39 Co 112/2022-148

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 240/2019-99 a usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 240/2019-112 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I do částky [částka] potvrzuje, ohledně částky [částka] se mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], CSc.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku [částka] (výrok I), výrokem II zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala částky [částka]. Výrokem III uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] rovněž v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Opravným usnesením opravil výrok I tak, že částku [částka] nahradil částkou [částka] a výrok II tak, že částku [částka] opravil na [částka].

3. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala imateriální újmy, způsobené porušením práva na spravedlivý proces v důsledku průtahů v řízeních a dalších pochybení v restituční věci podle zákona č. 229/1991 Sb., projednávaných u Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] pod sp. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo] a v navazujících soudních řízeních o přezkoumání vydaných rozhodnutí. Řízení u Pozemkového úřadu zahájil otec žalobkyně [jméno] [příjmení] v roce [rok], po jeho smrti v roce [rok] do probíhajícího řízení vstoupila jeho dcera – žalobkyně. Pozemkový úřad pod sp. zn. PÚ [číslo] dne [datum] rozhodl, že žalobkyně není vlastníkem pozemků, jejichž vydání se domáhá, neboť po přechodu uvedených pozemků na stát došlo k jejich zastavení hotelem Panorama a výstavbou sídliště [příjmení]. Žalobkyni tak přísluší náhrada dle příslušných ustanovení zákona o půdě. Rozhodnutím z téhož dne pod sp. zn. [číslo] Pozemkový úřad vyslovil, že žalobkyně není vlastníkem ani nemovitostí požadovaných v tomto řízení. Uzavřel, že ve věci nebyla splněna ani jedna z podmínek stanovených restitučním zákonem, konkrétně § 6 odst. 1, proto nepřiznal ani nárok na náhradu. Žalobkyně se proto dne [datum] obrátila na soud s návrhem na přezkoumání správnosti obou citovaných rozhodnutí, řízení ve věci pod sp. zn. PÚ [číslo] proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 29/2003 a ve věci PÚ [číslo] pod sp. zn. 16 C 30/2003. Soud při prvém jednání dne [datum] spojil věci ke společnému projednání a rozhodnutí. Žalobkyně poukázala na to, že postup soudu nesplňoval požadavky na něj kladené, podcenil přípravu prvého jednání ve věci. Poprvé rozhodl po sedmi letech od podání žaloby dne [datum] ve znění navazujících opravných usnesení a žalobu zamítl. Podle odůvodnění vydání pozemků bránila jejich zastavěnost. V obou projednávaných věcech žalobkyni přiznal nárok na poskytnutí náhrady dle § 11 odst. 2, § 17 zákona č. 229/1991 Sb., případně náhradu dle § 16 tohoto zákona. Poté, co v odvolacím řízení Městský soud v Praze spis opakovaně vracel soudu prvního stupně za účelem odstranění vad, usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 24 Co 293/2010 napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Soudu vytkl řadu pochybení, která spočívala především v tom, že jeho rozhodnutí odporovalo stávající judikatuře. Současně soudu uložil založit samostatný spis ve věci pod sp. zn. 16 C 30/2003 a vyloučit jej k samostatnému projednání.

4. Obvodní soud poté ve věci dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 16 C 29/2003-1278 ve znění opravného a doplňujícího usnesení rozhodl, řízení doplnil dle pokynů odvolacího soudu o znalecký posudek a oddělovací geometrický plán, jímž byly stanoveny pozemky způsobilé k vydání, stanovil tak rozsah pozemků, které se stávají spoluvlastnictvím žalobkyně a za pozemky či jejich části, které vydány nebyly, přiznal žalobkyni náhradu. Změnil tak výrok rozhodnutí Pozemkového úřadu ve věci pod sp. zn. PÚ [číslo] ze dne [datum]. K odvolání Magistrátu hlavního města Prahy Městský soud v [obec] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 Co 155/2015-1386, napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl s poukazem na tzv. vývojovou změnu judikatury a tomu odpovídající nálezy Ústavního soudu.

5. Ve věci, nyní vedené pod sp. zn. 16 C 30/2003, soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne [datum]. Právní moci nabyl dnem [datum]. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 24 Co 155/2015, nabyl právní moci dnem [datum] [ulice] stížnost, podanou ve věci pod sp. zn. 16 C 29/2003, Ústavní soud dne 13. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1185/17, zamítl.

6. Žalobkyně poté ohledně obou věcí uplatnila u Ministerstva spravedlnosti České republiky a prostřednictvím Ministerstva financí u Ministerstva zemědělství nárok na přiměřené zadostiučinění za celkovou délku řízení. Uvedla, že v řízeních u Pozemkového úřadu šlo o hrubé překročení doby stanovené pro vyřízení věci, řízení v každé věci trvalo deset let. Došlo k porušování základních zásad stanovených zákonem pro průběh řízení, osm let od podání žaloby se v podstatě nic nedělo. Délka řízení měla vliv i na tzv. vývojovou změnu judikatury, která se projevila v konečném rozhodnutí v projednávané věci. Provedená změna se týkala výkladového stanoviska Ústavního soudu a aplikace ustanovení zákona po 21 letech po jeho účinnosti. Navíc nad rámec jeho znění, na úroveň protikladu oproti dosavadní rozhodovací praxi, rovněž podpořené judikaturou Ústavního soudu.

7. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Správní orgán, který se žádostí zabýval, nepochybil v procesu zjišťování a posuzování předpokladů pro rozhodnutí včetně shromažďování podkladů a hodnocení zjištěných skutečností. Při posouzení všech relevantních okolností nelze délku napadeného restitučního řízení považovat za nepřiměřenou. Řízení bylo složité i ohledně předmětu tvrzeného nároku, bylo třeba šetřit otázky ve vztahu k určení povinné osoby, otázky ohledně zastavěnosti pozemků včetně posouzení dalších podmínek vzniku nároku. Bylo třeba vyřešit i složité právní otázky, například, zda právní důvod převzetí posuzované nemovitosti státem odpovídá restitučnímu titulu dle zákona č. 229/1991 Sb. Navazující soudní řízení, vyvolané právě i s ohledem na nejednoznačnost a složitost otázek, probíhalo i z důvodů různých pohledů na věc a různých výkladů na třech stupních soudní soustavy a posléze i před Ústavním soudem. Složitost řízení tak byla faktorem významně ovlivňujícím délku řízení. [jméno] ani přes uváděné okolnosti ji prodlužující nelze při objektivním posuzování považovat za nepřiměřeně dlouhou. Ve vztahu k navazujícím soudním řízením uvedla, že ze spisu nevyplývá, že by postupu soudu bylo možno vytknout jakékoliv zbytečné prodlužování řízení či neochotu věc řešit. Šlo o věc mimořádně náročnou jak skutkově, tak i právně, věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem. Na průběh řízení mělo vliv i chování některých účastníků restitučního řízení. K významu řízení pro žalobkyni uvedla, že nejde o žádnou z okolností, které by v obecné rovině svědčily o zvýšeném významu předmětu řízení. Žalobkyně nebyla od počátku účastnicí restitučního řízení, tou se stala až po smrti svého otce v roce 1999. Navíc účastníků v restitučním řízení bylo více, mohli tak újmu sdílet. Shrnula, že zůstal nenaplněn odpovědnostní titul, jímž je nepřiměřená délka řízení. Proto nemůže být nárok na náhradu nemajetkové újmy důvodný. I kdyby soud dospěl k jinému závěru, žalobkyní požadovaná částka [částka] není adekvátní. Namítla i promlčení nároku.

8. Na základě shodných tvrzení účastníků vzal soud ve smyslu § 120 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) za prokázané, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], konkrétně za řízení vedené pod sp. zn. 16 C 29/2003 a řízení vedené před Pozemkovým úřadem pod sp. zn. PÚ [číslo], kdy za každý rok požadovala náhradu ve výši nejméně [částka]. Následně dne [datum] uplatnila nárok nemajetkové újmy za řízení, vedené před Pozemkovým úřadem pod sp. zn. PÚ [číslo] a navazujícího soudního řízení, sp. zn. 16 C 30/2003. Žalovaná strana neplnila. Mezi účastníky nebyl sporný ani průběh řízení před správním orgánem – Pozemkovým úřadem hl. m. [obec] pod uvedenými spisovými značkami včetně navazujících soudních řízení.

9. Ze spisu Pozemkového úřadu hl. m. [obec], sp. zn. [číslo], vzal soud prvního stupně za prokázané, že předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] podáním ze dne [datum] uplatnil restituční nárok na vydání pozemku číslo katastru [číslo] v k. ú. [část obce]. Dne [datum] upřesnil restituční nárok o pozemky parc. [číslo] v témže katastrálním území. [jméno] [příjmení] dne [datum] požádala Pozemkový úřad o poskytnutí náhradního pozemku za vyvlastnění pozemku parc. [číslo] jako jedné ze spoluvlastnic, za který nebyl poskytnut náhradní pozemek. Dne [datum] vyzval Pozemkový úřad k předložení listin a dne [datum] zaslal podklady ze střediska geodézie, související se žádostí o náhradní pozemek. Dne [datum] [jméno] [příjmení] rozšířila svůj nárok o další nemovitosti, konkrétně o pozemky parc. [číslo] – vše role a vše v témže katastrálním území. Magistrát hlavního města Prahy – pozemkový úřad dne [datum] schválil předloženou dohodu ze dne [datum] o vydání nemovitostí, uzavřenou mezi povinnou osobou [právnická osoba] [obec] a oprávněnými osobami. Dne [datum] byl předložen Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkovému úřadu návrh na vydání pozemků, které jsou předmětem řízení pod č. j. PÚ 885/92. Dne [datum rozhodnutí] Pozemkový úřad požádal Katastrální úřad pro hl. m. Prahu o vyhotovení výpisu z katastru nemovitostí včetně písemné a grafické identifikace parcel pro nemovitosti žadatelů. V témže měsíci požádal Obvodní úřad [obec a číslo] o vyhledání a zaslání archivních dokladů. Dne [datum] se u Pozemkového úřadu konalo jednání. Následně se Pozemkový úřad dne [datum] obrátil na odbor výstavby Obvodního úřadu pro Prahu 4 se žádostí o vyhledání a zaslání archivních dokladů, odpověď obdržel v následujícím měsíci. V témže měsíci se za účasti Pozemkového úřadu, oprávněných a zástupců hotelu [právnická osoba] konalo místní ohledání pozemku [právnická osoba] v [obec a číslo], [příjmení] ulici. Pozemkový úřad v témže měsíci zúčastněným sdělil, že neobdržel od stavebního úřadu Obvodního úřadu [obec a číslo] požadovanou stavební dokumentaci. Současně jim zaslal opis zápisu z místního ohledání. Ohledně části pozemků parc. [číslo] se na Pozemkovém úřadu konalo dne [datum] jednání, v témže měsíci Pozemkový úřad obdržel stanovisko dalšího účastníka řízení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se Pozemkový úřad vyjádřil k námitce hotelu [právnická osoba], že není povinnou osobou. V témže měsíci požádal odbor výstavby – archiv Magistrátu hl. m. Prahy, o vyhledání a zaslání archivních dokladů. Dne [datum] požádal Obvodní úřad [obec a číslo] o zaslání správního spisu finančního odboru ONV [obec a číslo] č. j. Fin 291 A/Náj.p., jehož součástí bylo rozhodnutí dle vládního nařízení 15/1959 Sb., o přechodu vlastnictví pozemku kat. [číslo] v k. ú. [část obce] ze dne [datum]. V květnu Pozemkový úřad urgoval vyřízení žádosti, odpověď mu byla doručena dne [datum] Magistrát hl. m. Prahy, pozemkový úřad dne [datum] rozhodl, že navrhovatelé nejsou vlastníky nemovitosti dle PK [číslo], dne [datum] rozhodl o tom, že nejsou ani vlastníky nemovitostí dle PK [číslo]. Dne [datum] obdržel Pozemkový úřad výzvu Městského soudu v Praze k vyjádření se k přiloženému opravnému prostředku společnosti [právnická osoba] a k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně výzvu k předložení spisového materiálu. Dne [datum] Pozemkový úřad oznámil Městskému soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 367/99, že mu zasílá správní spis PÚ [číslo] včetně napadených rozhodnutí ze dne [datum] a [datum] a vyjádření k návrhu na přezkoumání rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo]. Dne [datum] Městský soud v Praze u Pozemkového úřadu žádost urgoval. Dne [datum] obdržel Pozemkový úřad výzvu Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Ca 290/99, aby se ve lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání spolu s odvoláním navrhovatelů proti rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum]. Současně byla doručena výzva, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání (pod sp. zn. 28 Ca 291/99) a současně vyjádření se k odvolání proti rozhodnutí Pozemkového úřadu hlavního města Prahy ze dne [datum]. Pozemkový úřad se k výzvám dne [datum] vyjádřil s návrhem na potvrzení obou napadených rozhodnutí. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 Ca 367/99-45, zrušil rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo], dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 28 Ca 290/99-38 i rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo]. Následně Pozemkový úřad dne [datum] požádal odbor hospodářské správy Magistrátu hl. m. Prahy o úhradu soudního poplatku. Dne [datum] požádal Úřad městské části [obec a číslo], odbor výstavby, o sdělení, zda výměr ze dne [datum] nabyl právní moci a kdy, požádal o dohledání dokladů prokazujících zastavěnost citovaných PK nemovitostí. V lednu 2002 obdržel odpověď včetně kopie výměru finančního odboru ONV v [obec a číslo] ze dne [datum] s vyznačenou právní mocí. V návaznosti na to Pozemkový úřad dne [datum] požádal Úřad městské části [obec a číslo] o dohledání dokladů prokazujících zastavěnost části PK parc. [číslo] k. ú. [ulice] [část obce]. Odpověď obdržel dne [datum]. V témže měsíci požádal Úřad městské části [obec a číslo], odbor správy majetku o sdělení, zda žadatelé požádali finanční odbor o náhradu v podobě náhradního pozemku z výměru výstavby ONV pro [část Prahy]. I ze dne [datum]. Odpověď obdržel dne [datum]. Dne [datum] Pozemkový úřad účastníkům oznámil, že v řízení o uplatněných nárocích na vydání nemovitosti dle PK parc. [číslo] k. ú. [část obce] pod sp. zn. PÚ [číslo] byly shromážděny dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí. V témže měsíci zástupci stran do správního spisu nahlédli. Dne [datum] Pozemkový úřad požádal Úřad městské části [obec a číslo] o dohledání dokladů ohledně zastavěnosti PK parc. [číslo] v části, v níž se nyní nachází hotel Panorama, odpověď obdržel v následujícím měsíci. Dne [datum] Pozemkový úřad rozhodl, že oprávněné osoby nejsou vlastníky v rozhodnutí specifikovaných pozemků. Proti tomuto rozhodnutí podaly navrhovatelky odvolání. Dne [datum] obdržel Pozemkový úřad kopie odvolání, své vyjádření k němu zaslal v témže měsíci. Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 Ca 645/2002-39 a č. j. 38 Ca 646/2002-35, ve znění opravného usnesení odvolání navrhovatelek odmítl. Účastníci učinili nesporné i to, že v rámci řízení pod sp. zn. PÚ [číslo] v roce 1995 uplatnila nárok i [jméno] [příjmení] [příjmení] a v roce [rok] bylo rozhodnuto, že není účastníkem řízení. Ministerstvo zemědělství – ústřední pozemkový úřad dne [datum] rozhodlo, že nemovitosti v tomto rozhodnutí označené nejsou nemovitostmi v režimu zákona o půdě, na základě společného rozkladu navrhovatelů rozhodnutím ministra zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31756/2004-1100, bylo toto rozhodnutí změněno tak, že nemovitosti dle PK parc. [číslo] jsou nemovitostmi v režimu zákona o půdě. Nemovitosti dle PK parc. [číslo] nejsou nemovitostmi, na které se tento režim vztahuje. Ministr zemědělství rozhodnutím ze dne [datum] rozhodl, že návrh na povolení obnovy řízení dle návrhu hotelu [právnická osoba] se zamítá.

10. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 16 C 29/2003, jehož průběh rovněž účastníci nesporovali, vzal soud prvního stupně za prokázané, že řízení bylo zahájeno dne [datum] na základě žaloby [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve věci nároku na vydání věci podle zákona o půdě, o níž bylo rozhodnuto Pozemkovým úřadem dne [datum rozhodnutí] pod č. j. PÚ 885/92/4. Žalované strany byly hlavní město Praha, [ulice] správa komunikací hl. m. [obec], Obvodní bytový podnik hl. m. [obec], s. p. v likvidaci, Hotel Panorama, Pozemkový fond České republiky a předmětem řízení bylo určení, že [jméno] [příjmení] je ideální spoluvlastnicí 3/8 pozemku dle pozemkové knihy parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. První jednání ve věci se konalo dne [datum], další jednání bylo nařízeno na den [datum], soud je však usnesením ze dne [datum] zrušil a řízení k návrhu žalovaného [příjmení] [jméno] přerušil ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu podaného návrhu na obnovu správního řízení. Toto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] potvrdil. Druhé jednání se konalo dne [datum] a třetí dne [datum]. V lednu 2007 došlo k místnímu šetření, čtvrté jednání se konalo dne [datum]. Po tomto jednání následovala řada procesních podání účastníků. Dne [datum] žalobkyně navrhly vyloučení rozhodnutí o žalobě ohledně přezkoumání rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] ze dne [datum] v části, týkající se vydání pozemků parc. [číslo] k samostatnému řízení, soud tento návrh dne [datum] zamítl. Městský soud v Praze dále rozhodoval o vznesené námitce podjatosti soudce, dne [datum] rozhodl tak, že soudce není z projednání a rozhodování ve věci vyloučen. Následně žalobkyně opět požadovaly dne [datum] vydání částečného rozhodnutí. Ve věci se dne [datum] konalo páté ústní jednání, po kterém rovněž následovala další procesní podání. Jednání, nařízené na den [datum], bylo odročeno na neurčito, stejně jako další jednání dne [datum] pro nemoc soudce. Žalobkyně dne [datum] upřesnily žalobu v návaznosti na nový geometrický plán. Při jednání dne [datum] soud v reakci na to připustil změnu žaloby. Následně se dne [datum] konalo sedmé ústní jednání, odročené na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Městský soud v Praze dne [datum] k odvolání žalobkyň zrušil napadený rozsudek ve znění dalších opravných usnesení, soudu prvního stupně uložil, aby nejprve rozhodl o procesním nástupnictví, což soud učinil dne [datum] a Městský soud v Praze toto usnesení potvrdil. Posléze došlo i k opravě bydliště jedné ze žalobkyň. Městský soud v Praze ve zrušujícím usnesení soudu prvního stupně vytkl především to, že zmíněné dvě žaloby oprávněných projednal společně v rámci jednoho řízení dle části 5. Uvedl, že tento postup je v rozporu s § 250b odst. 1 o. s. ř. V řízení došlo k procesní vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soudu uložil, aby jednu z věcí vyloučil k samostatnému projednání. Soudu vytkl i nesprávné posouzení otázky zastavěnosti předmětných pozemků. Souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že na předmětné pozemky se vztahuje zákon o půdě. Následně Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne [datum] vyloučil dosud spojené věci pod sp. zn. 16 C 29/2003 a 16 C 30/2003 k samostatnému řízení. V řízení ve věci pod sp. zn. 16 C 29/2003 se konalo dne [datum rozhodnutí] ústní jednání. Následně v srpnu 2013 soud pro řízení ustanovil znalce z oboru geodézie a kartografie, dne [datum] obdržel znalecký posudek a geometrický plán. Usnesením ze dne [datum] rozhodl o právním nástupnictví po [jméno] [příjmení]. Další jednání se konalo dne [datum] a následné dne [datum], při kterém byl vyhlášen rozsudek, poté dne [datum] i doplňující. Dne [datum] vydal soud prvního stupně opravné usnesení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl z důvodu změny judikatury. Proti tomuto rozsudku podali žalovaná [číslo] – Hlavní město Praha a všichni žalobci dovolání. Spis byl dovolacímu soudu předložen v roce 2016, nejprve byl vrácen bez věcného vyřízení a posléze dovolací soud dovolání dne [datum] odmítl. [ulice] stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum].

11. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 16 C 30/2003, vzal soud prvního stupně za prokázané (i v této věci účastníci označili průběh řízení nesporným), že řízení bylo zahájeno žalobou dne [datum] žalobkyněmi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí Pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PÚ 885/92/5. Žalované strany byly totožné se stranami pod sp. zn. 16 C 29/2003, předmětem řízení bylo určení, že [jméno] [příjmení] je ideální spoluvlastnicí 3/8 pozemku dle pozemkové knihy parc. [číslo]. Uvedená věc byla do vydání usnesení ze dne [datum] spojena ke společnému řízení s věcí, vedenou pod sp. zn. 16 C 29/2003. Dne 23. 2. 2011 soud rozhodl, že místo zaniklého [právnická osoba] bude v řízení jednáno s právním nástupcem – [právnická osoba] Dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 4 opravil rozsudek ve věci ze dne [datum] ohledně označení účastníků. Dne [datum] zamítl návrh žalobkyň na opravu tohoto rozsudku. Dne [datum] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyň zrušil uvedený rozsudek a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně dne [datum] soud vyzval žalobkyně k doplnění žalobních tvrzení, žalobkyně reagovaly v témže měsíci. Dne [datum] soud připustil změnu žalobního návrhu. Ve věci se konalo dne [datum] jednání, dne [datum] soud prvního stupně žalobu zamítl. K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze nejprve spis vrátil bez věcného vyřízení kvůli procesnímu nástupnictví na straně [jméno] [příjmení], dne [datum] právní nástupnictví po [jméno] [příjmení] bylo vyjasněno v souvislosti s rozhodnutím v dědickém řízení, Městský soud v Praze poté dne [datum] rozhodl, že ve věci bude jednáno s procesními nástupci. Dne [datum] Městský soud v Praze zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně s tím, že je třeba vyřešit, zda vydání pozemků nebrání překážky dle § 11 odst. 1 zákona o půdě – zastavěnost. Poukázal na změnu v důsledku digitalizace pozemků a podíly oprávněných na předmětných pozemcích tak, jak je stanovil Pozemkový úřad. Soudu prvního stupně vytkl nerespektování závazného pokynu v rozhodnutí pod č. j. 24 Co 293/2010-854. Celkově soud prvního stupně zaujal nesprávný právní názor a rozhodl bez dostatečně zjištěného skutkového stavu. Ve věci podal žalovaný [číslo] dovolání, po zaplacení soudního poplatku Nejvyšší soud jeho dovolání dne [datum] odmítl. Soud dne [datum] připustil změnu žalobního petitu, následně obdržel návrh 4. žalovaného na přerušení řízení do doby rozhodnutí Městského soudu v Praze o odvolání proti rozsudku ze dne [datum] ve věci, vedené pod sp. zn. 16 C 29/2003. Soud řízení přerušil usnesením ze dne [datum] nejprve do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci pod sp. zn. 24 Co 155/2015, a následně do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci pod sp. zn. 16 C 29/2003. Městský soud v Praze dne [datum rozhodnutí] změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje, soud v srpnu 2017 vyzval účastníky ke sdělení dalších návrhů včetně označení důkazů, na což účastníci reagovali. Ve věci se dne [datum] konalo ústní jednání, dne [datum] ve věci zamítavě rozhodl. Návrhu žalobců na opravu odůvodnění nevyhověl, Městský soud v Praze dne [datum] o této opravě rozhodl. Následně Městský soud v Praze dne [datum] potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum]. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že otec žalobkyně [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], dne [datum] zemřel.

12. Takto provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru o dostatku skutkových zjištění pro rozhodnutí významných. Proto zamítl návrh na provedení důkazu spisem Katastrálního úřadu [okres] pod sp. zn. Z [číslo], geometrickým plánem [číslo] dopisem ze dne [datum] a výslechem JUDr. [jméno] [příjmení].

13. Právně postupoval dle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb. ve znění účinném v rozhodném období (dále jen OdpŠk) ve spojení s § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1 až 3 tohoto zákona.

14. Při posuzování organizační složky státu dovodil, že pro fázi řízení před správními orgány by bylo příslušné za stát jednat Ministerstvo zemědělství, pro fázi řízenou před správním soudem poté Ministerstvo spravedlnosti. Protože nelze upřednostnit některou jinak příslušnou organizační složku na úkor druhé, v souladu s § 6 odst. 3 OdpŠk je ve věci oprávněno jednat Ministerstvo financí s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1382/2014. Vycházel z toho, že ve věci byla naplněna i podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 4 tohoto zákona. Dospěl k závěru, že nárok promlčen není, neboť žaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne [datum]. Rozhodným okamžikem, s nímž lze spojit konec jednotného řízení, je datum [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok v rámci předběžného projednání dne [datum] a [datum] a její nárok na náhradu nemajetkové újmy tak není promlčen. Při úvaze o jednotnosti řízení dovodil, že řízení o žádosti otce žalobkyně ze dne [datum] je nutno brát z hlediska posuzování jeho délky za jeden celek až do jeho skončení bez ohledu na to, že postupně probíhalo před různými správními orgány a soudy v režimu správního či civilního soudnictví s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2351/2017. K otázce multiplikace nároku v rámci restitučního řízení uvedl, že byla vydána dílčí rozhodnutí, na něž navazovala samostatná soudní řízení. V důsledku nepřiměřené délky vypořádávání předmětného nároku vycházejícího z téhož skutkového základu však může žalobcům vzniknout výhradně jediná újma a počet v tomto řízení vydaných jednotlivých dílčích rozhodnutí tuto újmu nezvyšuje. Pro posouzení újmy je tak stěžejní, že Pozemkový úřad rozhodoval pouze v jediném řízení, byť opakovaně, o čemž svědčí i to, že řízení bylo vedeno pouze pod sp. zn. PÚ [číslo] a čísla za lomítkem (4 a 5) představují čísla pouze dílčích rozhodnutí, tedy bez důsledku na jednotnost řízení.

15. Za rozhodnou dobu posuzoval určující okamžik, jímž je uplatnění restitučního nároku otcem žalobkyně dnem [datum], do konce řízení dne [datum], kdy Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum]. Byť se žalobkyně účastnicí řízení stala teprve po smrti otce dne [datum], soud při vyřizování její žádosti přihlédl i k té části, v níž jako účastník vystupoval právě její právní předchůdce. Doba řízení tak představovala 321 měsíců, z nichž po dobu 86 měsíců byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobkyně. V období od [datum] do [datum] bylo namístě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tuto část řízení, a poté ji vydělit počtem dědiců původního účastníka. Za další část řízení od [datum] do [datum] pak každému z dědiců náleží zadostiučinění újmy vypočítané podle stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Při úvaze o základní částce odškodnění, pohybující se v rozmezí [částka] až [částka] za jeden rok řízení, tedy [částka] až [částka] měsíčně, dospěl soud prvního stupně k závěru, že za situace, kdy při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení, zvlášť bylo-li celkové řízení extrémně dlouhé, vycházel při stanovení základní částky z horní hranice, tedy [částka] ročně – [částka] měsíčně, za prvé dva roky polovic.

