39 Co 505/2024 - 166

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. srpna 2024, č. j. 19 C 149/2022-137, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje, ve výroku II se mění jen tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem v řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal úhrady částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení. Výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce po žalované domáhal náhrady škody a nemateriální újmy v celkové výši [částka] s příslušenstvím na základě vydání nezákonného rozhodnutí v řízení, vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a dále nesprávného úředního postupu, spočívajícím v nepřiměřené délce tohoto řízení. Požadoval částku [částka] jako nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení, dále částku [částka] za nemajetkovou újmu za dopad řízení do osobnostní sféry žalobce, dále částku [částka] za nezákonný výkon trestu zákazu činnosti, dále částku [částka] za nezákonný výkon trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a částku [částka] jako náhradu škody, představovanou náklady obhajoby. Žalovaná nesporovala předběžné uplatnění nároku dne [datum]. Po projednání žádosti dospěla k závěru, že ve smyslu § 7 zákona č. 89/1998 Sb. (dále jen odškodňovacího zákona) bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Toto konstatovala a žalobci se za vydání nezákonného rozhodnutí omluvila. Dále mu poskytla náklady obhajoby ve výši [částka]. K nákladům obhajoby uvedla, že je shledala oprávněné v rozsahu náhrady za 23 úkonů právní služby spolu s režijními paušály, náhradou DPH a cestovného ve výši [částka] rovněž s DPH. Ohledně dalších nároků uvedla, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva jsou dostatečnou formou reparace. Poskytnutí zadostiučinění v penězích neshledala důvodné. Zdůraznila, že žalobce v rámci podání vysvětlení dne [datum] bezprostředně po nehodě uvedl, že vozidlo řídil, detailně popsal okolnosti nehodě předcházející a po nehodě následující. I když následně využil svého práva vypovídat (správně nevypovídat), způsobil podáním vysvětlení existenci důvodných pochybností, vedoucích k podání obžaloby. Navíc s ohledem na obsah podaného vysvětlení, i přes skutečnost, že nebylo použitelné v rámci [podezřelý výraz], by toto mělo být zohledněno v rámci kompenzačního řízení a z morálního hlediska by soud neměl s ohledem na jeho obsah žalobci přiznat zadostiučinění v penězích. K tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celkovou délku řízení 3 roky a 1 měsíc nelze s ohledem na jeho průběh a počty soudní soustavy hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou. Proto dalším nárokům nevyhověla.

3. V řízení nebylo sporné, že žalobce u žalované dne [datum] předběžně uplatnil nárok na základě řízení, vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v celkové výši [částka]. V řízení nebylo sporné ani to, že ve stanovisku ze dne [datum] žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, škodu mu neposkytla v plné výši, odškodnila jej pouze částkou [částka], představující náklady obhajoby. Žalobce reagoval částečným zpětvzetím žaloby a soud prvního stupně usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], řízení do částky [částka] spolu s 15 % úrokem ročně z této částky od [datum] do zaplacení zastavil, neboť žalovaná částku uhradila dne [datum]. Ohledně nároku, představovaného náhradou škody – náklady obhajoby, soud prvního stupně dále postupoval dle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a vyzval žalobce ke konkretizaci tvrzení, z čeho odvozuje svůj další nárok na částku [částka] v rámci obhajného, tedy konkrétně, jaký úkon právní služby či jakou konkrétní náhradu cestovného či promeškaného času tato částka představuje. Vyzval jej k označení důkazů. Žalobce ve vyjádření výslovně uvedl, že není schopen tvrdit, z čeho se tato částka skládá.

4. Ke genezi věci soud prvního stupně uvedl, že rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl, dále zamítl žalobu do částky [částka] rovněž s příslušenstvím, výrokem III žalobě vyhověl ohledně úroku z prodlení z dobrovolně plněné částky [částka] a dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud rozsudkem pod č. j. [spisová značka] tento rozsudek zrušil ohledně zamítnutí žaloby v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, jednotlivě se skládající z [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky [podezřelý výraz], [částka] z titulu náhrady nemajetkové újmy v důsledku nezákonného [podezřelý výraz], [částka] z titulu náhrady újmy vzniklé v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti a [částka] v důsledku újmy, vzniklé jako důsledek výkonu podmíněného trestu odnětí svobody. Soudu prvního stupně uložil, aby se podrobně zabýval obsahem namítaného spisu Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka], ve smyslu námitek žalobce, směřujících k pochybením trestních soudů, majícím vliv na délku řízení. Dále se měl soud podrobně vypořádat s námitkami žalobce ohledně aplikace § 12 odst. 1 písm. a) odškodňovacího zákona.

5. Na základě provedeného dokazování podstatným obsahem listin ze spisu Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka], vzal soud prvního stupně za prokázaný následující průběh řízení:

6. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení [podezřelý výraz] žalobce pro [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] odst. 1 trestního zákoníku a pro [podezřelý výraz] poškozování cizí věci dle § [podezřelý výraz] zákoníku. Obžaloba byla podána [datum] u Okresního soudu ve [adresa]. Dne [datum] Okresní soud ve [adresa] vydal rozsudek, kterým žalobce uznal vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 3 let podmíněně, odložený na 4 roky, zákaz činnosti, spočívající v řízení motorových vozidel na 4 roky a trest propadnutí věci. Odvolání žalobce Krajský soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum] zamítl. K dovolání žalobce Nejvyšší soud dne [datum] toto usnesení Krajského soudu v [město] zrušil stejně jako rozsudek Okresního soudu ve [město] ze dne [datum] a Okresnímu soudu ve [adresa] přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dne [datum] Okresní soud ve [adresa] žalobce uznal vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 3 let podmíněně odložený na 4 roky, zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na 4 roky a trest propadnutí věci. K odvolání žalobce odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Dne [datum] Okresní soud ve [adresa] žalobce uznal vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 3 let, podmíněně odložený na 4 roky, zákaz činnosti, spočívající v řízení motorových vozidel na 4 roky a trest propadnutí věci. Odvolání žalobce odvolací soud dne [datum] zamítl. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] zrušil usnesení Krajského soudu v [město] ze dne [datum] stejně jako rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum] a žalobce zprostil obžaloby podle § 226c trestního řádu.

7. Podle úředního záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu, sepsaného Policií ČR Krajské ředitelství policie kraje [adresa], územní odbor [adresa], oddělení obecné kriminality dne [datum], byl dne [datum] v 10:21 hodin vyslechnut žalobce ve věci pokus o těžké ublížení na zdraví [adresa]. V rámci podání vysvětlení pak uvedl následující: „Ke dni [datum] uvádím, že jsem v době okolo 16:45 hodin vezl dceru mé přítelkyně [jméno FO], a to [jméno FO] do [adresa] do práce na Penzion Vrchovina a nebo tak nějak, ve vozidle s námi ještě jel můj syn [jméno FO], který seděl na zadní sedačce, z [adresa] jsme tedy jeli po hlavní silnici na [adresa], kde jsem na křižovatce u Billy odbočil a jel k uvedenému místu, u penzionu jsem zastavil, Lucka vystoupila a já hned pokračoval zpátky. Když jsem vyjížděl od penzionu po silnici, která se napojuje na hlavní ještě před podjezdem kolejí, tak jsem si ničeho nevšiml, vidím, že mám dávat přednost, nikdo z vrchu ale nejel, po projetí mostu pod kolejemi jsem po chvilce uslyšel na zadní části vozidla ránu, kdy jsem se lekl, hned jsem se podíval do svého levého zpětného zrcátka a uviděl jsem těsně za vozem nebo spíš na rohu vozu cyklistu, který něco křičel, co ale nevím, a přitom gestikuloval pravou rukou, [právnická osoba] mával uhni nebo tak. Já jsem to alespoň tak pochopil a tak jsem dal pravý blinkr a mírně jsem uhnul vpravo a zpomalil, v tento okamžik jsem jel na druhý rychlostní stupeň, a to pouze na volnoběh, rychlost v kilometrech nedokážu odhadnout, cyklista mě začal předjíždět, když byl na úrovni mých dveří, tak svojí pravou rukou udeřil záměrně do zpětného venkovního zrcátka, které se ulomilo a zůstalo viset pouze na drátech, když mě předjel, tak se ještě mírně pootočil, tudíž musel vědět, že mi urazil zrcátko a pravou rukou mi ukázal prostředníček, toto jeho gesto a uražené zrcátko mě rozzlobilo natolik, že jsem přidal a chtěl jsem toho cyklistu zastavit a vyříkat si to s ním. Cyklista ale zrychlil a odbočil na nějakou štěrkovou cestu, já jsem jej chtěl předjet a zastavit, kdy se ale ten cyklista bránil předjetí, a to tak, že mi křižoval cestu, jak rychle ten cyklista jel, tak jsem uviděl, že již v první zatáčce mu kolo na štěrku uklouzlo, když ale dojel až k mírnému kopečku, tak mu muselo kolo uklouznout podruhé, protože najednou zmizel před vozidlem, instinktivně jsem zašlápl brzdu a vozidlo zastavil. Ještě, než vozidlo zcela zastavilo, tak jsem uslyšel nějaké klepnutí z přední části vozidla, v první okamžik jsem si myslel, že jsem toho cyklistu zabil, najednou však ten cyklista si stoupl před vozidlo, měl roztažené ruce jako gesto „co je“, což se mi ulevilo, já jsem již nechtěl nic řešit, protože jsem začal v autě brečet, a tak jsem vycouval na silnici a jel domů. Odtud jsem jel v Lidlu pro kakao, protože mi viselo zrcátko na kabelu, tak jsem jel zadem přes [adresa] domů do [adresa]. K celé věci chci uvést, že jsem tomu cyklistovi rozhodně nechtěl ublížit, pokud by zastavil, tak bychom se asi dořvali, kdy já bych chtěl zaplatit zrcátko, opakuji ale, že jsem mu nechtěl nějak ublížit. K vozidlu, ve kterém jsem jel uvádím, že toto mám zaparkované v garáži v [adresa], poškozené zrcátko mám provizorně přitažené páskou, na žádost policie ČR toto vozidlo dobrovolně vydám, kdy umožním v garáži provedení všech potřebných úkonů. K vozidlu ještě uvádím, že jsem s tímto od té doby nikam nejel.“ 8. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve [adresa] a usnesení Krajského soudu v Brně má soud za prokázané, že Nejvyšší soud zrušil jak první odsuzující rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. [spisová značka], a v odůvodnění uvedl, že v posuzovaném případě zjistil zásadní nesoulad mezi obsahem procesně použitelných důkazů a skutkovými zjištěními soudu, když jediný důkaz, svědčící o vině obviněného, nelze procesně použít. Uvedl dále, že ačkoli Nejvyšší soud do skutkových zjištění v zásadě nezasahuje, je povinen tak výjimečně učinit, jestliže to odůvodňuje porušení práva na spravedlivý proces nebo extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný k ochraně ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Takováto situace nastala v posuzovaném případě, napadené usnesení a odsuzující rozsudek nalézacího soudu proto nemohly obstát. Dále Nejvyšší soud soudu prvního stupně v odůvodnění uložil a uvedl konkrétní důkazy, kterými má dokazování doplnit, a dále uložil, aby provedené důkazy řádně zhodnotil a učinil závěry, mající oporu v obsahu provedených důkazů. Zjištěný skutkový stav aby poté následně přiléhavě právně posoudil, znovu rozhodl a rozhodnutí řádně odůvodnil.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v [podezřelý výraz] Nejvyšší soud zrušil odsuzující rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a potvrdil (správně zrušil) usnesení Krajského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a dále žalobce zprostil obžaloby. Uvedl, že v posuzovaném případě zjistil zásadní pochybení soudu, když i přes doplnění dokazování nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že pachatelem projednávaného skutku byl obviněný, a přesto jej za něj odsoudil, když jej navíc shledal vinným i [podezřelý výraz], ačkoli ani nenaplnil objektivní stránku tohoto [podezřelý výraz].

10. Z účastnického výslechu žalobce vzal soud prvního stupně za prokázané tvrzení žalobce, že v rámci podaného vysvětlení dne [datum] skutečně vypověděl shora uvedené skutečnosti. Jako účelové a nevěrohodné hodnotil jeho tvrzení, že nad ním stáli dva policisté radící mu, jak má vypovídat s tím, že pokud to takto vypoví, věc bude vyřešena do týdne či dvou.

11. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že byla učiněna skutková zjištění, postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků. Z dalších provedených důkazů pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

12. Právně postupoval dle § 1 odst. 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 12 odst. 1 písm. a), § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1 odškodňovacího zákona a uvedl, že na základě nesporných tvrzení a provedeného dokazování dospěl k tomu, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení [podezřelý výraz], a dle odpovědnostního zákona je tak dán odpovědnostní titul. Vycházel i z toho, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil.

13. Nejprve se zabýval náhradou nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení a vycházel z toho, že [podezřelý výraz] žalobce trvalo 3 roky a 1 měsíc. Nedospěl k tomu, že by řízení bylo stiženo procesními průtahy na straně soudů, spočívajícími v nepřiměřené délce jednotlivých procesních úkonů, a i celková délka řízení odpovídá složitosti a počtu stupňů řízení. V návaznosti na právní názor odvolacího soudu se zabýval tím, zda celkovou délku řízení nezapříčinily soudy v důsledku závažných vad, spočívajících především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí či nerespektování závazného právního názoru. V tomto smyslu poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Vycházel z toho, že Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] zrušil odsuzující rozsudek včetně rozhodnutí odvolacího soudu, neboť zjistil zásadní nesoulad mezi obsahem procesně použitelných důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Uvedl, že zásadně do skutkových zjištění nezasahuje, s ohledem na ochranu práva žalobce na spravedlivý proces byl nucen tak učinit, jak shora uvedeno. Následný postup byl hodnocen i rozhodnutím téhož soudu ze dne [datum], jímž zrušil další odsuzující rozsudek a žalobce zprostil obžaloby s tím, že zjistil zásadní pochybení soudů, podle nichž i přes doplnění dokazování nedokázaly soudy nižších stupňů bez důvodných pochybností prokázat, že pachatelem projednávaného skutku byl obviněný, a přesto jej za něj odsoudily. Dospěl k tomu, že v důsledku těchto závažných pochybení soudu prvního stupně a soudu odvolacího došlo k významnému prodloužení délky řízení. Z této skutečnosti soud prvního stupně dovodil odpovědnostní titul.

14. Při úvaze o výši odškodnění s odkazem na konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva i Nejvyššího soudu, například rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a poskytnutí základní částky v rozmezí [částka] až [částka] ročně za každý rok trvání řízení, za první dva roky polovinu, dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky [částka]. Celková výše odškodnění bez zohlednění kritérií odškodňovacího zákona potom činí [částka]. K jednotlivým kritériím soud prvního stupně uvedl, že řízení bylo složité jak ohledně prokazování skutkového stavu, tak i právního posouzení. V řízení byla provedena řada procesních úkonů včetně výslechu svědků. Řízení opakovaně proběhla ve třech stupních soudní soustavy, jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud rozhodovaly třikrát a Nejvyšší soud k dovolání žalobce dvakrát. Za složitost řízení soud prvního stupně ponížil výslednou částku o 20 % a za počet soudní soustavy o dalších 30 %. Základní částku naopak navýšil o 10 % z důvodu zvýšeného významu pro žalobce, který se u [podezřelý výraz] presumuje, a o dalších 10 % s ohledem na zásadní nesoulad mezi obsahem procesně použitelných důkazů a skutkovými zjištěními soudů, jak zdůraznil Nejvyšší soud. [adresa] 250 Kč proto s ohledem na shora uvedené snížil o 30 % na částku [částka]. Tato částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem v posuzovaném soudním řízení. Ohledně tohoto nároku ve zbylé části žalobu zamítl.

15. Ohledně nároků, týkajících se zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou [podezřelý výraz], vzniklou v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti a výkonu podmíněného trestu odnětí svobody, posoudil jako důvodné obranné tvrzení žalované, že žalobce svým jednáním, konkrétně podáním vysvětlení dle úředního záznamu ze dne [datum], zásadním způsobem přispěl k tomu, že vůči němu bylo zahájeno [podezřelý výraz]. Jako bezvýznamné hodnotil to, že se následně rozhodl využít práva nevypovídat bez ohledu na to, zda tento důkaz byl či nebyl v rámci [podezřelý výraz] procesně použitelný.

16. K postupu dle § 12 odst. 1 písm. a) odškodňovacího zákona soud prvního stupně uvedl, že žalobce svým zaviněným jednáním přispěl k tomu, že proti němu bylo zahájeno [podezřelý výraz]. Příčinná souvislost nespočívá v jednání obviněného, jímž byla naplněna skutková podstata [podezřelý výraz], pro který byl později stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením [podezřelý výraz] či jeho průběhu. Nejde tedy o to, zda se obviněný žalobce dopustil skutku, pro který byl stíhán, ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v [podezřelý výraz] před zahájením [podezřelý výraz] tak, že bez tohoto jednání by k zahájení [podezřelý výraz] nedošlo, například uváděním nepravdivých skutečností či doznáním se k činu, který spáchal, soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka].

17. K využití institutu práva nevypovídat v [podezřelý výraz] uvedl, že žalobce si [podezřelý výraz] zavinil sám, ale nikoli bez dalšího. Zavinění si [podezřelý výraz] totiž nelze spatřovat pouze v této okolnosti, ale je nezbytné, aby takovýto postoj poškozeného měl na průběh či zahájení [podezřelý výraz] konkrétní vliv. V tomto smyslu poukázal například na to, že by měl k dispozici informace, případně důkazy, které vedly k tomu, že by [podezřelý výraz] nebylo zahájeno, případně bylo zastaveno, pak by ve spojení s touto okolností využití práva nevypovídat mohlo vést k závěru, že si [podezřelý výraz] zavinil sám, v tomto smyslu soud prvního stupně odkázal na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]. Na základě všech těchto okolností dospěl k závěru, že jednání žalobce, předcházející zahájení [podezřelý výraz], konkrétně podání vysvětlení ze dne [datum], lze podřadit pod jednání, v jehož příčinné souvislosti došlo k zahájení [podezřelý výraz] žalobce. Nebýt tohoto jednání, s ohledem na následné využití práva žalobce v řízení nevypovídat, by k jeho zahájení vůbec nedošlo. Aplikoval proto shora uvedené ustanovení a uzavřel, že právě tyto okolnosti vylučují odpovědnost státu za žalobcem uplatněné nároky na nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku výkonu trestu zákazu činnosti a výkonu podmíněného trestu odnětí svobody.

18. K nároku na nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] uvedl, že náhrada je v případě odškodnění následku nedůvodného [podezřelý výraz] nadstavbou náhrady škody a může být přiznána pouze tehdy, pokud se poškozený nijak nepodílel na vzniku okolností, vedoucích k jeho [podezřelý výraz]. Uvedl, že u tohoto typu nároků nemůže být odpovědnost státu zcela vyloučena, a poškozenému se musí dostat zadostiučinění nejméně ve formě konstatování porušení práva či omluvy, k jednání poškozeného je však nutné přihlédnout při úvaze o přiznání zadostiučinění v penězích. Dovodil, že jednání žalobce, předcházející zahájení [podezřelý výraz], vedlo k jeho zahájení, a proto přisvědčil obrannému tvrzení žalované, že i když je dán odpovědnostní titul ohledně tohoto nároku, je konstatování porušení práva a omluva, což se mu ze strany žalované dostalo, dostatečným zadostiučiněním bez poskytnutí zadostiučinění v penězích. Protože žalovaná již konstatování porušení práva i omluvu žalobci poskytla, nárok zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy účastníci měli přibližně stejný úspěch ve věci.

20. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení.

21. Odvolání žalobce směřovalo pouze proti výrokům II a III s návrhem na jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně v tomto rozsahu zpět k dalšímu řízení. Podle žalobce by ve smyslu § 221 odst. 2 o. s. ř. měla věc být přidělena jinému soudci. K nepřiměřené délce řízení uvedl, že soud prvního stupně vycházel ze základní náhrady pouze ve výši [částka] bez toho, aniž by vysvětlil, proč zvolil právě nejnižší hranici z hranice judikatorně vymezené. Nesouhlasil ani s tím, že soud krátil z důvodu složitosti řízení o 20 % a z důvodu rozhodování na více stupních soudní soustavy o 30 %. Podle něj se jedná o duplicitní posouzení kritéria složitosti. Navíc závěr soudu prvního stupně o velkém množství procesních úkonů a výslechu většího počtu svědků je nepřezkoumatelný. Není zřejmé, kolik svědků bylo vyslechnuto a jak se to projevilo na délce řízení. Je pravda, že bylo vyslechnuto vícero svědků, ale řízení před nalézacím soudem trvalo měsíc a půl. Obdobné to bylo v navazujících fázích řízení před nalézacím soudem. Reálný dopad tvrzené složitosti tak představoval asi dva měsíce. Není zřejmé, proč soud prvního stupně redukoval částku o 20 %. Opomněl zohlednit to, že řízení na více stupních soudní soustavy se odehrávalo výlučně v důsledku nezákonného postupu soudů v daném řízení, což nelze přičítat k tíži žalobci. Odkázal na nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1303/21. Uvedl, že z důvodu postupu orgánu veřejné moci soud navýšil odškodnění, ale pouze o 10 %, podle žalobce zcela nedostatečně a nekonzistentně. Soudu vytýkal, že zatímco údajná složitost řízení se projevila snížením náhrady o 20 %, ačkoliv se řízení v důsledku toho prodloužilo asi o 2 měsíce, prodloužení [podezřelý výraz] asi o 19 měsíců soud zohlednil pouze navýšením náhrady o 10 %. Postupoval tak záměrně k tíži žalobce. K újmě, vzniklé výkonem trestu zákazu činnosti a podmíněného trestu odnětí svobody, uvedl, že rozsudek je v bodě 38 nepřezkoumatelný a nesrozumitelný. Absentuje vyjádření toho, jak soud toto obranné tvrzení posoudil. Žalobci není zřejmé, zda se s ním ztotožnil či nikoliv. Pakliže by se posouzení mělo nacházet v odstavci 41 odůvodnění, namítal, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu, neboť se nevypořádal s argumenty žalobce, majícími vliv na meritorní rozhodnutí. Uvedl, že žalobce si měl újmu zavinit sám s odkazem na § 12 odst. 1 písm. a) odškodňovacího zákona. Zdůraznil, že i kdyby obsah tohoto úředního záznamu měl být jako relevantní důkaz brán v tomto řízení, neexistuje jakákoliv příčinná souvislost mezi úředním záznamem a pokračováním [podezřelý výraz] na dalších sedmi stupních soudní soustavy, tím spíše pak mezi tímto úředním záznamem a nezákonnými pravomocnými rozsudky o vině a trestu. Uvedl, že se věcně vyjádřil již dne [datum] ve své závěrečné řeči a popřel, že by v daný okamžik vozidlo řídil on. Procesní nepřípustnost důkazu v podobě úředního záznamu ze dne [datum] je podle žalobce elementární skutečností a naprostým základem trestních řízení. Podle žalobce nemohly-li [podezřelý výraz] k tomuto úřednímu záznamu přihlížet, nemohl mít žádný vliv na jejich rozhodování. Za této situace újmu vzniklou výkonem nezákonně uloženého trestu nemohl zavinit žalobce. Soud prvního stupně proto věc nesprávně právně posoudil. Navíc pochybil, provedl-li tímto úředním záznamem důkaz s poukazem na to, že v [podezřelý výraz] byl procesně nepoužitelný. Dovodil, že nebyl-li procesně použitelný v původním řízení, nemůže být procesně použitelný ani v řízení, majícím akcesorickou povahu. Navíc část výpovědi žalobce, popisující průběh daného úkonu u policejního orgánu, soud označil za nevěrohodnou bez zdůvodnění. K újmě, vzniklé v důsledku vedení [podezřelý výraz], uvedl, že i zde platí námitka nedostatku příčinné souvislosti mezi obsahem úředního záznamu ze dne [datum] a újmou, vzniklou v důsledku pokračováním v řízení po dni [datum]. Nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně tento nárok patrně zamítl jako rozporný s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Zdůraznil, že v [podezřelý výraz] jak nalézací, tak i odvolací soud, postupovaly zcela bez ohledu na důkazní materiál, nerespektovaly judikaturu a ani procesní předpisy a ignorovaly důvodnou a věcnou obhajobu žalobce. V poslední řadě nesouhlasil ani s postupem soudu prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení a jeho závěrem o přibližně stejném úspěchu ve věci. Poukázal na to, do jaké částky byl procesně úspěšný s tím, že v rozsahu újmy za výkon obou nezákonných trestů došlo ze strany žalované v průběhu řízení k omluvě, což je třeba vnímat jako plný procesní úspěch žalobce. Odkázal v tomto smyslu na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka]. Podle něj měl ve věci plný procesní úspěch.

22. Odvolání žalované směřovalo proti vyhovujícímu výroku I. a akcesorickému výroku III s návrhem, aby Městský soud v Praze napadený rozsudek v tomto výroku zrušil a žalobu zamítl. Vyjádřila názor, že byť Okresní soud ve [adresa] v [podezřelý výraz] žalobce, vedené pod sp. zn. [spisová značka], procesně pochybil, není naplněna hypotéza právní věty z rozsudku Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a nedošlo ke zjevnému prodloužení řízení oproti postupu, postupoval-li by [podezřelý výraz] bezvadně. Už vůbec nedošlo k tomu, že by celková délka řízení mohla být hodnocena ve vztahu k žalobci jako nepřiměřená. K úvaze soudu prvního stupně, že nebýt nesprávného procesního postupu uvedeného soudu, mohlo řízení skončit dříve, zdůraznila, že odškodnění se poskytuje za nesprávný úřední postup, spočívající v celkové nepřiměřené délce řízení. Proto ani konkrétní pochybení soudu nevedlo k tomu, že řízení, jehož byl žalobce účastníkem, bylo nepřiměřeně dlouhé, a že mu tím vznikl nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, projevující se v nepřiměřené délce řízení. I žalovaná požadovala rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

23. K podanému odvolání žalované se vyjádřil žalobce a uvedl, že žalovaná nesprávně a příliš formalisticky vykládá rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka], které uvádí demonstrativní a nikoli taxativní výčet případů tzv. kvalifikované kasace. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud výslovně uvedl, že za nepřiměřeně dlouhotrvající řízení je nutno považovat takové řízení, k jehož délce přispělo nezanedbatelným způsobem nedodržování procesních pravidel ze strany orgánů veřejné moci.

24. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek dle obou odvolání, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné částečně, odvolání žalované nikoli.

25. K nesprávnému úřednímu postupu, způsobenému nepřiměřenou délkou namítaného řízení ve smyslu § 13 odst. 1 odškodňovacího zákona, žalovanou zpochybňovanému, odvolací soud uvádí, že i závažná procesní pochybení soudu v namítaných řízeních mohou vést k odškodnění délky řízení jinak přiměřené, odvolací soud v tomto smyslu odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek, na který odvolací soud odkazoval již v prvním rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s právní větou: „Ve sporu o náhradu imateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je třeba zohlednit i okolnost, že došlo ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku takového pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti tomu, postupoval-li by orgán veřejné moci z procesního hlediska bezvadně“. Soud prvního stupně proto správně přistoupil k odškodnění délky namítaného řízení.

26. Ohledně aplikace základní částky [částka] ročně za jeden rok trvání namítaného řízení (za prvé dva roky polovic) odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, který, byť své rozhodnutí v tomto smyslu nijak neodůvodnil, dovodil, že poměrům dané věci je tato výše ročního odškodnění adekvátní. Odvolací soud v tomto směru poukazuje zejména na to, že odškodnění namítaného řízení bylo poskytnuto reálně nikoli pro jeho délku, která by jinak byla přiměřená, ale pro procesní pochybení v namítaném řízení, a tato okolnost se promítla již do samotného závěru o odškodnění délky namítaného řízení, a není žádný důvod ji znovu promítat v podobě navýšení ročního odškodnění. Odvolací soud akcentoval i to, že žalovaná žalobce v rámci předběžného projednání nároku mimosoudně částečně odškodnila.

27. K hodnocení jednotlivých kritérií dle § 31a odškodňovacího zákona odvolací soud uvádí, že souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ odškodňovacího zákona), představované slyšením svědků za situace, kdy tuto okolnost stvrdil i žalobce v podaném odvolání, odpovídá snížení výsledné částky o 20 %. Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem prvního stupně v zohlednění významu předmětu řízení pro žalobce 10 % (§ 31a odst. 3 písm. e/ odškodňovacího zákona) stejně jako s týmž postupem (navýšením o 10 %) ohledně zohlednění zásadních procesních pochybení v namítaném řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ odškodňovacího zákona).

28. Odvolací soud však nesouhlasí s dalším procentním snížením za počet stupňů soudní soustavy (a naopak souhlasí s odvolací námitkou žalobce), protože pro tuto modifikaci nebyl dán žádný důvod, neboť právně Nejvyšším soudem vytýkaná procesní pochybení, která nelze vykládat k tíži žalobce, vedla k tomu, že věc byla opakovaně projednávána na třech stupních soudní soustavy.

29. Žalobce se dále domáhal odškodnění za nezákonné rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení [podezřelý výraz] žalobce ze dne [datum] pro [podezřelý výraz] na zdraví podle § 145 odst. 1 [podezřelý výraz] a pro [podezřelý výraz] odst. 1 [podezřelý výraz] ve smyslu § 7 odst. 1 odškodňovacího zákona. Žalobce se z tohoto titulu domáhal náhrady nemajetkové újmy za dopad řízení do osobnostní sféry žalobce, dále nemajetkové újmy za nezákonný výkon trestu zákazu činnosti, a dále nemajetkové újmy za nezákonný výkon trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Soud prvního stupně všechny tyto nároky žalobce, vycházející z odškodnění újmy z nezákonného rozhodnutí, zamítl s poukazem na výluku z odpovědnosti státu ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a/ odškodňovacího zákona, neboť žalobce si [podezřelý výraz] zavinil sám, a odvolací soud s tímto hodnocením věci souhlasí.

30. Podle komentáře autora [tituly před jménem] [jméno FO] k tomuto ustanovení, zveřejněnému v právním systému ASPI, „Zavinění obviněného na zahájení [podezřelý výraz] se vztahuje k takovému případnému zaviněnému jednání, kterým přispěl k tomu, že [podezřelý výraz] proti němu bylo či muselo být zahájeno. Příčinnou souvislost je přitom třeba hledat nikoliv v jednání obviněného, kterým podle orgánů činných v [podezřelý výraz] naplnil skutkovou podstatu [podezřelý výraz], pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením [podezřelý výraz], popř. v jeho průběhu. Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán [podezřelý výraz], ale o to, zda svým jiným či dalším jednáním ovlivnil postup orgánů činných v [podezřelý výraz] před zahájením [podezřelý výraz] nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (pokračování) [podezřelý výraz] nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností, doznáním se k činu, který nespáchal atd.) (viz Vojtek, 2012, s. 101 a 102). V poměrech dané věci je na základě provedeného dokazování zřejmé, že [podezřelý výraz] žalobce bylo zahájeno z důvodu jeho výpovědi ze dne [datum], v níž se k činu, který, jak bylo prokázáno, nespáchal, doznal, a v níž navíc uvedl takové podrobnosti, v důsledku čehož ani odvolací soud nemohl dospět k jinému závěru, než že k doznání nemohl být jakkoli nucen. Soud prvního stupně k tomu pouze kuse uvedl, že toto tvrzení žalobce je účelové a nevěrohodné bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění. Odvolací soud však na základě tam žalobcem uváděných podrobností dospěl k závěru, že by bylo těžko představitelné, aby žalobce k uvádění právě těchto konkrétních okolností někdo nutil či k nim naváděl, a proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k tomu, že žádné nucení žalobce k podání tohoto vysvětlení nebylo zjištěno. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje i na využití práva nevypovídat v [podezřelý výraz]. Odvolacímu soudu je znám nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1856/07, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 57/2008, podle něhož „Zavinění stěžovatele na zahájení vlastního [podezřelý výraz] nelze spatřovat v tom, že v pozici podezřelého a posléze obviněného využil všechny možné prostředky ke své obhajobě, mezi které zejména patří právo nevypovídat, jakož i právo nevypovídat pravdivě." Odvolací soud v dané věci v kontextu s výpovědí žalobce ze dne [datum] poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož nelze odhlédnout od toho, že byť žalobce nevypovídáním pouze využil svého zákonného práva, tato okolnost však v kontextu s uvedenou výpovědí, v níž se k činu, dávanému za vinu, doznal, měla zásadní vliv na zahájení [podezřelý výraz]. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalobce, podle níž není uvedená výpověď v akcesorickém řízení použitelná, neboť se shora uvedené judikatury jednoznačně vyplývá, že zohlednit je třeba jakékoli jednání žalobce před zahájením [podezřelý výraz], tedy nikoli pouze zohlednitelné v [podezřelý výraz].

31. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II do částky [částka] postupem dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil a žalobě do této částky, představující náhradu nemateriální újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení, vyhověl, jinak jej v tomto výroku potvrdil dle § 219 o. s. ř, stejně jako žalovanou napadený výrok I.

32. Odvolací soud souhlasí s odvolací námitkou žalobce, týkající se duplicitních úvah o nemajetkové újmě, způsobené [podezřelý výraz] žalobce, neboť soud své rozhodnutí nejprve odůvodnil poukazem na § 12 odst. 1 písm. a) odškodňovacího zákona v souvislosti s nároky, vycházejícími z nezákonného rozhodnutí (body 38 – 41 odůvodnění napadeného rozsudku), ale ohledně nemajetkové újmy, způsobené [podezřelý výraz] žalobce, v bodech 42 – 43 odůvodnění uvedl, že přiznání odškodnění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Odvolací soud k tomu uvádí, že se při přezkoumání rozhodnutí řídil úvahou soudu prvního stupně o zavinění žalobce na zahájení řízení ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) odškodňovacího zákona a nikoli tímto duplicitním a v důsledku dříve přijatého právního závěru nesprávným odůvodněním soudu prvního stupně.

33. Oba účastníci podali odvolání rovněž proti výroku o náhradě nákladů řízení, odvolací soud je shledal důvodná, neboť soud prvního stupně při úvaze o úspěchu účastníků ve věci nevycházel z judikatorně přijatých závěrů, tak jak vyplývají např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Podle této ustálené praxe je třeba ve smyslu § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. vycházet z toho, že za tarifní hodnotu se považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. V dané věci je tarifní hodnotou částka [částka] (50 000 + 84 676,27 + 386 894,73). Při zohlednění procesního úspěchu žalobce do částek [částka] a [částka] a žalované do zbylých částek dospěl odvolací soud k závěru, že poměr úspěchu žalované v řízení představuje 65 % (žalobce potom 35 %), žalovaná má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměru 25 %.

34. Žalovaná v řízení učinila celkem [hodnota] úkonů právní služby, potřebných k účelnému uplatnění práva, konkrétně vyjádření k žalobě dne [datum] spolu s doplněním ze dne [datum], vyjádření k podání žalobce ze dne [datum] dne [datum], sepis odvolání ze dne [datum] včetně jeho opravy a dále tři úkony za účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 22. 6. a [datum], a [datum], dva úkony za účast na jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum], spolu s pěti úkony příprav na uvedená jednání (§ 1 odst. 3 písm. a/, b/, c/, f/, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. po [částka] ve výši [částka], z níž 25 % představuje částku [částka].

35. Odvolací soud proto postupem dle § 224 odst. 2 o. s. ř. uložil žalobci zaplatit žalované částku [částka] v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku, s ohledem na běžný postup při ukládání obdobné povinnosti žalované (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení