75 C 72/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní [celé jméno řešitele] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 10 slov] sídlem [adresa] pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky jdoucím od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 173 750 Kč se žaloba zamítá.

III. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky 26 250 Kč jdoucím od 18. 4. 2021 do 17. 8. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 173 750 Kč jdoucím od 18. 8. 2021 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši, 33 036,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 8. 2021 domáhala přiznání peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobená nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 114/2019, které dosud probíhá. Žalobkyně je účastníkem tohoto řízení, jehož předmětem je ochrana osobnosti žalobkyně. U takového typu řízení se presumuje vyšší význam věci pro účastníka. Žádala odškodnění do dne ukončení tohoto řízení či do dne vydání rozhodnutí v této věci. Dle žalobních tvrzení nárok na náhradu škody uplatnila u žalované dne 17. 2. 2021. V žalobě žalobkyně uvedla, že má za to, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky, mimo jiné i s odkazem na orbiter dictum obsažené v nálezu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1612/09, ve kterém Ústavní soud před více jak 11 lety uvedl, že očekává, že délka lhůty stanovená v § 15 zákona č. 82/1998 Sb. bude v blízké době zákonodárcem zkrácena. Proto žádala přiznání úroku z prodlení již od 18. 4. 2021.

2. Žalovaná namítala, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Vzhledem k tomu, že věc se v době, kdy se na výzvu soudu dle §114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) vyjadřovala k žalobě, spis nacházel u Nejvyššího soudu, nemohla zhodnotit složitost řízení. Namítala však, že z judikatury Nejvyššího soudu se nepodává, že by řízení na ochranu osobnosti mělo automaticky zvýšený význam. Namítala, že úrok z prodlení může žalobkyni náležet nejdříve od 18. 8. 2021. Současně sdělila, že souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.

3. S ohledem na skutečnost, že žalovaná vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a současně si byl soud vědom skutečnosti, že odškodňované řízení stále trvá, a je proto na místě minimalizovat dobu, po kterou bude mít odškodňovací soud zapůjčen spisovou dokumentaci tak, aby se délka odškodňovaného řízení z důvodu přesunu spisové dokumentace neprodlužovala déle než je nezbytné, vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 4. 2. 2021, č.j. 75 C 72/2021-25, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Současně soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení v tom směru jakým způsobem a na základě jakých skutečností žalobkyně dospěla k výši žalobou uplatněné částky.

4. Na to bylo žalobkyní sděleno, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání nesouhlasí. Žalobní tvrzení doplnila tak, že uvedla, že základní skutečností, proč bylo řízení vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu, je otázka zvoleného postupu soudu prvního stupně. Dle doplněných žalobních tvrzení mělo být řízení v počáteční fázi zatíženo nečinností soudu, která má základ ve změně v obsazení senátu, další fáze měla být poznamenána nezkušeností soudce a bezbřehým dokazováním a v poslední fázi dovolacího řízení se dá hovořit o průtazích v řízení.

5. Dne 11. 4. 2021 byl do spisu založen zápis o dohodě, na základě kterého měl v řízení za žalovanou jednat [anonymizováno 8 slov]) dle § 6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb. Současně bylo [anonymizováno] sděleno, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

6. Na jednání konaném dne 1. 7. 2022 žalobkyně uvedla, že řízení vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 114/2016, které bylo zahájeno dne 27. 3. 2016 a dosud nebylo skončeno dovolací řízení, je nepřiměřeně dlouhé. V důsledku nepřiměřené délky řízení žalobkyni vznikla újma a žalobou uplatněný nárok by ji měl kompenzovat. Zopakovala, že vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla ochrana osobnosti, mělo pro žalobkyni řízení zvýšený význam.

7. Žalovaná prostřednictvím [anonymizováno 7 slov] (§ 6 zákona č. 201/2002 Sb., zákona o zastupování státu ve věcech majetkových) na obranu proti žalobě na jednání uvedla, že má za to, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Ve věci bylo postupováno plynule a bez průtahů. Věc byla složitá po skutkové i právní stránce. Ve věci bylo navrhováno velké množství důkazů z obou stran. Tomu odpovídala délka řízení. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná shledala standardním, nikoliv zvýšeným. Od právní moci rozsudku spatřuje význam snížený. Setrvala na tom, že žalobkyně požaduje úrok z prodlení od nesprávného data, kdy nezohledňuje šestiměsíční lhůtu pro předběžné uplatnění nároku. V rámci reakce na jednání čtený spis uvedla, že soud se musel vypořádávat také s dohledáváním kontaktů na některé svědky. Pokud by soud přesto přiznal peněžité zadostiučinění, požádala o stanovení 15 denní pariční lhůty, neboť by plnění šlo ze státního rozpočtu.

8. Skutkový stav, ze kterého soud při rozhodnutí vycházel, je následující:

9. Žalobkyně u žalované uplatila dne 17. 2. 2021 nárok na náhradu nemajetkové újmy (nárok na zadostiučinění za průtahy z 17.12.2021, potvrzení o přijetí žádosti), nárok nebyl dobrovolně uspokojen a žádost nebyla vyřízena, o čemž ostatně v řízení nebylo [anonymizováno].

10. Ze spisu Okresního soudu Praha - východ, sp. zn. 19 C 114/2016 soud zjistil, že: 11. 27. 3. 2016 byla Okresnímu soudu pro Prahu východ podána žaloba na ochranu osobnosti, kterou se žalobkyně domáhala po žalované 1) [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaném 2) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] peněžitého zadostiučinění ve výši 1 200 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je [anonymizováno], která na žádost bývalé manželky [příjmení] [příjmení], paní [příjmení] [jméno] [příjmení] vyšetřila jejich dvě nezletilé děti. Žalobkyně vydala [anonymizováno] zprávu, kde se vyjádřila ve prospěch střídavé péče. Dospěla k závěru, že děti mají pozitivní vztah k oběma rodičům a rodiče jsou schopni se domlouvat na výchově, pokud jim do toho nebude zasahovat zejm. otec [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po vydání [anonymizováno] zprávy začal [jméno] [příjmení] různými stížnostmi a trestními oznámeními, což vyvrcholilo podáním návrhu na omezení svéprávnosti, který měl být podán šikanózně s cílem žalobkyni dehonestovat. [jméno] [příjmení] žalobkyni pronásledoval, mj. i soukromým detektivem. Obtěžování žalobkyně mělo dále probíhat dle žalobkyně nesmyslnými vyjádřeními u soudních jednání v 6 let táhnoucím se opatrovnickém řízení u Okresního soudu Praha - východ 30 P 32/2010 [anonymizováno] [příjmení] následně podal trestní oznámení pro podezření z přípravy jeho nájemné vraždy. To bylo odloženo s odůvodněním, že se jedná o účelové a nepravdivé oznámení a bylo konstatováno, že [anonymizováno] [příjmení] podal na [anonymizována dvě slova] a žalobkyni velké množství trestích oznámení. Návrh na omezení svéprávnosti žalobkyně byl ze strany p. [příjmení] podán dne 27. 3. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 5. Ten se o podaném návrhu na omezení svéprávnosti vyjadřoval v médiích, vyšel článek na webovém serveru. Tuto informaci šířil i mezi dalšími osobami, zejm. v řadách otců a militantních prootcovských organizací, které je začaly šířit na internetu. Také zasílal anonymní emaily s informací o opatrovnickém řízení na státní orgány. Řízení o omezení svéprávnosti bylo komplikováno vznesením námitky podjatosti soudkyně ze strany žalované 1 a snahy o vstup dalšího účastníka do řízení na straně navrhovatele, který se připojil k návrhu na omezení svéprávnosti z podnětu žalovaného 2. V řízení o omezení svéprávnosti byl jmenován znalec, který dospěl k závěru, že žalobkyně netrpí žádnou [anonymizována dvě slova] Ani na jedno jednání se [anonymizováno] [příjmení] nedostavil a 26. 3. 2015 byl jeho návrh zamítnut. Proti němu podal [anonymizováno] [příjmení] odvolání. Ten však prvostupňové rozhodnutí potvrdil a konstatoval, že podání návrhu je fakticky osobním vyřizováním účtů. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 7. 1. 2016. Podáním návrhu na zahájení řízení o omezení svéprávnosti, vedením tohoto řízení a šířením stejnopisu návrhu, měla žalobkyni vzniknout újma v podobě hrubého zásahu do jejích osobnostních práv. V žalobě byly navrženy tyto důkazy: 1) výslech žalobkyně, 2) výpis z obchodního rejstříku společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], 3) spis Obvodního soudu pro Prahu 5 Nc 1132/2013, 4) spis Okresního soudu pro [část Prahy] 30 P 32/2010, 5) výslech svědkyně [jméno] [příjmení], bytem [adresa], 6) výslech [anonymizováno] [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů), 7) výslech [anonymizováno] [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů), 8) trestní oznámení žalobkyně z 16.2.2015, 9) spisem Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy], 10) spisem Okresního soudu pro Prahu východ pod sp. zn. 2 T 52/2015, 11) výslech [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [název soudu], 12) článkem z [anonymizována dvě slova], 13) článkem z webových stránek [anonymizováno], 14) článkem z webových stránek [webová adresa], 15) vyrozuměním KSZ v [obec], OS v [obec], OS v [obec], NSZ, OSZ pro [část Prahy] v [obec], OS pro [část Prahy] v [obec], KS v [obec], OSZ pro [část Prahy] v [obec], OSZ pro [část Prahy] v [obec], OSZ - [okres] 16) zprávou policejního prezidenta, 17) výslech advokátky [jméno] [příjmení], advokátky, sídlem [adresa] 18) výslech [jméno] [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů), 19) výslech [jméno] [příjmení] (bez uvedení kontaktních údajů). V žalobě je uvedeno, že listinné důkazy budou zaslány po přidělení spisové značky k žalobě samostatnými podáními z důvodu jejich datové obsáhlosti.

12. Dne 11. 5. 2016 byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku. 8. 6. 2016 byli žalovaní vyzváni k vyjádření k žalobě. 28. 7. 2016 bylo z jejich strany podáno stručné vyjádření spolu s žádostí o prodloužení lhůty do 11. 7. 2016. Dne 30. 6. 2016 byli žalovaní vyzváni k doložení plných mocí.

13. Dne 11. 7. 2016 bylo ze strany právního zástupce žalovaných podáno vyjádření, které čítalo 11 stran. Žalovaní namítali nesprávnost rozhodnutí o omezení svéprávnosti a současně nesprávnost odborného vyjádření zpracovaného žalobkyní. Uvedli, že žalobkyně nemusí trpět [anonymizována dvě slova], ale [anonymizována dvě slova]. Trvali na tom, že návrh na omezení svéprávnosti žalobkyně byl podán důvodně. Odmítali, že by komukoliv předali návrh na omezení svéprávnosti. Žalovanými byli navrženy tyto důkazy: 1) spisem OS pro [část Prahy], 2) spisem OS pro [část Prahy], 3) spisem [příjmení] [okres] 30P 32/2010, 4) znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví [anonymizováno] a klinické [anonymizováno] ve vztahu k osobě žalobkyně, 5) přípisem první žalované z 7.10.2014, který bude předložen, 6) e-mailovou korespondencí s [anonymizována tři slova] 7) notářským zápisem o výpovědi [jméno] [příjmení] z 2.5.2013, který bude předložen, 8) účastnickou výpovědí jednatele první žalované, 9) výpovědí 5 svědků (jsou uvedeny adresy, nikoliv data narození), 10) e-mailovou komunikací žalobkyně s druhým žalovaným, 11) e-mailovou komunikací žalobkyně s [jméno] [příjmení], 12) e-mailovou komunikací mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], která bude přiložena, 13) článkem„ Když je mimo [anonymizováno]“, 14) článkem v [anonymizována dvě slova] z 28. 4. 2013, 15) článkem v [anonymizována dvě slova] z 2.7.2013, 16) úředním záznamem o komunikaci žalobkyně s OSPOD [obec] ve věci nezl. [jméno] [příjmení], 17) spisem Okresního soudu Praha východ 30 Nc 155/2011, 18) přepisem zvukového záznamu z hlavního líčení Okresního soudu Praha východ sp. zn. 2T52 [číslo] z 12.11.2015, 19) spisem Obvodního soudu pro Prahu 8 P 69/2011, 20) spisem vedeným Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územním odborem [obec], KRPS [číslo], 21) spisem vedeným Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, OŘ policie [obec] III, sp. zn. KRPA [číslo], 22) spisem vedeným Městským úřadem v Říčanech KRPS [číslo]

14. Ze záznamu o ověření elektronického podání však vyplývá, že k podání nebyla přiložena žádná příloha (tedy nebyly přiloženy listinné důkazy).

15. Dne 5. srpna 2016 byla žalobkyně nahlížet do spisu. Ze záznamu o nahlédnutí do spisu vyplývá, že si ze spisu nepořídila žádné kopie. 16. 14. 10. 2016 právní zástupce žalobkyně žádal o zaslání vyjádření žalovaných k žalobě a žádala, aby věc začala být projednávána.

17. Dne 18. 10. 2016 byl soudu doručen email bez elektronického podpisu, pod kterým je uvedeno jméno žalobkyně, ve kterém bylo žádáno o vytyčení termínu jednání a současně mail obsahoval vyjádření k důkazním návrhům, které navrhovali žalovaní. Bylo upozorňováno na to, že jde o trestně stíhané osoby známé dlouhodobými konflikty s partnerkami, jejich rodinami a dětmi. Bylo upozorňováno na to, že tito lidé patří do skupiny nechvalně známých prootcovských organizací.

18. Dne 21. 10. 2016 bylo ze strany soudce reagováno tak, že soud vyzval PZ žalobkyně k vyjádření k podání žalovaných a dále bylo žádáno o předložení listinných důkazů. Ohledně termínu jednání bylo sděleno, že to bude záležet na vyjádření žalobkyně a množství důkazů, které bude třeba zajišťovat.

19. Dne 2. 11. 2016 byly ze strany právního zástupce žalobkyně založeny do spisu listinné důkazy a dále dva nově označené a soud byl požádán, aby vyžádal spisy OSP5 50 Nc 1132/2013, OSZ pro [část Prahy] a spis [příjmení] [okres] - sp. zn. 2 T 52/2015. Téhož dne byla ze strany právního zástupce žalobkyně podána replika, ve které byly označeny další důkazy (návrhy, aby soud učinil dotazy na Městský soud v Praze a všechny soudy, pro něž je tento soud soudem odvolacím, Krajský soud v Praze a všechny soudy, pro něž je tento soud soudem odvolacím, dotazem na žalovaného 1).

20. Dne 18. 11. 2016 byl dán pokyn soudce k vyžádání žalobkyní k důkazu navržených spisů s tím, že po připojení má být spis předložen. 21. 22.11.2016 se OSZ pro [část Prahy] o sdělení důvodu zapůjčení spisu 2 ZT 184/2015 6. 12. 2016 bylo ze strany soudu odpovězeno. Dne 9. 12. 2016 bylo ze strany OSZ P1 sděleno, že spisy nemůže být zapůjčen.

22. Dne 4. 1. 2017 bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2017.

23. Dne 24. 3. 2017 byl soudu doručen vzájemných návrh žalovaných datovaný k 23.3.2017. [příjmení] dne bylo ze strany žalovaných doručeno doplnění vyjádření žalovaných čítající 15 stran datované k 22. 3. 2017. K podání mělo být dle první strany vyjádření připojeno 30 příloh.

24. Dne 24. 3. 2017 byl vzájemný návrh vyloučen k samostatnému projednání.

25. Dne 24. 3. 2017 žalobkyně podala repliku k vyjádření žalovaných ze dne 22. 3. 2017. Ke stejnému dni je datováno podání žalobkyně z 24. 3. 2017 označené jako návrhy na dokazování, ve kterém jsou uvedeny důkazní návrhy výslechy 9 svědků, kdy ani u jednoho z nich není uvedeno datum narození ani adresa a dále je k důkazu navrhováno provedení důkazů 6 opatrovnickými spisy, které jsou označeny jménem otce nebo matky, soudem, u kterého má být spis veden, ve 3 případech je uvedena spisová značka, v dalších 3 nikoliv. Dále jsou navrhovány důkazy náhledem na 5 konkrétně specifikovaných webových stránek.

26. Dne 27. 3. 2017 se konalo první jednání ve věci. Bylo prováděno dokazování listinnými důkazy, dále byl proveden účastnický výslech žalobkyně. Jednání trvalo od 9:00 hodin do 13:05 hodin. Soud dále poučoval účastníky řízení a jejich právní zástupce o koncentraci řízení podle § 118 odst. 1 o.s.ř. Ze strany žalobkyně a žalovaných byly poté označeny další důkazní návrhy. Za žalobkyni šlo o důkazy v protokolu o jednání sepsané pod 9 odrážkami (kdy byly mimo jiné navrhovány důkazy svědeckými výpověďmi [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova], u kterých nebyly sděleny kontaktní údaje). Za žalované šlo o další 4 důkazní návrhy. Jednání bylo odročeno na 12. 6. 2017 za účelem pokračování v dokazování.

27. Dne 18.4.2017 byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, zda zajistí účast svědků [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na jednání 12.6.2017 a pokud mají být svědci předvolávání soudem, žádá soud o nacionále. Dne 20. 4. 2017 bylo ze strany žalobkyně sdělena adresa sídla [anonymizováno] [příjmení], kde je možné ji předvolat. Dále bylo sděleno, že žalobkyně nechce uvádět adresy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a proto jejich účast na jednání 12. 6. 2021 zajistí s tím, že žádá o sdělení, v kolik se mají dostavit. Na to bylo soudem dne 17. 5. 2021 odpovězeno.

28. Na jednání dne 12. 6. 2017 bylo pokračováno v dokazování. Byla vyslýchána svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a svědek [jméno] [příjmení]. Jednání bylo odročeno na 11. 9. 2017 za účelem pokračování v dokazování.

29. Dne 14. 7. 2017 byl ze strany soudu činěn dotaz na PZ žalobkyně, zda zajistí účast svědků [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] na jednání s tím, že mají - li být svědci předvoláni soudem, žádá soud o jejich iniciále. Na to dle obsahu spisu nebylo ze strany PZ žalobkyně reagováno.

30. Na jednání dne 11. 9. 2017 k dotazu soudu žalobkyně uvedla, že svědkyně [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] se nedostavily. Byly přítomny dvě svědkyně, ale jiné. Jednání bylo odročeno na 13. 11. 2017. Soud žádal účastníky, aby příště podali včasnou informaci o výslechu svědků. Zástupci žalobkyně bylo uloženo, aby nejpozději do 8.11.2017 ověřil, zda jsou svědkyně schopny přijít či nikoliv a podal o tom soudu zprávu.

31. Dne 3. 11. 2017 informoval PZ žalobce soud o tom, že svědkyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení] se na jednání nedostaví. Žádal o sdělení, zda se mají pokusit zajistit jiné svědky. Dne 8. 11. 2017 bylo jednání odročeno na 4.12.2017 z důvodu sdělení zástupce žalobkyně o neúčasti předvolaných svědků s tím, že nově nařízený termín se vztahuje i na svědkyně [příjmení] a [příjmení]. Soud žádal o iniciále svědkyně [příjmení], aby ji mohl předvolat.

32. Z důvodu pracovní neschopnosti soudce bylo ústní jednání nařízené na 4. 12. 2017 zrušeno.

33. Dne 20. 3. 2018 bylo nařízeno nové jednání, a to na 26. 3. 2018, kdy bylo PZ žalobkyně sdělováno, že nově nařízený termín se vztahuje i na svědkyně [příjmení] a [příjmení].

34. Na jednání dne 26. 3. 2018 byla konstatována změna v obsazení senátu. PZ žalobkyně byla konstatována omluva obou svědků. Bylo žádáno, aby je předvolal soud, neboť někteří svědci se bojí. Zkonstatoval se dosavadní průběh řízení. Dále byly prováděny některé z listinných důkazů. Z protokolu o jednání vyplývá, že mezi právními zástupci účastníků bylo komunikováno zvýšeným hlasem, a že předseda senátu musel situaci v jednací síni uklidňovat. Jednání bylo odročeno na 21. 5. 2018 za účelem pokračování v dokazování s tím, že zástupci žalobkyně bylo uloženo sdělení údajů k předvolání svědků.

35. Dne 20. 4. 2018 PZ žalobce sdělil soudu adresy některých svědkyň bez dat narození. U paní [jméno] [příjmení] je uvedeno, že ta byla navržena pod jménem [příjmení]. Současně je zde uvedena adresa paní [jméno] [příjmení] s tím, že u ní je uvedeno - zde je nové jméno, které bylo sděleno žalovaným při jednání. U svědkyně [příjmení] je sdělena adresa [adresa]. 36. 13.4.2018 byly předvolávány svědkyně [příjmení] a [anonymizováno] na žalobkyní sdělené adresy. Současně bylo žádáno o kontakt na další svědky (ve vztahu k žalovaným - na paní [jméno] [příjmení] a ve vztahu k žalobkyni - na paní [příjmení]). Dne 4. 5. 2018 byly ze strany soudu urgovány údaje na svědkyni [příjmení]. Na to bylo následně oběma právními zástupci reagováno. Právní zástupce žalobkyně na základě informací od žalobkyně sdělil soudu ohledně svědkyně [příjmení] jednu adresu na [obec a číslo] a jednu adresu v Kladně. Na adrese [adresa]. Dne 21. 5. 2018 se konalo další jednání ve věci. Na jednání bylo konstatováno, že někteří z volaných svědků se nedostavili. Byly prováděny další listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na 10. 9. 2018 za účelem doplnění dokazování.

37. Na č.l. 256 je obsaženo shrnutí důkazů navržených žalovanými - ten čítá 3 strany A4.

38. Následně byly předvolávány svědkyně [příjmení] a [příjmení], obálky se však vrátily zpět. Svědkyni [příjmení] se pak soud pokusil předvolat prostřednictvím soudního doručovatele. Na dvou adresách však nebyla zastižena. 25. 7. 2018 se svědkyni [příjmení] podařilo doručit předvolání na adresu [adresa].

39. Na jednání dne 10. 9. 2018 byla vyslýchána svědkyně [příjmení] a svědkyně [příjmení]. V závěru jednání jsou probírány další důkazní návrhy. Soudce závěrem konstatoval, že s ohledem na důkazní návrhy se bude odročovat a jednání bylo odročeno na neurčito. 40. 3. 10. 2018 bylo nařizováno další jednání, a to na 3. 12. 2018, ke kterému byly předvolávány další svědkyně.

41. Na jednání dne 3.12.2018 byla vyslýchána svědkyně [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení]. Současně byla žalobkyně poučována podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Jednání bylo odročeno na 28. 1. 2019 z důvodu důkazní situace. Toto jednání bylo odročeno na 18. 3. 2019, neboť z důvodu dovolených, složitosti záznamu a vytíženosti kanceláře nebyl do 25. 1. 2019 přepsán protokol z jednání a proto není možné jednání provést.

42. Dne 29. 1.2019 bylo svědkyni [příjmení] přiznáno svědečné.

43. Na jednání dne 18. 3. 2019 byly prováděny k důkazu listiny z opatrovnického spisu [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], dále listiny z opatrovnického spisu dětí [anonymizováno] a další listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na 29. 4. 2019 za účelem doplnění dokazování daňovými přiznáními žalobkyně.

44. Dne 15. 4. 2019 bylo vydáno opravné usnesení k usnesení ze dne 29. 1. 2019 o přiznání svědečného.

45. Dne 26. 4. 2019 bylo právním zástupcem [anonymizováno] [příjmení] podáno dvanáctistránkové vyjádření spolu s dalšími listinami (č.l.373 - 432).

46. Na jednání dne 29. 4. 2019 byly provedeny důkazy daňovými přiznáními a dalšími listinnými důkazy. Bylo vyhlášeno usnesení, že další důkazní návrhy se zamítají. Následně byl ve věci vyhlášen rozsudek.

47. Písemné vyhotovení rozsudku, které čítalo 18 stran, bylo PZ účastníků zasíláno 22. 5. 2019. Žalobě bylo částečně vyhověno, když [právnická osoba] [právnická osoba] bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 250 000 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno odvolání ze strany [anonymizováno] [právnická osoba] a ze strany žalobkyně v zákonné lhůtě.

48. Dne 5. 6. 2019 bylo vydáno usnesení, kterým byla určena výše povinnosti k úhradě nákladů státu. Ze strany [anonymizováno] [právnická osoba] bylo podáno odvolání proti tomuto usnesení.

49. Žalobkyně současně 20. 6. 2019 požádala o zproštění od placení soudního poplatku. 17.7.2019 byla vyzvána k doložení potvrzení o osobních a majetkových poměrech a doložila v něm uvedené skutečnosti. Z obsahu spisu nevyplývá, že by požadované doložila. Dne 8. 8. 2019 bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznává.

50. Dne 19. 8. 2019 byl spis předán k vypravení Krajskému soudu v Praze.

51. Dne 13. 11. 2019 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na 5. 2. 2020. 52. 4. 2. 2020 bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu onemocnění členů senátu. Dne 11. 2. 2020 bylo nařízeno jednání na 11. 3. 2020.

53. Dne 12. 2. 2020 žádal právní zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání z tohoto důvodu bylo tedy odročeno na 25. 3. 2020. Toto jednání bylo následně odročeno na 27. 5. 2020 z důvodu mimořádného opatření vyhlášeného vládou ČR.

54. Dne 19. 5. 2020 doplňovala odvolání [anonymizováno] [právnická osoba]

55. Na jednání 27. 5. 2020 byla přednesena odvolání a právním zástupcem žalobkyně bylo do spisu založeno podání z 27. 5.2020 včetně složky listin. Stejnopisy byly předány druhé straně. Listiny byly založeny do spisu na č.l. 563 - 589 a jednání bylo odročeno na 21. října 2020 za účelem seznámení se s předloženými listinami.

56. Dne 14. 10. 2020 se vyjadřoval PZ [anonymizováno] [právnická osoba]

57. Dne 21. října 2020 bylo PZ žalovaného žádáno o odročení jednání z důvodu onemocnění COVID. Proto bylo jednání nařízené na 21. 10. 2020 odvoláno a současně bylo sděleno, že se nebude doplňovat ani opakovat dokazování a bude rozhodnuto bez jednání a účastníci byli vyzváni k zaslání písemných závěrečných řečí.

58. Dne 29. 10. 2020 byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně došlo toliko jen co do nákladového výroku, jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

59. Dne 25. 11. 2020 předsedkyně odvolacího senátu žádala o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozsudku z důvodu složitosti věci. Lhůta byla prodloužena o 30 dnů. Dne 21. 12. 2020 byl spis s rozsudkem odvolacího soudu vrácen soudu prvního stupně. 60. 15. 1.2021 byl rozsudek rozeslán účastníkům.

61. Dne 14. 3. 2021 bylo ze strany [anonymizováno] [právnická osoba] podáno dovolání čítající 23 stran.

62. Dne 13. 4. 2021 byl spis dán k odeslání Nejvyššímu soudu ČR, kterému byl doručen 15. 4. 2021. 63. 21. 4. 2021 podala vyjádření k dovolání žalobkyně.

64. Dne 23.3.2022 bylo NS odpovídáno na žádost zdejšího soudu z 8. 3. 2022 ohledně zapůjčení spisu k jednání v odškodňovacím řízení. 65. 16. 5. 2022 bylo zdejším soudem žádáno o zaslání spisu nejpozději do 15. 6. 2022 s ohledem na nařízené jednání.

66. Právní posouzení soudu je následující:

67. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako„ zodpšk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

68. Podle § 13 odst. 1 zodpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také [anonymizováno] povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž [anonymizováno] povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

69. Podle § 31a zodpšk (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování [anonymizováno] práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

70. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009) …. Postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případů (tzv. průtahy řízení) (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 30 Cdo 1445/2016-105, ze dne 28.3.2018).

71. Kritérium délky řízení:

72. V řízení bylo prokázáno a nebylo o tom ani [anonymizováno], že předmětné řízení bylo zahájeno žalobou podanou žalobkyní dne 27. 3. 2016. Rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen 29. 4. 2019 a v zákonné lhůtě bez jejího prodloužení bylo účastníkům řízení rozesláno jeho písemné vyhotovení. Odvolání byla podána jak ze strany žalobkyně, tak i ze strany žalované. Pokud byl dne 29. 10. 2020 vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, dne 15. 1.2021 byl rozsudek rozeslán účastníkům, kdy proti němu bylo podáno dovolání jiným účastníkem řízení než žalobkyní, dne 15. 4. 2021 byl spis postoupen Nejvyššímu soudu ČR a 8. 7. 2022 (tedy do dne rozhodnutí odškodňovacího soudu) nebylo o dovolání rozhodnuto, nelze celkovou délku řízení považovat za přiměřenou.

73. Soud má však za to, že nelze jako relevantní pro účely odškodnění určit celou shora specifikovanou dobu, neboť některé okolnosti, které řízení prodloužily, nelze přičítat státu.

74. Dle názoru soudu nelze do relevantní délky řízení pro účely odškodnění započíst dobu od 5. 2. 2020 - 28. 10. 2020, neboť: -) 5. 2. 2020 se původně mělo konat první jednání odvolacího soudu. To však bylo dne 4. 2. 2020 odročeno z důvodu onemocnění členů senátu. Takovou skutečnost pak lze přirovnat k vis maior, kterou předem nelze předem předvídat, nelze ji ani zásadně ovlivnit a nelze jí tak klást k tíži státu. To, že někdo onemocní, je běžnou součástí života. Vzhledem ke složitosti věci (která bude rozebírána níže) dle názoru soudu nebylo reálné věc vyřešit zástupem v senátu, neboť v průběhu 1 dne by nebylo možné věc odpovídajícím způsobem nastudovat. -) [příjmení] jednání bylo nařízeno 11. 2. 2020, a to na 11. 3. 2020. Následně právní zástupce žalobkyně žádal o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání bylo proto z tohoto důvodu odročeno na 25. 3. 2020. Druhé odročení jednání též nelze klást k tíži státu, pokud bylo odročeno k žádosti právního zástupce žalobkyně. -) Jednání nařízené na 25. 3. 2020 bylo následně odročeno na 27. 5. 2020, a to z důvodu mimořádného opatření vyhlášeného vládou ČR. Vzhledem k tomu, že v březnu 2020 v ČR vypukla pandemie COVID 19 (což je skutečností obecně známou srov. § 121 o.s.ř.), přičemž v té době s ohledem na začátek pandemie neměla ČR s touto nemocí dostatek zkušeností, lze odročení jednání z března přičíst též vis maior a snaze zabránit šíření v té době v ČR nepříliš známé nemoci. -) Na jednání 27. 5. 2020 bylo ze strany žalobkyně do spisu založeno podání z 27. 5.2020 včetně složky listin. Stejnopisy byly předány druhé straně. Listiny byly založeny do spisu na č.l. 559 - 589 a jednání bylo odročeno na 21. října 2020 za účelem seznámení se s předloženými listinami. Soud má za to, že odročení tohoto jednání nelze klást k tíži státu, ale k tíži žalobkyně, neboť pokud bylo až na ústním jednání předloženo obsáhlé podání, které spolu s nově založenými listinnými důkazy čítalo 30 stran, nemohl odvolací soud na tomto jednání rozhodnout, pokud by neměl rozhodovat zcela svévolně bez ohledu na nové vyjádření žalobkyně a nově založené listiny, resp. seznámení se s nimi. Ani část řízení od 27. 5. 2020 do října 2020 proto nelze klást k tíži státu. -) Dne 21. října 2020 bylo PZ žalované žádáno o odročení jednání z důvodu onemocnění COVID. Proto bylo jednání nařízené na 21. 10. 2020 odvoláno a současně bylo sděleno, že se nebude doplňovat ani opakovat dokazování a bude rozhodnuto bez jednání a účastníci byli vyzváni k zaslání písemných závěrečných řečí. K vyhlášení rozsudku odvolacího soudu pak došlo dne 29. 10. 2020 Ani délku řízení od 21. 10. 2020 do skončení odvolacího řízení nelze klást k tíži státu, neboť ten nemůže odpovídat za to, že právní zástupce jednoho ze žalovaných onemocněl virem COVID 19.

75. Ze shora uvedeného plyne, že vzhledem ke skutečnosti, že ve věci bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez doplnění či zopakování dokazování, mohlo být rozhodnuto na jediném jednání, pokud by měl soud včas veškerá podání a listiny tak, aby se s nimi mohl seznámit. Nebýt shora specifikovaných okolností, které dle názoru soudu nelze přičítat k tíži státu, mohlo být o shora specifikovanou dobu rozhodnuto odvolacím soudem dříve.

76. Ačkoliv žalobkyně žádala přiznání zadostiučinění k okamžiku vydání rozhodnutí zdejšího soudu (kdy dovolací řízení nebylo dosud skončeno), nelze takovému požadavku vyhovět. Státu, resp. dovolacímu soudu totiž nelze klást k tíži, že o věci nerozhodl od 16. 5. 2022, což je den, kdy zdejší soud žádal o zapůjčení spisu za účelem jeho zajištění k jednání 1. 7. 2022, prostudování si tohoto spisu soudcem před tímto jednáním i za účelem poskytnutí možnosti seznámení se se spisem žalované, neboť ta již ve vyjádření k žalobě tvrdila, že se v té době nemohla vyjádřit ke kritériu složitosti řízení, neboť spis do té doby neměla k dispozici. Ke konceptu vyvratitelnosti domněnky vzniku nemajetkové újmy soud uvádí, že ji lze velmi těžko vyvracet za situace nemožnosti prostudování předmětného spisu. Do relevantní délky řízení pro účely odškodnění tedy soud nezapočítával dobu od 16. 5. 2022 do doby vyhlášení rozsudku odškodňovacího soudu prvního stupně.

77. S ohledem na výše uvedené tedy relevantní délku řízení soud určil od 27. 3. 2016 do 4. 2. 2020 (3 roky a 10 měsíců) a dále od 29. 10. 2020 do 15. 5. 2022 (1 rok 6 a půl měsíce). Relevantní délka řízení (které zatím nebylo skončeno, neboť nebylo skončeno řízení o dovolání) přičitatelná státu tedy činí 5 let a 4 a půl měsíce.

78. Pokud by soud takovou délku řízení poměřoval pouze složitostí věci a víceméně bezprůtahovým postupem soudu prvního stupně (kdy žalobkyní tvrzené průtahy soud v práci soudu prvního stupně neshledal, kdy naopak z obsahu spisu vyplynulo, že soud prvního stupně ve spisem pracoval pravidelně v přiměřených lhůtách), závěr o nepřiměřené délce dosud neskončeného řízení by nebylo možné učinit. Pokud má však soud zohlednit i předmět řízení, kterým byla žaloba na ochranu osobnosti žalobkyně, stejně tak jako skutečnost, že z obsahu spisu nevyplývá, že by od doby, kdy byl spis soudem prvního stupně doručen Nejvyššímu k rozhodnutí o dovolání (15. 4. 2021) do 16. 5. 2022, kdy zdejší soud žádal o zaslání spisu k nařízenému jednání, učiněn žádný úkon směřující k rozhodnutí ve věci, pak tyto skutečnosti ve svém souhrnu odůvodňují závěr o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, který založil vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalované nepodařilo tuto vyvrátit, je nemajetková újma žalobkyně odpovídající přiznanému zadostiučinění, v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Vzhledem k tomu, že význam předmětu řízení pro žalobkyni nelze označit za zanedbatelný, nelze považovat za dostačující satisfakci označit omluvu a konstatování [anonymizováno] práva, ale je třeba přiznat zadostiučinění peněžité.

79. Při stanovení základní částky se zohledněním shora popsané relevantní délky řízení 5 let a 4 a půl měsíce pak soud vyšel ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 (dále také jako„ Stanovisko“), které umožňuje vycházet ze základní částky 15 000 Kč ročně, když za první dva roky je třeba vycházet z částky poloviční, neboť každé řízení nějakou dobu trvá. Základní částka (kterou soud následně modifikoval kritérii uvedenými níže) pak činí částku 65 625 Kč (15 000 Kč dohromady za první a druhý rok, 45 000 Kč za třetí až pátý rok (15 000 Kč ročně) a 5 625 Kč za dalších 4 a půl měsíce (15 000 Kč: 12 x 4,5). Celkem tedy základní částka činí 65 625 Kč.

80. Kritérium složitosti řízení:

81. Soud má za to, že posuzované řízení bylo extrémně složité, a to jak z pohledu právního, tak i skutkového. Předmětem řízení byla ochrana osobnosti žalobkyně. Každé takové řízení je složité v tom, že je v něm třeba zjišťovat existenci zásahu způsobilého zasáhnout do osobnostních práv člověka a posuzovat jeho ne/oprávněnost, přičemž tato hranice oprávněnosti či neoprávněnosti může být často velmi tenká. V takovém řízení je totiž poměřováno ústavně zaručené právo na svobodu projevu (článek 17 usnesení předsednictva [obec] národní rady ze dne 16. 12. 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) s právem na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí (čl. 6 Listiny). Situace byla o to složitější, že se věc současně týkala i práva na soudní ochranu (čl. 36 Listiny), když z obsahu spisu vyplývá, že žalovaní byli přesvědčeni o oprávněnosti podání návrhu na omezení svéprávnosti žalobkyně a žalobkyně (v jejíž prospěch bylo nakonec pravomocně rozhodnuto) trvala na nedůvodnosti takového návrhu. Měl - li předmět [anonymizováno] základ v opatrovnickém řízení týkajícím se dětí jednoho ze žalovaných, kdy pro vývoj ve vztahu k otázce péče byla důkazně relevatní zpráva žalobkyně, kterou [anonymizováno] střídavou péči a současně žalobkyně tvrdila v odškodňovaném řízení nemajetkovou újmu, nepochybně bylo třeba v řízení zvažovat též další ústavně chráněné právo, a to právo na rodinný život (čl. 32 Listiny). V posuzovaném řízení situace byla o to složitější, pokud existence a ne/oprávněnost zásahu musela být zjišťována nikoliv jen ve vztahu k jednomu žalovanému, ale ke dvěma.

82. Věc byla extrémně složitá i po skutkové a důkazní stránce. Ačkoliv žalobkyně tvrdila, že délka řízení měla být zapříčiněna (mimo jiné) i bezbřehým dokazováním nezkušeného soudce, zdejší soud takový závěr nesdílí. Už jen z výčtu shora specifikovaných důkazních návrhů je zřejmé, že navržených důkazů bylo jak ze strany žalobkyně, tak i ze strany žalovaných extrémní množství. Je třeba zohlednit skutečnost, že pokud soud některé z navržených důkazů neprovede, vždy existuje riziko, že tím zasáhne do práva účastníka na spravedlivý proces, ten proti tomu bude brojit a v případě nutnosti rozsáhlejšího doplnění dokazování může být věc odvolacím soudem zrušena, což délku řízení nezkrátí, ba naopak. Výsledkem pečlivého, ovšem proto i časově náročného důkazního řízení soudu prvního stupně bylo, že odvolací soud dokazování shledal dostatečné a rozhodl na základě soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu.

83. Řízení bylo velmi složité právě i z důvodu nutnosti zajištění některých důkazů soudem, kdy s ohledem na důkazní návrhy soud vyžádával celé spisy z jiných řízení, kdy zapůjčení jiného spisu často brání probíhající řízení. V řízení bylo prokázáno také to, že některé spisy dožádaný orgán odmítl zapůjčit (viz. např. OSZ P1). V neposlední řadě složitost věci současně ovlivňovaly velmi špatné vztahy mezi účastníky, kdy například ze spisu vyplynulo, že soudce v jednací síni situaci usměrňoval. S ohledem na shora popsanou extrémní složitost věci má soud za to, že je důvodné snížení základní částky o 80%, neboť nelze přičítat k tíži státu, že řeší extrémně právně a skutkově složitou s obrovským množstvím navržených důkazů, v důsledku čehož přirozeně řízení trvá delší dobu než u věcí lehčích.

84. Kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení:

85. Soud má za to, že ve věci lze dovodit, že k délce řízení do jisté míry přispěla i žalobkyně. Nelze například přehlédnout skutečnost, že žalobkyně k žalobě podané dne 27. 3. 2016 nepřiložila listinné důkazy (což odůvodnila jejich obsáhlostí, což lze pochopit), na druhou stranu nelze přičítat k tíži soudu, že je do spisu založila až 2. 11. 2016, a to až k žádosti soudu, kterou soud reagoval na urgenci žalobkyně z 14. 10. 2016 k tomu, aby se věc začala projednávat. Tím, že žalobkyně listinné důkazy do spisu nezaložila dříve, k rychlejší přípravě jednání a tím i k dřívějšímu nařízení prvního jednání nepřispěla. Taktéž ze strany žalovaných nebyly soudu zaslány navrhované listinné důkazy k vyjádření k žalobě.

86. Zásadní problém, který však řízení před soudem prvního stupně prodloužil, a který nelze přičítat k tíži státu, je, že žalobkyně, kterou tížilo břemeno důkazní, ne vždy řádně (tedy datem narození a adresou, příp. adresou, na které by byl svědek navržený žalobkyní dosažitelný) označovala jí navržené svědky tak, aby je soud mohl předvolat bez nutnosti opakovaného urgování sdělení kontaktních údajů a obesílání různých adres (kdy například soud prvního stupně v případě svědkyně [příjmení] správně do věci zapojil soudního doručovatele, kterému se například po opakovaných neúspěšných pokusech o zajištění účasti této svědkyně na jednání prostřednictvím žalobkyně, kdy následně po žádosti soudu ke sdělení kontaktních údajů, byly žalobkyní sděleny 2 adresy této svědkyně, kde se jí poštou nepodařilo předvolání doručit, podařilo vypátrat aktuální adresu pro zastižení v [obec]). Soudu nelze vyčítat, že se svědci, jež žalobkyně uvedla, že k jednání zajistí, a současně na ně neměl soud relevantní údaje, se nedostavili nebo že soud následně musel urgovat jejich údaje, aby je mohl předvolat sám.

87. Shora uvedené skutečnosti jsou pak dle názoru soudu důvodem pro snížení základní částky z důvodu jednání poškozeného, kterým přispěl k délce řízení o 20%.

88. Skutečnost, že až na první a jediné jednání odvolacího soudu bylo žalobkyní přineseno nové obsáhlé podání s novým svazkem listin, což byl důvod, proč muselo být jednání odročováno, soud do kritéria jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům, nezapočítával, neboť tuto skutečnost soud zohlednil v rámci určení relevantní státu přičitatelné délky řízení.

89. Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení:

90. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že za skutečnosti, proč je řízení nepřiměřeně dlouhé, je možné označit to, že v počáteční fázi soudu prvního stupně bylo řízení zatíženo průtahy, druhá fáze je poznamenána bezbřehým dokazováním a v poslední fázi dovolacího řízení se dá hovořit o průtazích v řízení. Soud se však neztotožňuje s tvrzením žalobkyně o průtazích v první fázi řízení, neboť ty ze soudem zjištěného skutkového soudu nevyplývají, naopak z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně činil úkony pravidelně a bez větších prodlev. Kritérium dokazování a otázky zajišťování důkazů soudu prvního stupně je již rozebírána shora u kritéria složitosti řízení a jednání poškozeného. Jak je konstatováno výše, soud prvního stupně postupoval v důkazním řízení pečlivě, což mělo za následek potvrzení jeho rozsudku odvolacím soudem bez nutnosti doplnění či zopakování dokazování. Za takový výsledek nelze nalézací soud kárat. Žalobkyni však lze přisvědčit v tom, že pokud od dubna 2021, kdy byl spis postoupen dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání, do doby vyžádání spisu zdejším soudem v květnu 2022, nebylo o dovolání rozhodnuto a současně ze spisu nevyplývá žádný úkon směřující k rozhodnutí, lze v dovolacím řízení shledat průtah. Tato skutečnost již byla však zohledňována při úvaze o tom, zda nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení je dán či nikoliv (protože nebýt dovolacího řízení, soud by nesprávný úřední postup zejména vzhledem ke složitosti věci a okolnostech, které nelze přičítat k tíži státu), neshledal. Toto kritérium pak nelze zohledňovat dvakrát. Co do kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení tedy soud neshledal důvod pro navýšení či snížení základní částky.

91. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného:

92. Soud se se žalobkyní shoduje v tom směru, že odškodňované řízení pro ni mělo zvýšený význam, neboť v případě ochrany před neoprávněným zásahem do osobnostních práv, je vždy zasahováno do citlivé sféry jednotlivce. Je nepochybné, že žalobkyně se tímto řízením snažila hájit též svou profesní integritu. Řízení mělo tedy pro žalobkyni zvýšený význam a soud se neztotožňuje se snížením významu pro žalobkyni právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu (jak namítala žalovaná), neboť zde stále existuje riziko zrušení věci dovolacím soudem z důvodu nesprávného právního posouzení. Soud má však za to, že kritérium významu řízení pro žalobkyni se nemůže rovnat kritériu složitosti řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyni se obrovského zadostiučinění muselo dostat již právní mocí rozhodnutí o zamítnutí návrhu na omezení svéprávnosti, k čemuž došlo dne 7. 1. 2016, tedy před zahájením odškodňovaného řízení. Ostatně žalobkyně si s ohledem na velmi špatné vztahy se žalovanými předem musela být vědoma toho, že řízení na ochranu osobnosti (ve kterém se nedomáhala aktuálního rychlého zásahu v podobě zdržení se zasahování do jejích osobnostních práv, ale toliko přiznání peněžité satisfakce, což je třeba též zohlednit) bude nepříjemné a složité, a dost možná proto i dlouhé. Nelze tedy dovodit onen prvek absolutní nejistoty ohledně průběhu řízení, kterým by se zvyšovala nemajetková újma žalobkyně. Z uvedených důvodů soud považuje za adekvátní zvýšení základní částky o 40% z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Závěr:

93. Důvodné peněžité zadostiučinění, které by mělo kompenzovat újmu žalobkyně způsobenou délkou řízení, které dosud neskončilo, s ohledem na výše popsaná kritéria, tedy soud určil částkou 26 250 Kč (základní částka za relevantní státu přičitatelnou délku řízení snížená o 80% z důvodu složitosti věci, snížená o 20% z důvodu postupu poškozené, kterým přispěla k délce řízení a navýšená o 40% z důvodu významu řízení pro žalobkyni).

94. Ostatně soud má za to, že primární újma nebyla žalobkyni způsobena ze strany státu, který se závažných pochybení v řízení nedopustil (kdy jediné závažnější pochybení soud shledal v tom, že Nejvyšší soud prozatím nerozhodl o dovolání, což může být ale také částečně ovlivněno složitostí věci), ale toho, kdo zasáhl do osobnosti žalobkyně vzhledem k tomu, jakých prostředků k tomu využil. I proto má soud za to, že větší újma než ta, které odpovídá zdejším soudem přiznanému peněžitému zadostiučinění, nemůže být v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v [anonymizováno] povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

95. Žalobkyni současně náleží i právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z přiznané částky, a to s ohledem na znění § 14 a § 15 zodpšk ve spojení se Stanoviskem, které uvádí, že:„ poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona“, a to od 18. 8. 2021 (pokud byl nárok u žalované uplatněn 17. 2. 2021 a žádost nebyla vyřízena a nedošlo ani k částečnému uspokojení nároku). Žádný ze žalobkyní nastíněných argumentů nebyl způsobilý přivodit jiný závěr soudu o počátku prodlení žalované. Pokud Ústavní soud před 11 lety uvedl ve věci II ÚS 1612/09, že očekává, že lhůta stanovená § 15 zodpšk bude v blízké době zkrácena, zřejmě zákonodárce neshledal tento apel natolik naléhavým, pokud do roku 2022 nepřistoupil v této věci k legislativní změně. Ostatně v žalobkyni odkazované věci Ústavní soud stěžovatelem podanou ústavní stížnost, kterou brojil proti stanovení okamžiku prodlení v návaznosti na § 15 zodpšk zamítl a návrh navrhovatele na zrušení § 15 zodpšk odmítl. Stanovení okamžiku prodlení v návaznosti na § 15 zodpšk tedy není neústavní a soud neshledal důvodu odchýlit se od praxe zavedené Stanoviskem.

96. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky v něm uvedené a ve zbytku žalobu výrokem II jako nedůvodnou zamítl.

97. Výrok III. pak vychází ze shora uvedeného odůvodnění počátku prodlení, kdy, ač byla žaloba co do částky uvedené ve výroku I. důvodná, není důvodný požadavek na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky od 18. 4. 2021 (od kdy jej žalobkyně požadovala) do 17. 8. 2021 a dále požadavek na zákonný úrok z prodlení ze zbytku žalobou uplatněné částky, která byla výrokem II. zamítnuta, od 18. 8. 2021 do zaplacení. Proto i v této části soud žalobu zamítl.

98. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci, a to v částce v částce 33 036,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) příprava a převzetí právního zastoupení dle písm. a), 2) uplatnění nároku na náhradu škody - bráno jako úkon výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle písm. d), 3) žaloba dle písm. d), 4) vyjádření ze dne 6. 10. 2021 dle písm. d), 5) vyjádření ze dne 15. 2. 2022 dle písm. d), 6) a 7) účast na jednání dne 1. 7. 2022, které přesáhlo 2 hodiny, a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozsudku dne 8. 7. 2022) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 650 Kč ve výši 5 386,50 Kč.

99. V souladu s § 160 o.s.ř. soud k návrhu žalované stanovil lhůtu k plnění v délce 15 dnů, a to proto, aby stát měl časový prostor k zajištění splnění uložené povinnosti v termínu, kdy soud zohlednil skutečnost, že má být plněno ze státního rozpočtu.