39 C 318/2024 - 140

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Adélou Němečkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 72 200 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 33 906 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 906 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 38 294 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 72 200 Kč od 25. 9. 2024 do 11. 12. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 294 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 135 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2024 domáhala zaplacení částky 72 200 Kč s příslušenstvím. Přípisem z 13. 1. 2025 vzala žalobu částečně zpět co do částky 33 906 Kč z důvodu, že v souvislosti se zánikem pojištění obdržela od žalované odkupné ve výši 33 906 Kč, a to dne 11. 12. 2024. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že dne 10. 3. 2011 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu č. [hodnota] – [Anonymizováno], ve které si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 6 000 Kč ročně. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkově částku 78 000 Kč, žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 5 800 Kč. Žalobkyně se tedy po částečném zpětvzetí žaloby (č.l. 68) domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 38 294 Kč s příslušenstvím, které odpovídá rozdílu mezi celkovou částkou pojistného, kterou žalobkyně uhradila na základě pojistné smlouvy, neboť pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, a výší odkupného ve výši 33 906 Kč, a pojistným plněním ve výši 5 800 Kč, které od žalované obdržela.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle čl. [Anonymizováno] Speciálních pojistných podmínek (dále jen „SPP“ či „Speciální pojistné podmínky“) bylo pojištění definováno jako „[Anonymizováno].“ Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv (čl. [Anonymizováno] SPP). V těchto fondech pak dochází ke zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků. Charakter fondů se liší umístěním finančních prostředků, dosahovaným výnosem a mírou rizika, přičemž investiční riziko nese pojistník. Hodnotu fondu u konkrétní pojistné smlouvy pak vyjadřuje počet podílových jednotek k dané pojistné smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto podílových jednotek.

3. Součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě pak tvoří kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy (čl. [Anonymizováno] SPP), od které se odvíjí pojistné plnění pro případ dožití či plnění pro případ ukončení pojistné smlouvy. Rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Nakládání s pojistným upravuje zmateně [Anonymizováno] SPP, dle kterého je pojistné sníženo o některé poplatky a následně přepočteno na podílové jednotky jednotlivých fondů, je tedy umístěno do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, která je poté snižována o další poplatky (např. cena pojištění, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatek) popsané v SPP. Jednotlivé poplatky jsou popsány v [Anonymizováno] SPP. O některé poplatky uvedené v [Anonymizováno] SPP se pak snižuje pojistné, v důsledku čehož nejsou umístěny do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a o některé je kapitálová hodnota snižována přímo. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojistné smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Pojistná smlouva dále v některých svých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků a parametrů (dále jen „Sazebník poplatků“), který je podle [Anonymizováno] SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento dokument nebyl žalobkyni ze strany žalované dle jejího tvrzení předán, žalobkyně jej neobdržela ani jiným způsobem, ani s ním nebyla žalovanou seznámen. Výše těchto poplatků je důležitá právě s ohledem na skutečnost, že o tyto poplatky je snižována kapitálová hodnota pojistné smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění.

4. Žalobkyně dále poukázala na neurčitost ujednání o poplatcích. Odkázala na závěr Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, tedy že: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“ Dále se žalobkyně odkázala rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy takto: „Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu... Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele.“ Přehled poplatků se podle žalobkyně nestal součástí pojistné smlouvy, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná ustanovení [Anonymizováno] SPP.

5. Žalobkyně uvedla, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy, neboť ve výše uvedených ujednáních spatřoval ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 8. 4. 2024, ta však dluh neuhradila.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila. K zániku pojistné smlouvy došlo ke dni 31. 10. 2024 z důvodu výpovědi ze strany žalobkyně. Žalovaná vyplatila žalobkyni odkupné ve výši 33 906 Kč a pojistné plnění ve výši 5 800 Kč, tj. celkem 39 706 Kč. Žalovaná smlouvu označila za určitou a srozumitelnou a akcentovala, že žalovaná po celou dobu trvání smlouvy poskytovala pojistnou ochranu a pro případ pojistné události byla připravena vyplatit pojistné plnění, a na jejímž základě žalobkyně řádně platila pojistné, o čemž svědčí i poskytnuté pojistné plnění žalobkyni. Dále uvedla, že součástí pojistné smlouvy jsou mj. dokumenty, které žalobkyně před uzavřením pojistné smlouvy převzala a seznámila se s nimi, což prokazuje prohlášení žalobkyně a její vlastnoruční podpis v návrhu na uzavření pojistné smlouvy, tj. Všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno] a Speciální pojistné podmínky [Anonymizováno]. Systém nákupu a prodeje podílových jednotek byl jasně popsán v ujednání všeobecných pojistných podmínek, stejně tak byl v sazebníku poplatků jasně stanoven procentuální rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek. Dále uvedla, že byl žalobkyni doručen výroční dopis, kde byla mj. uvedena i měsíční výše pojistného, hodnota fondů ke specifikovanému datu, včetně hodnoty podílových jednotek pojistníka, plateb pojistného, pohybů na účtu pojistníka včetně stržené výše rizikového pojistného a souhrnu poplatků. Dále žalovaná namítla z procesní opatrnosti promlčení uplatněného nároku a vznesla námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění účastníků, kdy nepromlčené plnění poskytnuté žalovanou žalobkyni zjevně převyšuje příp. nepromlčené plnění poskytnuté žalobkyní.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

8. Soud provedl dokazování předloženými listinami a z tvrzení stran, která se shodovala, a z provedených listinných důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

9. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) (viz č.l. 196) má soud za zjištěné, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] 2011 pojistnou smlouvu, [Anonymizováno], jejíž součástí byly mimo jiné i všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno]. Žalobkyně obdržela od žalované celkově částku ve výši 39 706 Kč tvořenou pojistným plněním a odkupným. Žalobkyně uhradila žalované za poslední 2 roky před podáním žaloby částku 12 000 Kč, za poslední 3 roky před podáním žaloby částku 18 000 Kč.

10. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 5 800 Kč, a po podání žaloby žalobkyni vyplatila částku 33 906 Kč jako odkupné z ukončené pojistné smlouvy.

11. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno] (dále jen „VPP“) a Speciální pojistné podmínky [Anonymizováno] (dále jen „SPP“) (zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum] 2011 (č.l. 9), potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum] 2011 (č.l. 10), z Všeobecných pojistných podmínek [Anonymizováno] (č.l. 36) (mezi stranami taktéž nesporné). Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobkyně ke dni [datum] 2024 (mezi stranami nesporné, č.l. 38). Žalobkyně na základě pojistné smlouvy uhradila žalované platby v celkové částce 78 000 Kč (mezi stranami nesporné).

12. Předmětem pojištění bylo ve smlouvě uvedeno pojištěné dítě – pojištění trvalých následků úrazu, velmi vážných onemocnění, denní odškodné za úraz, hospitalizace – úraz nebo nemoc pojištění, vše s měsíčním pojistným ve výši 6 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy na č.l. 9 a z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 6. 10. 2011 na č.l. 10).

13. Na druhé straně návrhu za uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum] 2011 na č.l. 9 p. v. bylo uvedeno prohlášení žalobkyně coby pojistníka, že byla seznámena a souhlasí se Všeobecnými pojistnými podmínkami [Anonymizováno] a se Speciálními pojistnými podmínkami [Anonymizováno], rovněž potvrdila jejich převzetí. Pojistná smlouva sama, resp. návrh na uzavření pojistní smlouvy ze dne [datum] 2011 ani potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne [datum] 2005 neobsahovaly nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného (vše zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy z č.l. 9 a z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy na č.l. 10).

14. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. [hodnota]– flexibilní životní pojištění ze dne [datum] 2011 (na č.l. 10) plyne rozsah sjednaného pojištění - pojištěné dítě – pojištění trvalých následků úrazu, velmi vážných onemocnění, denní odškodné za úraz, hospitalizace – úraz nebo nemoc pojištění, pojištění zproštění od placení pojistného pro případ smrti, vše s měsíčním pojistným ve výši 6 000 Kč.

15. Nakládání s pojistným a jednotlivé poplatky, náklady a cenu pojištění upravuje čl. [Anonymizováno] Speciálních pojistných podmínek [Anonymizováno] („SPP“) nazvaný jako „[Anonymizováno]“ a čl. [Anonymizováno] těchto speciálních pojistných podmínek nazvaný jako „[Anonymizováno]“. Čl. [Anonymizováno] stanoví, že pojistné je používáno podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. Čl. [Anonymizováno][Anonymizováno]stanoví, že pojistitel bude za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele, následuje přehled jednotlivých poplatků, za nimi se dále uvádí, že výše poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků. Platný sazebník poplatků je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech.“ (mezi stranami nesporné).

16. Z přehledu plateb (č.l. 40) bylo zjištěno, že žalobkyně hradila žalované od [datum] 2011 částku ve výši 6 000 Kč ročně (pozn. soudu – soud se s ohledem na právní posouzení uvedené níže zaměřil na přijatá plnění za poslední 3 roky před podáním žaloby tj. 3 roky zpětně od 9. 10. 2024), žalobkyně uhradila žalované za období od 9. 10. 2021 do 9. 10. 2024 celkem částku 12 000 Kč.

17. Ze žádosti o ukončení pojistné smlouvy (č.l. 38) z [datum] 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o ukončení pojistné smlouvy.

18. Z přípisu žalované žalobkyni (č.l. 39) ze dne 6. 11. 2024 bylo zjištěno, že k ukončení pojistné smlouvy došlo dne [datum] 2024.

19. Z přehledu stavu pojistné smlouvy č. [hodnota] k 31. 12. 2012 (č.l. 43 p.v.), k 31.12.2013 (č.l. 44), dále k 31. 12. 2014 (č.l. 44 p.v.), k 31.12.2015 (č.l. 45), k 31.12.2016, (č.l. 45 p.v.), k 31.12.2017 (č.l. 46), k 31.12.2018 (č.l. 48), k 31.12.2019 (č.l. 49 p.v.), k 31.12.2020 (č.l. 50 p.v.), k 31.12.2021 (č.l. 51 p.v.), k 31.12.2022 (č.l. 52 p.v.), k 31.12.2023 (č.l. 54) bylo zjištěno, že jsou v těchto dokumentech (tzv. výročních dopisech) uvedeny tyto údaje: počátek a konec pojištění, pojistná částka pro případ smrti a průměrné roční zhodnocení, dále stav kapitálové hodnoty, disponibilní zůstatek (maximální možná výplata) a náklady na poskytnuté pojistné služby, dále přehled zaplaceného pojistného za příslušné období, a částka pojistného uhrazená na pojištění pro případ smrti nebo dožití a ostatní pojištěná rizika.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

21. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] 2011 pojistnou smlouvu, [Anonymizováno], jejíž součástí byly mimo jiné i všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno]. Žalobkyně obdržela od žalované celkově částku ve výši 39 706 Kč tvořenou pojistným plněním a odkupným. Žalobkyně uhradila žalované za poslední 2 roky před podáním žaloby částku 12 000 Kč, za poslední 3 roky před podáním žaloby částku 18 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 5 800 Kč, a po podání žaloby žalobkyni vyplatila částku 33 906 Kč jako odkupné z ukončené pojistné smlouvy.

22. Soud po provedeném dokazování dále dospěl k závěru, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy seznámila se všeobecnými pojistnými podmínkami [Anonymizováno] a speciálními pojistnými podmínkami [Anonymizováno], neboť v pojistné smlouvě žalobkyně výslovně prohlásila, že potvrzuje jejich převzetí a souhlasí s nimi. Ačkoli je si soud vědom, že toto prohlášení se nemusí zakládat na pravdě, s ohledem na právní posouzení specifikované níže se soud blíže nezabýval otázkou, zdali byla žalobkyně se sazebníkem poplatků skutečně seznámena či nikoli, neboť to nebylo pro právní posouzení rozhodné. Se zřetelem k tomuto závěru se soud I. stupně pro nadbytečnost blíže v odůvodnění rozsudku nerozebíral další provedené důkazy vyjma důkazů specifikovaných shora, neboť se v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení primárně zabýval otázkou promlčení nároku žalobkyně.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

24. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 25. 2. 2005, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

25. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

26. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

27. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (žalovaná zde poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat argument žalované, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (žalované zde poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).

28. Soud I. stupně pokládá za zásadní určit, zdali v daném případě, tj. při sjednávání životního pojištění a nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy, bylo možno dosazení a provedení shora uvedeného výpočtu, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Tedy zdali bylo možno rozlišit investiční a rizikovou složku sjednaného pojištění. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (v okolnostech projednávané věci byla označena jako pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (v dané věci označovaná jako poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

29. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a speciálních pojistných podmínek) zjistit nelze. Výši nákladů nebylo možno v okamžiku uzavření smlouvy určit.

30. Argumentace žalované, že výši průběžně odečítaných poplatků bylo možno vyvodit z každoročních informací o stavu pojistné smlouvy resp. výročních dopisů, je rovněž nepřiléhavá. Jednak zasílání jakýchkoli následných dopisů nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně vypočítat.

31. Podle názoru soudu I. stupně je výše uvedená neurčitost podstatným nedostatkem zakládajícím absolutní neplatnost takového právního jednání, neboť při absenci určitého ujednání o výši částky investiční a rizikové složky investičního pojištění není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze-li dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného právního poměru v tom smyslu, pak tato neurčitost „investiční složky“ brání platnému sjednání „rizikového“ pojištění. V projednávaném případě jde sice o neurčitost, nikoli zánik hlavního pojištění, nicméně z logiky věci plyne, že je namístě uplatnit stejnou úvahu i co se týče příp. sjednaného připojištění, tedy, že při neurčitosti hlavního (investičního) pojištění nelze oddělit pouze (rizikové) připojištění, a to považovat za platně sjednané.

32. V této souvislosti je dále nutno poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

33. U smlouvy neplatné pro neurčitost (ale také pro zneužívající ujednání) má soud I. stupně za to, že smluvní strana může tento nedostatek rozpoznat ihned, neboť v průběhu času se stav neurčitých či zneužívajících ujednání nijak nemění, smlouva konkrétního znění je zcela stejně (ne)určitá v okamžiku uzavření jako kdykoli později. Žalobkyně mohla neurčitost smlouvy rozpoznat již v okamžiku jejího uzavření, případně kdykoli v průběhu trvání této smlouvy, nikoli se neplatnosti smlouvy domáhat až po zániku této smlouvy. Ostatně všechny stěžejní argumenty, které proti smlouvě v žalobě uvedl, bylo možno uplatnit při podpisu smlouvy nebo kdykoli poté.

34. Soud I. stupně proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Soud si je vědom, že žalobkyně poukazovala na některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, na jejichž základě argumentovala pro aplikaci směrnice (a následně i pro závěr, že námitka promlčení je neopodstatněná či rozporná s dobrými mravy), soud I. stupně nicméně dospěl k závěru, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy.

35. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatila, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

36. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

37. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

38. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

39. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

40. Z důvodu hospodárnosti řízení se soud dále zabýval otázkou promlčení (případného) práva na vydání bezdůvodného obohacení, neboť soud považoval tento postup za hospodárný a v souladu s judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006 nebo ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006).

41. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (lhůty) práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby (lhůty) od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

42. Soud I. stupně dospěl k závěru, že pokud žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí lhůta. K otázce počátku běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby pak soud I. stupně poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023-233, dle kterého „K otázce promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení s poukazem na ustálenou judikaturu akcentoval, že za rozhodný pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je nutno považovat den, kdy se oprávněná dozvěděla, že došlo na její úkor k získání bezdůvodného obohacení, a kdo ho získal, přičemž takovou vědomostí není míněna znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.“. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí lhůty, soud je si vědom rozhodnutí zdejšího a odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění vs. námitky promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní lhůty v těchto rozhodnutích liší, tj. zdali je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, konečného vyúčtování anebo od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Soud s ohledem na výše uvedené proto při posuzování nároku vyšel z procesní opatrnosti primárně z objektivní promlčecí lhůty, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí lhůtou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní lhůty, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna.

43. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo; neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, když žádný takový závěr z provedeného dokazování nevyplynul a nadto by byl zcela nelogický, když žalovaná vyplatila žalobkyni tzv. odkupné v celkové výši 33 906 Kč. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by žalovaná věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob měly obě dvě smluvní strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo práva spotřebitele nebo že by tato námitka byla v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání. V tomto směru je potřeba zdůraznit, že žalovaná nijak nebránila žalobkyni, aby svůj nárok uplatnil řádně a včas. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by jakkoli odporovalo dobrým mravům. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná mu v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023). Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 18 000 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila částku 33 906 Kč.

44. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění soudu I. stupně ohledně běhu subjektivní promlčecí lhůty shora) před podáním žaloby proto soud shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. V uvedeném tříletém období před podáním žaloby žalobkyně žalované zaplatila celkem 18 000 Kč a žalovaná žalobkyni celkem 33 906 Kč. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 18 000 Kč) námitku započtení vyplaceného odkupného. Soud tento úkon interpretoval tak, že proti pohledávce žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná započetla svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, což je postup, který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení, jakkoli tento názor soud nezastává). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalobkyně žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni, soud shledal námitku započtení opodstatněnou a žalobu zamítl v celém rozsahu včetně nepromlčeného nároku na zaplacení částky 18 000 Kč.

45. Soud rozhodl výrokem I. o zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, a to v souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na částečné zpětvzetí (č.l. 68) a souhlas žalované s tímto částečným zpětvzetím.

46. K otázce částečného zpětvzetí žaloby (č.l. 68) co do částky 33 906 Kč a tedy posouzení úspěchu/neúspěchu ve věci ve vztahu k nákladům řízení (výrok III.) v souvislosti s procesním zaviněním zastavení řízení v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí, soud uvádí, že žalobkyně sama v žalobě doručené soudu dne 9. 10. 2024 uvedl, že pojistná smlouva skončila výpovědí, z provedeného dokazování však vyplynulo, že smlouva byla ukončena uplynutím dne 31. 10. 2024 (viz č.l. 39), tedy až po podání žaloby. Navzdory tomu, že bylo důvodně očekávatelné, že žalovaná vyplatí v důsledku skončení pojistné smlouvy žalobkyni odstupné (ostatně tak, jak to činí běžně i v jiných případech a tato skutečnost je zcela jistě právnímu zástupci žalobkyně známa, neboť zastupuje u zdejšího soudu mnoho dalších klientů proti žalované ve skutkově obdobných sporech týkajících se (ne)platnosti smlouvy o investičním životním pojištění, kde je odstupné taktéž ze strany žalované vypláceno v rozmezí několika dnů po skončení pojistné smlouvy), žalobkyně v žalobě požadovala i částku odkupného, která žalobkyni ze strany žalované ještě nebyla vyplacena, neboť k ukončení smlouvy došlo až po podání žaloby. Soud tedy nespatřuje procesní zavinění na straně žalované v tom, že došlo k zastavení řízení co do uhrazené částky, a to přesto, že k úhradě dlužné částky došlo až po podání žaloby dne, neboť co do této částky byla žaloba podána předčasně. V postupu žalobkyně, resp. jejího právního zástupce, soud I. stupně vnímá spíše snahu o přiznání alespoň části nákladů řízení navzdory neúspěchu ve věci s ohledem na promlčení nároku, a to v reakci na množící se soudní judikaturu u zdejšího soudu v obdobných případech týkajících se investičního životního pojištění. Soud v tomto směru poukazuje také na skutečnost, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalované již dne 10. 9. 2024, tedy ještě před skončením pojistné smlouvy, žalované tedy nebyla před podáním žaloby žalobkyní dána objektivní možnost, aby po skončení pojistné smlouvy vyplatila žalobkyni odstupné.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch (viz odůvodnění – předchozí bod), tedy žalované, a to v celkové výši 20 135 Kč. Ta se sestává z odměny za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „AT“), (1 úk. - příprava a převzetí zastoupení, 1 úk. – vyjádření k žalobě z 9. 12. 2024) z tarifní hodnoty 72 200 Kč (tj. před částečným zpětvzetím žaloby), tj. 1 úkon právní služby á 4 020 Kč; a dále z odměny za 2,5 úkonů právní služby (1 úk. vyjádření k replice žalobkyně z 6. 3. 2025, 1 úk. - účast na jednání konaném dne 13. 5. 2025, úk. – účast na jednání před soudem za účelem vyhlášení rozsudku) z tarifní hodnoty 38 294 Kč (po částečném zpětvzetí – viz č.l. 68); tj. 1 úkon za 2 660 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 2 x 300 Kč 3 x 450 Kč za jeden úkon právní služby, celkem ve výši 1 950 Kč, a dále 21% DPH, celkem tedy po zaokrouhlení 20 135 Kč.

48. Pro úplnost soud konstatuje, že od 1. 1. 2025 došlo k novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to vyhláškou č. 258/2024 Sb.; dle jejího čl. II. za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Soud tak rozhodl o náhradě nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v závislosti na tom, kdy byly úkony právní služby učiněny, tj. zdali tomu bylo do 31.12.2024, či poté.

49. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení