45 C 76/2024 - 64

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem sídlem Kadaňská 3550, 430 04 Chomutov proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná Česká [Anonymizováno] - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované náhrady škody ve výši 700.000,00 Kč spolu se 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 700.000,00 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení částku 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 700.000,00 Kč s příslušenstvím, představující zadostiučinění nezákonného trestního stíhání žalobce v řízení, vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 171/2015. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů o zahájení trestního stíhání ze dne 30.04.2015, č.j. GI-TC-498-54/2014 pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinu nadržování dle § 366 odst. 1 tr. Zákoníku, přičemž žalobce byl v řízení dokonce pravomocně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na dobu 2 roků, rozsudek však byl usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.09.2020, č.j. 7 Tdo 981/2020-667 zrušen a po vrácení věci soudu prvého stupně byl žalobce dne 08.11.2022, rozsudkem č.j. 4 T 171/2015-751 obžaloby zproštěn. V následném odvolacím řízení pak bylo odvolání státního zástupce dne 26.06.2023 Krajským soudem v Ústí nad Labem jako nedůvodné zamítnuto. Žalobce nikdy nebyl trestán, již v přípravném řízení namítal, že v dané věci nedošlo k řádnému hodnocení důkazů, že došlo již při zahájení trestního stíhání k porušení základních zásad trestního řízení ve světle zásady zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zásady hodnocení důkazů a zásady presumpce neviny. Jeho slovům však nebylo dopřáno sluchu. Celé řízení je tak dle žalobce zjevným průtahem na straně žalované v rozsahu 8 let a 2 měsíců, ve kterém ale zejména z důvodu vyhlašování nezákonných rozhodnutí, podávání nedůvodných odvolání a dalším výše uvedeným obstrukčním jednáním. Žalobce se bránil i tím, že skutek popsaný usnesením o zahájení trestního stíhání i obžalobou nespáchal. Následně bylo poškozenému dáno v plném rozsahu zcela zapravdu a rozhodnuto tak, jak uvedeno ve výše uváděných rozhodnutí, tedy byl obžaloby zproštěn s tím, že se skutek vůbec nestal. Po dobu 8 let a 2 měsíců byl žalobce jako policista vystaven hrozbě uložení trestu ve výměře v délce trvání až pěti let, a uvedení trestu v rejstříku trestů, hrozbě ztráty zaměstnání, jakož i narušení dříve běžného pokojného života. Žalobce byl nakonec dnem 17.06.2020 propuštěn ze služebního poměru u Policie ČR. Pohled okolí na žalobce – trestně stíhanou i odsouzenou osobu pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování, byl průběžně prostřednictvím veřejného podání negativně v očích společnosti zkreslován jako jednání zvláště zavrženíhodné, což mělo nepříznivý vliv na jeho psychický stav, rodinný život a okolí, který není dobrý do současné doby a vyústil v již nyní dlouhodobé psychické, ale i zdravotní problémy. Pokojný život poškozeného byl traumaticky a nenávratně narušen dlouholetým trestním řízením. Žalobce uvedl, že dopady traumatu bude možné vyhodnotit až s odstupem možná i desítek let, protože proces vyrovnání s danou zkušeností bude dlouhý. Traumatizace se promítla rovněž jeho rodiny, došlo k negativnímu zásahu do intimní sféry života poškozeného a závažnému onemocnění poškozeného v roce 2021 ([Anonymizováno]), jehož spouštěčem byl dle ošetřujícího lékaře stres z posledního období. Žalobce ztratil 15 kg hmotnosti, nemohl spát, jíst, byl rozklepaný, vyhýbal se společnosti, protože si na něj lidé ukazovali a byl předmětem diskuzí, proč ho asi „vyhodili“ a odsoudili, a že na tom určitě něco bude, když to tak dopadlo. V době od 18.06.2020 do 06.09.2020 veden na ÚP v Klášterci nad Ohří a v důsledku pravomocného odsouzení mu nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti, dostal se tak do vážné finanční tísně, měl potíže dostát svým finančním závazků a udržet alespoň základní životní standard rodiny, splácet úvěr na dům, zaplatili energie, pojistky, dopravu do zaměstnání. Rodina tak prožívala velký stres a beznaděj. Žalobce až po dlouhém hledání nového zaměstnání ([Anonymizováno] v Chomutově, skladník ve společnosti [Anonymizováno] v Kadani), kdy byl vždy z důvodu svého odsouzení jako uchazeč odmítnut, následně nalezl zaměstnání od 7.9.2020 ve firmě [adresa] s průměrným měsíčním výdělkem ve výši 24 tis. Kč. Od 01.02.2021 vzat zpět do služebního poměru u Policie ČR (průměrný měsíční výdělek u PČR před propuštěním 35 tis. Kč a po vrácení zpět do služebního poměru u PČR 39 tis. Kč). Žalobce nedokázal vysvětlit svému 5 letému synovi, že i když nic špatného neprovedl, už není jeho hrdina – policista. Současně žalobci hrozil i trest odnětí svobody. Starší syn poškozeného byl kvůli vysokým nákladům v prvním ročníku nucen zanechat studia na vysoké škole ČVUT v Praze a nastoupil do zaměstnání, aby mohl přispívat do rodinného rozpočtu. Vysokou škodu začal opět studovat až po návratu žalobce poškozeného do služebního poměru u Policie ČR. Během trestního stíhání žalobce ležela veškerá finanční tíha chodu rodiny na manželce, které v době covidové pandemie navíc nastaly starosti, aby i ona nepřišla o zaměstnání. Manželské soužití rovněž nebylo jednoduché. S ohledem na shora uvedené proto žalobce vyčíslil nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla, ve výši 1.000.000,-Kč (jeden milion korun českých), neboť se v daném případě jednalo o mimořádný případ. Žalobce uplatnil u [právnická osoba] předběžně svůj nárok na náhradu škody – nemajetkové újmy podáním ze dne 29.10.2023. Žalovaná jeho nárok vypořádala dne 19.04.2024, vyslovila omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 300.000,-Kč, které však žalobce nepovažuje za dostatečné. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že stanovená částka v daném případě totiž neplní nejenom preventivní, ale ani satisfakční funkci náhrady nemajetkové újmy v penězích. Výsledné nezohlednění preventivně-sankční funkce peněžité náhrady v dané věci přináší také nepřijatelné poselství, že takové jednání a řízení snad ani nevybočuje ze standardů právních a společenských vztahů a jako takové je lze tolerovat a bez citelného postihu v něm dále pokračovat. S ohledem na to žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 29. 10. 2023 (žádostí z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 1.000.000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nezákonné trestní stíhání v řízení, vedeném před Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. 4 T 171/2015 jako soudem I. stupně. Podanou žádostí uplatnil také nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 184.450 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 4. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, resp. k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce, a poskytla žalobci odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 300.000 Kč. Rovněž žalovaná vypořádala nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce téhož trestního stíhání ve výši 90.313 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že s ohledem na výsledek trestního stíhání žalovaná v souladu s ustálenou judikaturou bylo trestní stíhání žalobce bylo vedeno nezákonně. Po zvážení okolností případu žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 300.000 Kč. Žalovaná doplnila, že při stanovení výše poskytnutého odškodnění nebylo přihlédnuto k délce trestního stíhání, neboť tato byla odškodněna samostatným odškodněním za újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení (nárok na poskytnutí odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu je předmětem řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 37/2024). Naopak bylo zohledněno, že trestní stíhání souviselo s výkonem povolání žalobce, že došlo k pravomocnému odsouzení žalobce a jeho dočasnému propuštění ze služebního poměru a také k tomu, že se jedná o dobře hodnoceného policistu. Výše poskytnutého odškodnění byla stanovena i po komparaci s výši odškodnění, které bylo poskytnuto v řízeních vedených Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 305/2016, sp. zn. 12 C 73/2014 a sp. zn. 19 C 107/2019. Poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Žalobce byl podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván, aby doplnil svá tvrzení a navrhl a označil důkazy k prokázání konkrétních do svého osobního, rodinného i profesního života, cti a dobrého jména, poškození pověsti jako policisty, finančních problémů v důsledku trestního stíhání a potíží nalézt jiné zaměstnání, dopady trestního stíhání na své rodinné příslušníky, dále psychické i zdravotní problémy, kterými trpěl, jakož i excesů ze strany orgánů činných v trestním řízení a zda věc byla medializována. Žalobce byl rovněž vyzván, aby označil případ, o který opírá výši požadovaného zadostiučinění nemajetkové újmy v trestním stíhání. Žalobce v tomto směru navrhl pro srovnání tři případy trestních stíhání, které byly v posledních letech mediálně intenzivně sledovány a které takříkajíc „hýbaly veřejností“ (věci poškozené [Anonymizováno]), co se týče žalobních tvrzení, setrval na svém stanovisku v žalobě, když navrhoval k prokázání svých tvrzení svědecké výpovědi a svou účastnickou výpověď.

4. Mezi účastníky nebylo sporu potud, že žalobce uplatnil svůj nárok z nezákonného trestního stíhání, vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 171/2015 (jakož i délky téhož řízení) dne 29.10.2023 u žalované a žalovaná nárok žalobce vypořádala stanoviskem ze dne 19.4.2024, když žalobci přiznala na zadostiučinění nezákonného trestního stíhání, vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 171/2015, částku 300 000,- Kč. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu, že usnesení o zahájení trestního řízení žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. Zákoníku a nadržování dle § 366 odst. 1 tr. zákoníku bylo vydáno dne 30. 4. 2015. Žalobci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno dne 5. 5. 2015. Dne 4. 6. 2015 byla zamítnuta jeho stížnost proti vydanému usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 7. 10. 2015 byla podána obžaloba. Dne 21. 10. 2016 byly vydány trestní příkazy, proti kterým všichni obžalovaní podali odpor. Dne 13. 6. 2017 proběhlo první líčení, při kterém byli obžalovaní vyslechnuti. Při líčeních konaných dne 17. 10. 2017 a 15. 11. 2017 byli vyslechnuti svědci. Dne 9. 7. 2018 byl spis přidělen novému soudci. Hlavní líčení proběhla ve dnech 2.10. 2018, 6. 11. 2018, 4. 1. 2019, 19. 2. 2018, 29. 5. 2019 a 17. 7. 2019. Dne 8. 10. 2019 byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Všichni obžalovaní podali odvolání a spis byl dne 17. 12. 2019 předložen odvolacímu soudu. Dne 17. 2. 2020 proběhlo veřejné zasedání a bylo vydáno rozhodnutí, kterým odvolací soud zamítl odvolání obžalovaných. Dne 11. 9. 2020 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR k projednání dovolání všech obžalovaných. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2020 byly napadené rozsudky zrušeny a věc byla vrácena k Okresnímu soudu v Chomutově. Při hlavních líčeních konaných dne 24. 5. 2022 a 30. 8. 2022 byli vyslechnuto svědci a dne 8. 11. 2022 byl vyhlášen zprošťující rozsudek. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 26. 6. 2023. Trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo dne 26. 6. 2023.

5. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraj, ze dne 1.6.2020 bylo zahájeno řízení o propuštění ze služebního poměru – sdělení, adresované Inspektoru [Jméno žalobce], a to s ohledem na jeho pravomocné odsouzení ve věci 4 T 171/2015.

6. Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ve věcech služebního poměru, ze dne 12.6.2020, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru s tím, že jeho služební poměr končí dnem doručení rozhodnutí. Důvodem pro propuštění, byl pravomocný rozsudek v trestní věci 4 T 171/2015, přičemž rozhodnutí bylo doručeno 17.6.2020, žalobci.

7. Oznámením ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ve věcech služebního poměru ze dne 12.6.2020 bylo žalobci oznámeno skončení služebního poměru příslušníka Policie České republiky, ke dni 17.6.2020, neboť k tomuto dni mu bylo oznámeno a doručeno rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru.

8. Žádostí o obnovu řízení ze dne 20.12.2020 žádal žalobce přehodnocení svého propuštění ze služebního poměru, a to v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2020 č.j. 7 Tdo 981/2020-667, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.2.2020 č.j. 4 To 490/2019-620 a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 8.10.2019 č.j. 4 T 171/2015-594.

9. Dle sdělení o přijetí žádosti o obnovu řízení – určení senátu ze dne 12.1.2021, adresované Policií ČR bývalému [Jméno žalobce] byl žalobce informován, že přijata žádost o obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ve věcech služebního poměru ze dne 12.6.2020 a současně byla jmenována komise k jejímu posouzení.

10. Rozhodnutím o povolení obnovy řízení ze dne 13.1.2021 byla opětovně řešena věc propuštění ze služebního poměru žalobce jako příslušníka Policie ČR.

11. Dle Potvrzení o výkonu služby včetně soupisu pracovní neschopnosti, zákonných a smluvních srážek, ze dne 18.6.2020 byl žalobce zaměstnán u Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje od 1.9.2020 do 17.6.2020.

12. Dle Potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti ze dne 23.6.2020 byl žalobce od 18.6.2020 v evidenci uchazečů o zaměstnání s tím, že podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci mu nebyla poskytována.

13. Rozhodnutím o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti ze dne 23.6.2020 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem informovala žalobce, že nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, když byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a požádal o podporu v nezaměstnanosti, nicméně jeho předchozí poměr skončil z důvodu odsouzení za spáchání úmyslného přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, tedy by propuštěn ze služebního poměru s tím, že v tomto jednání úřad práce spatřuje porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci, kterou vykonával, a to zvlášť hrubým způsobem.

14. Dle Potvrzení o zaměstnání ze dne 31.1.2021 společnost [právnická osoba]. potvrdila, že žalobce u ní byl zaměstnán od 7.9.2020 do 31.1.2021 (celkem [hodnota] dnů) a to s pracovním poměrem na dobu určitou.

15. Dohodou o srážkách ze mzdy ze dne 4.9.2020, uzavřenou mezi zaměstnavatelem [právnická osoba]. a současným žalobcem jako zaměstnancem měly být žalobci strhávány měsíčně stravenky v hodnotě 95 Kč/stravenka jako příspěvek zaměstnavatele, přičemž zaměstnanec měl přispívat 42,75 Kč na stravenku.

16. Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 31.1.2021 měl pracovní poměr mezi společností [právnická osoba]. jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem, založený pracovní smlouvou ze dne 7.9.2020, skončit ke dni 31.1.2021.

17. Dle zprávy z RDG oddělení ze dne 7.7.2021 v [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO] vyšetřila žalobce ([Anonymizováno]) a našla v [Anonymizováno]

18. Dle poukazu na vyšetření/ošetření, ze dne 12.7.2021 [tituly před jménem] [jméno FO] byl žalobce v návaznosti na sono vyšetření odeslán na [Anonymizováno] vyšetření.

19. Dále Lékařské zprávy ze dne 3.8.2021 byl žalobce vyšetřen s [Anonymizováno] v zařízení [právnická osoba] – [Anonymizováno][Anonymizováno]

20. Dle propouštěcí zprávy ze dne 6.11.2021 [právnická osoba] byl žalobce přijat pro plánovanou [Anonymizováno]., který pozoroval s malou progresí od června 2021. Zákrok byl 4.11.2021 proveden bez komplikací a pacient byl 6.11.2021 propuštěn do domácího ošetřování.

21. Dle zprávy z ORL vyšetření ze dne 12.11.2021 v [právnická osoba] byl žalobce vyšetřen po zákroku s odstupem času v domácím léčení, bez komplikací.

22. Dle lékařské zprávy ze dne 18.11.2021, [tituly před jménem] [jméno FO], byl žalobce vyšetřen na [Anonymizováno], bez komplikací.

23. Svědek [jméno FO] popsal událost, která byla podnětem k zahájení trestního řízení s tím, že až zhruba rok poté bylo zahájeno GIBS trestní stíhání všech tří členů hlídky. Svědek si nebyl vědom toho, že by trestní věc byla zveřejněna v médiích, okolí se o trestním řízení dle jeho mínění dozvědělo především od rodiny domnělého poškozeného a pak už se o něm dále hovořilo. Během řízení jednal dle názoru svědka státní zástupce až afektovaně, zarputile, věc bral až příliš osobně. Svědek s podobnými řízeními nemá zkušenosti a připustil, že možná se svědkovi zdál přístup státního zástupce tak vyhrocený, protože se jej věc osobně týkala a byl z trestního řízení v depresi. Přístupu státního zástupce si však měl všimnout i svědek v tamním řízení (svědek [Anonymizováno]). Pokud jde o zaměstnání, vedoucí územního odboru, okresní ředitel ponechal obviněné v plném služebním poměru. Kolegové se chovali různě, někdo obvinění věřil, někdo ne. Svědek byl zvyklý chodit na kávu a konzultace ke kolegům z oddělení kriminalistiky, to se po odsouzení změnilo, svědek cítil, že není jeho přítomnost z profesního hlediska žádoucí. Svědek sloužil až do odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu, ze kterého byl naprosto v šoku. Svědek si je vědom, že má žalobce dvě děti. Dle svědka stejně jako on žalobce ztratil víru ve spravedlivý proces, měl pocit, že jejich důkazy nikdo nevezme v potaz. Podle svědka byl například znalecký posudek poškozeného zcela nepravdivý, když uváděl popíral, že by údajný poškozený mohl vůbec chodit a mluvit. Přesto byli obvinění dotazování, proč nepomohli těžce zraněnému člověku, který nemohl mluvit a chodit, znalecký posudek byl brán jako důkaz proti obviněným, ačkoliv jeho závěry všichni svědci popírali. V této souvislosti svědek doplnil, že jsou i dokonce pochybnosti, zda vůbec měl domnělý poškozený svá zranění již na místě zásahu. Jeho chování je totiž ve zcela zřejmém rozporu s tím, v jakém stavu byl domnělý poškozený následně hospitalizován v Ústí několik hodin po zákroku, je tak podezření k jeho zraněním nedošlo v domácím prostředí. V řízení se vyskytovala řada podobných rozporů, přesto soudce odmítl zadat nový znalecký posudek. Svědek doplnil, že zvláštní byl rovněž přístup předsedkyně senátu krajského soudu, starší dámy, která hned po vstupu do soudní síně začala mávat holí na obhájce obviněných se sarkastickými poznámkami ve smyslu, že je „určitě“ osvobodí. Následný verdikt pak obviněné po takovém úvodu ani nepřekvapil. Zcela jiný pak byl přístup téže soudkyně ve druhém odvolacím řízení, kdy jednala naprosto korektně. Pokud jde o samotný naříkaný skutek, tedy že obvinění nezajistili biologické stopy apod., svědek uvedl, že toto ani nebylo v náplni jejich práce. Stopy měl zajišťovat přivolaný technik, hlídka na to nemá prostředky. Problém je, že technik je na celý okres jeden, určuje si pořadí jednotlivých výjezdů podle naléhavosti. Někdy se dokonce stane, že nepřijede vůbec. Praxe tak zdaleka neprobíhá zcela ideálně. Samotný zásah přitom svědek konzultoval několikrát s vedoucím vyšetřování v Kadani, bývalým okresním ředitelem, podle kterého se s podobným případem dosud nikdy nesetkal. Svědek měl dojem, že v rámci soudního řízení chce mít soud věc vyřešenou co nejdříve, nechce se zdržovat dalším posudkem apod. Stejně tak považoval řízení před GIBS za nespravedlivé, Nejvyšší soud nakonec velmi kvalifikovaně a úplně přesně vyhodnotil zákrok a celý jeho průběh a poukázal nedostatky závěrů okresního soudu. Svědek i žalobce se dlouhá léta pohybovali v systému trestního práva, měli v soudy důvěru (resp. v Okresní soud v Chomutově), ta však se dle svědka po trestním stíhání úplně vytratila. Z trestního řízení byl zoufalý a dle jeho názoru to nebylo u žalobce jinak. Oba bydlí na malých městech ([adresa]), kde je lidé znají. Svědkovi se např. dodnes stane, že mu někdo přijde podat trestní oznámení přímo domů, ačkoliv již jako policista nepůsobí. Pořád jej lidé berou jako policistu a pořád má svědek pocit určité důvěry ze strany svých spoluobčanů. Rozsudek však tuto důvěru zpochybnil, denně se svědek setkával s reakcemi. Svědek zopakoval k dotazu, že okresní ředitel policie obviněné policisty po seznámení s obviněním podpořil jednak prvotním komentářem, kterým věc označil za nesmysl, jednak ponecháním ve služebním poměru, jinak do řízení nijak nezasahoval. Vyjádřil se však k nátlakovým metodám pracovníků GIBS, kteří výslechy zásadně plánují v návaznosti na noční služby vyšetřovaných. Vztahy na pracovišti se po zrušení odsuzujícího rozsudku víceméně vrátily do normálu, byť ne se všemi kolegy. Na druhou stranu se jeden z kolegů za svůj tehdejší přístup poškozeným omluvil.

24. Svědkyně [jméno FO], manželka žalobce, v dané věci uvedla, že žalobce vnímal trestní stíhání velmi špatně, pdoma považovali za nespravedlivé a nechápali jeho odsouzení a propuštění ze služebního poměru policie. To se rozkřiklo a každý chtěl vědět, z jakého důvodu byl žalobce propuštěn. Svědkyně navíc zůstala jako jediný živitel rodiny. Zpočátku svědkyně i žalobce kauze nepřikládali váhu, považovali ji za pracovní věc a svědkyně ji proto ani tolik nesledovala. Poté však došlo k odsouzení a propuštění žalobce z jeho pracovního poměru, někteří z přátel se s rodinou přestali stýkat, přestože jejich děti společně vyrústaly. Manželé mají 2 syny, oba mají s otcem hezký vztah a otec je pro ně vzorem. Velmi těžká v uvedeném období byla nejistota a spojená se závazky, domem [právnická osoba] v okamžiku pravomocného odsouzení žalobce. Rodina přišla o druhý příjem a prakticky ihned byl ukončen i jeho pracovní poměr. Pravomocné odsouzení potom mělo vliv na hledání práce pro žalobce, což se projevilo hned při registraci na Úřad práce, kde bylo žalobci sděleno, že sice registraci udělají ale nebudou mu přiznávat podporu právě z důvodu odsouzení. V tu chvíli došel i svědkyni optimismus a víra, že celou situaci zvládnou. Doma se snažili rozebrat všechny závazky, jak celou situaci vyřešit. Svědkyně si zpočátku myslela, že pro žalobce a nebude problém najít novou práci, protože je manuálně zručný, chytrý, šikovný, ale ačkoliv ona sama pracuje jako personalistka a pomohla mu vypracovat optimální životopis, hledání práce pro žalobce bylo velmi náročné. Překážkou bylo pravomocné odsouzení žalobce, které bránilo řadě zaměstnání. Svědkyně sama nedokázala pravomocné odsouzení žalobce vysvětlit ani na svém pracovišti, když se jí ptali její kolegové. Pracovní pozici ve firmě [Anonymizováno] potom získal žalobce v podstatě ze známosti. Žalobce se v té době stranil společnosti, celá situace se ztrátou zaměstnání ho zdeptala. V zaměstnání byl dle svědkyně uznávaným zaměstnancem. Pokud jde o manželské soužití, manželé spolu řešili pouze podstatné věci a došlo k jakémusi odcizení, přestože se navzájem nadále podporovali. Žalobce byl v té době sklíčený, odevzdaný a citová stránka v podstatě šla stranou. Žalobce v té době obstarával provoz domácnosti, zatímco svědkyně vydělávala finance. Po pravomocném odsouzení žalobce původní pracoviště již nenavštěvoval, ani jeho kolegové se u něj nezastavili nebo s ním nezašli na pivo. Pokud jde o sportovní aktivity svědkyně konstatovala, že v dané době zaznamenala spíše pozitivní změny, protože manžel ventiloval frustrace sportem. Začal znovu hrát hokej, což mu hodně pomohlo, protože se dostal mezi stejně smýšlející lidi. Pokud jde o dovolání, k tomuto se žalobce upínal, když již neměl co ztratit, a když bylo dovoláním původní rozhodnutí zrušeno bylo to určité zadostiučinění. Po konečném verdiktu k policii vrátil, služba je pro ně velmi důležitá. Svědkyně vnímá svého manžela jako poctivého člověka. Svědkyně doplnila že jestliže byl manžel nemocný, bylo to ze stresu z trestního stíhání.

25. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že celý proces považoval za velkou křivdu, protože věděl, že se ničeho nedopustil a svou práci nejlépe, jak mohl. Obžaloba jej vinila z nedostatečné aktivity, ale jako hlídka v té době neměli potřebné prostředky k zajištění stop. To má dělat specialista, kterého musí za tím účelem zavolat. V roce 2015 byli GIBSem obviněni z těch trestných činů, přesto žalobce neustále očekávala, že se jedná jen o nedorozumění a budou zproštěni, protože se ničeho nedopustili. Věc se pak dostala až k soudu, došlo k odsouzení prvním stupněm, i po odvolání na Krajském soudě v Ústí nad Labem, kde se soudkyně chovala zcela nepřijatelně. Dle žalobce se v ten den nevešel do určitého počtu zproštěných a proto byl odsouzen. Žalobce už si ani nepamatoval jestli dostal u Krajského soudu v Ústí nad Labem slovo a celkově se soudkyně chovala velmi drsně nevybíravě. V daném trestním stíháním byli souzeni 3 policisté třetí z kolegů ukončil pracovní poměr ještě předtím než byla věc ukončena žalobce a svědek k, který v daném řízení svědek řešit byly následně propuštěni ze služebního poměru, kdyby se mu složil celý svět. V té době sloužil zhruba 13 let, nebyl nikdy trestně stíhá ani podezření z žádné trestné činnosti. Žalobce si ani nepamatuje, že by některý z jeho kolegů byl během jeho praxe trestně stíhán a neměl tak vůbec představu, co je čeká. Žalobce očekával, že věc bude vyřešena během několika týdnů. Během trestního stíhání měl pocit, že orgány činné v trestním řízení ignorují důkazy by ve prospěch obviněných a naopak věc v jeho pochybení obviněných znalecký posudek vyhotovený v trestním řízení nekorespondovalo se stavem tehdejšího poškozeného, tak jak jej viděli oba policisté po zásahu, když tvrdil, že naprosto nemohl být schopen komunikovat chodit, zatímco oba policisté s poškozeným během zásahu hovořili komunikovaly s ním a tento nebyl zdravotně ve stavu viditelně [Anonymizováno], když se dostal poškozený znalcem tvrzeného stavu policisté netušili průběh trestního řízení žalobce vnímali jako nespravedlivý zaměřený vůči obviněným. Samotné odsouzení žalobce vůbec nepochopil dodnes nerozumí na základě čeho došlo k jeho odsouzení, protože kdyby se někdo přečetl výpovědi policistů i svědků, musel by dojít k závěru, že se žádný trestný čin nestal sám žalobce jako policista neměl podnik i povědomí o tom, že by sám obvinil nějakého nevinného. Když byla věc převzata jiným soudcem, vše začalo od začátku, včetně výslechů. Opět se nikdo nezabýval obhajobou obviněných, jako by se nový soudce nechtěl věcí zabývat. K dotazu, zda nebylo využito souhlasu obviněného se čtením důkazů či protokolů, provedených před původním složením soudního senátu, žalobce uvedl, že on souhlasil se čtením protokolů. Jestli ostatní obvinění s tímto rovněž souhlasili, neměl ponětí. Soudce však chtěl znovu slyšet vyslechnuté svědky. Během trestního řízení si někteří kolegové dávali při kontaktu se žalobcem větší pozor, drželi si odstup, postupně se to projevovalo i na průběhu služby, která už nebyla tak uvolněná. Žalobce pravomocné odsouzení zcela zlomilo, nechápal to, přesto se nadále snažil dostát svým životním cílům pomáhat lidem a přihlásil se do výběrového řízení na místo hasiče. [právnická osoba] sice vyhrál, ale nemohl být přijat kvůli záznamu v rejstříku trestů. Obdobně žalobce odmítli i v jiných zaměstnáních napříč spektrem různých oborů, včetně bankovnictví a pojišťovnictví. Přestože si byl žalobce vědom toho, že se záznamem v trestním rejstříku by nebyl přijat nikdo, nechápal, proč nebyl přijat, když nebyl odsouzen za žádnou násilnou ani majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o přátele, po pravomocném odsouzení žalobce ztratil některé přátele, kamarád z [adresa] jej s výmluvou odmítl zaměstnat jako údržbáře, ale skutečným důvodem byl záznam v rejstříku. Pokud jde o samotné trestní řízení, žalobce si nevšiml, že by došlo k nějaké medializaci (ať již pozitivní či negativní). Rodina domnělého poškozeného věc rozebírala na sociálních sítích. K dotazu, zda lidé v obci věděli, že je žalobce trestně stíhán a že byl odsouzen, žalobce uvedl, že on sám to nikde neprezentoval. Ale k lidem se to určitě dostalo, protože [adresa] je součástí Obvodního oddělení [adresa], žalobce tam dříve jezdil na hlídku a najednou se tam objevil jen jako civilista. Lidé se to tak prostě dozví od jiných lidí. Pokud jde o zdravotní obtíže, žalobci byl diagnostikován [Anonymizováno], což měl být dle lékaře projev dlouhodobého stresu. Pokud jde o pracovního prostředí, ze strany svých nadřízených bylo trestní stíhání samotné přijato v souladu s presumpcí neviny, obvinění nadále pracovali na svých pozicích. Kolegové, kteří se během trestního stíhání více rezervovali, po osvobození žalobce viděli, že měl pravdu a vzduch se trochu pročistil.

26. Soud neprováděl důkaz čestným prohlášením žalobce, když současně byla navržena účastnická výpověď žalobce (čestné prohlášení ostatně bylo citováno v žalobě). Soud jako irelevantní nehodnotil v řízení prováděné důkazy výplatními páskami společnosti [právnická osoba]. a evidenčními listy zaměstnance z května 2020 a února 2021, když skutečnost, že žalobce pracoval u této společnosti (a jak dlouhou dobu) vyplývá z potvrzení o zaměstnání (viz shora). Z Informace pro zaměstnance a mzdový výměr v souvislosti se zaměstnáním u zaměstnavatele [právnická osoba]., Písemného pokyn zaměstnanci od zaměstnavatele [právnická osoba]., ze dne 4.9.2020, v souvislosti s navázáním zaměstnaneckého poměru ani z Pracovní smlouvy, uzavřené rovněž se společností [právnická osoba]. 4.9.2020, soud nezjistil ničeho pro věc podstatného, když pracovní poměr žalobce vyplývá již ze shora uvedeného potvrzení o zaměstnání.

27. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

28. Žalobcem uvedená rozhodnutí, týkající se odškodnění poškozené [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] soud nehledal jako přiléhavé srovnávací případy, když jejich trestní stíhání byla dlouhá, masivně až excesivně medializována a jednalo se o vrcholné osobnosti české veřejné scény.

29. Ve věci sp.zn. 19 C 107/2019 Obvodního soudu pro Prahu 2 (u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Co 60/2021) byl tamní poškozený trestně stíhán pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle ustanovení § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku, 16.2.2015 bylo vydáno usnesení na žalobce pro zahájení trestního stíhání pro spáchání pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a déle pokračujícího v přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), g) ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a dále přečinu zneužití pravomoci veřejné osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a dále pokračujícímu přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku spáchaného dílem ve stadiu pokusu, celkem pro 5 přečinů. Stejně jako současný žalobce v minulosti nebyl nikterak trestně stíhán, jeho trestní stíhání trvalo od 8.7.2014 do 25.8.2018 V průběhu řízení byl poškozený stejně jako současný žalobce uznán vinným z naříkaných skutků a a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku (o 2 měsíce kratší dobu než současný žalobce), pokud jde o úhrnný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let (stejně jako současný žalobce) a následně zproštěn obžaloby. Jednalo se o žalobce, který byl rovněž u Policie ČR, obdobně jako současný žalobce. V průběhu služebního vztahu, dosahoval nadstandardních plnění služebních úkonů, za což byl opakovaně odměňován zvýšením osobních příplatků, či jinými finančními dary. Na rozdíl od současného žalobce odešel od policie dohodou, stejně jako současný žalobce byl veden na úřadu práce a evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání zhruba čtyřnásobně déle než současný žalobce, na rozdíl od něj pobíral podporu v nezaměstnanosti. Poškozený nebyl na rozdíl od současného žalobce na základě opakovaných žádostí znovu přijat do služebního poměru u Policie České republiky. V současné době je zaměstnán ve státní správě, kde má příjmy vyšší, než v předchozím zaměstnání. Rovněž on řešil finanční problémy, týkající se hypotečního úvěru a financování nemovitosti. Sestra mu musela půjčit bezúročnou půjčku, kterou následně splácel. Tato nebyla v době rozhodnutí dosud splacena. V příčinné souvislosti s vedením trestního řízení, žalobce nebyl nucen vyhledat lékařskou pomoc, zdravotní problémy se projevovaly spíše v rovině psychické, zvýšené nervozitě, nespavosti, bolestech hlavy. Rozpadl se mu v průběhu trestního řízení vztah s přítelkyní, zatímco žalobce takový následek neuváděl. Soud tamnímu žalobci přiznal částku 20 000,- Kč. Toto rozhodnutí, následně bylo podrobeno revizi u Městského soudu v Praze, který jej změnil tak, že následně žalobci přiznal dalších 95 000,- Kč. Ve zbývající části, byl rozsudek potvrzen a částečně bylo rovněž odvolací řízení o odvolání žalované zastaveno.

30. V případě, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 12 C 73/2014, soud rozhodl o přiznání odškodnění ve výši 75 000 Kč (žalovaná v rámci předběžného projednání nároku dalších 75 000,- Kč). Jednalo se rovněž o policistu, který byl veden u Územního odboru Znojmo, který byl podobně jako současný žalobce trestně stíhán pro kvalifikovaný přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství, hrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody (sazba 1 rok až 5 let), jakkoliv s ohledem na jeho trestní minulost, kdy šlo dosud o osobu netrestanou, tak bylo lze předpokládat, že v případě jeho uložení v dolní polovině sazby a co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, tento trval cca 1 rok a 11 měsíců, zásah tak nebyl nijak enormní, jakkoliv nelze na straně druhé hovořit o zásahu nějak krátkému. Na rozdíl od současného žalobce, který žádnou medializaci nedokládal, trestnímu stíhání poškozeného se dostalo velké mediální publicity, ačkoliv to bylo především zapříčiněno tím, že spoluobviněnými byli dva vysoce postavení policisté. Stíhání mělo vliv i na profesi, kdy žalobce jako policista byl po dobu trestního stíhání postaven mimo službu, po zproštění obžaloby musel čelit skutečnosti, že řada kolegů je přesvědčena o jeho vině i nadále a trestním stíháním je ztížen i případný kariérní postup. Žalobce utrpěl psychickou újmu, projevující se v nespavosti, v nervozitě, stavech úzkosti. Jeho kolegové se mu začali vyhýbat. Většina z nich dokonce byla přesvědčena o jeho vině. Žalobce je v nejrůznějších evidencích evidován, jako osoba, která byla obžalována pro trestný čin, což je i v mezinárodní policejní spolupráci, sdílená informace. Tuto informaci žalobce považuje za zvlášť hendikepující v rámci bezpečnostních prověrek, či žádostech o víza. Má to rovněž vliv na možné povýšení, žalobce. Protože jeho přímí nadřízení byli jeho spoluobviněnými bude jeho případné povýšení zvažováno o to více, aby se povýšení nechápalo jako solidarita, mezi někdejšími spoluobviněnými. V průběhu řízení bylo poškozeno, dobré jméno žalobce. Městský soud v Praze ve věci sp.zn. 14 Co 361/2016 částku odškodnění snížil o 50 000,- Kč.

31. Ve věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 12 C 305/2016, byla přiznána částka 48.816,00 Kč, ze strany žalované a soudem prvního stupně dalších 51.184,00 Kč. I v tomto případě se jedná o policistu, který byl rovněž Generální Inspekcí bezpečnostních sborů stíhán za podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Trestní stíhání poškozeného trvalo cca 16 měsíců, byl 3x zproštěn návrhu na potrestání, přičemž 2x bylo zprošťující rozhodnutí zrušeno odvolacím soudem, což posilovalo žalobcovu nejistotu ohledně výsledku trestního řízení. V průběhu trestního řízení měla vzniknout žalobci nemajetková újma, spočívající zejména v poškození jeho dobrého jména. Řízení mělo dopady do soukromého i společenského života, do pracovních sfér. Žil ve společné domácnosti se svou družkou, se kterou zvažoval založení rodiny, ale s ohledem na zahájení trestního stíhání, byl nucen tyto plány odložit z důvodu obav o společnou budoucnost, když žalobci hrozilo nepodmíněné uložení trestu odnětí svobody (sazba 1 rok až pět let) nebo zákaz činnosti. V případě jeho odsouzení, by však nadále nemohl vykonávat službu u Policie ČR, u které byl zaměstnán po dobu devíti let (tedy kratší dobu než současný žalobce). Na rozdíl od současného žalobce byl tamní poškozený u policie během trestního stíhání (avšak po celou jeho dobu) „pouze“ postaven mimo službu, zatímco současný žalobce byl ve službě ponechán až do pravomocného odsouzení a teprve poté ze zákonných důvodů propuštěn. Jeho příjem byl snížen na 50 % a trestní stíhání tak mělo dopad i do jeho soukromého, tedy i ekonomického života, protože jeho družka studovala prezenční studium a byla schopna si přivydělávat pouze formou brigád. Žalobce byl podrážděný, zadumaný, nechtěl hovořit se svou družkou o budoucnosti. Omezil svá setkání s přáteli, špatně spal. Nekomunikoval se svým okolím. Rovněž jeho okolí zaznamenalo, že žalobce nepracuje a omezil společenské akce a čelil tedy dotazům, ze strany svých přátel. Městský soud v Praze v rámci odvolacího řízení, následně ve věci 53 Co 33/2019, rozsudek soudu I. stupně, potvrdil. odškodnění dle jeho názoru, mělo činit 100 tisíc korun.

32. Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 28 C 168/2016, který byl pravomocný již na prvním stupni, byl poškozený stíhán celkem 2 roky a 2 měsíce, poškozenému hrozilo rok až pět let odnětí svobody popř. zákaz činnosti. S ohledem na předešlý bezúhonný život žalobce však nebylo reálné, že by mu byl vysloven nepodmíněný trest odnětí svobody, což se nakonec ukázalo i v odsuzujících rozsudcích, které byly následně zrušeny, když žalobci byl uložen toliko podmíněný trest. Jeho trestní stíhání u něj nemohlo vyvolat nejistotu, úzkost a obavu z jeho výsledku, zejména v souvislosti s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, což ani poškozený netvrdil. Žalobce byl podobně jako současný žalobce stíhán pro podezření ze spáchání přečinu úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Na rozdíl od současného žalobce, který uváděl spíše obecně, že jej někteří přátelé kontaktovali s dotazy, některé ztratil právě v souvislosti se ztrátou zaměstnání u policie (tzn. šlo tak spíše o zištné „přátele“) a někteří kolegové jej brali více rezervovaně, trestní stíhání tamního poškozeného se projevilo v jeho společenském odsouzení ohledně jeho pokračování ve výkonu funkce strážníka Městské policie města Jaroměře, rovněž ztratil přirozenou autoritu strážníka, se kterou má být výkon této funkce přirozeně spojen, již z podstaty postavení strážníka Městské policie a s tím spojenými pravomocemi. Z tohoto důvodu se sám rozhodl opustit řady strážníků Městské policie právě v reakcích na chování občanů vůči jeho osobě. Zásah do profesního života pak byl umocněn faktem, že celý případ byl medializován v poměrně intenzivním rozsahu, o čemž svědčí jednotlivé internetové články, které byly k důkazu provedeny a které žalovaný nesporoval. Případ žalobce byl medializován tak, že došlo k jeho pravomocnému odsouzení, a žalobce proto po určitou dobu byl v očích veřejnosti veden jako osoba pravomocně odsouzená, což samozřejmě zvyšuje intenzitu a rozsah nemajetkové újmy, která žalobci v důsledku trestního stíhání vznikla. Na druhou stranu byl mediálně prezentován i ve vztahu k informaci o jeho zproštění, resp. že rozhodnutí, kterým žalobce byl pravomocně odsouzen, byla Ústavním soudem ČR zrušena. Částečný zásah pak soud shledal i v další osobnostní složce - rodinný život, avšak nikterak zásadní a dlouhotrvající, když po určitou dobu (cca šest měsíců), byly narušeny jeho vztahy s matkou, která se domnívala, že žalobce předmětný přečin spáchal a v důsledku tohoto došlo k ochlazení jejich komunikace. Jiné zásahy do dalších osobnostních složek života žalobce pak soud nedohledal, resp. žalobce je ani netvrdil. V dané věci byla žalovanou poskytnuta omluva a konstatování. Soud dále kvitoval odškodnění, již poskytnuté žalovanou ve výši 107.500,- Kč.

33. Ve věci, vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 10 C 255/2013 hrozil tamnímu poškozenému trest odnětí svobody za zneužívání pravomoci veřejného činitele a nadržování v rozsahu 3 až 10 let. Trestní stíhání tamního poškozeného trvalo 2.056 dnů, což je 5 let a 8 měsíců, přibližně. Na rozdíl od současného žalobce byl poškozený rovněž ve vazbě, za tu byl ovšem odškodněn zvlášť. Na rozdíl od současného žalobce bylo trestní stíhání tamního poškozeného navíc medializováno v celostátních i regionálních denících a údajná trestná činnost žalobce byla dávána do souvislosti s kauzou více než dvacetičlenného mezinárodního gangu zlodějů aut, což žalobce poškodilo mnohem více, než kdyby byl stíhán samostatně, k čemuž došlo až později, když jeho věc (a jeho kolegy policisty) byla vyloučena k samostatnému projednání. O trestním stíhání žalobce tak věděli všichni kolegové policisté na oddělení v Olomouci, ale též nadřízení na ředitelství Policie ČR Severomoravského kraje v Ostravě, kdy v rámci policie byli s kolegou prezentováni jako zločinci a lidé, kteří si nezaslouží být u policie. O trestním stíhání žalobce též věděli lidé z místa bydliště žalobce, jednalo se o malou obec Tršice, kde se žalobce jako veřejně činná osoba setkal s velkou nenávistí a odsouzením. Žalobcova dobrá pověst a čest tak utrpěla zásadním způsobem, lidé jím pohrdali a dávali mu najevo, že je osobu nežádoucí, až se žalobce stáhl i z veřejného a společenského života v obci, kde do té doby působil v obecním zastupitelství. Jednalo se rovněž o policistu, navíc zastupitele, který byl propuštěn ze služebního poměru a byl odškodněn zvlášť za délku (stejně jako současný žalobce) a navíc i za vazbu. Za trestní stíhání obdržel odškodnění od žalované ve výši 167.500,00 Kč, a dále od soudu dalších 132.500,00 Kč, celkem tedy 300 000,- Kč.

34. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

35. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

36. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

37. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

38. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

39. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

40. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

41. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

42. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

43. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

44. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

45. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

46. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení mezi účastníky dospěl soud k závěru, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení ze dne 30.04.2015 trestně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinu nadržování dle § 366 odst. 1 tr. Zákoníku, přičemž žalobce byl v řízení dokonce 17. 2. 2020 pravomocně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na dobu 2 roků. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.09.2020, č.j. 7 Tdo 981/2020-667 byla původní odsuzující rozhodnutí zrušena a po vrácení věci soudu prvého stupně byl žalobce dne 08.11.2022, rozsudkem č.j. 4 T 171/2015-751 obžaloby zproštěn. Následné odvolání státního zástupce bylo dne 26.06.2023 Krajským soudem v Ústí nad Labem jako nedůvodné zamítnuto. Trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo dne 26.6.2023. Žalobce až do pravomocného odsouzení setrval na své pozici policisty, teprve s ohledem na verdikt soudu byl jeho služební poměr 17.6.2020 ukončen a žalobce byl nucen od 18.6.2020 vyhledat pomoc Úřadu práce, který mu však s ohledem na odsouzení nemohl poskytnout dávky v nezaměstnanosti. Rodinný rozpočet tak zajišťovala manželka žalobce, která jej v tomto duchu podporovala, stejně jako zbytek rodiny. Žalobce byl zaměstnán až v období od 7.9.2020 do 31.1.2021, kdy nastoupil jako zaměstnanec společnosti [právnická osoba]. (pracovní poměr ukončen dohodou). Zvláště úkorně žalobce nesl trestní stíhání ve vztahu ke svým dětem, kterým musel vysvětlovat proč již u policie není (to vyplynulo především z jeho výpovědi, svědci tuto skutečnost neuváděli, nicméně lze mít za to, že podobná situace nastala). O trestním stíhání žalobce měli povědomí jeho kolegové, věc se měla obecně roznést i v obci Perštejn, kde žalobce žije. Žalobci byl v průběhu roku 2021 (tzn. během trestního stíhání) zjištěn benigní útvar, který mu byl odstraněn. Jakkoliv z lékařských zpráv jednoznačně nevyplývá, že by samotné onemocnění přímo souviselo s trestním stíháním, nelze než konstatovat, že takový nárok je nárokem se samostatným skutkovým základem, který se neodškodňuje v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1293/2011). Soud proto v dané věci vycházel pouze ze skutečnosti, že žalobce trpěl zdravotními obtížemi během trestního řízení a toto tak musel nést o to hůře.

47. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že s ohledem na výsledek trestního řízení v daném případě bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 30.4.2015. Odpovědnostní titul je tak dán. Soud se dále zabýval posouzením, zda je na místě přiznat žalobci zadostiučinění v penězích. Soud tak posuzoval jednotlivá kritéria trestního řízení. Byť se nejednalo o trestní stíhání pro některý ze zvlášť závažných trestných činů, např. jako jsou trestné činy proti životu a zdraví, proti svobodě a lidské důstojnosti apod., povaha trestné činnosti (trestné činy veřejných činitelů), pro kterou byl žalobce stíhán, zpravidla působí značné společenské odsouzení stíhaného. Zvláště za situace, kdy trestná činnost souvisela s výkonem služby u Police ČR, při které jsou na osobou vykonávající úřední činnost kladeny zvýšené osobnostní (zejm. morální) nároky. Povahu věci proto soud hodnotí jako spíše závažnější. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil zvláště nárok na náhradu za nepřiměřenou délku řízení, nemohl soud tuto skutečnost z důvodu zamezení dvojího přičítání téže skutečnosti zohlednit v rámci nároku na odškodnění nezákonného trestního stíhání. Rovněž pokud jde o délku řízení, protože toto kritérium je samostatně posuzováno v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp.zn. 19 C 37/2024, v němž se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení, pak soud z důvodu zamezení dvojího přičítání téhož z délky řízení nevycházel (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30Cdo 2813/2011). V průběhu řízení žalobce prokázal kromě spíše obecných zásahů do svého osobního či rodinného života, zásah do svého profesního života, když byl po pravomocném odsouzení propuštěn ze služebního poměru a v důsledku toho navíc skončil na Úřadu práce. Rovněž prokázal, že během trestního řízení trpěl zdravotními obtížemi. Jiné zásahy do dalších osobnostních složek života žalobce pak soud nedohledal, resp. žalobce je ani netvrdil. Soud porovnával případ žalobce s případy, vedenými Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. 19 C 107/2019, sp.zn. 12 C 73/2014, sp.zn. 12 C 305/2016, sp.zn. 28 C 168/2016 a sp.zn. 10 C 255/2013 (porovnání s případem žalobce je uvedeno u jednotlivých případů), které se povahou trestné činnosti, ze které byli poškození obviněni téměř shodují s trestnou činností, ze které byl obviněn žalobce. Pokud jde o dopady do osobnostní sféry poškozených, rovněž ty jsou porovnatelné, byť žalobce společenské odsouzení uváděl spíše obecně. Až na případy, v nichž došlo k medializaci (což není případ současného žalobce), lze dopady do osobních sfér poškozených shrnout jako shodné, včetně toho, že se ve většině případů jednalo o menší obce, v nichž se nic neutají. V případech, které byly medializované (sp.zn. 12 C 73/2014, sp.zn. 28 C 168/2016 a sp.zn. 28 C 168/2016) pak navíc nastupuje i vyšší míra společenského odsouzení, když právě díky zveřejnění těchto případů se o nich dozvěděl mnohem větší okruh osob. Současně však soud přihlédl i k okolnosti, že v průběhu řízení žalobce trpěl zdravotními obtížemi, v jejichž důsledku tak trestní stíhání prožíval v mnohem větší míře. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě žalobce odškodnit peněžitou formou, kterou by stanovil nebýt zdravotních obtíží žalobce v rozmezí dle přiznaného odškodnění v případech, vedených pod sp.zn. 19 C 107/2019 sp.zn. 12 C 305/2016, tedy v rozmezí 100 000,- Kč - 115 000,- Kč. Protože však u žalobce během trestního stíhání se vyskytli zdravotní obtíže, zvyšující intenzitu prožívání daného trestního stíhání, při stanovení výše odškodnění soud vycházel z toho, že částka přiznaná ve druhém případě neodpovídá žalobcem prokázaným dopadům do všech sfér jeho života. Soud by tak žalobci přiznal odškodnění ze nezákonné trestní stíhání ve výši 300 000,- Kč, tedy jako v případě sp.zn. 10 C 255/2013. Protože však žalovaná uhradila v rámci předběžného projednání nároku žalobci více, než by mu přiznal v tomto řízení soud, soud žalobu ve výroku ad. I v plném rozsahu zamítl.

48. Již jen na závěr soud k tvrzení žalobce, že v rámci odškodnění nebyla žalovanou zohledněna preventivně-sankční funkce peněžité náhrady, považuje za nutné doplnit, při stanovení výše finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu za pochybení na straně státu dle zák. č. 82/1998 Sb. je obecně třeba vycházet z povahy poskytovaného odškodnění, které nemá sankční charakter, jako je tomu například u bulvárních médií, u nichž je přiznáváno finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu výrazně vyšší, a to právě i jako sankce za to, že ve snaze dosáhnout senzace či zisku zasahují tyto subjekty do osobnostní sféry poškozených osob. V případě odškodnění za vydání nezákonného rozhodnutí však jde o nápravu pochybení státu, které však nebylo vedeno snahou po zisku, senzaci či jinými obdobnými zájmy, ale tím, že příslušné orgány vykonávaly činnosti a funkce, které jsou jim svěřeny, a v rámci těchto bohužel došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Rovněž je na místě v této situaci připomenout, že Nejvyšším soudem přijatý závěr, že samotné usnesení o zahájení trestního stíhání je vůbec nezákonným rozhodnutím, je značně rozšiřujícím výkladem ustanovení odškodňovacího zákona, neboť toto se z tohoto zákona, co do formálních požadavků na nezákonné rozhodnutí, bezprostředně nepodává a toto bylo dovozeno až judikatorně. Je zde totiž zcela evidentní rozdíl mezi podmínkami pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 tr. řádu, kdy trestní stíhání má být zahajováno policií za situace, kdy nasvědčují prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a okamžikem, kdy je o vině a trestu rozhodováno trestním soudem, kdy tento naopak musí vycházet z toho, zda provedenými důkazy byly zjištěny a prokázány okolnosti svědčící bez pochyb o spáchání trestného činu. Z tohoto porovnání se tak podává, že podmínky pro rozhodnutí policie při zahájení trestního stíhání a podmínky pro rozhodnutí trestního soudu na konci trestního řízení jsou založeny na zcela jiných předpokladech - pokud tedy za těchto okolností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i tak lze zprošťující rozsudek považovat za odklizující rozhodnutí ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání, pak je třeba výší finančního zadostiučinění, která je příp. přiznávána za takovýto odpovědností titul ve formě nezákonného rozhodnutí, reflektovat i to, že se jedná právě o výklad rozšiřující, v němž z rozdílné povahy předpokladů zmiňovaných rozhodnutí nutně musí docházet k situacím, kdy trestní stíhání, která byla řádně zahájena, nakonec budou po provedení komplexního dokazování vést k závěru o zproštění obžaloby. Pokud by za této situace mělo být poškozeným poskytováno odškodnění na úrovni sankčního odškodnění, nikoliv odškodnění reparačního, pak by toto ve svém posledku limitovalo nebo až paralyzovalo činnost státních orgánů, což je nutno eliminovat.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné vyjádření k žalobě, příprava na ústní jednání 17. 12. 2024, účast na ústním jednání 17. 12. 2024, příprava na ústní jednání 16. 1. 2025, účast na ústním jednání 16. 1. 2025 a účast na ústním jednání a 21.1.2025

Poučení