65 C 240/2019-99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 591.279,7 Kč.

II. Zamítá se žaloba, podle které by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 1.088.720,3 Kč.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17.000 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se touto žalobou domáhá náhrady imateriální újmy, která jí byla způsobena porušením práva na spravedlivý proces (průtahy v řízeních a dalšími pochybeními) v restituční věci dle zákona č. 229/1991 Sb., projednávaných u Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] pod spis. zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo], a dále v navazujících soudních řízeních o přezkoumání vydaných rozhodnutí uvedeného správního orgánu.

2. Řízení u Pozemkového úřadu bylo zahájeno v roce 1992 na návrh otce žalobkyně pana [jméno] [příjmení]. Po jeho smrti v roce 1999 vstoupila do probíhajícího řízení jeho dcera - žalobkyně.

3. Pozemkový úřad Magistrátu hl. m. [obec] ve věci vydal rozhodnutí ze dne [datum] spis. zn. [číslo], kterým vyslovil, že žalobkyně není vlastníkem nemovitostí - pozemků, jejichž vydání požaduje s odůvodněním, že po přechodu uvedených pozemků na stát došlo k jejich zastavění jednak hotelem Panorama a dále výstavbou sídliště [příjmení] [jméno]. Z tohoto důvodu učinil závěr, že žalobkyni jako oprávněné přísluší náhrada dle § 11 odst. 2, a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., popřípadě náhrada dle § 16 citovaného zákona.

4. Rozhodnutím ze dne [datum] spis. zn. [číslo] Pozemkový úřad rovněž dále vyslovil, že žalobkyně není vlastníkem ani nemovitostí požadovaných v tomto řízení. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí navíc Pozemkový úřad dospěl k závěru, že ve věci nebyla splněna ani jedna z podmínek stanovených restitučním zákonem dle § 6 odst. 1, a proto nepřiznal ani nárok na náhradu.

5. Žalobkyně se dne [datum] obrátily žalobou na soud s návrhem na přezkoumání správnosti obou citovaných rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec]. Řízení ve věci spis. zn. PÚ [číslo] proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod spis. zn. 16 C 29/2003, a ve věci [číslo] pod spis. zn. 16 C 30/2003 Obvodní soud pro Prahu 4 při prvém jednání dne [datum] spojil obě věci nejprve ke společnému projednání a rozhodnutí.

6. Postup obvodního soudu po zahájení řízení v uvedených věcech nesplňoval požadavky na něj kladené. Zcela byla zejména podceněna příprava prvého jednání ve věci. Zde bylo povinností soudu pečlivě zvážit prvotně povahu věci a okolnosti případu.

7. Prvý rozsudek ve věci byl soudem I. stupně vyhlášen až po sedmi letech od podání žaloby, tj. dne [datum], ve znění navazujících opravných usnesení ze dne [datum] a [datum]. Prvý soud žalobu na vydání požadovaných pozemků zamítl. Podle odůvodnění zamítavého rozsudku vydání bránila jejich zastavěnost.

8. V obou projednávaných věcech přiznal soud žalobkyni nárok na poskytnutí náhrady dle § 11 odst. 2, a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., popřípadě náhradu dle § 16 citovaného zákona. Proti zamítavému rozsudku podala žalobkyně odvolání. V rámci odvolacího řízení byl Městský soud v Praze jako soud odvolací nucen opakovaně vrátit spis soudu I. stupně za účelem odstranění řady vad. O podaném odvolání žalobkyně tak Městský soud v Praze rozhodl až usnesením ze dne 20. 6. 2012 spis. zn. 24 Co 293/2010, kterým napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Pochybení nalézacího soudu spatřoval především vtom, že při posuzování otázky vydání pozemků, respektive jejich částí, oprávněným osobám, prvý soud učinil rozhodnutí, které odporovalo stávající judikatuře (zejména nálezu Ústavního soudu spis. zn. IV. ÚS 176/2003 a rozsudku Nejvyššího soudu spis. zn. 22 Cdon 1414/97 a 22 Cdo 52/2002). Současně obvodnímu soudu uložil založit samostatný spis ve věci 16 C 30/2003 a vyloučit ji k samostatnému projednání.

9. Obvodnímu soudu trvalo další necelé tři roky než alespoň rozhodl ve věci 16 C 29/2003. Stalo se tak rozsudkem ze dne 12. 3. 2015 č.j. 16 C 29/2003-1278, ve znění opravného usnesení ze dne [datum] a doplňujícího usnesení ze dne [datum], kterým na základě doplnění skutkových zjištění dle pokynu odvolacího soudu o znalecký posudek a oddělovací geometrický plán, kterým byly stanoveny pozemky způsobilé k vydání, určil v jakém rozsahu se mění výrok rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] ze dne [datum] spis. zn. PÚ [číslo] a stanovil rozsah pozemků, které se stávají spoluvlastnictvím žalobkyně s tím, že za pozemky nebo jejich části, které vydány nebyly, přiznal žalobkyni právo na náhradu dle § 11 odst. 2, a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., popřípadě náhradu dle § 16 citovaného zákona.

10. Na základě odvolání Magistrátu hl. m. Prahy proti rozsudku obvodního soudu se věci znovu zabývá Městský soud v Praze, který k překvapení žalobkyně rozsudkem ze dne 11. února 2016 čj. 24 Co 155/2015-1386 napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 změnil tak, že žaloba se zamítá. Žalobkyni přiznal pouze právo na náhradu. Své zamítavé rozhodnutí, které bylo v naprostém protikladu proti předchozímu stanovisku tohoto odvolacího soudu v dané věci, odůvodnil poukazem na tzv.„ vývojovou změnu judikatury“ a poukázal zejména na nálezy Ústavního soudu spis. zn. I ÚS 581/2014, II. ÚS 536/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 4086/2013.

11. Ve věci 16 C 30/2003 bylo následně Obvodním soudem pro Prahu 4 shodně rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum]. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2016 spis.zn. 24 Co 155/2015 nabyl právní moci dnem [datum]. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. února 2018 spis. zn. 16 C 30/2003 nabyl právní moci dnem [datum], ve znění opravného usnesení ze dne 11. 6. 2018 čj. 11 Nc 1105/2018-695 [ulice] stížnost podaná ve věci 16 C 29/2003 byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] spis. zn. IV ÚS 1185/17.

12. Žalobkyně uplatnila v obou věcech u Ministerstva spravedlnosti České republiky a prostřednictvím Ministerstva financí u Ministerstva zemědělství nárok na přiměřené zadostiučinění za celkovou délku řízení. O tomto požadavku žalobkyně nebylo uvedenými ministerstvy dosud rozhodnuto.

13. V řízení u Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] se jedná o hrubé překročení doby stanovené pro vyřízení věci. [obec] dvou, maximálně tříměsíčního vyřizování věci, řízení trvalo v každé věci 10 let. V řízení u soudu došlo k flagrantnímu opakovanému porušování základních zásad stanovených zákonem pro průběh řízení. Osm let od podání žaloby se v podstatě nic nedělo.

14. Z časového hlediska měla vliv na délku řízení i odkaz na tzv.„ vývojovou změnu judikatury“. V případě takové změny posuzování věci soudy, která má zásadní vliv na konečné rozhodnutí v projednávané věci, nemohou být její důsledky přiřčena k tíži účastníka soudního řízení. Jedná se výlučně o problém státu a jeho orgánů, které ve věci rozhodují. Z pohledu činnosti justice se provedená forma změny výkladového stanoviska Ústavního soudu o aplikaci ustanovení zákona po jednadvaceti letech jeho účinnosti, a navíc nad rámec jeho znění, na úroveň absolutního protikladu oproti dosavadní praxi podpořenou rovněž judikaturou Ústavního soudu, nesporně jeví jako nepřijatelná. Absentuje zde zcela snaha dosáhnout vytčeného stavu legislativní cestou, kterou ale Ústavní soud v rámci své pravomoci není oprávněn nahrazovat.Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně považuje za zákonu odpovídající, aby základem pro výpočet výše zadostiučinění byla celková doba řízení. - to je v případě správního řízení doba 10ti let, - v případě soudních řízení doba u 16 C 29/2003 -13 let u 16 C 30/2003– 15 let.

15. Na jednání dne [datum] žalobkyně výslovně uvedla, že touto žalobou se domáhá náhrady nehmotné újmy za nepřiměřenou délku řízení v : správním řízení pod sp.zn. PU [číslo] Státního pozemkového úřadu, ve kterém byly vydány rozhodnutí ze dne 16. 7. 2002 č.j. PU 885/92/4 a č.j. PU 885/92/5; věci vedené [příjmení] [obec a číslo] sp.zn. 16C 29/2003; věci vedené [příjmení] [obec a číslo] sp.zn. 16C 30/2003.

16. Žalovaná žalobou tvrzený nárok neuznává co do důvodu ani co do výše. Žalovaná uvedla, že správní orgán žádostí se zabývající nepochybil v procesu zjišťování a posuzování předpokladů pro rozhodnutí, shromažďování podkladů a hodnocení zjištěných skutečností. Dle názoru žalované nedošlo v řízení před správním orgánem, v rámci něhož je tvrzena újma, k nesprávnému úřednímu postupu, přitom se jednalo o velmi složité řízení.

17. Žalovaná je názoru, že délku napadeného restitučního řízení nelze, při posouzení všech relevantních okolností provázejících dané řízení, tak i pokud jde o samotný průběh řízení, a postup orgánu během řízení, považovat za nepřiměřenou. Z poskytnutých materiálů nevyplývá, že by bylo postupu pozemkového úřadu při vypořádávání předmětného restitučního nároku možno vytknout jakékoli zbytečné prodlužování řízení a neochotu věc řešit, v řízení nedocházelo ke zbytečným (neodůvodněným) průtahům, rozhodnutí správního orgánu byla vydána v přiměřené lhůtě s ohledem na okolnosti případu, a to zejména s ohledem na velkou náročnost řízení, tedy nelze mít za naplněný předpoklad nepřiměřenosti délky řízení.

18. Jak dále z materiálů ohledně dané restituční věci vyplývá, je nepochybné, že šlo o věc značně náročnou, a to jak co do složitosti skutkové, tak co do složitosti právního posouzení. Řízení před správním orgánem bylo složité, a to jak co do předmětu tvrzeného nároku (bylo třeba šetřit otázky ve vztahu s určením povinné osoby, otázky ohledně zastavěnosti pozemků k tomu i s ohledem na § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.), tak co do posouzení dalších podmínek vzniku nároku, a s tím i vyřešit některé složité právní otázky, např. zda právní důvod převzetí posuzované nemovitosti státem odpovídá restitučnímu titulu, jak je upraven v zákoně č. 229/1991 Sb., a poté, dle kterého restitučního titulu je v daném případě třeba postupovat. Pro názor, že věc byla složitá i s ohledem na potřebu vyřešit některé sporné právní otázky, svědčí skutečnost, že navazující soudní řízení, vyvolané právě i s ohledem na nejednoznačnost a složitost těchto otázek, probíhalo i z důvodu různých pohledů na věc a výkladů k dané problematice na třech stupních soudní soustavy a posléze i před Ústavním soudem. Je tedy zřejmé, že zejména složitost řízení, a to v jeho několikerých projevech, byla faktorem, ovlivňujícím délku řízení, přitom tuto, dokonce ani přes uváděné okolnosti ji prodlužující, nelze, při objektivním posouzení, považovat za nepřiměřeně dlouhou, tím méně ve vazbě na uváděné aspekty řízení zatěžující. Je tak možné uzavřít, že řízení odpovídalo dobou svého trvání času, v němž lze ukončení řízení zpravidla očekávat.

19. Ve vztahu k navazujícím soudním řízením žalovaná uvedla, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by bylo postupu soudu v rámci řízení o nároku na restituci možno vytknout jakékoli zbytečné prodlužování řízení a neochotu věc řešit, nelze tedy učinit závěr o jeho liknavosti, ve věci rovněž nebyly zjištěny žádné průtahy spočívající v subjektivní nečinnosti ze strany soudu, aby byl tak naplněn předpoklad nepřiměřenosti délky řízení; - je nepochybné, že šlo o věc mimořádně náročnou, a to jak co do složitosti skutkové, tak co do složitosti právního posouzení složitá byla věc i s ohledem na počet instancí, v nichž byla věc řešena - řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Na průběh řízení, tj. i na délku řízení, mělo vliv i chování některých účastníků restitučního řízení. Je tedy zřejmé, že zejména složitost řízení a to v jeho několikerých aspektech byla významnou příčinou prodloužení řízení, tedy významným způsobem ovlivnila celkovou délku daného řízení.

20. Pokud jde o význam pro žalobkyni, jako dalšího kritéria, prostřednictvím něhož se posuzuje přiměřenost délky řízení, je třeba konstatovat, že v posuzované věci se nejedná o žádnou z okolností, jež by v obecné rovině svědčily o zvýšeném významu předmětu řízení pro žalobkyni, jak tomu je u případů, u kterých se dle judikatury ESLP zvýšený význam řízení pro poškozeného předpokládá (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, či ve věcech týkajících se zdraví nebo života).

21. Dle žalované je třeba vzít v úvahu i samu skutečnost, že žalobkyně nebyla od počátku účastnicí restitučního řízení, v rámci něhož je tvrzena újma, touto se stala až v průběhu roku poté, co v r. 1999 došlo k úmrtí jejího otce a původního žadatele o restituce pana [jméno] [příjmení].

22. Rovněž význam ve vztahu k posouzení otázky přiměřenosti délky řízení má i skutečnost, že účastníky v restitučním řízení bylo více osob, jimiž tak byla případná újma sdílena (jako žalobkyně ve sporu o přiznání nároku na restituci vystupovaly tři žalobkyně v podílovém spoluvlastnictví na sporných nemovitostech, a později byl okruh žalobců rozšířen s ohledem na úmrtí žalobkyně [číslo]); i k této okolnosti by tak bylo třeba přihlédnout.

23. Žalovaná je toho názoru, že nelze mít za naplněný odpovědností titul státu v dané věci, tj. dovodit nesprávný úřední postup – v daném případě spočívající v nepřiměřené délce trvání řízení, a proto nelze považovat tvrzený nárok na náhradu nemajetkové újmy za důvodný.

24. Pokud i přes naše přesvědčení ohledně nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku bude soudem shledána délka řízení jako nepřiměřená, naprosto nelze považovat částku ve výši 1, 680.000 Kč, jak je žalobou požadována, za adekvátní. Při posouzení výše nároku by bylo třeba zohlednit některé konkrétní okolnosti případu, ve smyslu kritérií uvažovaných § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

25. Žalovaná namítá promlčení nároku.

26. Na základě shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobkyně uplatnila u Ministerstva financí ČR nárok na náhradu nemajetkové újmy dne [datum], kterou se domáhala nemajetkové újmy za řízení vedené pod sp.zn. 16 C 29/2003 a řízení vedené pře pozemkovým úřadem pod sp.zn. PÚ [číslo], kdy za každý rok požadovala náhradu ve výši nejméně 40.000 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně uplatnila u Ministerstva financí ČR dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy za řízení vedené před pozemkovým úřadem pod sp. zn. PÚ885/92/5 a navazujícího soudního řízení pod sp. zn 16 C 30/2003. Ze strany ČR nebylo žádostem ze dne [datum] a ze dne [datum] ničeho plněno. Spis Pozemkového úřadu hl. m. [obec] sp.zn. [číslo]

27. Účastníci dále učinili na jednání dne [datum] výslovně nesporným průběh řízení před správním orgánem tak, jak je zachycen ve spise Pozemkového úřadu hl. m. [obec] sp.zn. [číslo], včetně obsahu jednotlivých listin. Soud tak má za prokázané, že:

28. Pan [příjmení] [příjmení] podáním ze dne [datum] uplatnil restituční nárok dle zák. č. 229/1991 Sb. na vydání pozemku č. katastrální [číslo] v KÚ [část obce].

29. Dopisem ze dne [datum] pan [jméno] [příjmení] upřesnil restituční nárok o další pozemky parc. [číslo] vše v KÚ [část obce]. 30. [jméno] [příjmení] požádala dne [datum] Pozemkový úřad hl.m. [obec] (dále též„ pozemkový úřad“) o poskytnutí náhradního pozemku, neboť jí byl rozhodnutím odboru výstavby ONV v [obec a číslo], č.j. 19951/63 – P.I, ze dne [datum], jako spoluvlastnici vyvlastněn pozemek parc. [číslo] role, v katastrálním území Krč, za který jí nebyl poskytnut náhradní pozemek. Podání bylo doručeno MÚ hl. m. [obec], pozemkovému úřadu, dne [datum] a bylo zaevidováno pod č.j. 885/92 31. Dne [datum] pozemkový úřad vyzval k předložení listin (viz dopis pozemkového úřadu ze dne [datum]).

32. Dne [datum] pozemkový úřad zaslal podklady ze střediska geodézie související s žádostí o náhradní pozemek (viz dopis pozemkového úřadu ze dne [datum]).

33. Podáním ze dne [datum] [jméno] [příjmení] rozšířila svůj nárok uplatněný podáním ze dne [datum] o další nemovitosti, a to o pozemky parc. [číslo] role, [číslo] role, [číslo] role a [číslo] role, vše v k.ú. [obec] - [část obce] (viz rozšíření podání ze dne [datum] /uplatnění dalších nároků, žádost o schválení dohody o vyrovnání).

34. Magistrát hl.m. [obec], pozemkový úřad, vydal dne [datum], pod sp.zn. PÚ [číslo], rozhodnutí, jímž schválil předloženou dohodu ze dne [datum] o vydání nemovitostí, uzavřenou mezi povinnou osobou [právnická osoba] [obec] a oprávněnými osobami. (viz rozhodnutí pozemkového úřadu hl.m. [obec] ze dne [datum], sp.zn. PÚ [číslo]).

35. Dne [datum] byl předložen Magistrátu hl.m. [obec], pozemkovému úřadu, návrh na vydání pozemků, které jsou předmětem řízení č.j. PÚ 885/92. Návrh byl pozemkovému úřadu doručen dne [datum] (viz návrh oprávněných osob ze dne [datum]).

36. Magistrát hl.m. [obec], pozemkový úřad, požádal dne [datum] Katastrální úřad pro hl.m. Prahu o vyhotovení výpisu z katastru nemovitostí a o písemnou a grafickou identifikaci parcel pro nemovitosti žadatelů (viz objednávka ze dne [datum]).

37. Pozemkový úřad dopisem ze dne [datum] požádal Obvodní úřad [obec a číslo] o vyhledání a zaslání archivních dokladů (viz žádost pozemkového úřadu ze dne [datum]).

38. Ohledně restitučního nároku se u pozemkového úřadu Magistrátu hl.m. [obec] konalo dne [datum] jednání (viz zápis z jednání konaného na pozemkovém úřadě Magistrátu hl.m. [obec] ze dne [datum]).

39. Pozemkový úřad se dne [datum] obrátil na Obvodní úřad [obec a číslo], odbor výstavby, se žádostí o vyhledání a zaslání archivních dokladů. Pozemkový úřad obdržel odpověď dne [datum] (viz žádost pozemkového úřadu o vyhledání a zaslání archivních dokladů ze dne [datum], dopis Obvodního úřadu MČ [obec a číslo], odboru stavebně dopravního ze dne [datum]).

40. Dne [datum] se za účasti pozemkového úřadu, oprávněných a zástupců hotelu [právnická osoba] konalo místní ohledání pozemku [právnická osoba] v [obec a číslo], [příjmení] ulici. Následně pozemkový úřad dopisem ze dne [datum] sdělil zúčastněným, že dosud neobdržel od stavebního úřadu OÚ [obec a číslo] požadovanou stavební dokumentaci, a že jim současně zasílá opis zápisu z místního ohledání (opis zápisu z místního ohledání pozemku ze dne [datum], dopis pozemkového úřadu ze dne [datum]).

41. Ve věci restitučního správního řízení ohledně částí pozemků dle PK parc. [číslo] k.ú. [část obce] se na pozemkovém úřadu konalo dne [datum] jednání (viz zápis z jednání na pozemkovém úřadu ze dne [datum]).

42. Dne [datum] bylo pozemkovému úřadu doručeno stanoviska dalšího účastníka řízení – pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (viz stanoviska účastníka řízení ze dne [datum]).

43. Dne [datum] se pozemkový úřad vyjádřil k námitce [právnická osoba], který tvrdil, že není povinnou osobou ve smyslu § 5 zákona č. 291/1991 Sb. (viz spis dopis pozemkového úřadu ze dne [datum]).

44. Pozemkový úřad dne [datum] požádal odbor výstavby – archiv Magistrátu hl.m. [obec] o vyhledání a zaslání archivních dokladů (viz žádost o vyhledání a zaslání archivních dokladů ze dne [datum]).

45. Pozemkový úřad požádal dne [datum] Obvodní úřad [obec a číslo] o zaslání správního spisu finančního odboru ONV [obec a číslo] č.j. Fin 291 A/Náj.p., jehož součástí bylo též rozhodnutí dle vl.nář. [číslo] Sb. o přechodu vlastnictví pozemku č.kat. [číslo] v k.ú. [část obce] ze dne [datum]. Dne [datum] pozemkový úřad urgoval vyřízení žádosti. Odpověď Obvodního úřadu MČ [obec a číslo], odboru správy majetku, byla pozemkovému úřadu doručena dne [datum] (viz žádost pozemkového úřadu ze dne [datum], urgence žádosti ze dne [datum], odpověď Obvodního úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum]).

46. Magistrát hl.m. [obec], pozemkový úřad, rozhodl dne [datum] o tom, že navrhovatelé nejsou vlastníky nemovitosti dle PK [číslo] – role o výměře 6126 m2 (viz rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum], PÚ [číslo]).

47. Následně Magistrát hl.m. [obec], pozemkový úřad, rozhodl dne [datum] o tom, že navrhovatelé nejsou vlastníky nemovitosti dle PK [číslo] - role o výměře 12126m2 (viz rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum], PÚ [číslo]).

48. Pozemkovému úřadu byla dne [datum] doručena výzva Městského soudu v Praze ze dne [datum], aby se vyjádřil k přiloženému opravnému prostředku společnosti [právnická osoba] a k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, a aby soudu předložil v originále spisový materiál (viz výzva Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1999, sp.zn. 38 Ca 367/99).

49. Dne [datum] pozemkový úřad oznámil Městskému soudu v Praze k jeho sp.zn. 38 Ca 367/99, že mu v příloze zasílá správní spis PÚ [číslo] včetně napadených rozhodnutí č. PÚ [číslo] ze dne [datum] a PÚ [číslo] ze dne [datum] a dále vyjádření k návrhu na přezkoumání rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] (viz zaslání správního spisu k č.j. 38 Ca 367/99 a vyjádření odpůrce).

50. Dne [datum] byla Pozemkovému úřadu doručena urgence Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2000, sp.zn. 38 Ca 367/99, o zapůjčení správního spisu č.j. PÚ 885/92/2 a o zaslání vyjádření k opravnému prostředku (viz výzva Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2000, sp.zn. 38 Ca 367/99).

51. Pozemkovému úřadu byla dne [datum] doručena výzva Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2000, sp.zn. 28 Ca 290/99, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, spolu s odvoláním navrhovatelů proti rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl.m. [obec] ze dne 7. 9. 1999, č.j. PÚ 885/92/1. Současně byla pozemkovému úřadu téhož dne doručena výzva Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2000, sp.zn. 28 Ca 291/99, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, a aby se vyjádřil k odvolání proti rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl.m. [obec] ze dne 9. 9. 1999, č.j. PÚ 885/92/2 (viz výzva Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2000, sp.zn. 28 Ca 290/99, a ze dne 25. 4. 2000, sp.zn. 28 Ca 291/99).

52. Pozemkový úřad se k výzvám Městského soudu v Praze vyjádřil dne [datum]. Ve vyjádření navrhl, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] potvrdil. (viz vyjádření k č.j. 28 Ca 291/99 a oznámení k č.j. 28 Ca 290/99).

53. Dne [datum] bylo pozemkovému úřadu doručeno předvolání k ústnímu jednání ve věci odvolání proti rozhodnutí ze dne 7. 9. 1999, č.j. PÚ 885/92/1, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 28 Ca 290/99 (viz předvolání k jednání ze dne [datum]).

54. Městský soud v Praze rozhodl dne [datum] o zrušení rozhodnutí Magistrátu hl.m. [obec], pozemkového úřadu, ze dne [datum], zn. PÚ [číslo], a o vrácení věci tomuto úřadu k dalšímu řízení (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2000, č.j. 38 Ca 367/99-45).

55. Následně Městský soud v Praze zrušil dne [datum] rovněž rozhodnutí Magistrátu hl.m. [obec], pozemkového úřadu, ze dne [datum], zn. PÚ [číslo], a věc mu vrátil k dalšímu řízení (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2000, č.j. 28 Ca 290/99-38).

56. Městský soud v Praze dne [datum] rozhodl o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl.m. [obec], pozemkového úřadu, ze dne 9. 9. 1999, č.j. PÚ 885/92/2, tak, že řízení o opravném prostředku zastavil, neboť rozhodnutí pozemkového úřadu bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2000, sp.zn. 38 Ca 367/99 (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2001, č.j. 28 Ca 291/99-45).

57. Pozemkový úřad na základě rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 38 Ca 367/99 požádal dne 14. 2. 2001 odbor hospodářské správy Magistrátu hl.m. [obec] o úhradu soudního poplatků ve výši 3 150 Kč (viz vnitřní sdělení ze dne [datum]).

58. Magistrát hl.m. [obec], pozemkový úřad, podáním ze dne [datum] požádal Úřad MČ [obec a číslo], odbor výstavby o sdělení, zda výměr z [datum] dle nařízení č. 15/1959 Sb. nabyl právní moci a kdy, a o dohledání dokladů prokazujících zastavěnost citovaných PK nemovitostí. Dne [datum] pozemkový úřad obdržel odpověď Úřadu MČ [obec a číslo], odboru stavebního a dopravy. Kopii výměru finančního odboru ONV v [obec] ze dne [datum] s vyznačenou právní mocí obdržel pozemkový úřad ze strany Úřadu MČ [obec a číslo], odboru správy majetku, dne [datum] (viz žádost pozemkového úřadu ze dne [datum] adresovaná Úřadu MČ [obec a číslo], odboru výstavby, odpověď Úřadu MČ [obec a číslo], odboru stavebního a dopravy ze dne [datum] a odboru správy majetku ze dne [datum]).

59. Pozemkový úřad v návaznosti na dopis Úřadu MČ [obec a číslo], odboru stavebního a dopravy, ze dne [datum] požádal Úřad MČ [obec a číslo] o dohledání dokladů prokazujících zastavěnost části PK parc. [číslo] k.ú. [ulice] [část obce]. Odpověď obdržel pozemkový úřad dne [datum] (viz žádost pozemkového úřadu ze dne [datum], odpověď Úřadu MČ [obec a číslo], odboru stavebního a dopravy ze dne [datum]).

60. Dne [datum] pozemkový úřad požádal Úřad MČ [obec a číslo], odbor správy majetku, o sdělení, zda žadatelé požádali v minulosti finanční odbor ONV v [obec a číslo] o náhradu v podobě náhradního pozemku z výměru odboru výstavby ONV v [obec a číslo] č.j. výst. 19951/63-P.I ze dne 21. 10. 1963 (viz žádost pozemkového úřadu ze dne [datum], odpověď Úřadu MĆ [obec a číslo]).

61. Odpověď Úřadu MČ [obec a číslo] k žádosti pozemkového úřadu o poskytnutí informací o majetkoprávním vypořádání event. poskytnutí náhradního pozemku byla doručena Magistrátu hl.m. [obec], pozemkovému úřadu, dne [datum] (viz dopis Úřadu MČ [obec a číslo] ze dne [datum] adresovaný Magistrátu hl.m. [obec], pozemkovému úřadu).

62. Pozemkový úřad oznámil účastníkům dne [datum], že v řízení o uplatněných nárocích na vydání nemovitosti dle PK parc. [číslo] k.ú [část obce] sp.zn. PÚ [číslo] byly shromážděny dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí (spis seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne [datum]).

63. Dne 23. 4. a [datum] zástupci stran nahlíželi u pozemkového úřadu do správního spisu (viz úřední záznam ze dne [datum] a [datum]).

64. Pozemkový úřad požádal dne [datum] Úřad MČ [obec a číslo] o dohledání dokladů prokazujících zastavěnost PK par. [číslo] v části, na níž se v současnosti nachází hotel [anonymizováno]. Odpověď obdržel pozemkový úřad dne [datum] (viz žádost pozemkového úřadu ze dne [datum], odpověď Úřadu MČ [obec a číslo], odboru stavebního a dopravy ze dne [datum]).

65. Dne [datum] Pozemkový úřad Magistrátu hl.m. [obec] rozhodl o tom, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků specifikovaných ve výroku rozhodnutí sp.zn. PÚ [číslo] a PÚ [číslo] (viz rozhodnutí č.j. PÚ 885/92/4 ze dne 16. 7. 2020 a rozhodnutí č.j. PÚ 885/92/5 ze dne 16. 7. 2020).

66. Proti rozhodnutí Magistrátu hl.m. [obec], pozemkového úřadu, ze dne 16. 7. 2002, č.j. PÚ 885/92/4 a PÚ [číslo], podaly navrhovatelky odvolání.

67. Dne [datum] byla pozemkovému úřadu doručena kopie odvolání navrhovatelek spolu s výzvou Městského soudu v Praze, aby se vyjádřil k obsahu opravného prostředku, k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a dále, aby předložil spisový materiál (viz výzva Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2002, sp.zn. 38 Ca 645/2002, výzva Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2002, sp.zn. 38 Ca 646/2002).

68. Vyjádření k opravnému prostředku spolu se spisovým materiálem a rozhodnutími ze dne [datum] PÚ [číslo] a PÚ [číslo] odeslal pozemkový úřad Městskému soudu v Praze k jeho sp.zn. 38 Ca 645/2002 a 38 Ca 646/2002 dne 22. 10. 2002 (viz vyjádření pozemkového úřadu k opravnému prostředku ze dne [datum]).

69. Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 22. 1. 2003, č.j. 38 Ca 645/2002-39, a č.j. 38 Ca 646/2002-35, ve znění opravného usnesení ze dne ze dne [datum], odmítl odvolání navrhovatelek (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2003, č.j. 38 Ca 645/2002-39, opravné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, č.j. 38 Ca 645/2002-42, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2003, č.j. 38 Ca 646/2002-35, opravné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2003, č.j. 38 Ca 646/2002-38).

70. Účastníci dále činí nesporným, že v rámci řízení pod sp.zn. PÚ [číslo] v roce 1995 uplatnila nárok [jméno] [příjmení] [příjmení], kdy v roce 2001 bylo rozhodnuto o tom, že není účastníkem řízení ve vztahu k rozhodnutí sp.zn. [číslo].

71. Ministerstvo zemědělství – ústřední pozemkový úřad jako příslušný správní orgán státní správy dle příslušného ustanovení zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiného zemědělského majetku rozhodlo dne [datum], že nemovitosti v tomto rozhodnutí označené nejsou nemovitostmi, na které se vztahuje režim zákona o půdě (viz rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 5. 2004, č.j. 7491/2004-7170).

72. Na základě společného rozkladu navrhovatelů bylo shora uvedené rozhodnutí Ministerstva zemědělství přezkoumáno a rozhodnutím ministra zemědělství ČR ze dne 11. 4. 2005, č.j. 31756/2004-1100, bylo změněno tak, že nemovitosti dle PK p. [číslo] o výměře v rozhodnutí uvedené jsou nemovitostmi, na které se vztahuje režim zákona o půdě. Nemovitost dle PK p. [číslo] o výměře 8 168 m2 není nemovitostí, na kterou se vztahuje režim zákona o půdě (viz rozhodnutí ministra zemědělstvím ze dne 11. 4. 2005, č.j. 31756/2004-1100).

73. Na základě návrhu [právnická osoba] na povolení obnovy řízení podle správního řádu ve věci odstranění pochybností o charakteru nemovitostí ve vztahu k rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 5. 2004, č.j. 7491/2004-7170, ve znění rozhodnutí o rozkladu ze dne 11. 4. 2005, č.j. 31756/2004-1100, rozhodl ministr na návrh zvláštní komise o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení (viz rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 1. 12. 2005, č.j. 30160/2005-11000). spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 16 C 29/2003 74. Účastníci dále označili za nesporný průběh řízení před soudy tak, jak je zachycen ve spise Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 16 C 29/2003. Soud tak má za prokázané, že:

75. Dne [datum] bylo u Obvodního soudu pro Prahu 4 zahájeno řízení o žalobě [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] ve věci nároku na vydání věci podle zákona č. 229/1991 Sb., o kterém bylo rozhodnuto pozemkovým úřadem Magistrátu hl.m. [obec] dne 16. 7. 2002, pod č.j. PÚ 885/92/4. Žalovány byly: hl.m. [obec], [ulice] správa komunikací hl.m. [obec], Obvodní bytový podnik hl.m. [obec], s.p. v likvidaci, Hotel [anonymizováno], Pozemkový fond České republiky. Předmětem řízení bylo určení, že [jméno] [příjmení] je ideální spoluvlastnictví 3/8 pozemku dle pozemkové knihy parc. [číslo] o výměře 11 938 m2, parc. [číslo] o výměře 568m2, v katastrálním území Krč (viz žaloba).

76. První jednání ve věci se konalo dne [datum]. Další jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], které soud usnesením ze dne [datum] zrušil a řízení k návrhu žalovaného hotelu [anonymizováno] přerušil ve smyslu ust. 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. z důvodu podaného návrhu na obnovu správního řízení. Usnesení o přerušení řízení Městský soud v Praze svým rozhodnutím ze dne [datum] potvrdil (viz čl. 67 spisu - protokol o jednání ze dne [datum], čl. 115 spisu – návrh na přerušení řízení, čl. 120 spisu – usnesení ze dne [datum], čl. 135 spisu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] spisu).

77. Druhé jednání ve věci se konalo dne [datum] a následně v pořadí třetí jednání se konalo dne [datum] (viz čl. 174 spisu – protokol o jednání ze dne [datum] a čl. 212 – protokol o jednání ze ne [datum] spisu).

78. V lednu 2007 se ve věci konalo místní šetření. (viz č.l. 246 – protokol o místním šetření).

79. V pořadí čtvrté ústní jednání se konalo ve věci dne [datum] (viz č.l. 277 spisu – protokol o jednání).

80. Po tomto jednání následovala řada procesních podání učiněných účastníky řízení (viz 286 - 322 spisu).

81. Dne [datum] byl soudu doručen návrh žalobkyň na vyloučení rozhodnutí o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] ze dne 16. 7. 2002, č.j. 885/92/4, v části týkající se restitučního nároku na vydání pozemků parc. [číslo] k samostatnému řízení, který soud usnesením ze dne [datum] zamítl (viz čl. 365 spisu – návrh žalobkyň na vyloučení k samostatnému řízení ze dne [datum], čl. 372 spisu – usnesení o zamítnutí návrhu žalobkyň na vyloučení k samostatnému řízení ze dne [datum]).

82. Městský soud v Praze, kterému byl spis předložen dne [datum] se vznesenou námitkou podjatosti soudce, byl vrácen soudu zpět dne [datum] bez věcného vyřízení. O námitce podjatosti soudce vznesené 4. žalovaným - hotelem [právnická osoba], rozhodl Městský soud v Praze dne [datum] tak, že soudce není z projednání a rozhodování této věci vyloučen. (č.l. 401 spisu – přípis Městského soudu v Praze ze dne [datum], čl. 411 – Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2018, č.j. 1 Nc 537/2008-411).

83. Dne [datum] byl Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručen opětovný návrh žalobkyň na vydání částečného rozhodnutí (č.l. 417 – návrh žalobkyň na vydání částečného rozhodnutí ze dne [datum]).

84. Dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo] se ve věci konalo v pořadí již páté ústní jednání. (č.l. 440 – protokol o jednání ze dne [datum]).

85. Po tomto jednání následovaly další procesní podání, přípisy a návrhy důkazů, jakož i specifikace žalobních návrhů (čl. 451- 463 spisu).

86. Následovat mělo jednání ve věci dne [datum], které bylo odročeno na neurčito a dále jednání dne [datum], které bylo odročeno na neurčito pro nemoc soudce (čl. 514 spisu – úřední záznam ze dne [datum], čl. 547 – protokol o jednání ze dne [datum]).

87. Žalobkyně podáním ze dne [datum] v návaznosti na nový geometrický plán upřesnily žalobu (čl. 532 spisu – upřesnění žalobních nároků).

88. V pořadí šesté jednání ve věci se konalo dne [datum], při kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž soud připustil změnu petitu žaloby dle geometrického plánu z roku 2009 (č.l. 593 – protokol o jednání ze dne [datum]).

89. Dne [datum] byl soudu doručen závěrečný návrh žalobkyň a následně dne [datum] se ve věci konalo v pořadí 7 ústní jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. (č.l. 637- 653 spisu – závěrečný návrh žalobkyň ze dne [datum], čl. 655 – protokol o jednání ze dne [datum]).

90. Dne [datum] byl ve věci sp.zn. 16 C 29/2003, 16 C 30/2003 vyhlášen rozsudek (čl. 679 – rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum]).

91. Městský soud v Praze, kterému byl předložen spis sp.zn. 16 C 29, [číslo] s odvoláním žalobkyň proti rozsudku na čl. 679, jej dne [datum] vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bez věcného vyřízení s tím, že je nutno rozhodnout o procesním nástupnictví žalovaného [právnická osoba] O procesním nástupnictví bylo rozhodnuto dne [datum] Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne [datum] opravné usnesení, jímž opravil rozsudek ze dne [datum] co do označení účastníků. Opravné usnesení bylo Městským soudem v Praze dne [datum] potvrzeno (čl. 776 – přípis Městského soudu v Praze ze dne [datum], čl. 778 – usnesení o procesním nástupnictví ze dne [datum], čl. 797 – opravné usnesení ze dne [datum], čl. 823 potvrzující usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum]).

92. Dne [datum] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyň zrušil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravných usnesení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto usnesení Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, že poté, kdy mu byla věc předložena k rozhodnutí o podaných odvoláních, vrátil věc soudu prvního stupně s pokynem, aby vydal usnesení o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107 odst. 2 o.s.ř.. Usnesení o procesním nástupnictví bylo vydáno dne 23. 2. 2011 pod č.j. 16C 29/2003 (16C 30/2003) -778 a bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu č.j. 24 Co 83/2011-823. Usnesením ze dne 22. 8. 2011, č.j. 16C 29/2003 (16C 30/2003) -797, bylo opraveno bydliště jedné ze žalobkyň a zároveň byl označen [právnická osoba] jako původní účastník řízení. Městský soud v Praze poté, kdy mu byla věc opětovně předložena, přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně ve znění opravných usnesení a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení, ani změnu rozhodnutí. Dále Městský soud v Praze v odůvodnění zejména uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 4 pochybil, když zmíněné dvě žaloby oprávněných projednal společně v rámci jednoho řízení dle části V. o.s.ř. a rozhodl o nich jedním rozsudkem, neboť žaloby směřují proti dvěma rozhodnutím pozemkového úřadu jako správního orgánu. Postup soudu I. stupně je v rozporu se shora citovaným ustanovením § 250b odst. 1 o.s.ř. (v tomto případě nejde o dvě žaloby směřující proti témuž rozhodnutí správního orgánu, ale o dvě žaloby, z nichž každá napadá samostatné rozhodnutí správního orgánu). Dále Městský soud v Praze uvedl, že v řízení tak došlo k procesní vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadený rozsudek již jen z tohoto důvodu bez dalšího nemůže obstát. Dále Městský soud v Praze uvedl, že na soudu prvního stupně bude, aby jednu ze dvou společně projednaných věcí vyloučil k samostatnému řízení. Dále dle odvolacího soudu soud I. stupně nesprávně posoudil otázky zastavěnosti předmětných pozemků ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Po stručné rekapitulaci výkladu pojmu„ zastavěnost“ v judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu odvolací soud v odůvodnění uvedl, že soud I. stupně při svém rozhodování v této právní věci nerespektoval právní názory vyjádřené ve shora uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, a proto napadené rozhodnutí nemůže obstát. Řeší-li judikatura soudů vyšších stupňů problematiku zastavěnosti ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě, pak není namístě, aby se soud nižšího stupně od takových závěrů odlišoval, což by samo o sobě zakládalo reálnou možnost, že rozhodnutí bude v budoucnu zrušeno. Jak již bylo vyloženo shora, každý z dotčených pozemků je třeba posuzovat samostatně. Nachází-li se na pozemcích zeleň v sídlišti, respektive pískoviště a podobně, pozemky ve smyslu stávající judikatury nejsou zastavěnými a jejich vydáním nebude ohrožen veřejný zájem obyvatel sídliště. Dále odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze obsahuje na straně 10 v posledním odstavci konstatování, že se zřetelem ke zjištění, že v řízení před soudem I. stupně došlo k procesní vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť bylo vedeno jedno řízení dle části V. o dvou žalobách, z nichž každá směřovala proti jinému rozhodnutí pozemkového úřadu a byl vydán jeden rozsudek, a protože si soud I. stupně nesprávně vyložil pojem zastavěnost pozemků, je dle závěru odvolacího soudu rozhodnutí nepřezkoumatelné z hlediska otázky, zda byl naplněn restituční titul. Proto odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V závěru ještě odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že na předmětné pozemky se vztahuje zákon o půdě a v tomto směru odkázal na správné zdůvodnění napadeného rozsudku. V závěru odvolací soud dodal, že podle ustanovení § 152 o.s.ř. soud rozhoduje o věci samé rozsudkem, což platí i pro případ, kdy soud zamítá žalobu dle části V. o.s.ř. dle § 250 i) o.s.ř. Podle rozhodovací praxe pozemkových úřadů a soudů v otázkách vydání nemovitosti je i v případech zjištění překážky vydání stanovené v § 11 odst. 1 zákona o půdě rozhodováno výrokem, kterým se určuje, že oprávněná osoba není vlastníkem pozemku. Výrok o poskytnutí náhrad za nevydané nemovitosti není výrokem rozhodnutí podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, které na podkladě ustanovení § 9 odst. 6 zákona o půdě přezkoumává soud na základě podané žaloby. O tom, že oprávněné osoby mají právo na poskytnutí náhrady za pozemky, které jim nemohou být vydány dle zákona o půdě pro jejich zastavěnost, se soud zmíní pouze v odůvodnění zamítavého rozhodnutí. Dále odvolací soud podotkl, že další účastníci řízení nepodali odvolání, proto se odvolací soud nemůže zabývat blíže jejich námitkou, že na předmětné pozemky se nevztahuje zákon o půdě, nicméně odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že na předmětné pozemky se zákon o půdě vztahuje. (čl. 854 spisu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, č.j. 24 Co 293/2010-854).

93. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne [datum] vyloučil dosud spojené věci sp.zn. 16C 29/2003 a 16C 30/2003 k samostatnému řízení (viz čl. 886 – usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum]).

94. Celkově deváté ústní jednání (resp. první jednání po zrušení rozsudku), se ve věci sp.zn. 16 C 29/2003 konalo dne 28. 5. 2013 (viz č.l. 960 – protokol o jednání ze dne [datum]).

95. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil pro toto řízení znalce z oboru geodezie a kartografie. Dne [datum] byl soudu doručen znalecký posudek a geometrický plán vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení] (viz č.l. 983 – usnesení o ustanovení znalce ze dne [datum], čl. 1077 – znalecký posudek vypracovaný dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení]).

96. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o tom, že místo žalobkyně [jméno] [příjmení] bude v řízení pokračováno s Doc. Ing. Mgr. [jméno] [příjmení], CSc. a [jméno] [příjmení] (viz čl. 1048 – usnesení ze dne 28. 4. 2014, č.j. 16 C 29/2003 – 1048).

97. V pořadí desáté (druhé po zrušení rozsudku) ústní jednání se ve věci konalo dne [datum] a následně dne [datum] se ve věci konalo jedenácté ústní jednání (tj. třetí po zrušení rozsudku), při němž byl vyhlášen rozsudek. (viz čl. 1155 – protokol o jednání ze dne [datum], čl. 1214 – protokol o jednání ze dne [datum], čl. 1218 – rozsudek ze dne [datum]).

98. Dne [datum] soud ve věci vyhlásil doplňující rozsudek. (viz čl. 1244 – protokol o jednání ze dne [datum], čl. 1278 – doplňující rozsudek ze dne [datum]).

99. Dne [datum] soud vydal opravné usnesení, proti němuž podaly žalobkyně dne [datum] odvolání. (viz čl. 1298 – opravné usnesení ze dne [datum], čl. 1303 – odvolání žalobkyň ze dne [datum]).

100. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl, především z důvodu změny judikatury Ústavního soudu (viz čl. 1386 – rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, č.j. 24 Co 155/2015-1386, 24 Co 156/2015, 24 Co 157/2015, 24 Co 158/2015).

101. Žalovaná [číslo] hl. m. [obec] a všichni žalobci podali ve věci dovolání (čl. 1407 – dovolání žalované [číslo] ze dne [datum], čl. 1420-1454 spisu – dovolání žalobců).

102. Spis s dovoláními byl předložen Nejvyššímu soudu ČR dne [datum] a následně dne [datum]. V obou případech, byl spis vrácen soudu prvního stupně bez věcného vyřízení s pokynem k vyzvání k zaplacení soudního poplatku z dovolání (viz čl. 1495, [číslo] – předkládací zpráva ze dne [datum] a ze dne [datum], čl. 1497, [číslo] – přípis Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] a ze dne [datum]).

103. Spis s dovoláními byl opětovně předložen Nejvyššímu soudu ČR dne [datum], který dovolání dne [datum] odmítl (čl. 1532 – usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2017, č.j. 28 Cdo 5324/2016-1532). 104. ve věci byla [ulice] stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne [datum] Ústavní soud ústavní stížnost usnesením ze dne [datum] odmítl (čl. 1549 – [ulice] stížnost, čl. 1569 – usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. IV. ÚS 1185/17). Spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 16 C 30/2003 105. Účastníci shodně označují za nesporný proběh řízení před soudy tak, jak je zachycen ve spise Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 16 C 30/2003, Soud tak má za prokázané, že:

106. Dne [datum] bylo u Obvodního soudu pro Prahu 4 zahájeno řízení o žalobě [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] ve věci nároku na vydání věci podle zákona č. 229/1991 Sb., o kterém bylo rozhodnuto Pozemkovým úřadem Magistrátu hl.m. [obec] dne 16. 7. 2002, pod č.j. PÚ 885/92/5. Žalovány byly: hl.m. [obec], [ulice] správa komunikací hl.m. [obec], Obvodní bytový podnik hl.m. [obec], s.p. v likvidaci, Hotel [anonymizováno], Pozemkový fond České republiky Předmětem řízení bylo určení, že [jméno] [příjmení] je ideální spoluvlastnictví 3/8 pozemku dle pozemkové knihy parc. [číslo] o výměře 8 168 m2, v katastrálním území Krč (viz žaloba).

107. Uvedená věc byla především - až do vydání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, č.j. 24 Co 293/2010-854, resp. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2012, č.j. 16 C 29/2003-886, po většinu doby spojena ke společnému řízení s řízením vedeným pod sp.zn. 16 C 29/2003 (viz čl. 886 – usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 11. 2012, č.j. 16 C 29/2003-886, 16 C 30/2003).

108. Dne [datum] bylo rozhodnuto, že namísto zaniklého [právnická osoba] bude v řízení jednáno s právním nástupcem [právnická osoba] (č.l. 127 spisu – usnesení ze dne 23. 2. 2011, č.j. 16 C 29/2003-778, 16 C 30/2003).

109. Dne [datum] vydal Obvodní soud pro Prahu 4 opravné usnesení, jímž opravil rozsudek ve věci ze dne [datum] co do označení účastníků (žalobkyně b/ a žalovaného [číslo]), které Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] potvrdil (č.l. 129 spisu – opravné usnesení ze dne [datum], 131 spisu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2011, č.j. 24 Co 83/2011- 823).

110. Dne [datum] soud zamítl návrh žalobkyň na opravu rozsudku ze dne [datum] (č.l. 135 spisu – usnesení ze dne 10. 2. 2012, č.j. 16 C 29/2003-835, 16 C 30/2003).

111. Dne [datum] Městský soud v Praze k odvolání žalobkyň zrušil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravných usnesení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (čl. 137 spisu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, č.j. 24 Co 293/2010-854).

112. První jednání v této věci po zrušení rozsudku, jenž se týkal obou spojených věcí, došlo dne [datum] (č.l. 197 spisu – protokol o jednání ze dne [datum]).

113. Dne [datum] soud vyzval žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení (čl. 194 spisu – usnesení ze dne [datum]), na což bylo žalobkyněmi reagováno podáními ze dne [datum] a [datum] (viz čl. 203, 207 spisu – podání žalobkyň ze dne [datum] a [datum]).

114. Usnesením ze dne [datum] soud připustil změnu žalobního návrhu žalobkyň ze dne [datum] (č.l. 208 spisu – usnesení ze dne 3. 7. 2013, č.j. 16 C 30/2003-208).

115. Dne [datum] a [datum] se ve věci konalo v pořadí druhé a následně třetí ústní jednání po zrušení rozsudku. Rozsudkem, který byl ve věci vyhlášen při jednání soudu dne [datum], byla žaloba zamítnuta. Lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku byla následně prodloužena do [datum] (č.l. 239, 283, 285 a 287 spisu – protokol o jednání ze dne [datum] a [datum], žádost o prodlužení lhůty ze dne [datum], rozsudek ze dne 8. 10. 2013, č.j. 16 C 30/2003-287).

116. Dne [datum] byl spis s odvoláním žalobkyň předložen Městskému soudu v Praze, který jej dne [datum] vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 zpět bez věcného vyřízení k vyšetření podmínek procesního nástupnictví na straně žalobkyně [jméno] [příjmení], která zemřela dne [datum] (viz č.l. 332 a 333 spisu – předkládací zpráva, přípis Městského soudu v Praze ze dne [datum]).

117. Poté byly činěny úkony k vyšetření podmínek procesního nástupnictví (čl. 337-341 spisu – přípis soudu adresovaný dědickému oddělení Obvodního soud pro Prahu 3 ze dne [datum], urgence odpovědi na přípis ze dne [datum], sdělení dědického oddělení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum]).

118. Dne [datum] byl spis předložen Městskému sudu v [obec] ke sp.zn. 24Co 20/2014 (viz čl. 345 spisu – předkládací zpráva ze dne [datum]).

119. Dne [datum] bylo Městskému soudu v Praze doručeno sdělení právních nástupců žalobkyně [jméno] [příjmení], že bylo vydáno rozhodnutí v dědickém řízení ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] (viz č.l. 352 spisu – sdělení právních nástupců [jméno] [příjmení] ze dne [datum]).

120. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 8. 2014, č.j. 24 Co 20/2014-355, rozhodl, že v řízení bude pokračováno s procesními nástupci žalobkyně [jméno] [příjmení], tedy s doc. [jméno] [příjmení], CSc. a s panem [jméno] [příjmení] (č.l. 355 spisu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2014, č.j. 24 Co 20/2014-355).

121. Při ústním jednání dne [datum], Městský soud v Praze vyhlásil usnesení, jímž zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze v závěru odůvodnění k věci uvedl, že vzhledem k tomu, že v tomto případě byl naplněn restituční titul uvedený v ustanovení § 6 odst. 1 písm. n) zákona o půdě, je nezbytné, aby byla konečným způsobem vyřešena otázka, zda vydání předmětných pozemků nebrání překážky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě, zejména jejich zastavěnost. Dále uvedl, že v mezidobí proběhla digitalizace a je potřeba postavit najisto, které části předmětných pozemků oddělené geometrickým plánem, jsou nezastavěné. Současně upozornil na to, že podíly oprávněných na předmětných pozemcích správně stanovil pozemkový úřad, nikoliv však soud I. stupně. V tomto směru odvolací soud odkázal na správné závěry pozemkového úřadu. Ve vztahu k zamítavému výroku II. napadeného rozsudku odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně nerespektoval závazný pokyn uvedený v dříve vydaném rozhodnutí č.j. 24Co 293/2010-854. Podle rozhodovací praxe pozemkových úřadů a soudů v otázkách vydání nemovitosti je i v případech zjištění překážky vydání stanovené v § 11 odst. 1 zákona o půdě rozhodováno výrokem, kterým se určuje, že oprávněná osoba není vlastníkem pozemku. Odvolací soud uzavřel, že soud I. stupně zaujal nesprávný právní názor a rozhodl, aniž byl dostatečně zjištěn skutkový stav (viz čl. 368 spisu – protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne [datum], usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2014, č.j. 24 Co 20/2014-373).

122. Dne [datum] bylo soudu doručeno dovolání žalovaného [číslo] které soud následně rozeslal ostatním účastníkům řízení, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku a dne [datum] spis předložil Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání (viz čl. 385-394 spisu – dovolání žalovaného [číslo] přípis soudu ze dne [datum], usnesení soudu ze dne 13. 4. 2015, č.j. 16 C 30/2003-394, předkládací zprava ze dne [datum]).

123. Nejvyššího soudu ČR dovolání žalovaného [číslo] usnesením ze dne [datum] odmítl (viz čl. 412 spisu – usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2015, č.j. 28 Cdo 2242/2015-412).

124. Usnesením ze dne [datum] soud prvního stupně připustil změnu žalobního petitu (viz čl. 415 spisu – usnesení soudu ze dne 27. 10. 2015, č.j. 16 C 30/2003-415).

125. Dne [datum] byl Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručen návrh žalovaného [číslo] ([právnická osoba]) na přerušení řízení do doby rozhodnutí Městského soudu v Praze o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 2. 2015 ve věci sp.zn. 16 C 29/2003 (viz čl. 423 spisu – návrh žalovaného [číslo] na přerušení řízení ze dne [datum]).

126. Následuje korespondence soudu s účastníky řízení, která se týká otázky přerušení řízení (čl. 427-449 spisu)

127. Přípisem ze dne [datum] soud požádal Městský soud v Praze o sdělení stavu odvolacího řízení ve věci sp.zn. 16 C 29/2003 (čl. 450 spisu – přípis adresovaný Městskému soudu v Praze ze dned [datum]).

128. Soud řízení k návrhu přerušil nejprve usnesením ze dne [datum] do právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp.zn. 24Co 155/2015 a následně usnesením ze dne 24. 5. 2016, č.j. 16 C 30/2003-516, do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci sp.zn. 16 C 29/2003 (viz č.l. 454, a 516 spisu – usnesení o přerušení řízení ze dne 13.1.2016, č.j. 16 C 30/2003-454, usnesení o přerušení řízení ze dne 24. 5. 2016, č.j. 16 C 30/2003-516).

129. Spis s odvoláním žalobkyně [celé jméno žalobkyně] a žalovaného Hlavního města Prahy a [právnická osoba] byl dne [datum] předložen Městskému soudu v Praze, který jej dne [datum] vrátil zpět soudu prvního stupně bez věcného vyřízení z důvodu, že Nejvyšší soud ČR v řízení o dovolání ve věci sp.zn. 16 C 29/2003 požádal o zapůjčení spisu pozemkového úřadu, který je součástí spisu 16 C 30/2003 (viz čl. 537 a 543 spisu – předkládací zpráva ze dne [datum], přípis Městského soudu v Praze ze dne [datum]).

130. Dne 11. 4. 2017 byl spis sp.zn. 16 C 30/2003 opětovně předložen Městskému soudu v Praze, který dne [datum] svým rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] tak, že se řízení nepřerušuje (č.l. 546, 548 spisu – předkládací zpráva ze dne [datum], usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017, č.j. 24 Co 129/2016-548).

131. V srpnu 2017 Obvodní soud pro Prahu 4 vyzval účastníky řízení ke sdělení, zda a jaké mají ve věci další návrhy, a v září 2017 je vyzval k označení důkazních návrhů, na což účastníky řízení reagovali svými podáními (čl. 551 - 571 spisu – přípis soudu ze dne [datum] a ze dne [datum], podání účastníků řízení [datum], [datum], [datum]).

132. Dne [datum] se ve věci konalo ústní jednání, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum] a účastníci řízení byli vyzváni k zaslání závěrečných návrhů. K výzvě soudu někteří účastníci řízení zaslali soudu své závěrečné návrhy a vyčíslení nákladů řízení. (čl. 572 a 609, [číslo] spisu – předvolání k ÚJ na den [datum], protokol o jednání ze dne [datum], závěrečné návrhy účastníků řízení a vyčíslení nákladů řízení).

133. Rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, byl vyhlášen dne [datum] Lhůta pro vyhotovení a vypravení rozsudku byla prodloužena do [datum] (viz č.l. 670 - 671 spisu – protokol o jednání ze dne [datum], žádost o prodloužení lhůty ze dne [datum]).

134. Dne [datum] byl soudu doručen návrh na opravu odůvodnění rozsudku (viz čl. 685 spisu – návrh žalobců na opravu odůvodnění rozsudku ze dne [datum]).

135. Spis s návrhem na opravu odůvodnění rozsudku byl dne [datum] předložen Městskému soudu v Praze, neboť soud prvního stupně tomuto návrhu nevyhověl (čl. 687 spisu – přípis adresovaný Městskému soudu v Praze ze dne [datum]).

136. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.6.2018, č.j. 1Nc 1105/2018-695, rozhodl o opravě odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 2. 2018, č.j. 16 C 30/2003-672. Citované usnesení nabylo právní moci dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo] (viz č.l. 695 spisu – usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č.j. 1 Nc 1105/2018-695).

137. Dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo] byl spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 16 C 30/2003 opětovně předložen Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 18.9.2018, č.j. 29Co 272/2018-708, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z [datum] (viz č.l. 702, 708 spisu – předkládací zpráva, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2018, č.j. 29 Co 272/2018-708).

138. Soud má za prokázané, že otec žalobkyně [jméno] [příjmení] narozen [datum] zemřel dne [datum] (viz ISZR)

139. Soud hodnotil provedené důkazy každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že získal dostatek skutkových zjištění významných pro rozhodnutí ve věci a další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Zamítl tak pro nadbytečnost návrh důkazu: spis KÚ [okres] sp.zn. Z2572/03 a geometrickým plánem [číslo] 2009 a dopisem MZ ČR ze dne [datum], výslech JUDr. [jméno] [příjmení]. Podle § 5 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném v rozhodném období (dále jen:„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Vymezení nároku 140. Při vlastním posouzení uplatněného nároku soud rekapituluje, že žalobkyně, jak výslovně uvedla, se žalobou domáhá náhrady nehmotné újmy za nepřiměřenou délku řízení, a to: ve správním řízení pod sp.zn. PU [číslo] Státního pozemkového úřadu, ve kterém byly vydány rozhodnutí ze dne 16. 7. 2002 č.j. PU 885/92/4 a č.j. PU 885/92/5; ve věci vedené [příjmení] [obec a číslo] sp.zn. 16C 29/2003; ve věci vedené [příjmení] [obec a číslo] sp.zn. 16C 30/2003.

141. Lze tak pro účely dalších úvah uzavřít, že žalobkyně se domáhá odškodnění nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk za nepřiměřenou délku řízení vedeného před pozemkovým úřadem o uplatněném restitučním nároku, s navazujícím soudním řízením. Organizační složka 142. Při posouzení žalobou uplatněného nároku se soud nejprve zabýval otázkou určení organizační složky, která má za stát jednat podle § 6 OdpŠk.

143. Dle zákona č. 118/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen:„ zákon č. 118/2020 Sb.“) se dle části druhé čl. II. bod 1. v § 6 OdpŠk se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: " (3) Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.". Podle přechodných ustanovení (Čl. III.) na řízení o nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; povinnost poskytnout nezbytnou součinnost podle ustanovení § 14 a 18 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tím však není dotčena. Z uvedeného vyplývá, že na toto řízení se vztahuje úprava § 6 OdpŠk účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 118/2020 Sb.

144. Vzhledem k vymezení žalobou uplatněného nároku, kdy žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, a to ve správním řízení s navazujícími soudními řízeními, považuje soud za nezbytné zdůraznit, že je-li žalobou proti státu uplatňován pouze jediný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, a to i v případě, že ke škodě (respektive újmě) došlo v působnosti dvou nebo více organizačních složek státu, může stát zastupovat jen jedna organizační složka státu. Vzhledem k uvedeným skutkovým zjištěním by pro fázi řízení vedenou před správními orgány bylo příslušné jednat za stát Ministerstvo zemědělství, pro fázi řízení vedenou před správním soudem Ministerstvo spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014). Pokud by skutkové okolnosti ohledně jednoho nároku měly vést k určení příslušnosti různých organizačních složek, je třeba s ohledem na výše uvedené zvolit pouze jednu organizační složku, která bude stát zastupovat. Nelze současně upřednostnit některou jinak příslušnou organizační složku na úkor druhé, a proto bude v takovém případě za stát v souladu s § 6 odst. 3 OdpŠk jednat Ministerstvo financí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014). Předběžné projednání nároku 145. Soud dále konstatuje, že byla naplněna podmínka předběžného projednání nároku dle § 14 odst. 3 OdpŠk, kdy na řízení správní a navazující soudní je třeba pohlížet jako na jeden celek (viz níže). Námitka promlčení 146. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou soud uvádí, že žaloba byla podána [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 2. Dle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Pro posouzení námitky promlčení je dle názoru soudu na žalobou označená řízení pohlížet jako na„ jednotné řízení“, což je významné z hlediska začátku a konce„ jednotného řízení“. Jak z výše uvedeného vyplývá, rozhodným okamžikem se kterým lze spojit konec“ jednotného řízení“ je datum [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok v rámci předběžného projednání dne [datum] a [datum]. Soud tak konstatuje, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy není promlčen. Aplikace stanoviska, jednotnost řízení 147. Pro odpověď, zda může žalobkyně uplatnit úspěšně nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného správního řízení (a navazujícího soudního řízení), je v projednávané věci významné, a to s ohledem na stávající judikatorní závěry, jestli lze v případě posuzovaného správního řízení mít za to, že šlo o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy.

148. Z judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy v jeho civilní části:

1. Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku?

2. Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu?

3. Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy? V případě správního řízení je tudíž nezbytné nejprve zodpovědět uvedené otázky. Při jejich kladném posouzení je nutné dojít k závěru o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Jelikož z tohoto ustanovení vychází rovněž stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen:„ Stanovisko“), je nutné v takovém případě veškeré závěry ve Stanovisku vyjádřené aplikovat i na správní řízení, jež čl. 6 odst. 1 Úmluvy podléhají. (pro srovnání např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn.

III. ÚS 3326/15)

149. Ve světle uvedeného soud zdůrazňuje, že uplatněný nárok žalobkyně v řízení před pozemkovým úřadem, byl restitučním nárokem, na jehož výsledku závisí konstatování existence vlastnictví nemovitostí, u kterých byl restituční nárok uplatněn. Ať kladné, či záporné rozhodnutí má určující, zásadní a vážný důsledek pro existenci vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. To že vlastnické právo a jeho ochrana má svůj základ ve vnitrostátním právu, a je soukromoprávní povahy, je zcela zřejmé. Současně, jak bylo výše konstatováno, na řízení před správním orgánem navazovalo řízení soudní. V posuzované věci se žalobkyně domáhala vydání nemovitostí v rámci restitučního řízení, resp. dle zákona č. 229/91 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku. Nejvyšší soud již v minulosti postavil najisto, že takové řízení podléhá Úmluvě a potažmo i Stanovisku (k posuzování restitučních řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2594/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014).

150. Další významnou otázkou v projednávané věci, tj. zda a za jakých okolností správní řízení a soudní řízení při posuzování délky řízení tvoří jeden celek, se opakovaně zabýval ve své judikatuře Nejvyšší soud. V rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, přijal závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, jde-li o takové řízení, jež podléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V rozsudku ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014, Nejvyšší soud dále přijal a odůvodnil závěr, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a správními soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek, pokud na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ačkoliv odkazované rozhodnutí spojuje návaznost řízení před správními orgány výslovně s následným rozhodováním soudu v režimu správního soudnictví, skutečnost, zda řízení pokračuje v linii civilního nebo správního soudnictví není určující. Odlišný závěr by znemožnil dostát požadavkům, jež na posuzování délky řízení plynou z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4728/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2836/2017).

151. Řízení o žádosti otce žalobkyně ze dne [datum] je tedy nutno brát z hlediska posuzování jeho délky za jeden celek až do jeho skončení bez ohledu na to, že postupně probíhalo před různými správními orgány a soudy v režimu správního či civilního soudnictví. (pro srovnání Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4351/2017 ze dne 25. 9. 2019) Současně lze dospět k závěru, že na posuzované řízení je aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i Stanovisko, a tedy i presumpce vzniku nemajetkové újmy. Multiplikace nároku 152. S ohledem na skutková zjištění výše uvedená, kdy bylo zjištěno, že v rámci restitučního řízení o uplatněném nároku otce žalobkyně byla vydána dílčí rozhodnutí, na která navazovala samostatná soudní řízení, vyvstává otázka, zda tyto dílčí výstupy v rámci samostatných řízení lze považovat pro účely vzniku nemajetkové újmy za samostatná řízení, či jeden celek. Soud je názoru, že v důsledku nepřiměřené délky vypořádávání předmětného nároku vycházejícího z téhož skutkového základu může žalobcům vzniknout výhradně jediná újma a počet v tomto řízení vydaných jednotlivých dílčích rozhodnutí tuto újmu nezvyšuje. Pro posouzení újmy, jako újmy jediné v odškodňovacím řízení, je však stěžejní, že Pozemkový úřad rozhodoval pouze v jediném řízení (byť opakovaně, což je pro posouzení odškodňovacího řízení nepodstatné), o čemž svědčí to, že před Pozemkovým úřadem bylo řízení vedeno pouze pod sp. zn. PÚ [číslo]. Další čísla za lomítkem (4 a 5) představují čísla pouze dílčích rozhodnutí, bez důsledku pro jednotnost řízení. (pro srovnání např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2020, č.j. 54 Co 385/2019-78).

153. Soud je tak názoru, že na posuzované řízení (správním řízení pod sp.zn. PU [číslo] ve kterém byly vydány rozhodnutí ze dne 16. 7. 2002 č.j. PU 885/92/4 a č.j. PU 885/92/5 a navazující soudní řízení sp.zn. 16C 29/2003, sp.zn. 16C 30/2003) je třeba pro účely posouzení vzniku újmy za nepřiměřenou délku řízení pohlížet jako na jedno řízení. Rozhodná doba, právní předchůdce 154. Pro samotnou délku posuzovaného„ jednotného řízení“ je pak pro začátek určující okamžik uplatnění restitučního nároku otcem žalobkyně, tj. [datum]. Pro určení konce řízení, respektive rozhodné délky pro určení rozsahu nemajetkové újmy je významné skutkové zjištění, že v navazujícím soudní řízení ve věci vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 30/2003 bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum]. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2018, č.j. 1Nc 1105/2018-695, rozhodl o opravě odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum]. Citované usnesení nabylo právní moci dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo] byl spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 16 C 30/2003 opětovně předložen Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 18. 9. 2018, č.j. 29Co 272/2018-708, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z [datum]. Soud je tak názoru, že datem rozhodným pro konec řízení z hlediska posuzování délky řízení je den [datum].

155. Při určení rozhodné délky posuzovaného řízení nelze přehlédnout, že řízení bylo zahájeno žádostí otce žalobkyně ze dne [datum] a žalobkyně se účastnicí tohoto řízení stala teprve po jeho smrti dne [datum]. K uvedenému soud zdůrazňuje, že Nejvyšší soud již ve Stanovisku vysvětlil, že při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a OdpŠk. [jméno] odčinění této újmy je nutno posuzovat individuálně s tím, že nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení (srov. Stanovisko a rozsudek senátu první sekce Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odst. 26 a rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum], v téže věci). Pokaždé je však nutno výslednou částku stanovit s ohledem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k těm, kteří řízení jako účastníci dokončili (srov. Stanovisko a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009).

156. Soud tak shrnuje, že pro uplatněný nárok je rozhodným počátek řízení [datum] a rozhodný konec řízení [datum], přičemž v období od [datum] do [datum] byl účastníkem řízení toliko právní předchůdce žalobkyně. Celkem se jedná o dobu 321 měsíců, z nichž 86 měsíců byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobkyně. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, tak soud bude hodnotit relativně samostatně dvě období, a to období od [datum] do [datum] (kdy byl účastníkem řízení toliko právní předchůdce žalobkyně) a období od [datum] do [datum] (kdy byla účastníkem řízení sama žalobkyně).

157. V období od [datum] do [datum] je tedy namístě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení.

158. Za další část řízení od [datum] do [datum] náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky.

159. V obou případech je však třeba vycházet ze základní částky ve smyslu Stanoviska. Základní částka 160. Ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud ČR přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud ČR pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při stanovení základní částky tak hraje roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

161. S ohledem na uvedené zásady soud u posuzované věci vycházel při stanovení základní částky z horní hranice tj. [číslo] Kč/rok (tj. [číslo] Kč/měsíc), a to s přihlédnutím k extrémní délce řízení. Pro první dva roky řízení byla tato částky snížena o polovinu. Část řízení od [datum] do [datum] (kdy byl účastníkem řízení toliko právní předchůdce žalobkyně)

162. Restituční nárok uplatnil dne [datum] [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum], do restitučního řízení na jeho místo nastoupily jeho dcery, a to [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení]. Pro tuto část řízení, ve které nebyla žalobkyně přímo účastníkem, ale jejich právní předchůdce, soud vycházel z předpokladu, že zadostiučinění poskytnuté dohromady procesním nástupcům, kteří jsou dědici původního účastníka řízení, nemusí být vyšší než zadostiučinění, které by bylo poskytnuto účastníkovi jedinému. Ač judikatura Nejvyššího soudu nevylučuje přiznání i vyššího odškodnění, je soud názoru, že v posuzovaném případě odpovídala míra nemajetkové újmy žalobkyně, v základní částce její horní hranici (v rozsahu jejího dědického podílu tj. ).

163. Pro základní částku pro část řízení od [datum] do [datum] platí výpočet: pro první 2 roky řízení 20.000 Kč pro zbývající část [číslo] Kč/měsíc x 62 měsíců to celé děleno počtem dědiců (tj. 2) (20.000 Kč + 1667 Kč x 62) /2= 61.677 Kč (Soud vycházel z horní hranice základní částky 20.000 Kč rok, kdy pro první dva roky řízení byly ohodnoceny částkou o polovinu nižší tj. 20.000 Kč a následně součin zbývajícího počtu měsíců tj. 62 a částky 1667 Kč, jako horní hranice základní částky. Výsledná částka je pak dále vydělena počtem dědiců tj. 2)

164. Takto stanovená základní částka, byla následně modifikována ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. soud přihlédl při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud zdůrazňuje, že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, a to jednak projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době, jednak projednání věci v souladu s právními předpisy a s garancí spravedlivé ochrany práv účastníka. Přitom se přihlíží ke kritériím demonstrativně uvedeným v § 31a odst. 3 pod písmeny b) až e) OdpŠk. Uvedená kritéria musejí být brána v potaz jednak každé zvláště a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu. Obecná a závěrečná úvaha o přiměřenosti délky řízení musí vycházet z okolností případu, jejichž jsou daná kritéria součástí, přičemž tyto okolnosti musejí být hodnoceny ve své celistvosti.

165. Z hlediska celkové délky řízení je v posuzovaném případě třeba nepřehlédnout, že celková délka„ jednotného řízení“ trvala cca 27 let, kdy původní účastník (otec žalobkyně) se nedožil jeho výsledku. Soud uvedené zohlednil jednak v určení základní částky na horní hranici doporučení dle Stanoviska tj. [číslo] Kč/měsíc, ale současně je názoru, že extrémní délka přesahující 27 let zakládá důvod pro další navýšení základní částky, a to o 40%.

166. Z hlediska složitosti řízení je třeba v posuzovaném„ jednotném řízení“ zdůraznit, že se jednalo o složitý restituční nárok k nemovitostem v různých katastrálních územích, které přešly na stát na základě různých právních titulů. Je zřejmé, že identifikace jednotlivých pozemků a titulů restitučního nároku byla složitou a vyžádala si náročné dokazování. Nelze také přehlédnout, že se sice jednalo o řízení v délce více než 27 let, současně však v rámci tohoto„ jednotného řízení“ probíhala i soudní řízení, a to na všech úrovních soudní soustavy. De facto celé„ jednotné řízení“ sestávalo z několika dílčích řízení (řízení před správním orgánem, řízení před soudem I. stupně, řízení u odvolacího soudu, řízení o dovolání), kdy každé z těchto dílčích řízení vyžaduje odpovídající lhůty k realizaci procesních postupů. Dle názoru soudu tak lze mít za to, že složitost řízení se na celkové délce„ jednotného řízení“ podílela 30%, což zakládá důvod pro snížení základní částky v této výši.

167. Z hlediska jednání poškozeného v řízení, lze dle názoru soudu uzavřít, že nelze v konání žalobkyně shledat znaky obstrukčního chování a nelze mít za to, že žalobkyně zavinila průtahy v řízení či se negativně podílela na celkové době řízení. Dle názoru soudu tak není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska jednání žalobkyně v posuzovaném řízení.

168. Obdobné lze vztáhnout i na hledisko postupu orgánů veřejné moci během řízení, kdy postup správních i soudních orgánů ve věci lze hodnotit jako poměrně pravidelný, v rámci procesních mantinelů a v přiměřených reakcích na jednotlivá podání účastníků. Jak již bylo uvedeno výše, na celkové době řízení se především podílela složitost řešeného restitučního nároku a využití jednotlivých opravných prostředků na všech úrovních rozhodování s navazujícími procesními postupy dle právní úpravy. Dle názoru soudu tak není dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska postupu správních i soudních orgánů.

169. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného je soud toho názoru, že v restitučních řízeních mají průtahy v řízení a jeho nepřiměřená délka zvlášť závažný dopad. V těchto řízeních již nejde„ jen“ o vypořádání restitučních nároků oprávněných osob a k odčinění jim způsobených křivd, nýbrž se ve větším měřítku jedná o vypořádání se s celým minulým režimem a distancováním od této doby bezpráví. Jak se doba vyřízení restitučních nároků oprávněných odkládá, snižuje se i možnost náhradního vypořádání pro případ nevydatelnosti odňatých pozemků, kdy je s během času k dispozici stále méně a méně vyhovujících náhradních pozemků, které jsou již obecně z velké části rozebrány, a je velmi komplikované nějaké takové najít. Jak bylo již výše konstatováno, předmětem řízení byl restituční nárok žalobkyně, na jehož výsledku závisí konstatování existence vlastnictví nemovitostí, u kterých byl restituční nárok uplatněn. Ať kladné, či záporné rozhodnutí má určující, zásadní a vážný důsledek pro existenci vlastnického práva k dotčeným nemovitostem. Nejvyšší soud již ve svých dřívějších rozhodnutích uvedl (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1612/2009, a ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012), že restituční řízení nelze stavět naroveň běžnému majetkoprávnímu sporu, neboť výsledkem restitučních řízení by mělo být alespoň částečné zmírnění nespravedlností způsobených v minulosti. Primárním účelem tzv. restitučních předpisů, a tedy i na jejich základě vedených řízení, je zmírnit následky některých majetkových křivd, které se udály v letech 1948 až 1989 (viz např. preambule k zákonu o půdě). Již s ohledem na to, že výsledkem restitučních řízení by mělo být alespoň částečné napravení křivd (byť i„ jen“ majetkové povahy), a to křivd, které byly mnoha současnými účastníky neseny v době zahájení řízení již po několik desetiletí, je třeba takovým řízením přiznat zásadní povahu, pro niž by soudy přes veškerou procesní, skutkovou či právní složitost měly jednat tak, aby bylo možno řízení co nejrychleji skončit pravomocným rozhodnutím. Soud tak shrnuje, že při posouzení významu řízení pro žalobkyni je názoru, že význam předmětu řízení je pro žalobkyni závažný. S ohledem na uvedené, soud navýšil základní částku o dalších 30 %.

170. Současně však dle názoru soud nelze přehlédnout, že i v části řízení, kdy účastníkem byl toliko právní předchůdce žalobkyně, vystupovala společně i sestra otce žalobkyně paní [jméno] [příjmení]. Přičemž platí, že v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, je možno podle okolností částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. Soud tak výslednou částku ponížil o 10 % právě z důvodu sdílené újmy otce žalobkyně s paní [jméno] [příjmení] v posuzované části řízení.

171. Soud tak uzavírá, že při určení výše nemajetkové újmy pro žalobkyni za část řízení od [datum] do [datum], kdy byl účastníkem řízení toliko právní předchůdce žalobkyně, dospěl k základní částce 61.677 Kč, kterou dále při zohlednění individuálních znaků posuzovaného řízení navýšil o 40% z hlediska extrémní délky řízení, ponížil o 30% z důvodu složitosti posuzovaného řízení a dále navýšil o 30% z hlediska významu řízení pro žalobkyni a ponížil o 10% z důvodu sdílené újmy více účastníků. Celkem tak za část řízení od [datum] do [datum] přísluší žalobkyni náhrada nemajetkové újmy ve výši 80.180,1 Kč. Část řízení od [datum] do [datum], kdy byla účastníkem řízení žalobkyně 172. Za další část řízení od [datum] do [datum] náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. V této části řízení vystupovala žalobkyně spolu se svou sestrou a [jméno] [příjmení] (následně jejími právními nástupci) jako účastník správního řízení a dále navazujících soudních řízení.

173. S ohledem na výše uvedené zásady u posuzované věci soud vycházel při stanovení základní částky z horní hranice tj. [číslo] Kč/rok (tj. [číslo] Kč/měsíc), a to s přihlédnutím k extrémní délce řízení. Pro základní částku pro část řízení od [datum] do [datum] platí výpočet: [číslo] Kč/měsíc x 235 měsíců = 391.745 Kč.

174. I pro tuto část řízení soud vyhodnotil modifikační parametry dle § 31a odst. 3 OdpŠk a zohlednil je ve výsledné částce.

175. Z hlediska celkové délky řízení, lze výše uvedené závěry pro první část řízení vztáhnout na následující období, a soud tak i pro tuto část„ jednotného řízení“ dospěl k závěru, že je nad rámec zohlednění délky v horní hranici základní částky (tj. [číslo] Kč/rok) dán důvod pro další navýšení základní částky, a to o 40%.

176. Z hlediska složitosti řízení, lze výše uvedené závěry pro první část řízení vztáhnout na následující období, a soud tak i pro tuto část„ jednotného řízení“ dospěl k závěru, že specifika (výše uvedená) odůvodňují zohlednění složitosti„ jednotného řízení“ i pro následující období. Soud tak snížil základní částku o 30% z důvodu složitosti řízení.

177. Obdobně jako pro první část řízení, tak i pro další část řízení, nedospěl soud k závěru, že je dán důvod pro moderaci základní částky z hlediska jednání poškozeného v řízení a postupu orgánů veřejné moci během řízení.

178. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného lze výše uvedené závěry pro první část řízení vztáhnout na následující období. Soud neshledal žádné důvody, pro které by byl na místě závěr, že pro žalobkyni mělo restituční řízení menší význam, než pro jejího otce. Soud měl na zřeteli především fakt, že křivdy způsobené socialistickým režimem v majetkové sféře významně dopadaly jak do majetkové sféry otce žalobkyně, tak i na žalobkyni samotnou. Soud tak i pro tuto část„ jednotného řízení“ dospěl k závěru, že je dán důvod pro další navýšení základní částky, a to o 30%.

179. Nelze přehlédnout, že i v této části řízení vystupovalo vedle sebe více účastníků, a to žalobkyně se sestrou (jako právní nástupci zemřelého otce) společně s paní [jméno] [příjmení] (a následně jejími právními nástupci). Také v této části řízení je tak třeba zohlednit sdílení újmy více účastníky. Soud proto výslednou částku ponížil o 10 %.

180. Soud tak uzavírá, že při určení výše nemajetkové újmy pro žalobkyni za část řízení od [datum] do [datum], kdy byla účastníkem řízení žalobkyně, dospěl k základní částce 391.745 Kč, kterou dále při zohlednění individuálních znaků posuzovaného řízení navýšil o 40% z hlediska extrémní délky řízení, ponížil o 30% z důvodu složitosti posuzovaného řízení a dále navýšil o 30% z hlediska významu řízení pro žalobkyni a ponížil o 10% z důvodu sdílené újmy více účastníků. Celkem tak za část řízení od [datum] do [datum], přísluší žalobkyni náhrada nemajetkové újmy ve výši 509.268,5 Kč.

181. Celkem tak za obě období (tj. odobí od [datum] do [datum] a období od [datum] do [datum]) přísluší žalobkyni náhrada nemajetkové újmy ve výši 80.180,1 Kč a 509.268,5 Kč, v součtu 589, 448,6 Kč. Soud tak v tomto rozsahu žalobě ve výroku ad. I. vyhověl. Ve zbývající části soud žalobu zamítl shora ve výroku ad. II.

182. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř. (neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění). Pokud se tedy žalobkyni podařilo prokázat nesprávný úřední postup, imateriální újmu jí způsobenou i příčinnou souvislost mezi touto újmou a nesprávným úředním postupem, prokázala základ nároku a je třeba na ní v zásadě hledět jako na úspěšného účastníka řízení. Jevilo by se jako nespravedlivé, pokud by za to, že její odhad výše odškodnění nesouzněl s úvahou soudu, měla být žalobkyně sankcionována v rámci náhrady nákladů řízení (pro srovnání nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1310/09).

183. Soud tak žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, ve výši 17.000 Kč (zaplacený soudní poplatek je evidován a byl přiřazen u sp. zn. 28 C 17/2019 resp. 65 C 170/2019), a dále odměny advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2599/2013), tj. z částky 50.000 Kč ve výši 3.100 Kč (§ 7 advokátního tarifu) za celkem 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání u soudu dne [datum], [datum], [datum], vyjádření ve věci [datum]). Součástí náhrady nákladů řízení je i paušální náhrada 5 hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 1500 Kč.