16. Za část řízení od [datum] do [datum] vycházel z toho, že právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] a do restitučního řízení na jeho místo vstoupily dcery [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Při výpočtu [částka] ročně za první dva roky řízení a po zbývající část [částka] měsíčně, děleno počtem dědiců (2) dospěl k závěru, že základní částka odškodnění pro žalobkyni činí [částka] ( ([částka] + [částka] x 62):2). Ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk přihlédl ke konkrétním okolnostem sporu, zejména celkové délce řízení, jeho složitosti, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného. K celkové délce řízení uvedl, že trvalo celkem 27 let a původní účastník se jeho výsledku nedožil. Extrémní délka řízení podle soudu prvního stupně zakládá další důvod pro navýšení základní částky o 40 %. Ke složitosti řízení uvedl, že probíhala řízení na všech úrovních soudní soustavy včetně řízení před správním orgánem. Složitost celkového jednotného řízení tak představuje 30 %, což zakládá důvod pro snížení základní částky v této výši. K jednání poškozeného uvedl, že není dán důvod pro moderaci základní částky. Obdobné lze vztáhnout i na hledisko postupu orgánů veřejné moci během řízení, neboť na celkové době řízení se podílela především složitost řešeného restitučního nároku a využití jednotlivých opravných prostředků na všech úrovních rozhodování s navazujícími procesními postupy dle právní úpravy. K hledisku význam předmětu řízení pro poškozeného uvedl, že šlo o vypořádání restitučních nároků oprávněných osob za situace, kdy primárním účelem restitučních předpisů je zmírnit následky některých majetkových křivd, k nim došlo v letech 1948 až 1989. Ačkoli šlo o řízení pouze majetkové povahy, přiznal mu zásadní význam, v jehož důsledku by soudy měly postupovat tak, aby řízení bylo možno skončit co nejrychleji pravomocným rozhodnutím. Z tohoto důvodu navýšil základní částku odškodnění o dalších 30 %. Protože v řízení v části, kde byl účastník pouze právní předchůdce žalobkyně, vystupovala v řízení i sestra otce [jméno] [příjmení], z důvodů sdílené újmy otce žalobkyně právě s [jméno] [příjmení] snížil výši odškodnění o 10 %. Od [datum] do [datum] tak žalobkyni přísluší náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka] (základní výše odškodnění + výsledných 30 %).

17. K části řízení od [datum] do [datum], kdy již byla účastníkem řízení žalobkyně, soud prvního stupně uvedl, že vystupovala spolu se svou sestrou a [jméno] [příjmení] či jejími právními nástupci nejprve jako účastník správního řízení a dále navazujících řízení soudních. Při stanovení základní částky odškodnění rovněž vycházel z horní hranice [částka], čemuž odpovídá [částka] měsíčně s přihlédnutím k extrémní délce řízení. Základní odškodnění proto činí [částka] (1 667 měsíčně x 235). K modifikaci dle parametrů § 31a odst. 3 OdpŠk uvedl, že z hlediska celkové délky řízení dospěl k závěru, že nad rámec zohlednění je třeba navýšit základní částku o 40 % z tohoto titulu. Pro složitost řízení výslednou částku ponížil o 30 %, obdobně jako v první části řízení nedospěl k závěru pro moderaci částky z hlediska jednání poškozeného a postupu orgánu veřejné moci během řízení. K významu předmětu řízení s ohledem na již shora uvedené výslednou částku navýšil o 30 %. Z důvodu sdílené újmy žalobkyně se sestrou a [jméno] [příjmení] či jejími právními nástupci výslednou částku ponížil o 10 %. Po navýšení o výsledných 30 % za uvedené období tak žalobkyni přiznal náhradu ve výši [částka].

18. Celkem tak za obě období přísluší žalobkyni náhrada nemajetkové újmy v součtu [částka]. Do této částky žalobě vyhověl a do zbývající části žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Sestává ze zaplaceného soudního poplatku a odměny advokáta ve výši [částka] za pět úkonů právní služby, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], 15. 10. a [datum] a vyjádření ve věci dne [datum] spolu s pěti paušálními náhradami hotových výdajů.

20. Proti tomuto rozsudku včetně opravného usnesení podala včasné odvolání žalovaná, pouze do vyhovujícího výroku I a nákladovému výroku III, s návrhem na jeho změnu a přiměřené snížení náhrady ve smyslu jejích odvolacích námitek, případně zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasila zejména se závěrem o přiměřenosti délky řízení a výší náhrady. Soud prvního stupně totiž s ohledem na závěr o extrémní délce restitučního řízení určil roční náhradu až na samé hranici vymezeného rozpětí, a z téhož důvodu provedl ještě korekci částky z důvodu extrémní délky napadeného řízení o dalších 40 %. Takový postup se vymyká z rámce jak ve smyslu daného určení, tak ve smyslu posouzení výše náhrady ve vazbě na mimořádně dlouze vedená řízení, v tomto smyslu poukázala například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, či usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3370/2012. Uvedla, že Nejvyšší soud ve svém stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dovodil, že rozmezí výše základní částky odškodnění je mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení. Další navýšení z téhož titulu o 40 % za situace, kdy soud vycházel z maximální možné hodnoty ročního odškodnění, je podle žalované chybné a neopodstatněné. Zdůraznila, že byl tvrzen a projednáván nárok na náhradu nemajetkové újmy právě v důsledku mimořádně dlouhodobě vedeného řízení ve vztahu ke dvěma řízením. Podle žalované je třeba rozlišit případy, kdy je řešen nárok na náhradu nemajetkové újmy, přičítané jednomu samostatnému nepřiměřenému dlouze vedenému řízení, a případy, kde je rozhodováno ve smyslu § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tedy kdy se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy ohledně dvou řízení, spadajících do působnosti různých organizačních složek státu. Ze všech těchto důvodů je navýšení základního odškodnění o 40 % zcela neopodstatněné a nepřijatelné. Ke kritériu hlediska složitosti řízení uvedla, že soud opomenul argumentaci ohledně mimořádné náročnosti restitučního řízení. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, s tím, že šlo o věc skutkově složitou v závislosti na rozsahu předmětu řízení, jímž byl požadavek více osob na vydání většího množství nemovitostí v rámci restitučního řízení, bylo provedeno velké množství důkazů včetně znaleckého posudku, bylo třeba pátrat v historických či technických dokumentech, pro složitost věci svědčí i počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována. Ačkoli soud přiznal váhu těmto argumentům žalované ohledně vysoké náročnosti řízení ve věci, ponížení náhrady o 30 % žalovaná nepovažuje za odpovídající extrémní náročnosti věci. Zdůraznila, že ve věci muselo být provedeno v obou napadených řízeních, ve větší míře v řízení před soudy, obsáhlé dokazování vyžádanými znaleckými posudky, opakovanými místními šetřeními včetně dožádáními na stavební úřad, mimořádně velkým počtem listin historických i technických ohledně nemovitostí od jejich znárodnění do současnosti za pomoci vyžádání archivních dokladů, geometrických plánů a identifikace parcel. Soudu prvního stupně vytkla, že odpovídajícím způsobem nezohlednil samotnou mimořádnou náročnost restituční věci vyšším ponížením základní částky. Řízení před správním orgánem pod č. j. PÚ 885/92 vykazovalo mimořádnou náročnost, ať již ohledně posouzení restitučního titulu, dále posouzení otázky zastavěnosti pozemku a dále otázky existence překážky vydání dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Otázkou zásadní byla i otázka charakteru nemovitostí, o mimořádné složitosti restituční věci svědčí i to, že během období, v němž byla daná restituční věc vyřizována, docházelo ve vztahu k řešení daných otázek k vývoji soudní praxe a v rámci toho opakovaně ke změnám ve výkladu k dané problematice v rámci soudní judikatury. Zdůraznila i to, že ve správním řízení byla přijata i další dílčí rozhodnutí (č. j. PÚ 885/92/1 a PÚ [číslo]) a dále rozhodnutí ohledně oprávněnosti k uplatnění nároku ve vazbě na žádost [jméno] [příjmení] [příjmení], což rovněž ovlivnilo délku daného řízení. Nejednoznačnost a složitost právních otázek se projevila i v rámci řízení před soudem, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu. To vše jednoznačně podporuje názor o mimořádné náročnosti posouzení a vyřešení sporných otázek, a tím celého řízení jak před správním orgánem, tak i před soudy. V důsledku toho bylo řízení prodlouženo, žalovaná z tohoto titulu požadovala významnější korekci základní částky při určení výše náhrady, než jak učinil soud prvního stupně. K hledisku chování poškozeného uvedla, že z přehledu průběhu napadaných soudních řízení vyplývá, že samy žalobkyně se částečně podílely na celkové délce řízení, v tomto smyslu poukázala na prodlení s úhradou soudního poplatku za podanou žalobu, k jejímuž zaplacení musela být žalobkyně opakovaně urgována, a dále musela být opakovaně poučována a vyzývána k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů k existenci restitučního nároku. Zdůraznila i to, že žalobkyně podávaly nedůvodná odvolání proti procesním rozhodnutím a k tomu uvedla, že prodlužování délky řízení, které bylo nesporně způsobeno chováním protistrany, je objektivní skutečností, kterou nelze přičítat žalovanému státu k tíži s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP) ve věci T. proti České republice ze dne [datum], [číslo]. Zároveň navýšení základní částky ve vztahu ke kritériu význam předmětu řízení pro poškozeného o 30 % považovala za nadhodnocené. V tomto smyslu zdůraznila, že se nejednalo ani o řízení ve věci osobního stavu, ani ve věcech rodinných či pracovních, která podle judikatury ESLP a Nejvyššího soudu jsou řízení se zvýšeným významem pro poškozeného.

21. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně poukázala na obdobné řízení ve věci nároku [ulice], z toho důvodu ona sama odvolání nepodávala. K závažnosti věci uvedla, že řízení bylo závažné i z toho důvodu, že souviselo se znárodněním, kdy žalobkyně se po dobu 20 či 30 let nedostaly k majetku. Poukázala i na extrémní změnu judikatury, k níž došlo rozhodnutím Ústavního soudu, v důsledku toho došlo k významnému snížení náhrady. Zatímco dříve by dostaly odškodnění v řádu milionů, snížilo se na statisíce. Zdůraznila délku řízení včetně toho, že rozhodnutí katastrálního úřadu dříve činila cena za m2 [částka], nyní je to [částka] [anonymizováno] Kč/m2. Uvedla i to, že otec neumíral v dostatku. Je třeba odškodnit nejen délku řízení, ale i to, co délka řízení způsobila.

22. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, pouze ve výrocích I, III dle odvolání žalované, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně. Vycházel ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, který účastníci nezpochybňovali ani v rámci odvolacího řízení, a na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. I právně odvolací soud vycházel z téže úpravy jako soud prvního stupně a jím aplikované soudní judikatury, a odvolací soud s ním, až na výjimky uvedené dále, rovněž souhlasí.

23. S ohledem na extrémní délku namítaných řízení (celkem 27 let) včetně toho, že původní účastník otec žalobkyně [jméno] [příjmení] se jeho konce nedožil, se odvolací soud se soudem prvního stupně zcela ztotožňuje s odškodněním v roční výši [částka] (za prvé dva roky polovic).

