39 Co 375/2024 - 360

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] o návrhu žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím a protinávrhu žalované na zaplacení částky [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. září 2023, č.j. 12 C 50/2022-273 a doplňujícímu rozsudku téhož soudu ze dne 10. července 2024, č.j. 12 C 50/2022-317 takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalobce do zamítavého výroku doplňujícího rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka], se do částky [částka] s příslušenstvím zastavuje.

II. Odvolání žalobce proti výrokům o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví I, II, III a IV se odmítá.

III. Odvolání žalobce proti zamítavému výroku VI se odmítá.

IV. Ve výroku X se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 15 % úrokem od [datum] do zaplacení do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

V. Ve výroku V se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

VI. Ve výroku VII se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak se tento výrok potvrzuje.

VII. Ve výroku VIII se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše nákladů řízení, které má zaplatit žalobce České republice, činí [částka], jinak se tento výrok potvrzuje.

VIII. Ve výroku IX se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše nákladů řízení, které má zaplatit žalovaná České republice, činí [částka], jinak se tento výrok potvrzuje.

IX. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

X. Na náhradu nákladů odvolacího řízení ohledně žaloby žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím je žalobce povinen zaplatit žalované [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [právnická osoba], advokáta.

XI. Na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ohledně žaloby žalobce o zaplacení částky [částka] je žalobce povinen zaplatit žalované [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [právnická osoba], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem z [datum] soud prvního stupně výrokem I zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k jednotce č. [číslo] (byt), jednotka vymezená podle občanského zákoníku, v budově (stavbě) č. [číslo], bytový dům, část obce [adresa], která je součástí pozemku parc. č. [hodnota] včetně podílu na společných částech ve výši [číslo], to je na pozemku p.č. [hodnota], jehož součástí je budova (stavba) č.[číslo], to vše zapsané na listech vlastnictví č. [hodnota] a [číslo] pro k. ú. [adresa] u [právnická osoba] pro hlavní město [město], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen bytová jednotka), výrokem II rozhodl, že se bytová jednotka přikazuje do vlastnictví žalobce, výrokem III žalobci uložil povinnost uhradit žalované na vyrovnání hodnoty podílu částku [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku, výrokem IV rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vypořádáním nemovitosti.

2. Výrokem V žalobci uložil povinnost uhradit žalované částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % p.a., z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem VI vzájemný návrh žalované do částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Výrokem VII rozhodl, že v souvislosti se vzájemným návrhem je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem VIII a IX každému z účastníků uložil povinnost zaplatit České republice do pokladny Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Doplňujícím rozsudkem doplnil výrok X, kterým zamítl žalobu žalobce o zaplacení částky [částka] s 15 % úrokem ročně od [datum] do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vyhlášením doplňujícího rozsudku. [právnická osoba] odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků, kteří jsou bývalými partnery, k bytové jednotce, kterou každý spoluvlastní z jedné poloviny. Navrhl, aby mu byla přikázána do výlučného vlastnictví a uložena povinnost nahradit vypořádací podíl žalované. Návrhem z [datum] se domáhal širšího vypořádání s tím, že investoval do instalace kuchyňské linky, podle dokladů zaplatil [částka] (Kika Nábytek [částka], elektrospotřebiče od [právnická osoba] [částka], dřez a baterie od EMERO [částka], při kursu ke dni koupě [částka] dne [datum] jde o [částka], skleněný obklad [částka]), žalovaná by měla uhradit [částka]. Dále uváděl, že od nabytí bytu [datum] do [datum] hradil platby za byt, celkem zaplatil po odečtení přeplatků [částka], po žalované požadoval polovinu, tedy [částka].

5. Žalovaná uplatnila vzájemný návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, v němž uvedla, že od [datum] jsou účastníci podílovými spoluvlastníky bytové jednotky z jedné poloviny, od [datum] užívá bytovou jednotku žalobce sám pro své potřeby, obvyklé nájemné činí [částka], po žalovaném proto požadovala [částka] od [datum] za 20 měsíců.

6. Žalobce navrhl zamítnutí návrhu žalované s tím, že jí v užívání bytové jednotky nebránil, má do ní přístup, opustila ji sama bez nátlaku.

7. Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci jsou spoluvlastníky bytové jednotky, každý z jedné poloviny, reálné rozdělení není možné, žalovaná souhlasila s tím, aby výlučným vlastníkem zůstal žalobce a jí byl uhrazen vypořádací podíl. Soud prvního stupně proto s odkazem na ust. § 1140, § 1143, § 1144, § 1147 o. z. spoluvlastnictví zrušil a bytovou jednotku přikázal do výlučného vlastnictví žalobce. Při určení obvyklé ceny bytové jednotky vyšel ze znaleckého posudku [jméno FO], která došlo k ceně [částka]. Soud prvního stupně částku zaokrouhlil na stokoruny, tedy na částku [částka] a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované polovinu, tedy [částka]. O nákladech řízení mezi účastníky ohledně návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl s tím, že jde o judicium duplex.

8. K návrhu žalobce na širší vypořádání z evidenčních listů zjistil, že od [datum] činily měsíční platby v souvislosti s vlastnictvím bytu [částka], od [datum] částku [částka], od [datum] částku [částka] a od července 2022 částku [částka]. V těchto částkách byly zahrnuty nejenom příspěvky do fondu oprav, na správu domu, ale i platby za služby poskytované s vlastnictvím bytové jednotky. Podle výpisů tyto platby hradila od [datum] do [datum] žalovaná. Výpisy na č.l. 167 prokazují, že žalovaná hradila i další platby vzniklé v souvislosti s užíváním bytové jednotky, a to až do [datum]. Potvrzení o platbách vystavená společností [název] (spis č.l. 176 a násl.) prokazují, že žalovaná v roce 2019 hradila v souvislosti s předmětnou jednotkou daň z nemovitosti ve výši [částka], internet v částce [částka] a pojistku ve výši [částka].

9. Z daňového dokladu společnosti KIKA č. [hodnota] zjistil, že na jméno žalobce bylo objednáno a dodáno rozšíření kuchyňské linky v hodnotě [částka]. Na jméno žalobce byly vystaveny i doklady společnosti 2Trade [právnická osoba]. č. [číslo] na kuchyňské spotřebiče v částce [částka], společnosti [název] v hodnotě [částka] a [právnická osoba] [Anonymizováno] za skleněné obklady v hodnotě [částka]. Z těchto listin však není zřejmé, kdo částky uhradil, prokazují pouze druh objednaného zboží, jeho hodnotu a jméno objednatele. Z výpisu z kreditní karty na jméno žalované z č.l. 172 a násl. zjistil, že touto kartou byl hrazen nákup u společnosti KIKA v [adresa], a to v částce [částka]. Úhradu této částky touto kartou prokazuje i pokladní doklad ze dne [datum] vystavený na jméno žalobce. U stejného obchodníka byla touto kartou dne [datum] uhrazena i částka [částka]. Objednávka č. [hodnota] u společnosti IKEA a výpis z kartového účtu na jméno žalované (spis č.l. 169) prokazuje, že žalovaná za nákup nábytku a bytových doplňků u této společnosti uhradila částku [částka] dne [datum]. Z e-mailů na č.l. 221 a násl., označených „kreditka“, zjistil, že žalovaná dne [datum] a dne [datum] a dne [datum] zaslala žalobci přehled o částkách čerpaných z kreditní karty, mezi uvedenými položkami je dne [datum] uvedeno KIKA 29 651, dne [datum] Kika [částka] a dne [datum] doska [částka]. Další uváděné položky jsou označeny slovy: benzín, monitor, lada, známka. Celkem takto žalovaná vyúčtovala [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] po slevě částku [částka]. Žalobce doložil, že ze svého účtu vedeného u [právnická osoba] odeslal s poznámkou „převod Monika“ částku [částka] dne [datum], s poznámkou „převod kreditka“ dne [datum] částku [částka].

10. Soud prvního stupně na základě těchto listin dospěl k závěru, že se oba účastníci řízení podíleli na úhradě vybavení domácnosti. Bylo prokázáno, že i daňové doklady vystavené na jméno žalobce byly v případě potřeby hrazeny žalovanou. Bylo prokázáno, že žalobce část těchto plateb žalované refundoval, avšak nelze přesně uvést, o které platby se jednalo, neboť částky žalobcem „refundované“ byly v nižší výši než částky ve vyúčtovacích e-mailech uvedené. Zdůraznil, že mezi úhradou vybavení a následnou refundací proběhlo minimálně několik týdnů a částky neodpovídaly ani částkám uhrazeným, a ani částkám uvedeným jako hrazené v e-mailech žalované. Tvrzení žalobce, že hradil veškeré náklady na pořízení kuchyně, výše uvedenými doklady měl za vyvrácené. Za situace, kdy žalovaná naopak prokázala, že hradila do konce roku 2018 veškeré platby spojené s vlastnictvím bytové jednotky, a to i platby za služby, soud uzavřel, že v rámci širšího vypořádání nemá žádný z účastníků řízení pohledávku, kterou by bylo možné v rámci stanovení hodnoty vypořádacího podílu zohlednit.

11. V doplňujícím rozsudku soud prvního stupně tuto argumentaci zopakoval a s ohledem na ni návrh žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s tím, že jde o judicium duplex.

12. Pokud jde o protinávrh žalované na zaplacení částky [částka] od června 2020 do března 2022, zabýval se spornou otázkou, zda žalované bylo znemožněno bytovou jednotku užívat. Uvedl, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě se žalovaná zavázala převést vlastnického právo k podílu na nemovitosti na žalobce za cenu [částka] splatnou do [datum] a dále se zavázala nemovitost vyklidit do [datum]. Z e-mailové korespondence (č.l. 210 a násl. spisu) je zřejmé, že již v době po uzavření smlouvy žalovaná v předmětné nemovitosti nepobývala. Stejně tak je zřejmé, že strany s tímto přechodným uspořádáním souhlasily. Žalovaná měla do [datum] možnost v bytě pobývat, případně postupně ho vyklízet, žalovaná s užíváním bytu žalobcem souhlasila, kompenzaci ve smlouvě nežádala, stejně tak se nedomáhala zpřístupnění bytu. Z rodného listu nezletilé dcery žalované zjistil, že se narodila na [stát] dne [datum]. Z e-mailové korespondence mezi žalovanou a matkou žalobce, že na žalovanou byl vyvíjen nátlak k vyřešení vztahu se žalobcem, kdy se opakovaně objevuje náznak, že kdyby žalovaná chtěla, už by na [stát] odjela, stejně tak se objevuje výzva, aby si vzala od žalobce finanční prostředky a ze společného bytu odešla. Nadužívání bytu částečně připouštěl i žalobce ve svém dopise ze dne [datum], adresovaném právnímu zástupci žalované, kde navrhuje, že ho žalované bude kompenzovat, že od [datum] užívá byt sám. Z e-mailové korespondence účastníků z června a července 2020 vzal za prokázané, že byly problémy s realizací kupní smlouvy, když žalobce požadoval jiný způsob úhrady kupní ceny, než jak byl smluvený. Žalovaná dopisem ze dne [datum] (č.l. 214 spisu) od kupní smlouvy odstoupila, neboť kupní cena nebyla uhrazena ve stanoveném termínu.

13. Na základě provedeného dokazování s odkazem na § 2991 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že ze strany žalobce došlo k nadužívání bytu fakticky až od [datum] tedy, po dni, kdy měl uhradit kupní cenu za nabytí vlastnického práva k podílu žalované, neboť do té doby žalovaná s tímto uspořádáním souhlasila a ve vztahu k žalobci v kupní smlouvě za toto uspořádání nevznesla žádné požadavky ani proti němu ničeho nenamítala. Měl za to, že žalovaná konkludentně souhlasila s tím, aby žalobce od května 2020 do splatnosti kupní ceny byt užíval nad rámec svého podílu. Tyto skutečnosti vyplývají z chování žalované, která odjela domů k rodině, rozhodla se pro porod ve svém domovském státě, a proti užívání bytu žalobcem nic nenamítala, ani nepomyslela na kompenzace (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Tento konkludentní souhlas, však již nelze dovozovat po datu splatnosti kupní ceny, neboť žalovaná v té době již neměla být spoluvlastníkem nemovitosti a při běžném běhu věcí měla mít k dispozici finanční prostředky (cenu spoluvlastnického podílu) k zajištění vlastního bydlení.

14. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaná požadovala tržního nájemného, jehož výši stanovila na [částka] měsíčně. Ke stanovení výše bezdůvodného obohacení soud vyšel za znaleckého posudku [jméno FO], když za toto bezdůvodné obohacení považuje podílu žalované odpovídající poměrnou část tržního nájemného, tedy nájemného, za které by bylo možné v daném místě a čase předmětný byt pronajmout. Ze znaleckého posudku vzal za prokázané, že nájemné za 1 měsíc roku 2020 činilo [částka]/m2 při podlahové ploše bytu 78,93m2 činí měsíční nájemné po zaokrouhlení [částka]. Za období roku 2020 činilo nájemné za 10 dnů v listopadu 2020 po zaokrouhlení částku [částka], za prosinec 2020 částku [částka]. V roce 2021 činilo dle znalkyně nájemné [částka] za m2, při podlahové ploše 78,93m2, činilo měsíční nájemné po zaokrouhlení [částka]. V roce 2022 podle znalkyně činilo nájemné za 1 m2 částku [částka], tedy měsíční nájemné činilo po zaokrouhlení na celé koruny [částka], soud prvního stupně vázán návrhem vyšel z nájemného tak jak bylo stanoveno žalovanou, tedy z částky [částka] měsíčně, tady z částky o [částka] nižší, než jak bylo stanoveno znaleckým posudkem. Stanovil, že za období od [datum] do [datum] včetně by nájemné činilo za období od 21. 11 .2019 do [datum] částku [částka] ([částka]), za rok 2020 částku [částka] ([číslo] za 1-3/2022 částku [částka] ([číslo]). Celkem tak tržní nájemné za dobu nadužívání žalobcem činilo [částka], z čehož žalované náleží , tj. po zaokrouhlení na celé koruny částka [částka]. Soud prvního stupně proto vzájemnému návrhu co do této částky vyhověl (výrok V.) a co do zbytku nároku ve výši [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl.

15. Úrok z prodlení žalované přiznal s tím, že žalovaná vyzvala žalobce k vydání první části bezdůvodného obohacení dopisem ze dne [datum] s tím, že ode dne následujícího po stanovené splatnosti (7 dnů od doručení, k němuž došlo [datum]) dosud splatného bezdůvodného obohacení je žalovaný v prodlení, proto přiznal žalované v souladu s ust. § 1970 o. z. i úroky z prodlení, a to ve výši dle nařízení vl. č. 351/2013Sb., dále přiznal úroky od prvního dne v měsíci, za které bylo nájemné požadováno.

16. O náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla úspěšná do 74,11 %, neúspěšná do 25,89 %, proti jí přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 48,22 % za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady za zastoupení advokátem, podrobný výpočet v odůvodnění uvedl.

17. O náhradě nákladů státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že znalečné činilo „[částka]“ (správně [částka] dle usnesení z [datum] z č.l. 184), každý z účastníků zaplatil zálohu [částka], z níž bylo znalečné částečně uhrazeno, na každého z účastníků zbývá [částka], když vycházel z toho, že znalecký posudek byl zpracován ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

18. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém napadl rozsudek v celém rozsahu a navrhoval jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil s tím, jak soud prvního stupně posoudil jeho návrh na úhradu nákladů vynaložených na společnou věc. Zopakoval skutková zjištění a závěry soudu prvního stupně ohledně úhrady nákladů na pořízení kuchyně a závěr soudu prvního stupně považoval za nesprávný. Zdůraznil, že sama žalovaná na jednání [datum] uvedla: „My jsme jednu dobu fungovali tak, že jsem platby hradila já z kreditní karty a následně mi je žalobce po měsíci, po dvou přeúčtovával.“ Přesně tomuto tvrzení žalované odpovídají provedené důkazy. Žalovaná se na nákladech za pořízení kuchyňské linky nepodílela. Skutková zjištění soudu prvního stupně proto považoval za nesprávná. Pokud soud prvního stupně poukazoval na rozdíl, uvedl, že platby hradila žalovaná proto, že na kreditní kartu měla 2 % slevu. Soudu prvního stupně vyčítal, že nepostupoval podle § 118a o. s. ř. a nemohl tak rozdíl vysvětlit. Pokud žalovaná kupovala další vybavení bytu, jako postel a další nábytek, jde o věci v jejím výlučném vlastnictví, které dosud neodstěhovala. [právnická osoba] ale zůstala součástí bytu. Dále nesouhlasil s tím, jak soud prvního stupně posoudil návrh žalované za nadužívání bytu žalobcem. I zde odkázal na to, že při jednání [datum] byla žalovaná poučena, že neunáší důkazní břemeno v tom, že by na straně žalované tento nárok vznikl, neboť není zřejmé, že by jí bylo bráněno byt užívat a že by z objektivních důvodů byt užívat nemohla. Na to předložila dohodu o narovnání, dopis žalobce z [datum], kupní smlouvu z [datum], odstoupení od kupní smlouvy z [datum], e-mailovou korespondenci s matkou žalobce a mezi účastníky. Z těchto důkazů podle žalovaného nevyplývá, že by jí žalobcem bylo bráněno byt užívat a že by z objektivních důvodů byt nemohla užívat. K uvedeným důkazům uvedl, že dohoda o narovnání nebyla uzavřena, nároky sporné zůstaly, dopis z [datum] obsahuje nabídku žalobce za nadužívání, která žalovanou nebyla využita, navíc zde bylo uvedeno, že má v bytě uskladněny věci (postel, nábytek), které tam jsou stále, ke kupní smlouvě uvedl, že s ohledem na zvyšující se ceny neměl důvod ji mařit, ke korespondenci s jeho matkou to, že nemůže odpovídat za její obsah. K e-mailové korespondenci uvedl, že se týkala úhrady kupní ceny, uhrazení zmařila podle něho výlučně žalovaná, která požadovala úhradu na svůj účet bez úschovy. Podle něho k datu [datum] měla být připočítána i doba, kdy úhradu kupní ceny žalovaná blokovala, což vlastně trvá dodnes. Nárok tak žalované neměl být přiznán, rozhodnutí bylo pro žalobce neočekávané, byla podle něho porušena zásada rovnosti, měl být poučen jako žalovaná. Uvedl, že v řízení nebyl proveden žádný důkaz o tom, v jakém rozsahu byt užívá, žalovaná má v bytě věci, dodnes ho příležitostně navštěvuje, tím ho sama užívá. Nikdy neuváděl, že byt užívá celý.

19. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukázala na to, že žalobce podal odvolání proti celému rozsudku, k výrokům I až III ale neměl žádné výhrady, fakticky brojí proti výrokům V a VI a VII. Podle ní soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a o věci správně rozhodl. Podstatná skutečnost je, že veškeré vybavení bytu v něm zůstává, žalobce si je ponechá, není důvod, aby za něj hradila náhradu. [právnická osoba] a příslušenství si ponechává jako vybavení bytu, považovala za absurdní, že by měla cokoliv dlužit, že by nějaké vybavení bylo jejím majetkem. Skutečnost, že žalovaná byt krátkodobě navštívila za účelem vyklizení a prohlídky, není možné považovat za dlouhodobé užívání. Na základě dohody měl být byt od [datum] k dispozici žalobci. Pokud tvrdí něco jiného, jde o jeho zdržovací taktiku. Dopis z [datum] poukazuje na to, jak žalobce vnímal situaci ohledně užívání bytové jednotky, že si byl vědom toho, že ji užívá sám a že by nadužívání měl žalované kompenzovat. Ohledně kupní smlouvy podle ní uvádí zavádějící informace, číslo jejího účtu znal, je uvedeno ve smlouvě, nic mu nebránilo v tom, aby kupní cenu zaplatil, což neučinil. Z korespondence je zřejmé, že úschovu u [právnická osoba]., navrhoval žalobce, který ale nezajistil její realizaci, ani nezajistil úschovu u jiného schovatele, aby ušetřil [částka] za služby advokáta.

20. Proti doplňujícímu rozsudku podal žalobce odvolání téhož znění, jako proti rozsudku původnímu.

21. Žalovaná stručně zopakovala svou argumentaci, jak je uvedena v jejím předchozím vyjádření.

22. Při jednání před odvolacím soudem vzal žalobce zpět své odvolání do částky [částka] s příslušenstvím, požadované s tvrzením, že žalobce od [datum] do [datum] sám hradil platby spojené s vlastnictvím bytové jednotky, v důsledku čehož po žalované požadoval polovinu těchto nákladů.

23. Podle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.

24. Protože v dané věci ohledně uvedené částky nastala situace předvídaná citovaným ust. § 207 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud v této části odvolací řízení zastavil. Právní moc napadeného rozsudku v této části nastane, jako by k podání odvolání nedošlo (§ 222 odst. 1 o. s. ř.).

25. V rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze provést k návrhu účastníků i širší vypořádání zejména investic do společné věci. O takových nárocích musí soud rozhodnout samostatným výrokem. Takové výroky nabývají samostatně právní moci, nejsou (zpravidla) závislé na rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], jejichž závěry lze použít s ohledem na obdobnou úpravu i ve vztahu k novému občanskému zákoníku). Odvolací soud proto spis vrátil soudu prvního stupně k vydání doplňujícího rozsudku, když v odvolání i žalobce důvodně namítal, že o jeho nároku nebylo samostatně soudem prvního stupně rozhodnuto. Uvedený nedostatek byl vydáním doplňujícího rozsudku napraven.

26. Žalovaná namítala, že ve vztahu ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobce neuvádí žádný odvolací důvod. Tomuto názoru odvolací soud přisvědčil a vrátil věc soudu prvního stupně i s tím, aby žalobce vyzval k tomu, aby uvedl, z jakých důvodů podává odvolání i do výroků I, II a III.

27. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě dvaceti dnů od doručení uvedl, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí ve vztahu k výrokům I, II a III po skutkové nebo po právní stránce, případně v čem spočíval nesprávný postup soudu, který napadenému rozhodnutí předcházel. Zároveň ho poučil, že pokud vady svého odvolání neodstraní, odvolací soud odvolání odmítne.

28. Usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne [datum].

29. Ten v podání ze dne [datum] uvedl, že u výroku III nebyly zohledněny náklady na společnou věc, protože výroky I, II a III spolu souvisí, podal odvolání do všech těchto výroků.

30. Odvolací soud dospěl k závěru, že soudem prvního stupně vytýkaný nedostatek podaného odvolání nebyl odstraněn. Jak bylo uvedeno, o jednotlivých nárocích se rozhoduje samostatnými výroky, o nároku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím bylo rozhodnuto doplňujícím rozsudkem. Pokud žalobce namítá, že soud prvního stupně měl jeho návrhu (po částečném zpětvzetí odvolání) do částky [částka] s příslušenstvím vyhovět, napadá tím doplňující rozsudek, respektive výrok X tímto doplňujícím rozsudkem doplněný. Ve vztahu k výrokům I, II, III žádný odvolací důvod přes výzvu soudu prvního stupně uveden nebyl. Protože odvolací soud podle ust. § 212a odst. 2 o. s. ř. nemůže přezkoumat správnost rozsudku (výroku), který odvoláním napaden byl, ale přes výzvu soudu nebyl odvolatelem uveden žádný odvolací důvod, odvolacímu soudu nezbylo, než odvolání žalobce proti výrokům I, II, III a závislému výroku IV o náhradě nákladů řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví pro jeho vady podle ust. § 43 odst. 2 ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. odmítnout.

31. Jak bylo uvedeno výše, žalobce podal odvolání do všech výroků rozsudku, tedy i do výroku VI, kterým byla žaloba žalované do částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda může žalobce podat odvolání proti výroku, kterým bylo rozhodnuto v jeho prospěch. Odvolání je podle ust. § 201 o. s. ř. objektivně přípustné proti každému rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Podle soudní teorie ale odvolání musí být také přípustné subjektivně. Odvolání proto může podat jen účastník, kterému soudem prvního stupně nebylo zcela vyhověno, popřípadě kterému byla rozhodnutím soudu způsobena újma na jeho právech. V daném případě, pokud žaloba žalované byla částečně zamítnuta, bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce a žalobce není subjektivně oprávněn podat odvolání. Odvolací soud proto odvolání žalobce proti výroku VI podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

32. Odvolací soud poté po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že splňují obsahové náležitosti, vyplývající z ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a doplňujícího rozsudku ve zbývající části a dospěl k níže uvedeným závěrům.

33. Žalobce nesouhlasil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že kuchyňskou linku hradil sám a s právním názorem soudu prvního stupně, že mu není povinna polovinu z jím zaplacené částky ve výši [částka], tj. [částka], zaplatit. Tato částka měla sestávat z částek [částka], zaplacené společnosti Kika, [částka] zaplacené za elektrospotřebiče, [částka] zaplacené za dřez a baterie od Emero, [částka] zaplacené za skleněný obklad [právnická osoba]. Příslušnými doklady byl soudem prvního stupně proveden důkaz a mezi účastníky nebylo sporu, že tyto částky jimi byly uhrazeny. Žalovaná v podání z [datum] tvrdila, že zaplatila společnosti Kika [datum] částku [částka] a [datum] částku [částka], celkem [částka]. Z kreditní karty žalované bylo zjištěno, že společnosti Kika [datum] zaplatila [částka], [datum] zaplatila [částka]. Žalovaná požadovala po žalobci [datum] zaplacení částky [částka] benzin, [částka] kika, celkem [částka] (č.l. 221), žalovaný jí podle potvrzení Raiffeisenbank z č.l. 230 [datum] poslal [částka]. Dne [datum] požadovala po žalovaném kika + lada = [částka] (č.l. 223), [datum] žalobce převedl [částka]. Při jednání [datum] (č.l. 133 p.v.) žalobce uvedl, že žalované uvedené částky refundoval, žalovaná uvedla, nechť to žalobce prokáže. Připustila, že jednu dobu fungovali tak, že platby hradila ona z kreditní karty a následně jí je žalobce po měsíci, po dvou přeúčtoval. V případě, že toto učinil i s touto platbou, nechť to prokáže. Je to možné, jistá si tím nejsem. Za této situace nesouhlasí odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že žalobce žalované jí hrazené platby refundoval. Z uvedených důkazů vyplývá, že platby, o nichž bylo tvrzeno, že je hradila žalovaná, jí byly následně žalobcem uhrazeny. Příslušné částky korespondují, rozdíl ve výši plateb ([částka] byl vysvětlen 2 % slevou. Odvolací soud tak souhlasí se žalobcem, že v řízení bylo prokázáno, že jím tvrzenou částku za kuchyň zaplatil on.

34. V posuzovaném případě byla kuchyňská linka zakoupena za souhlasu obou účastníků s tím, že bude instalována v bytové jednotce, byla tedy určena k tomu, aby sloužila spolu s bytovou jednotkou jako věcí hlavní, jde tak o příslušenství bytu (§ 510 o. z.). Z toho vycházela zřejmě i znalkyně, která při popisu bytové jednotky odkazovala na to, že v kuchyni je sklokeramická deska s elektrickou troubou.

35. V řízení tak bylo prokázáno, že účastníci si za trvání spoluvlastnictví k bytové jednotce zakoupili kuchyň v ceně [částka], cenu uhradil žalobce. V řízení nebylo zjištěno, ani tvrzeno, že by byla uzavřena dohoda, že cenu kuchyně bude hradit výlučně žalobce, který ji uhradil, že by žalované kuchyň (její část) daroval, apod. Jestliže byla pořizována jako investice do společné bytové jednotky za souhlasu obou spoluvlastníků, měl se v obecné rovině každý ze spoluvlastníků podílet na úhradě její ceny podle spoluvlastnických podílů, každý tedy v daném případě z jedné poloviny. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce po žalované částku [částka] požaduje důvodně.

36. Žalovaná poukazovala na to, že kuchyňskou linku zaplatil žalobce a žalobci také zůstala, neviděla tak důvod, proč by měla žalobci přispívat na koupi. K tomu je třeba uvést, že ke kuchyni jako příslušenství bytu při ocenění bytové jednotky přihlédla znalkyně při stanovení její ceny, žalované se proto v rámci úhrady jejího podílu dostalo i náhrady za kuchyňskou linku.

37. S ohledem na uvedené odvolací soud výrok X rozsudku soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 15 % úrokem z prodlení od [datum] (v návrhu z [datum], doručeným žalované téhož dne, žádal o splnění do deseti dnů), do zaplacení, výše byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Delší lhůtu k plnění odvolací soud stanovil s ohledem na výši částky, na lhůty k plnění stanovené žalobci a skutečnost, že žalovaná pečuje o nezletilé dítě.

38. Žalobce dále nesouhlasil s výrokem V rozsudku, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalované částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do [datum] proto, že užívá celou bytovou jednotku. Danou problematikou se zabýval Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl.ÚS-st.48/18. Pokud jde o situaci, kdy spoluvlastník užívá společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez dohody spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), vysvětlil, že má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (§ 1117 o. z.). To znamená, že spoluvlastník nemůže bez dalšího užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž vzniká bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. Jestliže tedy v daném případě bylo zjištěno, že byt užíval v rozhodné době žalobce a účastníci byli spoluvlastníky z jedné poloviny, žalobce se na úkor žalované bezdůvodně obohacoval, jak správně dovodil soud prvního stupně. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná žalobci znemožnila užívat některé místnosti např. tím, že by je uzamčením žalobci znepřístupnila. Sama skutečnost, že jsou v bytě věci ve vlastnictví žalované, užívání bytu žalobci nebrání, když ani žalobce netvrdil, že by mu tyto věci užívání bytu znemožňovaly či ho nějak v užívání bytu omezovaly. Z uvedeného také vyplývá, že aktivní bránění v užívání bytu žalovanou ze strany žalobce se nevyžaduje. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se na úkor žalované za uvedené období bezdůvodně obohatil. Pokud jde o výpočet provedený soudem prvního stupně a vycházející ze znaleckého posudku, nebyl ani žalobcem konkrétní námitkou zpochybněn, odvolací soud proto odkazuje na výpočet soudu prvního stupně, jak je obsažen v bodě 36 odůvodnění. Protože soud prvního stupně s ohledem na výzvu k zaplacení rozhodl správně i o úroku z prodlení, odvolací soud výrok V rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

39. V rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud vysvětlil, že i když soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném řízení), považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemným návrhem, stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2, a 3 o. s. ř., a kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení.

40. V daném případě došlo ke spojení tří věcí. Pokud jde o řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jde o judicium duplex (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3202/20). Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

41. Pokud jde o náhradu nákladů řízení v souvislosti se širším vypořádáním, žalovaná podala žalobu o zaplacení částky [částka], z níž odměna advokáta činí dle § 7 a. t. [částka], žalovaný podal žalobu o zaplacení částky [částka], z níž odměna advokáta činí [částka]. Při spojení věcí se vychází dle § 12 odst. 3 a. t. ze součtu tarifních hodnot ([částka]), tedy z částky [částka], z níž odměna advokáta činí [částka], [částka] činí 91,56 %, [částka] představuje 4,31 %, tj. se zaokrouhlením na celé koruny [částka] (poměrná část odměny), na řízení o [částka] (4,13 %) připadá poměrná část odměny ve výši [částka]. Pokud jde o paušální náhradu nákladů řízení ve výši [částka], je třeba ji rovněž při spojení věcí rozdělit, na každé řízení připadá třetina ([částka]).

42. Žaloba o zaplacení částky [částka] byla podána žalovanou samostatně, za převzetí a přípravu zastoupení náleží [částka] a paušální náhrada [částka], za sepis žaloby náleží [částka] a paušální náhrada [částka], za jednoduchou předžalobní výzvu [částka] a paušální náhrada [částka], za účast na jednání [datum] náleží [částka] a paušální náhrada [částka]. Dne [datum] podal žalobce svůj návrh na širší vypořádání, řízení byla před tím spojena. Za účast na jednání [datum], [datum], [datum], [datum] a za podání ze dne [datum], [datum] náleží odměna ve výši [částka], k ní vždy náhrada hotových výdajů po [částka]. Náklady řízení za právní zastoupení žalované před soudem prvního stupně tak činí [částka] = [částka], s 21 % DPH jde o [částka], po připočtení zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] jde o [částka]. Žalobkyně byla úspěšná do 74,11 %, neúspěšná do 25,89 %, má proto po odečtení úspěchu žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48,22 %, což z částky [částka] činí po zaokrouhlení na celé koruny [částka]. S ohledem na tento výpočet odvolací soud výrok VII rozsudku podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ohledně výše náhrady nákladů řízení změnil, jinak tento výrok podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

43. Žalobce ohledně rozhodnutí soudu prvního stupně o tomto nároku podal odvolání proti vyhovujícímu výroku i výroku zamítavému, v obou případech byl se svým odvoláním neúspěšný. Žalobkyni tak náleží podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů odvolacího řízení za dva úkony právní služby advokáta (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu [datum] a v poloviční výši za účast při vyhlášení rozhodnutí dne [datum], tj. 2 x [částka] + 2 x [částka] + [částka] + [částka] = [částka], což s náhradou za 21 % DPH činí po zaokrouhlení na celé koruny celkem [částka].

44. O náhradě nákladů řízení o žalobě žalobce o zaplacení částky [částka] před soudem prvního stupně i soudem odvolacím podle ust. § 220 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud, neboť rozsudek soudu prvního stupně v této části změnil. Žalobce byl úspěšný do částky [částka], tj. do 43,38 %, neúspěšný byl do částky [částka], tj. do 56,62 %, žalovaná tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,24 %. Před soudem prvního stupně zástupce žalované učinil 7 úkonů právní služby (účast na jednání [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], sepis podání z [datum], [datum]), před odvolacím soudem šlo o 2 úkony (sepis vyjádření, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), za které náleží odměna po [částka] a paušální náhrada po [částka], za účast při vyhlášení rozsudku náleží odměna v poloviční výši, tj. [částka], k ní náleží náhrada hotových výdajů ve výši [částka], celkem jde o částku [částka], s náhradou za 21 % DPH jde o [částka], z čehož 13,24 % činí [částka].

45. Odvolací soud dále přezkoumal správnost závislých výroků o náhradě nákladů státu. Znalecký posudek byl zpracován k ocenění bytové jednotky a k návrhu žalované, tedy k částkám [částka] (podíl, o který byl spor) a [částka], požadovaných žalovanou. Z celkové částky [částka] částka první činí 96,5 %, částka druhá 4,5 %. Z odměny znalkyně ve výši [částka] tak na první řízení připadá [částka], na druhé [částka]. V prvém řízení šlo o judicium duplex, každý z účastníků tak má státu platit polovinu, tj. [částka], z čehož každý zaplatil [částka] na záloze, zbývá [částka]. Ze zbývající částky [částka] je třeba vyjít z toho, že žalobce byl do 74,11 % neúspěšný, proto má státu uhradit ještě [částka], žalovaná byla neúspěšná do 25,89 %, má tak zaplatit [částka]. Po sečtení tak má žalobce doplatit státu [částka], žalovaná [částka]. S ohledem na uvedený výpočet odvolací soud výroky VIII a IX podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ohledně výše nákladů, které má každý z účastníků státu platit, změnil, jinak tyto výroky podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení