39 Co 348/2024 - 208

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. července 2024, č. j. 5 C 175/2023-179, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. a III. potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni žalovanému zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Současně vyslovil, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci se žalobou ze dne [datum] domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdili, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, na základě které mu prodali bytovou jednotku č. [číslo], nacházející se v budově [číslo], na pozemku parc. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], obec [adresa], a to včetně odpovídajícího ideálního spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti [číslo] (dále jen „bytová jednotka“). Žalovaný jim za koupi bytové jednotky zaplatil sjednanou kupní cenu ve výši [částka], nicméně její druhou část ve výši [částka], kterou byl povinen složit do advokátní úschovy nejpozději dne [datum], zaplatil v prodlení, když tak učinil až dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svoji povinnost zaplatit doplatek kupní ceny bytové jednotky řádně a včas, vznikl jim nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný na výzvu odmítl smluvní pokutu zaplatit a nepřišel ani s žádným návrhem smírného řešení, ač díky nim byla v konečné podobě kupní smlouvy smluvní pokuta snížena z částky [částka] na částku [částka] a prodloužena splatnost doplatku kupní ceny z deseti dní na deset pracovních dní[Anonymizováno]

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Uvedl předně, že se s doplacením kupní ceny bytové jednotky do prodlení nedostal, když [název] přijala platební příkaz dne [datum]. Téhož dne současně informoval jak žalobce, tak schovatelku, o složení doplatku kupní ceny do advokátní úschovy. Chybně uvedené datum [datum], jakožto den připsání částky na účet úschovy, banka následně opravila a změnila ho právě na den [datum]. Ohledně smluvní pokuty poukázal, že jejím smyslem bylo sankcionovat tu ze smluvních stran, která porušením svých povinností zapříčiní odstoupení druhé smluvní strany od kupní smlouvy. Porušení povinnosti doplatit kupní cenu bytové jednotky řádně a včas by se tak muselo stát přímým důvodem následného odstoupení žalobců od kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobci od kupní smlouvy neodstoupili, případné právo na smluvní pokutu jim ani nevzniklo. Pokud by přeci jen byla smluvní pokuta shledána oprávněnou, pak požádal o moderaci její výše, neboť bytová jednotka převedena byla a účastníkům se dostalo identického prospěchu bez ohledu na to, zda byla kupní cena doplacena dne [datum] nebo dne [datum]. Závěrem vznesl eventuální námitku započtení. Uvedl, že i jemu případně vznikl za žalobci nárok na smluvní pokutu, a to za nikoliv řádné předání bytové jednotky ve výši [částka] podle čl. VII. odst. 1 kupní smlouvy.

4. Soud prvního stupně konstatoval, že v daném případě se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Mezinárodní pravomoc soudu České republiky žalobu projednat a rozhodnout o ní je dána prorogační dohodou účastníků v čl. IX. odst. 1 kupní smlouvy, učiněnou v souladu s čl. 25 bodem 1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] - nařízení Brusel I bis. Doplnil, že výlučná pravomoc podle čl. 24 nařízení Brusel I bis, která má přednost před dohodnutou pravomocí podle čl. 25 nařízení, se v daném případě neuplatní, neboť žaloba se nedotýká věcného práva k bytové jednotce. Ve zmíněném čl. IX. odst. 1 kupní smlouvy si účastníci současně sjednali, že se smlouva řídí právním řádem České republiky. Učinili tak volbu rozhodného práva podle čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 ze dne [datum] – nařízení Řím I, a proto soud prvního stupně věc bez dalšího posoudil po právní stránce podle českého právního řádu.

5. Na základě provedeného dokazování (bod 6. – 20. odůvodnění napadeného rozhodnutí) vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že účastníci spolu dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu, na základě které žalobci prodali za kupní cenu [částka] bytovou jednotku žalovanému. Druhou část kupní ceny ve výši [částka], kterou byl žalovaný povinen složit do úschovy nejpozději dne [datum], zaplatil v prodlení, když tak učinil až následujícího dne [datum]. Porušením své povinnosti doplatit kupní cenu nemovitosti řádně a včas založil žalovaný právo žalobců odstoupit od kupní smlouvy a/nebo uplatnit nárok na smluvní pokutu, která byla sjednána v paušální výši [částka]. Žalobci od kupní smlouvy neodstoupili, nicméně nárok na smluvní pokutu vůči žalovanému uplatnili v plné výši. Žalovaný skrze svého právního zástupce dne [datum] žalobce informoval o skutečnosti, že peněžní prostředky byly toho dne na účet úschovy odeslány a současně jim zaslal potvrzení německé pobočky Oberbank o tom, že banka v tomto směru neodvolatelně přijala platební příkaz otce žalovaného. Poté, co byl žalovaný zpraven o tom, že došlo k připsání doplatku kupní ceny na účet úschovy v prodlení, písemně se žalobcům omluvil a pro případ zájmu jim nabídl vysvětlení okolností týkajících se zpoždění platby. Pozdní úhrada kupní ceny se nijak nepromítla v poměrech žalobců. Zprvu žalobci skrze svoji právní zástupkyni žalovanému sdělili, že svého práva odstoupit od kupní smlouvy nevyužijí, avšak poté, co obdrželi od právního zástupce žalovaného návrh dodatku ke kupní smlouvě, podmínili si vzdání se tohoto práva zaplacením celé smluvní pokuty. Žalobci nepředali bytovou jednotku žalovanému vyklizenou s tím, že v ní zanechaný nábytek byl sepsán do protokolu o předání.

6. S odkazem na příslušná zákonná ustanovení soud prvního stupně uzavřel, že účastníci spolu dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu ust. § 2079 o. z. ve spojení s ust. § 2128 odst. 1 věta prvá o. z., jejímž předmětem byl úplatný převod bytové jednotky žalobců na žalovaného. Kupní cena byla sjednána částkou [částka] s tím, že její druhou část ve výši [částka] byl žalovaný podle čl. IV. odst. 2 kupní smlouvy povinen složit do advokátní úschovy nejpozději dne [datum]. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že kupní cena byla doplacena v prodlení, když na účet úschovy byla platba zadaná dne [datum] otcem žalovaného na [název] připsaná až dnem [datum]. Nebylo možné, aby k připsání platby na účet úschovy došlo v ten samý den jako k zadání zahraničního platebního převodu, když ten byl zadán po uplynutí doby uzávěrky pro provedení měnové konverze. Interní účetní operaci provedenou [název] dne [datum], na základě které došlo následně na účtu úschovy ke změně valuty platby ze dne [datum] na den [datum], soud prvního stupně nijak dále nezohledňoval pro potřeby rozhodnutí, když k ní došlo, ač k žádosti otce žalovaného, rozhodnutím banky a na datu, kdy byly peněžní prostředky fakticky na účet úschovy připsány ([datum]) to nemohlo nic změnit.

7. Soud prvního stupně dále uvedl, že pro případ, že by nebyla druhá část kupní ceny ve výši [částka] žalovaným zaplacena řádně a včas, sjednali si účastníci v čl. VI. odst. 1 kupní smlouvy právo žalobců od smlouvy odstoupit. Návazně v čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy doslovně uvedli, že „každá se smluvních stran je oprávněna požadovat po druhé smluvní straně zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za takové porušení povinnosti druhé smluvní strany, které je důvodem odstoupení od této smlouvy ve smyslu čl. VI. odst. 1 kupní smlouvy.“ Žalobci jak v podané žalobě, tak ve svých výpovědích uvedli, že si čl. VI. odst. 1 ve spojení s čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy vykládali tak, že jsou v případě prodlení žalovaného s doplacením kupní ceny oprávněni od kupní smlouvy odstoupit a současně mohou vůči němu uplatnit nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] anebo mohou uplatit pouze nárok na smluvní pokutu ve výši [částka], aniž by od smlouvy odstupovali. Rozuměno, nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká ve chvíli, kdy je účastník toliko oprávněn od smlouvy odstoupit, nikoliv, že musí současně od kupní smlouvy odstoupit. Stejně tak si vyložila dotčené články kupní smlouvy i svědkyně [jméno FO], které stejně jako žalobcům bylo znění kupní smlouvy na tomto místě natolik zřejmé, že neshledali důvod si ho s žalovaným vyjasňovat nebo ho upřesňovat. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že si sám dotčené články kupní smlouvy nijak nevykládal, neboť mu v tom bránila jazyková bariéra a neznalost práva. Spoléhal se přitom na svého právního zástupce a shodně jak ve svém vyjádření o podané žalobě vypověděl, že bral na základě sdělení jeho právního zástupce za dané, že v případě prodlení s doplacením kupní ceny nemovitosti mohou vůči němu žalobci uplatňovat nárok na smluvní pokutu pouze tehdy, pokud současně využijí svého práva od smlouvy odstoupit. Ani žalovaný neshledal v průběhu revidování kupní smlouvy před jejím podpisem potřebu do znění těchto článků zasahovat.

8. Soud prvního stupně v rámci procesu zabývání se výkladem právního jednání v podobě kupní smlouvy, dospěl při užití výkladových pravidel podle ust. §§ 555, § 556 o. z. k závěru, že nelze zjistit společný úmysl jednajících účastníků. V daném případě tak uplatnil objektivní metodu interpretace a přisoudil dotčenému projevu vůle ten význam, který svědčí ve prospěch žalobců, tedy že pro nedoplacení kupní ceny žalovaným řádně a včas byli žalobci oprávněni od smlouvy odstoupit /nebo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2048 odst. 1 o. z. Rozuměno, právo na smluvní pokutu vzniklo nezávisle na tom, zda žalobci odstoupili či neodstoupili od kupní smlouvy, podstatná byla toliko skutečnost, že žalobcům v důsledku prodlení žalovaného s doplacením kupní ceny vzniklo oprávnění od kupní smlouvy odstoupit. K tomuto závěru soud dopěl na základě užití základních výkladových metod, a to gramatické, logické a systematické. Slovní spojení „které je důvodem odstoupení“ není gramaticky jednoznačné, samo o sobě může vést k výkladů jak „na základě které dojde k odstoupení“, tak „na základě kterého je oprávněn účastník odstoupit“. Současně je nutno vzít na zřetel další odstavce dotčeného čl. VI, kdy v odst. 7 se již jednoznačně uvádí, že „odstoupením od této smlouvy dle tohoto článku této smlouvy není dotčeno právo oprávněné smluvní strany na úhradu smluvní pokuty dle tohoto článku této smlouvy“ a návazně v odst. 8 se stejně tak jednoznačně uvádí, že „odstoupením od smlouvy a/nebo uplatněním nároku na úhradu smluvní pokuty dle tohoto článku této smlouvy není dotčeno právo oprávněné smluvní strany na náhradu škody“.

9. Pokud se týká moderace smluvní pokuty, soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], shrnul, že soud je nejprve povinen zjistit, jakou funkci měla sjednaná smluvní pokuta plnit. Rozvedl dále, že poté zkoumá konkrétní okolnosti případu s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom bere na všechny okolnosti konkrétního případu, tzn. nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností si zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny. Dospěje-li k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, nemůže smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud závěrem přistoupí ke snížení smluvní pokuty na přiměřenou výši se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

10. V kontextu s uvedeným soud prvního stupně dovodil, že smluvní pokuta měla v tomto případě jednoznačně plnit funkci sankční, když si účastníci v čl. VI. odst. 8 kupní smlouvy sjednali, že nárokem na smluvní pokutu není dotčeno právo oprávněné strany na náhradu škody, tj. vyloučili si ust. § 2050 o. z.

11. Co se týká okolností známých v době sjednávání smluvní pokuty dospěl soud prvního stupně k závěru, že s její výší účastníci souhlasili, ba dokonce k návrhu žalobců byla její výše snížena na částku [částka]. Současně si ji sjednali s vědomím svých majetkových poměrů a žádným způsobem netvrdili, že by se nějak po dobu realizace koupě tyto poměry měnily směrem, který by neočekávali. Soud prvního stupně dále posuzoval též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti a okolnosti, které nastaly po porušení smluvní povinnosti, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. V této souvislosti uvedl, že k prodlení s doplacením kupní ceny došlo pouze o jeden den s tím, že žalovyný měl v úmyslu doplatit kupní cenu nemovitosti včas, jeho úmysl byl zmařen toliko tím, že jeho otec zadal příkaz k úhradě podle pravidel banky opožděně. O skutečnosti, že v poslední den lhůty pro doplacení kupní ceny byly peněžní prostředky žalovaným (jeho otcem) na účet úschovy zaslány, byli žalobci (schovatelka) informováni a současně jim bylo zasláno potvrzení německé pobočky [název] o tom, že banka přijala platební příkaz otce žalovaného k poukázání částky [částka] na účet úschovy neodvolatelně dne [datum]. Žalobcům nevznikla žádná majetková újma a nebyly narušeny ani jejich zájmy spočívající v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, resp. toto narušení jejich zájmů trvalo nanejvýše právě jeden den. Z obou stran byla návazně neprodleně dána vůle v realizaci prodeje pokračovat, žádné arogantní chování žalovaného či jeho právního zástupce nebylo prokázáno, žalovaný se sám žalobcům omluvil. V této souvislosti žalobkyně ve své výpovědi jednak bagatelizovala dotčenou omluvu žalovaného ze dne [datum], když obsah uvedla jen jako vyjádření naděje žalovaného, že ho nadále žalobci nebudou považovat za nespolehlivou smluvní stranu, ač na prvním místě se žalovaný právě omluvil za opožděné připsání doplatku kupní ceny na účet úschovy. Pak oba žalobci poznamenali, že očekávali ze strany žalovaného iniciaci nějakého jednání, při kterém by se vysvětlilo, proč daná situace vznikla, což se nestalo, avšak pominuli, že součástí omluvy ze dne [datum] byl právě návrh žalovaného k vysvětlení nastalé situace, budou-li o to mít žalobci zájem. Na to ještě žalobci navázali, že jediné, čeho se jim dostalo, byl návrh dodatku ke kupní smlouvě, bez možnosti jakéhokoliv jeho projednání. K tomu nutno dodat, že šlo vskutku jen o návrh, sami ho mohli zrevidovat anebo o něm s žalovaným jednat, to však neučinili, když ho bez dalšího odmítli podepsat. Pokud žalobce závěrem uváděl, že výzva k zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] byla výzvou ke kompromisnímu řešení, soud prvního stupně žádnou takovou vůli jednat o věci smírně neshledal, když se žalobce v e-mailu ze dne [datum] jasně vyjádřil, že se žalobci vzdají svého práva na odstoupení od smlouvy jen tehdy, bude-li smluvní pokuta žalovaným zaplacena.

12. Na základě uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřená a po úvaze ji snížil na částku [částka]. Tuto částku vzal za adekvátní v kontextu hodnoty a významu zajišťované povinnosti, kterou bylo řádné a včasné zaplacení kupní ceny. Kupní cena jakožto hodnota zajišťované povinnosti činila [částka]. Judikatura obecně považuje za ještě přiměřenou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, kterou lze i zde považovat za přiměřenou, a proto v důsledku prodlení žalovaného o jeden den, rozhodl, že žalobci mají nárok na 0,5 % z částky [částka], tj. [částka].

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný na uplatněném nároku na smluvní pokutu nezaplatil žalobcům ničeho, dostal se s plněním svého dluhu podle ust. § 1968 o. z. do prodlení a vedle samotné přiznané částky [částka] je povinen z ní žalobcům zaplatit v souladu s ust. § 1970 o. z. i úrok z prodlení, běžící od [datum] (den následující uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění poskytnutého žalobci výzvou ze dne [datum]) do zaplacení, ve výši řídící se ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl.

15. Závěrem soud prvního stupně konstatoval, že žalovaným vznesenou námitku započtení neshledal důvodnou. Jakkoliv bylo prokázáno, že movité věci nad rámec kupní smlouvy se v bytové jednotce vskutku nacházely a žalovaný je nechal sepsat do předávacího protokolu, nikdy (do dne [datum]) žalobce neupozornil na to, že bytovou jednotku nepředali řádně vyklizenou. Aniž by právě takto učinil, sám s věcmi naložil tím, že si je dílem ponechal a dílem odstranil, jak uvedl na jednání u soudu konaném dne [datum]. Je tak nutno uzavřít, že jde o obranu ryze účelovou s tím, že svoji povinnost by žalobci již ani splnit nemohli.

16. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalobců v rozsahu 12 %).

17. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání, které směřovalo co do výroku II. o věci samé a výroku III. o nákladech řízení. Za důvod podání odvolání označili využití moderačního oprávnění ze strany soudu prvního stupně, které rozporovali. Nesouhlasili jak s důvody, které pro uplatnění moderačního práva soudu v rozsudku uvedl (zjištěný skutkový stav), tak se způsobem moderace, který soud prvního stupně zvolil (právní hodnocení). Uvedli, že způsob moderace zvolený soudem prvního stupně považují za nepřezkoumatelný pro nikoliv řádnou odůvodněnost a odporující úmyslu stran sjednat jednorázovou smluvní pokutu. Podotkli, že účastníci byli v rámci celého procesu realitní transakce právně zastoupeni, obě strany měly možnost ovlivnit obsah kupní smlouvy. Přitom však ani jedna ze stran nezasahovala do ujednání o zde řešené smluvní pokutě, vyjma strany žalobců, kteří ji snížili z částky [částka] na částku [částka]. Obě smluvní strany vědomě smluvní pokutu akceptovaly tak, že ke vzniku nároku na její úhradu v plné výši dojde, byť jednodenním prodlením s plněním povinnosti. Smluvní pokuta na denní bázi, jak ji aplikoval soud prvního stupně při moderaci, je přitom také naprosto nepřiléhavá situaci, v níž se účastníci nacházeli. Již jen z principu realitní transakce, nastavení lhůt a procesů v ní totiž není možné akceptovat přiměřené prodlení v jednání dotčených stran. Podstatná sankce ve formě jednorázové smluvní pokuty plní silnou a zřejmou sankční a preventivní funkci, kdy má odrazovat smluvní strany od jakéhokoliv, tedy i od krátkého jednodenního prodlení. Smysl smluvní pokuty na denní bázi je odlišný a de facto předem počítá s tím, že prodlení může nastat a odrazuje strany od toho, aby takové prodlení bylo významné, když sankce roste v průběhu prodlení. Tento druh denní smluvní pokuty je typický pro jiná právní jednání jako např. úvěr či zápůjčka. Soud prvního stupně v rámci moderace de facto změnil pojetí smluvní pokuty a nerespektoval význam a účel smluvní pokuty tak, jak byla smluvními stranami kupní smlouvy zamýšlena a sjednána. Zdůraznili opětovně, že smluvní pokuta byla zvolena jak do způsobu jejího stanovení, tak do její výše zcela adekvátně druhu a významu zajišťované povinnosti. K porušení smluvní povinnosti utvrzení smluvní pokutou ze strany žalovaného jednoznačně došlo a délka prodlení nemůže mít natolik zásadní vliv, aby soud nárok žalobců moderoval ponížením o 88 %. Zmínili dále, že délka soudního řízení (počet jednání) byla zásadně zapříčiněna potřebou vypořádat se s procesní obranou žalovaného, která v žádném jejím bodě, vyjma návrhu na moderaci smluvní pokuty, nebyla úspěšná a znamenala pouze komplikaci a prodloužení soudního sporu. Vytýkali soudu prvního stupně, že se nevypořádal s účelností úkonů právní pomoci žalovaného a přiznal mu nárok na náhradu v plné výši čistě dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. I tuto skutečnost měl soud prvního stupně v úvahách při míře uplatnění moderačního práva, případně v rámci nepřiznání části náhrady podle ust. § 150 o. s. ř., brát v potaz. Dále se vyjádřili ke skutkovým zjištěním, které soud prvního stupně uvedl jako podklad pro jeho závěr o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty. V této souvislosti rekapitulovali, že dne [datum] se žalovaný za své porušení smluvní povinnosti osobním e-mailem omluvil. I to bylo důvodem pokračování v transakci a pasivity z jejich strany ohledně uplatnění smluvní pokuty. Nicméně dva dny poté (e-mail právního zástupce žalovaného ze dne [datum]) došlo ke změně v jednání ze strany žalovaného (prostřednictvím jeho právního zástupce), když byl vznesen požadavek na uzavření dodatku č. [hodnota] ke kupní smlouvě, jehož obsahem bylo popření porušení kupní smlouvy ze strany žalovaného. Konkrétně dodatek č. [hodnota] uváděl, že z důvodů na straně banky došlo k připsání finančních prostředků dne [datum], čímž ale nedošlo k porušení ustanovení kupní smlouvy a žalobci se vzdávají nároků s připsáním finančních prostředků dne [datum] souvisejících. Rozhodli se tedy v reakci na kroky žalovaného konat dle jejich názoru plně v souladu s kupní smlouvou tak, že pokud se mají vzdát nějakých práv, učiní tak po oprávněné kompenzaci. Formálně vyzvali žalovaného prostřednictvím jeho právního zástupce k úhradě smluvní pokuty dle čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy, přičemž výzvu činili jako vyjednávací krok. Navrhovaný dodatek č. [hodnota] ke kupní smlouvě přitom nutno považovat za neoprávněný nárok ze strany žalovaného za situace, kdy se sami žádného porušení smluvní povinnosti nedopustili a neměli důvod žalovanému osvědčovat zjevně nepravdivý skutkový stav (prodlení z důvodu výlučně na straně banky), popřípadě se něčeho vzdávat. Naopak žalobci se domnívali, že vznesený „protinárok“ povede k smírnému řešení situace, uznání porušení povinnosti žalovaného (obsah dodatku č. [hodnota] fakticky negoval skutečnost, že by žalovaný povinnost dle kupní smlouvy porušil), oficiální omluvě (předchozí omluva z [datum]. obsahem dodatku č. [hodnota] ke kupní smlouvě žalovaným dementována) a narovnání vztahů. Z tohoto důvodu e-mail ze dne [datum] žalobce b) jasně formuloval tak, že dojde-li k úhradě smluvní pokuty, vzdají se nároku na odstoupení od kupní smlouvy. Bohužel, reakce právního zástupce žalovaného ze dne [datum] byla taková, že se jich dotkla v osobní rovině, a proto se rozhodli legitimní nárok na smluvní pokutu uplatnit oficiální cestou. Odpověď právního zástupce žalovaného ze dne [datum] na předžalobní výzvu situaci namísto snahy o věcné urovnání dále eskalovala. Ač bylo opět ze strany žalovaného útočeno do jejich osobní roviny, reagovali smírně a ve své reakci ze dne [datum] zcela jasně nabídli žalovanému možnost mimosoudního kompromisu bez nároku na konkrétní minimální částku smluvní pokuty. Žalovaný možnosti nabízeného smíru nevyužil a nadále i v podání ze dne [datum] jejich nárok od základu popíral. Nevhodně útočný způsob komunikace právního zástupce žalovaného (doložení celkového stylu komunikace podpořeno i přehlíženou výpovědí sv. [jméno]), přinejlepším podezřelé „machinace“ (dodatečné úpravy data připsání částky kupní ceny), které byly vyvolány/požadovány stranou žalovanou na úschovním účtu [tituly před jménem] [jméno FO] v září roku 2022 viz. bod 8 a 9 rozsudku za účelem zastření prodlení dlužníka, ve spojení s odmítnutím mimosoudního kompromisního řešení a popíráním vzniku nároku jako takového a nikoliv jeho výše ze strany žalované – byly v souhrnu tzv. poslední tečkou rozhodující o tom, že se skutečně rozhodli svůj nárok uplatnit u soudu, ač tak neměli původně a od počátku v plánu. Soud prvního stupně prezentované opominul, a chybně tak tyto podstatné skutečnosti předcházející soudnímu řízení a zároveň jej zapříčiňující, nebral v potaz při úvaze o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Nesouhlasili dále s názorem, že jednání právního zástupce žalovaného nemůže být žalovanému kladeno k tíži. Co se týče omluvy žalovaného za jeho pochybení, opětovně poukázali, že tato následně byla negována obsahem navrhovaného dodatku ke kupní smlouvě. Vyloženě nesprávným skutkovým zjištěním je konstatování soudu prvního stupně, že nevyzvali žalovaného ke kompromisnímu řešení. Je na místě také zmínit, že pokud by přístup žalovaného nebyl laxní a věc neřešil až poslední den lhůty k úhradě, aniž by doložil, že mu nějaké překážky bránily věc zařídit dříve, veškerým sporům a nepříjemnostem by se obě strany sporu zřejmě vyhnuly. Shrnuli, že do dnešního dne porušení smluvní povinnosti žalovaného není pravomocně vyřešeno s čímž mají stále spojené negativní prožitky, nepohodlí, nejistotu a časové náklady. V konečném důsledku navrhovali, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

18. Žalovaný se k odvolání žalobců vyjádřil nesouhlasně, odmítl jejich argumentaci, když navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, byť se nadále vnitřně neztotožnil s tím, že by měl hmotněprávní povinnost hradit žalobcům jakoukoli smluvní pokutu. Podotkl, že však nechtěl vlastním odvoláním prodlužovat předmětné řízení a zvyšovat tak již poměrně vysoké náklady na zcela zbytečné řízení, kdy navíc, jak sami žalobci potvrdili, žádná škoda nevznikla. Uvedl dále, že se neztotožnil s výkladem kupní smlouvy a je i nadále toho názoru, že ji lze vykládat jedině tak, že smluvní pokuta se aplikuje pouze v případě odstoupení od smlouvy a nikoli pro jakékoli drobné porušení jako např. jednodenní prodlení s úhradou kupní ceny na účet úschovy, kterou bylo možné navíc zjistit až v den, kdy stejně byla kupní cena připsána na účet úschovy a pro které ani žalobci od kupní smlouvy nechtěli odstoupit. Ohledně přiměřenosti smluvní pokuty odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], s tím, že soud přihlíží k více než pouze hodnotě a významu zajišťované věci, ale i okolnostem úkonu. Specificky při zkoumání funkcí smluvní pokuty je jasné, že snaha o uplatnění smluvní pokuty žalobci pozbývá jak funkce preventivní, tak uhrazovací i sankční a jedná se o pouze účelovou snahu žalobců ve špatné víře profitovat. S podrobnou citací pak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], které se v otázce moderace smluvní pokuty dle ust. § 2051 o. z. odchyluje od dosavadní judikatury. Uvedl dále, že skutečnost, že se jedná o pokutu sankční lze usuzovat mimo jiné i z toho, že účastníci se jako smluvní strany v kupní smlouvě ve čl. VI. odst. 8 dohodly, že: „Odstoupením od této Smlouvy a/nebo uplatněním nároku na náhradu smluvní pokuty dle tohoto článku této Smlouvy není dotčeno právo oprávněné Smluvní stany na náhradu škody (nad rámec smluvní pokuty).“ a tím se odchýlili od výše zmíněné dispozitivní zákonné úpravy. [částka] Kč se zároveň ani zdaleka neblíží hodnotě škody, která jím mohla být porušením předmětné povinnosti způsobena a ve vztahu k níž žalobci výslovně potvrdili, že jim žádná nevznikla. Soudem prvního stupně přiznaná výše pokuty za fakticky žádnou vzniklou škodu a fakticky ani žádné prodlení je tedy více než velkorysá kompenzace, se kterou měl sice obtíže se ztotožnit, ale nakonec ji akceptoval jen, aby zbytečné a nákladné řízení skončilo. Sankční pokuta přitom může mít podobu jak jednorázové částky, tak sankční částky, která tvoří určité procento z celkového předmětu plnění za den, popř. za rok. Poukázal, že podle žalobců je ze znění smlouvy zřejmé, že funkcí rozporované smluvní pokuty bylo zajistit závazek tak, aby v případě nezaplacení a následném odstoupení od smlouvy hrozila žalovanému jako kupujícímu sankce, která ho motivovala dostát svému závazku a koupi předmětné nemovitosti uskutečnit. V této souvislosti shrnul, že svému závazku ze smlouvy dostál, a proto, i v případě, že by soud snad posoudil lhůtu na zaplacení za prodlenou, zanikla jakákoli funkce, či účel předmětné smluvní pokuty a její výši tedy nelze v žádném případě považovat za přiměřenou. Setrval dále na názoru, že původní smluvní pokuta [částka] byla zjevně nepřiměřená vůči skutečné škodě, což soud prvního stupně správně zohlednil a pokutu snížil na částku [částka]. [částka] Kč také lépe odpovídá délce prodlení, kdy údajně pozdní platba neměla za následek odstoupení od smlouvy, nýbrž pouze jeden den čekání žalobců navíc, byť ani ten fakticky neuznává, jelikož ověření zůstatku na úschovním účtu bylo možné tak jako tak zjistit až následující den, takže fakticky k žádnému prodlení nedošlo. Smluvní pokuta v moderované výši tak sankcionuje již tak poměrně tvrdě jednodenní prodlení. Nesouhlasil s tvrzením žalobců, že soud prvního stupně moderovanou výši nedostatečně odůvodnil. Přiznání vysoké smluvní pokuty, kterou žalovali žalobci, by mělo nejen odstrašující efekt a mohlo by vést k tomu, že by byl v podstatě existenčně ohrožen. Soud prvního stupně správně vyvážil zájmy obou stran a moderoval pokutu na přiměřenou částku, která reflektuje skutečnou míru porušení smlouvy. Konstatoval, že spor, který je předmětem odvolání, je čistě obchodního charakteru a nemá žádné osobní konotace. Tím pádem by rozhodování soudu mělo zohlednit fakt, že jde o čistě právní a ekonomický problém, nikoliv o spor, který by měl být ovlivněn emocemi či osobními zájmy jedné ze stran. Argumenty žalobců, že se jich reakce právního zástupce mohly dotknout na osobní rovině, jsou tak zcela bezpředmětné a navíc nepravdivé. Odpovědi jeho právního zástupce navíc obsahovaly čistě faktická tvrzení, jejichž účelem bylo popsat skutkový stav. Nelze považovat za útok v osobní rovině, když využil svého práva se zcela legálně bránit. Smluvní pokuta v tomto případě, kdy opoždění bylo mimo jeho kontrolu, neslouží svému původnímu účelu – tedy jako nástroj zajišťující řádné plnění závazků. Uložení vysoké smluvní pokuty v situaci, kdy splnil své povinnosti v dobré víře, a opoždění bylo důsledkem technické chyby, by bylo nepřiměřené a nespravedlivé. Navrhoval, aby odvolací soud odvolání žalobců zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu a v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

20. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

21. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se pečlivě zabýval námitkami žalobců, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí.

22. Odvolací soud vyšel z precizních zjištění soudu prvního stupně, když lze pouze zrekapitulovat, že mezi účastníky byla platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu ust. § 2079 a násl. o. z., jejímž předmětem byl úplatný převod bytové jednotky žalobců na žalovaného za celkovou částku [částka]. Druhou část kupní ceny ve výši [částka] byl žalovaný povinen složit do advokátní úschovy ([tituly před jménem] [jméno FO]) nejpozději dne [datum], k čemuž nedošlo, neboť zmíněná částka byla připsána na účet úschovy až dne [datum]. Mezi stranami byla pro případ, že by nebyla druhá část kupní ceny zaplacena řádně a včas sjednána možnost žalobců od smlouvy odstoupit (čl. VI odst. 1 kupní smlouvy). V čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy bylo ujednáno, že každá ze smluvních stran je oprávněna požadovat po druhé smluvní straně zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za takové porušení povinnosti druhé smluvní strany, která je důvodem odstoupení od této smlouvy ve smyslu č. VI. odst. 1 kupní smlouvy. Žalobci v důsledku porušení povinnosti doplatit kupní cenu nemovitosti řádně a včas vyzvali žalovaného ve smyslu s čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy k zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], když tato výzva byla žalovanému doručena [datum].

23. S ohledem na skutečnost, že strany zpochybňovaly výklad ust. čl. VI. odst. 1 ve spojení s odst. 3 téhož článku kupní smlouvy, zabýval se soud prvního stupně výkladem právního jednání kupní smlouvy, když ve shodě s odvolacím soudem dospěl ke správným závěrům.

24. V této souvislosti lze uvést, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od [datum] úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 o. z., a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] se mimo jiné podává, že je třeba, aby soud na základě provedeného dokazování posoudil, jaká byla vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Ústavní soud v této souvislosti vyložil, že „text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle stran přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/2003). Současně výkladem lze zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím projev vůle doplňovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Výklad projevu vůle nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky zjevně absurdní.

25. V kontextu s uvedeným soud prvního stupně zcela správně dovodil, že mezi účastníky nebyla zavedena žádná praxe, uzavření smlouvy předcházelo pouze uzavření rezervační smlouvy, v rámci připomínkování a revidování znění kupní smlouvy neprojevil ani jeden z účastníků vůli čehokoliv měnit či si vyjasňovat čl. VI. odst. 1 a čl. VI. odst. 3 (navržené a akceptované snížení výše smluvní pokuty je z tohoto pohledu nerozhodné). Za této situace tak soud prvního stupně správně uzavřel, že nebylo lze zjistit společný úmysl účastníků při využití pravidel podle ust. §§ 555, 556 o. z., když tak aplikoval objektivní metodu interpretace na základě užití základních výkladových metod, a to gramatické, logické a systematické a přisoudil dotčenému projevu vůle stran význam, že právo na smluvní pokutu vzniklo nezávisle na tom, zda žalobci odstoupili či neodstoupili od kupní smlouvy, když podstatnou skutečností zůstalo, že žalobcům v důsledku prodlení žalovaného s doplacením kupní ceny vzniklo právo od kupní smlouvy odstoupit (srov. bod 32., 33. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26. Je třeba zdůraznit, že povinnost uhradit smluvní pokutu vzniká bez ohledu na zavinění. Úprava smluvní pokuty stojí na absolutním objektivním principu, kdy právo na smluvní pokutu vzniká již porušením smluvené povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly. Není ani rozhodné, zda byla porušená povinnost obsahem právního vztahu mezi podnikateli či nepodnikateli. Taktéž vznik škody není podmínkou vzniku pohledávky na smluvní pokutu. Stejně tak nemají na vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu vliv objektivní nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky.

27. Pokud soud prvního stupně seznal, že žalovaný porušil svou povinnost doplatit kupní cenu nemovitosti řádně a včas, přičemž tak založil právo žalobců odstoupit od kupní smlouvy, kterého nevyužili, naproti tomu uplatnili nárok na smluvní pokutu sjednané v paušální výši [částka], nelze stran odvolacího soudu ničeho vytknout, ani když ve vztahu k moderaci smluvní pokuty vycházel z přiléhavého rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze kterého se podává právní názor, že: „Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu ust. § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné“.

28. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že využití moderačního práva ze strany soudu prvního stupně, jakož i zvolený způsob moderace, představoval stěžejní odvolací argumentaci žalobců obsaženou v odvolání, se kterou se však odvolací soud neztotožnil. Odvolací námitky žalobců opětovně prezentované v odvolání odvolací soud shledal nedůvodnými, do jisté míry účelovými ve snaze zvrátit rozhodnutí ve svůj prospěch. Lze nad rámec podotknout, že nebylo lze souhlasit ani s názorem, že soud moderovanou výši nedostatečně odůvodnil, když uvedl důvod moderace, konstatoval okolnosti, které seznal jako podstatné pro snížení smluvní pokuty, rozvedl výpočet s odkazem na ustálenou judikaturu.

29. Lze tak shrnout, že soud prvního stupně předně správně dovodil, že v konkrétním případě smluvní pokuta plnila funkci sankční, když si účastníci v čl. VI. odst. 8 kupní smlouvy sjednali, že nárokem na smluvní pokutu není dotčeno právo oprávněné strany na náhradu škody.

30. Soud prvního stupně pak opět správně nezkoumal nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu s přihlédnutím k pro věc rozhodným okolnostem. I odvolací soud konstatuje, že strany v době sjednání smluvní pokuty s její sníženou výší k návrhu žalobců tak, jak byla stanovena v originální bilingvní verzi kupní smlouvy souhlasili, vědomi si přinejmenším svých majetkových poměrů. Rozhodnou skutečností však zůstává, že k prodlení s doplacením kupní ceny došlo pouze o jeden den. Záměrem žalovaného nebylo nedoplatit kupní cenu včas, k prodlení došlo v důsledku mezinárodní bezhotovostní transakce realizované v poslední den sjednané lhůty, tj. [datum], o čemž byli žalobci informováni, současně jim bylo zasláno potvrzení [název] o přijetí platebního příkazu k poukázání doplatku kupní ceny. Naproti tomu nelze odhlédnout, že žalovaný se za své jednání omluvil dne [datum], v případě zájmu žalobců navrhoval podat vysvětlení situace v souvislosti s opožděným připsáním doplatku kupní ceny na účet úschovy.

31. Co se však týká návazných okolností, které nastaly po porušení smluvní povinnosti, a které měly mít v porušení povinnosti nepochybně původ a byly v době porušení povinností předvídatelné, odvolací soud se ve shodě se soudem prvního stupně s námitkami žalobců neztotožnil. Jak bylo již uvedeno, žalovaný se za prodlení omluvil, navrhoval vysvětlení, ať již na podnět kohokoliv. Skutečnost, že e-mailem ze dne [datum] právní zástupce žalovaného navrhoval uzavření dodatku č. [hodnota] kupní smlouvy s tím, že z důvodu na straně banky došlo k připsání finančních prostředků dne [datum], čímž ale nedošlo k porušení ustanovení kupní smlouvy a žalobci se vzdávají nároků s připsáním finančních prostředků až dne [datum] souvisejících, jednalo se skutečně pouze o návrh, o kterém strany nejednaly. Pokud žalobci sami dovodili, že takový návrh (neoprávněný nárok žalovaného osvědčující zjevně nepravdivý skutkový stav) nelze přijmout bez oprávněné kompenzace, a který inicioval jejich „protinárok“, kterým požadovali úhradu smluvní pokuty, když ze své strany toto jednání považovali za svůj „vyjednávací krok“, neboť se jim ve skutečnosti nejednalo o zaplacení smluvní pokuty, ale o oficiální omluvu a narovnání vztahů, nelze tuto argumentaci přijmout. Jak správně soud prvního stupně konstatoval, agresivní příp. nestandardní chování žalovaného nebo jeho právního zástupce nebylo prokázáno. Jednání, resp. korespondence byla vedena korektně, nelze klást k tíži strany žalované, že se snažila využít dostupných (byť možná nešťastně) zvolených prostředků na svou obranu. Závěr žalobců, že reakce v e-mailu zástupce žalovaného ze dne [datum] se jich dotkla v osobní rovině, nelze akceptovat, ani to, že odmítnutí mimosoudního kompromisního řešení a popírání vzniku nároku bylo v souhrnu tzv. poslední tečkou. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že žalobcům nevznikla žádná majetková újma a nebyly narušeny ani jejich zájmy spočívající v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, když porušení trvalo nanejvýše jeden den, přičemž jejich postoj tak lze označit za ryze účelový, bezdůvodně emotivně laděný.

32. Pokud se jedná o aplikaci moderačního práva soudem prvního stupně a výslednou vypočtenou částku [částka], na kterou byla smluvní pokuta snížena, ani v tomto ohledu neshledal odvolací soud pochybení. Smluvní pokuta v této moderované výši sankcionuje adekvátně jednodenní prodlení se zohledněním hodnoty a významu zajišťované povinnosti zaplatit řádně a včas kupní cenu s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem věci.

33. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. o věci samé jako věcně správné ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku III. o nákladech řízení.

34. Na tomto místě odvolací soud pouze uvádí, že námitky žalobců ohledně případné aplikace ust. § 150 o. s. ř. taktéž nebyly důvodnými. Podle ust. § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Jestliže žalobci v tomto ohledu dovozovali, že se soud prvního stupně nedostatečně v této souvislosti nevypořádal s délkou řízení zapříčiněnou potřebou vypořádat se s procesní obranou žalovaného, která v žádném jejím bodě, vyjma návrhu na moderaci smluvní pokuty, nebyla úspěšná a znamenala pouze komplikaci a prodloužení soudního sporu, shledal tuto argumentaci odvolací soud lichou. Odvolací soud v daném případě dovodil, že výpočet náhrady nákladů řízení byl správný, když reflektoval účelně vynaložené úkony právní pomoci spočívající v obraně žalovaného, která byla v konečném důsledku shledána opodstatněnou, korespondující jeho nepoměrně většímu úspěchu ve sporu.

35. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaný byl v této fázi řízení zcela úspěšný. Náklady řízení v částce [částka] jsou představovány odměnou za právní zastoupení za dva úkony právní služby po [částka] ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 odst. 1 písm. d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů ve výši [částka] (2 x [částka]) v souladu s ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky, spolu s 21 % DPH v částce [částka].

36. Výrok I. o věci samé rozsudku soudu prvního stupně, nedotčený odvoláním, nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o. s. ř.).

Poučení