19 C 37/2024 - 53

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro zaplacení 98 530 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 38 687 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 30. 4. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 59 843 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od 30. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 17 176,58 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 24. 4. 2024 domáhá poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 98 530 Kč z titulu nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] Žalobce uvedl, že předmětné trestní řízení trvalo 8 let a 2 měsíce, a to od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 4. 2015 do právní moci konečného zprošťujícího rozhodnutí k 26. 6. 2023, což považuje s ohledem na specifika případu za dobu zjevně nepřiměřenou. V žalobě pak uvedl kalkulaci, ze které dovozuje, že přiměřenou částkou zadostiučinění je částka 188 843 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná mu již před podáním žaloby dobrovolně poskytla částku 90 313 Kč, domáhá se v rámci tohoto řízení zbylých 98 530 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 4. 2024, tj. od marného uplynutí zákonné lhůty žalované pro plnění od předběžného uplatnění nároku žalobcem.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 22. 5. 2024 uvedla, že žalobce v ní uplatnil dne 29. 10. 2023 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 184 450 Kč z titulu nepřiměřené délky předmětného trestního řízení. Dále uvedla, že stanoviskem ze dne 19. 4. 2024 uznala žádost žalobce částečně za důvodnou a žalobci přiznala a vyplatila zadostiučinění ve výši 90 313 Kč. Žalovaná má za to, že poskytnuté zadostiučinění je přiměřené a navrhla ve zbylé části zamítnutí žaloby.

3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu relevantní pro rozhodnutí ve věci:

4. Při posuzování nároku soud vyšel z toho, že mezi účastníky je nesporné, že: - Žalobce uplatnil u žalované dne 29. 10. 2023 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 184 450 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení v trestním řízení, vedeném před Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]. - K projednání žádosti došlo u žalované 19. 4. 2024, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobci před podáním žaloby zadostiučinění ve výši 90 313 Kč.

5. Z provedeného dokazování podstatným obsahem spisu podstatným obsahem spisu Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] má soud za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení: Krajské státní zastupitelství v [adresa] usnesením [právnická osoba], [adresa] ze dne 30. 4. 2015, č. j. [Anonymizováno], zahájilo trestní stíhání osob [Anonymizováno]. [Jméno žalobce], [Anonymizováno]. [jméno FO], [Anonymizováno]. [jméno FO], jako obviněných z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zkn. a nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zkn., kterého se měli dopustit tím, že dne 11. 5. 2013 kolem sedmé hodiny ráno společně vstoupili na základě oznámení fyzického konfliktu několika mužů, a to v rámci své služby na obvodním oddělení PČR v [Anonymizováno] do veřejnosti přístupného baru [Anonymizováno] v [Anonymizováno], kde po svém příchodu viděli ve vnitřních prostorách baru (na stěně a podlaze) značné krevní stopy a dále i viditelné stopy ublížení na zdraví na zde přítomné osobě [jméno FO], nar. [datum], který měl vyražené přední horní zuby, tržné rány nad levým okem, ze kterých viditelně krvácel, a taktéž měl svůj oděv znečištěný od krve a výkalu, přičemž dále na uvedeném místě současně zjistili skutečnosti svědčící pro důvodné podezření, že uvedená zranění mu způsobil na místě přítomný [jméno FO], a že tomuto incidentu byl dále přítomen [jméno FO], kterého přítomní příslušníci PČR prokazovatelně znali a tykali si s ním, čímž zjistili skutečnosti dodatečně svědčící o důvodném podezření, že spáchání nejméně přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zkn., a přesto v rozporu s povinnostmi podle § 10 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb. o Policii ČR a podle § 158 odst. 1 tr. ř. neučinili žádné úkony k řádnému objasnění vzniku zranění [jméno FO], nezajistili a nezadokumentovali místo jeho napadení, jakož i jeho zřetelně viditelná zranění v obličeji, a zejména nezajistili osobu podezřelého [jméno FO], který i v jejich přítomnosti projevoval agresivitu ve snaze opět fyzicky napadnout [jméno FO], kterému neposkytli ani nepřivolali lékařskou pomoc a v neposlední řadě nevyžádali od dalších osob přítomných v baru vysvětlení a ani nesepsali o celé události v dostatečné době po příchodu na své pracoviště žádný úřední záznam, kdy vše učinili v úmyslu si ulehčit výkon své služby, a to současně s vědomím, že svou nečinností umožní [jméno FO] vyhnout se trestnímu stíhání za fyzické napadení [jméno FO]. Převzetí zásilky žalobcem je ze dne 5. 5. 2015, dne 10. 5. 2015 zástupce žalobce jako jeho obhájce založil plnou moc do spisu. Stížnost proti usnesení orgánu [právnická osoba] je ze dne 10. 5. 2015, záznam z nahlédnutí do spisu 19. 5. 2015. Další z obviněných. [jméno FO] založil plnou moc dne 6. 5. 2015. Stížnost proti usnesení [jméno FO] je ze 6. 5. 2015, odůvodnění stížnosti [jméno FO] je ze dne 7. 5. 2015. Stížnost ohledně obv. [Jméno žalobce] byla zaslána k posouzení [Anonymizováno] dne 20. 5. 2015. Usnesením [Anonymizováno] ze dne 4. 6. 2015 byly zamítnuty stížnosti [Jméno žalobce], [jméno FO] i [jméno FO] proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Vyrozumění o termínu výslechu svědků je ze dne 9. 6. 2015. Podle úředního záznamu ze dne 29. 6. 2015 bylo dohodnuto se zástupcem obviněných [právnická osoba] [jméno FO], že výslechy klientů proběhnou dne 17. 7. 2015. Dne 2. 7. 2015 obv. [jméno FO] sdělil, že bude vypovídat. Podle úředního záznamu z 21. 7. 2015 dne 20. 7. 2015 obv. [jméno FO] sdělil, že se dostaví k výslechu dne 24. 7. 2015. Podle protokolu o výslechu obviněného byl dne 11. 5. 2015 vyslechnut [Jméno žalobce], podle pokračování protokolu o výslechu obviněného bylo ve výslechu pokračováno dne 24. 7. 2015. Podle protokolu o výslechu obviněného byl dne 11. 5. 2015 vyslechnut [jméno FO], pokračováno bylo ve výslechu obviněného dne 17. 7. 2015. Podle protokolu o výslechu obviněného dne 11. 5. 2015 byl vyslechnut obv. [jméno FO], pokračováno bylo ve výslechu dne 17. 7. 2015. Podle úředního záznamu o podaném vysvětlení, tento je ze 4. 12. 2014, ohledně [Jméno žalobce], téhož dne podal vysvětlení [jméno FO] i [jméno FO]. Dne 17. 6. 2015 byl vyslechnut svědek [jméno FO], která rovněž podala vysvětlení dne 10. 10. 2014. Dne 17. 6. 2015 byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], ta podala vysvětlení podle úředního záznamu dne 30. 10. 2014. 17. 6. 2015 byla dále vyslechnuta svědkyně [jméno FO], podala předtím vysvětlení dne 10. 10. 2014. 17. 6. 2015 byl dále vyslechnut svědek [jméno FO], ten podal vysvětlení dne 28. 11. 2014. Dne 2. 10. 2014 podal vysvětlení svědek [jméno FO]. Pak je tady fotodokumentace. Podle úředního záznamu z 19. 11. 2014 policie, resp. [jméno FO] prověřovala osoby, které by mohly podat vysvětlení. Události, dne 15. 10. 2014 podala vysvětlení [jméno FO], 2. 12. 2014 [jméno FO], 31. 10. 2014 [jméno FO]. Je zde úřední záznam vypracovaný k úmrtí osoby [jméno FO] ze dne 8. 1. 2015. Úřední záznam ze dne 26. 11. 2014, který se týká vyhodnocení záznamu bezpečnostních kamer. Úřední záznam z 8. 10. 2014 ohledně záznamu volání na linku 158. Dále úřední záznam z 26. 11. 2014, je to ohledně telefonátu na linku 158. Pak jsou zde úřední záznamy o podaném vysvětlení před zahájením trestního stíhání. Přípisem ze dne 10. 6. 2015 byly zaslány [Anonymizováno] služební charakteristiky obviněných. [Anonymizováno] podal dne 8. 6. 2015 žádost městskému úřadu o vypracování zprávy z místa bydliště. Ohledně žalobce bylo uvedeno, že nemá v evidenci přestupků žádný záznam. Podle vyrozumění z 21. 7. 2015 byli obhájci obviněných vyrozuměni o výslechu obv. [jméno FO] dne 24. 7. 2015. Podle vyrozumění obviněného o možnosti prostudovat trestní spis, totéž ze dne 24. 7. 2015. Návrh na podání obžaloby je ze dne 30. 7. 2015 byl doručen Krajskému státnímu zastupitelství v [adresa] dne 3. 8. 2015. Obžaloba Krajského státního zastupitelství v [adresa] je ze dne 2. 10. 2015, byla doručena Okresnímu soudu v [Anonymizováno] dne 7. 10. 2015. Žalobce je tedy obviněn spolu s [jméno FO] a [Jméno žalobce] za přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zkn. a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 tr. zkn. Usnesením ze dne 27. 10. 2015 je vyloučen samosoudce [tituly před jménem] [jméno FO]. Věc byla přidělena pokynem ze dne 25. 11. 2015 [tituly před jménem] [adresa], pokynem předsedy Okresního soudu v [Anonymizováno]. Předsedkyně senátu požádala o prodloužení lhůty ve věci k úkonu podle § 181 odst. 3 tr. ř. dne 26. 11. 2015 z důvodu přednostního řešení starších věcí, lhůta byla prodloužena do 31. 10. 2016. Státní zástupce se dotazoval soudu dne 20. 5., kdy lze očekávat nařízení hlavního líčení. Bylo mu sděleno, že byla prodloužena lhůta k prvnímu úkonu do 30. 10. 2016 přípisem ze dne 26. 5. 2016. Dne 21. 10. 2016 byly vydány trestní příkazy proti obviněným. Obv. [jméno FO] podal odpor proti trestnímu příkazu dne 9. 11. 2016, rovněž tohoto dne podal státní zástupce odpor proti trestním příkazům, žalobce podal odpor proti trestnímu příkazu dne 11. 11. 2016 a obv. [jméno FO] rovněž 11. 11. 2016. Státní zástupce se dotazoval dne 16. 1. 2017, kdy lze očekávat nařízení hlavního líčení. Hlavní líčení bylo pokynem ze dne 28. 3. 2017 nařízeno na 13. 6. 2017. Tohoto dne proběhlo hlavní líčení, byl vyslechnut obž. [jméno FO], rovněž obž. [jméno FO] i [Jméno žalobce], hlavní líčení bylo odročeno za účelem předvolání svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] na 22. 8. 2017, ty byly předvolány pokynem ze dne 22. 6. 2017. Žalobce se omluvil z hlavního líčení dne 16. 8. 2017 s tím, že souhlasil s proběhnutím hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, tak byl dotázán, zda souhlasí s tím, že hlavní líčení proběhne v jeho nepřítomnosti dne 16. 8. 2018, téhož dne sdělil, že chce být líčení přítomen osobně. Hlavní líčení bylo odročeno, přeloženo na 12. 9. 2017 z důvodu hospitalizace žalobce. Dne 21. 8. 2017 žalobce sdělil, že žádá dále o odročení hlavního líčení z důvodu dlouhodobě plánované dovolené, soudem bylo sděleno dne 28. 8. 2017, aby žalobce doložil písemné potvrzení o pracovní neschopnosti a o tom, že se není schopen účastnit hlavního líčení a dále byl vyzván, aby informoval včas o plánovaných dovolených. Dle úředního záznamu z 28. 8. 2017 žalobce sdělil, že se hlavního líčení účastní. Hlavní líčení bylo přeloženo z 12. 9. 2017 na 17. 10. 2017 na žádost obhájce z důvodu čerpání zahraniční dovolené. Hlavní líčení se konalo dne 17. 10. 2017, byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], hlavní líčení bylo odročeno za účelem předvolání svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Následně soud doručoval předvolání panu [jméno FO]. Soud telefonicky kontaktoval obž. [jméno FO], tedy žalobce, zda bude z důvodu jeho zdravotního stavu schopen se účastnit hlavního líčení. Dne 15. 11. 2017 se konalo hlavní líčení, byl vyslechnut svědek [jméno FO], svědek [jméno FO], hlavní líčení bylo odročeno za účelem výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] na 22. 11. 2017. Tohoto dne proběhlo hlavní líčení, které bylo odročeno z důvodu náhlé nemoci soudkyně na neurčito. Dne 24. 11. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 12. 1. 2018. Pokynem ze dne 28. 12. 2017 bylo hlavní líčení zrušeno z důvodu přeložení soudkyně k jinému soudu od 1. 1. 2018. Státní zástupce se dotazoval dne 5. 4. 2018, kdy bude nařízeno ve věci hlavní líčení, bylo mu sděleno, že z důvodu přeložení soudkyně nelze požadovanou informaci sdělit přípisem ze dne 9. 4. 2018. Podle úředního záznamu ze dne 9. 7. 2018 byl spis přidělen jinému soudci [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 21. 8. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na 2. 10. 2018. Dne 2. 10. 2018 proběhlo hlavní líčení, obžalovaní souhlasili s přečtením podstatného obsahu protokolu a bylo hlavní líčení odročeno na 6. 11. 2018 za účelem předvolání svědka [jméno FO] a dalších důkazů. Svědek [jméno FO] se omluvil, že se nemůže dostavit k hlavnímu líčení dne 6. 11. 2018. Dne 6. 11. 2018 se konalo hlavní líčení, byl vyslechnut obž. [jméno FO], tedy žalobce, obž. [jméno FO] byl rovněž vyslechnut a obž. [Jméno žalobce], hlavní líčení bylo odročeno na 4. 1. 2019 za účelem předvolání svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Zástupce obviněného požádal o odročení hlavního líčení z důvodu kolize dne 17. 12. 2018, bylo sděleno přípisem soudu ze dne 18. 12. 2018, že žádosti nebude vyhověno. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 1. 2019 bylo pokračováno v hlavním líčení, byl vyslechnut svědek [jméno FO], hlavní líčení bylo odročeno na 19. 2. 2019 za účelem předvolání svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Soudce vyžadoval pokynem ze dne 17. 7. 1. 2019 zprávu o úkonech v určitých trestních řízeních. Dne 19. 2. 2019 se konalo hlavní líčení, byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], svědek [jméno FO], svědkyně [jméno FO], hlavní líčení bylo odročeno na 23. 4. 2019 za účelem výslechu dalších svědků. 23. 4. 2019 bylo hlavní líčení odročeno na 29. 5. 2019 za účelem předvolání obž. [jméno FO]. 29. 5. 2019 byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO], sv. [jméno FO], jednání bylo odročeno za účelem výslechu dalších svědků na 17. 7. 2019. 17. 7. 2019 byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], hlavní líčení bylo odročeno na 8. 10. 2019 za účelem dokončení dokazování. Dne 8. 10. 2019 bylo uděleno slovo k závěrečným návrhům, byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní shledáni vinni a byli odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rozsudek má č. j. [Anonymizováno] a byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu na č.l.

667. Odvolání obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] je ze dne 16. 11. 2019, odvolání [jméno FO] je z 19. 11. 2019. Spis byl předložen Krajskému soudu v [adresa] jako soudu odvolacímu dne 17. 12. 2019. Dne 17. 2. 2020 se konalo veřejné zasedání před Krajským soudem v [adresa] a bylo vyhlášeno usnesení, kterým se odvolání obžalovaných zamítala, usnesení má č. j. [Anonymizováno], zrušeno usnesením Nejvyššího soudu na č.l. 667 a spis byl vrácen zpět Okresnímu soudu v [Anonymizováno] dne 18. 3. 2020. Dovolání ods. [jméno FO] je ze dne 3. 7. 2020. Jeho obhájce souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání dne 16. 7. 2020, souhlas s dovoláním [jméno FO] ze dne 27. 7. 2020. [právnická osoba] se vyjádřilo k dovolání 29. 7. 2020 a souhlasilo s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Dovolání [právnická osoba] [jméno FO] je z 3. 8. 2020. [právnická osoba] bylo vyzváno a dovolatele byli vyzváni 4. 9. 2020 k vyjádření a k případnému souhlasu s projednáním v neveřejném zasedání. Zástupce obžalovaných odkázal 5. 8. 2020, že požadované informace jsou uvedeny v dovolání. Nejvyšší státní zastupitelství se vyjádřilo 12. 8. 2020. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 11. 9. 2020. Neveřejné na zasedání bylo dne 29. 9. 2020 nařízeno na 30. 9. 2020. Na tomto zasedání bylo vyhlášeno usnesení, kterým se usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 17. 2. 2020, sp. zn. [Anonymizováno] a rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. [Anonymizováno] zrušují, usnesení má č. j. [Anonymizováno], kdy Nejvyšší soud uvedl, že podstata pochybení soudu obou stupňů spočívá v právním posouzení, všem obviněným je přičítáno stejné jednání, v němž je spatřováno naplnění znaků stejných skutkových podstat, neprojevila se jakákoliv individualizace, obvinění jako členové hlídky netvořili kolektivní orgán. Dále Nejvyšší soud nadnesl otázku, zda i případný nesprávný postup policisty zakládá trestní odpovědnost za trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování, vyjádřil se k námitce ohledně zásady subsidiarity trestní represe. Spis byl vrácen zpět Okresnímu soudu v [Anonymizováno] dne 16. 11. 2020. Následně byly vráceny obviněným náklady trestního řízení v průběhu ledna roku 2021. S ohledem na pokyn dle usnesení Nejvyššího soudu bylo vyžadováno stanovisko týkající se zastupování společným obhájcem ve vztahu k možné kolizi zájmů jednotlivých obžalovaných, přípis byl zaslán 4. 2. 2021. Obžalovaný [jméno FO] reagoval v přípise ze dne 1. 3. 21. 2021, rovněž [jméno FO]. Zástupce obžalovaných se vyjádřil v podání ze dne 11. 5. 2021 ohledně možného střetu zájmu. Bylo vyzváno Krajské státní zastupitelství v [adresa] přípisem soudu ze dne 1. 9. 2021, aby ve lhůtě do 8. 12. 2021 opatřilo v řízení dosud neprovedené důkazy v rozsahu umožňujícím posoudit, jakými pravidly byli obžalovaní v době, kdy mělo dojít k žalovanému jednání, vázání a jaké postupy měli dodržovat. Požadované dokumenty byly zaslány dne 1. 12. 2021 soudu krajským státním zastupitelstvím. Dne 11. 3. 2022 bylo nařízeno hlavní líčení na 12. 4. 2022. Obhájce obv. [jméno FO] a [jméno FO] požádal o odročení hlavního líčení z důvodu kolize, hlavní líčení bylo přeloženo na 24. 5. 2022. Tohoto dne se konalo hlavní líčení, byl vyslechnut svědek [tituly před jménem] [právnická osoba], svědek [právnická osoba], hlavní líčení bylo odročeno na 30. 8. 2022 za účelem předvolání svědků, kteří vykonávali funkci vedoucích oddělení a jeho zástupce v r. 2013 s výhradou dalších důkazů. Dne 30. 8. 2022 byl vyslechnut na hlavním líčení svědek [jméno FO] a svědek [jméno FO], hlavní líčení bylo odročeno na 8. 11. 2022 za účelem dokončení dokazování. Byl podle § 219 odst. 3 tr. ř. konstatován podstatný obsah dosavadního jednání, byly doplněny výslechy obžalovaných, bylo uděleno slovo k závěrečným návrhům, byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek, pro nějž byli obžalovaní stíháni. Obžalovaní se vzdali práva na odvolání. Byla prodloužena lhůta k vypracování a vypravení rozsudku do 23. 1. 2023 pokynem ze dne 23. 11. 2022. Rozsudek má č. j. [Anonymizováno], nabyl právní moci dne 26. 6. 2023 ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa], č. j. [Anonymizováno]. Státní zástupce podal proti rozsudku odvolání dne 25. 1. 2023, je odůvodněno dne 3. 2. 2023. Spis byl předložen Krajskému soudu v [adresa] dne 21. 2. 2023 s odvoláním státního zástupce. Dne 26. 6. 2023 se konalo veřejné zasedání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto, usnesení o zamítnutí odvolání státního zástupce má č. j. [Anonymizováno] a nabylo právní moci dne 26. 6. 2023.

6. Na základě provedeného dokazování soud činí závěr o skutkovém stavu věci tak, jak plyne z výše uvedených nesporných tvrzení účastníků řízení a provedeného dokazování.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Na základě tvrzení žalobce a provedené dokazování má soud za prokázané, že předmětné trestního řízení u Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] 8 let a 2 měsíce.

14. Soud tak s ohledem provedené dokazování podstatným obsahem daného soudního spisu zhodnotil průběh toto řízení co do své délky jako řízením zjevně nepřiměřeným.

15. Z tohoto důvodu pak soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.

16. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3889/2009, nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 - 20 000 Kč za každý další rok řízení., za první dva roky však v částce poloviční.

17. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční.

18. Soud tak dospěl k základní částce odškodnění ve výši 107 500 Kč. Tuto pak podrobil kritériím uvedeným citovaném stanovisku NS.

19. Soud přisvědčil obranném tvrzení žalované, že základní částku je třeba snížit z důvodu skutkové i právní složitosti a počtu stupňů soudní soustavy, které věc projednávali, a to celkem o 10%. V řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování, byl vyslechnut velký počet svědků. Ve věci rozhodoval opakovaně soud prvního stupně i soud odvolací a jednou i Nejvyšší soud.

20. Soud naopak základní částku zvýšil o 15% z důvodu postupu příslušných orgánů státu, tedy soudů. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že pochybením soudu prvního i druhého stupně v posuzovaném případě, které konstatoval Nevyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku, došlo k výrazném prodloužení řízení a porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Navíc nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně pak soud shledává i ve skutečnosti, že ačkoli Nejvyšší soud zrušil rozsudku soudu prvního a druhého stupně primárně pro právní posouzení věci, následně došlo ke zproštění žalobce z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obžalovaní stíháni, což nebyla otázka právního posouzení, ale skutkového zjištění, ke kterému měl soud prvního stupně, případně odvolací soud dospět již v rámci prvního rozhodnutí ve věci.

21. Dále pak soud zvýšil částku o dalších 15% z důvodu toho, že šlo o trestní stíhání žalobce, u kterého se s ohledem na povahu řízení zvýšený význam presumuje.

22. Soud dále neshledal důvody pro další navýšení či ponížení základní částku z důvodu dalších posuzovaných kritérií. Žalobcem tvrzené dopady trestního řízení pak soud nezohledňoval, neboť tyto jsou odškodňovány v rámci separátního nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíhání, který je projednáván v jiném řízení u zdejšího soud (sp. zn. 45 C 76/2024).

23. Soud tak dospěl k závěru, že základní částku ve výši 107 500 Kč je třeba zvýšit o 20%, tedy na částku 129 000 Kč, což představuje přiměřené zadostiučiněné za nemajetkovou újmu způsobenou žalobce nesprávným úředním postupem v posuzovaném soudním řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již částku 90 313 Kč dobrovolně plnila, soud přiznal žalobci rozdíl, tj. částku 38 687 Kč a ve zbylé části žalobu zamítl. Dále soud přiznal žalobci i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z přiznané částky za dobu po marném uplynutí zákonné lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované do zaplacení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný (resp. vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši nároku záviselo na uvážení soudu, bere se i dílčí úspěch pro účely náhrady nákladů jako plný úspěch žalobce), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 176,58 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 8. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 8. 2024 náhrada 2 342,63 Kč za 192 ujetých km v částce 1 742,63 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 542,63 Kč ve výši 2 633,95 Kč.

Poučení