43 C 34/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupeného advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 183 884 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 806 116 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 705 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč způsobené odepřením práv žalobci jako oběti trestného činu a dále odškodnění ve výši 990 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci průtahy v řízení, tedy nepřiměřenou délkou vyšetřování vedeného na základě jeho trestního oznámení ze dne 17.3.2011, kdy za každý měsíc prodlení s efektivním vyšetřováním požadoval částku 15 000 Kč, přičemž zadostiučinění požadoval za 66 měsíců prodlení. Ve svých žalobních tvrzeních žalobce uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 11.7.2016, žalovaná se v zákonné lhůtě věcně nevyjádřila. Žalobce je jedním z několika desítek oznamovatelů trestné činnosti páchané podezřelými [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dle žalobce pak byla u osob shora uvedených naplněna skutková podstata trestného činu obchodu s lidmi, kdy žalobce a ostatní dělníci vykonávali práci nuceně pod hrozbou trestu bez dobrovolného souhlasu. Žalobce pak přímo trestní oznámení podal dne 17.3.2011.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce 11.7.2016 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na přiměřené zadostiučinění v celkové výši 1 240 000 Kč z blíže nespecifikovaného a neurčitého titulu, kdy k výzvě žalované ke specifikaci konkrétních odpovědnostních titulů pak ničeho nedoplnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne 28.2.2017. Žalovaná se následně bránila absencí odpovědnostního titulu se zdůrazněním, že adhezní řízení je pouze beneficium zákonodárce. Žalobce řádně neuplatnil svou škodu v trestním řízení a nestal se poškozeným, protože nebylo zahájeno trestní stíhání vůči konkrétnímu obviněnému. Žalobci nevznikla nemajetková újma. Zájem žalobce je čistě majetkového charakteru, když v posuzovaném řízení jde o bagatelní částku, přitom není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přesahovalo. K tomu žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 a judikaturu ESLP. Právní zástupci v předmětném řízení měli uvádět nepravdivé informace při podání trestních oznámení. Současně žalovaná zpochybnila existenci právního zastoupení.

3. Soud ve věci rozhodl dne 26.1.2018 rozsudkem č.j. 43 C 34/2017-99. Konstatoval, že v řízení vedeném [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] pod [číslo jednací], rovněž vedeného pod [číslo jednací] (dále jen„ posuzované řízení“), došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 240 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci měla být způsobena škoda spočívající v nevyplacení mzdy ve výši 67 400 Kč, přičemž tato částka vyjadřuje finanční částku, které se žalobce, jakožto osoba poškozená může domáhat po případných pachatelích trestného činu za situace, pokud vina na straně pachatelů bude prokázána. Zdůraznil, že trestní řízení je ve fázi prověřování trestních oznámení poškozených, prozatím nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétních osob a za této situace žalobce není v trestně procesním vztahu s konkrétní obviněnou osobou, aby se prozatím mohl domoci svých nároků přímo v trestním řízení v rámci adhezního řízení ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř. Dosud nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétních osob, nelze dopředu předjímat výsledek tohoto prověřování orgánů činných v trestním řízení, kdy dosud není dána ani vyšší míra pravděpodobnosti, že byl spáchán trestný čin konkrétními osobami. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že význam řízení pro účastníka je velmi snížený, a to i s ohledem na absentující tvrzení žalobce ohledně výše škody, přičemž tyto skutečnosti nevyplynuly ani z provedeného dokazování. Odvolací soud se se závěry soudu I. stupně ztotožnil a ve shodě se soudem I. stupně nedospěl k závěru o peněžitém zadostiučinění jako odpovídající satisfakci vzniklé nemajetkové újmy žalobce.

4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 29.9.2021, č.j. [číslo jednací], částečně zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2019, č.j. 39 Co 291/2019-174, ve výroku I, jímž byl potvrzen výrok I, výrok II v části, jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 990 000 Kč, a závislý výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26.1.2018, č.j. 43 C 34/2017-99, a v závislém výroku II a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26.1.2018, č. j. 43 C 34/2017 - 99, ve výroku I, v části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba co do částky 990 000 Kč, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Nejvyšší soud přitom vyslovil, že závěr odvolacího soudu ohledně sníženého významu předmětu posuzovaného řízení pro dovolatele, jejž odvolací soud dovodil jednak z okolnosti, že dovolatel svá práva mohl uplatnit v civilním řízení, jednak z okolnosti, že trestní řízení bylo vedeno teprve ve fázi prověřování, není správný a přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

5. V části, týkající se požadované náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč za odepření práv oběti trestného činu nabyl rozsudek zdejšího soudu ze dne 26.1.2018, č.j. 43 C 34/2017-99, a Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2019, č.j. 39 Co 291/2019-174, právní moci dne 25.11.2019. Předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení částky 990 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Vázán právním názorem dovolacího soudu pokračoval zdejší soud v řízení a dospěl k následujícím závěrům. Posuzované řízení o trestním oznámení žalobce trvá nepřiměřeně dlouho od 17.3.2011 do současnosti, tedy zhruba 10 let a 10 měsíců. Žalobce se připojil do trestního řízení jako poškozený. Řízení má pro žalobce standardní význam. Žalobce je více než 10 let v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, na které je navázána občanskoprávní složka v podobě nároku na náhradu škody ve výši 67 400 Kč ušlé mzdy. Žalobce je nutné odškodnit zadostiučiněním v peněžité podobě s ohledem na četná pochybení orgánů veřejné moci a celkovou délku řízení.

6. Na základě nesporných tvrzení účastníků nebylo sporu o skutečnosti, že nárok u žalované žalobce uplatnil dne 11.7.2016, žádost byla zamítnuta stanoviskem žalované ze dne 28.2.2017.

7. Soud provedl dokazování podstatným obsahem policejního spisu Policie ČR, [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 6 slov] [číslo jednací] [rok] [číslo], přičemž má soud za prokázané, že žalobce svým podáním učiněným prostřednictvím zvoleného advokáta ze dne 17.3.2011 [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 6 slov], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] k [číslo jednací] oznámil skutečnosti, že byl spáchán trestní čin, kdy se připojil k trestním oznámením, které byly podány v měsících září až prosinec roku 2010 jinými osobami a které se týkaly skutečnosti, že se žalobce měl stát obětí organizované skupiny, jenž pod záminkou zajištění výdělku vylákala větší množství zahraničních dělníků na práci v lese, aniž by jim za odvedenou práci měla společnost v úmyslu zaplatit. Žalobce pracoval pro [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] od 4.7.-26.

7. Za práci mu bylo slíbeno 81 900 Kč a též bylo s podezřelým [anonymizováno]. [příjmení] dohodnuto, že za odvoz lidí do práce dostane částku 8 500 Kč, přičemž žalobce obdržel jen 23 000 Kč. V trestním oznámení pak uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 67 400 Kč představující nevyplacenou mzdu. K zastupování v daném řízení zmocnil [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení]. Žalobce byl veden v rámci řízení jako poškozený č.

16. V roce 2010 až 2011 byla podávána jednotlivá trestní oznámení, která byla doplňována v roce 2013. Ve věci vystupovalo celkem 66 poškozených. Z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že ve věci docházelo k prověřování trestních oznámení, podávali vysvětlení rovněž ostatní poškození (a to i formou dožádání do zahraničí), osoby, na něž bylo podáno trestní oznámení, policejní orgán prováděl zajištění dokladů ke [právnická osoba] a dalších firem, prováděl šetření a zajišťování listin ve věci činnosti podezřelých osob a firem s nimi spojených, byla prováděna šetření přes [anonymizováno] do zahraničí. Dne 30.10.2012 byly pod [číslo jednací] byly zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst.3 tr. řádu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst.1,3 písm. b) trestního zákona, jehož se měli dopustit [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, bylo úředním záznamem ze dne 29.1.2013 vyloučeno z prověřování trestní věci podezřelých [příjmení] a [příjmení] vedeného pod č.j.: [anonymizováno] [číslo] k samostatnému prověřování s tím, že věc byla vedena pod [číslo jednací]. Usnesením [stát. instituce], [stát. instituce] [obec] [anonymizováno 6 slov] ze dne 12.7.2013 [číslo jednací] byla odložena věc žalobce – podezření ze spáchaného trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měly dopustit podezřelé osoby. Věc byla odložena z důvodu, že se nejednalo o trestný čin a věc nebylo možno vyřídit jinak. Věc byla odložena z toho důvodu, že policejnímu orgánu se nepodařilo všemi provedenými úkony trestního řízení podvodný úmysl podezřelých osob od počátku jejich jednání, tj. od okamžiku uzavření smluvního vztahu s osobami, jež následně vykonávaly práce v lesích, prokázat, neboť jak vyplývá z výpovědi některých osob, které práci v lesích prováděly, tak těmto byly vypláceny finanční prostředky v různých částkách a nelze mít za prokázané, že s těmito osobami byly uzavřeny smluvní vztahy s již úmyslem těmto osobám následně neuhradit žádnou odměnu za jimi vykonanou práci. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30.9.2013 sp. zn. [číslo jednací] byla zamítnuta jako nedůvodná stížnost poškozených (jejichž počet byl 66) zastoupených právními zástupci, tedy i stížnost žalobce ohledně odložení věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona spáchané formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, když státní zástupkyně dospěla k závěru, že v posuzované trestní věci nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to ani souhrnně, ani pokud jde o jednotlivé dílčí útoky a rozhodnutí policejního orgánu je správné. O ústavní stížnosti žalobce a jiných osob do shora uvedených rozhodnutí Policie ČR a Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne 16.12.2015, vydaným pod sp. zn. [ústavní nález], kdy bylo rozhodnuto, že usnesením [stát. instituce], [stát. instituce] [obec a číslo], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 12.7.2013, [číslo jednací] a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 30.9.2013, č.j. [číslo jednací] bylo porušeno základní právo stěžovatelů na účinné vyšetřování vyplývající ze základních práv podle článku 8 odst. 1, článku 9 a článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 4 odst. 1 a 2 a článku 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a shora uvedená usnesení pak byla zrušena. Ústavní soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že věc šetření trestních oznámení byla neorganicky roztříštěna mezi několik policejních orgánů, prověřování věci i v důsledku nekoncepčního přístupu orgánů činných v trestním řízení trpělo značnými průtahy, jimž neodpovídala dosavadní míra objasněnosti věci. Nález Ústavního soudu byl žalobci doručen dne 11.1.2016. Vrchní státní zastupitelství pak dne 8.4.2016 rozhodlo, že dozorujícím orgánem v přípravném řízení je státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] strany Policie ČR byla na [anonymizována tři slova] dána žádost o provedení prověrky na Slovensko, do Rumunska a Vietnamu ze dne 27.10.2016, nyní se zjišťují místa pobytu některých poškozených osob. Dle úředního záznamu [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne 11.10.2011, [číslo jednací] bylo tímto útvarem navrhováno, aby byl komplexní spisový materiál předán k dalšímu opatření pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle ust. § 250 tr. zákona, kdy celkovou výši škody nelze přesně vyčíslit, případně tr. činu vydírání dle ust. § 175 tr. zákoníku, resp. trestného činu nebezpečné vyhrožování dle ust. § 353 tr. zákoníku na [anonymizována dvě slova] [obec] IV vzhledem k místní příslušnosti, protože jednání zástupců firmy [právnická osoba] (následně [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]) v roce 2009 započalo sepisováním smluv v areálu tržnice [příjmení], restauraci [jméno] [příjmení] na adrese [adresa]. S přihlédnutím k rozsáhlosti a závažnosti uvedené trestné činnosti bylo dále navrženo postoupení spisového materiálu na [anonymizována tři slova] [obec] k dalšímu opatření. Usnesením [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] I, [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 19.7.2017 bylo prokázáno, že tato odložila trestní stíhání ohledně trestného činu týkajícího se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 24.7.2017, bylo prokázáno, že tato zrušila rozhodnutí komisaře policejního orgánu Obvodní ředitelství policie [obec] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] ze dne 19.7.2017 jako nedůvodné a že ve spise se nachází výsledky mezinárodní policejní spolupráce. Vyrozuměním o postoupení věci [stát. instituce] Obvodní ředitelství policie [obec] [anonymizováno] ze dne 27.6.2018 bylo prokázáno, že tato postoupila věc [anonymizováno] [územní celek]. Dne 28.6.2018 byl předán spisový materiál. Dne 3.7.2018 byl spisový materiál opět předán, a to z oboru [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] na odboru [anonymizována dvě slova]. Dne 5.11.2018 rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v [obec] usnesením č.j. 1 VZN 1619/2016–79 o tom, že ve sporu o příslušnost je k dozoru v přípravném řízení a úkonům trestního řízení věcně a místně příslušným státní zástupce Městského státního zastupitelství v [obec]. Dne 24.7.2019 byly policejním orgán žádány kopie smluv uzavřených [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Dne 30.7.2019 byl ve věci vydán dodatek záznamu o zahájení úkonů ze strany [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] z důvodu změny právní kvalifikace prověřovaného jednání. Dne 4.9.2019 podal u [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] vysvětlení [jméno] [příjmení] a dne 2.10.2019 [jméno] [příjmení]. Dne 2.10.2019 neproběhlo podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z důvodu jeho podnapilosti. Dne 25.11.2019 byl sepsán úřední záznam o hovoru s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Přípisem ze dne 3.2.2020 – Vyrozumění o postoupení spisu k dalšímu opatření, byla věc postoupena na krajské ředitelství ke spojení.

