39 Co 483/2024 - 94

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Aleny Svátkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. srpna 2024, č. j. 19 C 37/2024-53, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba o zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od [datum] do zaplacení. Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky [podezřelý výraz] řízení vedeného u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka]. Tvrdil, že [podezřelý výraz] řízení trvalo 8 let a 2 měsíce, a to od vydání usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání ze dne [datum] do právní moci konečného zprošťujícího rozhodnutí k [datum], což považoval s ohledem na specifika případu za dobu zjevně nepřiměřenou. V žalobě pak rozvedl kalkulaci, ze které dovozoval, že přiměřenou částkou zadostiučinění je částka [částka], avšak vzhledem k tomu že žalovaná mu již před podáním žaloby dobrovolně poskytla částku [částka], domáhal se v rámci tohoto řízení zbylých [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum], tj. od marného uplynutí zákonné lhůty žalované pro plnění od předběžného uplatnění nároku žalobcem.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že poskytnuté zadostiučinění ve výši [částka], které vyplatila, je přiměřené, přičemž v nárokovaném (zbývajícím) rozsahu navrhla zamítnutí žaloby.

4. Na základě provedeného dokazování (bod 5. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na příslušná zákonná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok uplatnil předběžně u žalované dne [datum], která ve svém stanovisku ze dne [datum] uvedla, že délku řízení má rovněž za nepřiměřenou a jako odpovídající zadostiučinění poskytla žalobci [částka].

5. Soud prvního stupně dále uvedl, že vzal za prokázané, že předmětné trestní [Anonymizováno] vedené u Okresního soudu v [město] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo 8 let a 2 měsíce s tím, že délku tohoto řízení zhodnotil jako zjevně nepřiměřenou, když tak odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb. je dán.

6. Pro posuzované řízení soud prvního stupně dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši [částka] za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční. Základní částku odškodnění vypočetl na [částka], když tuto částku pak podrobil kritériím s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu.

7. Soud prvního stupně přisvědčil obrannému tvrzení žalované, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti a počtu stupňů soudní soustavy, které věc projednávaly, a to celkem o 10 %. V řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování, byl vyslechnut velký počet svědků. Ve věci rozhodoval opakovaně soud prvního stupně i soud odvolací a jednou i Nejvyšší soud. Soud prvního stupně naopak základní částku zvýšil o 15 % z důvodu postupu příslušných orgánů státu, tedy soudů. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že pochybením soudu prvního i druhého stupně v posuzovaném případě, které konstatoval Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku, došlo k výrazném prodloužení řízení a porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Navíc nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně pak shledal i ve skutečnosti, že ačkoli Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního a druhého stupně primárně pro právní posouzení věci, následně došlo ke zproštění žalobce z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obžalovaní stíháni, což nebyla otázka právního posouzení, ale skutkového zjištění, ke kterému měl soud prvního stupně, případně odvolací soud dospět již v rámci prvního rozhodnutí ve věci. Dále pak soud prvního stupně zvýšil základní částku o 15 % z důvodu, že se jednalo o [podezřelý výraz] žalobce, u kterého se s ohledem na povahu řízení zvýšený význam presumuje.

8. Soud prvního stupně neshledal další důvody pro navýšení či ponížení základní částky ve vztahu k posuzovaným kritériím. Žalobcem tvrzené dopady [podezřelý výraz] pak nezohledňoval, neboť dovodil, že tyto jsou odškodňovány v rámci „separátně“ uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené [podezřelý výraz], který je projednáván u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

9. Soud prvního stupně shrnul, že základní částku [částka] je třeba zvýšit o 20 %, tedy na částku [částka], která představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem v posuzovaném soudním řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již částku [částka] dobrovolně plnila, soud prvního stupně přiznal žalobci rozdíl, tj. částku [částka] a ve zbylé části žalobu zamítl. Dále soud prvního stupně přiznal žalobci i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z přiznané částky za dobu po marném uplynutí zákonné lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované do zaplacení.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, když se i dílčí úspěch žalobce pro účely náhrady nákladů bere jako úspěch plný.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, které směřovalo do výroku I. a III. Nesouhlasila předně se soudem prvního stupně v otázce výše odpovídajícího zadostiučinění. Za nesprávné považovala zvýšení základního odškodnění o 15 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. V tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Za nedůvodné pak považovala i zvýšení základního odškodnění o 15 % z důvodu postupu soudu. Dovozovala, že zjištěná pochybení byla důvodem pro vyslovení závěru o nepřiměřenosti délky řízení, a není dán důvod pro další navyšování základní výše odškodnění. Navíc se soud prvního stupně dopustil zpětného hodnocení rozhodovací činnosti trestního soudu. Nezabýval se pouze plynulostí [podezřelý výraz], ale také hodnocením postupu z hlediska rozhodování, což kompenzačnímu soudu nepřísluší. Soud prvního stupně při stanovení výše odpovídajícího odškodnění nedostatečně zohlednil složitost řízení, rozsah provedeného dokazování, množství vyslechnutých svědků, a skutečnost, že řízení probíhalo na všech třech stupních obecné soudní soustavy. Snížení základní výše zadostiučinění o 10 % je tak nedostatečné. Shrnula opětovně, že odškodnění ve výši [částka], které bylo žalobci poskytnuto v rámci předběžného projednání, představuje odpovídající a dostatečné odškodnění vzniklé nemajetkové újmy. Navrhovala, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítá a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení v paušální výši.

12. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil s tím, že předmětnou žalobou uplatnil nárok z titulu náhrady újmy z nesprávného úředního postupu – dlouhodobosti řízení, když jakékoli směšování s uplatněným nárokem na náhradu újmy za nesprávné úřední rozhodnutí nemá s projednávanou věcí ničeho společného, krom stran řízení. Zdůraznil, že reálně se posuzované řízení typově řadí mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jelikož se jedná o [podezřelý výraz]. Zvýšený význam se proto presumuje. Žalovaná však naprosto sporně považuje zvýšení základního odškodnění o 15 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro jeho osobu za nesprávné, resp. prakticky snižuje částku finančního odškodnění nemajetkové újmy z důvodu, že má být rovněž odškodněn za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, usnesením o zahájení [podezřelý výraz] stíhání. Takový postup však nemá oporu v zákoně ani v konstantní judikatuře. Jedná se o dva samostatné uplatněné nároky podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a ust. § 8 odst. 1, kdy naopak shledání odpovědnostního titulu podle ust. § 13 odst. 1 zákona by mohlo vést ke zvýšení nemajetkové újmy podle ust. § 8 zákona. Ke kritériu významu předmětu řízení podtrhl, že předmětné [podezřelý výraz] je svým významem pro poškozeného, který celý svůj pracovní život byl příslušníkem Policie ČR a v předmětné věci byl [podezřelý výraz] v souvislosti s výkonem povolání dlouholetého příslušníka Policie ČR, charakterizováno nepopiratelně jako řízení se zjevně zvýšeným významem, s citelným až zničujícím dopadem na něj. S ohledem na uvedené skutečnosti, ve shodě se soudem prvního stupně, je jistě na místě dle tohoto kritéria navýšit základní částku odškodnění, když poškozený byl s ohledem na fakt, že s právní mocí rozhodnutí měl záznam v rejstříku trestů a přestal být osobou bezúhonnou, propuštěn s hanbou ze služebního poměru. Poté, a to až po více než osmiletém [podezřelý výraz] byl mimo jiné, i poškozený dle ust. § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby, tedy tak, že skutek, pro nějž byl dříve pravomocně odsouzen, a také propuštěn od policejního sboru a vystaven, jako mnohaletý bezúhonný příslušník [adresa] ČR, ostudě, se vůbec nestal. Již v podané žalobě uváděl ve vztahu ke složitosti řízení, že se zjevně nejednalo o nijak složitou kauzu, když celý proces byl sice veden před soudem prvého, druhého stupně, jakož i dovolacího soudu, nicméně v případě, že by mu bylo dopřáno sluchu, pak by řízení před soudem nebylo nikdy ani nezačalo a bylo ukončeno v rámci přípravného řízení. Podotkl, že na průtazích řízení se nepodílel, přičemž dlouholetý postup orgánů veřejné moci během řízení, snažící se vést řízení i přes jeho opakovanou obranu, která byla nakonec důvodem pro jeho zproštění, zasluhuje také navýšení základní částky přiznaného odškodnění. Závěrem konstatoval, že odvolání žalované je patrně vedeno výlučně jen zjevnou schematickou snahou o pouhou eliminaci peněžitého zadostiučinění náhrady škody poškozenému k jeho uplatněnému nároku z titulu nesprávného úředního postupu – dlouhodobosti (nepřiměřené délky) řízení a neprokazuje ve svém podání vedle absence empatie k případu a postupu řízení ani argumentační schopnost opřenou o faktickou platnou situaci jen zde předmětného řízení a ani řádné a poctivé zohlednění při posuzování, jak má být přistoupeno k peněžité náhradě a ke stanovení finanční částky, kterou uplatňuje z titulu náhrady újmy za nesprávný úřední postup. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v dotčených výrocích I. a III. jako věcně správný potvrdil 13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy. Vždy je ale třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

16. Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně po provedeném dokazování a vycházeje ze shodných tvrzení účastníků, učinil pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, přičemž takto zjištěný skutkový stav je dostatečným podkladem i pro rozhodnutí v rámci odvolacího řízení. Soud prvního stupně správně při posouzení věci vycházel z pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a zadostiučinění za nemajetkovou újmu a zcela správně vymezil i celkovou dobu řízení. Rovněž odvolací soud dospěl ke shodnému právnímu závěru ve směru, že doba v trvání cca 8 let a 2 měsíců není dobou přiměřenou, přičemž k tomuto závěru odvolací soud vedlo hodnocení jednotlivých kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

17. Odvolací soud se zabýval nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] řízení s tím, že je třeba zdůraznit, že předmětem přezkumu v rámci odvolacího řízení byla pouze vyhovující částka [částka] s příslušenstvím (výrok I.), když zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně co do částky [částka] s příslušenstvím, odvoláním nedotčen, nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

18. Lze shrnout, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak vyplývá ze skutkových zjištění, již přiměřená. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci tudíž vznikla nemajetková újma (jde o vyvratitelnou právní domněnku; porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce). Nadto nelze neuvést, že existence odpovědnostního titulu mezi účastníky nebyla sporná, když žalovaná poskytla žalobci finanční zadostiučinění v částce [částka].

19. Odvolací soud na základě kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., ve shodě se soudem prvního stupně, shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce, vzniklou porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, základní částkou [částka]. Odvolací soud zastal názor, že je na místě stanovit roční sazbu v základní částce [částka] za každý rok řízení, za první dva roky řízení sníženou o 50 %. Jakkoliv i odvolací soud dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky řízení, neshledal důvody, které by svědčily pro stanovení vyšší roční sazby. I odvolacímu soudu se jeví roční sazba [částka] za rok řízení adekvátní vzhledem k délce řízení, která již sice přesáhla dobu přiměřenou, nikoliv však extrémně.

20. Pokud se pak jedná o modifikaci základní částky zadostiučinění, neztotožnil se zcela odvolací soud s procentuálním hodnocením jednotlivých kritérií tak, jak to učinil soud prvního stupně (viz níže).

21. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně potud, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti, když v řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování, byl vyslechnut velký počet svědků. Ve věci opakovaně rozhodoval soud prvního stupně i soud odvolací a jednou i Nejvyšší soud. Nutno podotknout, že řízení ve více instancích délku řízení objektivně prodlužuje. Odvolací soud v tomto směru přisvědčil odvolací námitce žalované, že snížení výše zadostiučinění soudem prvního stupně o 10 %, je nedostatečné, když dovodil, že adekvátním snížením je 15 %, neboť nelze odhlédnout od skutečnosti, že ke zrušení rozsudku soudu prvního a druhého stupně Nejvyšším soudem došlo z důvodu odlišného právního posouzení věci; nadnesena byla otázka, zda i případný nesprávný postup policisty zakládá [podezřelý výraz] za trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování; řešena byla i námitka zásady subsidiarity [podezřelý výraz]. Uvedené svědčí ve prospěch závěru o vyšší složitosti z důvodu jiného právního názoru, nikoliv že došlo ke kasaci z důvodu, jež lze klást k tíži státu ve smyslu kritéria postupu orgánů veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

22. Naproti tomu soud prvního stupně zcela správně navýšil základní částku z důvodu postupu orgánů státu, který výslednou délku řízení významně ovlivnil, a to o 15 %. V posuzované věci, jak správně uvedl soud prvního stupně, konstatoval i Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že: „řízení trvající čtyři roky jen u soudu prvního stupně se z běžného rámce zjevně vymyká. Z obsahu spisu přitom Nejvyšší soud nezjistil, že by k tomu vedly – s výjimkou jednoho případu odročení hlavního líčení dne [datum] pro [podezřelý výraz] obviněného (žalobce) – důvody na straně obviněných“. Postup soudu nebyl během řízení vždy plynulý a koncentrovaný. V řízení docházelo k nikoliv ojedinělým průtahům. Obžaloba byla Okresnímu soudu v [město] doručena dne [datum]. Třítýdenní lhůta podle ust. § 181 odst. 3 tr. ř. byla z důvodu přednostního řešení starších věcí prodloužena do [datum] předsedou soudu. V období od [datum], kdy bylo hlavní líčení odročeno z důvodu náhlé nemoci soudkyně na neurčito, došlo k dalšímu průtahu, neboť další hlavní líčení se konalo až [datum]. Nekoncentrovaný byl postup okresního soudu v době od [datum], kdy mu byla věc vrácena zpět Nejvyšším soudem, do [datum], kdy bylo nařízeno hlavní líčení, které se konalo dne [datum], v mezidobí byly vyžadovány pouze listiny. Postup soudu prvního stupně tak řízení prodloužil celkem o 25 měsíců.

23. Odvolací soud se však dále neztotožnil se soudem prvního stupně, který základní částku navýšil o dalších 15 % z důvodu, že se jednalo o [podezřelý výraz] žalobce, u kterého se s ohledem na povahu řízení zvýšený význam presumuje. Odvolací soud v tomto směru jednoznačně přisvědčil odvolací argumentaci žalované, když zcela přiléhavě odkazovala na ustálenou judikaturu. Je třeba zdůraznit, že žalobce u žalované uplatnil rovněž nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené [podezřelý výraz], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Řízení o tomto nároku je vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná, aniž by tvrdila snížený význam pro žalobce, pouze neshledávala důvod pro navýšení odškodnění s ohledem na vyšší význam řízení pro žalobce. Ačkoliv lze přisvědčit, že [podezřelý výraz] se typově řadí k těm, u nichž se zvýšený význam presumuje, je třeba odkázat na ustálenou judikaturu, konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo], ze kterého se mj. podává, že: „Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu [podezřelý výraz], které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb.), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků“. Odvolací soud tak v tomto směru uzavřel, že pokud žalobce uplatnil současně nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz], soud prvního stupně pochybil, pokud základní částku z důvodu vyššího významu pro žalobce navýšil.

24. Odvolací soud pak neměl žádných výhrad k závěru soudu prvního stupně, že žalobce se na celkové délce řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí, kdy tak nebylo namístě základní částku, jakkoliv modifikovat, resp. snižovat či navyšovat.

25. Lze tak uzavřít, jak bylo shora uvedeno, že základní částka odškodnění činila za řízení dlouhé 8 let a 2 měsíce celkem částku [částka]. Odvolací soud však dospěl k závěru, že uvedenou částku je třeba snížit z důvodu složitosti věci o 15 %, nicméně naproti tomu i navýšit o 15 % z důvodu postupu orgánů státu. Žádné z dalších kritérií pak nebylo způsobilé základní částku odškodnění modifikovat. Za této situace bylo třeba od částky [částka] odečíst kompenzaci, která byla žalobci poskytnuta ze strany žalované ve výši [částka], přičemž výsledná částka ve výši [částka] byla jako důvodná žalobci s příslušenstvím přiznána.

26. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé změnil ve smyslu ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím zamítl, ve zbývajícím rozsahu jej podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. za situace, že žalobce měl ve věci plný úspěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení před soudem prvního stupně žalobci vznikly náklady za soudní poplatek ve výši [částka] a dále za odměnu za právní zastoupení spočívající ve čtyřech úkonech právní služby po [částka] ve smyslu ust. §§ 6, 7, 9 odst. 4, 11 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření z [datum] a účast u jednání [datum]), výše režijního paušálu činila dle ust. § 13 odst. 4 téže vyhlášky [částka] za úkon (4 x [částka]). Náklady jsou dále tvořeny i náhradou za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. strávený cestou ze sídla zástupce žalobce do místa jednání soudu a zpět v jednom případě (jednání [datum]), tj. 6 započatých půl hodin po [částka] ([částka]). Cestovné, když bylo vycházeno při cestě k jednání z trasy [adresa] – a zpět, tj. 192 km, při průměrné spotřebě 9,6 l /100 km, bylo stanoveno ve výši [částka] (cena pohonných hmot [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km – vyhláška č. 398/2023 Sb.). [adresa] % DPH pak činila [částka].

28. Náklady odvolacího řízení jsou představovány odměnou za právní zastoupení za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání [datum], účast u jednání [datum]). Sazba odměny advokáta za vyjádření k odvolání činí [částka] podle ust. §§ 6, 7, 9 odst. 4, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do [datum], režijní paušál činí [částka] (ust. § 13 odst. 4). Za účast na jednání pak náleží za tento úkon odměna podle ust. §§ 6, 7, 9a odst. 2, 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum], ve výši [částka], režijní paušál [částka] (ust. §§ 13 odst. 4, 15 téže vyhlášky). Náklady jsou dále tvořeny i náhradou za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. strávený cestou ze sídla zástupce žalobce do místa jednání soudu a zpět v jednom případě (jednání [datum]), tj. 6 započatých půl hodin po [částka] ([částka]). Cestovné, když bylo vycházeno při cestě k jednání z trasy [adresa] – a zpět, tj. 192 km, při průměrné spotřebě 9,6 l /100 km, bylo stanoveno ve výši [částka] (cena pohonných hmot [částka]/l, sazba základní náhrady [částka]/km – vyhláška č. 475/2024 Sb.). [adresa] % DPH pak činila [částka].

29. Náklady žalobce před soudy obou stupňů představují celkem částku [částka] ([částka] + [částka]).

Poučení