39 Co 325/2022- 107

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 75 C 72/2021 - 61, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výrocích II a III se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,75 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Ing. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), výrokem II zamítl žalobu do částky [částka] a výrokem III do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem IV uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením, vedeným u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 19 C 114/2019 za situace, kdy toto řízení stále probíhá. Žalobkyně je účastníkem řízení, jeho předmětem je ochrana osobnosti žalobkyně. U tohoto typu řízení se presumuje vyšší význam věci pro odškodnění. Uvedla, že nárok na náhradu škody u žalované uplatnila dne [datum] a vyjádřila názor, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu šesti měsíců neodpovídá úrovni společnosti či techniky mimo jiné i s odkazem na obiter dictum, obsažené v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1612/09. Z tohoto důvodu žádala přiznání úroku z prodlení již od [datum]. Žalobkyně později doplnila, že nepřiměřená délka řízení vycházela ze zvoleného postupu soudu prvního stupně. V počáteční fázi bylo řízení zatíženo nečinností soudu, mající základ ve změně v obsazení senátu. Další fáze byla poznamenána nezkušeností soudce a bezbřehým dokazováním a v poslední fázi dovolacího řízení se dá hovořit o průtazích.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, podle ní řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. V době, kdy se ve smyslu § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyjadřovala k žalobě, se spis nacházel u Nejvyššího soudu a ona nemohla zhodnotit složitost řízení. Z judikatury Nejvyššího soudu nevyplývá, že by řízení na ochranu osobnosti mělo automaticky zvýšený význam. Úrok z prodlení může žalobkyni náležet nejdříve od [datum]. Žalovaná později doplnila, že věc byla složitá skutkově i právně. Ve věci bylo navrhováno velké množství důkazů z obou stran, čemuž délka řízení odpovídá. Význam řízení pro žalobkyni je standardní a nikoli zvýšený. Od právní moci rozsudku je význam snížen. K úroku z prodlení uvedla, že žalobkyně jej požaduje od nesprávného data, nezohledňující šestiměsíční lhůtu pro předběžné uplatnění nároku. Navíc soud se musel vypořádávat i s dohledáváním kontaktů na některé svědky.

4. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z nesporné skutečnosti, že žalobkyně u žalované uplatnila dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy, který nebyl uspokojen.