8. Z usnesení policejního orgánu ze dne 24.9.2021 soud zjistil, že trestní věc podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi ve spolupachatelství byla opětovně odložena. Po rekapitulaci výpovědí poškozených i podezřelých policejní orgán uzavřel, že nebylo potvrzeno původní podezření. Ze stížnosti ze dne 4.10.2021 soud zjistil, že poškození podali proti usnesení o odložení věci ze dne 24.9.2021 stížnost, kterou odůvodnili podáním ze dne 25.11.2021. Z usnesení státního zástupce [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne 25.1.2022 soud zjistil, že státní zástupce zrušil usnesení ze dne 24.9.2021 o odložení věci ze spáchání zločinu obchodování s lidmi ve spolupachatelství. Trestní řízení proto není skončeno.

9. Z dalších listin (stížnost na postup [stát. instituce] ze dne 7.11.2011, stížnost na průtahy ze dne 9.11.2011, vyrozumění státní zástupkyně ze dne 28.11.2011, podnět ke zřízení speciálního vyšetřovacího týmu ze dne 29.11.2011, přípis [stát. instituce] ze dne 5.12.2011, stížnost ze dne 20.5.2012, přípis [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] dne 20.8.2012, výzva k zahájení úkonu trestního řízení ze dne 23.4.2013, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 27.5.2013, vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 18.6.2013, stížnost proti usnesení o odložení věci ze dne 18.7.2013) má soud za prokázané, že žalobce, případně další poškození prostřednictvím [anonymizováno] [příjmení] či prostřednictvím [anonymizováno] [příjmení] podávali stížnosti na postup [stát. instituce] ve věci a dále podávali stížnost na průtahy ve vyšetřování a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Žalobce spolu s dalšími poškozenými také žádali o přezkoumání postupu policejního orgánu a dávali podnět k výkonu dohledu nad postupem policejního orgánu.

10. Na majetek společnosti [právnická osoba] byl prohlášen konkurs. Žalobce dne 26.11.2012 přihlásil svou pohledávku ve výši 67 400 Kč za období od 4.7.2010 do 26.7.2010 spočívající v nevyplacené mzdě a zákonný úrok z prodlení ve výši 11 951,14 Kč (viz přihláška pohledávka ze strany žalobce do insolvenčního řízení vedeného proti [anonymizováno] [právnická osoba], sp. zn. [insolvenční spisová značka]).

11. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [číslo jednací] soud zjistil, že poškození v obdobném případě byli odškodněni částkou 17 000 Kč za rok řízení (první dva roky částka poloviční), soudy zohlednily složitost věci (minus 30%), pochybení orgánů veřejné moci (plus 30%), zohlednily pozitivní chování účastníka řízení (plus 10%) a význam řízení hodnotily jako standardní. Provedeným dokazováním soud nezjistil žádné okolnosti, kterými by se případ žalobce vymykal shora uvedenému hodnocení posuzovaného řízení.

12. Z rozsudku Nejvyššího soudu, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 v obdobné věci vedené pod sp. zn. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11.2.2021, č.j. [číslo jednací], v části týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Svůj závěr odůvodnil tím, že význam řízení pro žalobce byl zhodnocen nesprávně jako snížený.

13. Soud blíže nehodnotil další provedené důkazy, které byly duplicitní k provedenému dokazování kopií trestního spisu nebo by na rozhodnutí ve věci ničeho neměnily (přípis [stát. instituce] ze dne 22.2.2012, úřední záznam ze dne 11.10.2011, usnesení o odložení tr. věci ze dne 19.7.2017, vyrozumění o postoupení věci dle příslušnosti ze dne 27.6.2018 a dodatek záznamu o zahájení úkonů ze dne 30.7.2019).

14. Lze shrnout, že posuzované řízení trvá zhruba 10 let a 10 měsíců. Žalobci vznikla újma v podobě nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouhého řízení, kterou nelze nahradit konstatováním porušení práva, když pro takový postup soud neshledal žádné důvody. Posuzované řízení bylo složité, stiženo vadným postupem orgánů veřejné moci, žalobce se snažil věc urychlit a význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako standardní.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

20. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

21. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívající v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V řízení bylo nesporné, že nárok byl předběžně uplatněn u žalované ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Soud předně zkoumal, zda se žalobci svědčí právo domáhat se odškodnění posuzované řízení, ačkoliv ještě neskončilo. Uplatnění nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění za trvání řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřené délky, lze považovat za výjimku ve prospěch poškozeného, jež je mu daná k dispozici, neboť by po něm nebylo spravedlivé požadovat, aby na odškodnění jemu vznikající újmy čekal do skončení průtažného řízení. Vyplývá z logiky věci, že má-li soud rozhodovat o zadostiučinění již v průběhu řízení průtažného, nemá objektivně možnost zvážit veškeré okolnosti, jež jsou zvažovány při určení formy (případně výše) zadostiučinění za průběh skončeného průtažného řízení, a vychází tedy jen z těch skutečností, jež jsou mu známy v době jeho rozhodování. Z průběhu posuzovaného řízení soud zjistil, že žalobci vznikla vážná újma na jeho právech čekáním na výsledek sporu. Délku řízení překračující již 10 let lze označit za významnou, a proto nelze považovat žalobu za předčasnou a žalobci se má dostat zadostiučinění již nyní.

23. Celková doba řízení činí 10 let a 10 měsíců. Takovou délku trestního řízení, které ustrnulo ve fázi prověřování, není možné ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, i když se jedná o řízení složité. Morální satisfakce není v daném případě dostačující, když se žalobce se do trestního řízení připojil s nárokem 67 400 Kč ušlé mzdy, což není částka bagatelní a žalobce se na délce řízení nepodílel (viz IV. ÚS 2058/20).

24. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 17 000 Kč za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let, což je splněno i v daném případě. Délka řízení je extrémní, což je důvodem pro zvýšení základní sazby, ale z důvodu složitosti daného řízení nelze dospět k závěru by byla několikanásobně delší, než by bylo možno u takto složitého případu očekávat. Soud proto zvolil střední rozmezí základní sazby za rok řízení.

25. Posuzované řízení trvá vůči žalobci 10 let a 10 měsíců, a proto výše základní částky činí 167 167 Kč. Tuto orientační částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Již na tomto místě je vhodné zmínit, že soud vycházel ze stejných kritérií jako Městský soud v Praze v obdobných kauzách poškozených posuzovaného řízení ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] [anonymizováno] [spisová značka]). Žalobce má legitimní očekávání, že jeho věc bude rozhodnuta obdobně v rámci předvídatelného soudního rozhodování (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb.)

26. Řízení bylo složité. Soud shledal v posuzovaném řízení skutkovou (minus 5%) z důvodu podávání vysvětlení vyšším počtem poškozených. Řízení bylo složité i procesně s ohledem na počet poškozených, jedná se o věc s mezinárodním prvkem s potřebou tlumočení a provádění dožádání. Do procesní složitosti je nutné započítat i počet stupňů zapojených do rozhodování, kdy do rozhodování byl zapojen i Ústavní soud. Soud již nezohledňoval opakovanost projednání na více stupních, neboť byla často způsobena vadným rozhodováním nižšího stupně. Zadostiučinění za procesní složitost soud proto snížil o minus 20%. Soud shledal i právní složitost, jelikož docházelo k překvalifikování prověřované trestné činnosti, což komplikovalo i posuzování věcné příslušnosti (minus 5%). Za počet stupňů zapojených do rozhodování, složitost procesní, skutkovou i právní soud snížil zadostiučinění o minus 30% (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

27. Žalobce se chováním na délce řízení podílel kladně. Žalobce, který byl stejně jako ostatní poškození právně zastoupen a činil společné úkony s dalšími poškozenými, byl v posuzovaném řízení aktivní, dotazoval se na stav formálními i neformálními prostředky, přičemž podával i stížnosti na průtahy a žádosti, aby ve věci bylo jednáno. Podněty poukazovaly na nesprávný, nekoncentrovaný a roztříštěný postup vyšetřujících orgánů, který pokračoval i po poté, co žalobce využil i ústavní stížnosti. Soud za chování žalobce zadostiučinění zvýšil zadostiučinění o plus 10% (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

28. Postup orgánů veřejné moci se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení a výrazně přispěl k celkové délce řízení. Dle názoru soudu se vadný postup orgánů veřejné moci odrazil nejen v závěru o nepřiměřené délce řízení, ale je nutné za něj i zvýšit zadostiučinění. Lze odkázat na výtky uvedené ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu. Policejní orgány se dopustily průtahů v řízení způsobených jejich nečinností a dále tím, že došlo k nekoncepčnímu rozdělení věci při jejím prověřování a jednak i tím, že ve věci vydaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena. Ani po kritice [název soudu] nebyla policejními orgány zjednána náprava (viz. usnesení státní zástupkyně [název soudu] ze dne 24.7.2017, [číslo jednací]). Podíl orgánů veřejné moci na délce řízení je již zcela zásadní, což je nutné promítnout do zadostiučinění. Soud proto zadostiučinění za postup veřejné moci zvýšil o plus 30% (31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

29. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že posuzované řízení mělo pro žalobce standardní význam, neboť se jednalo o adhezní řízení. Žalobce se sice přihlásil do trestního řízení„ pouze“ s nárokem ve výši 67 400 Kč, avšak pro překročení této částky hovoří kritérium extrémní celkové délky řízení a množství pochybení postupu orgánů veřejné moci během řízení. V posuzovaném řízení je proto nutno připustit, aby výše zadostiučinění přesáhla částku uplatněnou v trestním řízení právě s ohledem na tato dvě kritéria. Dostane-li se žalobci zadostiučinění zhruba trojnásobné, má soud za to, že se stále nejedná o zadostiučinění nepřiměřené ani s ohledem na to, co pro žalobce bylo v sázce. Zároveň je třeba prohlédnout k tomu, že škoda měla též pracovněprávní souvislosti. Pokud jde o argumentaci žalobce o zvýšeném významu řízení, lze k nim uvést, že žalobce svůj zájem na trestním stíhání nemůže odvozovat od zájmu na potrestání pachatele. Žalobce rovněž není v dané fázi prověřování zvlášť zranitelnou obětí. Na tomto místě je nutné zopakovat, že řízení není skončeno a soud vychází ze stavu řízení, který je mu nyní znám. Za sdílení újmy soud zadostiučinění nesnižoval, neboť poškození se mezi sebou navzájem neznali, neměli k sobě blízký vztah, a proto si nemohli újmu vzájemně ulehčovat. Význam řízení i s ohledem na povahu adhezního řízení, které v případě neúspěchu nepředstavuje překážku věci rozhodnuté je proto běžný. K argumentaci žalované ohledně toho, že se žalobce dosud nestal účastníkem předmětného řízení, soud vyzdvihuje, že je vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 29.9.2021 č.j. [číslo jednací], který v tomto ohledu odkázal na ustálenou judikaturu a předchozí závěr soudů o sníženém významu řízení pro žalobce označil za nesprávný. Nejvyšší soud tuto mj. uvedl, že z pohledu čl. 6 odst. 1 Úmluvy má poškozený právo na spravedlivý proces již ve stádiu samotného předběžného šetření, přičemž není podstatné, zda poškozený formálně v trestním řízení uplatnil právo na náhradu škody. Žalovaná vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu není vázána, avšak její argumentace ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2021 nemůže obstát, neboť soud je tímto názorem vázán. Nadto soud podotýká, že argumentace žalované o absenci odpovědnostního titulu byly Nejvyšším soudem odmítnuty (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.2.2021 č.j. [číslo jednací]).

30. Základní zadostiučinění 167 167 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30% za složitost, zvýšil o 10% za chování účastníka, zvýšil o 30% za vadný postup orgánů veřejné moci. Po zhodnocení specifických okolností posuzovaného řízení a kritérií vyjádřených § 31a odst. 3 OdpŠk soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 183 884 Kč.

31. Žalovaná žalobci zadostiučinění nepřiznala, a proto soud uložil povinnost zaplatit žalované částku 183 884 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

32. Žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zbývající částku ve výši 806 116 Kč soud jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1,3 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu částečně úspěšný, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu. Ve fázi řízení do rozhodnutí odvolacího soudu včetně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť předmětem řízení byly dva nároky nemajetkové újmy, které se podle dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) započítávají na úspěch částkou 50 000 Kč. Žalobce byl s jedním nárokem úspěšný a s druhým nikoli.

34. Náklady vzniklé v řízení žalobci po rozhodnutí odvolacího soudu spočívají v odměně advokáta dle ust. § 7 vyhl. č. 177/11996, advokátní tarif, za 2 úkony právní služby á 3 100 Kč (podání dovolání a účast na jednání dne 14.2.2022) dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, tj. 6 200 Kč, odměnu za 2 úkony právní služby á 1 550 Kč (žádost o osvobození od soudních poplatků a odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků) dle ust. 11 odst. 2 advokátního tarifu, tj. 3 100 Kč, paušálních výdajích ve výši 4 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu – tj. 1 200 Kč a 21% DPH ve výši 2 205 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 12 705 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

35. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje.