39 Co 68/2025 - 253

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobců: a) [jméno FO], narozený [Datum narození] bytem [adresa] [číslo][adresa] zastoupený advokátem [Advokát] sídlem [adresa] b) [jméno FO], narozená [Datum narození] bytem [adresa] [číslo][adresa] zastoupená zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] [číslo][Adresa zmocněnce] proti žalovaným: 1. [tituly před jménem]. [jméno FO], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Advokát] sídlem [adresa] 2. [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Advokát] sídlem [adresa] 3. [jméno FO], narozená [Datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [Advokát] sídlem [adresa] 4. [jméno FO], narozený [Datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Advokát] sídlem [adresa] o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, k odvolání žalobců a), b) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. října 2024, č. j. 25 C 13/2024-169 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit 1. žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 15 064,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Advokát], advokáta.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit 2. žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 15 064,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Advokát], advokáta.

IV. Žalobce a) je povinen zaplatit 3. žalované a 4. žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 31 368,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Advokát], advokáta.

V. Žalobkyně b) je povinna zaplatit 1. žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 15 064,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Advokát], advokáta.

VI. Žalobkyně b) je povinna zaplatit 2. žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 15 064,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Advokát]., advokáta.

VII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit 3. žalované a 4. žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 31 368,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Advokát], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výroky I a V zamítl žalobu, kterou se žalobci a) a b) domáhali určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby č.j. [číslo], provedené dne [datum] na návrh 1. žalovaného [tituly před jménem]. [jméno FO] jako insolvenčního správce dlužnice [jméno FO] („[jméno FO]“) 2. žalovaným [právnická osoba]. jako dražebníkem, na základě které se 3. žalovaná [jméno FO] a 4. žalovaný [jméno FO] stali vydražiteli nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. [číslo] pro k. ú. [adresa], vedeného u [právnická osoba] pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to pozemků parc.č. [číslo] o výměře 132 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo] rodinný dům, parc.č. [číslo] o výměře 645 m2, zahrada, parc.č. [číslo] o výměře 33 m2, zastavěná plocha nádvoří a jiné stavby bez č.p. a č.e. na pozemku parc.č. [číslo] o výměře 33 m2, zastavěná plocha a nádvoří (dále jen nemovitosti). Výroky II, III a IV žalobci a) uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení 1. žalovanému 10 164 Kč, 2. žalované 10 164 Kč, 3. a 4. žalovanému 16 221 Kč k rukám jejich zástupcům, výroky VI, VII a VIII uložil stejné částky zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupců také žalobkyni b).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce a) podal žalobu na neplatnost veřejné dobrovolné dražby, provedené dne [datum] ohledně uvedených nemovitostí s tím, že v konkursu došlo k pochybení insolvenčního správce [tituly před jménem][jméno FO], neboť žalobce a) jako bývalého manžela a spolumajitele nemovitostí neinformoval o zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty, žalobce a), proto podal žalobu, o které nyní rozhoduje Krajský soud v [adresa], pobočka v [adresa], pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Podle žalobce a) měl insolvenční správce vypořádat společné jmění žalobců z důvodu, že hodnota majetku přesahovala výši dlužné částky. Nemovitosti nebyly ohodnoceny znaleckým posudkem. Dne 11. 8. 2023 proto podal žalobu na vypořádání společného jmění manželů (dále SJM), která je vedena pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Dne 13. 10. 2023 podal vylučovací žalobu, která byla postoupena [datum] Krajskému soudu v [adresa] – pobočka v [adresa]. Ve stejný den se konala dražba. Podle žalobce a) se s ohledem na vylučovací žalobu dražba neměla konat. Navíc na nemovitostech vázlo zástavní právo. Žalobce si nechal zpracovat znalecký posudek na dražené nemovitosti, podle něho hodnota nemovitostí činila 9 550 000 Kč, posudek vypracovaný na pokyn dražebníka stanovil hodnotu na 8 400 000 Kč, nejnižší podání činilo 4 200 000 Kč, hodnota nemovitostí byla stanovena z cesty, bez podrobné prohlídky. S ohledem na uvedené neměl insolvenční správce zorganizovat dražbu, když nebyla vyřešena otázka, kdo nemovitosti vlastní, mohl být prodán pouze podíl žalobkyně b).

3. Žalobkyně b) rovněž podala žalobu na určení neplatnosti dražby, svou aktivní legitimaci dovozovala z vlastnického práva s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 953/2014. Také ona poukazovala na podání vylučovací žaloby ohledně jedné poloviny nemovitostí dne 12. 10. 2023 žalobcem a), o níž měl žalobce a) informovat zástupce dražebníka při prohlídce nemovitostí. Ke dni konání dražby nebylo postaveno na jisto, zda jsou nemovitosti v SJM, dražba se nemohla konat, neboť nemovitosti byly draženy jako celek. Podle ní nebyla naplněna podmínka dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb. (dále jen zákon o dražbách), navrhovatel dražby nebyl oprávněn ke dni konání dražby její provedení navrhnout, neboť probíhalo řízení o vyloučení majetku. Jako druhý důvod uvedla, že insolvenčnímu správci dne 8. 8. 2022 byla pozastavena činnost insolvenčního správce z důvodu § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., neboť se stal společníkem veřejné obchodní společnosti, která má právo vykonávat insolvenční činnost. Dražbu proto považovala za neplatnou.

4. Usnesením ze dne 15. 8. 2024 soud prvního stupně obě řízení spojil ke společnému projednání a připomněl, že došlo ke změně jména a příjmení žalobkyně b) z [jméno FO] na [jméno FO].

5. První žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že není rozhodné, kdy byla vylučovací žaloba podána, ale kdy byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku, k čemuž došlo [datum] v 14:15 hodin, tedy po udělení příklepu. Podaná žaloba tak nebyla na překážku dražbě, která se konala v 10:00 hodin. Žádné skutečnosti, které by bránily dražbě, žalobce a) k počátku dražby nedoložil. První žalovaný zahrnul celé SJM dle § 274 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen insolvenční zákon či IZ) do majetkové podstaty, dle judikatury měla být podána žaloba na vypořádání SJM, což nebyla. Přípisem ze dne 11. 10. 2023, zveřejněném v insolvenčním rejstříku týž den v 10:56 hodin, insolvenční soud sdělil žalobkyni, že není žádný důvod pro zrušeni konkurzu dle § 308 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. V současné době insolvenční správce přistoupil dle pokynů zajištěných věřitelů ke zpeněžení majetku sepsaného do soupisu majetkové podstaty. Zprostit funkce může insolvenčního správce pouze soud, k čemuž nedošlo. První žalovaný má pozastavenu činnost, a to proto, že je ohlášeným členem veřejné obchodní společnosti, což není důvodem pro odvolání či zproštění správce funkce, což dovodil i Vrchní soud v [adresa] v usnesení č.j. [spisová značka]. Později doplnil, že informace o podání žaloby byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku [datum] v 14:15 hodin, že stejnou žalobu žalobce a) podával již podruhé, předchozí byla zamítnuta. Pokud bylo namítáno, že znalec neprovedl prohlídku zevnitř, bylo to proto, že žalobci znalce dovnitř nepustili.

6. Druhá žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že žaloba na vyloučení poloviny nemovitostí z majetkové podstaty byla zveřejněna [datum] ve 14:15 hodin, tedy více než 3 hodiny po ukončení dražebního řízení, konání dražby proto nemohla zabránit. Vydražitelé zaplatili cenu, vlastnické právo na ně přešlo podle § 30 zákona o veřejných dražbách udělením příklepu. Vrchní soud v [adresa] dne 26. 3. 2020 pod č. j. [spisová značka] potvrdil usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 17. 9. 2019, č.j. [incidenční spisová značka], kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce a) proti rozsudku téhož soudu ze dne 19. 7. 2019, č. j. [incidenční spisová značka], kterým zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí. Úspěšnosti další žaloby brání překážka věci pravomocně rozsouzené. K ceně uvedla, že v souvislosti s dražbou zadala znalecký posudek, kterým byla zjištěna cena v daném místě a čase obvyklá, 2. žalovaná nemohla správnost znaleckého posudku přezkoumávat.

7. Žalovaní 3 a 4 navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že jednání žalobců považovali za obstrukční, když vlastnické právo řádně podle ust. § 984 o. z. nabyli, podání žaloby je snahou oddálit vystěhování z vydražených nemovitostí, neboť je oba žalobci, ač rozvedeni, nadále obývají a odmítají se vyklidit, proto byla podána žaloba na vyklizení k Okresnímu soudu ve [adresa]. Aktuálně užívají cizí majetek. Podáváním žalob, opravných prostředků, žádostí a stížností vyklizení několik let oddalují. Stejnou žalobu, jako v roce 2023, podal žalobce a) již 24. 6. 2014, vedena byla u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [incidenční spisová značka] a pravomocně byla zamítnuta. Ke dni konání dražby již bylo pravomocně rozhodnuto, že nemovitosti patří do majetkové podstaty, prodeji veřejnou dražbou nic nebránilo. Insolvenční správce pan [jméno FO] svou činnost vykonává nadále, ale jiným způsobem, což na jeho oprávnění nemá žádný vliv.

8. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 12. března 2014, č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužnice [jméno FO], r. č. [RČ], a zároveň byl insolvenčním správcem ustanoven [tituly před jménem][jméno FO]. Z usnesení vyplývá, že soud rozhodoval o návrhu věřitele [právnická osoba]., která měla ke dni podání návrhu pohledávku v celkové výši 3 102 276,36 Kč. Navrhovatel uzavřel dne 21. 3. 2013 s dlužnicí dohodu o splnění závazku a jeho uznání formou notářského zápisu [číslo] pro splnění závazku z titulu smlouvy o úvěru č. [číslo]. Dle této dohody byl dlužník povinen zaplatit navrhovateli částku 3 127 503,90 Kč spolu s 5,09 % úrokem z částky 2 676 268,50 Kč za dobu od 22. 3. 2013 do zaplacení a spolu s 2 % úrokem z prodlení ze stejné částky za totožné období, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 15 051 Kč počínaje měsícem dubnem roku 2013, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení tří splátek. Navrhovatel za další věřitele označil [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Ze spisu Krajského soudu v [adresa] sp.zn. [incidenční spisová značka], [spisová značka] zjistil, že žalobou ze dne 20. 6. 2014, došlou Krajskému soudu v [adresa] dne 24. 6. 2014, se žalobce a) domáhal vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice žalobkyně b) [jméno FO]. V žalobě uvedl, že [jméno FO] a [jméno FO] uzavřeli dne [datum] manželství, které stále trvá. Nemovitosti byly pořízeny za trvání manželství. Dne 14. 9. 2000 sepsali notářským zápisem smlouvu o zúžení společného jmění manželů. Rozsudkem ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. [spisová značka], Okresní soud ve [adresa], pobočka [adresa], vydal rozsudek, kterým určil, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění. Rozsudkem ze dne 19. 7. 2019, č.j. [incidenční spisová značka], soud žalobu žalobce [jméno FO] proti insolvenčnímu správci [tituly před jménem][jméno FO] zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že podle § 205 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona č.182/2006 Sb. majetek podle odstavců 1 a 2 tohoto paragrafu náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Manželství manželů [jméno FO] bylo pravomocně rozvedeno k [datum]. I po rozvodu manželů [jméno FO] byly předmětné nemovitosti kromě stavby bez č.p., která je ve výlučném vlastnictví dlužnice, ve společném jmění manželů žalobce a dlužnice. Podáním ze dne 5. 9. 2014 žalovaný insolvenční správce vyrozuměl žalobce a), že zahrnul předmětné nemovitosti, ke kterým žalobce uplatnil vlastnické právo, do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Žalobce i přes toto vyrozumění žalovaného ze dne 5. 9. 2014 podal vylučovací žalobu podle § 225 insolvenčního zákona v červnu 2014 před zahrnutím předmětných nemovitostí žalovaným do soupisu majetkové podstaty dlužnice. V případě nesouhlasu bývalého manžela dlužnice (žalobce a/) s postupem insolvenčního správce (2. žalovaného) se pro řešení sporu nepoužije postup podle § 225 insolvenčního zákona (vylučovací žaloba), ale žaloba na vypořádání společného jmění manželů dlužníka a jeho manžela. Taková žaloba ale podána nebyla. Na základě toho soud žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 8. 2019, když odvolání žalobce bylo odmítnuto pro opožděnost usnesením ze dne 17. 9. 2019, č.j. [incidenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 14. 5. 2020. Z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] - pobočka ve [adresa] ze dne 29. 1. 2013, č.j. [spisová značka], zjistil, že tímto rozsudkem bylo manželství žalobkyně [jméno FO], rozené [rodné přijmení], dříve [jméno FO], a žalovaného [jméno FO], uzavřené dne [datum] v [adresa], rozvedeno. Z dražební vyhlášky ze dne 30. 8. 2023 č.j. [číslo] zjistil, že podle § 20 zákona č. 26/2000 Sb. bylo vyhlášeno konání veřejné dražby dobrovolné – elektronické prostřednictvím dražebního systému na internetové adrese [www] dne 17. října 2023 v 10.00 hod. Dražebníkem byla společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], dražily se výše uvedené nemovitosti. Cena předmětu dražby byla zjištěna posudkem soudního znalce [právnická osoba]. ze dne 14. 8. 2023 č. [číslo] na 8 400 000 Kč, nejnižší podání činilo 8 400 000 Kč s tím, že pokud nikdo neučiní nejnižší podání, je dražebník oprávněn podle § 19 odst. 3 zákona snižovat nejnižší podání až na částku 4 200 000 Kč. Z protokolu o provedené veřejné dražbě, z informace [právnická osoba] pro [adresa] kraj, Katastrálního pracoviště [adresa] z 13. 11. 2023 o vyznačení plomby, z oznámení o zahájení řízení, seznámení s podklady pro rozhodnutí z 13. 11. 2023 a z informace o řízení č. j. [číslo] zjistil, že dne [datum] proběhla veřejná dražba podle zákona č. 26/2000 Sb. ohledně nemovitostí. Nemovitosti nabyli vydražitelé [jméno FO] a [jméno FO] do podílového spoluvlastnictví každý jednou polovinou za cenu dosaženou vydražením ve výši 7 820 000 Kč. Z informace o vyznačení plomby vyplývá, že Katastrálnímu úřadu pro [adresa] kraj, Katastrálnímu pracovišti [adresa] bylo doručeno jako vkladová listina potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby dle zákona č. 26/2000 Sb. ze dne 26. 10. 2023. Vkladové řízení probíhá pod č.j. [číslo]. Ze znaleckého posudku [jméno FO] z 13. 5. 2023 č. [číslo], zpracovaného pro žalobce a) zjistil, že porovnávací metodou byla stanovena tržní hodnota předmětné rezidenční nemovitosti č.p. [číslo] s příslušenstvím na částku 9 550 000 Kč. Ze sdělení Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 9. 2024, sp.zn. [incidenční spisová značka] ([spisová značka]), zjistil, že 13. 10. 2023 podal žalobce a) u tamějšího soudu žalobu na vyloučení a vynětí ideální poloviny nemovitosti z majetkové podstaty dle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona s odůvodněním, že je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí zapsaných na LV č. [číslo] pro k.ú. [adresa]. Ze sdělení soudu vyplývá, že řízení o této žalobě je teprve na počátku, když dosud je řešena pouze poplatková povinnost. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 17. 5. 2024, č. j. [spisová značka], byl zamítnut návrh žalobkyně b) na zproštění insolvenčního správce [tituly před jménem][jméno FO] z funkce, který byl zveřejněn na č.d. [číslo]. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že insolvenční správce na slyšení konaném dne 5. 4. 2024 uvedl, že v době soupisu majetkové podstaty byl veškerý majetek ve výhradním vlastnictví dlužnice. Až později bylo rozhodnuto, že tomu tak není. Insolvenční správce vyrozuměl bývalého manžela dlužnice o zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty přípisem ze dne 5. 9. 2014, bývalý manžel dlužnice byl o tomto informován a zároveň i podal vylučovací žalobu (usnesení NS ČR [spisová značka] ze dne 21.12.2023). Odborným posouzením znalce ze dne 15. 11. 2014, které bylo soudu doručeno, znalec cenu specifikované nemovitosti k datu 12. 6. 2014 odhadl na 4 160 000 Kč. Stále nebylo jasné, zda se jedná o výlučné vlastnictví dlužnice nebo o SJM, když o SJM bylo rozhodnuto až usnesením Vrchního soudu v [adresa], který schválil smír usnesením č.j. [incidenční spisová značka], [spisová značka] ze dne 6. 12. 2022. Soud uzavřel, že z obsahu spisu je zřejmé, že insolvenční správce prvotní soupis majetkové podstaty (zveřejněn na [právnická osoba]), opakovaně doplňoval (zveřejněno na [číslo], [číslo], [číslo]). V době prvotního soupisu majetkové podstaty byl veškerý majetek ve výhradním vlastnictví dlužnice. Až později bylo rozhodnuto, že tomu tak není. Insolvenční správce vyrozuměl bývalého manžela dlužnice o zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty přípisem ze dne 5. 9. 2014 ([číslo]), bývalý manžel dlužnice byl o tomto informován a zároveň i podal vylučovací žalobu. Insolvenční správce rovněž doplnil soupis majetkové podstaty o poznámku o zahrnutí majetku v souladu s ust. § 274 IZ, jelikož nelze provést vypořádání SJM proto, že závazky dlužnice jsou vyšší než majetek, který náleží do SJM ([číslo]). Rozsudkem č.j. [incidenční spisová značka] ze dne 19. 7. 2019 byla bývalému manželovi dlužnice [jméno FO] zamítnuta vylučovací žaloba, kde byl [jméno FO] poučen, že „v případě nesouhlasu bývalého manžela dlužnice (žalobce) s postupem insolvenčního správce (žalovaného) se pro řešení sporu nepoužije postup dle § 225 insolvenčního zákona (vylučovací žaloba), ale žaloba na vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela. Taková žaloba ale podána nebyla.“ Insolvenční správce neporušil svou povinnost, když vyčkal s vyhotovením znaleckého posudku až na pokyn zajištěných věřitelů a měl k dispozici pouze odborné vyjádření znalce ze dne 15. 11. 2014 ke stanovení ceny nemovitostí. To, že toto odborné vyjádření bylo soudu doručeno až 3. 4. 2024 ([číslo]), neshledal soud jako důvod pro zproštění správce funkce. Skutečnost, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost dle ust. § 9 odst. 1 písm. d) zákona o insolvenčních správcích, rovněž soud nepovažoval za důvod pro zproštění správce, když toto bylo již vyřešeno judikaturou. V daném řízení insolvenční správce postupoval dle pokynu zajištěných věřitelů a zpeněžoval zajištěný majetek elektronickou dražbou, když insolvenční soud neshledal žádný důvod pro odročení termínu konání dražby ([číslo]). Insolvenční správce dále soudu předložil 2. 5. 2024 aktualizovaný soupis majetkové podstaty - výpis z účtu ([číslo]) a soud neshledal, že by částka na účtu majetkové podstaty měla být vyšší, když dlužnice k tomu nepředložila žádné doklady.

9. K odvolání dlužnice bylo usnesení potvrzeno usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 26. září 2024, č. j. [spisová značka], [spisová značka]. Tento soud v odůvodnění mimo jiné dovodil, že v posuzované věci SJM dlužnice a jejího bývalého manžela zaniklo před prohlášením konkursu rozvodem (manželství dlužnice bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] — pobočky ve [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] a konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen dne 1. 7. 2014 — č. d. [číslo]. Lhůta k podání žaloby o vypořádání SJM podle § 150 odst. 4 obč. zák. tudíž počala běžet dne [datum] a uplynula dnem [datum]. Bývalý manžel dlužnice žalobu o vypořádání zaniklého SJM v této lhůtě nepodal, tudíž k vypořádání SJM dlužnice a jejího bývalého manžela došlo nezpochybněným soupisem podle § 274 IZ a byly splněny podmínky k prodeji sporných nemovitostí v insolvenčním řízení dlužnice. Insolvenční zákon insolvenčnímu správci neukládá povinnost informovat (bývalého či současného) manžela dlužnice o soupisu majetku podle § 274 IZ a ani o možnosti podat žalobu na vypořádání SJM. Podle § 219 odst. 4 IZ platí, že je-li uplatněno právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění, insolvenční správce zadá znalci ocenění hodnoty zajištění vždy. V posuzované věci insolvenční správce tuto povinnost splnil, když v souvislosti s veřejnou dobrovolnou dražbou sporných nemovitostí realizovanou dne [datum] nechal vypracovat znalecký posudek znalkyní [právnická osoba]. ze dne 14. 8. 2023 č. [číslo] oceňující sporné nemovitosti obvyklou cenou k datu 31. 7. 2023 v částce 8 400 000 Kč, přičemž obvyklá cena sporných nemovitostí byla k datu jejich prodeje dvojnásobná oproti jejich původnímu ocenění v úvodu insolvenčního řízení. Konečně odvolací soud uzavřel, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční správce nemá povinnost informovat dlužnici, že mu byla pozastavena činnost podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v platném znění a tato skutečnost nemůže ani být důvodem ke zproštění insolvenčního správce funkce, neboť není spojena s porušením povinností insolvenčním správcem (§ 32 IZ). Dále se odvolací soud zabýval námitkou dlužnice, že dražba konaná dne [datum] byla realizována v rozporu s § 225 odst. 5 IZ, neboť v době konání dražby byla bývalým manželem dlužnice podána žaloba o vyloučení ideální 1/2 sporných nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice. Z obsahu spisu se podává, že bývalý manžel dlužnice podal dne 13. 10. 2023 (pátek) u Krajského soudu v [adresa] žalobu proti insolvenčnímu správci o vyloučení ideální jedné poloviny sporných nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice. Žaloba byla přeposlána dne [datum] Krajskému soudu [adresa], pobočce v [adresa] a dne [datum] ve 14.15 hodin byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Veřejná dražba dobrovolná sporných nemovitostí se konala dne [datum] v 10.00 hodin. Z uvedeného plyne, že insolvenčnímu správci nelze vytýkat, že nezamezil konání veřejné dražby dobrovolné dne [datum] v 10 hodin, neboť v okamžiku konání dražby o žalobě nevěděl, když tato byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku až po konání dražby, to je dne [datum] ve 14.15 hodin. Skutečnost, že insolvenční správce byl informován o podání žaloby před jejím zveřejněním v insolvenčním rejstříku, se z obsahu spisu nepodává a tuto skutečnost netvrdila ani dlužnice. Dlužnice a její bývalý manžel v podání doručeném soudu dne 11. 9. 2023 a dne 19. 9. 2023 upozornili pouze na žalobu bývalého manžela dlužnice proti insolvenčnímu správci o uložení povinnosti žalovanému uzavřít dohodu o vypořádání SJM žalobce a dlužnice, případně o uložení povinnosti žalovanému navrhnout u soudu jeho vypořádání (přičemž se nejedná o žalobu o vypořádání SJM dlužnice a jejího bývalého manžela) a na žalobu bývalého manžela dlužnice proti insolvenčnímu správci o uložení povinnosti žalovanému zaslat žalobci písemné vyrozumění o zahrnutí majetku do soupisu. Tyto žaloby však nemají odkladný účinek podle § 225 odst. 5 IZ. Důvodem pro odvolání veřejné dražby dobrovolné nařízené na den [datum] nemohla být ani žádost zajištěné věřitelky [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2023 o vyčíslení nákladů souvisejících s jí uděleným pokynem ke zpeněžení sporných nemovitostí, v níž zajištěná věřitelka o odvolání termínu konání dražby nežádala. S ohledem na shora uvedené nelze vytýkat insolvenčnímu správci, že se řídil stanoviskem insolvenčního soudu vyjádřeným v přípise ze dne 20. září 2023 na č. d. [číslo], že důvod pro odročení termínu dražby není dán.

10. Následně soud prvního stupně věc posuzoval právně. Uvedl, že žalobci se podanými žalobami (každý samostatně) domáhali určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne [datum] na návrh žalovaného č. 1 jako insolvenčního správce dlužnice [jméno FO], nyní [jméno FO], žalovaným č. 2 jako dražebníkem, když žalovaná č. 3 a žalovaný č. 4 jsou vydražiteli nemovitostí. Podle § 40 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho přešlo právo nakládat s majetkovou podstatou. Podle § 280 insolvenčního zákona je soupis majetkové podstaty dlužníka listinou, která insolvenčního správce v rámci konkursu opravňuje ke zpeněžení zapsaného majetku. Podle § 286 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona lze majetkovou podstatu zpeněžit veřejnou dražbou podle zvláštního předpisu. Podle § 293 odst. 1 insolvenčního zákona jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Předmětná dražba byla konána jako dražba dobrovolná, když insolvenční správce na základě insolvenčního zákona prodával majetek dlužnice sepsaný do podstaty. Určení neplatnosti veřejné dražby umožňuje zákon č. 26/2000 Sb. v zákoně vyjmenovaným osobám ze zákonem stanovených důvodů (§ 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb.). Jedná se tedy o speciální institut, který umožňuje účastníkům dražby dosáhnout určení neplatnosti dražby v případě vážných pochybení, která způsobují neplatnost dražby. Vlastník předmětu dražby není osobou v zákoně vyjmenovanou, nicméně jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. 21 Cdo 953/2014, je oprávněn (věcně legitimován) analogicky podle § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, navrhnout soudu určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenčního správce, který byl podán v době, kdy ještě nenastala nevyvratitelná právní domněnka, že předmět dražby byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně nebo kdy ještě nebylo skončeno řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně či nikoli je tedy povolán řešit výlučně insolvenční soud na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor. Byla-li veřejná dražba dobrovolná provedena na návrh insolvenčního správce, může být neplatná, jen jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Z provedeného dokazování vyplynulo, že rozsudkem ze dne 19. 7. 2019, č.j. [incidenční spisová značka], Krajský soud v [adresa] zamítl žalobu žalobce [jméno FO] proti insolvenčnímu správci [tituly před jménem][jméno FO] na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice [jméno FO]. Odvolání žalobce a) bylo odmítnuto usnesením téhož soudu ze dne 17. 9. 2019, č.j. [incidenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 14. 5. 2020. Tím byla otázka soupisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty s konečnou platností vyřešena a není možné ji opětovně přezkoumávat, neboť uvedeným soudním rozhodnutím vznikla překážka věci pravomocně rozsouzené. Právní mocí rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2019, č.j. [incidenční spisová značka], kterým byl zamítnut návrh žalobce a) jako (bývalého) manžela dlužnice [jméno FO] na vyloučení předmětu veřejné dražby dobrovolné z majetkové podstaty nastala nevyvratitelná právní domněnka o tom, že předmět veřejné dražby byl pojat do majetkové podstaty oprávněně, žalobci tak nejsou k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné provedené na návrh insolvenčního správce aktivně legitimováni.

11. Dále uvedl, že tvrdí-li žalobce a), že podal novou žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty, je tato žaloba bezpředmětná (ostatně i z toho důvodu, že dne [datum] došlo k prodeji předmětných nemovitostí a v současné době již není z majetkové podstaty co vylučovat). S ohledem na znění § 24 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a s ohledem na závěry Nejvyššího soudu České republiky vyjádřené v rozhodnutí ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, nelze než uzavřít, že žalobci nejsou k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné aktivně legitimováni. Dodal, že i kdyby žalobci k podání žaloby aktivně legitimováni byli, z jejich tvrzení nevyplývá, že by došlo k naplnění některého ze zákonem vyjmenovaných důvodů pro vyslovení neplatnosti dražby podle § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Soud prvního stupně proto žaloby obou žalobců v plném rozsahu zamítl.

12. K dalším námitkám žalobců doplnil, že případné jimi uváděné nedostatky v ocenění nemovitostí nemohou být důvodem pro vyslovení neplatnosti dražby, když rozdíly v ocenění obou znaleckých posudků se nejeví jako zásadní a je vcelku běžné, že se znalecké posudky dvou znalců od sebe liší. Kromě toho dosažená cena se téměř blíží ceně odhadní, přičemž o nemovitosti za odhadní cenu neprojevil zájem žádný účastník dražby. Ostatními námitkami jak žalobce a), tak zejména dlužnice se velmi důkladně zabývaly soudy všech stupňů již v insolvenčním řízení. Zákon č. 26/2000 Sb. uvádí v § 24 odst. 3 taxativní výčet důvodů, pro které lze dražbu prohlásit za neplatnou. Skutečnosti uváděné žalobci jimi být nemohou, a to ani v případě, kdy by byli žalobci k podání žaloby aktivně legitimováni. Pokud by byla namítána nízká cena, za kterou byly nemovitosti zpeněženy, cenu snižoval odpor žalobců proti dražbě, kterým dávali najevo, že se budou bránit vyklizení, resp. že nemovitosti dobrovolně nevyklidí, což se logicky projeví i v dosažené ceně při dražbě, neboť dražitelé budou zvažovat nejistotu spojenou se soudními řízeními, kterými se vydražitelé budou muset domoci vyklizení vydražených nemovitostí.

13. Ve zbytku odkázal na usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne 26. září 2024, č.j. [spisová značka], [spisová značka] (viz body 23 a 24 tohoto rozsudku), z něhož mj. vyplývá, že v této posuzované věci SJM dlužnice a jejího bývalého manžela (tj. obou žalobců) zaniklo ještě před prohlášením konkursu rozvodem (manželství dlužnice bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] — pobočky ve [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] a konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen dne 1. 7. 2014). Lhůta k podání žaloby o vypořádání SJM podle § 150 odst. 4 obč. zák. tudíž počala běžet dne [datum] a uplynula dnem [datum]. Bývalý manžel dlužnice žalobu o vypořádání zaniklého SJM v této lhůtě nepodal, tudíž k vypořádání SJM dlužnice a jejího bývalého manžela došlo nezpochybněným soupisem podle § 274 insolvenčního zákona a byly splněny podmínky k prodeji sporných nemovitostí v insolvenčním řízení dlužnice. Žalobce a) svá případná práva neuplatnil včas. Pokud by však přece jen výtěžek z konkurzu přesáhl přihlášené pohledávky, bude konkurz zrušen a peníze přebývající po uspokojení věřitelů budou vyplaceny dlužnici.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaní byli ve věci plně úspěšní, mají proto nárok na náhradu nákladů řízení, ve všech případech za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření, účast na jednání) po 2 500 Kč, za tři paušály po 300 Kč a 21 % DPH z uvedených částek, v případě žalovaných 3, 4 byla odměna advokáta snížena o 20 % s ohledem na zastupování dvou osob, připočteny byly cestovní náklady.

15. Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci odvolání. Žalobce a) v odvolání ze 4. 12. 2024 požadoval zrušení rozsudku, vyhovění své žalobě a přiznání náhrady nákladů řízení. V odvolání namítal, že při zahájení dražby nebylo a do dnešního dne není zřejmé, zda nemovitosti jsou ve společném jmění. Podle něho rozsudek vychází z premisy, že nebyl k podání žaloby aktivně legitimován, neboť nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužnice (žalobkyně b/). Ustanovení insolvenčního správce neomezuje žalobce a) ve výkonu procesních práv, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] není přiléhavé. Nesouhlasil s tím, že nová žaloba na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty je zcela bezpředmětná. Žaloba byla podána před provedenou dražbou, mělo dojít k odložení dražby, ke kterému nedošlo. To, že zveřejnění trvalo několik dní, nelze dávat za vinu žalobci a). Nesouhlasil s tím, že by v žalobě neuvedli důvod neplatnosti dražby dle § 24 odst. 3 zákona o dražbách. Podáním vylučovací žaloby byl předmět dražby z dražby vyloučen.

16. V odvolání z 12. 12. 2024 oba žalobci navrhli zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedli, že dle závěrů Nejvyššího soudu nevyvratitelná právní domněnka dle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona nenastane tehdy, když je na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodnuto, že se tento majetek z majetkové podstaty vylučuje. Obecné soudy nejsou oprávněny v rámci probíhajícího řízení o neplatnosti posuzovat vlastnictví osoby k předmětu dražby, a to ani jako otázku předběžnou. Pokud není řízení o vyloučení předmětu dražby z majetkové podstaty v době probíhajícího řízení o neplatnosti veřejné dobrovolné dražby pravomocně skončeno, pak musí soud řízení o neplatnosti dražby přerušit ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a vyčkat na konečné rozhodnutí insolvenčního soudu v dané věci. Soudu prvního stupně vyčítali, že tímto způsobem nepostupoval a vylučovací žalobu ve věci vedené pod sp. zn. [incidenční spisová značka] sám posoudil jako neoprávněnou, čímž jako předběžnou řešil otázku, která má zásadní vliv na posouzení oprávněnosti dražby. Stejně tak neoprávněně řešil otázku splnění povinnosti insolvenčního správce provést vypořádání SJM, která je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] a splnění povinnosti insolvenčního správce zaslat manželu dlužníka písemné vyrozumění o zahrnutí majetku do soupisu konkurzní podstaty. Uvedl, že vylučovací žalobu je možné podle Nejvyššího soudu podat opakovaně, je-li nárok opřen o jiné skutečnosti, které zde nebyly v době původního řízení. Vylučovací žaloba ve věci vedené pod sp. zn. [incidenční spisová značka] byla 19. 7. 2019 zamítnuta z důvodu předčasnosti a nesprávnosti, oproti žalobě ve věci vedené pod sp. zn. [incidenční spisová značka] měla odlišný petit, nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené. Žalobce a) zdůraznil, že žalobu ve věci vedené pod sp. zn. [incidenční spisová značka] podal několik dnů před konáním dražby, čímž bylo řízení podle § 82 odst. 1 o. s. ř. zahájeno. Osobně uvědomil všechny žalované o podání tří žalob před konáním dražby, insolvenčního správce 13. 10. 2023 telefonicky, 2. žalovanou při prohlídce nemovitostí, stejně tak žalované 3. a 4. K tomu soud prvního stupně neprovedl žádné dokazování. Podle nich insolvenční správce nepostupoval s péčí řádného hospodáře a žalobkyně zvažuje podání trestního oznámení. Podle nich také došlo k nesprávnému právnímu posouzení, když soud prvního stupně uvedl, že dne 21. 3. 2016 insolvenční správce nově nemovitosti zapsal jako SJM dlužnice a jejího bývalého manžela s poznámkou podle § 274 insolvenčního zákona, že nelze provést vypořádání SJM, neboť závazky dlužnice, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do SJM. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že zveřejnění odborného vyjádření [tituly před jménem]. [jméno FO] z 15. 11. 2014 téměř po deseti letech bylo administrativním pochybením. Odvolatelé se proti němu nemohli bránit. Pořizovací cena nemovitostí byla přes 7 mil. Kč, částka 4 160 000 Kč dle odborného vyjádření je nereálná. Dražba tak podle nich byla neoprávněná.

17. První žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku a žádal o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. K námitce, že 1. žalovaný nebyl oprávněn navrhnout provedení dražby v důsledku podané vylučovací žaloby uvedl, že žaloba byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku [datum] ve 14:15 hodin, tedy po udělení příklepu. Rozhodná je publicita v insolvenčním rejstříku, nikoli datum nápadu žaloby. Popřel, že by do konání dražby [datum] v 10:00 hodin žalobci doložili skutečnost, která by bránila provedení dražby, ve smyslu § 22 odst. 1 písm. b) zákona o dražbách. Poukázal na přípis soudu ze dne 11. 10. 2023, zveřejněný téhož dne v 10:56, podle něhož není žádný důvod pro zrušení konkurzu dle § 308 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. V současné době insolvenční správce přistoupil dle zajištěných věřitelů ke zpeněžení majetku sepsaného do soupisu majetkové podstaty. Zdůraznil, že žalobce a) 24. 6. 2014 podal sám vylučovací žalobu ohledně sporných nemovitostí. Když bylo pravomocně určeno, že nemovitosti jsou v SJM žalobců, byl dne 21. 3. 2016 opraven soupis majetkové podstaty a nemovitosti byly zapsány do SJM. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ICdo 151/2017, podle něhož nesouhlasí-li manžel se zahrnutím celého majetku náležejícího do SJM do majetkové podstaty dlužníka, neboť se domnívá, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, nejsou vyšší než majetek náležející do SJM, může podat žalobu na vypořádání SJM. Uplynutí lhůty podle § 150 odst. 4 o. z. má za následek to, že předpoklady soupisu podle § 274 insolvenčního zákona již nelze zpochybnit argumentem, že SJM mělo být vypořádáno. SJM bylo vypořádáno nezpochybněným soupisem podle § 274 insolvenčního zákona. Manželství žalobců zaniklo [datum], konkurs byl prohlášen 1. 7. 2014, lhůta pro podání žaloby na vypořádání SJM skončila [datum], žaloba na vypořádání SJM v této lhůtě nebyla podána, k vypořádání SJM tak došlo podle § 274 insolvenčního zákona. Žaloba na vyloučení nemovitostí byla rozsudkem ze dne 19. 7. 2019, č.j. [incidenční spisová značka], Krajským soudem v [adresa] zamítnuta, rozsudek nabyl právní moci 14. 5. 2020. Tím byla otázka soupisu s konečnou platností vyřešena a nastala nevyvratitelná domněnka, že předmět veřejné dražby byl pojat do majetkové podstaty oprávněně. Námitku nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce a) proto považoval za oprávněnou. K argumentaci, že je možné vylučovací žalobu podat znovu, na základě jiných skutečností, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 177/2023, podle něhož jestliže nabylo právní moci rozhodnutí, jímž insolvenční soud vylučovací žalobu zamítl, nebo řízení o ní zastavil, anebo ji odmítl, pak ve vztahu k osobě, která vylučovací žalobu podala, nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby (§ 225 odst. 3 věta druhá insolvenčního zákona) bez zřetele k tomu, zda podání vylučovací žaloby předcházelo vyrozumění o soupisu podle § 224 insolvenčního zákona. Podá-li osoba, vůči které nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu majetku, který byl předmětem vylučovací žaloby, vylučovací žalobu znovu, pak jde ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona o žalobu podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna. S poukazem na toto rozhodnutí považoval uvedené tvrzení za vyvrácené, navíc nebylo uvedeno, co jsou ony nové skutečnosti. Podle 1. žalovaného jsou naopak obě žaloby totožné.

18. Druhý žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku a požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Shrnul, že nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty žalobkyně b). Vylučovací žaloba byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku [datum] ve 14:15 hodin, tedy více než 3 hodiny po ukončení dražebního jednání, konání dražby tak tato žaloba nemohla zabránit. Zaplacením ceny podle § 30 zákona o veřejných dražbách přešlo vlastnické právo k předmětu dražby okamžikem udělení příklepu. Žalobci a) nic nebránilo v tom, aby žalobu podal dříve, mohl ji podat elektronicky. Také on uvedl, že o vylučovací žalobě žalobce a) již bylo jednou rozhodnuto a podle něho úspěšnosti nové žaloby brání také překážka věci rozsouzené.

19. Žalovaní 3 a 4 navrhli potvrzení napadeného rozsudku a také oni žádali přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Podle nich nebylo třeba vyčkávat skončení řízení o druhé vylučovací žalobě, vedené pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Otázka, zda věci byly pojaty do soupisu oprávněně, byla vyřešena v rámci řízení u Krajského soudu v [adresa], vedeném pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Pravomocně bylo rozhodnuto, že věci byly pojaty do soupisu oprávněně. Další žaloby porušují zásadu ne bis in idem a překážku věci rozhodnuté. Navíc jsou podávány po uplynutí zákonných lhůt vyplývajících z § 225 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalobci nejsou aktivně legitimováni. Soud proto nemusel čekat na výsledek incidenčního řízení, když nastala nevyvratitelná právní domněnka oprávněnosti soupisu majetku do majetkové podstaty podle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona. Další zmiňovaná řízení nemají na projednávané určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby vliv. Ve věci vedené pod sp. zn. [incidenční spisová značka] navíc Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne 20. 12. 2024, č. j. [incidenční spisová značka], žalobu odmítl s odůvodněním, že není aktivně legitimován k podání takové žaloby. Okamžik zveřejnění žaloby považovali za nepodstatný, neboť žaloba ve věci [incidenční spisová značka] a následné zveřejnění je nepodstatné, protože žaloba byla zjevně neoprávněná, byla podána v době, kdy platila nevyvratitelná právní domněnka oprávněnosti soupisu majetku do majetkové podstaty. Navíc ke zveřejnění žaloby v insolvenčním rejstříku došlo po skončení dražby. Žalobci a) nic nebránilo v tom, aby žalobu poslal také insolvenčnímu správci.

20. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), osobami oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku, důkazní řízení doplnil (§ 213a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

21. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 12. 2024, č. j. [incidenční spisová značka], odvolací soud zjistil, že výrokem I byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobce [jméno FO] proti [tituly před jménem][jméno FO], insolvenčnímu správci [jméno FO], domáhal, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužnice [jméno FO] byla vyloučena polovina nemovitých věcí. Výrokem II bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III byl žalobci vrácen soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Uvedený soud dospěl k závěru, že žalobce není osobou oprávněnou k podání žaloby ve smyslu § 160 odst. 4 věta první insolvenčního zákona, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 177/2023, když zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2019, č. j. [incidenční spisová značka], který nabyl právní moci dne 31. 8. 2019, byla žaloba žalobce [jméno FO] proti žalovanému [tituly před jménem][jméno FO], insolvenčnímu správci dlužnice [jméno FO], o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice, zamítnuta, odvolání žalobce bylo usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 17. 9. 2019, č. j. [incidenční spisová značka], potvrzeným usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 26. 3. 2020, č. j. [spisová značka], odmítnuto.

22. Usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 31. 3. 2025, č. j. [incidenční spisová značka], [spisová značka], bylo usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 12. 2024 potvrzeno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce není osobou oprávněnou k podání vylučovací žaloby, a to z důvodu, že uložením povinnosti žalobci coby dlužníku (v jeho insolvenčním řízení) vydat nemovitosti, které jsou předmětem sporu, v usnesení o schválení oddlužení ke zpeněžení, přešlo dispoziční oprávnění k nemovitostem z dlužníka na insolvenčního správce. Odvolací soud souhlasil i se závěrem soudu prvního stupně, že dalším důvodem pro odmítnutí žaloby je, že nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu podle ustanovení § 225 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2019, č. j. [incidenční spisová značka], který nabyl právní moci 31. 8. 2019, byla zamítnuta žaloba [jméno FO] proti žalovanému insolvenčnímu správci [tituly před jménem][jméno FO], insolvenčnímu správci [jméno FO], o vyloučení nemovitostí, které jsou předmětem sporu. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 153/2020, 29 ICdo 177/2023. Za nepodstatné označil, že se nyní žalobce domáhal vyloučení pouze ideální nemovitostí i to, že nemělo předcházet vyrozumění o soupisu podle § 224 insolvenčního zákona, neboť nevyvratitelná domněnka nastává bez toho, zda předcházelo uvedené vyrozumění.

23. Podle Informace o průběhu řízení byla věc pravomocně skončena 1. 5. 2025.

24. Odvolací soud po takto doplněném dokazování vyšel ze skutečností zjištěných soudem prvního stupně, jak byly uvedeny výše, které žádný z účastníků nezpochybňoval, a ze zjištění uvedených výše. Spornou otázkou bylo právní posouzení věci soudem prvního stupně.

25. Odvolací soud po přezkoumání věci považuje právní závěry soudu prvního stupně za správné a na odůvodnění napadeného rozsudku proto odkazuje.

26. Podle ust. § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (který byl zrušen až k 1. 1. 2025), každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

27. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1506/2014 Nejvyšší soud dovodil, že byla-li veřejná dobrovolná dražba provedena na návrh insolvenčního správce, může být (z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná, jen jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty. V případě, že řízení na vyloučení majetku (předmětu dražby) z majetkové podstaty dosud nebylo pravomocně skončeno, soud řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 109 odst.1 písm. b) o. s. ř. přeruší.

28. V posuzovaném případě se dražba konala [datum], žalobce a) podal žalobu k soudu dne 30. 10. 2023, žalobkyně b) 14. 11. 2023, oba tedy podali žalobu v zákonem stanovené lhůtě tří měsíců ode dne konání dražby.

29. Žalobci namítali, že s ohledem na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1506/2014 neměl soud prvního stupně o věci rozhodovat. Tato námitka se v průběhu odvolacího řízení stala bezpředmětnou, neboť řízení o druhé vylučovací žalobě žalobce a), vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [incidenční spisová značka], bylo pravomocně k 1. 5. 2025 skončeno odmítnutím žaloby podle ust. § 160 odst. 1, 4 insolvenčního zákona. Pro toto řízení je podstatné, že předmět dražby nebyl pravomocným rozhodnutím soudu v incidenčním řízení vyloučen z majetkové podstaty žalobkyně b). Jestliže řízení bylo pravomocně skončeno, nebyl již důvod řízení přerušovat.

30. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že žalobcům nesvědčí věcná aktivní legitimace k podání žaloby, neboť vylučovací žaloba žalobce a) ohledně stejných nemovitostí již byla rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2019, č. j. [incidenční spisová značka], pravomocně zamítnuta a nastala tak nevyvratitelná právní domněnka o tom, že předmět veřejné dražby byl pojat do majetkové podstaty oprávněně.

31. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 953/2014 nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně (§ 225 odst.3 insolvenčního zákona), nenastane tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je tedy povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor; jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou.

32. Závěr soudu prvního stupně je správný, zvláště za nynějšího stavu, kdy řízení o vylučovacích žalobách žalobce a) byla pravomocně skončena. Je třeba připomenout, že tento závěr sdílí i soud insolvenční, když naposledy Vrchní soud v [adresa] ve svém rozhodnutí z 31. 3. 2025, č. j. [spisová značka] v bodě 12 odůvodnění uvedl, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nastala nevyvratitelná domněnka správnosti soupisu podle ustanovení § 225 odst. 3 insolvenčního zákona, neboť rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 19. 7. 2019, č. j. [incidenční spisová značka], který nabyl právní moci 31. 8. 2019, byla zamítnuta žaloba žalobce [jméno FO] proti insolvenčnímu správci o vyloučení nemovitostí, které jsou předmětem sporu.

33. V této souvislosti soudy odkazovaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 153/2020 a 29 ICdo 177/2023, kde byl stejný závěr vysloven a zdůvodněn, a kde bylo vysvětleno i to, že podala-li taková osoba vylučovací žalobu, není již významné, zda byla vyrozuměna o soupisu dle § 224 insolvenčního zákona. Pokud tedy žalobci poukazovali na řízení o žalobě žalobce a) na zaslání vyrozumění o zahrnutí majetku do konkursní podstaty, je taková námitka nedůvodná.

34. Nedůvodným je i poukaz na žalobu o splnění povinnosti insolvenčního správce provést vypořádání SJM účastníků, když k vypořádání došlo nezpochybněným soupisem dle § 274 insolvenčního zákona, neboť žalobce a) v tříleté lhůtě od zániku manželství a SJM dne [datum] příslušnou žalobu nepodal (podle jeho tvrzení byla podána 11. 8. 2023 a je vedena pod sp. zn. [incidenční spisová značka]), jak již podrobně vysvětloval Vrchní soud v [adresa] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 9. 2024, č. j. [spisová značka].

35. Odvolací soud také souhlasí se soudem prvního stupně, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o důvodnosti podané žaloby. Ohledně podání druhé vylučovací žaloby nebylo prokázáno, že by o ni insolvenční správce před konáním dražby [datum] v 10:00 hodin věděl, když byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 14:15 hodin. Žalobci své tvrzení o předchozí vědomosti žalovaných, kteří ji popírali, neprokázali. I s ohledem na nedůvodnost druhé vylučovací žaloby žalobce a) je tato námitka nedůvodná.

36. Měl-li žalobce pochybnosti o ceně nemovitostí v době jejich soupisu, mohl podat žalobu na vypořádání SJM, jak již bylo uvedeno výše. Před provedením dražby byla cena nemovitostí zjištěna znalcem, rozdíl nebyl zásadní, jak již vysvětlil soud prvního stupně, včetně důvodů.

37. O zproštění funkce insolvenčního správce mimo jiné z důvodu, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost, rozhodoval Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 26. září 2024, č. j. [spisová značka], [spisová značka]. Krajský soud návrh žalobkyně b) zamítl, odvolací soud rozhodnutí potvrdil, a dovodil, že nejde o důvod ke zproštění správce funkce, neboť není spojen s porušením povinností insolvenčního správce. Lze dodat, že jde o závěr odpovídající konstantní judikatuře (viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]). Jestliže správce nebyl odvolán z funkce, byl oprávněn navrhnout provedení dražby.

38. Z výše uvedeného vyplývá, že závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby jsou správné. Protože správně bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (žádná konkrétní námitka proti těmto výrokům ze strany některého z účastníků nebyla podána, odvolací soud proto na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje), odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.¨ 39. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní, mají proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, spojených s jejich právním zastoupením advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. ř.), jejíž výše se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – dále a.t.), která byla k 1. 1. 2025 novelizována vyhláškou č. 258/2024 Sb. Tarifní hodnota za úkony učiněné po 1. 1. 2025 dle § 9 odst. 3 písm. a) činí 65 000 Kč a odměna advokáta z této částky činí 3 700 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. činí na jeden úkon právní služby 450 Kč.

40. Právní zástupce prvního žalovaného sepsal dne 13. 1. 2025 písemné vyjádření k odvolání žalobce a) a dále se účastnil jednání před odvolacím soudem dne 9. 4. 2025 a dne 25. 6. 2025, náleží mu proto odměna ve výši 3 x 3 700 Kč a náhrada hotových výdajů 3 x 450 Kč, po sečtení jde o 12 450 Kč, po zvýšení o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. jde o částku 15 064,50 Kč.

41. Stejnou částku (na základě stejného výpočtu) je povinna zaplatit žalobkyně b) prvnímu žalovanému za sepis vyjádření k odvolání ze dne 20. 1. 2025 a za účast na jednáních ve dnech 9. 4. 2025 a 25. 6. 2025.

42. Druhá žalovaná podala dne 3. 4. 2025 písemné vyjádření k odvolání žalobců a) a b), účastnila se jednání ve dnech 9. 4. 2025 a 25. 6. 2025, žalobci tak i v tomto případě mají povinnost zaplatit druhé žalované každý částku 15 064,50 Kč na základě výše uvedeného vypočtu.

43. Žalované 3 a 4 zastupoval stejný advokát, který podal vyjádření k odvolání ze dne 17. 1. 2025 a účastnil se jednání ve dnech 9. 4. 2025 a 25. 6. 2025. Novelizováno bylo ust. § 12 odst. 4 a.t., podle něhož se nyní snižuje mimosmluvní odměna za druhou osobu o 20 % (za třetí o 40 %, za čtvrtou o 60 %, za pátou a každou další osobu o 80 %). Za první zastupovanou osobu (3. žalovanou) tak náleží odměna v plné výši, tj. 3 x 3 700 Kč, k ní náleží náhrada hotových výdajů 3 x 450 Kč, celkem 12 450 Kč, s náhradou za 21 % DPH jde o 15 064,50 Kč. Mimosmluvní odměna za zastupování 4. žalovaného se snižuje o 20 %, z částky 3 700 Kč jde o 2 960 Kč, odměna za odvolací řízení tak činí 3 x 2 960 Kč, s náhradou hotových výdajů 3 x 450 Kč jde celkem o 10 230 Kč, s náhradou za 21 % DPH o částku 12 378,30 Kč. Po sečtení jde o 27 442,80 Kč.

44. Zástupce žalovaných 3 a 4 dále požadoval náhradu cestovních výdajů za účast na jednání 9. 4. 2025 za jízdenku na vlak [trasa] – 928 Kč, [trasa] – 504 Kč, dále 14 náhrad za promeškaný čas po 150 Kč za každých započatých 30 minut 2 100 Kč, s 21 % DPH 2 541 Kč. Za účast na jednání 25. 6. 2025 požadoval opět za jízdenky na vlak 2 x 669 Kč a náhradu za promeškaný čas 2 100 Kč, s 21 % DPH 2 541 Kč (opis jízdenek doložil). Na těchto výdajích tak požadoval celkem 7 852 Kč, z čehož jedna polovina činí 3 926 Kč.

45. S ohledem na uvedené odvolací soud uložil žalobci a) zaplatit žalovaným 3 a 4 částku 31 368,80 Kč (27 442,80 + 3 926) a žalobkyni b) stejnou částku.

46. O lhůtách k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.