5. Ze spisu Okresního soudu Praha - východ, sp. zn. 19 C 114/2016 soud zjistil následující podstatné skutečnosti: -) Dne [datum] podala žalobkyně Okresnímu soudu pro [část Prahy] žalobu na ochranu osobnosti, jíž se po žalovaných 1) spol. MUDr. [právnická osoba] a 2) MUDr. [jméno] [příjmení] domáhala peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tak, že jako psycholožka na žádost bývalé manželky [příjmení] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] vyšetřila jejich dvě nezletilé děti. Vydala o tom psychologickou zprávu, kde se vyjádřila ve prospěch střídavé péče. Poté začal [jméno] [příjmení] se stížnostmi a trestními oznámeními, což vyvrcholilo podáním návrhu na omezení svéprávnosti dne [datum], který měl být podán šikanózně s cílem žalobkyni dehonestovat. [jméno] [příjmení] žalobkyni pronásledoval, mj. i soukromým detektivem. Obtěžování žalobkyně mělo dále probíhat nesmyslnými vyjádřeními u soudních jednání v 6 let táhnoucím se opatrovnickém řízení u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. [spisová značka] MUDr. [příjmení] následně podal trestní oznámení pro podezření z přípravy jeho nájemné [činu], které bylo odloženo s tím, že MUDr. [příjmení] podal na Mgr. [příjmení] a žalobkyni velké množství trestích oznámení. MUDr. [příjmení] se o podaném návrhu na omezení svéprávnosti vyjadřoval v médiích, vyšel článek na webovém serveru. Tuto informaci šířil i mezi dalšími osobami, zejména v řadách otců a militantních prootcovských organizacích, které je začaly šířit na internetu. Také zasílal anonymní e-maily s informací o opatrovnickém řízení státním orgánům. Řízení o omezení svéprávnosti bylo komplikováno vznesením námitky podjatosti soudkyně ze strany žalované i snahou o vstup dalšího účastníka do řízení na straně navrhující. V řízení o omezení svéprávnosti byl jmenován znalec, který dospěl k závěru, že žalobkyně netrpí žádnou duševní poruchou. Návrh soud zamítl, k odvolání MUDr. [příjmení] odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil a konstatoval, že podání návrhu je fakticky osobním vyřizováním účtů. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Podáním návrhu na zahájení řízení o omezení svéprávnosti, vedením tohoto řízení a šířením stejnopisu návrhu měla žalobkyni vzniknout újma v podobě hrubého zásahu do jejích osobnostních práv. V žalobě navrhla tyto důkazy: výslechem žalobkyně, výpisem z obchodního rejstříku společnosti spol. MUDr. [právnická osoba], spisem Obvodního soudu pro Prahu 5 Nc 1132/2013, spisem Okresního soudu pro [část Prahy] 30 P 32/2010, výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], bytem [adresa], výslechem MUDr. [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů), výslechem PhDr. [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů), trestním oznámením žalobkyně z [datum], spisem Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] zn. [spisová značka], spisem Okresního soudu pro Prahu východ pod sp. zn. [spisová značka], výslechem [příjmení] [příjmení], soudkyně Okresního soudu v Kolíně, článkem z časopisu týden, článkem z webových stránek www.tyden.cz, článkem z webových stránek [webová adresa], vyrozuměním KSZ v [obec], OS v [obec], OS v [obec], NSZ, OSZ pro [část Prahy] v [obec], OS pro [část Prahy] v [obec], KS v [obec], OSZ pro [část Prahy] v [obec], OSZ pro [část Prahy] v [obec], OSZ - [okres], zprávou policejního prezidenta, výslechem advokátky [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] výslechem [jméno] [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů), výslechem [jméno] [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů), s údajem, že listinné důkazy budou zaslány po přidělení spisové značky k žalobě samostatnými podáními z důvodu jejich obsáhlosti. -) Dne [datum] soud žalobkyni vyzval k úhradě soudního poplatku a [datum] žalované k vyjádření k žalobě. Žalovaní se vyjádřili dne [datum] spolu se žádostí o prodloužení lhůty do [datum]. Dne [datum] je soud vyzval k doložení plných mocí. Žalovaní dne [datum] vyjádření doplnili. Navrhli provedené těchto důkazů: spisem OS pro [část Prahy], spisem OS pro [část Prahy], spisem [příjmení] [okres] [spisová značka], znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie ve vztahu k osobě žalobkyně, přípisem první žalované ze [datum], který bude předložen, e-mailovou korespondencí s redaktorkou časopisu Týden, notářským zápisem o výpovědi [jméno] [příjmení] z [datum], který bude předložen, účastnickou výpovědí jednatele první žalované, výpovědí 5 svědků (jsou uvedeny adresy, nikoliv data narození), e-mailovou komunikací žalobkyně s druhým žalovaným, e-mailovou komunikací žalobkyně s [jméno] [příjmení], e-mailovou komunikací mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], která bude přiložena, článkem„ Když je mimo psycholog“, článkem v časopisu Týden z [datum], článkem v časopisu Týden z [datum], úředním záznamem o komunikaci žalobkyně s OSPOD [obec] ve věci nezl. [jméno] [příjmení], spisem Okresního soudu Praha východ, sp. zn. 30 Nc 155/2011, přepisem zvukového záznamu z hlavního líčení Okresního soudu Praha východ, sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí], spisem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. [spisová značka], spisem vedeným Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, územním odborem [obec], sp. zn. KRPS [číslo], spisem vedeným Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, OŘ policie [obec] III, sp. zn. KRPA [číslo], spisem vedeným Městským úřadem v Říčanech, sp. zn. KRPS [číslo]. -) Dne [datum] právní zástupce žalobkyně žádal o zaslání vyjádření žalovaných k žalobě, a aby věc začala být projednávána. Dne [datum] byl soudu doručen e-mail bez elektronického podpisu, pod kterým je uvedeno jméno žalobkyně, ve kterém bylo žádáno o vytyčení termínu jednání, a současně obsahoval vyjádření k důkazním návrhům, které navrhovali žalovaní. -) Dne [datum] soud vyzval právního zástupce žalobkyně k vyjádření k podání žalovaných a k předložení listinných důkazů. K termínu jednání sdělil, že bude záležet na jejím vyjádření a množství důkazů, které bude třeba zajišťovat. -) Dne [datum] právní zástupce žalobkyně založil do spisu listinné důkazy a dále dva nově označené a soud požádal, aby vyžádal spisy OSP5, sp. zn. [spisová značka], OSZ pro [část Prahy] zn. [spisová značka] a spis [příjmení] [okres] - sp. zn. [spisová značka]. Téhož dne podal repliku s označením dalších důkazů, aby soud učinil dotazy na Městský soud v Praze a všechny soudy, pro něž je tento soud soudem odvolacím, Krajský soud v Praze a všechny soudy, pro něž je tento soud soudem odvolacím, dotazem na žalovaného 1). -) Dne [datum] dal soud pokyn k vyžádání žalobkyní k důkazu navržených spisů, dne [datum] odpověděl na dotaz OSZ pro [část Prahy] sdělení důvodu zapůjčení spisu [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] OSZ P1 sdělilo, že spisy nemůže být zapůjčen. -) Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum]. -) Dne [datum] soud obdržel vzájemný návrh žalovaných datovaný k [datum] včetně doplnění vyjádření, čítající 15 stran. K podání mělo být dle první strany vyjádření připojeno 30 příloh. Téhož dne soud vzájemný návrh vyloučil k samostatnému projednání. -) Dne [datum] žalobkyně podala repliku k vyjádření žalovaných ze dne [datum] včetně podání, s důkazními návrhy na výslech 9 svědků. Ani u jednoho z nich nebylo uvedeno datum narození ani adresa. Dále žalobkyně navrhla provedení důkazů 6 opatrovnickými spisy, které jsou označeny jménem otce nebo matky, soudem, u kterého má být spis veden, ve 3 případech je uvedena spisová značka, v dalších 3 nikoliv a dále důkazy náhledem na 5 konkrétně specifikovaných webových stránek. -) Dne [datum] se konalo první jednání ve věci, při němž soud prováděl dokazování listinnými důkazy a účastnickým výslechem žalobkyně. Jednání trvalo od 9:00 hodin do 13:05 hodin. Soud dále účastníky řízení poučil o koncentraci řízení. Obě strany označily další důkazy, žalobkyně důkazy v protokolu o jednání sepsané pod 9 odrážkami (mimo jiné svědeckými výpověďmi MUDr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], u kterých nebyly sděleny kontaktní údaje). Za žalované šlo o další 4 důkazní návrhy. Jednání soud odročil na [datum] za účelem pokračování v dokazování. -) Dne [datum] soud žalobkyni vyzval ke sdělení, zda zajistí účast svědků [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na jednání [datum] s tím, že mají-li být svědci předvolávání soudem, žádal o nacionále. Dne [datum] žalobkyně sdělila adresu sídla JUDr. [příjmení], nechtěla uvést adresy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jejichž účast zajistí. -) Na jednání dne [datum] soud vyslechl svědky [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. a [jméno] [příjmení]. Jednání odročil na [datum] za účelem pokračování v dokazování. -) Dne [datum] se soud tázal právního zástupce žalobkyně, zda zajistí účast svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] na jednání s tím, že mají - li být svědci předvoláni soudem, žádal o jejich iniciále. Právní zástupce žalobkyně nereagoval. -) Na jednání dne [datum] k dotazu soudu žalobkyně uvedla, že svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení] se nedostavily. Byly přítomny dvě jiné svědkyně. Soud jednání odročil na [datum] a žádal účastníky, aby příště podali včasnou informaci o výslechu svědků. Zástupci žalobkyně uložil, aby nejpozději do [datum] ověřil, zda jsou svědkyně schopny přijít či nikoliv a podal o tom soudu zprávu. -) Dne [datum] informoval právní zástupce žalobkyně, že svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení] se na jednání nedostaví. Žádal o sdělení, zda se mají pokusit zajistit jiné svědky. Z tohoto důvodu soud dne [datum] jednání přeodročil na [datum] z důvodu neúčasti předvolaných svědků s tím, že nově nařízený termín se vztahuje i na svědkyně [příjmení] a [příjmení]. Současně žádal o iniciále svědkyně [příjmení], aby ji mohl předvolat. -) Z důvodu pracovní neschopnosti soudce bylo ústní jednání nařízené na [datum] zrušeno. Dne [datum] nařídil nové jednání na [datum], právnímu zástupci žalobkyně sdělil, že nově nařízený termín se vztahuje i na svědkyně [příjmení] a [příjmení]. -) Na jednání dne [datum] byla konstatována změna v obsazení senátu. Právní zástupce žalobkyně konstatoval omluvu obou svědků s tím, nechť je předvolá soud, neboť někteří se bojí. Soud konstatoval dosavadní průběh řízení a provedl listinné důkazy. Z protokolu o jednání vyplývá, že mezi právními zástupci účastníků bylo komunikováno zvýšeným hlasem a že předseda senátu musel situaci v jednací síni uklidňovat. Jednání bylo odročeno na [datum] za účelem pokračování v dokazování s tím, nechť zástupce žalobkyně sdělí údaje k předvolání svědků. Zástupce žalobkyně tak učinil bez dat narození svědků dne [datum]. [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že byla navržena pod jménem [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl nové jméno, které bylo sděleno žalovaným při jednání. U svědkyně [příjmení] adresu [adresa]. -) Soud dne [datum] předvolal svědkyně [příjmení] a [příjmení] na žalobkyní sdělené adresy, současně žádal kontakt na další svědky. Dne [datum] urgoval údaje svědkyně [příjmení]. Právní zástupce žalobkyně sdělil soudu ohledně svědkyně [příjmení] jednu adresu v [obec a číslo] a jednu v Kladně. Na adrese [adresa]. -) Dne [datum] se konalo další jednání ve věci, někteří z volaných svědků se nedostavili. Soud prováděl další listinné důkazy a jednání odročil na [datum] za účelem doplnění dokazování. -) Následně byly předvolávány svědkyně [příjmení] a [příjmení], obálky se však vrátily zpět. Svědkyni [příjmení] se pak soud pokusil předvolat prostřednictvím soudního doručovatele. Na dvou adresách však nebyla zastižena. Dne [datum] se svědkyni [příjmení] podařilo doručit předvolání na adresu [adresa]. -) Na jednání dne [datum] soud vyslechl svědkyně [příjmení] a [příjmení]. S ohledem na důkazní návrhy jednání odročil na neurčito. -) Dne [datum] nařídil jednání na [datum] a předvolal další svědkyně. Na tomto jednání vyslechl svědkyně [příjmení] a [příjmení]. Současně žalobkyni poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Jednání odročil na [datum] z důvodu důkazní situace a posléze z technických důvodů na straně soudu na den [datum]. Při tomto jednání provedl k důkazu listiny z opatrovnického spisu PhDr. [příjmení], dále listiny z opatrovnického spisu dětí [příjmení] a další listinné důkazy. Jednání odročil na [datum] za účelem doplnění dokazování daňovými přiznáními žalobkyně. -) Dne [datum] právní zástupce MUDr. [příjmení] podal dvanáctistránkové vyjádření spolu s dalšími listinami (č. l. 373 - 432). Na jednání dne [datum] soud provedl důkazy daňovými přiznáními a dalšími listinnými důkazy, rozhodl o zamítnutí dalších důkazních návrhů a ve věci rozhodl (žalobě částečně vyhověl). Rozsudek doručil dne [datum], žalobkyně a spol. MUDr. [právnická osoba] proti němu podaly odvolání. Spol. MUDr. [právnická osoba] se následně odvolala i proti usnesení o nákladech státu. Žalobkyně současně [datum] požádala o zproštění od placení soudního poplatku, nedostála však výzvě soudu ze dne [datum] k doložení potvrzení o osobních a majetkových poměrech a doložila v něm uvedené skutečnosti. Soud jí proto usnesením ze dne [datum] osvobození nepřiznal. -) Dne [datum] spis zaslal Krajskému soudu v Praze, který dne [datum] nařídil jednání na [datum]. Toto jednání bylo dne [datum] odročeno na neurčito z důvodu onemocnění členů senátu. Dne [datum] bylo nařízeno na [datum]. -) Dne [datum] požádal právní zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize, soud mu vyhověl a jednání odročil na [datum] a následně na [datum] z důvodu mimořádného opatření vyhlášeného vládou ČR. -) Na jednání [datum] mimo jiné právní zástupce žalobkyně do spisu založil podání z téhož dne včetně složky listin. Listiny soud založil do spisu na č. l. 563 - 589 a jednání odročil na [datum] za účelem seznámení se s předloženými listinami. Dne [datum] právní zástupce žalovaného žádal o odročení jednání z důvodu onemocnění Covid 19, soud jednání odvolal a současně sdělil, že se nebude doplňovat ani opakovat dokazování a rozhodne bez jednání. -) Dne [datum] rozhodl, rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze v nákladovém výroku, jinak jej potvrdil. Po prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozsudku účastníci rozsudek obdrželi dne [datum]. -) Dne [datum] proti němu podala spol. MUDr. [právnická osoba] dovolání. Soud prvního stupně dne [datum] spis odeslal Nejvyššímu soudu ČR, dne [datum] se k němu vyjádřila žalobkyně. Do rozhodnutí soudu prvního stupně dovolací soud nerozhodl.

6. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval dle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk). Odkázal i na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, například rozsudek sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, či 30 Cdo 1445/2016.

7. K jednotlivým kritériím ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk uvedl následující:

8. Ke kritériu délky řízení, že řízení bylo zahájeno žalobou žalobkyně ze dne [datum]. Rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen [datum] a soud v zákonné lhůtě rozeslal jeho písemné vyhotovení. Odvolání podaly obě strany. Dne [datum] rozhodl odvolací soud a rozsudek byl dne [datum] rozeslán účastníkům. Dovolání proti němu nepodala žalobkyně, ale jiný účastník řízení, dne [datum] byl spis postoupen Nejvyššímu soudu ČR. Do doby rozhodnutí soudu prvního stupně o dovolání nebylo rozhodnuto. Soud prvního stupně uzavřel, že celkovou délku řízení nelze považovat za přiměřenou.

9. Na druhou stranu nelze jako relevantní pro účely odškodnění určit celou délku řízení, neboť jsou dané okolnosti, které řízení prodloužily a nelze je přičítat k tíži státu. Jako takové období vymezil dobu od 5. 2. do [datum] s tím, že dne [datum] se mělo konat první jednání odvolacího soudu. To bylo dne [datum] odročeno z důvodu onemocnění člena senátu. Tuto skutečnost lze přirovnat k vis maior, kterou nelze předem předvídat, ovlivnit a nelze ji tak klást k tíži státu. Onemocnění je běžnou součástí života. S ohledem na složitost řízení nebylo reálné věc vyřešit zástupem senátu. [příjmení] jednání bylo nařízeno na [datum], následně právní zástupce žalobkyně žádal o odročení z důvodu kolize. Soud mu vyhověl a jednání odročil na [datum]. Toto odročení opět nelze klást k tíži státu. Jednání nařízené na [datum] bylo následně odročeno na [datum] z důvodu mimořádného opatření vyhlášeného vládou ČR s ohledem na pandemii Covid 19. Protože Česká republika neměla v době začátku pandemie s nemocí dostatek zkušeností, lze odročení jednání přičíst rovněž k vis maior. Na jednání dne [datum] žalobkyně založila do spisu podání z téhož dne včetně složky listin a stejnopisy byly předány druhé straně. Listiny byly založeny do spisu na č. l. 559 až 589 a jednání bylo odročeno na seznámení s nimi na den [datum]. Soud k této věci uvedl, že odročení ani tohoto jednání nelze klást k tíži státu, ale žalobkyně, neboť pokud bylo teprve na ústním jednání předloženo obsáhlé podání, čítající 30 stran, nemohl odvolací soud na tomto jednání rozhodnout, neměl-li rozhodovat svévolně bez ohledu na nové vyjádření žalobkyně a nově založené listiny. Ani dobu od [datum] do října 2020 proto nelze klást k tíži soudu. Dne [datum] zástupce žalované požádal o odročení jednání z důvodu onemocnění Covid 19, jednání bylo odvoláno, současně soud účastníkům sdělil, že nebude doplňovat ani opakovat dokazování a rozhodne bez jednání. Účastníky vyzval k písemnému podání závěrečných řečí. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum] Ani délku řízení od [datum] do jeho skončení nelze klást k tíži státu s ohledem na onemocnění zástupce žalované virem Covid 19. Shrnul, že odvolací soud ve věci rozhodoval bez doplnění či zopakování dokazování, na jediném jednání, pokud by měl soud včas veškerá podání a listiny tak, aby se mohl s nimi seznámit. To, že tomu tak nebylo, nelze klást k tíži státu. Státu, respektive dovolacímu soudu nelze klást k tíži, že ve věci nerozhodl od [datum], což je den, kdy soud prvního stupně v dané věci žádal o zapůjčení spisu za účelem jeho zajištění k jednání dne [datum], prostudování spisu soudcem a seznámení se s ním i za účelem poskytnutí možnosti seznámení se se spisem žalované, která již ve vyjádření k žalobě tvrdila, že se v té době nemohla vyjádřit ke kritériu složitosti řízení, protože spis neměla k dispozici. Ke konceptu vyvratitelnosti domněnky vzniku nemajetkové újmy soud prvního stupně uvedl, že ji lze těžko vyvracet v případě nemožnosti prostudování spisu. Do relevantní délky řízení pro účely odškodnění proto nezapočítal dobu od [datum] do doby vyhlášení rozsudku odškodňovacího soudu prvního stupně. Proto jako relevantní délku řízení určil dobu od [datum] do [datum] (tři roky a deset měsíců) a dále od [datum] do [datum] (jeden rok, šest a půl měsíce). Relevantní délka dosud neskončeného řízení tak činí pět let a čtyři a půl měsíce. Dovodil, že tuto délku nelze dostatečně odškodnit satisfakcí ve formě omluvy a konstatování porušení práva, ale je třeba přiznat zadostiučinění peněžité. Při určování jeho výše vyšel ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a základní částku, kterou následně modifikoval kritérii § 31a odst. 3 OdpŠk, stanovil ve výši [částka].

10. Ke kritériu složitost řízení uvedl, že posuzované řízení bylo extrémně složité skutkově i právně. Předmětem řízení byla ochrana osobnosti žalobkyně, a v takovém řízení je třeba zjišťovat existenci zásahu způsobilého zasáhnout do osobnostních práv člověka a posuzovat jeho oprávněnost či neoprávněnost za situace, kdy hranice mezi nimi může být tenká. Bylo třeba poměřovat ústavně zaručené právo na svobodu projevu dle článku 17 usnesení předsednictva [obec] národní rady ze dne [datum] o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) s právem na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí dle článku 6 Listiny. Věc se týkala i práva na soudní ochranu ve smyslu článku 36 Listiny. Žalovaní byli přesvědčeni o oprávněnosti podání návrhu na omezení svéprávnosti žalobkyně, a žalobkyně, v jejíž prospěch bylo pravomocně rozhodnuto, trvala na nedůvodnosti návrhu. Základ sporu spočíval v opatrovnickém řízení, týkajícím se dětí jednoho ze žalovaných, a žalobkyně v tomto řízení zpracovala relevantní zprávu. Pro vývoj ve vztahu k otázce péče byla důkazně relevantní zpráva žalobkyně, vycházející z práva na rodinný život dle článku 32 Listiny. Soud prvního stupně nesdílel tvrzení žalobkyně, že délka řízení měla být mimo jiné zapříčiněna bezbřehým dokazováním nezkušeného soudce, neboť již z výčtu specifikovaných důkazních návrhů je zřejmé, že obě strany navrhly extrémní množství důkazů. V případě neprovedení důkazů navíc existuje riziko, že tím soud zasáhne do práva účastníka na spravedlivý proces. Ten proti tomu bude brojit, v případě nutnosti rozsáhlejšího doplnění dokazování může být věc odvolacím soudem zrušena, což délku řízení prodlouží. Výsledkem pečlivého a časově náročného důkazního řízení soudu prvního stupně bylo, že odvolací soud dokazování shledal dostatečné a rozhodl na základě soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu. Řízení bylo složité i z důvodu nutnosti zajištění některých důkazů soudem, soud vyžádal celé spisy z jiných řízení a zapůjčení spisu často bránilo probíhající řízení. Navíc OSZ [obec a číslo] spis odmítlo zapůjčit. Složitost řízení ovlivnily i špatné vztahy mezi účastníky, kdy soudce musel jejich chování v jednací síni usměrňovat. Z tohoto důvodu soud prvního stupně ponížil základní částku o 80 %, neboť k tíži státu nelze přičítat extrémní právní ani skutkovou složitost včetně obrovského množství navržených důkazů.

11. Ke kritériu jednání poškozeného, jímž přispěl k průtahům v řízení, soud uvedl, že k délce řízení přispěla i žalobkyně. K žalobě, podané dne [datum], nepřiložila listinné důkazy, což odůvodnila jejich obsáhlostí, což lze pochopit, na druhou stranu nelze přičítat k tíži soudu, že je do spisu založila až [datum] na žádost soudu, kdy soud reagoval na urgenci žalobkyně ze dne [datum], směřující k projednání věci. Žalobkyně tím, že listinné důkazy nezaložila dříve, nepřispěla ani k rychlejší přípravě jednání ani k dřívějšímu nařízení prvního jednání. Navíc žalobkyně, kterou tížilo břemeno důkazní, ne vždy řádně, tedy s datem narození a adresou, případně adresou, na které by byl svědek dosažitelný, označovala jí navržené svědky. Soud je proto nemohl předvolat bez nutnosti opakovaného urgování sdělení kontaktních údajů a obesílání různých adres. Konkrétně poukázal například na svědkyni [příjmení], do jejíhož doručování musel zapojit soudního doručovatele, a předchozí opakované pokusy o doručení na adresách uvedených žalobkyní či přímo prostřednictvím žalobkyně byly neúspěšné. Stejně tak nelze soudu vytýkat, že u svědků, u nichž žalobkyně uvedla, že jejich účast zajistí na jednání, neměl soud relevantní údaje, tito svědci se nedostavili a soud musel následně urgovat jejich údaje tak, aby je mohl předvolat sám. Na základě těchto skutečností soud prvního stupně ponížil základní částku o 20 %.

12. Ke kritériu postupu orgánů veřejné moci během řízení soud prvního stupně uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně o průtazích v první fázi řízení, neboť ty ze zjištěného skutkového stavu nevyplývají, naopak soud prvního stupně činil úkony pravidelně a bez větších prodlev.

13. Ke kritériu dokazování a zajišťování důkazů soud prvního stupně odkázal na shora uvedené hodnocení u kritéria složitosti řízení a jednání poškozeného. Zopakoval, že soud prvního stupně postupoval v důkazním řízení pečlivě, což mělo za následek potvrzení jeho rozsudku odvolacím soudem bez nutnosti doplnění či opakování dokazování. Za takový postup nelze nalézací soud kárat. Naopak žalobkyni lze přisvědčit v tom, že pokud od dubna [rok], kdy byl spis postoupen dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání, do doby vyžádání spisu soudem v květnu [rok], nebylo o dovolání rozhodnuto a ze spisu nevyplývá žádný úkon směřující k rozhodnutí, lze v dovolacím řízení shledat průtah. Tuto skutečnost však soud již zohlednil při úvaze o tom, zda nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení je dán či nikoli, a proto neshledal důvod pro korekci základní částky.

14. Ke kritériu významu řízení pro poškozeného soud prvního stupně uvedl, že odškodňované řízení pro žalobkyni mělo zvýšený význam, jednalo se o neoprávněný zásah do osobnostních práv. Žalobkyně se tímto řízením snažila hájit i svoji profesní integritu. V tomto směru soud nesouhlasil se žalovanou stranou. Uvedl však i to, že kritérium významu řízení pro žalobkyni se nemůže rovnat kritériu složitosti řízení, neboť žalobkyni se obrovského zadostiučinění muselo dostat již právní mocí rozhodnutí o zamítnutí návrhu na omezení svéprávnosti dne [datum] před zahájením odškodňovacího řízení. Navíc žalobkyně si s ohledem na vztahy se žalovanými musela být vědoma nepříjemnosti a složitosti řízení a dost možná i jeho délky. Nelze tak dovodit prvek absolutní nejistoty ohledně průběhu řízení, jímž by se zvyšovala nemajetková újma žalobkyně. Z tohoto důvodu soud prvního stupně za adekvátní navýšení základní částky považoval 40 %.

15. Základní částce, korigované shora uvedenými kritérii, potom odpovídá výsledných [částka]. K tomu soud prvního stupně uvedl i to, že primární újma nebyla žalobkyni způsobena ze strany státu, který se závažných pochybení v řízení nedopustil, jediné závažnější pochybení soud shledal v postupu Nejvyššího soudu. I z tohoto důvodu soud prvního stupně uvedl, že větší újma než ta, odpovídající tomuto přiznanému zadostiučinění, není v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. K zákonnému úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku – o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, soud prvního stupně uvedl, že žalobkyni náleží úrok z prodlení od [datum]. Žádný ze žalobkyní nastíněných argumentů nebyl způsobilý přivodit jiný závěr soudu o počátku prodlení žalované. K nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1612/09 soud prvního stupně uvedl, že jestliže tehdy Ústavní soud uvedl očekávání, že lhůta bude zkrácena, zákonodárce neshledal tento apel natolik naléhavý, pokud do současné doby k legislativní změně v tomto smyslu nepřistoupil. V žalobkyní odkazované věci navíc Ústavní soud podanou ústavní stížnost zamítl a návrh na zrušení § 15 OdpŠk odmítl. Z toho důvodu soud prvního stupně žalobkyni přiznal částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] (do zaplacení) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka], tedy z částky [částka] za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) příprava a převzetí právního zastoupení dle písm. a), 2) uplatnění nároku na náhradu škody - bráno jako úkon výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle písm. d), 3) žaloba dle písm. d), 4) vyjádření ze dne [datum] dle písm. d), 5) vyjádření ze dne [datum] dle písm. d), 6) a 7) účast na jednání dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny, a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

18. O lhůtách k plnění rozhodl dle § 160 o. s. ř. a patnáctidenní lhůtu k plnění přizpůsobil tomu, aby stát měl časový prostor k zajištění splnění uložené povinnosti.

19. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalobkyně, tak i žalovaná.

20. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II a III s návrhem na změnu rozsudku a přiznání dalšího finančního odškodnění včetně příslušenství. Odvolání odůvodnila tím, že soud prvního stupně na základě dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěr, že řízení nebylo zatíženo průtahy, neodpovídá realitě, poukázala na průtahy v období od 27. 5. do [datum]. K odročování nemuselo dojít, pokud k němu došlo, bylo to z nepochopitelných důvodů. Zdůraznila, že písemné podání ze strany účastníka založené při jednání soudu nemůže být důvodem pro odročení jednání o pět měsíců. Odročení bylo o pohodlnosti a neochotě soudců seznámit se s věcí namístě a namístě rozhodnout. Soud prvního stupně věc i nesprávně právně posoudil, jeho rozhodnutí je překvapivé. Úvahy popírají základy odškodňovací praxe za nepřiměřené délky řízení, založené na konstantní judikatuře vyšších soudů. Napadený rozsudek kvalitou odpovídá prvotnímu úkonu soudu ve věci, poukázal na zmatečnost výzvy učiněnou usnesením na č. l. 7, kde soud deklaroval dezorientaci v projednávané materii. Problémem rozhodnutí je nesprávné posouzení celkové délky řízení. Soud prvního stupně odškodnění konstruuje jako odškodnění za určitou fázi řízení za situace, kdy se kompenzuje celková délka řízení. Relevantní délka řízení neexistuje. Poukázala na stanovisko Nejvyššího soudu pod sp. zn. Cpjn 206/2010 i na další rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 227/2014, či 30 Cdo 4318/2013. Soudu vytýkala i ignoraci konstantní judikatury, kdy soud měl ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. vyjít ze stavu řízení ke dni rozhodování. V tomto smyslu poukázala i na závěry, vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3706/2020. Úvahy soudu o pohybu spisu a nezapočítávání doby od 15. 5. do 8. 7. jsou úvahami z jiných sfér. Chybí logika, navíc neorganizuje-li stát justici způsobem odpovídajícím moderní technice a technologii, je to stát, který je za to odpovědný. Pandemii Covid nelze hodnotit jako důvod na straně žalobkyně. Ke složitosti řízení uvedla, že závěr o snížení základní částky z tohoto důvodu o 80 % je neurčitý a nepřezkoumatelný a nelze na něj aplikovat kautely, vyslovené například v rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 2476/15. Citovala i z dalších rozsudků, například pod sp. zn. 30 Cdo 226/2022. Z odůvodnění rozhodnutí podle žalobkyně není seznatelné, jakou„ porci“ tvoří jednotlivé skutečnosti, které judikatura zahrnuje pod obecný pojem složitosti. Ke složitosti právní uvedla, že v řízení nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by vedly k závěru o složitosti věci právě z tohoto hlediska, v tomto smyslu poukázala například na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 14/2010. Poukázala i na to, že kdyby se soud prvního stupně věcí řádně zabýval, zjistil by, že Městský soud v Praze ve věci omezení způsobilosti žalobkyně v odůvodnění rozsudku pod č. j. 30 Co 280/2015-265 uvedl, že hodnotí návrh navrhovatele na úpravu svéprávnosti posuzované (žalobkyně) za zjevně šikanózní výkon práva, zneužívající § 35 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních. K důkazům, které byly ze strany účastníků navrženy nad rámec potřebného dokazování, uvedla, že okolnost, že se soud rozhodl provést všechny důkazy, nesvědčí o specializaci senátu, ale o alibistickém postupu soudu při projednání věci. V tomto smyslu na zářnou neúčelnost poukázal například na výslech JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta a otce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opět poukázala na rozsudky Nejvyššího soudu, například pod sp. zn. 30 Cdo 2182/20. K vlivu žalobkyně na průběh řízení uvedla, že se účastnila jako účastník řízení a vyjma prvního jednání odvolacího soudu nežádala o odročování jednání. Naopak v prvotní fázi žalobkyně vyzývala soud, aby jí zaslal vyjádření žalovaných k žalobě dne [datum]. K tomu, že je jí kladeno k tíži nedodání listinných důkazů do spisu, uvedla, že v době, kdy byla vyzvána k jejich dodání, soud neměl věc připravenou k rozhodování, ale lze s pravděpodobností hraničící s jistotou říci, že neměl ani kauzu prostudovanou. K označení svědků a jejich adres uvedla, že soud na ni klade nároky, neodpovídající povinnostem žalobkyně v rámci civilního řízení. Trvala na tom, že svědky řádně označila. Pokud nebyli dohledáni soudem na označených adresách, soud je mohl dohledat podle svých databází. K průtahům za období od [datum] do 21. 10. téhož roku uvedla, že soud učinil nesprávná skutková zjištění. To, co je přičitatelné rozhodujícímu orgánu, nemůže být kladeno k tíži žalobkyně. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1166/2020. Ke krácení základní částky uvedla, že judikaturou bylo dovozeno, že pro zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním je dostačující krácení či navyšování základní částky o 50 % a soud prvního stupně tuto částku překročil, aniž by to jakkoli odůvodnil. K výroku III (o zamítnutí části příslušenství žalovaného nároku) uvedla, že je formulován zmatečně, nesystematicky a měl být součástí výroku II. Rozsudek by tak byl jednoduchý a čitelný.

21. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání i žalovaná, proti výrokům I a IV, s návrhem na jejich změnu ve prospěch žalované. Doplnila, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož není konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě dostačujícím odškodněním. V naříkaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Odkázala na bod 78 rozsudku, v němž je uvedeno, že soud při svém rozhodování zohlednil složitost věci a postup soudu prvního stupně, kterému není možno nic vytknout. Soud však zohlednil předmět řízení a postup Nejvyššího soudu v dovolacím řízení a dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Postup soudu druhého stupně soud při rozhodování o nepřiměřené délce řízení nezohlednil, byť z odůvodnění (body 74, 75 a 77) vyplývá, že ani postupu soudu druhého stupně nelze klást za vinu žádné pochybení. Ke kritériu postupu orgánů veřejné moci uvedla, že je evidentní, že ani v postupu soudu prvního ani druhého stupně nelze shledat žádná pochybení, nesprávný úřední postup soud shledal pouze v dovolacím řízení. Délka dovolacího řízení však celkovou délku naříkaného řízení podstatně nenavyšuje. Soud odpověď na otázku, zda je dán odpovědnostní titul, dává v bodě 78 rozsudku, dle žalované však není jasné, jak k ní došel. Soud totiž uvedl, že vzhledem ke složitosti věci není dán nesprávný úřední postup, ale vzhledem k předmětu řízení ano. Při stanovení výše zadostiučinění však hledisko složitosti věci hodnotil dvakrát. Silnější než hledisko významu předmětu řízení – 80 % a 40 %. Žalovaná si je vědoma, že hledisko předmětu řízení není zcela totožné s hlediskem významu předmětu řízení pro poškozeného, na druhou stranu věc nelze posuzovat čistě matematicky. Shrnula, že stran úvah o tom, zda je dán odpovědnostní titul, není rozhodnutí soudu prvního stupně řádně odůvodněno. Dospěl-li by odvolací soud k závěru, že délka naříkaného řízení je nepřiměřená, je výše přiznaného zadostiučinění neadekvátní. Žalovaná považuje navýšení základní částky o 40 % z hlediska významu předmětu řízení za nepřiměřené. Nesouhlasila ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení včetně otázky jejich výše.

22. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že se žalovanou lze souhlasit v tom, že napadený rozsudek je zmatečný, úvahy v něm nelogické a odůvodnění není přesvědčivé. Žalovaná však oportunisticky využívá nesmyslné závěry či úvahy soudu prvního stupně pro svoji argumentaci, rozpornou s konstantní judikaturou. Žalovaná svým odvoláním popírá samotné základy práva na spravedlivý proces. K náhradě nákladů řízení uvedla, že se jednalo o účelně vynaložené náklady, existence a účelnost úkonů vyplývala z neznalosti problematiky odškodňování ze strany soudkyně. Porušení principu„ iura novit curia“ ze strany soudce je kolaterální škodou, kterou účastníci musí bohužel snášet.

23. I žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobkyně a považovala je za nedůvodné. Žalobkyně navrhla za řízení značné množství důkazních prostředků, dokazování jimi včetně dokazování účastnickým výslechem žalobkyně, svědeckými výpověďmi a enormním množstvím listinných důkazů bylo časově náročné. Tvrzení žalobkyně, že její vlastní návrhy na dokazování byly nadbytečné, je ryze účelové. Nesouhlasila ani s tvrzením žalobkyně v odvolání, že se na délce řízení nijak nepodílela. Souhlasí se soudem prvního stupně potud, že žalobkyně se podílela na délce řízení tím, že například nepřiložila listiny k žalobě, řádně neoznačovala důkazy a včas nepodávala mnohastránková písemná vyjádření. Nadto sama přispívala k délce řízení například podáním návrhu na osvobození od soudních poplatků, ačkoli jí vzhledem k jejím majetkovým poměrům muselo být zřejmé, že žádost není důvodná.

24. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně zdůraznila, že soud prvního stupně nesprávně nehodnotil zvýšení významu řízení pro ni a v tomto smyslu se neřídil závaznou judikaturou. V těchto typech řízení je třeba jednat rychle a bezodkladně. Jako neakceptovatelné označila snížení základního ohodnocení částky o 80 %. Zdůraznila, že posuzované řízení je nyní již skončeno ke dni [datum]. Podle ní by měla být odškodněna vyšší roční částkou než [částka] s ohledem na ekonomickou situaci, která se od sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu změnila.

25. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle odvolání obou stran, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání zásadně nejsou důvodná a ke změně ohledně výše ohodnocení částky odškodnění došlo v důsledku běhu času.

26. Odvolací soud vyšel při posuzování důvodnosti žaloby z téže právní úpravy jako soud prvního stupně (§ 13 odst. 1, § 31a odst. 2, § 31a odst. 3 OdpŠk).

27. Předmětem projednávané věci je zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem - nepřiměřenou délkou nalézacího řízení o návrhu žalobkyně na ochranu osobnosti. Dovolací řízení v naříkaném řízení trvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu, a v důsledku toho bylo i celé řízení nepřiměřeně dlouhé. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podrobně zdůvodněným pod bodem 78, potud, že zejména s ohledem na předmět posuzovaného řízení je třeba učinit satisfakci formou relutární náhrady a odškodnění formou omluvy by bylo nedostatečné.

28. K celkové délce řízení (§ 31a odst. 3 písm. a/ OdpŠk), známé teprve v odvolacím řízení, na rozdíl od řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud uvádí, že pravomocně skončilo a lze již vycházet z jeho přesně dané délky od [datum] do [datum], tedy 6 let, 6 měsíců a 17 dnů. Odvolací soud se neztotožňuje se soudem prvního stupně, pracujícím s termínem relevantní doba řízení, a ve světle jednotné rozhodovací praxe při posuzování délky řízení vycházel z celkové doby trvání řízení. Námitka žalobkyně je proto důvodná.

29. Žalobkyně v odvolání dále požadovala odškodnění vyšší roční částkou (za prvé dva roky polovic) než základní [částka]. Ve smyslu Nejvyššího soudu je třeba poskytnout odškodnění vyšší roční částkou zejména v případech extrémní délky řízení (násobné než by řízení mělo obecně trvat) či dlouhých období nečinnosti soudu. Takové neobvyklé okolnosti však v posuzovaném řízení nebyly zjištěny. K průtahu na straně Nejvyššího soudu při rozhodování o dovolání odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně právě z této skutkové okolnosti dovodil nemajetkovou újmu na straně žalobkyně, kterou je třeba odškodnit v penězích, protože v řízení jinak nedošlo k průtahům ani v řízení prvostupňovém, ani odvolacím (jak shora uvedeno). Odvolací soud v tomto směru rovněž souhlasí se závěry soudu prvního stupně, uvedenými pod bodem 78 odůvodnění. Z téhož důvodu nebylo třeba navyšovat roční odškodnění.

30. K poukazu žalobkyně na aktuální ekonomickou situaci, která se od sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu (sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]) změnila, odvolací soud uvádí, že ani dle aktuální soudní judikatury k otázce vlivu změny životní úrovně na výši ročního odškodnění, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, není důvod se od již vyjádřených závěrů jakkoli odchylovat. Kromě toho z části VI stanoviska vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva Nejvyšší soud i aktuálně uvedl, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nadále jinak, odvolací soud v tomto směru odkazuje např. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1388/2021, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1433/2020 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1844/21 Odvolací soud v tomto smyslu dále odkazuje i na závěry v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21. Odvolací námitku v tomto smyslu žalobkyně tak odvolací soud neshledal důvodnou.

31. Základní výše odškodnění při shora uvedené délce řízení (6 let, 6 měsíců a 17 dnů) proto činí částku [částka] a odvolací soud ji dále modifikoval ve smyslu právní úpravy § 31a odst. 3 písm. b/, c/, d/ a e/ OdpŠk.

32. Ke kritériu dle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk – složitost řízení, soud prvního stupně uvedl, že bylo mimořádně složité jak skutkově, tak i právně, a odvolací soud s tímto hodnocením souhlasí včetně toho, že složitost řízení vyplývala již ze samotného předmětu sporu. Žalobkyně v tomto směru soudu v naříkaném řízení vytýkala„ bezbřehost“ jeho dokazování, a odvolací soud s touto námitkou nesouhlasí. Nelze soudu prvního stupně vytýkat provedení veškerých navrhovaných důkazů zejména v situaci, kdy tyto důkazy navrhovala i strana, na obšírnost dokazování nyní poukazující. Navíc žalobkyně byla v řízení právně zastoupena, a advokátu, mající obdobné vzdělání jako soudce, musí být zřejmé, které důkazy jsou pro požadovaný nárok podstatné a které nikoli, neboť i tato skutečnost je důvodem, proč se účastníci v řízení nechávají zastoupit osobou práva znalou a na rozdíl od nich objektivní. Proto navrhovala-li žalobkyně soudu k důkazu i důkazy takové, které sama za relevantní nepovažovala, nelze jejich provedení soudem (a v důsledku toho prodloužení řízení) přičítat na vrub státu. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že právě vyčerpávající množství provedení dokazování umožnilo odvolacímu soudu ve věci rozhodnout výhradně na podkladu dokazování, provedeného soudem prvního stupně. S ohledem na předmět řízení byla věc složitá i po právní stránce, kdy bylo potřeba se vypořádat s množstvím provedených důkazů (výslech svědků, provádění důkazů spisy jiných soudu či institucí včetně důkazů listinných) a učinit tomu odpovídající skutkové i právní závěry. Odvolací soud z těchto důvodů ponížil výši odškodnění o 40 %.

33. Ke kritériu dle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk - v dané věci jednání žalobkyně, odvolací soud, byť se neztotožňuje s úvahou soudu prvního stupně o relevantní délce řízení, zásadně odkazuje na zjištění soudu prvního stupně.

34. V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje povinnost žalobce připojit k návrhu písemné důkazy, jichž se dovolává (§79 odst. 2 o. s. ř.), a každé vyčkávání na sdělení spisové značky projednávané věci či na výzvu soudu (tak jako v dané věci) je v rozporu s touto zákonnou úpravou, a tudíž je nelze klást státním orgánům, konkrétně soudu k tíži. Žalobkyně dokonce soud dne [datum] písemně urgovala o nařízení jednání za situace, kdy listinné důkazy, k nimž v žalobě uvedla, že je připojí po přidělení spisové značky, připojila až posléze na výslovnou žádost soudu ze dne [datum]. Naprosto nelze souhlasit s výtkou žalobkyně, uvedenou v odvolání, že ačkoli nedodala listinné důkazy, soud neměl v době vyzvání k jejich doložení věc jakkoli připravenou k rozhodování a kauzu neměl prostudovanou, neboť tak při absenci listin, potřebných k prokázání tvrzených skutečností, výhradně z důvodů na straně žalobkyně, podstatným způsobem učinit ani nemohl a ze strany žalobkyně tak jde o nepodloženou spekulaci.

35. Ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. je mimo jiné povinností žalobce v žalobě řádně označit důkazy. Z důkazu provedeného obsahem spisu v naříkaném řízení, vedeným Okresním soudem Praha - východ, sp. zn. 19 C 114/2016, však vyplývá, že ani této povinnosti žalobkyně řádně nedostála, neboť neuváděla kontaktní údaje navrhovaných svědků (MUDr. [příjmení], PhDr. [příjmení], MUDr. [příjmení] či svědkyně [příjmení]), řádně nereagovala ani na výzvy soudu ke zjednání nápravy (dotaz na zástupce žalobkyně ze dne [datum], který zůstal bez odpovědi). Opakovaně musela být vyzývána ke sdělování adres navrhovaných svědků ([příjmení], MUDr. [příjmení]) za situace, kdy jejich účast nebyla schopna zajistit. Samozřejmě není povinností účastníků řízení sdělovat data narození navrhovaných svědků, nezdržují-li se však na uváděných adresách, dobu, potřebnou k úřednímu zjišťování jejich pobytu, a z toho plynoucí prodloužení řízení, však nelze přičítat k tíži státu, odvolací soud výslovně zmiňuje dobu, potřebnou ke zjištění pobytu MUDr. [příjmení], která byla řádně předvolána teprve za asistence soudního doručovatele. Obdobné lze vztáhnout i na okolnosti, za nichž žalobkyně požadovala přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť žalobkyně na výzvu soudu o doložení tvrzených skutečností žádným způsobem nereagovala, a prodloužení řízení v důsledku této okolnosti opět nelze přičítat na vrub soudu. Naopak soud k žádosti žalobkyně o odročení jednání pro kolizi s jiným jednáním právního zástupce žalobkyně reagoval promptně, neboť jednání odročil pouze o necelý měsíc, a k prodloužení řízení z tohoto důvodu právě v důsledku postupu soudu nedošlo.

36. Žalobkyně dále prodlužovala řízení bezdůvodným (či nezdůvodněným) předkládáním obsáhlých vyjádření až při jednání soudu (např. při jednání dne [datum], kdy složka listin představuje čl. 563 – 589 spisu). Obecně vzato písemné podání stran, soudu doručené až při jednání, nemusí být důvodem být důvodem pro odročení jednání z toho důvodu, v dané věci tomu tak však bylo s ohledem na obsáhlost podání. Výtky žalobkyně, podle nichž„ odročení bylo o pohodlnosti a neochotě soudců se seznámit s věcí a na místě se rozhodnout“, nelze hodnotit jinak než jako nedůvodné až absurdní, v rozporu s nezbytností absence libovůle či svévole, a naopak požadavku na rozhodování po řádném seznámení se s věcí ke dni rozhodování (§154 odst. 1 o. s. ř.), tedy i s podáními účastníků ve věci, byť doba odročení přesahuje standartní dobu v civilním řízení –přibližně do tří měsíců. Odvolací soud z těchto důvodů ponížil výši odškodnění o 30 %.

37. Ke kritériu dle § 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk – postup orgánů veřejné moci v řízení odvolací soud uvádí, že ze strany soudu došlo k průtahům v rámci dovolacího řízení a tím k prodloužení celkové délky řízení, a jak shora uvedeno, byla tato okolnost zásadním důvodem preference peněžitého odškodnění před omluvou. Na druhou stranu odvolací soud nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, týkajícími se odročování soudních jednání pro onemocnění na straně soudu, protože jde o okolnosti, které nelze klást k tíži účastníků řízení, ale pouze státnímu orgánu. Obdobné platí i pro odročení jednání v době pandemie Covid 19, protože ačkoli tak soud učinil na základě doporučení Ministerstva spravedlnosti ČR z března [rok], jde o okolnosti na straně soudu. Odvolací soud z těchto důvodů ponížil odškodnění o 30 %.

38. Ke kritériu dle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk - význam řízení pro žalobkyni jako pro poškozenou odvolací soud uvádí, že se ztotožňuje s hodnocením soudu prvního stupně, v odůvodnění rozsudku uvedeným pod bodem 92, a pro stručnost na ně zcela odkazuje. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud z těchto důvodů odškodnění navýšil o 40 %.

39. Výsledná částka odškodnění po provedených korekcích představuje částku [částka] ([částka] – [částka]). Protože ze strany soudu prvního stupně byla žalobkyni přiznána částka [částka] [anonymizováno] K, uložil soud žalované ještě povinnost uhradit jí částku [částka] Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím věcném výroku I postupem dle § 219 o. s. ř potvrdil, v zamítavých výrocích II a III jej změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a uložil žalobkyni povinnost úhrady částky [částka] s 8,75 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, v téže lhůtě a z týchž důvodů jako soud prvního stupně.

40. K požadavku žalobkyně na přiznání úroků z prodlení odchylně od úpravy, provedené § 14, § 15 OdpŠk, zejména § 15 odst. 2 OdpŠk, odvolací soud rovněž zcela souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru (uvedeném pod bodem 95 odůvodnění), podle něhož přiznání odškodnění před tam uvedenou dobou nemá oporu v platném právu, a požadavku žalobkyně v tomto směru tak nevyhověl ani odvolací soud.

41. Žalobkyně v odvolání konečně soudu prvního stupně vytýkala i formulaci zamítavých výroků II a III. Byť soud prvního stupně v tomto smyslu nezvolil nejkratší a obvykle užívanou verzi, přesto rozhodl o celém předmětu řízení (§152 odst. 2 o. s. ř.) a zásadně mu tak po procesní stránce nelze nic vytknout, ani námitka žalobkyně o nesystematickém zařazení nároků tak není důvodná.

42. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. vzhledem k tomu, že procesní úspěch v řízení jako celku svědčí žalobkyni. K nákladům před soudem prvního stupně připočetl ještě náklady v odvolacím řízení, sestávající z odměny za zastoupení advokátem po [částka] za 3 a úkonů právní služby, jimiž jsou sepis odvolání dne [datum], vyjádření k odvolání žalované dne [datum], účast na odvolacím jednání dne [datum] a účast na vyhlášení rozsudku dne [datum], spolu se čtyřmi paušálními náhradami hotových výdajů po [částka] včetně náhrady 21 % DPH ([částka]), celkem [částka]. Spolu s náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] uložil odvolací soud žalované úhradu částky [částka] na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě, odpovídající možnostem státního orgánu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).