39 Co 204/2025 - 595

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. prosince 2024, č. j. 45 C 234/2020-532 a k odvolání žalobkyně proti usnesení téhož soudu ze dne 17. dubna 2025, č. j. 45 C 234/2020-558 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I až V potvrzuje.

II. Ve výroku VI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 6 395,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokátky.

III. Ve výroku VII se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že náklady řízení zálohované [Orgán veřejné moci], je povinen zaplatit žalovaný do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bude stanovena výše těchto nákladů.

IV. Usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se mění tak, že výše nákladů řízení zálohovaných státem se určuje částkou 17 208,50 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále též jen SJM) k budově č. p. [hodnota], stojící na pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], stavby zapsané v katastru nemovitostí vedeném u [Orgán veřejné moci] na LV č. [hodnota] (dále jen dům), výrokem II zamítl žalobu v části, jíž se žalovaný domáhal vypořádání společného jmění manželů k právům a povinnostem spojeným s vedením účtu žalobkyně č. [č. účtu] u [právnická osoba]., včetně zůstatku na účtu ke dni [datum], ve výši nejméně 400 tis. Kč, výrokem III ze společného jmění manželů do vlastnictví žalovaného přikázal a) práva a povinnosti spojená s vedením běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., včetně zůstatku na účtu ke dni [datum] ve výši 109 408,05 Kč, b) práva a povinnosti spojená s vedením běžného účtu žalovaného č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., včetně zůstatku na účtu ke dni [datum] ve výši 201,27 Kč, c) práva a povinnosti spojená s vedením spořicího účtu žalovaného č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., včetně zůstatku na účtu ke dni [datum] ve výši 1 001 460,82 Kč. Výrokem IV ze společného jmění manželů do vlastnictví žalobkyně přikázal: a) práva a povinnosti spojená s vedením osobního účtu žalobkyně č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., včetně zůstatku na účtu ke dni [datum] ve výši 64 809,03 Kč, b) práva a povinnosti spojená s vedením běžného účtu žalobkyně č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., včetně zůstatku na účtu ke dni [datum] ve výši 79 420,89 Kč, c) práva a povinnosti spojená s vedením běžného účtu žalobkyně č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba]., včetně zůstatku na účtu ke dni [datum] ve výši 375,13 Kč. Výrokem V žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 1 170 288,45 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku, výrokem VI rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem VII rozhodl, že oba účastníci řízení jsou povinni zaplatit [Orgán veřejné moci] náhradu nákladů řízení, které stát ve věci uhradil, a to každý polovinu z nákladů, jejichž výše bude určena samostatným usnesením.

2. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že náklady řízení státu, které hradí každý z účastníků v rozsahu jedné poloviny, se určují částkou 17 208,50 Kč, které je každý povinen nahradit [Orgán veřejné moci] v rozsahu 8 604,25 Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení.

3. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou, podanou [datum], domáhala vypořádání SJM s tím, že účastníci uzavřeli [datum] manželství, které bylo [datum] pravomocně rozvedeno, účastníci se na vypořádání SJM nedohodli. Za součást SJM označila dům č.p. [hodnota], který žalovaný za trvání manželství pronajímal ze 80 000 Kč měsíčně, z pronájmu svého bytu měl dalších 20 000 Kč měsíčně, dále měl příjem ze svého zaměstnání (od [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba].). Navrhovala učinit dotazy na účty u těchto a dalších společností. Dále uvedla, že žalovaný vlastnil podíl 20 % u společnosti [právnická osoba]. [právnická osoba] budovy č.p. [hodnota] žalovaný čerpal hypoteční úvěr ve výši 2 000 000 Kč. Navrhovala, aby budova, obchodní podíl a další hodnoty byly přikázány žalovanému oproti povinnosti vyplatit žalobkyni příslušnou částku na vypořádání podílu.

4. Žalovaný souhlasil s dobou trvání manželství účastníků. Nesouhlasil s tím, že dům je v SJM. Pozemek se stavbou nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum], tedy před uzavřením manželství, stávající stavbu nechal odstranit, základová deska nové stavby byla dokončena [datum], ke vzniku stavby došlo ke dni [datum], kdy bylo patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží stavby. Stavba do té doby byla realizována z výlučných prostředků žalovaného, uložených na cizoměnovém účtu. Obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] pořídil z peněz získaných darem [datum]. Za součást SJM označil prostředky na svém běžném bankovním účtu ve výši 19 850,42 Kč a prostředky na účtech žalobkyně u [právnická osoba]. Zdůraznil, že po celou dobu manželství hradil veškeré společné výdaje, proto měl nadstandardní výdaje. Žalobkyně své příjmy ukládala na své účty u [právnická osoba].

5. Soud prvního stupně ze sdělení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum] zjistil, že dal žalovanému souhlas s odstraněním původní stavby a garáže na pozemku p. č. [hodnota], [hodnota] v [adresa]. Na běžném účtu č. [č. účtu] měl ke dni [datum] žalovaný 28 981,96 €. [Orgán veřejné moci] dne [datum] dal souhlas s provedením ohlášené novostavby rodinného domu. Dne [datum] žalovaný uzavřel smlouvu o dílo se zhotovitelem [právnická osoba]., na realizaci hrubé stavby [adresa] v rozsahu stavebních prací a dodávek specifikovaných v příloze č. 1 s dokončením do [datum] za cenu 2 270 399 Kč bez DPH. Dne [datum] byla z účtu na jméno [jméno FO] provedena na účet č. [č. účtu] platba ve výši 10 000 Kč, ve zprávě pro příjemce je uvedeno [Jméno žalovaného]. Dle denních záznamů stavby od [datum] do [datum] měl zhotovitel [datum] převzít staveniště rodinného domu za účelem demolice stávajícího domu, [datum] bylo převzato staveniště, potvrzen stav připravenosti (základová deska, vložení kanalizace, přípojky a jiné), zahájení vytýčení jednotlivých místností, [datum] mělo být prováděno zdění stěn a příček, dokončení rozmístění 1. NP. Podle ohlášení rozestavěné budovy k zápisu do katastru nemovitostí, opatřené razítkem podatelny katastru nemovitostí [datum], datovaného [datum], podepsaného s ověřeným podpisem [datum], měla být evidována rozestavěná budova ve prospěch žalovaného jako výlučného vlastníka budovy. Podle znaleckého posudku ze dne [datum] pro [právnická osoba], hodnota nemovitosti činila 3 690 475 Kč, obvyklá cena 4 500 000 Kč, budoucí hodnota má být 9 077 500 Kč, obvyklá cena 11 000 000 Kč. Podle dílčí faktury č. [hodnota] ze dne [datum], splatné [datum], vyúčtovala [právnická osoba]., žalovanému za práce a dodávky na domu částku 246 718 Kč včetně 10 % DPH, platba měla být zaplacena na účet [č. účtu], přílohou je soupis prací k [datum], podle něho měly být mimo jiné zhotoveny železobetonové nadzákladové zdi, nosné, bednění na základových zdech nosních, oboustranně, zřízeno, výztuž základových zdí nosných, výztuž základových zdí nosných z betonářské oceli, sloupy nebo pilíře, bednění sloupů, čtyřúhelných, nadzákladové zdi z tvárnic, ztraceného bednění, zdivo nosné v rámci svislých konstrukcí, v rámci vodorovných konstrukcí měly být prováděny stropy, bednění stropních desek, podpěrné konstrukce, výztuž stropů, podpěry konstrukce nosníků, výztuž průvlaků a věnců z betonářské oceli, přesun hmot do budovy, hrubá stavby a izolace proti vodě, zemní vlhkosti různých tipů. Dle rozpisu cena bez DPH činila 224 289 Kč. Na fotografii z [datum] byl na stavbě pouze výkop. Na další fotografii je bednění a armatura základové desky, s mokrým betonem, Na fotografiích z [datum] jsou zřetelné cihly zděných svislých zdí a lešení uprostřed patra. Dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba] smlouvu o hypotečním úvěru ve výši 5 000 000 Kč za účelem financování výstavby rozestavěného domu v [adresa], úvěr měl být splácen 240 měsíců, výše splátky 27 830,11 Kč. Fakturou č. [hodnota] z [datum], splatnou [datum], byla žalovanému zhotovitelem účtována částka 60 000 Kč za další práce označené obdobně jako v předešlé faktuře. Podle příjmového dokladu žalovaný tuto částku zaplatil. Podle oznámení o zadání příkazu z účtu žalobkyní byla [datum] odeslána platba na účet příjemce č. [č. účtu] ve výši 100 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol]. Podle výpisu ze sporožirového účtu č. [hodnota] u [právnická osoba]. ze dne [datum] byla provedena platba na účet č. [č. účtu] ve výši 100 000 Kč s poznámkou [podezřelý výraz] doplatek – [jméno FO]. Dne [datum] banka informovala žalobce, že z úvěru bylo čerpáno 3 500 000 Kč. Podle výpisu z účtu [právnická osoba] ze dne [datum] byl dán příkaz k úhradě 435 Kč s poznámkou [podezřelý výraz], dále k úhradě částky 5 000 Kč s poznámkou peníze na světla s protiúčtem [č. účtu]. Dne [datum] banka žalovanému oznámila, že z úvěru čerpal 4 000 000 Kč. Dne [datum] nechal žalovaný zřídit pro žalobkyni platební kartu ke svému běžnému korunovému účtu č. [č. účtu]. Dne [datum] jí bylo zřízeno dispoziční právo k účtům č. [č. účtu], [č. účtu], [č. účtu], [č. účtu], včetně zadávání příkazů a přebírání výpisů. Žalovaný měl dále zřízen běžný účet v USD č. [č. účtu], v € č. [č. účtu], spořicí účet č. [č. účtu], spořicí účet [podezřelý výraz] č. [č. účtu]. Dne [datum] bylo z hypotečního úvěru čerpáno 195 000 Kč. Dle výpisu z [datum] z úvěrového účtu konečný zůstatek činil 4 995 000 Kč. V roce 2012 žalovaný nevykázal příjmy ze závislé činnosti v daňovém přiznání s tím, že ke zdanění došlo v Rusku. Základ daně jinak činil 2 468 857 Kč, daň 322 451 Kč. Podle potvrzení banky byla [datum] složena mimořádná splátka hypotečního úvěru 600 000 Kč, [datum] částka 700 000 Kč, [datum] částka 800 000 Kč. Podle výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] činil konečný zůstatek v daném měsíci 19 850,42 Kč. Podle výpisu z účtu č. [č. účtu] ke dni [datum] byla [datum] provedena platba ve výši 151 324 Kč s poznámkou [podezřelý výraz], zápočet 100 000 Kč vůči zálohové faktuře [hodnota]. Z výpisu z téhož účtu za měsíc únor 2023 bylo zjištěno, že žalovanému došla částka 20 000 Kč dne [datum] s poznámkou převod obchodního podílu [právnická osoba] Dne [datum] zaslala žalobkyně platbu 823 Kč s poznámkou [podezřelý výraz]. Podle potvrzení [právnická osoba]., z [datum], byla evidování ke dni [datum] příchozí platba 50 000 Kč ze spořicího účtu. Podle kupní smlouvy [právnická osoba] z [datum], uzavřené s žalovaným jako kupujícím, uzavřel [datum] s prodávajícím smlouvu o smlouvě budoucí. Podle sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] u ní má žalobkyně běžný účet číslo [č. účtu], založený [datum], se zůstatkem ke dni rozvodu 375,13 Kč, na účtu žalovaného č. [č. účtu] činil zůstatek 109 408,05 Kč, na účtu [č. účtu] ve výši 201,27 Kč, na účtu [č. účtu] činil 1 001 460,82 Kč, na účtu [č. účtu] ve výši 2 275 657,03 Kč (tento účet nebyl navržen k vypořádání). Na účtu u [právnická osoba]. č. [č. účtu] činil zůstatek ke dni rozvodu 64 809,03 Kč, na účtu [č. účtu] byl 79 420,89 Kč. Podle smlouvy o převodu podílu ze dne [datum] žalovaný svůj 20 % podíl na společnosti [právnická osoba] převedl na kupující [hodnota] za 20 000 Kč. Společnosti [právnická osoba]. [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba] sdělily, že ani jeden z účastníků v rozhodné době nebyl jejich klientem. Dle sdělení [právnická osoba]., z [datum], měl žalovaný veden běžný korunový účet č. [č. účtu] a spořicí účet č. [č. účtu], na běžném účtu je evidována odchozí platba 246 718 Kč dne [datum], na hypotečním úvěru ke dni [datum] činila nesplacená jistina 2 202 216,01 Kč. Podle darovací smlouvy z [datum] [jméno FO] darovala žalovanému 600 000 Kč za účelem zaplacení mimořádné splátky hypotečního úvěru na dům. Podle potvrzení [právnická osoba]., z účtu [č. účtu] byly evidovány výběry z bankomatů v září 2011 20 000 Kč – 19. 9., 37 000 Kč – 20. 9., 6 000 Kč – 21.

9. Dne [datum] si žalovaný od [právnická osoba] půjčil 1 500 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do [datum], částka měla být převedena na účet č. [č. účtu]. Dne [datum] si žalovaný od společnosti [právnická osoba], půjčil 1 000 000 Kč, která měla být vrácena do [datum]. Dle denních záznamů stavby, listu č. [hodnota], práce pokračovaly i od [datum] do [datum]. Dle výpisu ze spořicího účtu č. [č. účtu] došlo [datum] k převodu částky 150 000 Kč s poznámkou [podezřelý výraz], převod z běžného účtu na spořicí. Dle rozvahy společnosti [právnická osoba] k [datum] společnost neměla zaměstnance, pohledávky ani závazky. Podle přiznání k dani z příjmu této společnosti za rok 2021 nevykazovala žádné příjmy a výdaje, žádnou činnost. Podle výkazu k [datum] vykazovala čistý obrat 560 000 Kč. Dle výpisu z účtu za prosinec 2021 vykazovala zůstatek na účtu 416,90 Kč. Podle velkého technického průkazu byla společnost vlastníkem nákladního skříňového vozidla [podezřelý výraz]. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] činila obvyklá cena nemovitostí 22 176 990 Kč, z toho domu 10 811 887 Kč, obvyklá hodnota vnosů do pozemků činila 432 480 Kč. Znalec při své výpovědi [datum] upřesnil, že k tomuto dni hodnota nemovitostí činí 24 793 900 Kč, z toho domu 11 599 010 Kč, vnosů 463 960 Kč. V roce 2011, vycházeje z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], činila míra rozestavěnosti domu 9 % - 973 070 Kč. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] činila cena nemovitostí 22 210 000 Kč, z toho stavby 9 895 000 Kč. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], jednatel společnosti [právnická osoba], potvrdil, že společnost po určitou dobu spoluvlastnil žalovaný. Společnost podniká v oblasti pojištění jako pojistný makléř či agent. Po covidové epidemii se jim nepodařilo navázat na obchodní vztahy s významnými klienty, vznikly spory o vedení společnosti, což se projevilo v malém obratu a vedlo k rozhodnutí svědka odkoupit podíly společníků, aby společnost mohl řídit sám. Byl jediným, kdo měl příslušnou kvalifikaci. V letech 2020, 2021 byly zisky slabé. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovala ocenění obchodního podílu žalovaného, měla minimum informací. Obvyklou cenu stanovila na 62 600 Kč. Vozidlo [jméno FO] bylo z roku 2006, bylo převedeno na pana [jméno FO]. Závazky činily 250 000 Kč. Soud prvního stupně dále vyslechl znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem odstranění rozdílů v jejich posudcích. Soud prvního stupně dále z opatrovnického spisu nezletilého syna účastníků zjistil, že je v péči matky, otec se podle soudem schválené dohody zavázal přispívat na jeho výživu částkou 18 000 Kč měsíčně.

6. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně věc hodnotil právně. Odkázal na ust. § 143 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. dále na ust. §§ 736, 765, 740, 741, 742, 3028 odst. 1 o. z. a uvedl, že s ohledem na to, že manželství účastníků zaniklo rozvodem dne [datum], je třeba provést vypořádání podle nyní platného občanského zákoníku, který nabyl účinnosti [datum].

7. Mezi účastníky bylo sporné, zda do SJM patří dům, když žalovaný namítal, že ke dni vzniku byl vybudován z jeho výlučných prostředků. K tomu soud prvního stupně uvedl, že ke dni uzavření manželství [datum] dům jako samostatná věc neexistoval, neboť ke dni [datum] byla na místě patrná pouze základová deska, jak vyplynulo i ze znaleckého posudku, vypracovaného v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne [datum]. Uvedl, že dům jako samostatná věc vznikl nejpozději [datum]. Vyšel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], podle něhož pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směrují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci, tímto minimálním okamžikem je u nadzemních staveb stav, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Od tohoto okamžiku, v němž se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro oblast vlastnických vztahů veškeré další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně mnohonásobně převýší náklady již vynaložené. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1174/2001, kde byl vysloven názor, že vlastnictví věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil, jde-li o stavbu, nabývá vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Pro nabytí vlastnictví není rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je stavba umístěna. Soud prvního stupně uvedl, že v daném případě je zjevné, že účastníci žádnou dohodu o vlastnictví ke stavbě před jejím vznikem neuzavřeli. Z dokazování bylo zřejmé, že stavbu prováděl žalovaný sám, sám nechal odstranit stávající stavby za účelem vybudování stavby nové, sám obstarával stavební povolení, pozemek je v jeho výlučném vlastnictví. Žalovaná si byla stavby vědoma, stejně tak toho, že stavbu financuje, tvrdila, že ze svých výlučných prostředků provedla řadu plateb. Úvěr, který byl součástí SJM a z něhož byla stavba financována, nikdo z účastníků k vypořádání nenavrhl. I z toho dovozoval, že účastníci vycházeli z toho, že šlo o závazek související s financováním nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného. Dovodil tak, že šlo o výlučné jmění žalovaného a v této části žalobu zamítl. V bodě 87 odůvodnění pak ještě doplnil, že veškeré náklady na stavbu budovy ke dni jejího vzniku byly zaplaceny z finančních prostředků tvořící výlučný majetek žalovaného a netvořily tedy společné jmění manželů, když žalovaný měl ke dni uzavření manželství k dispozici částku 28 981,96 €, po přepočtu 703 971,8084 Kč, další částky obdržel darem a prostřednictvím hypotečního úvěru.

8. Žalovaný navrhl k vypořádání částku nejméně 400 000 Kč, které měla žalobkyně 4 dny před zánikem manželství převést na účet č. [č. účtu], jak uvedla [datum] na soudním jednání. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že tento návrh byl učiněn po koncentrační lhůtě a po uplynutí tří let od zániku SJM. Návrh proto zamítl.

9. Soud prvního stupně dále uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že oba účastníci vlastnili během manželství řadu účtů u [právnická osoba] ([právnická osoba].) a [právnická osoba]., z nichž některé již byly zrušeny v průběhu manželství. Pokud jde o účty u [právnická osoba]. ke dni zániku manželství účastníků (tzn. [datum]) byl zůstatek na účtu č. [č. účtu] (žalobkyně) ve výši 375,13 Kč (účet byl od [datum] bez pohybu), na účtu č. [č. účtu] (žalovaného) ve výši 109 408,05 Kč, na účtu č. [č. účtu] (žalovaného) ve výši 201,27 Kč, na účtu č. [č. účtu] (žalovaného) ve výši 1 001 460,82 Kč, na účtu č. [č. účtu] (žalovaného) ve výši 2 275 657,03 (ke dni [datum] – účet k vypořádání navrhován nebyl). Pokud jde o účty u [právnická osoba]., všechny ve prospěch žalobkyně, ke dni [datum] byl na účtu č. [č. účtu] zůstatek ve výši 64 809,03 Kč, na vkladovém účtu č. [č. účtu] zůstatek ve výši 79 420,89 Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl i jiné účty u společností [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]. a [právnická osoba]. byla vyvrácena na základě dotazů o součinnost, které soud v dané věci učinil. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně ve výrocích III a IV přikázal do vlastnictví každého z účastníků účty, které jsou vedeny v jejich prospěch u [právnická osoba] a [právnická osoba]. Na účtech, vedených ve prospěch žalovaného se celkem nacházela částka 1 111 070,14 Kč, zatímco na účtech ve prospěch žalobkyně částka 144 605,05 Kč. Mají-li být podíly obou účastníků na vypořádávaných prostředcích na bankovních účtech stejné, pak by měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku ve výši 555 535,07 Kč, zatímco žalobkyně žalovanému částku 72 302,525 Kč. Z praktických důvodů soud prvního stupně vzájemně započetl obě pohledávky účastníků řízení a dospěl k závěru, že na vypořádání finančních prostředků na bankovních účtech účastníků by měl zaplatit žalovaný žalobkyni částku ve výši 483 232,545 Kč. Žalovanému proto uložil ve výroku V tuto částku žalobkyni zaplatit.

10. Dále uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] nikdy netvořil společné jmění manželů, neboť jej žalovaný nabyl zaplacením podílu ve výši 2 000 Kč (20 %) na základním kapitálu této společnosti z prostředků, které získal darem od třetí osoby. Jednalo se o účelově vázaný dar právě za účelem splacení podílu ve výši 2 000 Kč. Jestliže žalobkyně dovozovala, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] došlo k jakési „pokoutné“ dohodě o prodeji obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], byla její tvrzení vyvrácena z jejího podnětu vyžádaným stanoviskem společnosti [právnická osoba], která přímo uvedla, že žádná další platba nad rámec smlouvy o převodu obchodního podílu na tento podíl sjednána nebyla. Tvrzení žalobkyně, že další možné platby v průběhu času mohly být platbami právě na tuto „pokoutnou“ dohodu, je pak ryzí spekulací, zcela pomíjející možné jiné obchodní či pracovní vztahy obou účastníků. Doplnil, že vztahy žalovaného a jeho obchodních partnerů po zániku manželství již nejsou předmětem vypořádání.

11. Pokud jde o částky, které žalobkyně označila ve výši 100 000 Kč, 10 000 Kč a 5 000 Kč, poslední s poznámkou peníze na světla, soud prvního stupně uvedl, že nelze než konstatovat, že se vypořádání těchto částek žalobkyně v řízení nedomáhala, když uvedené částky uváděla (pravděpodobně, nikoli však výslovně) jako doklad toho, že se na financování nemovitosti z vlastních peněz podílela. Současně uvedl, že mu není jasné, co přesně představovala platba 100 000 Kč ze dne [datum] pod VS [var. symbol], když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný z účtu č. [č. účtu] uhradil dne [datum] platbu ve výši 246 718,00 Kč, odpovídající právě faktuře č. [hodnota]. K další platbě tak již nebyl důvod. Doplnil, že i kdyby se však žalobkyně vypořádání těchto peněz domáhala, nemohlo by jí být vyhověno, když v rámci vypořádání společného jmění manželů se vypořádávají prostředky, které byly ze společného jmění manželů vynaloženy na výlučný majetek jednoho z nich, nikoliv prostředky z výlučného jmění jednoho manžela, vynaložené na výlučný majetek druhého manžela. Totéž platí i o platbách 435 Kč (označené jako [podezřelý výraz]) a 823 Kč s poznámkou „[podezřelý výraz]“, které zjevně ani nesouvisí s předmětnou nemovitostí, ale s běžným životem rodiny (tzn. náklady na vozidlo a telekomunikační prostředky.

12. K bytové jednotce, ohledně níž byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně dovozovala, že již ke dni [datum], kdy uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní se společností [právnická osoba], jejímž předmětem byla bytová jednotka v [podezřelý výraz], již žalovaný pravděpodobně disponoval finančními prostředky k zakoupení této nemovitosti, protože by její cenu nemohl pokrýt hypotékou a tyto finanční prostředky se tak již během manželství musely nacházet na některém z jeho účtů. Jednalo se o spekulaci, která se v řízení nepotvrdila. Byť otázka financování nemovitosti, kterou žalovaný nabyl až po zániku SJM účastníků, je pro posouzení dané věci irelevantní, konstatoval, že právě financování hypotékou vyplývá ze samotné kupní smlouvy [podezřelý výraz], když samotná koupě nemovitosti byla financována hypotečním úvěrem a za tímto účelem byla rovněž nemovitost zajištěna zástavním právem (obdobně jako stavba nemovitosti v [adresa]), jednak od zániku společného jmění manželů uplynuly téměř 3 roky (bez 3 měsíců). Žalobkyně zcela pominula skutečnost, že žalovaný kromě nemovitosti v [adresa] vlastní i byt v [adresa] a je výdělečně činný (jak vyplynulo i z rozsudku v řízení opatrovnickém, který byl ve věci proveden jako důkaz z podnětu žalobkyně). Pakliže žalobkyně dovozovala nedůvěryhodnost tvrzení žalovaného o jeho dalších zdrojích, nepodařilo se jí prokázat, že by žalovaný v době zániku SJM měl jiný majetek, než byl zjištěn na běžných a spořicích účtech u [právnická osoba]., dříve [právnická osoba]

13. Soud prvního stupně se dále zabýval tvrzením žalobkyně, že žalovaný měl po dobu trvání manželství z finančních prostředků ze společného jmění manželů odčerpávat finanční prostředky a poukazovala přitom na desítky provedených plateb a výběrů z bankovního účtu přesahujících určitý limit, o kterých tvrdila, že jí není znám jejich účel. Dle žalobkyně se žalovaný dopustil odklonu, tzn. bez jejího vědomí disponoval s prostředky tvořícími společné jmění manželů na bankovním účtu, k němuž nemá druhý z manželů přístup. Soud prvního stupně přihlédl k tvrzení žalovaného, že se jedná o platby, které byly v průběhu manželství spotřebovány na život a provoz rodiny. Právě výdaje na běžný život rodiny byly ze strany žalobkyně zcela pomíjeny, když tyto opomněla do své pomyslné a velmi zjednodušené rovnice (prostředky v SJM k vypořádání = příjmy žalovaného včetně veškerých výdajů nad 5 000 Kč, které jsou odklonem ze SJM) zahrnout. V tomto směru konstatoval, že hypotéza žalobkyně, že měl-li žalovaný během manželství roční příjem cca 5 500 000 Kč (což se v řízení neprokázalo, když v tomto směru žalobkyně nenavrhovala žádný důkaz a nevyplynulo to ani z důkazů provedených), nepotřeboval si proto brát hypotéku na pořízení nemovitosti, je velmi zjednodušená. Je totiž zřejmé, že během manželství rodina musela vynakládat prostředky na obživu, ošacení, trávení volného času, energie a další běžné výdaje. Jak sama žalobkyně připustila, ona sama do manželství významné peněžní prostředky nepřinášela, když po většinu manželství byla na mateřské s dítětem a pobírala příspěvek cca 7 000 Kč. V tomto směru žalobkyně své příjmy a způsob jejich spotřebování včetně otázky v čí prospěch byly spotřebovány zcela ponechala stranou. Dodal, že ani žalovaný tuto otázku neotevíral. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nejenže měla téměř po celou dobu trvání manželství dispoziční oprávnění k rozhodným bankovním účtům žalovaného (včetně možnosti přebírání výpisů z účtů přístupem do tzv. internetového bankovnictví), sama dokonce měla zhruba rok od uzavření manželství k dispozici platební kartu k účtu, vedenému ve prospěch žalobce. Jednotlivé dispozice s účtem tak nejenže mohly být žalobkyni známy, ale je pravděpodobné, že se na nich i podílela. I kdyby byly jednotlivé platby ze strany žalovaného provedeny nad rámec poměrů manželů, žalobkyně se mohla dovolat neplatnosti takového jednání, pokud by s ním nesouhlasila, nic takového však netvrdila a nelze tak než uzavřít, že s největší pravděpodobností tak nikdy neučinila. Prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. Jde tedy o posouzení toho, zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku žalovaný nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů. Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho břemeno tvrzení a důkazní břemeno se v daném směru omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo. Nesouhlas s vynaložením uvedených částek však žalobkyně v průběhu řízení výslovně nevyjádřila. Nad rámec shora uvedené ani nebylo v řízení tvrzeno (ani prokázáno), že by jakákoli z dispozic s ohledem na svoji výši přesáhla obvyklou správu rodinného majetku a obstarávání každodenních rodinných potřeb manželů, neboť žalovaný po celou dobu manželství zajišťoval svou výdělečnou činností vysokou životní úroveň rodiny a sama žalobkyně čerpala z jednotlivých bankovních účtů žalovaného významné částky. Uzavřel, že s ohledem na shora uvedené je třeba uvedená jednání posuzovat jako standardní správu společného jmění manželů. Dále uvedl, že i kdyby bylo možné žalobkyní plošně označené platby v souhrnu ve výši 7 361 399 Kč po dobu manželství (tzn. cca 83 měsíců) považovat za odklon ze společného jmění manželů ze strany žalovaného, nelze přehlédnout, že rodina využívala (i dle vlastního tvrzení žalobkyně) bydlení v nemovitostech žalovaného (jednak v bytě v [adresa], jednak v předmětné nemovitosti). V této souvislosti soud rovněž zvažoval, zda je žalobkyní označená částka nad poměry manželů, když v průběhu řízení vyplynulo, že rodina byla poměrně dobře situovaná, čemuž odpovídalo i bydlení v domě se třemi ložnicemi, dvougaráží, prádelnou a dalším vybavením. Při délce trvání manželství 83 měsíců by částka 7 361 399 Kč představovala vnos do výlučného jmění žalovaného ze společného jmění manželů ve výši cca 88 690 Kč. Z uvedené částky přitom bylo hrazeno nejen bydlení rodiny (po určitou dobu dokonce dvojí, když žalovaný pracoval mimo republiku a současně tak nesl náklady na živobytí dvou domácností, byť ze zahraničního zaměstnání mu byly zaměstnancem vypláceny náhrady), ale rovněž její běžné výdaje na stravu, ošacení, trávení volného času apod. Soud se tak zabýval i tím, jaké výdaje by rodina vynaložila v případě bydlení v rámci nájemního vztahu za obdobných podmínek (nemovitost v atraktivní lokalitě v blízkosti Prahy, se třemi ložnicemi, dvougaráží, prádelnou a dalším vybavením). V této souvislosti soud dospěl k závěru, že by podobné nájemní bydlení rodina těžko pořídila za částku nižší, než představovala splátka hypotéky za předmětnou nemovitost (tzn. v prvotní fázi 27 830,11 Kč, po mimořádných splátkách ještě méně). V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, podle kterého platí, že: „Je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.“ V tomto směru by tak žalovaný neměl ani povinnost nahrazovat vnos do svého výlučného majetku, když uvedené výdaje by v každém případě musely být vynaloženy na bydlení rodiny, a došlo k tzv. odbydlení.

14. Soud prvního stupně ale zohlednil, že žalovaný si vzal hypoteční úvěr ve výši 4 995 000 Kč, uhrazeno za trvání manželství bylo 3 322 787 Kč, z toho 600 000 Kč a 1 500 000 Kč z daru a půjčky, po odečtení zbývá 1 222 787 Kč, z čehož polovina činí 611 393,50 Kč. Žalovanému proto uložil tuto částku žalobkyni zaplatit. Po připočtení částky 483 232,545 Kč jde o 1 170 288,45 Kč, uvedených ve výroku V rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žádný z účastníků nebyl úspěšný v plném rozsahu. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2148/2023.

16. O náhradě nákladů státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

17. V napadeném usnesení vypočetl, že náklady řízení spojené se znaleckou činností činily celkem 47 208,50 Kč, žalobkyně složila zálohu ve výši 30 000 Kč, která byla použita k úhradě znalečného, stát tak platil 17 208,50 Kč, z čehož jedna polovina činí 8 604,25 Kč.

18. Proti rozsudku podali oba účastníci odvolání. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že dům nespadá do zaniklého SJM. Stavba vznikla po uzavření manželství a podle ust. § 143 odst. 1 obč. zák. tak patřila do SJM, neboť šlo o majetek nabytý jedním z manželů za trvání manželství. Podle ní žalovaný neprokázal, že by dům byl nabyt způsobem, který vylučuje nabytí do společného jmění. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1174/2001 podle ní na věc nedopadá. To, že nebyla uzavřena dohoda účastníků, nepředstavuje žádnou výjimku bránící vzniku SJM. Zdůraznila, že i kdyby dohoda o tom, že dům bude ve vlastnictví žalobce, byla uzavřena, šlo by o dohodu neplatnou, neboť zákonný rozsah SJM nelze jakoukoli dohodou modifikovat, musí jít o notářský zápis nebo o rozhodnutí soudu. Právní posouzení věci je tak nesprávné. Dům měl být vypořádán, na pořízení byly použity prostředky ze SJM účastníků, a to platby z účtů žalobkyně i žalovaného, a nic na tom nemohlo změnit, že žalovaný splácel úvěr. Závazek je samostatnou věcí a nesvědčí o vlastnickém režimu nemovitosti. Prostředky z úvěru získané za trvání manželství spadají do SJM. Soud prvního stupně také opomněl vypořádat vnos investic do pozemků, ač byl vyhotoven znalecký posudek. Vnos by měl být zohledněn ve vypořádacím podílu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] byl zaplacen částkou 2 000 Kč z daru žalovanému. Žalovaný neprokázal, že částku obdržel. Ve smlouvě nebylo uvedeno, že částku převzal. Nebylo doloženo, že částku v době uvedené ve společenské smlouvě na příslušný účet převedl. Podíl měl být vypořádán, namítala neplatnost převodu v tomto řízení. Soud se také nevypořádal s tím, že smlouva je z [datum], společenská smlouva byla notářkou sepsána až [datum]. To svědčí o tom, že darovací smlouva byla sepsána dodatečně. Soud prvního stupně se také nezabýval platbami, které žalobkyně označila za odklon prostředků a navrhla je k vypořádání. Využití prostředků na provoz rodiny žalovaný neprokázal, závěry soudu prvního stupně tak jsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. rozhodnutím sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně tak měl vyzvat žalovaného k doplnění příslušných tvrzení a důkazů a teprve po doplnění mohl posoudit, zda se ze strany žalovaného jednalo o běžné nakládání s prostředky v SJM a zda byly spotřebovány. Pokud dospěl k částce 88 690 Kč, měl žalovanou poučit o tom, že ji považuje za přiměřenou životní úrovni účastníků. Označila jen takové převody, kde ji nebylo známo, kdo je vlastníkem účtů, kam byly prostředky poukazovány, přesahovaly obvyklou míru 10 000 Kč denně. O příslušnou částku měl být navýšen vypořádací podíl. Vyhotovení znaleckých posudků s ohledem na následně přijaté závěry považovala za bezpředmětné a v rozporu se zásadou hospodárnosti.

19. Proti výroku II rozsudku podal odvolání také žalovaný, který se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že částku 400 000 Kč učinil předmětem řízení již v podání ze dne [datum], tedy včas. Soud prvního stupně tak měl zjišťovat konkrétní výši zůstatku. Dne [datum] takový návrh opakovaně učinil.

20. Žalovaný ve vyjádření k odvolání s argumentací žalobkyně nesouhlasil a navrhoval potvrzení jí napadených výroků. Pokud jde o náklady na stavbu, trval na tom, že do vzniku domu byly hrazeny z výlučných prostředků žalovaného. Hypoteční úvěr byl čerpán po vzniku nemovitosti a jejího nabytí do výlučného vlastnictví. Ohledně obchodního podílu bylo prokázáno, že byl zaplacen částkou 2 000 Kč uhrazenou z výlučných prostředků žalovaného, získaných darem. Souhlasil s tím, že se soud prvního stupně odmítl zabývat jednotlivými platbami z účtu žalovaného, neboť tvrzení o odklonech není nijak podloženo. Žalobkyně měla po celou dobu dispoziční právo k účtům a je pravděpodobné, že se na platbách podílela, mohla se případně dovolat jejich neplatnosti, pokud by s nimi nesouhlasila. O odklon nešlo, neboť žalovaná měla k účtům dispoziční oprávnění a o platbách věděla. Ke zpracování znaleckých posudků uvedl, že jejich zpracování navrhovala žalobkyně.

21. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný v podání z [datum] uplatnil k vypořádání společné prostředky složené na jejím bankovním účtu vedeném [právnická osoba]. a navrhl vyžádat od této banky informace o běžných, spořicích účtech, pojištěních a jiných obdobných bankovních produktech vedených ve prospěch žalobkyně, včetně všech výpisů za dobu trvání manželství, nepožadoval tedy zjištění práv a povinností ve vztahu k účtu žalobkyně č. [č. účtu] u [právnická osoba]., včetně zůstatku ke dni [datum]. Soud prvního stupně tak postupoval správně.

22. Proti usnesení o výši nákladů státu, které má každý z účastníků platit, podala žalobkyně odvolání, která se domáhala toho, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit státu 23 604,25 Kč a jí byla vrácena zaplacená záloha ve výši 30 000 Kč. Jestliže se každý z účastníků měl podílet polovinou hrazených nákladů v celkové výši 47 208,50 Kč, tedy částkou 23 604,25 Kč, považovala za nesprávné, aby hradila 38 604,25 Kč. Minimálně by jí měla být vrácena částka 6 395,75 Kč jako přeplatek. Jinak trvala na tom, že vyhotovení posudků bylo bezpředmětné a nehospodárné.

23. Při jednání před odvolacím soudem obě strany sporu setrvaly na svých stanoviscích, jak je prezentovaly ve svých podáních.

24. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a usnesení a dospěl k závěru, že napadený rozsudek je ve věci samé v zásadě správný, změnil jen výroky o náhradě nákladů řízení.

25. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění, která také ve výsledku správně právně posoudil. Správně vyšel z toho, že pokud jde o vznik SJM, je vzhledem k ust. § 3028 odst. 1 o. z. třeba vycházet z právní úpravy platné v době, kdy ke vzniku SJM mělo dojít, o vypořádání je třeba rozhodnout podle nyní platné právní úpravy, neboť za její účinnosti došlo k zániku SJM. O tom konečně mezi účastníky ani nyní není sporu.

26. Odvolání žalovaného je nedůvodné z důvodů uvedených žalobkyní v jejím vyjádření. V podání ze dne [datum] z č.l. 21 a následující spisu žalovaný uvedl, že SJM tvořily také prostředky na bankovním účtu žalobkyně vedeném [právnická osoba]. a navrhl vyžádat od této společnosti informace o všech běžných, spořicích účtech, pojištěních a jiných obdobných bankovních produktech, vedených v prospěch žalobkyně, a to včetně všech podrobných výpisů za dobu trvání manželství od [datum] do [datum]. Tímto podáním tedy předmětem vypořádání SJM neučinil zůstatek na účtu žalobkyně č. [č. účtu] u [právnická osoba]. ke dni zániku SJM účastníků, kam měly být finanční prostředky ve výši 400 000 Kč převedeny [datum], jak uvádí v podání ze dne [datum] z č.l. 420 spisu. Také odvolací soud tedy nezjistil, že by tato položka byla učiněna předmětem vypořádání v zákonné tříleté lhůtě, tj. do [datum], po jejímž uplynutí dochází k vypořádání způsobem vyplývajícím ze zákona (§ 741 o. z.). V téže lhůtě ani žalovaný neučinil předmětem řízení „[podezřelý výraz]“ této částky žalobkyní.

27. Žalobkyně ve svém odvolání nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že dům nepatří do SJM, ale je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum], stavba jako samostatná věc vznikla nejpozději do [datum], kdy bylo zřejmé dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, že byla postavena na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného, který vystupoval jako stavebník ve stavebním řízení a byl následně zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník domu, že se účastníci nijak nedohadovali o tom, že dům společně postaví a nabydou jej do spoluvlastnictví a že do vzniku stavby jako samostatné věci byla stavba financována z výlučných prostředků žalovaného, který disponoval částkou 28 981,96 € (703 971,80 Kč), ze které faktury hradil, konkrétně dne [datum] uhradil ze svého účtu částku 246 718 Kč, odpovídající faktuře č. 147/2011, na níž měla žalobkyně [datum] uhradit 100 000 Kč. Soud prvního stupně citoval ust. § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., podle něhož do SJM mimo jiné nepatří majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela. V daném případě o takovou situaci šlo, neboť stavba byla do svého vzniku financována z výlučných prostředků žalovaného, který se tak vznikem stavby stal jejím výlučným vlastníkem. V řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci před vybudováním stavby a uzavřením manželství dohodli, že stavbu postaví společně, tedy že ji společně nebudou do spoluvlastnictví, ani to, že by následně byla uzavřena příslušná písemná dohoda o zařazení této věci do SJM účastníků. Protože se uplatnila výjimka uvedená v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., ke vzniku SJM ve vztahu k domu nedošlo, ač vznikl za trvání manželství účastníků. Následné platby žalované či hrazení výstavby z hypotečního úvěru žalovaného na tom nemohlo nic změnit. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně této položky je správné.

28. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nezohlednil investice žalobkyně do pozemků žalovaného. S tímto názorem nelze zcela souhlasit, neboť soud prvního stupně se otázkou investic v bodě 84 svého odůvodnění zabýval, když uvedl, že se vypořádání částek (100 000 Kč, 10 000 Kč, 5 000 Kč – investice do stavby) žalobkyně nedomáhala, a i kdyby tomu tak bylo, nešlo o vypořádání SJM, neboť šlo o platby z výlučného majetku jednoho manžela na majetek druhého z nich, což platí i o částkách 435 Kč ([podezřelý výraz]) a 823 Kč ([podezřelý výraz]), navíc v tomto bodě šlo o běžné rodinné výdaje. Investice do pozemků žalovaného sice nebyly soudem prvního stupně výslovně uvedeny, lze ale uvést, že investice do pozemků žalobkyně uplatnila až v podání ze dne [datum] z č.l. 33 a následující spisu, tedy po uplynutí tří let od zániku SJM ([datum]) a soud prvního stupně je tak správně nevypořádal.

29. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem, že obchodní podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba] nepatřil do SJM, neboť byl získán z prostředků, které žalovaný získal darem. V řízení byl proveden důkaz darovací smlouvou ze dne [datum] (č.l. 183), kde je mimo jiné uvedeno, že [jméno FO] daruje žalovanému 2 000 Kč, že žalovaný tento dar přijímá, dar se dárkyně zavázala poskytnout v hotovosti ke dni uzavření dohody, dar byl poskytnut za účelem jeho využití obdarovaným pro koupi obchodního podílu ve výši 20 % v nově vznikající společnosti [právnická osoba] Ve smlouvě sice není výslovné prohlášení o tom, že žalovaný uvedenou částku převzal, z výše uvedeného textu je ale zřejmé, že při uzavření smlouvy mělo dojít také k předání daru. Vzhledem k hodnotě daru a uvedenému textu ani odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že k předání uvedené částky došlo. Peníze patří mezi věci druhově určené, není proto třeba dokládat, že k úhradě byla použita např. stejná bankovka, která byla žalovanému dárkyní předána. Pokud jde o odkaz na zakladatelskou listinu sepsanou notářkou, je třeba uvést, že v bodě 1.3. darovací smlouvy se hovoří o nově vznikající společnosti založené listinou sepsanou [tituly před jménem] [jméno FO], není zde ale uvedeno, že listina již byla sepsána, není uvedeno konkrétní datum, mohla tak být míněna listina, kterou uvedená notářka teprve měla sepsat. Na základě uvedených zjištění tak nelze dojít k závěru, že listina byla vyhotovena účelově dodatečně, jak naznačovala žalobkyně. I v tomto bodě tak odvolací soud se závěry soudu prvního stupně souhlasí.

30. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku odklonu finančních prostředků žalovaným. Pokud jde o tyto odklony, specifikovala je žalobkyně v podání ze dne [datum], respektive v připojené tabulce (č.l. 403, 404 spisu). V zásadě jde o dispozice přesahující částku 10 000 Kč z let 2011 až 2018. K tomu soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně byla v rozhodném období na mateřské s příjmem kolem 7 000 Kč, žalovaný dosahoval příjmu okolo 5 500 000 Kč, žalovaná měla dispoziční oprávnění k účtům, neplatnosti jednání žalovaného se nedovolala, ač o výběrech věděla a pravděpodobně se na nich i podílela, nevyjádřila nesouhlas s výběrem částek. Uvedl, že výběry činily 7 361 399 Kč za 83 měsíců trvání manželství, což je 88 690 Kč měsíčně, což se rovná běžným výdajům rodiny. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně k účtům po většinu doby měla dispoziční oprávnění, z čehož také plyne, že o dispozicích s finančními prostředky měla vědět, přesto se před zahájením tohoto řízení nikdy neplatnosti takového jednání ze strany žalovaného nedovolávala. Z toho lze také dovodit, že o účelu výběru a použití peněžních prostředků byla informována. Za této situace lze souhlasit se soudem prvního stupně, že o odklon finančních prostředků bez vědomí žalované nešlo. Naopak uvedené svědčí o tom, že společné finanční hospodaření bylo transparentní.

31. Žalobkyně navrhovala již v původní žalobě vyžádání výpisů z účtů žalovaného u [právnická osoba]. V žalobě ale neuváděla, že by ze strany žalovaného docházelo k odklonu finančních prostředků. Tuto položku uplatnila až po uplynutí zákonné tříleté lhůty k podání návrhu na vypořádání SJM, tedy opožděně.

32. Pokud jde o bytovou jednotku v [právnická osoba], odkazuje odvolací soud na závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že nebylo zjištěno, že by patřila do SJM, neboť byla nabyta po zániku manželství účastníků a financována byla hypotečním úvěrem. Tyto závěry, obsažené v bodě 85 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, žádný z účastníků v odvolání nezpochybňoval.

33. Zpochybněn nebyl ani výpočet uvedený v bodě 87 odůvodnění rozsudku, kde soud prvního stupně dovodil, že z prostředků SJM bylo na úvěr žalovaného zaplaceno 1 222 787 Kč a žalobkyně tak má právo na úhradu částky 611 393,50 Kč, což s polovinou zůstatků na účtech účastníků ve výši 483 232,545 Kč činí 1 170 288,45 Kč, kterou uložil žalovanému žalobkyni zaplatit.

34. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že ve výrocích o věci samé I – V je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, proto je podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. Odvolací soud pouze změnil výroky o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu. Jak správně uvedl soud prvního stupně, Ústavní soud např. v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 dovodil, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky by pak měl korespondovat výrok o náhradě nákladů státu, když podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z uvedeného tak plyne, že náklady státu by měl hradit každý z účastníků z jedné poloviny, když v řízení nevyšlo najevo, že by některý z účastníků splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, žádný z účastníků takové skutečnosti ani netvrdil. Na základě výše uvedeného by tedy mělo být rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a pokud jde o náhradu nákladů státu, měl by každý z účastníků hradit jejich jednu polovinu, což z celkové částky 47 208,50 Kč činí 23 604,25 Kč.

36. V posuzovaném případě ale soud prvního stupně uložil žalobkyni složit zálohu na znalecké posudky ve výši 30 000 Kč, kterou také k úhradě znalečného použil, v důsledku čehož žalobkyně státu zaplatila o 6 395,75 Kč více, než by měla. Protože částka byla spotřebována (vyplacena znalcům), nemůže ji soud žalobkyni vrátit. Jde o její náklad, který s tímto řízením měla. Odvolací soud dospěl k závěru, že uvedenou skutečnost lze považovat za zvláštní důvod, který odůvodňuje, aby žalovanému byla uložena povinnost tuto částku žalobkyni k rukám její zástupkyně zaplatit. Z těchto důvodů odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výrok VI rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 6 395,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokátky.

37. Odvolací soud podle stejného ustanovení zároveň změnil výrok VII rozsudku soudu prvního stupně tak, že náklady řízení zálohované státem je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bude stanovena jejich výše, zaplatit žalovaný, neboť žalobkyně již svůj podíl zaplatila, jí zaplacenou částku stát nehradil.

38. S ohledem na uvedené odvolací soud zároveň změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výši nákladů řízení zálohovaných státem určil částkou 17 208,50 Kč.

39. Na základě výše uvedených změn se tak každý z účastníků bude podílet na nákladech za znalecké posudky jednou polovinou, tedy částkou 23 604,25 Kč.

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když i pro odvolací řízení platí závěry uvedené ve výše označeném rozhodnutí Ústavního soudu, podle nichž si každý z účastníků nese až na výjimky, které v této fázi řízení nelze shledat, náklady řízení sám.

Poučení