39 CO 196/2022-256

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. prosince 2021, č. j. 42 C 139/2019-196, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. února 2022, č. j. 42 C 139/219-203, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně a usnesení soudu prvního stupně se potvrzují.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 74 052 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Výrokem III. vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, náhradu nákladů řízení v částce, jejíž výše a lhůta splatnosti bude určena samostatným usnesením.

2. V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu porušení právních povinností stanovených zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Tvrdil, že dne [datum] byl přijat na chirurgické oddělení žalované za účelem provedení plánované laparoskopické operace žlučníku, kterou mu měl dle předchozí domluvy provést hlavní operatér [celé jméno svědka] s tím, že od něj očekával před zahájením operace poskytnutí veškerých relevantních informací. K uvedenému nedošlo, když mu MUDr. [celé jméno svědka] žádné jiné informace než ty, které obdržel v jeho ambulanci dne [datum], nedal, příjmu do nemocnice se ani neúčastnil. Operace nebyla provedena řádně, poměrně záhy začal pociťovat další zdravotní problémy, a proto v listopadu 2016 požádal o provedení kolonoskopie, což mu bylo ze strany MUDr. [celé jméno svědka] odmítnuto. Z důvodu přetrvávajících bolestí na svém vyšetření trval, toto proběhlo dne [datum], kdy byla zjištěna rezistence v oblasti pupku. Dne [datum] skončil v křečích před ordinací MUDr. [celé jméno svědka] s tím, že sestra v kartotéce mu oznámila, že není jeho pacientem. Uvedl, že je otázkou, jaké lékařské zákroky byly na něm dne [datum] vykonány, když žalovaná předmětnou operaci nevykázala VZP. Postup, kdy jej zaměstnanci žalované neinformovali o všech aspektech plánované operace, jejích možných následcích, jakož i v následné komunikaci při zjištění potíží, považoval za non lege artis, tedy v rozporu s dostupnými poznatky lékařské vědy ve smyslu zák. č. 372/2011 Sb. Namítal, že při poskytování lékařské péče ho zaměstnanec žalované [příjmení] [celé jméno svědka] lstí donutil podepsat informovaný souhlas, nebyl schopen jej informovat o průběhu lékařského zákroku a následně jej odmítl ošetřit. Podle jeho názoru žalovaná porušila jeho právo dle ust. § 28 odst. 3 písm. a) zák. č. 372/2011 Sb., na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost apod.

3. Na výzvu soudu prvního stupně žalobce následně výši požadované nemajetkové újmy rozdělil ve vztahu k jednotlivě namítaným porušením, a to tak, že (i) za porušení povinnosti zajistit náležitou odbornou úroveň poskytování zdravotních služeb (lest MUDr. [celé jméno svědka], kterou jej donutil podepsat informovaný souhlas, když ani předem ani následně nebyl schopen ho informovat o průběhu lékařského zákroku a poté jej odmítl ošetřit, operace kýly pak byla provedena v rozporu s postupem lege artis) požadoval částku 160 000 Kč, (ii) za porušení povinnosti informovat ho o tom, že se na poskytování zdravotních služeb budou podílet studenti a další osoby částku 15 000 Kč, (iii) za porušení povinnosti poskytnout mu v dostatečném rozsahu informace o jeho zdravotním stavu a plánované léčbě a neumožnění klást mu doplňující otázky částku 150 000 Kč, (iv) za porušení povinnosti projednat s ním individuální léčebný postup částku 15 000 Kč, (v ) za porušení povinnosti seznámit ho s jeho právy a povinnostmi částku 15 000 Kč, (vi) za odmítnutí poskytnutí lékařské péče MUDr. [celé jméno svědka] částku 100 000 Kč, (vii) za porušení povinnosti vést řádně lékařskou dokumentaci částku 15 000 Kč, (viii) za porušení povinnosti řádně vyřídit stížnost žalobce částku 15 000 Kč a (ix) za porušení povinnosti řádně vykázat lékařské zákroky částku 15 000 Kč.

4. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Uvedla, že žalobce byl u ní opakovaně v minulosti hospitalizován pro bolesti břicha při akutní cholecystitidě, naposledy od [datum] do [datum]. Při tomto posledním propuštění mu bylo doporučeno, aby se dostavil na kontrolu v poradně MUDr. [celé jméno svědka] dne [datum]. S MUDr. [celé jméno svědka] se domluvil na přijetí na [datum] k předoperačním vyšetřením, operace (laparoskopická cholecystektomie) byla naplánována na [datum], následně standardním způsobem přesunuta na [datum] MUDr. [celé jméno svědka] na žalobce nevyvíjel žádný nátlak k udělení souhlasu s provedením této operace a předal mu v předstihu za účelem možnosti detailního seznámení se s obsahem písemný záznam o informovaném souhlasu ve své ordinaci dne [datum]. Přijímací lékařkou při přijetí k hospitalizaci byla [celé jméno svědkyně], která znovu žalobce informovala o jeho zdravotním stavu, o způsobu provedení operace a o možných rizicích a komplikacích operačního zákroku. Při odstranění žlučníku bylo postupováno lege artis, tedy na náležité odborné úrovni. Při příjmu žalobce k hospitalizaci mu byla diagnostikována jako vedlejší nález drobná pupeční kýla, která byla rovněž předmětem operačního řešení, neboť se nacházela v operačním řezu nutném pro provedení operace žlučníku. Operatérem byl MUDr. [celé jméno svědka], asistentem MUDr. [celé jméno svědkyně], jako druhá asistence byl na operačním protokolu uveden [příjmení]. [příjmení]. Na závěr operace byla provedena plastika drobné pupeční kýly, která byla zároveň vstupní branou do dutiny břišní pro provedení operace MUDr. [celé jméno svědka] vytvořil na tuto část operace zvláštní operační protokol, ač tak činit nemusel a mohl provést zápis celé operace do jednoho operačního protokolu. Operace samotná i pooperační průběh proběhly standardně, bez komplikací, pacient byl propuštěn z hospitalizace dne [datum]. Ze záznamu z nemocničního informačního systému vyplynulo, že případ byl pojišťovně řádně vykázán. Následovalo několik ambulantních kontrol, které potvrdily uspokojivý stav a dobré zhojení ([datum], [datum]). Při kontrole dne [datum] byla žalobci diagnostikována recidiva pupeční kýly, kterou po primární hernioplastice nelze označit za postup non lege artis, neboť se může vyskytnout cca u 3 % případů a je výslovně uvedena jako možná komplikace výkonu v záznamu o informovaném souhlasu ze dne [datum].

5. Na základě provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce byl hospitalizován u žalované v období od [datum] do [datum] pro známky cholecystitidy, přičemž byl přijat k observaci na chirurgické oddělení. Dne [datum] žalobce navštívil ordinaci MUDr. [celé jméno svědka], kde byl objednán k přijetí k operaci cholecystitidy na [datum]. Při této návštěvě mu MUDr. [celé jméno svědka] poskytl formulář informovaného souhlasu s tím, že mu mělo být řečeno, že právě podpis tohoto dokumentu je zárukou toho, že jmenovaný lékař bude jeho operatérem. Žádné informace k operaci mu neposkytl, neboť na to nebyl čas, současně byl vyzván, aby informovaný souhlas rychle podepsal, neboť venku čeká mnoho lidí. Obsah souhlasu si žalobce nepřečetl, podepsal jej a předal MUDr. [celé jméno svědka]. Žalobce také v této souvislosti uvedl, že pokud, by si býval byl informovaný souhlas přečetl a věděl o všech komplikacích, které mohou nastat, na operaci by nenastoupil a oddaloval by ji, co by to šlo. Tato tvrzení svědek [příjmení] [celé jméno svědka] nevyvrátil ani nepotvrdil, když při svém výslechu k uvedenému sdělil, že žalobce musel souhlas vidět, kdy měl jistě i prostor pro případné otázky, nakolik se o operaci bavili, si však již nevzpomněl. Při návštěvách i v rámci e-mailové korespondence se žalobci snažil co nejvíce vyhovět, nepochybně ho poučil i o tom, jak proběhne operace a to i včetně plastiky pupeční kýly, o které v jeho případě věděli dopředu. Pokud jde o obsah informovaného souhlasu, MUDr. [celé jméno svědkyně] při svém výslechu uvedla, že žalobce při přijetí k hospitalizaci vyšetřovala, přišla i na pupeční kýlu, vysvětlila mu celý průběh operace, což dělá úplně vždy, souhlas podepsala, poučila jej i o možných komplikacích. Rovněž mu vysvětlila, jak probíhá laparoskopie s tím, že se jde vždy přes pupek, kde měl pupeční kýlu.

6. Soud prvního stupně v tomto směru uvedl, že ačkoliv žalobce popřel, že by mu MUDr. [celé jméno svědkyně] o operaci cokoli sdělila, považoval v této části jeho výpověď za zmatečnou, když v jedné chvíli přítomnost lékařky zpochybnil a v jiné hovor s ní přiznal. Soud prvního stupně seznal, že vědomí žalobce při přijímání k hospitalizaci bylo ovlivněno zklamáním z nepřítomnosti MUDr. [celé jméno svědka]. Za této situace neshledal věrohodným žalobcovo tvrzení, že jej MUDr. [celé jméno svědkyně] vůbec nepoučila, když přiznal, že s ním v den přijetí k hospitalizaci mluvila s přihlédnutím k tomu, že je její běžnou praxí pacientům veškeré informace sdělovat. V kontextu uvedeného pak soud prvního stupně považoval za nepodstatné, zda žalobce měl formulář souhlasu k dispozici již od [datum], či zda jej zanechal v ambulanci MUDr. [celé jméno svědka] a tento jej založil do dokumentace či jinak doručil MUDr. [celé jméno svědkyně].

7. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dne [datum] byl žalobce přijat k hospitalizaci s diagnózou kámen žlučníku s akutním zánětem žlučníku – cholecystitidou a pupeční kýlou bez průchodnosti nebo gangrény, přijímající lékařkou byla MUDr. [celé jméno svědkyně]. Tato lékařka téhož dne podepsala prohlášení na informovaném souhlasu, vysvětlila cíl a podstatu léčebného postupu, jeho výhody a nevýhody, alternativní možnosti řešení, možná rizika a komplikující stavy léčebného postupu pacientovi způsobem, který byl pro něj srozumitelný. Dále seznámila pacienta s problémy, které mohou nastat během uzdravování i s důsledky odmítnutí navrhovaného postupu. Z její výpovědi pak vyplynulo, že podrobně žalobce seznámila s chystaným zákrokem i možnými komplikacemi. Ačkoli uvedla, že žalobce upozornila, že současně s cholecystektomií bude provedeno i odstranění pupeční kýly, tato informace se v informovaném souhlasu nevyskytla, a to ani v bodě 5 označeném jako doplňující informace. Souhlas však obsahoval informaci, že může nastat komplikace spočívající v kýle v jizvě. Žalobce tento informovaný souhlas podepsal bez uvedení data s tím, že tak signoval i prohlášení, že byl lékařem srozumitelně informován o faktech týkajících se navrženého diagnostického/léčebného postupu a měl možnost klást lékaři doplňující dotazy a pokud tomu tak bylo, všechny dotazy byly zodpovězeny. Současně byl i poučen o přítomnosti studentů medicíny a o možnosti jejich účast odmítnout. [příjmení] zákrok měl dle informovaného souhlasu provést lékař, který žalobce o diagnostickém/léčebném postupu informoval, nenastanou-li mimořádné okolnosti, v důsledku kterých bude zákrok proveden jiným lékařem. Ze zprávy z chirurgie ze dne [datum] vyplynulo, že u žalobce byla zjištěna drobná pupeční kýla, volně reponbilní, bez známek gangreny či inkarnace s tím, že je připraven k operaci. Daného dne [datum] žalobce dále podepsal souhlas s hospitalizací, který výslovně obsahoval poučení, že na poskytování zdravotních služeb se podílí i osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka včetně nahlížení do zdravotnické dokumentace, kdy souhlasil s přítomností těchto osob při poskytování zdravotnických služeb a nahlížení do zdravotnické dokumentace poté, co byl o možnosti odmítnutí souhlasu poučen. O poskytnutí informací byl téhož dne pořízen i edukační záznam, který žalobce taktéž podepsal.

8. Ze zprávy o operaci, zpráv z chirurgie, propouštěcí zprávy, výpovědi MUDr. [celé jméno svědkyně], MUDr. [celé jméno svědka] a zprávy ústavu patologie [anonymizována dvě slova] [název sportovního klubu] a [anonymizováno] [obec] z [datum] soud prvního stupně dále zjistil, že operační výkon proběhl dne [datum] pro dvě diagnózy, a to kámen žlučníku s akutním zánětem žlučníku – cholecystitidou a pupeční kýlu bez neprůchodnosti nebo gangrény. Operatérem byl MUDr. [celé jméno svědka], za asistence MUDr. [celé jméno svědkyně] a [příjmení]. [příjmení], laparoskopická operace trvala jednu hodinu od [anonymizováno] do [údaj o čase] hodin. Od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin pak následoval operační výkon hernioplastika pro diagnózu pupeční kýla bez neprůchodnosti nebo gangrény, opět provedená MUDr. [celé jméno svědka], za asistence MUDr. [celé jméno svědkyně]. Velikost kýly byla asi centimetrová a s ohledem na tuto malou velikost fascie sešívali bez síťky. Z anestezie byl pacient probuzen po uplynutí minimálně 15 min od skončení operace pupeční kýly. Operace proběhla v pořádku, v prvních dnech po ní se pacient cítil dobře, bez bolestí. Dne [datum] byl žalobce propuštěn z hospitalizace ve stabilizovaném stavu, s plánovanou kontrolou v ambulanci MUDr. [celé jméno svědkyně] dne [datum] a poté dne [datum] v ambulanci u MUDr. [celé jméno svědka]. Dne [datum] proběhla kontrola v ambulanci MUDr. [celé jméno svědkyně], která konstatovala dobrý pooperační stav pacienta. Ke stejným závěrům došel i MUDr. [celé jméno svědka] při kontrole dne [datum], kdy závěrem byl žalobce vyzván na kontrolu za 2 měsíce, v případě obtíží kdykoli. Na další kontrolu se dostavil dne [datum], kdy byla opět konstatována absence potíží, a pacient byl pozván na další kontrolu v dubnu 2017. Dne [datum] žalobce navštívil ordinaci MUDr. [celé jméno svědkyně] pro rezistenci v pupku po CJE. Doporučena byla operace pupeční kýly s tím, že téhož dne mu byl učiněn zaměstnankyní žalované [příjmení] [příjmení] ultrazvuk horního břicha, dolního břicha, měkkých částí se závěrem o existenci kýlního vaku. Dne [datum] žalobce navštívil ordinaci MUDr. [celé jméno svědka] pro konzultaci svého zdravotního stavu, primárně pupeční kýly. Během hovoru projevoval obecnou nespokojenost s ošetřujícím lékařem, závěrem mu bylo sděleno, že se objevila recidiva pupeční kýly, kdy po vzájemné dohodě bude kontaktovat pro další péči jiného chirurga. Dne 1. 11 2017 navštívil žalobce žalovanou, konkrétně ordinaci MUDr. [příjmení] pro bolesti břicha, neboť má potíže stále stejné od operace v červnu 2016. Ze závěru této prohlídky vyplynulo, že žalobce má chronické bolesti v epigastriu, nejednalo se o náhlou příhodu břišní, byla mu doporučena kontrola u praktického lékaře. Pacient byl současně poučen o povaze onemocnění a jeho vývoji, možnostech léčby a jejího přínosu včetně jejích eventuálních komplikací a rizik. Bylo mu odpovězeno na otázky, podaným informacím porozuměl, s léčbou souhlasil, odcházel v kompenzovaném stavu. Dopisem ze dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], vedoucí právního oddělení Městské části [obec a číslo] sdělil žalobci, že jeho stížnost ve věci nesrovnalosti a rozporu ve zdravotní dokumentaci byla postoupena k přímému vyřízení řediteli [nemocnice] na [jméno]. V odpovědi na tuto stížnost žalovaná dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že žádné rozpory a nesrovnalosti ve zdravotnické dokumentaci a ve výpisech Všeobecné zdravotní pojišťovny ohledně jemu vykázané zdravotní péče v letech 2015 a 2016 zjištěny nebyly. Tyto závěry potvrdila i Všeobecná zdravotní pojišťovna. Dopisem ze dne [datum] Všeobecná zdravotní pojišťovna žalované sdělila, že k rozporu mezi výpisy a fakticky poskytnutou péčí žalobci zřejmě došlo změnou čísla pojištěnce. Z dopisu Všeobecné zdravotní pojišťovny adresovaného žalobci vyplynulo, že k namítanému rozporu mezi výpisem z individuálního účtu pojištěnce a fakticky poskytnutou péčí v rámci výkonu vykázaných žalovanou mohlo dojít z důvodu, že u jeho osoby došlo ke změně čísla pojištěnce, kterou byla pojišťovna schopna vygenerovat až při propojení všech informací. Aktuální výpis pak zahrnuje i péči, kterou žalobce uváděl jako nezaznamenanou.

9. Z e-mailové korespondence vedené mezi žalobcem a MUDr. [celé jméno svědka] bylo soudem prvního stupně zjištěno, že v průběhu roku 2016 žalobce lékaře opakovaně ujišťoval, že je spokojen s komunikací s ním i s léčbou jím vedenou. Občas si postěžoval na nepříliš uspokojivé časové možnosti MUDr. [celé jméno svědka], který se mu svou pracovní vytíženost snažil nahradit prostřednictvím nabídky termínů na návštěvu i mimo obvyklé úřední hodiny ambulance (např. v průběhu služby). Z obsahu těchto e-mailů je zjevný nadstandardní přístup MUDr. [celé jméno svědka] k pacientovi, který i přes značnou časovou vytíženost vykazoval snahu potřebám pacienta vyhovět k jeho spokojenosti. Z e-mailu z [datum] je patrná mírná nespokojenost žalobce s tím, jakým způsobem s ním MUDr. [celé jméno svědka] po operaci komunikuje a že má nedostatek informací. E-mailem z [datum] MUDr. [celé jméno svědka] vlídnou formou sděluje žalobci obavu, zda je pro něj stále ještě ideálním ošetřujícím lékařem. E-mailem ze dne [datum], jež odkazuje na vzájemnou domluvu, MUDr. [celé jméno svědka] nabádá žalobce, aby si našel jiného, vhodnějšího chirurga, a k němu do poradny se dále nehlásil. Dopisem ze dne [datum] žalobce požádal žalovanou o zprostředkování usmíření s MUDr. [celé jméno svědka], svoji žádost pak zopakoval dopisem ze dne [datum]. K těmto dopisům žalovaná zprostředkovala schůzku, která dle žalobce dopadla katastrofálně, a lékař na něj nenávistně křičel. Naopak MUDr. [celé jméno svědka] k uvedenému uvedl, že výzva byla, aby si s žalobcem podali ruku, přičemž přesto, že podání ruky nabídl, obdrželi všichni obšírnou přednášku, z čehož pochopil, že ke smíření nedojde. K žádosti a stížnosti žalobce ze dne [datum] žalovaná zaslala dne [datum] tehdejší právní zástupkyni žalobce dopis jako reakci na výzvu k nahlížení do zdravotnické dokumentace a další stížnost na postup poskytovatele zdravotních služeb. V tomto dopise žalovaná žalobce ujistila, že nahlédnutí do zdravotnické dokumentace a pořízení její kopie výpisu mu bylo umožněno (např. dne [datum]), na každé schůzce pak žalobce zdůrazňoval, že požaduje usmíření s MUDr. [celé jméno svědka] podáním ruky, jinak byl s poskytnutou péčí ze strany nemocnice spokojen. Na celkem čtyřech schůzkách se zástupci vedení nemocnice bylo s pacientem komunikováno slušnou formou. Na poslední osobní schůzce dne [datum] byly žalobci [příjmení] [celé jméno svědka] podány podrobné informace ke všem vzneseným dotazům. Dne [datum] žalobce poslal dopis nazvaný otevřená zpráva pro primáře chirurgie [nemocnice], MUDr. [jméno] [jméno], ve kterém opětovně vyjádřil svou nespokojenost s přístupem nemocnice při svém léčení.

10. Soud prvního stupně dále konstatoval, že řádnost provedené operace pupeční kýly zpochybnil znalec [celé jméno svědka], FICS ve svém znaleckém posudku, zpracovaném dne [datum], když uvedl, že v přímé souvislosti s provedenou operací mohlo dojít k recidivě pupeční kýly, pokud by však byl zdravotním personálem žalované správně zvolen postup při operaci, mohlo dojít k jejímu předejití. Dále ve svém posudku namítl další pochybení žalované, zejména, že není doloženo, že by pacient byl informován o tom, že mu bude provedena vedle odstranění žlučníku druhá operace pupeční kýly. Rovněž nebylo doloženo, že by přijímající lékařka zmínila možné nejčastější komplikace této operace jako např. krevní výron v operační bráně, hnisání nebo recidivu kýly. Znalec žalobce sám nevyšetřoval, převzal výsledky vyšetření na chirurgické klinice PKN v [obec], provedeného dne [datum]. Dospěl k závěru, že pokud jde o přístup personálu žalované po provedené operaci, nemocnice nepřispěla k uklidnění pacienta v jeho obavách, přičemž v uvedeném spatřoval přístup non lege artis. Dovozoval, pokud lékař, byť zdvořile, ale bez zajištění adekvátní náhradní péče, odmítne pacienta, za něhož má morální odpovědnost, jedná se o porušení principu a pravidel etického kodexu lékaře a Úmluvy o biomedicíně. Největší výhrady měl znalec k provedené operaci kýly, a to jak z hlediska informování pacienta před samotným zákrokem, tak i z hlediska zvoleného operačního postupu, když vykázaná plastika kýly neodpovídala popisu MUDr. [celé jméno svědka], který v operačním protokolu uvedl, že byla sešita fascie. Takto provedená operace kýly pak mohla zapříčinit i její pozdější recidivu.

11. K závěrům znalce [celé jméno svědka] po jeho ústním slyšení se posléze písemně vyjádřil MUDr. [celé jméno svědka] tak, že provedená sutura (steh) je postupem lege artis. Tento postup je uveden v operačním protokolu o plastice pupeční kýly, když je použito slovo saturujeme, v protokolu není uvedeno jmenovité použití konkrétního stehu či jiná jeho charakteristika. K provedené plastice kýly se také vyjádřila odborná sekce [obec] chirurgické společnosti evidovaná jako [ulice] herniologická společnost, z. s. – Czech Branch of the EHS, která uvedla, že při defektu od velikosti 2 cm je doporučováno jako primární ošetření jeho sešití. Při řešení kýl obecně se potom místo slova sešití či sutura používá pro označení takového výkonu označení hernioplastika.

12. Soud prvního stupně poté z důvodu existujícího rozporu mezi závěry znaleckého posudku MUDr. [celé jméno svědka] a vyjádřením odborníků k návrhu žalované zadal zpracování znaleckého posudku k otázce, zda lze zvolený léčebný (operační) postup při operaci pupeční kýly žalobce považovat za postup lege artis. V případě, že by znalec uzavřel, že zvolený postup požadavky postupu lege artis nesplňoval, měl uvést, zda byl tento nesprávný postup bezprostřední příčinou recidivy pupeční kýly a zda by v případě postupu lege artis bylo možné vzniku pupeční kýly předejít. Soudem prvního stupně ustanovený znalec [celé jméno znalce], Ph.D., znalec z oboru chirurgie, ve svém znaleckém posudku ze dne [datum] uvedl, že žalovanou zvolený léčebný (operační) postup lze považovat za správný. Příčinou recidivy pupeční kýly byla u žalobce predispozice – diastáza břišních svalů a obezita. Ke znaleckému posudku MUDr. [celé jméno svědka] uvedl, že žalobce byl operován pro akutní zánět žlučníku při současné cholecystolithiáze. Během operace došlo k perforaci žlučníku, což je obvyklá situace po proběhlém akutním zánětu. V tomto případě není vhodné provádět plastiky pupeční kýly síťkou a/nebo střechovitou plastikou, pro možný infekt těchto struktur, kdy operatér správně zvolil reparaci diastázy a branky při současném vstupu kamerového trokaru jednotlivými stehy. Na vzniku recidivy se spolupodílely jednak obezita, jednak diastáza svalů přímých, jak je patrno z fotodokumentace a je dokumentován postupný nárůst velikosti. Samotná skutečnost, že z histologického nálezu vyplynulo, že žluč byla čirá, neznamená, že by nemohla být infikovaná a tím pádem riziková pro výkon střechovitou plastiku.

13. S odkazem na citaci § 45 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb., soud prvního stupně uzavřel, že postup zvolený operatéry žalované byl slučitelný s požadavkem náležité odborné péče, přičemž současně nebyla prokázána ani bezprostřední příčinná souvislost recidivy pupeční kýly s provedenou operací, když příčinou mohou být i okolnosti dalšího zdravotního stavu žalobce (diastáza břišních svalů, obezita).

14. Zdůraznil dále, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce obdržel informovaný souhlas k výkonu – odstranění žlučníku (cholecystektomie) – a tento i podepsal, a to před jeho samotným provedením, nejpozději v den přijetí k hospitalizaci. V tento den mu přijímající lékařka, MUDr. [celé jméno svědkyně], po jeho vyšetření, podrobně vysvětlila, v čem spočívá zdravotní problém, s nímž se přišel léčit, jaký typ operace jej s ohledem na stanovenou diagnózu čeká a jak bude provedena, jaká jsou rizika a komplikace s tím spojené a jaký je další léčebný postup a plán. MUDr. [celé jméno svědkyně] při svém výslechu výslovně potvrdila, že v rámci vyšetření zjistila, že žalobce trpí i pupeční kýlou malé velikosti (do 1 cm), a toto mu sdělila s tím, že mu bude v rámci operace žlučníku též odstraněna. Soud prvního stupně na základě provedeného výslechu i obsahu samotného informovaného souhlasu dospěl k závěru, že informace o plánovaném zákroku byly podány srozumitelně a žalobci bylo umožněno klást doplňující dotazy. Přesto, že písemný informovaný souhlas obsahoval poučení spojená s operací žlučníkového kamene, o kýle se zmiňoval jen jako o možné obecné komplikaci, soud prvního stupně uvěřil svědkyni [příjmení] [celé jméno svědkyně], že mu i tuto informaci poskytla, když nadto se o existenci pupeční kýly zmiňovaly i lékařské zprávy z data přijetí, tj. z [datum]. Pokud žalobce namítal, že mu nebyl znám obsah informovaného souhlasu, neměl za takových okolností tento souhlas podepisovat. Jestliže pak dovozoval, že jej podepsal na základě lsti MUDr. [celé jméno svědka] pouze proto, aby jej operoval, nemohlo se o žádnou lest jednat, když jmenovaný lékař zákrok skutečně provedl. Soud prvního stupně dále uzavřel, že žalobce je člověk citlivý, který nebyl spokojen s velkou časovou zaneprázdněností MUDr. [celé jméno svědka], zároveň však trval na tom, aby jej ošetřoval, kdy opakovaně s jeho péčí projevoval spokojenost. Z obsáhlé e-mailové korespondence současně vyplynulo, že MUDr. [celé jméno svědka] se v komunikaci s žalobcem snažil o poskytnutí vysokého standardu. [příjmení] vytížení MUDr. [celé jméno svědka] jakožto osoby působící nejen jako operatér v [nemocnice], ale také jako lékař mezinárodní lékařské organizace a jako osoba veřejně činná (prostřednictvím přednášek apod.), však bylo velmi vysoké. Otázku, v jakém okamžiku žalobce informovaný souhlas podepsal, ponechal soud prvního stupně nezjištěnou, neboť ji nepovažoval za rozhodující pro vyřešení věci samé.

15. Za prokázané naproti tomu soud prvního stupně vzal, že žalobce veškeré informace o plánovaném zákroku, rizicích i léčebném plánu před nástupem k operaci od žalované dostal, a bylo v zásadě nerozhodné, zda mu tyto informace poskytl MUDr. [celé jméno svědka] při návštěvě v jeho ordinaci dne [datum] či MUDr. [celé jméno svědkyně] při přijetí k hospitalizaci, případně oba dva. V tomto ohledu soud prvního stupně shledal jisté nesrovnalosti a trhliny v paměti žalobce, které přičítal jeho rozrušení ze skutečnosti, že přijímajícím lékařem nebyl MUDr. [celé jméno svědka] a z obavy, že operace jím nebude provedena. Za těchto okolností soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná své povinnosti plynoucí z § 45 odst. 1 zák. č. 372/2011 Sb. neporušila, když nebylo shledáno ani porušení § 34 odst. 1 tohoto zákona, a proto žalobu jako nedůvodnou v této části zamítl.

16. Současně pak soud prvního stupně neshledal ani porušení § 45 odst. 2 písm. i) zák. č. 372/2011 Sb., když z provedených důkazů naopak vyplynulo, že žalobce poskytl souhlas s účastí studentů medicíny na poskytování zdravotních služeb, a to jak na informovaném souhlasu, tak na souhlasu s hospitalizací, kde svůj souhlas výslovně zaškrtl.

17. S odkazem na § 46 odst. 1 písm. b) zák. č. 372/2011 Sb., soud prvního stupně uvedl, že z výpovědi MUDr. [celé jméno svědkyně] vyplynulo, že při příjmu k hospitalizaci obdržel žalobce veškeré informace ohledně plánovaného zákroku, jeho rizicích a možných komplikacích, jakož i o všem, co s léčebným procesem souvisí. Doplňující dotazy žalobce neměl. Po provedené operaci byl zdravotní stav žalobce a plnění individuálního léčebného plánu, za nějž byl odpovědný primář oddělení, MUDr. [jméno] [jméno], sledováno jednotlivými službu vykonávajícími lékaři. Soud prvního stupně tak z provedených důkazů nezjistil žádné porušení této povinnosti, když je nezjišťoval ani žalobcem vybraný znalec [příjmení] [celé jméno svědka]. Rovněž soud prvního stupně neshledal za důvodné namítané porušení povinnosti seznámit žalobce s jeho právy a povinnostmi, jelikož žalobce byl o svých právech a povinnostech seznámen jak přijímající lékařkou, MUDr. [celé jméno svědkyně], tak tyto informace obsahoval i souhlas s hospitalizací, který podepsal. K tíži žalované pak nemůže jít skutečnost, pokud se před podpisem s jeho obsahem neseznámil.

18. Současně soud prvního stupně nesouhlasil s tvrzením žalobce, že by mu žalovaná odmítla poskytnout lékařskou péči (§ 48 odst. 3 zák. č. 372/2011 Sb.). V této souvislosti uvedl, že žalovaná je příspěvkovou organizací zaměstnávající mnoho lékařů. Právo na volbu poskytovatele zdravotních služeb nepředstavuje právo zvolit si konkrétního zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb. Obsahem tohoto práva tedy není právo na volbu konkrétního lékaře. Pokud MUDr. [celé jméno svědka] z jakýchkoli důvodů dospěl k závěru, že není vhodné, aby byl ošetřujícím lékařem žalobce a žalovaná žalobci umožnila, aby se jeho ošetřujícím lékařem stal jiný její zaměstnanec – MUDr. [příjmení] – neporušila právo žalobce vybrat si poskytovatele zdravotních služeb a poskytnout zdravotní služby mu tedy ani neodmítla. Jestliže žalobce namítal, že lékařská dokumentace nebyla vedena řádně, když vykazovala rozpory mezi údaji trvání operace (§ 54 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb.), uvedenou nesrovnalost vysvětlila MUDr. [celé jméno svědkyně] s tím, že pacient zůstává v anestezii ještě nějakou dobu po skončení operace, a proto se časové okamžiky mohou v obou protokolech lišit. Soud prvního stupně tak ani v této skutečnosti neshledal žádné porušení právních předpisů a žalobu v této části pro nedůvodnost zamítl.

19. Co se týká námitky žalobce, že jeho stížnost – prosba o zprostředkování smíření z [datum], [datum] a [datum] nebyly vyřízeny řádně (§ 93 odst. 3 zák. č. 372/2011 Sb.), soud prvního stupně konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná se podanými stížnostmi zabývala, jak vyplývá z jejího dopisu ze dne [datum] i z výpovědi MUDr. [celé jméno svědka]. Ke stížnostem žalobce se uskutečnily celkem čtyři schůzky se zástupci vedení nemocnice, přičemž na poslední osobní schůzce dne [datum] mu byly zodpovězeny veškeré jeho otázky a nabídnuto usmíření v jím požadované formě, které odmítl. Ani tento nárok tak soud prvního stupně neshledal důvodným, stejně tak jako i nárok za porušení povinnosti žalované řádně vykázat provedené výkony. I toto tvrzení bylo žalovanou předloženými důkazy (například vyjádřeními Všeobecné zdravotní pojišťovny) vyvráceno. S ohledem na uvedené i v tomto rozsahu soud prvního stupně zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaná byla v této fázi řízení zcela úspěšná.

21. Výrokem III. soud prvního stupně s odkazem na § 148 o. s. ř. vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit náklady státu spočívající ve znalečném ustanoveného znalce [celé jméno znalce], [anonymizováno], jejichž výši si vyhradil do samostatného rozhodnutí.

22. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 2. 2022, č. j. 42 C 139/2019-203, přiznal [celé jméno znalce], znalci z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, znalečné v celkové výši 16 081 Kč, a to a) odměnu dle § 31 zák. č. 254/2019 Sb. ve výši 14 350 Kč, a b) náhradu hotových výdajů dle § 32 zák. č. 254/2019 Sb. ve výši 2 451 Kč (výrok I.). Výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, náhradu nákladů řízení ve výši 11 801 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, kterou vynaložila za účelem zpracování znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], Ph. D., ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že rozhodnutím ze dne 24. 2. 2021, č. j. 42 C 139/2019-104, byl soudem ustanoven ve výroku jmenovaný znalec k zodpovězení odborné otázky z oboru chirurgie. Znalec ve věci nejdříve vypracoval znalecký posudek [číslo] dne [datum], poté jej obhájil při slyšení před soudem dne [datum]. Za přípravu znaleckého posudku znalec vyúčtoval 40 hod po 350 Kč/hod. Všechny vyúčtované hodiny přitom soud prvního stupně považoval za účelně vynaložené k vypracování znaleckého posudku, když v ně počítá seznámení se se spisem, vyšetření žalobce, posouzení jednotlivých otázek, prostudování obsáhlého soudního spisu, posouzení posudku prof. [celé jméno svědka] a samotné vypracování posudku. Za obhájení znaleckého posudku při ústním slyšení dne [datum] znalec vyúčtoval 1 hod po 350 Kč/hod a dále hotové výdaje spočívající ve výdajích na použití automobilu zn. Hyundai Tucson, [registrační značka], ve vlastnictví znalce, ve výši 1 747 Kč, a výdajích na cestu vozem provozovaným [právnická osoba] z [anonymizováno] na [část Prahy] zpět ve výši 704 Kč. Soud prvního stupně dále uvedl, že v řízení vzniklo právo na náhradu znalečného znalce ve výši 16 801, z něhož již byla na záloze státu uhrazena částka 5 000 Kč. Z tohoto důvodu v souladu s § 148 o. s. ř. uložil žalobci zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku 11 801 do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Výrok III, odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že kromě již přiznaných nákladů výrokem II. shora uvedeného rozsudku žalované náleží též náhrada nákladů vynaložených na zálohu na zpracování znaleckého posudku, zaplacenou dne [datum].

23. Žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání, v němž zdůraznil, že opakovaně upozorňoval, že žalovaná se snaží zúžit problém postupu non lege artis na pouhý technický problém způsobu uzávěru defektu ve stěně břišní a naopak zásadní problém, totiž naprosté nepoučení jeho osoby o operaci kýly a jejích možných důsledcích, záměrně opomíjela. Postupem lege artis není jen samotná technika operačního zákroku, ale i před a pooperační péče. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3937/18, dovozoval, že soud prvního stupně se měl zabývat celým průběhem poskytování zdravotní péče ze strany žalované. Nezpochybnil, že informovaný souhlas viděl, neboť by na něm jinak nemohl být jeho podpis. Pokud si však MUDr. [celé jméno svědka] na podpis informovaného souhlasu dne [datum] nevzpomínal, nelze z jeho výpovědi učinit závěr, že ho o plánované operaci poučil a informoval o operačním postupu a případných rizicích. Podle jeho názoru s přihlédnutím k jednotlivým výpovědím zaměstnanců žalované se soud prvního stupně měl zabývat tím, kdy byla v jeho případě pupeční kýla zjištěna. Připustil, že s MUDr. [celé jméno svědkyně] v den přijetí na hospitalizaci hovořil, což však neznamená, že mu byly z její strany poskytnuty požadované informace k plánovaným operačním zákrok, nadto srozumitelným způsobem. Opětovně zdůraznil, že byť měl být informován, že současně cholecystektomií bude provedeno i odstranění pupeční kýly, tato informace se v informovaném souhlasu nevyskytuje, a to ani v bodě 5 označeném jako doplňující informace. Poukázal, že i prof. [anonymizováno], že by bylo stačilo do informovaného souhlasu dopsat skutečnost, že bude prováděna rovněž operace pupeční kýly, a nebylo by nutné k této operaci pořizovat další informovaný souhlas, což se však nestalo. Současně prof. [celé jméno svědka] připustil, že prostá sutura defektu by byla postupem lege artis, pokud by byl býval pacient o operaci řádně poučen, bylo by mu vysvětleno, jaké jsou další možnosti zpevnění stěny břišní v oblasti kýly, jaké jsou jejich výhody a nevýhody a jak velký je počet recidiv u té či oné z nich. K odborné úrovni zdravotních služeb se pak prof. [celé jméno svědka] vyjádřil s tím, že provedenou operaci pupeční kýly nelze považovat za lege artis, jelikož v příčinné souvislosti s chybně provedenou operací bude pacient muset podstoupit další lékařské zákroky, při kterých dojde k dalším zásahům do jeho tělesné integrity s implantací cizího materiálu. Vytýkal dále znalci [příjmení] [celé jméno znalce], že zcela nesprávně uvedl, že byl o operaci poučen, a že podepsal informovaný souhlas s tím, že se jednalo o jedinou operaci. Ve skutečnosti se jednalo o dvě rozdílné operace (odstranění žlučníku a operace pupeční kýly), které sice byly provedeny v rámci jedné anestezie, jedním týmem, ale jde u nich o zcela rozdílné chirurgické principy. Druhá operace je v dokumentaci označena jako plastika kýly, odděleně od operace žlučníku, a operatér MUDr. [celé jméno svědka] pro ni vypracoval druhý operační protokol. Je proto nutné, aby byl pacient o každé operaci poučen zvlášť. Poučení může být dokumentováno i v rámci jednoho formuláře informovaného souhlasu v bodě 5. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] dále uvedl, že příčinou recidivy pupeční kýly byly predisponující faktory, tedy obezita a diastáza přímých svalů břišních. Pokud jde o obezitu, může mít znalec částečně pravdu. Pokud však jde o diastázu přímých svalů břišních, jde v posudku o zásadní nepravdu. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] současně nesprávně uvedl, že pacient byl operován pro akutní zánět žlučníku a posléze z toho vyvodil, že prý proto není lege artis postupem střechovitá plastika v oblasti pupku. Taktéž nepravdivě tvrdil, že prof. [anonymizováno], že se„ to mělo dělat střechovitou plastikou nebo tam dát síťku“, což však není pravda, neboť prof. [celé jméno svědka] ve svém posudku nic takového neuvedl. Prof. [celé jméno svědka] se pouze vyjádřil, že pacient měl být o těchto metodách (včetně metody prostého uzávěru defektu pupku) poučen a mělo mu být vysvětleno, s kterou metodou se při zákroku počítá, jaká má rizika a komplikace a k ní měl být pak vyžádán souhlas. Shrnul, že soud prvního stupně pochybil, když zcela nekriticky přijal nesprávné závěry znalce [příjmení] [celé jméno znalce]. Poté, co podrobně rozvedl historii léčebných postupů pupeční kýly, zejména techniky podle [příjmení], vyjádřil svůj údiv, že k provedení revizního posudku k posudku prof. [celé jméno svědka] byl určen znalec s mnohem menší kvalifikací odbornou i vědeckou. Navrhoval na tomto místě vypracování dalšího posudku znalcem, jehož kvalifikace se bude alespoň částečně blížit kvalifikaci prof. [celé jméno svědka]. Následně vytýkal soudu prvního stupně, že se nikterak nepozastavil nad tím, že si svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] po pěti letech a desítkách nebo možná stovkách operací do detailu pamatovala, co pacientovi přesně sdělila, když na stěžejní body spolupráce, například, jak to bylo s informovaným souhlasem, zda měl doplňující dotazy, si nevzpomněla. Zmínil současně, že v rozhodnutí není dostatečně odůvodněno v tom směru, že kýla uvedená jako komplikace v informovaném souhlasu je ta stejná pupeční kýla, která byla pacientovi operována. Uvedl dále, že informovaný souhlas podepsal v ordinaci MUDr. [celé jméno svědka] na základě lsti a nátlaku. Lest podle jeho názoru spočívala již v tom, že pokud dokument podepíše, že s ním MUDr. [celé jméno svědka] prodiskutuje okolnosti a sdělí mu informace k plánované operaci odstranění žlučníku, což se však nestalo. Nebylo pak postaveno najisto, zda se lest netýkala i samotného operačního zákroku, tedy zda byl skutečně operován MUDr. [celé jméno svědka]. Zdůraznil, že nedal souhlas k tomu, aby jej operovali studenti, ale proti tomu, aby se studenti účastnili vizity, měřili tlak či teplotu před či po operaci, nebo nahlíželi do zdravotnické dokumentace, nic nenamítal, a s tím také vyslovil souhlas, jak správně uvedl soud prvního stupně. Zopakoval, že ve výpovědích MUDr. [celé jméno svědka] a MUDr. [celé jméno svědkyně] jsou rozpory, přičemž k nim lze přihlížet jen částečně, neboť představují popis, jak by měl v ideálním případě probíhat standardní lékařský zákrok od předoperační péče přes samotný zákrok až po péči pooperační. Rekapituloval, že součástí poskytované péče je i vytvoření příjemného prostředí při pobytu v nemocnici, ohleduplný přístup k pacientům se zachováním jejich důstojnosti. Pokud tedy žádal o poskytnutí informací ohledně operace a toto mu bylo odepřeno, jedná se v daném případě o odmítnutí poskytnutí lékařské péče. Opětovně vytýkal soudu prvního stupně, že se nedostatečně vypořádal s jeho dalšími námitkami ohledně nesprávného vedení zdravotnické dokumentace. V záznamu o anestezii je uvedeno datum [datum], ale operace proběhla [datum]. Souhlas s anestezií podepsal MUDr. [příjmení], protože ji znal z operace z roku 2015, před operací se ale k anestézii přihlásila úplně jiná osoba. Z výše uvedeného je zřejmé, že byla zdravotnická dokumentace vedena nedostatečně, chybně a v rozporu s výpisem z VZP. Ke správnosti vykázaného lékařského zákroku se vyjadřuje i znalecký posudek prof. [celé jméno svědka], když podle jeho názoru neměla VZP nesprávně vykázaný zákrok ani uhradit. Závěrem se vyjádřil i k nákladům řízení, neboť soud prvního stupně měl aplikovat § 150 o. s. ř., neboť žalovaná disponuje právním oddělením, jehož pracovníci mohli žalovanou u soudu zastupovat. Uvedl, že na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a omezit se jen na konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc. Požádal, aby při posouzení aplikace tohoto ustanovení bylo přihlédnuto k jeho majetkovým, sociálním, osobním poměrům, a rovněž i okolnostem případu a dalším rozhodným skutečnostem, když má v důsledku nesprávně poskytnuté zdravotní péče psychické problémy a bude nucen podstoupit další operační zákrok, což v něm vzbuzuje další obavy. Shrnul, že operace malé kýly, jakkoli nepatří k výkonu náročnému a rozsáhlému, nepochybně zasahuje do integrity organismu a nesmí být plánovaně provedena, aniž by o ní byl pacient řádně poučen. Když navíc operatér bez tohoto poučení provede výkon, který je spojen s výskytem komplikací, konkrétně recidivy kýly již většího rozměru, a k té skutečně dojde, je třeba takový postup označit jako non lege artis. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

24. Následně pak žalobce včasným odvoláním napadl i usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2022, č. j. 42 C 139/2019-203, navrhoval, aby odvolací soud znalečné snížil, případně rozhodnutí zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Namítal předně, že znalec [příjmení] [celé jméno znalce], [anonymizováno], podal posudek se zpožděním oproti původně soudem stanovenému termínu, což vedlo k jeho dalším stresům a pocitům beznaděje. Znalec ve vyúčtování uvedl 40 hodin své práce a všechny tyto hodiny násobil sazbou po 350 Kč. Zmínil, že posudek prof. [celé jméno svědka] je o něco rozsáhlejší a byl levnější. Konstatoval, že vyšetření znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] trvalo cca 10 – 20 minut, jednalo se o prohlídku břicha - několikrát zmáčkl kýlu (což bylo bolestivé) a pohovor – vysvětlení nespokojenosti s přístupem žalované. Zdůraznil, že vznesl námitky i co do„ kvality“ znaleckého posudku, když namítal jeho nesprávnost. Uvedené námitky na tomto místě opětovně rozvedl, resp. doslovně převzal z odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (jak již citováno shora). Závěrem uvedl, že znalec svůj vypracovaný posudek neobhájil, kdy za situace, že se soud prvního stupně k jeho námitkám nevyjádřil, jeví se rozhodnutí nepřezkoumatelným.

25. Žalovaná se vyjádřila nejen k odvolání žalobce proti rozsudku, ale i k odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně považovala za zcela správný, přezkoumatelný. Zdůraznila, že žalobce za nejzásadnější pochybení považuje tvrzenou absenci informovaného souhlasu, kdy i přesto, že jej podepsal, byl tento podpis údajně učiněn pod nátlakem a informace o zákroku ani jeho možných komplikacích nebo navazující operaci kýly mu nebyly poskytnuty. Zároveň relativizuje poučení poskytnuté nejpozději ústně dne [datum] MUDr. [celé jméno svědkyně], případně doplněné ještě v den operace [datum], a to s ohledem na možnou premedikaci, tedy léky užité večer na spaní nebo ráno na uklidnění, a konstruuje, že pokud by takové léky užil, neměl by být informovaný souhlas vůbec platný. V této souvislosti však netvrdil, zda takovou premedikaci užil, kdy minimálně lékařské zprávy/každodenní záznamy o průběhu hospitalizace nic takového nezachycují (byť jakékoliv léky užité při hospitalizaci, i ty přinesené z domova, by měly zcela jistě být pod kontrolou zdravotnického personálu vzhledem k možným kontraindikacím). Kdyby žalobci jakékoliv informace k okamžiku zahájení operace chyběly, mohl se na ně doptat při příjmu a zahájení hospitalizace, nebo ještě i dopoledne před operací. Zdůraznila, že informace o pupeční kýle a jejím možném odstranění v kontinuálně navazující operaci včetně jejích rizik žalobce nejpozději v den operace měl, a to s větším předstihem od MUDr. [celé jméno svědka] a nejpozději od MUDr. [celé jméno svědkyně]. Operovat malou kýlu následně po odstranění žlučníku hned je obvyklý postup a je to pro pacienta ve výsledku příznivější a méně komplikované, než znovu s odstupem týdnů použít anestezii, srostlou ránu znovu otevřít apod. Žalobce na mnoha místech odvolání relativizoval věrohodnost svědecké výpovědi MUDr. [celé jméno svědkyně] a MUDr. [celé jméno svědka]. Nově uvedl, že mezi znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] a MUDr. [celé jméno svědka] je blízký vztah, neboť jsou kolegové z organizace [anonymizována tři slova]. Toto tvrzení žalobce zpochybnila s tím, že jediné, co tyto dvě osoby pojí je členství v [obec] lékařské komoře a atestace pro obor chirurgie. Pokud se žalobce podivoval, že si MUDr. [celé jméno svědkyně] některé detaily i po 5 letech velmi dobře pamatovala, uvedla, že tomu může být například proto, že jeho osobnost je poměrně výrazná - je atypický svou mluvou, vystupováním, jménem i uměleckým ztvárněním svého podpisu. Ohradila se proti jakékoliv degradaci způsobilosti prof. [celé jméno svědka], když se pouze domnívala, že tato osoba už postrádá kontakt s tím, jak to chodí při běžné hospitalizaci a zcela rutinní operaci. Poukázala, že se ve své obraně soustředila na prokázání svého lege artis postupu zejména při operaci (způsob vedení stehu apod.), protože namítání nedostatku odbornosti při samotné operaci považovala za nejopovážlivější tvrzení žalobce a znalce prof. [celé jméno svědka]. Nastínila, že žalobce je psychicky nevyrovnaný a svůj domnělý problém v očích soudu záměrně hyperbolizuje. Uvedla, že ke všem svým pacientům, tedy i k žalobci, přistupuje vždy maximálně profesionálně a snaží se jim zpříjemnit a zjednodušit ambulantní docházení do nemocnice i samotnou hospitalizaci. Pokud žalobce jako pacient s ohledem na svou přecitlivělost tušil, že bude potřebovat nadstandardní zacházení, mohl využít služeb soukromého sanatoria, kde by měl na pokoji„ příjemné prostředí“ s denně čerstvými květinami a kde by se mu mohl zdravotnický personál časově nadstandardně věnovat. Konstatovala, že nedošlo k odbornému ani právnímu pochybení z její strany a žalobce byl řádně informován v souladu s právním řádem ČR a vnitřními normami, přičemž nevyužil svého práva na dodatečné kladení otázek ošetřujícímu personálu před zákrokem, všechny informované souhlasy udělil dobrovolně, svobodně a bez nátlaku. Operační zákrok i následná pooperační péče proběhly lege artis a bez komplikací. Na pozdní recidivu pupeční kýly nelze pohlížet jako na neobvyklou či dokonce mimořádnou komplikaci v souvislosti s operací. Shrnula, že postupovala při poskytování zdravotních služeb žalobci na náležité odborné úrovni, neporušila žádnou zákonnou povinnost stanovenou především v zákoně o zdravotních službách a ani nezasáhla do osobnostních práv žalobce. Uzavřela, že žalobce neprokázal žádný zásah do osobnostních práv, jeho tvrzení jsou plochá, vykonstruovaná a účelová, vedena buď snahou o finanční prospěch, nebo postupnou osobní averzí vůči konkrétním osobám – zdravotnímu personálu nemocnice. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, stejně tak jako usnesení soudu prvního stupně o znalečném. K tomu uvedla, že soud prvního stupně přiznal znalečné v souladu s právními předpisy s tím, že by se nepodivila ani tehdy, kdyby znalec požadoval za jednu hodinu částku vyšší než 350 Kč, když dle vyhlášky lze požadovat ve standardních případech až 450 Kč. Zdůraznila, že posudek vypracovaný znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] je v pořádku, když i vyúčtovaný počet 40 hodin je adekvátní vzhledem k materii spisu. Dovozovala, že žalobce je nespokojen s výsledkem celého řízení, a proto kverulantsky brojí i proti tak jednoznačnému rozhodnutí. Poukázala, že věcné napadání kvality znaleckého posudku odpovídá rozsahem odvolání ve věci samé. Žalobce systematicky znalce napadá, podsouvá mu své invektivy vůči zdravotnímu personálu a napadá jeho nezávislost. Odmítla, že při výslechu znalce nedošlo k vysvětlení údajů uvedených v posudku, když je zjevné, že účastník řízení měl širokou možnost konfrontace znalce, což také bohatě využil, jak prokazatelně vyplývá z obsahu spisu.

26. I znalec se k odvolání žalobce proti usnesení o znalečném vyjádřil k námitce na poučení před operací uvedl, že pacient opakovaně konzultoval svůj zdravotní stav jednak s operatérem a dále s MUDr. [celé jméno svědkyně], kdy tuto skutečnost stvrdil podpisem. Poučení před operací bývá složeno z písemné a dále ústní části, kdy pacient konzultuje otázky svého zdravotního stavu s poučujícím lékařem. Co se týká námitky procedury, vstup kamery pupeční jizvou, tj. nejslabší částí břišní stěny, je to obvyklý postup a reparace pupeční jizvy je součástí operačního zákroku LCHE. Rozpis této jedné procedury na 2 operační vložky není obvyklý, většinou se píše na 1 vložku, protože se jedná o 1 operační zákrok, vedený jedním týmem při jedné anestesii. K námitce ovlivnění znalce osobou MUDr. [celé jméno svědka] sdělil, že operatéra nezná, nikdy jej osobně neviděl a ač má stejné zkušenosti z humanitárních misí, nesdílí jeho životní postoje, tudíž nemůže být v žádném případě tendenční. Posudek sepsal jak mu jako znalci přísluší bez tendence ve prospěch žalované. K námitce kontraindikace reparace kýly síťkou uvedl, že předcházející zánět žlučníku a léčba antibiotiky u pacienta, stejně jako předpoklad infekčního obsahu žlučníku, kdy došlo při operaci k perforaci - tuto skutečnost nelze predikovat, vedlo operatéra k tomu, že se spokojil s nejjednodušší reparací pupeční jizvy z důvodů uvedených v posudku. Co se týká délky vypracování posudku a účtování, konstatoval, že zadání a vypracování posudku se odehrálo v době covidové, v přísném lockdownu, a za snížení sociálních kontaktů na minimum. Žádný posudek nepokládá za bagatelní a věnuje mu svůj čas nutný pro jeho řádné vypracování. Podotkl, že výši znalečného určuje soud.

27. Odvolací soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaných odvolání, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212 a § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

28. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

29. Soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobce, opětovně obsaženými v odvoláních, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadená rozhodnutí. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, kdy sumarizovanou částku k výzvě soudu prvního stupně rozdělil na jednotlivé nároky spočívající v porušení právních povinností žalované stanovených zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách následovně: 1) 160 000 Kč za porušení povinnosti zajistit náležitou odbornou úroveň poskytování zdravotních služeb (lest MUDr. [celé jméno svědka], kterou žalobce donutil podepsat informovaný souhlas, když ho předem ani následně nebyl schopen informovat o průběhu lékařského zákroku a poté jej odmítl ošetřit, přičemž operace kýly pak byla provedena v rozporu s postupem lege artis); 2) 15 000 Kč za porušení povinnosti informovat ho o tom, že se na poskytování zdravotních služeb budou podílet studenti a další osoby; 3) 150 000 Kč za porušení povinnosti poskytnout mu v dostatečném rozsahu informace o jeho zdravotním stavu a plánované léčbě a neumožnění mu klást doplňující otázky; 4) 15 000 Kč za porušení povinnosti projednat s ním individuální léčebný postup; 5) 15 000 Kč za porušení povinnosti seznámit ho s jeho právy a povinnostmi; 6) 100 000 Kč za odmítnutí poskytnutí lékařské péče MUDr. [celé jméno svědka]; 7) 15 000 Kč za porušení povinnosti vést řádně lékařskou dokumentaci; 8) 15 000 Kč za porušení povinnosti řádně vyřídit jeho stížnost; 9) 15 000 Kč za porušení povinnosti řádně vykázat lékařské zákroky VZP.

30. Jak správně soud prvního stupně shrnul, žalobce tvrdil předně porušení náležité odborné úrovně poskytovaných zdravotních služeb s tím, že postup žalované nebyl postupem lege artis, když ho MUDr. [celé jméno svědka] před operací žlučníku spojené s operačním zákrok pupeční kýly nedostatečně informoval o průběhu této operace, jakož i o jejích rizicích. Sám žalobce v této souvislosti uváděl, že postup non lege artis nespočívá pouze v samotné technice operačního zákroku, ale především v náležitém nepoučení jeho osoby, tj. celkovém přístupu žalované v průběhu léčby.

31. Na tomto místě odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (ust. § 132 o. s. ř), kdy jeho rozhodnutí zcela naplňovalo předpoklady ust. § 157 o. s. ř. s tím, že jej nebylo možné označit za nepřezkoumatelné. Pokud soud prvního stupně za situace, kdy jednotlivé důkazy vyvracely závěry znaleckého posudku prof. [celé jméno svědka], zcela správně přistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce], nelze jeho postupu ničeho vytknout. V konečném důsledku i odvolací soud shledal, že po zhodnocení provedených důkazů opodstatněně soud prvního stupně dovodil, že postup zvolený operatéry žalované byl slučitelný s požadavkem náležité odborné péče s tím, že žalobce byl informován, v čem spočívá zdravotní problém, jaký typ operace jej s ohledem na stanovenou diagnózu čeká, jak bude provedena, jaká jsou rizika spolu s případnými komplikacemi a další léčebný postup. Současně pak nebyla zjištěna ani bezprostřední příčinná souvislost recidivy pupeční kýly s provedenou operací, když důvodem mohly být i další okolnosti spočívající nejen v rozchodu břišních svalů, ale i v nezpochybňované obezitě.

32. Nelze se tak ztotožnit s námitkou žalobce, že žalovaná opomíjela zásadní problém spočívající v naprostém nepoučení, když tvrzenou absenci informovaného souhlasu shledal i odvolací soud za rozhodnou pro posouzení věci, jelikož tento aspekt byl nadto z jeho strany více či méně promítán do všech nároků. Odvolací soud však na tomto místě uvádí, že zcela přisvědčil soudu prvního stupně, který dovodil, že za situace, kdy informovaný souhlas žalobce podepsal, byl s jeho obsahem srozuměn, nejsou jakékoliv v průběhu řízení tvrzené výhrady, že tak učinil na základě lsti nebo nátlaku MUDr. [celé jméno svědka], akceptovatelné. Za rozhodnou lze považovat skutečnost, že ať již byl žalobce seznámen s průběhem zákroku a jeho následcích MUDr. [celé jméno svědka], který si již však s odstupem času nepamatoval na rozhovor o podrobnostech operace, nebo MUDr. [celé jméno svědkyně] v den přijetí k hospitalizaci dne [datum], když téhož dne podepsal mimo jiné i souhlas s touto hospitalizací, byl i bez ohledu na obsah znění písemného informovaného souhlasu obeznámen ústně i s kontinuálně provedeným zákrokem v souvislosti se zjištěnou pupeční kýlou, když o rizicích v tomto směru se souhlas zmiňuje. Největší obavou žalobce bylo, aby zákrok byl proveden jemu v tu dobu nejlépe vyhovujícím operatérem MUDr. [celé jméno svědka], s jehož dosavadní spoluprací byl spokojen s tím, že byl zaskočen i skutečností, že nebyl přítomen jeho příjmu v nemocnici. Uvedenému závěru koresponduje i skutečnost, že záznam o anestezii s ním sepisovala MUDr. [příjmení], kterou znal z doby operace v roce 2015, avšak u operačního zákroku následujícího dne [datum], byl přítomen jiný anesteziolog, což je ale běžný a vzhledem na služby konajících lékařů logický postup. Jestliže žalobce zpochybňoval věrohodnost svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] tím, že si„ detailně“ pamatovala po pěti letech, co mu sdělovala, resp. jak jej informovala, naproti tomu si nevzpomněla, zda byl informovaný souhlas podepsán již u MUDr. [celé jméno svědka] nebo u ní, byla argumentace o zřejmé selektivní ztrátě její paměti zcela nadbytečná. S ohledem na skutečnost, že v rámci vyšetření dne [datum] i další důkazy, tedy nejen její výpověď, prokazují nezpochybnitelné zjištění pupeční kýly, je nasnadě, že ho jako profesionál o provedení jejího odstranění standardně v rámci operace žlučníku informovala.

33. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce byl náležitě poučen o související operaci pupeční kýly, přičemž mu byly podány informace o plánovaném zákroku zcela srozumitelně (ať již ústně, v písemné podobě, MUDr. [celé jméno svědkyně] nebo MUDr. [celé jméno svědka], v ordinaci dne [datum] nebo [datum]), tj. rozhodně před plánovaným zákrokem a nebylo mu znemožněno jakýmkoliv způsobem klást otázky (ani dodatečně). I znalec prof. [celé jméno svědka], dovodil, že v takovém případě náležitého poučení byla prostá sutura defektu postupem lege artis. Nelze pak neuvést, že na případnou recidivu pupeční kýly byl žalobce výslovně upozorněn v jím podepsaném informovaném souhlasu.

34. Námitky žalobce k samotnému znaleckému posudku MUDr. [celé jméno znalce], se doslovně shodují s odvolací argumentací vznesenou proti usnesení o znalečném. Žalobce vytýkal znalci, že opomenul ve svém znaleckém posudku, že„ vědomě“ napsal, že pacient byl řádně poučen. Zpochybňoval dále znalcem nesprávné hodnocení, že šlo o jedinou operaci, a (opět), že o ní byl pacient řádně poučen. Dovozoval oproti znalci, že se jednalo o dvě rozdílné operace, přestože byly provedeny v rámci jedné anestezie. Neztotožnil se s jeho názorem, že diastázu přímých svalů břišních mylně označil za příčinu recidivy kýly, která vznikla již brzy po operaci. Podle jeho názoru znalec nesprávně uvedl, že byl pacient operován pro akutní zánět žlučníku, přičemž z toho byl vyléčen konzervativním postupem včetně antibiotik. Znalec neopodstatněně napsal, že operatér uzavřel defekt ve stěně břišní v oblasti kýly jednotlivými stehy, což se neopírá o dokumentaci, ze které se podává, že lékař saturuje fascii, nepíše se však, o jakou techniku stehu se jedná. MUDr. [celé jméno znalce] používal při svém vyjádření k diastáze terminologicky nesprávné výrazy, argumentoval pouhou fotografií břicha, relativizoval výpovědní hodnotu CT. S prezentovanou historií zákroků pupeční kýly a se zdůrazněním techniky [příjmení] neshledal žalobce správným, že revizní posudek nebyl proveden znalcem, jehož odbornost by byla alespoň částečně blízká kvalifikaci prof. [celé jméno svědka]. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že znalci nepříslušelo hodnotit úvahy žalobce, resp. další skutková zjištění a jakékoliv jeho právní hodnocení. Jeho úkolem bylo zodpovědět otázky zadané soudem, na jejichž základě měl vypracovat odborný znalecký posudek z odvětví chirurgie. Zásadním je, že znalec zmínil, že poučení před operací bývá složeno z písemné části a ústní části, kdy pacient konzultuje otázky svého zdravotního stavu s poučujícím lékařem, aniž by jakkoliv svým závěrem bagatelizoval práva pacientů. Vyjádřil však současně, že rozpis jedné procedury na dvě operační vložky není obvyklý, jedná se o jeden operační zákrok, vedený jedním týmem, vstup kamery jizvou je obvyklý postup a reparace pupeční jizvy je součástí operačního zákroku LCHE. Žalobce podrobně a rozsáhle rozváděl, že diastáza břišních svalů se objevila až mnohem později, v době zákroku nebyla diagnostikována. Recidiva pupeční kýly však mohla být způsobena i obezitou, kterou žalobce nezpochybnil. Ohledně skutečnosti, že operatér saturoval fascii (steh), opět není v rozporu s dokumentací ani znaleckým posudkem, jakož i vyjádřením odborné sekce [obec] chirurgické společnosti, když nebylo pouze uvedeno jakou technikou stehu. Dehonestace MUDr. [celé jméno znalce] po odborné stránce pak byla až hraniční s tím, že současně nepřipuštěný důkaz ohledně zjišťování techniky [příjmení], která byla MUDr. [celé jméno svědkyně] shledána již 20 let obsolentní, ještě nezakládá nevěrohodnost její svědecké výpovědi. Konečně pokud měl uvést MUDr. [celé jméno znalce], že byl pacient operován pro akutní zánět žlučníku, opomenul žalobce slovo„ léčený“ zánět žlučníku s tím, že je zjevné kdo využívá namítané„ hry se slovíčky“, jak sám argumentoval, když rozhodně nelze souhlasit, že by se žalovaná, svědci a znalec snažili o vytvoření terminologického zmatku.

35. Odvolací soud zdůrazňuje, že žalobce sám opětovně v odvolání nezpochybnil, že nedal souhlas k tomu, aby jej operovali studenti, ale proti tomu, aby se studenti účastnili vizity, měřili tlak či teplotu před či po operaci, nebo nahlíželi do zdravotnické dokumentace, nic nenamítal,„ a s tím také vyslovil souhlas, jak správně uvedl soud prvního stupně v odst. 37 napadeného rozsudku“. V rozporu s uvedeným je však samotná tvrzená neznalost informovaného souhlasu, resp. jeho obsahu.

36. Konečně pokud se týká odvolacích námitek směřujících k odmítnutí péče, pochybení ve vedení zdravotnické dokumentace, stejně tak jako i řádného vykázání lékařských zákroků VZP, ani zde odvolací soud neshledal argumentaci žalobce opodstatněnou. Úvahy žalobce, který spatřoval rozpory v době trvání zákroku, resp. délce anestezie s tím, že uvedené vzbudilo jeho pochybnosti a obavy, co se vlastně při operaci dělo, jak dlouho tedy ve skutečnosti trvala, a kdo se operace ve skutečnosti účastnil, jsou opět liché. Podrobným dokazováním soudu prvního stupně nebylo v tomto směru zjištěno žádné pochybení, neboť na základě ničím nepodložených domněnek žalobce, nelze jeho mylné představy podporovat. Shodně pak lze uzavřít, že soud prvního stupně zcela správně konstatoval, že právo na volbu poskytovatele zdravotních služeb nepředstavuje právo zvolit si jeho konkrétního zaměstnance. Obsahem tohoto práva tedy není právo na volbu konkrétního lékaře. Žalovaná umožnila žalobci, aby se jeho ošetřujícím lékařem stal MUDr. [příjmení], neporušila jeho práva na výběr poskytovatele zdravotních služeb, ale neodmítla mu ani poskytnutí zdravotní služby, resp. lékařské péče. Pokud se pak jednalo o porušení žalovanou údajně řádně nevykázaných výkonů, byl rozpor mezi výpisy vyvrácen vyjádřením samotné VZP, která sdělila, že důvodem bylo přidělení dalšího rodného čísla žalobci, u kterého pak byly předmětné úkony evidovány s tím, že aktuální výpisy zahrnovaly i péči, kterou uváděl jako nezaznamenanou. Nelze se ztotožnit ani se závěrem žalobce, že jeho stížnost – prosba o smíření s MUDr. [celé jméno svědka] nebyla řádně vyřízena, když je patrný z e-mailové komunikace nadstandardní kontakt mezi pacientem a lékařem v roce 2016 s tím, že se v roce 2017 uskutečnily čtyři schůzky, kdy na poslední z nich [datum] žalobce usmíření v požadované formě odmítl.

37. Odvolací soud uzavírá, že postup žalované byl lege artis, kdy odkazuje na jednotlivě a podrobně rozvedené odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně shora prezentované, které pro nadbytečnost není třeba rekapitulovat. Odvolací námitky nemohly na věcné správnosti rozhodnutí ničeho změnit. Odvolací soud pouze shrnuje, že se žalobce snažil o zvrácení rozhodnutí ve svůj prospěch, nicméně jeho námitky zůstaly pouze v rovině ničím nepodložených úvah, polemik bez konzistentní argumentace. Odvolací soud přisvědčil jejich účelovosti a do jisté míry vykonstruovanosti, když žalobce nereflektoval závěry provedených důkazů, které svědčily v konečném důsledku o nedůvodnosti žaloby, kterou tak bylo namístě zamítnout.

38. Za těchto okolností odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, jakož i výroku o nákladech státu, jejichž výše byla vyhrazena do samostatného usnesení.

39. Pokud se jedná o odvolací argumentaci žalobce směřující proti výroku o nákladech řízení mezi účastníky, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně zcela správně přiznal žalované vůči žalobci jí účelně vynaložené, v souladu se spisovým materiálem správně vyčíslené náklady. Při posouzení otázky, zda lze náklady na zastoupení advokátem považovat za účelně vynaložené, musí soud vzít v úvahu i to, kdo se advokátem nechal v řízení zastoupit. Pokud jde o stát, Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že:„ tam, kde je stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta)“. Zastoupení státu advokátem lze akceptovat jen za zcela výjimečných okolností. Obdobné závěry pak Ústavní soud vztáhl i na některé další subjekty mimo stát, kterou jsou veřejnými institucemi, hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako je Česká televize, Všeobecná zdravotní pojišťovna nebo fakultní nemocnice Tyto závěry dopadají i na statutární města, protože u nich lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Tyto závěry platí obecněji pro všechny subjekty navázané na veřejné rozpočty (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15). V konkrétním případě však judikatorní závěry nejsou akceptovatelné, neboť žalovaná je příspěvkovou organizací, zřízenou Městskou částí [obec a číslo], nehospodaří majetkem státu, není tedy řízena státem a na státní rozpočet v určitém rozsahu není navázána. Za těchto okolností, kdy se nejednalo o bagatelní částku, věc nebyla jednoduchá po skutkové ani po právní stránce, přičemž žalovaná disponuje pouze omezeným právním referátem, shledal odvolací soud její zastoupení advokátem za účelně vynaložené náklady řízení. Naproti tomu však nepřisvědčil názoru žalobce, že namístě by v takovém případě měla být aplikace § 150 o. s. ř. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodného zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci, zejména pak s přihlédnutím k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Významné jsou pak i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. S přihlédnutím k demonstrativně zmíněným kritériím nedospěl odvolací soud k závěru, že by předpoklady pro užití zmíněného ustanovení byly dány. Žalobce, který disponuje žalobou, teprve v okamžiku svého neúspěchu dovozoval výjimečnost situace, která by užití § 150 o. s. ř. odůvodňovala s tím, že bez jakýchkoliv dalších konkrétních tvrzení opětovně pouze zdůrazňoval, že v důsledku nesprávně poskytnuté zdravotní péče (která nebyla shledána) má psychické problémy, nehledě k tomu, že bude nucen podstoupit další operační zákrok (o jehož možnosti byl instruován). Proto by nebylo spravedlivé, aby si nesla žalovaná náklady ze svého, když nebyla žádná okolnost svědčící ve prospěch závěru o využití tohoto výjimečného institutu zjištěna.

40. Jak shora uvedeno, žalobce napadl včasným odvoláním i usnesení soudu prvního stupně, které se týkalo přiznání znalečného znalci [příjmení] [celé jméno znalce] za podaný znalecký posudek ve výši 16 801 Kč, uložení povinnosti žalobci uhradit náhradu nákladů řízení státu ve výši 11 801 Kč a zaplacení částky 5 000 Kč žalované za složenou zálohu na zpracování posudku dne [datum].

41. Žalobce vyslovil, že znalec [příjmení] [celé jméno znalce] podal posudek se značným zpožděním, a neztotožnil se s tím, že 40 hodin své práce násobil sazbou 350 Kč za hodinu, přičemž zpochybňoval vyšetření své osoby, které mělo spočívat pouze v prohlídce břicha a pohovoru o jeho nespokojenosti s přístupem žalované. Za stěžejní argumentaci však opětovně považoval nedostatek kvality znaleckého posudku, když namítal jeho nesprávnost, kterou prezentoval již v rámci odvolání ve věci samé. Soud prvního stupně při vyčíslení znalečného shledal vyúčtované hodiny za účelně vynaložené k vypracování znaleckého posudku, když v ně započítal seznámení se spisem, vyšetření žalobce, posouzení jednotlivých otázek, prostudování obsáhlého spisu, posouzení posudku prof. [celé jméno svědka] a samotné vypracování posudku. Za svou výpověď před soudem pak znalec účtoval jednu hodinu taktéž za 350 Kč s tím, že další hotové výdaje spočívající v cestovném vyčíslil částkou 2 451 Kč Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že nelze než přisvědčit, že soud prvního stupně přiznal znalečné v souladu s § 30 a násl. zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech spolu s vyhl. č. 504/2020 Sb., o znalečném, zcela správně. Z obsahu spisu je zřejmé, k jakému znaleckému úkolu byl znalec soudem prvního stupně ustanoven. Odvolací soud v daném případě zohlednil i tu skutečnost, že provádění znaleckého úkolu není snadno měřitelné, práce na posudku nespočívá pouze jen v jeho napsání, ale i úvahách znalce nad znaleckým úkolem, znalecká práce je prací úkolovou a nikoliv jen časovou. Vyhotovení posudku tedy nespočívá pouze v jeho sepsání, ale i ve studiu dokumentace, seznámení se s konkrétními materiály, znaleckou rozvahou a zkoncipováním posudku. Nadto s vyhotovením posudku často souvisí i znalcem nevyúčtované práce.

42. K namítanému zpoždění s vypracováním znaleckého posudku z obsahu spisu se podává, že MUDr. [celé jméno znalce] byl ustanoven k vypracování revizního znaleckého posudku usnesením ze dne 24. 2. 2021, č. j. 42 C 139/2019-104, s tím, že mu bylo uloženo podat znalecký posudek do 60 dnů od doručení spisu. Ze záznamu (č. l. spisu 118) se podává, že spis byl znalci odeslán [datum], přičemž usnesením ze dne 4. 4. 2021, č. j. 42 C 139/2019- 119, byla učiněna změna zadání znaleckého posudku, uvedené rozhodnutí bylo doručeno znalci [datum]. Dle referátu ze dne [datum] bylo telefonicky hovořeno se znalcem, který sdělil, že se nemohl dohodnout se žalobcem na termínu vyšetření, které by mělo aktuálně proběhnout následujícího dne. Spis se znaleckým posudkem byl soudu prvního stupně doručen dne [datum]. Znalec přistupoval k vypracování znaleckého posudku pečlivě, vyhotovil jej pouze s omluvitelným zpožděním, když v době jeho zadání panovala covidová situace, přičemž se nemohl současně dohodnout se žalobcem na vyhovujícím termínu vyšetření. Využil k jeho vypracování plně svých odborných znalostí, když nadto bylo jeho zadaným úkolem hodnotit resp. revidovat znalecký posudek prof. [celé jméno svědka]. Pokud se jedná o samotné vyúčtování za poskytnutí znaleckého posudku, dospěl odvolací soud k závěru, že účtovaná hodinová odměna je přiléhavá, znalec účtovanou odměnu nikterak nenavýšil, kdy podle § 2 vyhl. č. 504/2020 Sb., znalci náleží za každou hodinu práce účelně vynaložené na výkon znalecké činnosti odměna ve výši 300 až 450 Kč, účtoval sazbu přiměřenou a nikoliv nutně při horní hranici.

43. V neposlední řadě je třeba se pouze ve stručnosti vyjádřit k námitkám žalobce, které se týkaly kvality znaleckého posudku, potažmo i vyšetření jeho osoby, kdy však odvolací soud nezbytně odkazuje na své shora uvedené závěry, od kterých se není důvodu odchýlit, jakož je i opětovně rekapitulovat.

44. Odvolací soud tak neshledal důvody pro mimořádné snížení odměny znalci či pro její odepření, a proto s ohledem na shora uvedené i napadené usnesení soudu prvního stupně ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku ukládajícího povinnost žalobci zaplatit náklady státu a zálohu žalované na znalečném (§§ 148, 142 odst. 1 o. s. ř.).

45. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 o. s. ř. za situace, že žalovaná měla úspěch i v této fázi řízení. Částka 12 342 Kč je představována odměnou za právní zastoupení za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (odvolání proti rozsudku, jakož i proti usnesení, účast na jednání odvolacího soudu), v souladu s ust. §§ 6 odst. 1, 7, 9, 11 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč (3 x 300 Kč) podle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., spolu s 21% DPH ve výši 2 142 Kč.