24. Žalovaná v řízení nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně extrémní délku namítaného řízení zohlednil dvakrát, jednou v podobě výše ročního odškodnění, a dále z téhož důvodu i navýšením základní částky 40 % Odvolací soud po přezkoumání závěrů soudu prvního stupně k této otázce se žalovanou souhlasí. Ačkoli řízení bylo extrémně dlouhé, v řízení ani před pozemkovým úřadem a ani v řízení před soudy nebyla zjištěna žádná období nečinnosti, jak tomu bylo např. v obdobném řízení, vedeném u odvolacího soudu pod sp. zn. 39 Co 212/2021, v němž byla zjištěna počáteční totální nečinnost pozemkového úřadu v délce pěti let. Odvolací soud proto uzavřel, že pro další navýšení ročního ohodnocení nemateriální újmy, již z tohoto důvodu na samé horní hranici ročního odškodnění ve smyslu stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, není dán důvod. Odvolací soud pro srovnání poukazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 (který uváděla i žalovaná v odvolání), kde Nejvyšší soud při délce posuzovaného řízení 13 let a 3 měsíce akceptoval výši ročního odškodnění [částka] (a základní výše odškodnění tak činila [částka]).

25. Odvolací soud po přezkoumání úvah soudu prvního stupně ohledně složitosti namítaných řízení dospěl k témuž závěru jako soud prvního stupně. Skutkové složitosti namítaných řízení odpovídá snížení o 20 %, a to s ohledem jednak na rozsáhlost dokazování (množství listinných důkazů, potřeba místních šetření, opakované dotazy na stavební úřad apod.), dále faktickou právní složitost řízení (představovanou zejména nutností posouzení charakteru pozemků za situace, kdy s nimi bylo po převzetí státem manipulováno) i s ohledem na změnu judikatury, a konečně pluralitu účastníků řízení. Okolnosti, že ve věci rozhodovaly kromě pozemkového úřadu i všechny stupně soudní soustavy včetně rozhodování Ústavním soudem o ústavní stížnosti, potom odpovídá ponížení základní částky odškodnění o 10 % Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že z hlediska složitosti řízení včetně počtů rozhodujících orgánů je třeba základní výši odškodnění ponížit pouze o 30 %, a to i z toho důvodu, že prodloužení řízení např. v důsledku nutnosti zajištění celé řady historických, obtížně obstaravatelných důkazů (vztahujících se k vyvlastnění pozemků), nelze klást k tíži žalobců, na jejichž straně naprosto neleží odpovědnost za vzniklou situaci, a další zohlednění právě těchto okolností vůči nim by bylo v rozporu s principy obecné spravedlnosti. Celkové složitosti restitučního řízení dle zákona o půdě včetně posouzení pro toto řízení zásadních otázek (zejména charakteru předmětných nemovitostí a jejich identifikace) včetně toho, že v rámci jednotného řízení probíhalo jak před správním orgánem, tak i před soudy všech stupňů, odpovídá ponížení základní výše odškodnění tak, jak je provedl soud prvního stupně, tedy o 30 %.

26. Žalovaná dále navrhovala ponížení základního odškodnění pro chování žalobkyň, jímž se podílely na celkové délce řízení. Soud prvního stupně z tohoto titulu žádnou korekci neprovedl, a odvolací soud s jeho závěry v této otázce souhlasí. Žalobkyně si v řízení nepočínaly obstrukčně, jejich procesní postupy se na celkové extrémní délce řízení významným způsobem neodrazily, stejně jako okolnost, že žalobkyně byla v prodlení s úhradou soudního poplatku.

27. Odvolací soud s odvoláním žalované nesouhlasí ani v posouzení kritéria význam předmětu řízení pro poškozené. Posuzované řízení je řízením restitučním, u něhož je především třeba zohlednit jeho účel, jímž je zmírnění křivd napáchaných minulým režimem, kdy poškozené osoby právem očekávají nápravu v přiměřené době. V dané věci se otec žalobkyně konce restitučního řízení nedožil. Zvýšení základního odškodnění z tohoto důvodu soudem prvního stupně o 30 % proto odvolací soud shledal nedostatečné a věci přiléhavé, a proto z tohoto důvodu základní částku odškodnění navýšil o 50 %.

28. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že se soudem prvního stupně zcela souhlasí i s ponížením základní částky odškodnění o 10 % za sdílení újmy otce žalobkyně s dalšími účastníky správního řízení a následně soudního řízení, obdobné lze vztáhnout i na řízení, v němž již vystupovali jeho právní nástupci.

29. Odvolací soud proto rekapituluje, shodně se soudem prvního stupně odlišujíc období, kdy v řízení vystupoval právní předchůdce žalobkyně a později žalobkyně, že za prvé období od [datum] do [datum], kdy v řízení vystupoval otec žalobkyně, činí základní výše odškodnění, při zohlednění vstupu do řízení kromě žalobkyně i [jméno] [příjmení], jak správně uvedl soud prvního stupně, částku [částka]. Tato částka po navýšení o výsledných 10 % (ponížení o 30 %, 10 % a na druhou stranu navýšení 50 %) představuje částku [částka]. Za druhé období, kdy v řízení již vystupovala žalobkyně, od [datum] do [datum], činí základní výše odškodnění částku [částka], po navýšení o 10 % potom [částka] Celkem tak odvolací soud žalobkyni přiznal částku [částka].

30. Za situace, kdy soud prvního stupně žalobkyni přiznal vyhovujícím výrokem I rozsudku ve znění opravného usnesení částku [částka], a odvolací soud žalobkyni přiznal pouze [částka], odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně do částky [částka] potvrdil, a ohledně zbylých [částka] jej postupem dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil a žalobu v této části zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., a z důvodů konstantní judikatury shodně se soudem prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Kromě správně vyčíslených nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] (a odvolací soud v tomto směru odkazuje na bod 183 napadeného rozsudku) odvolací soud přiznal žalobkyni ještě odměnu ve výši [částka] za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] spolu s paušální náhradou hotových výdajů - [částka], celkem [částka]. Tuto částku odvolací soud uložil žalované uhradit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení