39 Co 169/2022- 343

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve výši [částka], k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. února 2022, č. j. 43 C 34/2017-318 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé I a ve výroku o nákladech řízení III potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal jednak zaplacení nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobené odepřením práv žalobci jako oběti trestného činu, a dále odškodnění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu, způsobenou žalobci průtahy v řízení, tedy nepřiměřenou délkou vyšetřování, vedeného na základě jeho trestního oznámení ze dne [datum], kdy za každý měsíc prodlení s efektivním vyšetřováním požadoval částku [částka], přičemž zadostiučinění požadoval za 66 měsíců prodlení. Nárok uplatnil u žalované dne [datum], ta se v zákonné lhůtě věcně nevyjádřila. Žalobce je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dle žalobce pak byla u osob shora uvedených naplněna skutková podstata trestného činu obchodu s lidmi, kdy žalobce a ostatní dělníci vykonávali práci nuceně pod hrozbou trestu bez dobrovolného souhlasu.

2. Žalovaná nesporovala uplatnění nároku žalobcem dne [datum] ani své negativní stanovisko k němu. Bránila se absencí odpovědnostního titulu se zdůrazněním, že adhezní řízení je pouze beneficium zákonodárce. Žalobce řádně neuplatnil svou škodu v trestním řízení a nestal se poškozeným, protože nebylo zahájeno trestní stíhání vůči konkrétnímu obviněnému. Žalobci nevznikla nemajetková újma. Zájem žalobce je čistě majetkového charakteru, když v posuzovaném řízení jde o bagatelní částku, přitom není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přesahovalo. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP). Právní zástupci v předmětném řízení měli uvádět nepravdivé informace při podání trestních oznámení. Současně žalovaná zpochybnila existenci právního zastoupení.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl dne [datum rozhodnutí] rozsudkem, č. j. 43 C 34/2017-99. Konstatoval, že v řízení vedeném Policií ČR, Obvodním ředitelstvím policie [obec] I, 3. oddělením hospodářské kriminality pod [číslo jednací], rovněž vedeného pod [číslo jednací] (dále jen„ posuzované řízení“), došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3544/2020-252, částečně zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 291/2019-174, ve výroku I, jímž byl potvrzen výrok I, výrok II v části, jíž byla zamítnuta žaloba do částky [částka], a závislý výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 34/2017-99, a v závislém výroku II a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 34/2017 - 99, ve výroku I, v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba do částky [částka], a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Nejvyšší soud přitom vyslovil, že závěr odvolacího soudu ohledně sníženého významu předmětu posuzovaného řízení pro dovolatele, jejž odvolací soud dovodil jednak z okolnosti, že dovolatel svá práva mohl uplatnit v civilním řízení, jednak z okolnosti, že trestní řízení bylo vedeno teprve ve fázi prověřování, není správný. Přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. V části, týkající se požadované náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] za odepření práv oběti trestného činu, nabyl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 34/2017-99, a Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 Co 291/2019-174, právní moci dne [datum]. Předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení.

5. Vázán právním názorem dovolacího soudu, pokračoval soud prvního stupně v řízení a dospěl k následujícím závěrům. Posuzované řízení o trestním oznámení žalobce trvá nepřiměřeně dlouho od [datum] do současnosti, tedy zhruba 10 let a 10 měsíců. Žalobce se připojil do trestního řízení jako poškozený. Řízení má pro žalobce standardní význam. Žalobce je více než 10 let v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na které je navázána občanskoprávní složka v podobě nároku na náhradu škody ve výši [částka] ušlé mzdy. Žalobce je nutné odškodnit zadostiučiněním v peněžité podobě s ohledem na četná pochybení orgánů veřejné moci a celkovou délku řízení.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování podstatným obsahem policejního spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie [obec] I., služby kriminální policie a vyšetřování [číslo jednací], z něhož vzal za prokázané, že žalobce svým podáním učiněným prostřednictvím zvoleného advokáta ze dne [datum] Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství policie [obec] I, služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality k [číslo jednací] oznámil, že byl spáchán trestný čin, připojil se k trestním oznámením, podaným jinými osobami a které se týkaly skutečnosti, že se žalobce měl stát obětí organizované skupiny, jenž pod záminkou zajištění výdělku vylákala větší množství zahraničních dělníků na práci v lese, aniž by jim za odvedenou práci měla společnost v úmyslu zaplatit. Žalobce pracoval pro [právnická osoba] servis [právnická osoba] od 4. 7. do 26.

7. Za práci mu bylo slíbeno [částka] a též bylo s podezřelým J. [příjmení] dohodnuto, že za odvoz lidí do práce dostane částku [částka], přičemž žalobce obdržel jen [částka]. V trestním oznámení pak uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka] představující nevyplacenou mzdu. K zastupování v daném řízení zmocnil JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalobce byl veden v rámci řízení jako poškozený [číslo]. V roce 2010 až 2011 byla podávána jednotlivá trestní oznámení, která byla doplňována v roce 2013. Ve věci vystupovalo celkem 66 poškozených. Docházelo k prověřování trestních oznámení, podávali vysvětlení rovněž ostatní poškození (a to i formou dožádání do zahraničí), osoby, na něž bylo podáno trestní oznámení, policejní orgán prováděl zajištění dokladů ke [právnická osoba] a dalších firem, prováděl šetření a zajišťování listin ve věci činnosti podezřelých osob a firem s nimi spojených, byla prováděna šetření přes Interpol do zahraničí. Dne [datum rozhodnutí] byly pod [číslo jednací] zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, jehož se měli dopustit Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, bylo úředním záznamem ze dne [datum] vyloučeno z prověřování trestní věci podezřelých [příjmení] a [příjmení] vedeného pod č. j.: ORI [číslo], k samostatnému prověřování s tím, že věc byla vedena pod [číslo jednací]. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] I, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], byla odložena věc žalobce – podezření ze spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měly dopustit podezřelé osoby. Věc byla odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Věc byla odložena z toho důvodu, že policejnímu orgánu se nepodařilo všemi provedenými úkony trestního řízení podvodný úmysl podezřelých osob od počátku jejich jednání, tj. od okamžiku uzavření smluvního vztahu s osobami, jež následně vykonávaly práce v lesích, prokázat, neboť jak vyplývá z výpovědi některých osob, které práci v lesích prováděly, tak těmto byly vypláceny finanční prostředky v různých částkách a nelze mít za prokázané, že s těmito osobami byly uzavřeny smluvní vztahy s již úmyslem těmto osobám následně neuhradit žádnou odměnu za jimi vykonanou práci. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [číslo jednací] byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost poškozených (jejichž počet byl 66) zastoupených právními zástupci, tedy i stížnost žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, když státní zástupkyně dospěla k závěru, že v posuzované trestní věci nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to ani souhrnně, ani pokud jde o jednotlivé dílčí útoky a rozhodnutí policejního orgánu je správné. O ústavní stížnosti žalobce a jiných osob do shora uvedených rozhodnutí Policie ČR a Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], vydaným pod sp. zn. II. ÚS 3626/13, kdy bylo rozhodnuto, že usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 12. 7. 2013, [číslo jednací] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a shora uvedená usnesení byla zrušena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Nález Ústavního soudu byl žalobci doručen dne [datum]. Vrchní státní zastupitelství dne [datum] rozhodlo, že dozorujícím orgánem v přípravném řízení je státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] strany Policie ČR byla na Policejní prezidium ČR dána žádost o provedení prověrky na Slovensko, do Rumunska a Vietnamu ze dne [datum], nyní se zjišťují místa pobytu některých poškozených osob. Dle úředního záznamu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo tímto útvarem navrhováno, aby byl komplexní spisový materiál předán k dalšímu opatření pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle ust. § 250 tr. zákona, kdy celkovou výši škody nelze přesně vyčíslit, případně tr. činu vydírání dle ust. § 175 tr. zákoníku, resp. trestného činu nebezpečné vyhrožování dle ust. § 353 tr. zákoníku na OŘ PČR [obec] IV vzhledem k místní příslušnosti, protože jednání zástupců firmy [právnická osoba] (následně [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) v roce 2009 započalo sepisováním smluv v areálu tržnice [příjmení], restauraci [jméno] [příjmení] na adrese [adresa]. S přihlédnutím k rozsáhlosti a závažnosti uvedené trestné činnosti bylo dále navrženo postoupení spisového materiálu na KŘ PČR hl. m. [obec] k dalšímu opatření. Usnesením Policie České republiky Obvodní ředitelství [obec] I, Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum] bylo prokázáno, že tato odložila trestní stíhání ohledně trestného činu týkajícího se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] bylo prokázáno, že tato zrušila rozhodnutí komisaře policejního orgánu Obvodní ředitelství policie [obec] I, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení hospodářské kriminality o odložení věci ze dne [datum] jako nedůvodné a že ve spise se nachází výsledky mezinárodní policejní spolupráce. Vyrozuměním o postoupení věci Policií České republiky Obvodní ředitelství policie [obec] I ze dne [datum] bylo prokázáno, že tato postoupila věc KŘP hlavního města Prahy. Dne [datum] byl předán spisový materiál. Dne [datum] byl spisový materiál opět předán, a to z oboru hospodářské kriminality Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy na odboru obecné kriminality. Dne [datum] rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] usnesením č. j. 1 VZN 1619/2016–79 o tom, že ve sporu o příslušnost je k dozoru v přípravném řízení a úkonům trestního řízení věcně a místně příslušným státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec]. Dne [datum] byly policejním orgánem žádány kopie smluv uzavřených [právnická osoba] & [právnická osoba]

7. Dne [datum] byl ve věci vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze strany SKPV, odboru obecné kriminality, 3. oddělení, [obec a číslo] z důvodu změny právní kvalifikace prověřovaného jednání. Dne [datum] podal u PČR, KŘP, SKPV, odboru obecné kriminality vysvětlení [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] neproběhlo podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z důvodu jeho podnapilosti. Dne [datum] byl sepsán úřední záznam o hovoru s JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Přípisem ze dne [datum] – Vyrozumění o postoupení spisu k dalšímu opatření, byla věc postoupena na krajské ředitelství ke spojení.

8. Z usnesení policejního orgánu ze dne [datum] soud zjistil, že trestní věc podezření ze spáchání zločinu [uvedeného] ve spolupachatelství byla opětovně odložena. Po rekapitulaci výpovědí poškozených i podezřelých policejní orgán uzavřel, že nebylo potvrzeno původní podezření. Ze stížnosti ze dne [datum] soud zjistil, že poškození podali proti usnesení o odložení věci ze dne [datum] stížnost, kterou odůvodnili podáním ze dne [datum]. Z usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že státní zástupce zrušil usnesení ze dne [datum] o odložení věci ze spáchání zločinu [uvedeného] ve spolupachatelství. Trestní řízení proto není skončeno.

9. Z dalších listin (stížnost na postup Policie ČR ze dne [datum], stížnost na průtahy ze dne [datum], vyrozumění státní zástupkyně ze dne [datum], podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu ze dne [datum], přípis Policie ČR ze dne [datum], stížnost ze dne [datum], přípis Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], výzva k zahájení úkonu trestního řízení ze dne [datum], žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum], vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum], stížnost proti usnesení o odložení věci ze dne [datum]) vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce, případně další poškození prostřednictvím JUDr. [příjmení] či prostřednictvím JUDr. [příjmení] podávali stížnosti na postup Policie ČR ve věci a dále podávali stížnost na průtahy ve vyšetřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Žalobce spolu s dalšími poškozenými také žádali o přezkoumání postupu policejního orgánu a dávali podnět k výkonu dohledu nad postupem policejního orgánu. Na majetek společnosti [právnická osoba] byl prohlášen konkurs. Žalobce dne [datum] přihlásil svou pohledávku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], spočívající v nevyplacené mzdě a zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] (viz přihláška pohledávka ze strany žalobce do insolvenčního řízení vedeného proti spol. [právnická osoba], sp. zn. [insolvenční spisová značka]). Dalšími provedenými důkazy, které byly duplicitní k provedenému dokazování kopií trestního spisu nebo by na rozhodnutí ve věci ničeho neměnily (přípis Policie ČR ze dne [datum], úřední záznam ze dne [datum], usnesení o odložení tr. věci ze dne [datum], vyrozumění o postoupení věci dle příslušnosti ze dne [datum] a dodatek záznamu o zahájení úkonů ze dne [datum]), se již nezabýval.

10. Z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 39 Co 144/2021-347, soud prvního stupně zjistil, že poškození v obdobném případě byli odškodněni částkou [částka] za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci (minus 30%), pochybení orgánů veřejné moci (plus 30%), zohlednily pozitivní chování účastníka řízení (plus 10%) a význam řízení hodnotily jako standardní. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení.

11. Z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2081/2021-298, soud zjistil, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 v obdobné věci, vedené pod sp. zn. 18 C 53/2017-230, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 329/2020-271, v části, týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Svůj závěr odůvodnil tím, že význam řízení pro žalobce byl zhodnocen nesprávně jako snížený.

12. V dané věci shrnul, že posuzované řízení trvá zhruba 10 let a 10 měsíců. Žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva, když pro takový postup soud neshledal žádné důvody. Posuzované řízení bylo složité, stiženo vadným postupem orgánů veřejné moci, žalobce se snažil věc urychlit a význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní.

13. Právně postupoval dle § 1, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“). Dovodil, že za situace, kdy byl nárok předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Obecně uvedl, že délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení Odkázal i na stanovisko Nejvyššího soudu pod sp. zn. Cpjn 206/2010.

15. S odkazem na rozhodnutí téhož soudu pod sp. zn. 28 Cdo 1143/2010 uvedl, že při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný.

16. Soud prvního stupně posoudil předmětnou věc po právní stránce tak, že žalobce se po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zabýval se tím, zda se lze domáhat odškodnění za posuzované řízení, které dosud neskončilo. Žalobci vznikla vážná újma na jeho právech čekáním na výsledek sporu. Délku řízení překračující již 10 let lze označit za významnou, proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

17. Celková doba řízení činila 10 let a 10 měsíců. Takovou délku trestního řízení, které ustrnulo ve fázi prověřování, není možné ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhou, i když se jedná o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující, když se žalobce do trestního řízení připojil s nárokem [částka] ušlé mzdy, což není částka bagatelní, a žalobce se na délce řízení nepodílel s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2058/20. Uvedl, že z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, 30 Cdo 4889/2009 či stanovisko Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka [částka] za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). [ulice] než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což je splněno i v daném případě. Délka řízení je extrémní, což je důvodem pro zvýšení základní sazby, ale z důvodu složitosti daného řízení nelze dospět k závěru, že by byla několikanásobně delší, než by bylo možno u takto složitého případu očekávat. Soud proto zvolil střední rozmezí základní sazby za rok řízení.

18. Při uvedené délce řízení činí výše základního odškodnění částku [částka]. [jméno] je třeba upravit v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud prvního stupně uvedl, že vycházel z týchž kritérií jako Městský soud v Praze v obdobných kauzách poškozených posuzovaného řízení, vedených pod sp. zn. 39 Co 189/2021, 39 Co 144/2021, 39 Co 297/2020 a 39 Co 103/2021. Skutkovou složitost, spočívající v počtu poškozených, mezinárodním prvku s potřebou tlumočení a provádění dožádání včetně procesní složitosti, spočívající v počtu stupňů zapojených do rozhodování, zohlednil minus 5 %. Zadostiučinění za procesní složitost snížil o minus 20 %. Naopak nezohlednil opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Soud shledal i právní složitost, jelikož docházelo k překvalifikování prověřované trestné činnosti, což komplikovalo i posuzování věcné příslušnosti (minus 5 %). Za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní soud celkově snížil zadostiučinění o minus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). K chování žalobce uvedl, že se na délce řízení podílel kladně. Stejně jako ostatní poškození byl právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, přičemž podával i stížnosti na průtahy a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. Soud z tohoto důvodu zvýšil zadostiučinění o plus 10 % (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk). K postupu orgánů veřejné moci uvedl, že se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a výrazně přispěl k celkové délce řízení. Vadný postup orgánů veřejné moci se odrazil nejen v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění s odkazem na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobených jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice Ústavním soudem nebyla policejními orgány zjednána náprava (viz usnesení státní zástupkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 30 % (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk). Význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní, neboť se jednalo o adhezní řízení. Žalobce se sice přihlásil do trestního řízení„ pouze“ s nárokem ve výši [částka], avšak pro překročení této částky hovoří kritérium extrémní celkové délky řízení a množství pochybení postupu orgánů veřejné moci během řízení. Uvedl, že v posuzovaném řízení je proto nutno připustit, aby výše zadostiučinění přesáhla částku uplatněnou v trestním řízení právě s ohledem na tato dvě kritéria. Dostane-li se žalobci zadostiučinění zhruba trojnásobné, má soud za to, že se stále nejedná o zadostiučinění nepřiměřené ani s ohledem na to, co pro žalobce bylo v sázce. Zároveň je třeba prohlédnout k tomu, že škoda měla též pracovněprávní souvislosti. K argumentaci žalobce o zvýšeném významu řízení uvedl, že žalobce svůj zájem na trestním stíhání nemůže odvozovat od zájmu na potrestání pachatele. Není zvlášť zranitelnou obětí. Za sdílení újmy zadostiučinění nesnižoval, neboť poškození se mezi sebou navzájem neznali, neměli k sobě blízký vztah, a proto si nemohli újmu vzájemně ulehčovat. Význam řízení i s ohledem na povahu adhezního řízení, které v případě neúspěchu nepředstavuje překážku věci rozhodnuté, je proto běžný. K argumentaci žalované ohledně toho, že se žalobce dosud nestal účastníkem předmětného řízení, soud uvedl, že je vázán právním názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3544/2020-252, který v tomto ohledu odkázal na ustálenou judikaturu, podle níž je předchozí závěr soudů o sníženém významu řízení pro žalobce nesprávný. Podle Nejvyššího soudu má z pohledu čl. 6 odst. 1 Úmluvy poškozený právo na spravedlivý proces již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Žalovaná vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu není vázána, avšak její argumentace ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] nemůže obstát, neboť soud je tímto názorem vázán. Nadto soud podotkl, že argumentace žalované o absenci odpovědnostního titulu byla Nejvyšším soudem odmítnuta (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2889/2020–270).

19. Základní zadostiučinění [částka] soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, zvýšil o 10 % za chování účastníka, zvýšil o 30 % za vadný postup orgánů veřejné moci. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. Protože žalovaná žalobci zadostiučinění nepřiznala, soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalované právě částku [částka]. Do zbylých [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Ve fázi řízení do rozhodnutí odvolacího soudu včetně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť předmětem řízení byly dva nároky nemajetkové újmy, které se dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.) započítávají na úspěch částkou [částka]. Žalobce byl s jedním nárokem úspěšný a s druhým nikoli. Náklady vzniklé v řízení žalobci po rozhodnutí odvolacího soudu spočívají v odměně advokáta dle § 7 a. t. za 2 úkony právní služby á [částka] (podání dovolání a účast na jednání dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t., tedy [částka], odměně za 2 úkony právní služby á [částka] (žádost o osvobození od soudních poplatků a odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) dle § 11 odst. 2 a. t. tedy [částka], paušálních výdajích ve výši 4 x [částka] podle § 13 odst. 3 a. t. – tedy [částka] a 21 % DPH ve výši [částka] Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř., v delší lhůtě plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., odpovídající podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.

21. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, pouze proti vyhovujícímu výroku I a akcesorickému výroku III o nákladech řízení s návrhem na jeho změnu a zamítnutí žaloby. Nesouhlasila především se závěrem soudu prvního stupně, že je dán odpovědnostní titul státu vůči žalobci k náhradě nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení s poukazem na závazný právní názor Nejvyššího soudu, vyjádřený v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3544/2020-252. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávné posouzení existence odpovědnostního titulu a následně i formy přiznaného zadostiučinění vzhledem k postavení žalobce v posuzovaném trestním řízení. I kdyby došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, nesouhlasila se závěrem soudu o extrémní délce řízení a navýšením základní částky odškodnění z tohoto důvodu stejně jako s tím, že žalobci a ostatním spolupoškozeným jsou přiznávány částky v extrémní výši. Zopakovala, že poškozeným jde pouze o čistě majetkovou škodu ve výši nanejvýš desítek tisíc korun, které ani nejsou schopni doložit listinami. Vše je pouze na tvrzení jejich právních zástupců, podávajících trestní oznámení. Položila otázku, zda by policejní orgán pokládal trestní oznámení za odůvodněná, kdyby v nich nebylo uváděno, že na poškozené byly používány vulgarity, nátlak apod., v důsledku čehož policejní orgán použil právní kvalifikaci trestného činu obchodování s lidmi. Vyjádřila i pochyby směrem k právnímu zastoupení jednotlivých poškozených, kteří v době zahájení kompenzačních řízení podepisují plné moci právním zástupcům, čímž odpadají překážky, na které žalovaná upozorňuje již od roku 2017, kdy byly podávány žaloby. Poukázala na případ spolupoškozeného [jméno] [příjmení], který již v době podání žádosti o odškodnění podávané jeho jménem nežil. Podle žalované nejde o ojedinělý případ, konkrétně v řízení u nadepsaného soudu pod sp. zn. 31 C 56/2017 bylo jednáno s účastníkem, o jehož způsobilosti existují značné pochybnosti s ohledem na rozdílná data v jednotlivých dokumentech. Ze strany žalované byla proto podána žaloba pro zmatečnost. Obdobná situace nastala i v případě spolupoškozeného [příjmení] [příjmení] ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 57/2017. Právní zástupci soudu předložili úředně ověřenou plnou moc, která byla chybná. K usnesení o odložení věci uvedla, že je státní zastupitelství zrušilo. Není však důvod pochybovat o pravdivosti obsahu usnesení, neboť popis vysvětlení musí nutně vycházet z obsahu spisu a protokolů. Ke zrušení usnesení došlo pro odlišné právní hodnocení. Uvedla dále, že předmětné trestní řízení je složité, jde o věc s mezinárodním prvkem, respektive množstvím mezinárodních prvků, ze strany policejního orgánu je třeba žádat o provedení dožádání v cizích státech, je třeba tlumočení a rovněž se pátrá po jednotlivých poškozených. Soud prvního stupně se dále dopustil chyby v souvislosti s určením výše zadostiučinění ve smyslu toho, že při uvádění argumentace o složitosti řízení snížil zadostiučinění navíc i za počet stupňů zapojených do rozhodování, avšak následně v rámci postupu orgánů veřejné moci zadostiučinění navýšil, ačkoli šlo o dvojí zohlednění jednoho kritéria. Žalobce nedoložil vznik škody a nepředložil žádný listinný důkaz, a to ani v rámci přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba], vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Upozornila na to, že žalobce uvedl, že k přihlášce přiložil dohodu o provedení práce ze dne [datum], a v daném řízení se domáhá škody za období od 4. 7. do [datum]. To naznačuje, proč žalobce neměl zájem domáhat se nároku z pracovněprávního vztahu v občanskoprávním řízení. Shrnula, že žalobce se nestal účastníkem trestního řízení, který by řádně uplatnil škodu v adhezním řízení, a nemohla mu tak vzniknout nemajetková újma.

22. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil a navrhoval potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. K tvrzené neexistenci odpovědnostního titulu poukázal i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, například pod č. j. 30 Cdo 2715/2019-196 či 30 Cdo 2889/2020-270. K naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi odkázal na rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž zastupitelství vyhovělo stížnosti poškozených proti usnesení Policie České republiky o odložení trestní věci a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Toto usnesení Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum] k vyjádření připojil. K tomu, co bylo pro žalobce jako poškozeného„ v sázce“, zdůraznil, že kromě náhrady škody za nevyplacenou mzdu rovněž i úrok z prodlení, náklady na zmocněnce a náhrada nemajetkové újmy. K pochybením v plných mocích uvedl, že tyto námitky jsou pro dané řízení irelevantní. Nesouhlasil ani s námitkou, že soud dvojím způsobem zhodnotil jedno kritérium, protože soud počet stupňů soudní soustavy hodnotil v souvislosti s procesní složitostí věci, v souvislosti s kritériem postupu orgánů bylo přihlíženo naopak k nekoncepčnosti a celkové laxnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. K odložení trestní věci došlo již třikrát, každé usnesení o odložení věci bylo pro nezákonnost zrušeno, usnesení z roku [rok] dokonce Ústavním soudem Tyto skutečnosti svědčí spíše o neschopnosti orgánů činných v trestním řízení a nedokládají tvrzení žalované, že se žalobce dosud nestal účastníkem trestního řízení, který by uplatnil nárok na náhradu škody v adhezním řízení. Zdůraznil, že v dané věci bylo trestní řízení zahájeno zahájením úkonů trestního řízení již dne [datum].

23. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, pouze v napadeném věcném vyhovujícím výroku I dle odvolání žalované včetně výroku III o nákladech řízení mezi účastníky, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Postupoval dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Při svém rozhodování shodně se soudem prvního stupně postupoval dle § 1, § 5, § 13 odst. 1, 2, § 31a zák. č. 82/1998 Sb. Se zohledněním všech konkrétních okolností věci dospěl k tomu, že závěr soudu prvního stupně ohledně poskytnutí finančního, tj. peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou posuzovaného řízení je zcela opodstatněný, neboť morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva či případné omluvy je zcela nedostačující. Odvolací soud v tomto smyslu zdůrazňuje, že není odškodňován pracovněprávní spor, ale délka trestního řízení, odvíjející se od trestních oznámení poškozených osob.

24. V daném případě délka posuzovaného (dosud trvajícího) řízení od podání trestního oznámení žalobcem dne [datum] do rozhodnutí soudu prvního stupně činí 10 let a 10 měsíců a nelze ji označit jinak než jako extrémně dlouhou, čemuž odpovídá i základní výše ročního odškodnění [částka] ročně (při intervalu [částka] [anonymizováno] – [částka] ročně). U hlediska složitosti věci soud prvního stupně dovodil snížení základní částky celkem o 30 %. Hodnotil jak počet stupňů zapojených do rozhodování včetně Ústavního soudu, s vyloučením dopadů, způsobených vadným rozhodováním, z tohoto důvodu odškodnění ponížil o 5 %, o 20 % za procesní složitost (představovanou zejména počtem poškozených, mezinárodním prvkem i z toho vyplývající potřebou tlumočení či provádění dožádání) a o dalších 5 % za věcněprávní obtížnost. Odvolací soud s tímto hodnocením souhlasí. Odvolací soud se dále zabýval hlediskem postupu orgánů veřejné moci a přihlédl zejména k nekoncentrovanosti řízení, tedy snaze jednotlivých útvarů Policie České republiky o přesunutí věci k následnému prověřování jinými orgány, ale i k jejich činnosti či nečinnosti poté, kdy bylo Ústavním soudem již dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3626/2013, vyhověno ústavní stížnosti tzv.„ Stromkařů“. Zohlednil i opakovaně neúspěšné snahy policejních orgánů věc odložit, přičemž usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud po přezkoumání závěrů soudu prvního stupně souhlasí s tím, že z tohoto titulu je třeba odškodnění navýšit o 30 %. Žalobce byl v posuzovaném řízení aktivním subjektem, nečinícím žádné obstrukční kroky. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně i v tom, že procesní aktivitě žalobce v posuzovaném řízení odpovídá navýšení základní částky o 10 %.

25. K zásadním námitkám žalované odvolací soud uvádí následující:

26. Žalovaná opakovaně namítala neexistenci odpovědnostního titulu, odvolací soud v tomto smyslu rovněž opakovaně poukazuje mimo jiné na závěry Nejvyššího soudu, vyjádřené např. v rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2715/2019. V uvedeném rozhodnutí se dovolací soud zabýval povahou adhezního řízení ve vztahu k občanskoprávnímu řízení s tím, že uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným v adhezním řízení nemůže nikdy vést k jeho definitivnímu odepření, neboť i v případě, že je poškozený s celým uplatněným nárokem nebo s jeho zbytkem odkázán na občanskoprávní či jiné řízení, není vyloučeno, aby se ho v něm následně s úspěchem domáhal. Uvedený závěr však neznamená, že význam adhezního řízení pro poškozeného lze bez dalšího považovat za snížený jen kvůli tomu, že poškozený využil beneficia legis a domáhá se svého majetkového nároku vůči pachateli trestného činu v rámci probíhajícího řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30Cdo 987/2015 a ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30Cdo 2399/2017). Dále se dovolací soud zabýval otázkou významu adhezního řízení pro poškozeného s tím, že lze vyjít z toho, že je zásadně standardní. Neprosadí se sice předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení, ale ani se význam řízení o majetkovém nároku poškozeného bez dalšího nesnižuje jen kvůli tomu, že daný nárok byl uplatněn v adhezním řízení. K tomu pak přistupují jednotlivé okolnosti konkrétního případu, které mohou takto standardní význam řízení pro poškozeného modifikovat. I výrazně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému, neboť konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného právě toliko nepatrný. Uvedl dále, že ESLP se otázkou aplikovatelnosti práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy na postavení poškozených v trestním řízení zabýval v rozsudku ve věci [příjmení] proti Francii ze dne [datum], stížnost [číslo]. Zaujal oproti předcházející judikatuře nový přístup ohledně použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na připojení se poškozeného k trestnímu řízení, kdy dovodil, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný i na řízení, v nichž se poškozený připojil k řízení již ve stadiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda též poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Dále poukázal na skutečnost, že souvislostí trestního řízení s civilními, resp. základními právy poškozených, se v posuzované věci zabýval Ústavní soud ve zrušujícím nálezu ze dne [datum], sp. zn. II ÚS 3626/13, v bodě 24, kde mimo jiné uvedl, že trestný čin obchodování s lidmi, zejména je-li páchán za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo při zneužití omylu, tísně nebo závislosti poškozeného za účelem jeho užití k otroctví nebo nevolnictví, nebo k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, představuje závažný zásah do základních práv na osobní svobodu a osobní bezpečnost, zákaz držení v otroctví nebo nevolnictví a podrobení nuceným pracím nebo službám a na zachování lidské důstojnosti, zaručených Listinou, Úmluvou a řadou dalších mezinárodních smluv. Obdobně to platí i pro trestné činy vydírání, útisku a nebezpečného vyhrožování. Uzavřel, že závěr odvolacího soudu ohledně sníženého významu předmětu posuzovaného řízení pro dovolatele, dovozený z okolnosti, že dovolatel svá práva mohl uplatnit v civilním řízení a z okolnosti, že trestní řízení bylo vedeno teprve ve fázi prověřování, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i ESLP.

27. V souvislosti s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR neobstojí ani námitka, podle níž přiznané zadostiučinění svou výší několikanásobně přesahovalo částku, která by byla předmětem posuzovaného řízení, je-li význam věci vyjádřen jen touto částkou, když se v konečném důsledku jedná o modifikaci jednotlivých kritérií ve smyslu shora citovaného § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk (srovnej např. rozsudek tohoto soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2889/2020).

28. Odvolací soud po přezkoumání závěrů soudu prvního stupně a žalovanou namítaných hodnocení demonstrativně vymezených kritérií § 31a OdpŠk dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, přiznal-li žalobci celkových [částka]. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Ve výroku II zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

29. K námitce žalované o nedostatku právního zastoupení odvolací soud uvádí, že v dané věci nebylo v tomto smyslu zjištěno žádné pochybení, případné nesrovnalosti zastoupení v jiných řízeních nejsou pro dané řízení relevantní.

30. Pokud se týká námitky, že žalobce v insolvenčním řízení předložil dohodu o provedení práce ze dne [datum], ačkoli se v trestním řízení domáhá náhrady škody za období od 4. 7. do [datum], za situace, kdy žalovaná přes poučení ze strany soudu prvního stupně ve smyslu § 119a o. s. ř. při jednání před soudem prvního stupně dne [datum] k prokázání této okolnosti neoznačila ani nenavrhla žádné důkazy, dospěl odvolací soud k závěru, že z pouhého tvrzení v tomto smyslu nelze vyvodit pro toto řízení žádné podstatné závěry.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšnému žalobci. Jeho náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), dále ze dvou náhrad hotových výdajů po [částka] a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka], celkem [částka] (§ 7, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 4 a. t. § 137 odst. 3 o. s. ř.) O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení