39 C 33/2023 - 118

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Štamberka, Ph.D. a přísedících Mgr. Václava Vlka a Mgr. Anny Diblíkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] [Anonymizováno] IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dopisem ze dne 7. 12. 2022, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 21 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dopisem ze dne 7. 12. 2022. Žalobní tvrzení 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že byl žalobce zaměstnán u žalované jako obchodní zástupce s pracovní smlouvou sjednanou na dobu neurčitou. [adresa] výkonu práce byla [adresa] s výrazným zaměřením na terénní činnost u zákazníků.

3. Od 1. 11. 2022 byl žalobce v pracovní neschopnosti, která skončila dne 29. 11. 2022. Žalobce byl obratem dne 7. 12. 2022 propuštěn z důvodu šesti neomluvených absencí. Žalovaná tvrdila, že žalobce nevykonával svou práci bez řádné omluvy mezi 30. listopadem a 7. prosincem 2022.

4. Od 3. 11. 2022 však žalovaná zablokovala žalobci přístup do všech pracovních systémů (např. SAP, Outlook), které byly nezbytné pro plnění jeho pracovních povinností. Přesměrování pracovního telefonu na nadřízeného bez upozornění a odebrání služebního vozidla dne 29. 11. 2022 dále znemožnilo plnění pracovních povinností. I přes ukončení pracovní neschopnosti nemohl žalobce vykonávat svou práci kvůli výše uvedeným překážkám.

5. Žalobce dne 30. 11. 2022 písemně informoval zaměstnavatele o překážkách v práci a vyzval jej k jejich odstranění. Dopis byl doručen na sídlo žalované dne 2. 12. 2022. Žalovaná na výzvu nereagovala, čímž úmyslně prodlužovala situaci, aby mohla využít neomluvených absencí k okamžitému zrušení pracovního poměru.

6. Žalobcova nepřítomnost nebyla zaviněná a nevykazuje znaky zvlášť hrubého porušení pracovních povinností. Žalobce v souladu se zákoníkem práce oznámil žalované, že trvá na pokračování pracovního poměru, a opakovaně navrhoval smírné mimosoudní vyřešení sporu. Žalovaná však na tyto návrhy nereagovala. Vyjádření žalované 7. Žalovaná potvrdila, že pracovní poměr žalobce ukončila okamžitým zrušením dne 7.12. 2022 pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností (šest po sobě jdoucích neomluvených absencí od 30. listopadu do 7. prosince 2022). 8. [adresa] výkonu práce žalobce byla dle pracovní smlouvy obec [adresa], přičemž kancelář na pobočce [adresa] byla standardním pracovištěm, kde žalobce měl trávit část pracovní doby a kde probíhaly pravidelné týdenní schůzky.

9. Zablokování přístupu žalobce do systémů (např. SAP) a přesměrování příchozích hovorů z pracovního telefonu byly běžná opatření přijatá během pracovní neschopnosti žalobce (od 1. do 29. listopadu 2022). Tato opatření měla zajistit obsluhu klientů žalobce ostatními zaměstnanci, přičemž odchozí hovory a SMS zprávy z pracovního telefonu žalobce zůstaly aktivní. Přístup do systémů ani pracovní telefon nejsou formálně definovány jako nezbytné nástroje výkonu práce obchodního zástupce, a proto jejich omezení nelze považovat za překážku v práci. Po skončení pracovní neschopnosti žalobce dne 30. 11. 2022 žalovaná neviděla důvod obnovit přístup k systémům, protože žalobce nenastoupil do práce a nekomunikoval jinak než zasláním dopisu.

10. Dne 29. 11. 2022 žalobce předal služební vozidlo na pobočce [adresa] za účelem výměny pneumatik. Vozidlo nebylo žalobci „odebráno“, a jeho přidělení nebylo podmínkou plnění pracovních povinností žalobce.

11. Žalobce byl emailem i telefonicky opakovaně vyzýván k návratu na pracoviště od 29. 11. 2022. Na tyto výzvy nereagoval, místo toho zaslal dopis, který žalovaná obdržela až dne 5. 12. 2022. Žalobce měl povinnost dostavit se na své pracoviště na pobočce [adresa] a případné překážky komunikovat osobně. Nenastoupení do práce bez předchozího oznámení je považováno za neomluvenou absenci.

12. Žalobce účelově zvolil konfrontační přístup, aby se vyhnul výkonu pracovních povinností během výpovědní doby. Například upozornění na překážky v práci přišlo až v den očekávaného nástupu do práce (30. 11. 2022). Během pracovní neschopnosti žalobce žádné námitky nevznesl.

13. Žalovaná s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Skutkový stav 14. Z kopie pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2020 a kopie dohody o její změně ze dne 6. 8. 2021 vyplývá, že na základě ní byl žalobce zaměstnán u žalované na pozici obchodní zástupce, a to nejprve na dobu určitou do 31. 8. 2021. Následně byla výše uvedeným dodatkem doba trvání pracovního poměru změněna na dobu neurčitou. Pracovní doba žalobce byla upravena v článku 8 pracovní smlouvy následovně: „(1) Pracovní doba činí 40 hodin týdně a je zaměstnavatelem rozvržena do kalendářního týdne. Tímto smluvním ujednáním se nevylučuje oprávnění zaměstnavatele rozvrhnout pracovní dobu nerovnoměrně. (2) Zaměstnanec je povinen během pracovní doby zvládat stanovené úkoly tak, aby minimalizoval práce přesčas. (3) Zaměstnanec je povinen na pracoviště přijít včas a řádně připraven. (4) Zaměstnanec je povinen řádně zaznamenávat své příchody a odchody na pracoviště stanoveným způsobem, aby byla evidována jeho celková pracovní doba. (5) Začátek a konec pracovní doby určuje vedení firmy nebo přímý nadřízený.“ 15. Z kopie výpovědi z pracovního poměru ze dne 31. 10. 2022 vyplývá, že tato byla dána žalobcem jakožto zaměstnancem žalované s tím, že na základě ní pracovní poměr zanikne uplynutím zákonné dvouměsíční výpovědní doby dnem 31. 12. 2022.

16. Z kopie okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 7. 12. 2022 vyplývá, že jím žalovaná zastoupená: [tituly před jménem] [adresa], HR Managerem, zrušila jakožto zaměstnavatel dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („zákoník práce“), pracovní pomě žalobce dle pracovní smlouvy ze dne 24. 8. 2020. Tento postup byl odůvodněn následovně: „K porušení povinností zvlášť hrubým způsobem došlo tím, že jste se v období od 30.11.2022 do 07.12.2022 dopustil v šesti dnech po sobě jdoucích neomluvené absence na pracovišti, aniž byste jakýmkoliv způsobem oznámil zaměstnavateli tuto absenci, a aniž byste tuto absenci jakkoliv zdůvodnil (např. i dodatečně předloženým lékařským potvrzením atp.). Neomluvenou absenci jste zaměstnavateli ani dodatečně nijak nevysvětlil. Vaše jednání spočívající v neomluvené absenci způsobilo zaměstnavateli významné provozní problémy zejm. tím, že byl nucen nastavit nový systém fungování a rozdělování práce na další kolegy na Vašem pracovišti. Vaše portfolio, které čítá 183 zákazníků, muselo být rozděleno tak, aby byl zajištěn standardní servis a nebylo poškozeno dobré jméno naší společnosti. Nejen na již hodně vytíženého obchodního zástupce, ale i ne kolegy z dalšího oddělení (realizace), což bylo pro zaměstnavatele zvlášť složité zejm. v době blížícího se konce kalendářního roku a v době, kdy dobíhá podzimní prodejní akce. V současné době nestíháme oslovovat všechny stávající zákazníky a vytvářet nové akvizice (dochází ke ztrátě případného zisku). Dále dochází i ke zpoždění osobního informování zákazníků, kteří mají získat dárek z podzimní akce. Pokud nestihneme předat všem zákazníkům z Vašeho svěřeného portfolia Vánoční dárky, vzájemně nastavené vztahy mohou být tímto poškozeny, což může mít další dopady na obchod a případný zisk.“ 17. Z kopie dopisu žalobce ze dne 9. 12. 2022 ve věci „neplatné okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem a trvající pracovní poměr mezi [jméno FO] a společností [právnická osoba] [Anonymizováno]. (dále jen [právnická osoba])“ vyplývá, že jím žalobce žalované sdělil, že zaslané okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvám na tom, aby i nadále byl zaměstnancem dle platné pracovní smlouvy ze dne 24. 8. 2020. Důvod okamžitého zrušení svého pracovního poměru označil za nepravdivý a zacházení ze strany žalované označil za nerovné hraničící až s diskriminací.

18. Z kopie předávacího protokolu pro užívání vozidla ze dne 29. 11. 2022 vyplývá, že jeho předmětem bylo předání vozidla [jméno FO] [jméno FO], RZ: [SPZ]. VIN: [VIN kód]. Vozidlo včetně příslušenství bylo ke dni podpisu protokolu předáno žalobcem pracovníkovi žalované panu [adresa].

19. Z kopie dopisu žalobce ze dne 30. 11. 2022 ve věci „Překážky v práci na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce“ vč. dodejky RR [Anonymizováno] CZ vyplývá, že daným dopisem žalobce žalované sděluje: „U vaší společnosti jsem zaměstnán jako obchodní zástupce, v současné době jsem ve výpovědi. Bohužel jsem během dvouměsíční výpovědní doby byl nucen odevzdat služební vozidlo, byl mi zablokován přístup do pc, a tedy i všech systémů společnosti, elektronické pošty a kalendáře, zároveň je můj mobil přesměrovaný na telefonní číslo [tel. číslo]. Nemohu tedy z výše uvedených důvodů vykonávat práci dle platné pracovní smlouvy. Z těchto důvodů zůstávám doma a požaduji ode dne 30.11.2022 aby mi byla přiznána mzda ve výši průměrné mzdy, a to až do doby skončení pracovního poměru ke dni 31.12.2022 včetně. A to dle zákona § 208 zákoníku práce ostatní překážky v práci na straně zaměstnavatele. V současné době mám ve svém držení sim kartu, Notebook, dokovací stanici k notebooku a kabelu na notebook. Tyto věci může někdo ve smluvený termín vyzvednout na mé adrese. S ohledem na to, že mi bylo odebráno služební vozidlo a pracovníci IT oddělení odmítli můj návrh, že předám i pc vybavení s vozem, tak již nemám, jak vybavení dopravit. Pokud by se tak nestalo do 31.12.2022 budou věci doručeny do 06.01.2023 na pracoviště IT.“ Předmětný dopis byl žalované doručen dne 2. 12. 2022.

20. Z kopie potvrzení o zaměstnání ze dne 8. 12. 2022 vyplývá, že toto bylo vystaveno žalovanou ohledně pracovního poměru žalobce. Tento měl dle žalované trvat od 24. 8. 2020 do 7. 12. 2022. Jako důvod jeho ukončení bylo uvedeno: „ukončeno zaměstnavatelem z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§55 odst. 1 písm. b) nebo §52 písm. g) zákona 262/2006 Sb.)“.

21. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [adresa] vyplývá: Svědkyně je zaměstnankyní žalované. Pracuje jako HR manažerka a dříve z tohoto titulu spolupracovala s žalobcem, který zastával pozici obchodního zástupce. Žalobce pracoval pro žalovanou přibližně dva roky jako obchodní zástupce. Jeho náplní bylo získávání zákazníků, péče o klienty a hledání nových obchodních příležitostí. V říjnu 2022 podal žalobce výpověď, na základě níž měl jeho pracovní poměr skončit dne 31. 12. 2022. Hned po podání výpovědi, dne 1. 11. 2022, nastoupil na dočasnou pracovní neschopnost. Žalobce následně požádal svědkyni o schůzku mimo firmu. Setkali se v kavárně, kde se primárně bavili o jeho zdravotním stavu. Žalobce dále uvedl, že nechce dále pracovat u žalované. Svědkyně mu nabídla možnost ukončení pracovního poměru dohodou, s finanční kompenzací za prosinec. Žalobce přislíbil kontakt po ukončení pracovní neschopnosti, což se nestalo. Během pracovní neschopnosti žalobce komunikoval se svědkyní přes svůj soukromý e-mail a telefon. Pracovní telefon měl přesměrovány příchozí hovory na vedoucího pobočky (pana [Anonymizováno]). Odchozí hovory ale zůstaly funkční. Po ukončení pracovní neschopnosti (29. 11. 2022) se měl žalobce následující den dostavit na pracoviště nebo kontaktovat zaměstnavatele, což neudělal. Svědkyně se jej snažila kontaktovat telefonicky a e-mailem, ale bez úspěchu. Přístup žalobce do informačních systémů byl omezen během pracovní neschopnosti. Nejednalo se o běžnou praxi, ale o individuální opatření, zejména z důvodu ochrany obchodních informací. Svědkyně neměla přímé informace o důvodech zablokování přístupu a uvedla, že obchodní zástupci obvykle přístup neztrácejí. Dne 29. 11. 2022 žalobce vrátil služební vozidlo na pobočku [adresa] kvůli přezutí pneumatik. Vrácení vozidla nebylo běžnou praxí spojenou s přezouváním, a že nezná přesné důvody tohoto kroku. Svědkyně dopis žalobce ze dne 30. 11. 2022, který upozorňoval na překážky v práci, obdržela až dne 6. 12. 2022. Tento dopis byl adresován na sídlo společnosti ([Anonymizováno]), kde se běžně žádní zaměstnanci nenacházejí. Po pěti dnech neomluvené absence (30. 11. – 7. 12. 2022) a neúspěšné komunikaci s žalobcem rozhodla žalovaná, po konzultaci s právním zástupcem, o okamžitém zrušení pracovního poměru. Žalobce měl kancelář na pobočce [adresa], kde měl k dispozici pracovní stůl. Čas strávený v kanceláři a v terénu se pohyboval v poměru přibližně 50:

50. Pravidelné týdenní schůzky probíhaly na pobočce [adresa] a byly pro žalobce povinné. Absence žalobce negativně ovlivnila obchodní činnost pobočky [adresa], protože péče o klienty byla klíčová. Klienty žalobce převzal vedoucí pobočky pan [jméno FO].

22. Na základě výše popsaných skutkových zjištění učinil soud níže uvedený závěr o skutkovém stavu: Žalobce byl zaměstnán u žalované jako obchodní zástupce na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 28. 4. 2020. Od 6. 8. 2021 byl pracovní poměr prodloužen na dobu neurčitou. Po podání výpovědi pracovního poměru žalobcem dne 31. 10. 2022 měl pracovní poměr skončit dne 31. 12. 2022. Od 1. 11. 2022 do 29. 11. 2022 byl žalobce v pracovní neschopnosti. Během ní byl žalobci omezen přístup k firemním systémům, zejména k informačnímu systému SAP, e-mailu a dalším pracovním nástrojům. Pracovní telefon žalobce měl přesměrovány příchozí hovory na vedoucího pobočky [adresa] (pana [Anonymizováno]), zatímco odchozí hovory a SMS zůstaly funkční. Účelem těchto opatření, která nebyla běžnou praxí, byla ochrana obchodních informací a prevence jejich možného zneužití ve prospěch konkurence. Dne 29. 11. 2022 předal služební vozidlo [jméno FO] [jméno FO] pracovníkovi žalované na pobočce ve [adresa]. Žalobce zaslal dne 30. 11. 2022 dopis, v němž uvedl, že z důvodu omezeného přístupu k firemním nástrojům (PC, systémy, e-mail) a přesměrování pracovního telefonu nemůže vykonávat práci. Dopis byl doručen žalované dne 2. 12. 2022. Po ukončení pracovní neschopnosti se žalobce nedostavil na pracoviště. Tato situace trvala do 7. 12. 2022, kdy žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce. Jako důvod uvedla neomluvené absence v období od 30. 11. do 7. 12. 2022. Absence žalobce jí měly způsobit provozní problémy, včetně nutnosti přerozdělení klientského portfolia (183 zákazníků) mezi jiné zaměstnance. Žalobce dne 9. 12. 2022 označil zrušení pracovního poměru za neplatné. Tvrdil, že mu byly bráněny podmínky k výkonu práce, a obvinil žalovanou z diskriminačního zacházení.

23. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Vlastní hodnocení 24. Aby bylo okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce platné, musí zaměstnavatel prokázat porušení povinností na straně zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná v tomto ohledu uplatňuje neomluvené absence žalobce v období od 30. 11. 2022 do 7. 12. 2022.

25. K problematice neomluvených absencí jakožto důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem existuje bohatá judikatura. Lze v tomto ohledu odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007, který předmětnou judikaturu shrnuje následovně: „Soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že neomluvené zameškání práce v trvání pěti dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením. Jednání zaměstnance znamenající porušení pracovní kázně však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu, jak výše uvedeno; z okolností, které vyšly v posuzované věci za řízení najevo, vyplývá, že při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně žalobcem a důvodů, pro které lze výjimečně rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením, mělo být kromě délky nepřítomnosti žalobce v práci také přihlédnuto zejména k důsledkům nepřítomnosti žalobce v práci pro žalovaného, k dosavadnímu postoji žalobce k plnění pracovních úkolů, k míře jeho zavinění a ke způsobu a intenzitě porušení jeho konkrétních pracovních povinností. Odvolací soud se však těmito okolnostmi nezabýval a neopatřil si k tomu všechny potřebné skutkové poznatky.“.

26. Dále je namístě připomenout rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 21 Cdo 631/2019, z nějž mimo jiné vyplývá, že „seznámení zaměstnance s písemně vypracovaným rozvrhem týdenní pracovní doby a jeho změnou nutně nevyžaduje, aby zaměstnavatel rozvržení týdenní pracovní doby (jeho změnu) vždy zaměstnanci předal v písemné podobě; je-li rozvrh týdenní pracovní doby učiněn součástí pracovního řádu nebo jiného vnitřního předpisu, popřípadě ve formě písemného pokynu zaměstnavatele, s nímž má zaměstnanec možnost se seznámit, postačí, je-li mu podána informace, že některým z uvedených způsobů ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby došlo. Dokud nejsou splněny obě podmínky stanovené ustanovením § 84 zák. práce spočívající v zaměstnavatelem vypracovaném písemném rozvrhu týdenní pracovní doby a v seznámení zaměstnance s jeho obsahem v zákonem stanovené, popřípadě zaměstnavatelem a zaměstnancem dohodnuté době, ke změně v rozvržení týdenní pracovní doby nedochází (nové rozvržení týdenní pracovní doby nenabývá účinnosti) a zaměstnanec se nevykonáváním práce v takto neúčinně rozvržené týdenní pracovní době nemůže ani dopustit neomluveného zameškání práce.“.

27. Z výše uvedeného vyplývá, že se žalovaná mohla s úspěchem dovolávat žalobcových neomluvených absencí pouze v případě, že mu předtím písemně rozvrhla pracovní dobu a toto mu oznámila ve lhůtách dle § 84 zákoníku práce. Ve světle výše uvedené judikatury nedostatky v tomto ohledu pojmově vylučují neomluvené zmeškání práce zaměstnancem, a tedy i důvodnost okamžitého zrušení jeho pracovního poměru.

28. Žalovaná byla usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 2. 2024, č. j. [spisová značka], vyzvána k doplnění tvrzení ohledně rozvržení žalobcovy pracovní doby. Na to v podání ze dne 20. 2. 2024 (č. l. 44 soudního spisu) uvedla, že „[ž]alobci nebylo třeba komunikovat rozvržení jeho pracovní doby. V souladu s čl. 8 odst. 1 pracovní smlouvy ze dne 24. 8. 2020 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou měl žalobce rovnoměrně rozvrženou pracovní dobu v délce 40 hod. týdně.“. Na jednání soudu dne 12. 9. 2024 pak k dotazu předsedy senátu právní zástupce žalované potvrdil, „že pokud se jedná o rozvržení pracovní doby žalobce v rozhodném období, tato byla rozvržena toliko v pracovní smlouvě. Žádné další rozvržení nebylo potřebné a evidence této pracovní doby probíhala přes přihlašování zaměstnance do informačního systému žalované.“.

29. Na základě výše uvedeného lze bez dalšího uzavřít, že žalovaná požadavkům na řádné rozvržení pracovní doby žalobci nevyhověla. Toto se v pracovní smlouvě omezovalo toliko na vymezení celkového rozsahu úvazku na 40 hodin týdně (viz bod 14 odůvodnění tohoto rozsudku). Pracovní smlouva sama ovšem nijak neurčovala, ve kterých dnech má žalobce pracovat ani z ní nevyplýval začátek a konec jeho směn, jak požaduje § 81 odst. 1 zákoníku práce. Článek 8 odst. 1 pracovní smlouvy v tomto pouze potvrzuje, že pracovní doba má být rozvržena zaměstnavatelem a výslovně uvádí, že není vyloučeno ani její nerovnoměrné rozvržení.

30. Výše uvedené nedostatky na straně žalované pojmově vylučovaly neomluvené absence žalobce, a tedy i důvodnost předmětného okamžitého zrušení jeho pracovního poměru. To je proto neplatné a žalobě bylo z tohoto důvodu vyhověno (výrok I.).

31. Pro úplnost je namístě upozornit, že i kdyby žalobce hypoteticky zameškal v období od 30. 11. 2022 do 7. 12. 2022 tvrzených šest dnů práce, nemohlo by to bez dalšího odůvodnit okamžité zrušení jeho pracovního poměru. Nejvyšší soud ve svém výše citovaném rozsudku ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007, nabádá k řádnému zohledňování všech okolností případu podstatných z hlediska intenzity porušení pracovní kázně.

32. V projednávané věci by tak bylo třeba přihlížet zejména k tomu, že sama žalovaná v praxi nechtěla, aby pro ni žalobce dále vykonával činnost obchodního zástupce (získávání zákazníků, péče o klienty a hledání nových obchodních příležitostí, viz bod 21 odůvodnění tohoto rozsudku). Ještě před obdobím, za nějž žalobci vytýká neomluvené absence, učinila konkrétní kroky směřující k tomu, aby mu fakticky ve výkonu této činnosti zamezila. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že tato opatření nebyla v provozní činnosti žalované běžná. Naopak byla činěna, protože se žalovaná obávala, aby žalobce, v té době již ve výpovědní lhůtě, v budoucnu nevyužil svých kontaktů obchodního zástupce ve prospěch konkurence. Žalovaná tak již v době pracovní neschopnosti žalobce, tj. před rozhodným obdobím od 30. 11. 2022 do 7. 12. 2022, učinila konkrétní kroky, aby žalobcova agenda byla převedena na jiného pracovníka (pan [jméno FO]). Na něj byl rovněž přesměrován žalobcův služební telefon a žalobci byl zablokován přístup do interních systémů žalované včetně služebního e-mailu.

33. Pokud tak žalovaná předmětné okamžité zrušení pracovního poměru odůvodňuje tím, že údajná žalobcova neomluvená absence „způsobil[a] zaměstnavateli významné provozní problémy zejm. tím, že byl nucen nastavit nový systém fungování a rozdělování práce na další kolegy [a] portfolio, které čítá 183 zákazníků, muselo být rozděleno tak, aby byl zajištěn standardní servis a nebylo poškozeno dobré jméno naší společnosti“ (viz bod 16 odůvodnění tohoto rozsudku), jeví se tento postup jako účelový. K popsaným krokům žalovaná přistoupila ještě před tvrzenými neomluvenými absencemi. Tyto tak s tvrzenými komplikacemi nemohly být v příčinné souvislosti i z důvodů časových.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 2. 2023, z částky 2 500 Kč za jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. ze dne 6. 6. 2023, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 2. 2024, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 9. 2024, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 10. 2024 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 21. 10. 2024 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

Poučení