné anamnézy a z vyjádření žalobce, které je velmi podrobně v posudku popsáno. Znalec, konstatoval, že psychická porucha vznikla v souvislosti s událostmi okolo žalobce, se kterým bylo nehumánně zacházeno, byl mu obestavěný majetek a účty, výsledkem byla [anonymizována dvě slova], která je léčena od roku 2014. Od té doby je v péči psychiatrické ambulance a užívá psychofarmaka, především antidepresiva a hypnotika. Nelze očekávat úplné vyléčení, do budoucna lze očekávat další poruchy a trvalou medikaci. Podle znalce je velmi obtížné, aby se žalobce zařadil do normálního způsobu života. Soud ke znaleckému posudku znalce vyslechl dne 27. 2. 2020, kdy znalec uvedl, že jeho posudek směřoval k posouzení poškození zdraví z pohledu psychiatra. Pokud se však soud v rámci tohoto výslechu dotazoval na jednotlivé položky uváděné ve znaleckém posudku, znalec sdělil, že vůbec není schopen vzpomenout si na jednotlivé konkrétní položky. Pouze obecně uvedl, že stupně obtíží vyhodnocuje podle rozhovoru s pacientem, procento obtíží klasifikuje čísly 0-4. Soud tedy požádal znalce, aby znalecký posudek, doplnil písemně na základě svých poznámek ve smyslu objasnění jednotlivých položek, v nichž shledal důvod pro ocenění obtíží. Na to však znalec reagoval 19. 5. 2020, že to není možné, neboť k tomu nemá žádné podklady. K žádosti žalobce byl znalec [celé jméno znalce] vyslechnout ještě 30. 9. 2021. K otázce kortikoidů uvedl, že on mezi kortikoidní léčbou a psychickými problémy spojitost nevidí. Pokud kortikoidy hrají nějakou roli při vzniku chorob, jedná se podle jeho názoru jen o malé procento, on by uváděl 5%, maximálně 10 %. Následně sdělil soudu poměrně překvapivě, že pokud by svůj posudek dělal pořádně, ohodnotil by ztížení společenského uplatnění částku vyšší, on své znalecké posudky zpracovává v podstatě pro pojišťovnu. Soud uzavírá, že znalecký posudek MUDr. [příjmení] považuje za naprosto nepřezkoumatelný, nejasnosti se nepodařilo odstranit ani výslechem znalce, a jako takový podle názoru soudu nebyl schopen prokázat jakákoliv tvrzení žalobce. Proto soud přistoupil k zadání jiného znaleckého posudku.

20. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví se specializací stanovení nemateriální újmy provedl MUDr. [celé jméno znalce], znalec oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie dne 9. 6. 2021. Znalec vycházel z dostupné lékařské dokumentace do roku 2021, z důkazů obsažených v soudním spisu, žalobce také vyšetřil. Znalec uvedl, že žalobce je dlouhodobě léčen pro řadu chorob, v minulosti měl i několik vážných zranění. V roce 2012 mu bylo potvrzeno chronické [anonymizována dvě slova], kdy terapie pro toto onemocnění byla často přerušována, ať už z důvodu vazebního stíhání, či pro [anonymizována dvě slova], také v roce 2015, kdy onemocněl žalobce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. U žalobce se vyvinul [anonymizována dvě slova]. Od srpna 2020 je v chronickém [anonymizována dvě slova], je připravován na [anonymizována dvě slova]. Trpí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Od roku 2014 je léčen na [anonymizováno]. Nejprve docházel do psychiatrické ambulance psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v [obec], v únoru 2014 se pokusil o sebevraždu a byl hospitalizován, a následně je ambulantně léčen MUDr. [celé jméno svědkyně]. Podle znalce zejména stresové události v životě žalobce vedly k chorobě a opakovaně také ke znovuobnovení příznaků, není možné dosáhnout úplné remise. Podle znalce nelze ani opomenout, že byl žalobce vystavován vysokým dávkám kortikoidů, což je skupina léků, které ve vyšších dávkách mají vliv na psychický stav léčeného jedince, mohou vyvolávat psychotické stavy nebo poruchy nálad, většinou se jedná o hluboké deprese. Nicméně kortikoidy nejsou podle lékařských záznamů užívány od roku 2016, nelze je tedy mít za jedinou příčinou vzniku depresivní poruchy. Znalec uzavřel, že u posuzovaného žalobce se jedná o depresivní symptomatiku, tu se ani přes medikaci nepodařilo zcela stabilizovat. Pod vlivem stresových situací u něho dochází k propadu nálady. Dominuje sociální [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. Žalobce není schopen komunikovat s druhými lidmi, má problémy se soustředěním, s pozorností, intimní soužití zaniklo. Stav je třeba hodnotit jako trvalý a chronický. [anonymizováno] samotné má kolísavý charakter, kdy stavy deprese střídají stavy relativní stabilizace. Znalec uvedl, že zdravotní stav lze ovšem s přihlédnutím k charakteru choroby hodnotit jako ustálený, a to k datu 8. 10. 2020, kdy je datována zpráva ošetřující lékařky o výsledné diagnóze. Znalec upozornil, že pokud je odškodňování vázáno na zahájení trestního stíhání (k tomu došlo již v roce 2013), je třeba aplikovat vyhlášku č. 440/2001 Sb. s hodnotou bodu 120 Kč. Pokud by tedy ohodnotil ztížení společenského uplatnění tímto způsobem, dospěl by k částce 120 000 Kč. Znalec uzavřel, že začátek psychických potíží lze u žalobce spojit se zahájením trestního stíhání, které bylo spouštěčem úzkostně depresivní symptomatiky, nelze ani vynechat vliv podávání kortikoidů. Vzhledem k dlouhodobému průběhu onemocnění lze předpokládat, že stav žalobce je již trvalého charakteru s předpokladem celoživotní léčby. Je předpoklad, že žalobce má snížený práh odolnosti vůči stresu, v určitých případech i snadno zvladatelné situace u něj mohou představovat riziko rozvoje deprese. Znalec se také vyjádřil k možnosti vlivu kortikoidů s tím, že poměr vlivu jednotlivých faktorů na vznik depresivní poruchy nelze jednoznačně stanovit, podle jeho vyjádření by stanovil oba faktory, tedy stres spojený s trestním stíháním a kortikoidní léčbu, na roveň tedy se stejným podílem na vzniku obtíží. Znalec zpracoval i ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle metodiky a pravidel již dle nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k částce 1 212 596 Kč. Při svém výslechu 16. 11. 2021 znalec [příjmení] [celé jméno znalce] setrval na závěrech svého znaleckého posudku. K otázce vlivu použití kortikoidů při léčbě ledvinového onemocnění a vlivu této léčby na psychiku žalobce vyjádřil přesvědčení, že faktor kortikoidní léčby je třeba považovat za takový, který se stejnou měrou podílí na psychické poruše žalobce, stejně jako vliv trestního stíhání. Nicméně připustil, že poměr faktorů způsobujících psychickou poruchu nelze jednoznačně určit, on tedy vycházel z toho, že pokud zjistil 2 faktory pro rozvinutí psychické poruchy, hodnotil je shodným poměrem. Potvrdil, že co se týče psychického stavu žalobce, jedná se o stav chronický, s ohledem na charakter chorobě lze očekávat výkyvy, hodně bude záležet na situaci, ve které se aktuálně bude žalobce nacházet. Je možné očekávat i recidivu sebevražedného pokusu. Znalec uvedl, že po prostudování všech lékařských zpráv dospěl k závěru, že psychická porucha byla diagnostikována a objevila se u žalobce až v roce 2014, v době předchozí zaznamenána nebyla, proto je dávána do souvislosti s faktorem trestního stíhání a kortikoidní léčbou.

21. Soud při provádění dokazování provedl také důkazy lékařskými zprávami, ze kterých bylo však zjištěno pouze tolik, že zdravotní stav žalobce, co se týče ledvinového onemocnění, se výrazným způsobem v průběhu řízení zhoršil, aktuálně je žalobce odkázán na dialýzu a je předpoklad transplantace ledviny, také se trvale léčí na psychiatrii. Jinak obsah lékařských zpráv byl dán ke zkoumání znalcům, kteří z nich vycházeli při zpracování znaleckých posudků. Návrh na zpracování revizního znaleckého posudku byl zamítnut pro nadbytečnost. Další důkazy tedy prováděny nebyly.

22. Z provedeného dokazování lze uzavřít, že podmínka nezákonného rozhodnutí byla jednoznačně splněna, bylo-li jako nezákonné posuzováno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 4. 2013. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 265/2012. Uvádí se, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, ale rozhodující je výsledek trestního stíhání. Nezákonnost trestního stíhání je zpravidla konstatována jeho pravomocným zastavením nebo zproštěním obžaloby, jak se vyjádřil také Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3846/11. Tato podmínka nezákonnosti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání je splněna, neboť rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci 25. 6. 2016, byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, který byl v obžalobě uveden. Byla také splněna podmínka uplatnění práva na náhradu škody za situace, kdy ji žalobce uplatnil u příslušného orgánu státu, jeho nároku nebylo v plném rozsahu vyhověno. Zda soud konstatuje, že je vázán rozhodnutím Krajského soudu v Plzni o tom, že žalovaným vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, vychází tedy z toho, že nárok byl uplatněn včas.

23. V průběhu řízení se tedy soud zabýval tím, zda žalobci vznikla újma, zda lze tuto dávat do souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kdy v tomto případě se soud zabýval celým trestním stíháním. Obě otázky soud zodpověděl kladně, když z provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobci skutečně újma vznikla, tuto újmu lze (s výjimkou újmy na zdraví v podobě ledvinového onemocnění) klást do souvislosti právě s trestním stíháním.

24. Co se týče náhrady újmy na zdraví, soud konstatuje, že žalobce neprokázal, že by měl nárok na odškodnění zdravotních obtíží v souvislosti se svým [anonymizována dvě slova]. Soud má za prokázané, že žalobce trpěl [anonymizována dvě slova] ještě před tím, než trestní stíhání bylo zahájeno, toto vyplynulo jednak z účastnické výpovědi žalobce, který popsal počátky svého [anonymizována dvě slova], jednoznačně se k tomuto vyjádřil také znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ve svém znaleckém posudku. Ten uvedl, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] je datováno minimálně od roku 2010. Co je však zásadní, dospěl k závěru, že aktuální stav choroby, kdy žalobce je odkázán na [anonymizováno] a očekává [anonymizována dvě slova], není důsledkem trestního stíhání, ale jedná se o zcela přirozený vývoj daného onemocnění, na který trestní stíhání vliv nemělo. Znalec vyloučil, že by se trestní stíhání či pobyt ve vazbě (kdy právě tento okamžik stavěl žalobce jako zásadní pro zhoršení [anonymizováno] onemocnění) měly souvislost se zhoršením stavu. Znalec závěry svého znaleckého posudku odůvodnil, opřel svá zjištění zejména o předložené lékařské zprávy, ze kterých je zřejmá celá léčba v průběhu let, včetně medikace, vycházel také ze samotného vyšetření žalobce. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že žalobce nemůže být odškodněna za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s [anonymizována dvě slova], neboť neprokázal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím, trestním stíháním a [anonymizována dvě slova]. V této části byl tedy žalobce neúspěšný.

25. Co se týká nároků na náhradu újmy v souvislosti s [anonymizováno] onemocněním, zda se žalobci podařilo nárok prokázat, když se podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi vznikem a progresí [anonymizována dvě slova] a trestním stíháním. Soud zcela uvěřil výpovědi MUDr. [celé jméno svědkyně], která velmi pregnantně popsala při obou svých výsleších počátek onemocnění žalobce i následnou léčbu, pokud se vyjadřovala k příčinám vzniku této poruchy, kdy ona sama ji kladla do souvislosti s trestním stíháním. Upozornila, že poprvé se [anonymizováno] onemocnění objevilo na začátku roku 2014, kdy vyhledal žalobce odbornou pomoc, Následoval [anonymizována dvě slova] a hospitalizace ve Fakultní nemocnici v [obec]. Po skončení hospitalizace se žalobce stal ambulantním pacientem slyšené svědkyně, tato situace trvá do současné doby. MUDr. [celé jméno svědkyně] popsala průběh choroby, uvedla, že se jedná o chronické onemocnění, kdy podle jejího názoru základním spouštěčem byl právě diskomfort v podobě trestního stíhání. V důsledku toho došlo k progresi choroby a situaci, kdy chorobný stav je v podstatě trvalý, lze očekávat i do budoucnosti remise choroby a naopak ataky. Lékařka uvedla, že lze vystopovat zhoršení choroby za situace, kdy se pacient dostává do nestandardní situace, do situace, která je pro něj složitá k řešení, je nekomfortní, či pro něj nepříjemná (například nepřijetí do programu [anonymizována dvě slova], nevyhovění žádosti o zvýšení invalidního důchodu, nutnost setkávat se s větším množstvím lidí po skončení omezujících opatření). Potvrdila, že tato situace je trvalá, pacient je podle jejího názoru odkázán na doživotní medikaci. K těmto závěrům dospěl i znalec [příjmení] [celé jméno znalce] ve svém znaleckém posudku. Také on konstatoval, že poprvé zaznamenal z lékařských zpráv [anonymizováno] ošetření na počátku roku 2014, tedy po o zahájení trestního stíhání. V této souvislosti soud konstatuje, že nelze bez důkazů dovozovat, že by takto negativní dopad na psychiku měly pouze neúspěchy žalobce v podnikání, které on sám připustil ještě před zahájením trestního stíhání. Je zřejmé, že podnikání se sice v některých časových úsecích nevyvíjelo podle jeho představ, zejména pak po neúspěchu spolupráce s panem [příjmení]. Nebylo však zjištěno, že by po těchto“ prohrách“ se žalobce zhroutil, přestal by fungovat a podobně. Tato úvaha zůstala pouze ve fázi domněnek, provedené důkazy však svědčí o tom, že [anonymizováno] porucha byla nastartována právě trestním stíháním. Z výslechu MUDr. [celé jméno svědkyně], lékařských zpráv a ze znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce] soud uzavřel, že v důsledku trestního stíhání došlo u žalobce k poškození zdraví v podobě vzniklého [anonymizováno] onemocnění, je tedy namístě tuto újmu odškodnit.

26. Co se týče výše způsobené újmy, soud vycházel ze znaleckého po MUDr. [celé jméno znalce], který postupoval dvěma variantami. Újmu jednak vyčíslil podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. na částku 120 000 Kč, dále pak postupoval již podle nové právní úpravy a stanovil nemajetkovou újmu částkou 1 212 596 Kč. Podle § 3079 odst. 1 občanského zákoníku právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2014), se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele, přiznat poškozenému náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Soud konstatuje, že žalobce žádal o přiznání náhrady nemajetkové újmy podle nového způsobu odškodňování. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že v případě žalobce skutečně nastaly mimořádné okolnosti, pro které je třeba opustit úvahu o použití vyhlášky č. 440/2001 Sb. a je namístě přistoupit k ocenění obtíží žalobce dle nové metodiky. Soud konstatuje, že již samotná ataka choroby se poprvé objevila až v roce 2014, od té doby se výrazným způsobem rozvíjí a lze konstatovat, že i do budoucna bude trvat, žalobce bude v podstatě trvale omezen ve svém dosavadním způsobu života. Způsob, jakým [anonymizováno] onemocnění zasáhlo do života žalobce, je velmi intenzivní, jak je níže pojednáno, zasáhl celou jeho rodinu, zcela změnil dosavadní způsob života žalobce. A co je zásadní, žalobci v podstatě znemožňuje zařazení se do pracovního procesu a zajištění finančních prostředků. Soud se proto přiklonil k postupu podle § 3079 odst. 2 občanského zákoníku, neboť tento postup shledává spravedlivým ve vztahu k žalobci a k následkům, které jej postihly.

27. Znalec [celé jméno znalce] také, konstatoval,, že jako další spouštěcí moment [anonymizováno] poruchy seznal kortikoidní léčbu. Uvedl, že kortikoidy jsou léky, které výrazným způsobem ovlivňují psychiku, o ovlivnění psychiky těmito léky se zmínila i MUDr. [celé jméno svědkyně]. Pro ustanovení výše újmy, která byla způsobena [anonymizováno] onemocněním, se soud tedy přiklonil k závěrům znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] ve výši 1 212 596 Kč. Z pohledu soudu však bylo třeba tuto částku ponížit, neboť opakovaně bylo zmiňováno, že na vzniku [anonymizováno] poruchy se podílela i léčba [anonymizována dvě slova] podáváním kortikoidů. Je třeba poznamenat, že znalci se ve svém stanovisku, jakou měrou kortikoidní léčba ovlivnila vznik [anonymizováno] poruchy, neshodli, když MUDr. [příjmení] uvažoval o 5 - 10 % vlivu, MUDr. [celé jméno znalce] pak o 50%. Soud konstatuje, že se uchýlil k ponížení uváděné částky o 20 % právě s ohledem na vliv kortikoidní léčby. Vzal v úvahu rozmezí tolerance mezi oběma znalci, dále pak okolnost, že vliv [anonymizována dvě slova] na rozvoj [anonymizováno] obtíží potvrdila i psychiatrička MUDr. [celé jméno svědkyně]. Kortikoidní léčbu podstoupil žalobce i po roce 2014 a psychiatrička uvedla, že zhoršení [anonymizováno] obtíží bylo pozorovatelné právě při nasazení kortikoidní léčby. Soud tedy dospěl k závěru, že lze reálně uvažovat o vlivu kortikoidů na rozvoj [anonymizováno] poruchy v poměru 20%: 80%, kdy 80 % způsobilo právě trestní stíhání. Soud tedy konstatuje, že jako náhradu za újmu na zdraví v podobě psychického onemocnění přiznal žalobci částku 971 000 Kč. Do zbytku byla žaloba týkající se náhrady újmy na zdraví, která byla původně uplatněna v částce 8 000 000 Kč, zamítnuta.

28. Částku 10 000 000 Kč pak žalobce požadoval ve spojení s újmou, kterou mu trestní stíhání způsobilo v osobním životě a v podnikání. Co se týče zásahu do podnikání, zde soud neshledal důvody, pro které by bylo třeba žalobce odškodňovat. Nebylo prokázáno, že by právě trestní stíhání způsobilo to, že se žalobcem přerušili jeho obchodní partneři kontakty. Oba slyšení svědkové uvedli, že obchodní případy nebyly dokončeny kvůli administrativním obtížím, problémům ve stavebním řízení či v důsledku změny postoje investora. V žádném případě žalobce neprokázal, že by právě jeho trestní stíhání způsobilo skončení podnikatelských aktivit. Navíc žalobce se s ohledem na zmařené obchodní případy domáhá odškodnění ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 18 C 312/2018. Soud se tedy zabýval tím, zda trestní stíhání zasáhlo do sféry rodinného života žalobce, v tomto směru má za zjištěné, že zásah nastal. Beze vší pochybnosti bylo zjištěno, že se žalobcem přerušili styky jeho bratr a dcera z prvního manželství. Bratr uvedl, že nebyl schopen snášet zátěž, která byla způsobena trestním stíháním žalobce, když se na něj cizí lidé obraceli s tím, že jeho bratr je stíhaný, překáželo mu to i v zaměstnání, ani po skončení trestního stíhání již k bratrovi vztah nenašel. Dcera z prvního manželství pak uvedla, že nebylo možné s otcem vyjít, reagoval popudlivě, což vedlo ke zhoršení vztahů, které do té doby byly velmi dobré už proto, že žalobce se o dceru staral po rozvodu manželství. Co se týče matky žalobce, ta vypověděla, že nemá problém se se žalobcem stýkat, určité omezení kontaktů spíše viděla ve svých zdravotních problémech. V tomto kontextu soud také poukazuje na účastnickou výpověď žalobce a na jeho vyjádření, které uvedl při vyšetření u znalce [celé jméno znalce], že je matka mu měla za zlé to, že byl neúspěšný v podnikání a naletěl podvodníkovi. Ze širší rodiny lze tedy konstatovat, že v důsledku trestního stíhání došlo k narušení vztahu žalobce s bratrem a dcerou [jméno]. Co se týká manželství žalobce, soud konstatuje, že ačkoliv řízení je vedeno od roku 2017 a žalobce tvrdil, že manželství je rozvráceno, manželství stále trvá. Dokonce sám žalobce, pokud se vyjadřoval před znalcem [celé jméno znalce], své manželství označil jako spokojené. Manželka je také popisována jako osoba, která spolupracuje v rámci léčby, pomáhá při zajišťování medikace psychiatričce. Nicméně soud v tomto případě uzavírá, že je zcela nepochybné, že trestní stíhání do rodinného života žalobce zasáhlo, ostatně obecně lze říci, že trestní stíhání v každém případě dopadá negativně na osoby, kterých se, byť okrajově týká. Manželka popsala změny v osobním životě, zánik intimního soužití, přerušení sociálních vazeb s okolím.

29. Lze tedy uzavřít, že soud shledal důvodný požadavek žalobce na odškodnění zásahem do osobnostní sféry. Spornou byla pouze opět otázka výše tohoto odškodnění. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je přiměřené zadostiučinění nutno stanovit v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě v České republice a obecnému vnímání spravedlnosti, například s ohledem na cenovou úroveň či na výši průměrné mzdy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Nejvyšší soud také opakovaně uložil soudům, aby se při úvaze o výši nemajetkové újmy zabývaly povahou [anonymizováno] věci, délkou trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného, přičemž forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlivosti (například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 30 Cdo 2813/2011). Soud tedy konstatuje, že u osoby žalobce neshledal žádné výjimečné okolnosti, které by mohly vést k úvaze o případném vybočení z běžně přiznávaných částek. Trestní stíhání žalobce netrvalo neúměrně dlouhou dobu, jednalo se o 38 měsíců, žalobce nebyl exponovanou osobou, na kterou by byla upřena výraznější pozornost veřejnosti, než na jakoukoliv jinou fyzickou osobu, nebyl politicky, sportovně či kulturně činný natolik, aby věc byla příliš medializována. Lze tedy uzavřít, že odškodnění by nemělo vybočovat z běžných z mezí, které již byly vyjádřeny v rozhodovací praxi soudů. Namátkou soud zmiňuje rozsudek Okresního soudu Plzeň-město z 19. 2. 2021, sp. zn. 36 C 334/2020, kdy soud projednával nemajetkovou újmu za trestní stíhání, které trvalo 4 roky a 9 měsíců, žadatel byl ohrožen trestní sazbou až 8 let, navíc bylo žalobce zastupitelem. Soud jako oprávněnou shledal částku 120 000 Kč, při přepočtení na dobu trestního stíhání se jednalo o částku 2 100 Kč měsíčně. Dále lze například zmínit rozsudek Městského soudu v Praze ze 7. 10. 2005, kdy byla přiznána nemajetková újma cca 200 000 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající více než 8 let za situace, kdy případ byl výrazně medializován, žadatel byl advokátem, v důsledku trestního stíhání měl pozastavenou činnost. Při zvážení všech okolností daného případu i s přihlédnutím ke změně cenové hladiny v ČR soud konstatuje, že za přiměřené zadostiučinění za zásah do osobnostní sféry žalobce trestním stíháním trvajícím 38 měsíců uvažoval částku 91 200 Kč (vycházejíc z výpočtu 2 400 Kč za každý měsíc trestního stíhání). Za zásah do osobnostní sféry byla tedy přiznána částka 91 200 Kč, do zbytku, kdy původní požadavek žalobce činil 10 000 000 Kč, byla žaloba zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř.. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 1 062 200 Kč. Při úvaze o způsobu výpočtu práva na náhradu nákladů řízení soud vycházel z nálezu Ústavního soudu České republiky I. ÚS 42/16, podle něhož v případě, že žalobce ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokáže základ svého nároku, avšak přiměřené zadostiučinění mu posléze není přiznáno v plné výši, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř., umožňující přiznat i částečně úspěšnému žalobci náklady řízení v plném rozsahu, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Žalobce požádal o přiznání práva na náhradu nákladů řízení pouze za úkony provedené předchozí právní zástupkyní, kdy by se jednalo o 3 úkony právní služby a 3 paušální náhrady. Hodnota úkonu podle § 7, bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 12 580 Kč, paušální náhrada je pak stanovena podle téhož předpisu částkou 300 Kč. Žalobci tedy za právní zastoupení náleží 38 640 Kč. Tato částka je dále navyšována o soudní poplatek uhrazený z podaného odvolání ve výši 3 600 Kč, celkem tedy náleží žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému ve výši 42 240 Kč (předchozí právní zástupkyně nebyla plátkyní DPH). Soud konstatuje, že v rámci závěrečného návrhu se žalobce výslovně zbytku svého nároku na zaplacení náhrady nákladů řízení vzdal.

31. Pro úplnost poznamenává, že soud neukládal neúspěšné žalované straně povinnost zaplatit náklady řízení hrazené státem ani přenesenou poplatkovou povinnost, a to z toho důvodu, že Česká republika je od placení soudních poplatků a náhrad ze zákona osvobozeno.

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem občanského soudního řádu. Žalované bylo uloženo splnit povinnosti dané tímto rozsudkem ve lhůtě 30 dnů od jeho právní moci vzhledem k tomu, že administrativní úkony státu v podstatě nelze činit ve lhůtě kratší. Takto stanovená lhůta není ani vzhledem ke kontextu případu nepřiměřená.