39 Co 381/2021- 207

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení příslušenství z částky [částka] a zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 226/2020-182, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení z částky [částka], do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím a příslušenství z částky [částka], zamítl (výrok II.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném jednak náhrady škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši [částka], jednak nákladů na zajištění náhradního ubytování ve výši [částka] a jednak přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], to vše v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Žalobce tvrdil, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání za [uvedemý] [anonymizováno] osoby žijící ve společném obydlí podle ust. § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. z., v jednočinném souběhu s přečinem vyhrožování podle ust. § 353 odst. 1 tr. z. a se zvlášť závažným zločinem [uvedeným] podle ust. § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. z. a s přečinem vydírání podle ust. § 175 odst. 1 tr. z. Proti tomuto usnesení podal stížnost, přičemž v návaznosti na to Okresní státní zastupitelství usnesením ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 1 Zt 214/2019, rozhodlo o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu znovu uložilo, aby ve věci jednal a rozhodl. V souvislosti se zahájením trestního stíhání si zvolil právního zástupce, který ve věci vykonal úkony právní služby, za což mu uhradil částku ve výši [částka]. Dále nárokoval po žalovaném náklady na zajištění náhradního ubytování v době, na kterou byl v důsledku nezákonného stíhání vykázán ze společného obydlí (na základě rozhodnutí civilního soudu). Současně požadoval přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] s ohledem na skutečnost, že předmětné trestní stíhání na něm nechalo psychické následky. Se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka] se předběžně dne [datum] obrátil na žalovaného.

3. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši [částka]. Po jeho projednání dospěl závěru, že ve věci je dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci, a proto mu na náhradě škody v podobě vynaložených nákladů právního zastoupení poskytl částku ve výši [částka]. Současně žalobci vyslovil omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání. Stran vynaložených nákladů na obhajobu žalovaný vycházel z tarifní hodnoty 2 300 Kč/úkon, přičemž jako sporný shledal úkon v podobě stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a úkon ze dne [datum] označený jako doplnění stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání, za který přiznal odměnu ve výši jedné poloviny sazby a obdobně pak za úkon označený jako důkazní návrh ze dne [datum]. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním vznesl námitku promlčení, neboť předmětné trestní řízení pravomocně skončilo dne [datum] a od data [datum] tak začala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, která skončila dne [datum]. Jelikož žaloba o náhradu škody byla podána dne [datum], jedná se o její podání po uplynutí promlčecí doby. Ohledně nároku na náhradu škody ve výši [částka], představující náklady vynaložené na náhradní ubytování v době, kdy byl žalobce vykázán ze společného obydlí, konstatoval, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi vynaložením těchto nákladů a trestním stíháním žalobce, neboť o vykázání rozhodl civilní soud (nikoliv orgány činné v trestním řízení) již před zahájením trestního stíhání.

4. Soud prvního stupně dále konstatoval, že mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě ve výši [částka] dne [datum] obrátil na žalovaného. Tento po posouzení jeho žádosti dospěl k závěru, že ve věci je dáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, a na nákladech vynaložených na obhajobu žalovaný žalobci poskytl částku ve výši [částka]. Rovněž nebylo mezi účastníky řízení zpochybňováno, že proti žalobci bylo usnesením policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zahájeno trestní stíhání pro zločin [uvedené] osoby žijící ve společném obydlí dle ust. § 119 odst. 1, 2 písm. d) tr. z. v jednočinném souběhu s přečinem nebezpečného vyhrožování dle ust. § 353 odst. 1 tr. z. a se zvlášť závažným zločinem znásilnění dle ust. § 135 odst. 2 písm. a) tr. z. a s přečinem vydírání dle ust. § 175 odst. 1 tr. z. Proti tomuto usnesení žalobce podal stížnost, přičemž usnesením Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno a tento nadřízený orgán uložil policejnímu orgánu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Následně policejní orgán věc postoupil správnímu orgánu - Magistrátu města Kladna, odbor správní, který usnesením ze dne 6. 8. 2020, č. j. OP [číslo], věc odložil z důvodu, že poškozená osoba nedala souhlas k zahájení řízení o přestupku.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování spisem Magistrátu města Kladna, sp. zn. [číslo], konkrétně usnesením Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odevzdáním věci k projednání přestupku ze dne [datum], usnesením o odložení věci ze dne [datum], úředním záznamem o vykázání ze dne [datum], potvrzením Policie ČR o vykázání ze dne [datum] a usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Z těchto listinných důkazů vzal za prokázané, že usnesení Krajského státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. Následně byla věc postoupena správnímu orgánu k projednání přestupku, kdy správní orgán usnesením ze dne [datum] věc odložil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] v 21:58 hodin vykázal příslušník Policie ČR žalobce ze společného obydlí, které sdílel s ohroženou osobou [jméno] [příjmení], a to na dobu 10 dnů.

6. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 226/2020-151, soud prvního stupně řízení co do částky [částka], tj. nároku na náhradu škody představující vynaložené náklady na obhajobu, podle ust. 96 odst. 2 o. s. ř. z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro plnění žalovaného zastavil.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení §§ 1, 5 písm. a), b), 7 odst. 1 a 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., soud prvního stupně shrnul, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 6/90, byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak nebylo mezi účastníky sporu o tom, že usnesení, kterým bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání, a věc byla vrácena vyšetřujícímu orgánu k dalšímu řízení, je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zák. č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaný ji ani ve své obraně nepoužil, což ostatně vyplývá z toho, že částečně reparoval žalobci vynaložené náklady na jeho obhajobu. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

8. Poté, co se soud prvního stupně v obecné rovině vyslovil k předpokladům odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí s odkazem na přiléhavou judikaturu s její podrobnou citací, zabýval se nejprve žalovaným vznesenou námitkou promlčení stran nároku na nemajetkovou újmu. V tomto kontextu konstatoval, že ust. § 32 odst. 1 věta prvá zák. č. 82/1998 Sb. váže počátek běhu promlčecí lhůty kumulativně i na vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá. U nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, kde zákon vyžaduje jako podmínku odpovědnosti, aby rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno (ust. § 8), je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty stanoven v návaznosti na okamžik, kdy je tato podmínka odpovědnosti splněna, tedy k okamžiku, kdy poškozenému bylo zrušovací rozhodnutí doručeno, případně oznámeno, například vyhlášením. Je tomu tak proto, aby promlčecí lhůta neběžela již před zrušením nezákonného rozhodnutí, tj. v době, kdy poškozený ještě nemůže svůj nárok uplatnit. Protože ust. § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. výslovně nestanoví jako podmínku pro běh promlčecí lhůty právní moc zrušovacího rozhodnutí, je tato podmínka implicitně obsažena v ust. § 8 tohoto zákona. Promlčecí lhůta tedy může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. Vyzdvihl dále, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě (ust. § 32 odst. 3). Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (ust. § 13 odst. 1 věta druhá třetí a ust. § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároku ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy, kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, nikoliv od vědomosti samotné okolnosti tento důsledek vyvolávající. V případě nezákonného rozhodnutí se i v tomto případě uplatní kumulativní podmínka vyplývající z ust. § 8, tj. pravomocné zrušení rozhodnutí pro nezákonnost. V judikatuře není žádných pochyb o tom, že poškozenému vzniká nemajetková újma již v průběhu trestního řízení. Pro počátek běhu 6 měsíční promlčecí lhůty podle citovaného ustanovení je pak v případech, kdy je poškozený zproštěn obžaloby, rozhodným okamžikem právní moci osvobozujícího rozsudku. Není-li proti tomuto rozsudku přípustné odvolání, nastává již vyhlášením tohoto rozsudku a pozdější doručení písemného vyhotovení zprošťujícího rozsudku proto nemá z hlediska promlčecí lhůty žádné účinky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 619/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 962/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4272/2017, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II ÚS 606/17).

9. Soud prvního stupně dále uvedl, že předmětné trestní řízení pravomocně skončilo na základě usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce zrušeno. Od tohoto okamžiku se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma, založená nezákonně vedeným trestním stíháním a o tom, kdo za ni odpovídá. Zdůraznil, že v daném případě je třeba rozlišovat, že proti žalobci bylo vedeno nezákonně trestní stíhání, které skončilo zrušením usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a následně pak správní řízení. Ve věci se proto jednalo o dvě řízení, přičemž tato řízení je třeba posuzovat každé samostatně. Pokud žalobce nárokoval nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání, je rozhodné pro počátek běhu promlčecí doby, kdy nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno. Od tohoto okamžiku se žalobce jakožto poškozený dozvěděl o vzniku újmy a o tom, kdo za ni odpovídá. Soud prvního stupně proto seznal, že promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním počala běžet ode dne následujícího po dni, v němž usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně, které zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání, nabylo právní moci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1291/2017). Soud prvního stupně se ztotožnil s žalovaným vznesenou námitkou promlčení stran nároku na nemajetkovou újmu, když žalobci běžela promlčecí doba ode dne [datum], přičemž žalobce předběžně svůj nárok uplatnil u žalovaného dne [datum], tedy již k tomuto datu byl jeho nárok promlčen.

10. K nároku na náhradu škody za vynaložené náklady na ubytování za období od [datum] do [datum] soud prvního stupně uvedl, že žalobce byl dne [datum] na dobu 10 dnů vykázán příslušníkem Policie ČR ze společného obydlí s poškozenou [jméno] [příjmení] Trestní stíhání proti žalobci však bylo zahájeno až na základě usnesení Policie ČR ze dne [datum]. Jinými slovy řečeno, období od [datum] do [datum] není obdobím vykázáním žalobce, které by bylo v příčinné souvislosti s jeho nezákonně vedeným trestním stíháním, protože k vykázání došlo před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Pro toto období proto není splněna podmínka příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Pokud se pak jednalo o období od [datum], kdy usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalobci uloženo, aby po dobu jednoho měsíce, tj. od [datum] nevstupoval do společného obydlí, které do té doby sdílel s poškozenou [jméno] [příjmení], soud prvního stupně uvedl, že skutečnost, že žalobce musel bydlet v jiném ubytování z důvodu vydání tohoto usnesení, není v příčinné souvislosti s vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Tato škoda by mohla být v příčinné souvislosti toliko s vydáním usnesení Okresního soudu v Kladně, kterým bylo uvedené předběžné opatření nařízeno, které však nebylo pro nezákonnosti zrušeno či změněno. Opětovně proto není dána podmínka existence příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody, resp. v daném případě není dána ani podmínka existence odpovědnostního titulu - vydání nezákonného rozhodnutí. Z těchto všech výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný mimosoudně uznal jako důvodnou částku ve výši [částka], jakožto náhradu škody, byl povinen tuto částku žalobci uhradit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Za dobu od [datum] do zaplacení se žalovaný ve smyslu ust. § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. dostal do prodlení, a proto soud prvního stupně žalobci za tuto dobu přiznal příslušenství z této částky.

12. O náhradě nákladů soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.

13. Proti tomu rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřovalo do výroku II. a III. Namítal předně, že názor soudu prvního stupně, na základě kterého založil své závěry o promlčení uplatněného nároku, je nesprávný. Rekapituloval, že v souzené věci státní zástupce [datum] nerozhodl o zastavení trestního stíhání, ale rozhodl pouze o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a o vrácení věci policejnímu orgánu k dalšímu řízení. Tím trestní řízení rozhodně neskončilo, pouze se přesunulo z fáze trestního stíhání do fáze prověřování, která dále pokračovala. Výsledkem této fáze prověřování pak mohlo být nové usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, usnesení o odložení nebo postoupení věci orgánu přestupkového řízení. Dovozoval, že by bylo zcela formalistické žádat po obviněném, jehož usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupce zrušil, aby za každou novou fázi trestního stíhání žádal odškodnění samostatně. Konstatoval, že nemohl svá práva za této situace na odškodnění uplatnit ihned po zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání (tedy dne [datum]), protože v té době trestní řízení stále ještě běželo a nebylo možno vyloučit, že bude trestní stíhání jako jedna z fází trestního řízení znovu zahájeno. Z toho pak vyplývá, že tohoto dne nemohla začít běžet promlčecí doba - ta mohla začít teprve tehdy, kdy se žalobce subjektivně dozvěděl, že jeho trestní věc byla dne [datum] podle ust. § 159 a odst. 1 písm. a) tr. ř. odevzdána Magistrátu města Kladna k projednání přestupku. Vzhledem k datu, kdy se obrátil na žalovaného se žádostí o předběžné projednání nároku, není třeba tento okamžik přesně zkoumat, neboť mezi vydáním opatření o odevzdání věci k projednání přestupku dne [datum] a uplatněním nároku u žalovaného dne [datum] neuplynulo ani 6 měsíců. Pokud se jedná o vynaložené náklady na ubytování, nezpochybnil, že trestní stíhání bylo zahájeno až dne [datum], to však podle jeho názoru neznamená, že od tohoto dne teprve probíhalo trestní řízení. Úkony trestního řízení byly zahájeny již v souvislosti s trestním oznámením poškozené, přičemž právě na základě tohoto trestního oznámení došlo k vykázání podle zákona o policii. I když se trestní řízení vede podle jiného zákona, než podle kterého se vydává rozhodnutí o vykázání, neznamená to, že tyto dva instituty spolu vůbec nesouvisí. Bylo-li tedy v trestním řízení bez pochybností zjištěno, že skutek se nestal (jinak by nemohlo být trestní řízení skončeno), pak musí pozbýt legality i ostatní rozhodnutí na tento původně šetřený skutek navazující. Kromě rozhodnutí vydaných přímo v trestním řízení (např. rozhodnutí policie o zadržení) musí takto být nahlíženo i na rozhodnutí vydaná v jiném řízení, např. právě na rozhodnutí o vykázání či jejich prodloužení. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

15. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění (dále též jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle ust. § 35 promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

21. Soud prvního stupně v daném případě provedl správně a úplně dokazování, na základě kterého zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a dospěl ke správným skutkovým závěrům, kdy zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce.

22. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně se zabýval i námitkami žalobce, opětovně obsaženými v odvolání, a proto lze v podrobnostech pro stručnost odkázat na napadené rozhodnutí. V daném případě tak lze pouze zrekapitulovat, že žalobce se po žalovaném domáhal žalobou ze dne [datum] náhrady škody spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši [částka], nákladů na zajištění náhradního ubytování ve výši [částka] a dále přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka], to vše v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti jeho osobě ve výši [částka] dne [datum] obrátil na žalovaného. Ten po posouzení žádosti dospěl k závěru, že ve věci je dáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, a na nákladech vynaložených na obhajobu mu poskytl částku [částka], přičemž současně vyslovil omluvu za nezákonně vedené trestní stíhání. Žalobce v reakci vzal žalobu částečně zpět co do částky [částka], tedy včetně částky, v níž žalovaný jeho nárok ohledně nákladů právního zastoupení neuznal. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 226/2020-151, soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil. Následně bylo ve věci rozhodnuto napadeným rozsudkem, jak shora uvedeno, přičemž odvolání žalovaného směřovalo pouze proti výroku II. o věci a výroku III. o nákladech řízení.

23. Lze tak shrnout, že předmětem přezkumu odvolacím soudem zůstal nárok na nemajetkovou újmu a náhrady škody v celkové částce [částka] s příslušenstvím a dále příslušenství z částky [částka], tj. z částky představující rozdíl mezi vyplacenou částkou žalovaným za náklady právního zastoupení a částkou, o kterou žalobce vzal žalobu částečně zpět. Příslušenství, které bylo žalobci soudem prvního stupně přiznáno z částky [částka], nebylo žalovaným odvoláním napadeno, kdy tak výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

24. Na tomto místě je třeba uvést, že je ustálenou soudní praxí, že podle zák. č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

25. V dané věci nebylo nad jakoukoliv pochybnost, že rozhodnutí, kterým bylo zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání, a věc vrácena vyšetřujícímu orgánu k dalšímu řízení, je tak právě jedním z rozhodnutí, které ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu zák. č 82/1998 Sb. a pouze pro jeho účely nezákonným, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale i odškodnění újmy. Z tohoto pohledu lze uzavřít, že titul představovaný nezákonným trestním stíháním je v konkrétní věci dán.

26. Co se týká poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním, žalovaný vznesl námitku promlčení tohoto nároku, která byla shledána soudem prvního stupně opodstatněnou. V této souvislosti odvolací soud ve stručnosti uvádí, že podle ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala první skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 962/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 619/2011). Není-li proti tomuto rozhodnutí přípustné odvolání, nastává již vyhlášením a pozdější doručení písemného vyhotovení nemá z hlediska promlčecí lhůty žádné účinky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4272/2017).

27. Odvolací soud, který vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, se zcela ztotožnil s jeho závěry, že předmětné trestní stíhání pravomocně skončilo dne [datum] na základě usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Od tohoto okamžiku se žalobce dozvěděl o tom, že mu vznikla nemajetková újma, založená nezákonně vedeným trestním stíháním zahájeným usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a o tom, kdo za ni odpovídá. Promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním počala běžet ode dne následujícího po dni, v němž usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně, které zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání, nabylo právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1291/2017). Za situace, kdy žalobci počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta ode dne [datum] ([datum]), přičemž nárok u žalovaného uplatnil až dne [datum] (žaloba nadto uplatněna až [datum]), nelze ve shodě se soudem prvního stupně dospět k jinému závěru, než že vznesená námitka promlčení byla jednoznačně důvodná. Vzhledem k tomu, že žalobce nárok na poskytnutí zadostiučinění uplatnil po uplynutí šestiměsíční lhůty, nemohlo dojít ani ke stavení promlčecí lhůty podle ust. § 35 zák. č. 82/1998 Sb., když ta již v době uplatnění nároku u žalovaného nenávratně minula.

28. Pokud v této souvislosti žalobce v odvolání namítal, že rozhodnutím státního zástupce ze dne [datum] nebylo rozhodnuto o zastavení trestního řízení, ale pouze o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a o vrácení věci policejnímu orgánu k dalšímu řízení, tj. trestní řízení se přesunulo z fáze trestního stíhání do fáze prověřování, nebylo tak možné práva ihned uplatnit po tomto zrušení, neboť trestní řízení stále běželo a nebylo možné vyloučit, že bude trestní stíhání znovu zahájeno, shledal odvolací soud tuto argumentaci nedůvodnou. Lze samozřejmě přisvědčit, že výsledkem následné fáze prověřování mohlo být nové usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, usnesení o odložení nebo postoupení věci orgánu přestupkového řízení. Naproti tomu však nelze souhlasit, že promlčecí doba v konkrétním případě mohla začít teprve tehdy, kdy se žalobce dozvěděl, že jeho trestní věc byla dne [datum] podle ust. § 159a odst. 1 písm. a) tr. ř. odevzdána Magistrátu města Kladna k projednání přestupku, kdy tak šest měsíců do uplatnění nároku dne [datum] neuplynulo.

29. Odvolací soud podotýká, jak bylo již shora uvedeno, že rozhodnutí okresního státního zástupce v dané věci činí usnesení, kterým bylo trestní řízení zahájeno ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., a pro jeho účely, nezákonným s tím, že jeho samotným zrušením, a nikoliv až postoupením věci správnímu orgánu, došlo k odklizení nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, na základě kterého žalobce nárokoval přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] s ohledem na skutečnost, že na něm zanechalo psychické následky. Z tohoto pohledu se námitky žalobce stávají ohledně formalistického přístupu účelovými, a ve smyslu uplatněného nároku zavádějícími ve snaze zvrátit negativní rozhodnutí ve svůj prospěch konstrukcí počátku běhu promlčecí doby, který je vzhledem k zmíněnému, jakož i konkrétním okolnostem věci neakceptovatelný.

30. Odvolací soud se dále nerozešel se soudem prvního stupně ani co do nároku žalobce na náhradu škody za vynaložené náklady na ubytování za období od [datum] do [datum]. I odvolací soud zdůrazňuje, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí je kumulativní naplnění tří podmínek, a to existence rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Žalobce byl vykázán příslušníkem Policie ČR ze společného obydlí, které sdílel s poškozenou [jméno] [příjmení] dne [datum] ve 21:58 hodin v souvislosti s jejím oznámením. Odvolací soud přisvědčil v tomto případě, že nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, neboť není dána příčinná souvislost s trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí. Jinak řečeno, vykázání žalobce není v příčinné souvislosti s jeho nezákonně vedeným trestním stíháním, když k vykázání [datum] došlo před vydáním usnesením o jeho zahájení usnesením Policie ČR ze dne [datum]. Pokud se jedná o období od [datum] do [datum], kdy na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalobci uloženo nevstupovat do společného obydlí do té doby sdíleného s [jméno] [příjmení], po dobu jednoho měsíce (tj. od [datum]), jeví se odvolacímu soudu situace taktéž obdobnou. Ve shodě se soudem prvního stupně lze uzavřít, že ani v tomto případě vynaložení nákladů na jiné bydlení nezakládá příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního řízení. Lze tak přisvědčit, že škoda by mohla být v příčinné souvislosti pouze s vydáním rozhodnutí civilního soudu, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, avšak toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost ani zrušeno, ani změněno, a za této situace by tak absentovala i podmínka existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí.

31. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud nemohl ztotožnit s námitkami žalobce, kdy ani v jednom z případů, ať již při vykázání Policií ČR či uložení povinnosti nevstupovat do obydlí sdíleného s poškozenou na základě předběžného opatření, nebyla shledána příčinná souvislost s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce, byť i z důvodů časové souslednosti. Žalobce nezpochybnil, že samotné trestní stíhání proti jeho osobě bylo skutečně zahájeno dne [datum] s tím, že to však neznamená, že od tohoto dne teprve probíhalo trestní řízení. Poukazoval, že úkony trestního řízení byly zahájeny již v souvislosti s trestním oznámením poškozené, přičemž na jeho základě došlo k vykázání podle zákona o policii. Zdůraznil, že pokud tedy v paralelně vedeném trestním řízení podle trestního řádu je zjištěno, že se trestný čin nestal (na němž bylo vykázání založeno), musí to mít bez dalšího za následek i to, že také rozhodnutí o vykázání podle ust. § 44 zákona o policii bude považováno za nesprávný úřední postup. Odvolací soud v této souvislosti s ohledem na uvedenou argumentaci pouze podotýká, že v důsledku nezákonného rozhodnutí, jímž bylo zahájeno trestní řízení, a na základě kterého bylo žalováno, nemůže být shledána příčinná souvislost s nyní dovozovaným nesprávným úředním postupem spočívajícím ve vykázání žalobce policií dne [datum] předcházejícím jeho vydání dne [datum].

32. Co se týká napadeného rozhodnutí ohledně zamítnutého příslušenství z částky [částka], i v tomto směru se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožnil. Přesto, že výrok I. rozsudku nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem, je třeba v této souvislosti uvést, že soud prvního stupně v tomto směru uzavřel, že za situace, kdy žalovaný mimosoudně uznal částečně nárok žalobce na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech za právní zastoupení ve výši [částka], byl povinen tuto částku uhradit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, dostal se ve smyslu ust. § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., do prodlení, a proto mu soud prvního stupně úrok z prodlení ve výši 8, 25 % ročně od [datum] do zaplacení z této částky [částka] přiznal. V tomto kontextu, kdy vzal žalobce svůj nárok spočívající v nákladech za obhajobu ve výši [částka] zpět, přičemž v důsledku tohoto jeho procesního dispozitivního úkonu bylo řízení v této částce zastaveno, shledal i odvolací soud, že nárok na příslušenství z částky rozdílu [částka] není po právu, když prodlení žalovaného tak nelze ve světle shora uvedeného jakkoliv dovozovat.

33. Za této situace odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. o věci samé ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně výroku III. o nákladech řízení, u kterého taktéž nebylo shledáno žádné pochybení.

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, že zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení v této fázi nevznikly.

Poučení