39 Co 78/2025 - 95

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 158 612 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. srpna 2024, č. j. 78 C 76/2023-42, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I do 15 % úroku z prodlení z částky 158 612 Kč za dobu od 24. 10. 2023 do 9. 9. 2024 zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, ve zbylé části se tento výrok potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 52 368,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 158 612 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 158 612 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 28 169 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta]

2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobkyně po žalované domáhala žalobou, podanou 13. 11. 2023, s tím, že s žalovanou dne 30. 5. 2004 uzavřela jako spotřebitelka smlouvu o životním pojištění [nazev], jehož součástí byly všeobecné pojistné podmínky [VPP] (dále jen VPP) a smluvní ujednání o životním pojištění [nazev] verze [nazev] (dále jen [nazev]). Pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně s výplatou odkupného ke dni 19. 9. 2023 ve výši 49 968 Kč. Smlouvu považovala za absolutně neplatnou z důvodu nepřiměřených zneužívajících smluvních ujednání dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.) a z důvodu neurčitosti ujednání podle § 37 odst. 1 obč. zák., která nejsou oddělitelná od zbývající části smlouvy dle § 41 obč. zák. Důsledkem nepřiměřenosti je neplatnost dle § 55 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně zaplatila 226 000 Kč, učinila mimořádný výběr 17 420 Kč, při ukončení smlouvy jí bylo vyplaceno 49 968 Kč, celkem 67 388 Kč, rozdíl činí 158 612 Kč. K vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalovanou vyzvala výzvou z 6. 10. 2023, doručenou 9. 10. 2024, žalovaná výzvě ve stanovené 14denní lhůtě nevyhověla, proto se svého nároku domáhala podanou žalobou.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že smlouva byla uzavřena platně. Dále vznesla námitku promlčení s tím, že již v době uzavření smlouvy 30. 5. 2004 měla žalovaná k dispozici všechny listiny, z nichž jí tvrzená neplatnost smlouvy vyplývala, o bezdůvodném obohacení se mohla dozvědět již při první platbě pojistného, žalobkyně byla o způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informována, od roku 2017 jí byly zasílány informace k pojistné smlouvě, které kromě stavu kapitálové hodnoty vždy obsahovaly i podrobný rozpis jednotlivých složek kapitálové hodnoty, včetně konkrétních částek strženého rizikového pojistného a nákladů za daný pojistný rok a vyčíslení aktuální výše odkupného, což prokazuje vědomost žalobkyně o způsobu nakládání s pojistným a strhávání nákladů, poplatků a rizikového pojistného již ode dne uzavření pojistné smlouvy. Promlčeny tak jsou všechny platby zaplacené před 13. 11. 2021. Dále uplatnila námitku započtení tak, že svou pohledávku 49 968 Kč a 17 420 Kč započítává vůči pohledávce žalobkyně za dobu od 13. 11. 2021 do poslední platby pojistného. Bezdůvodné obohacení by za tuto dobu mělo činit maximálně 16 000 Kč.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 30. 5. 2004 účastnice uzavřely pojistnou smlouvu ohledně pojištění [nazev], jejíž součástí byly VPP a [nazev]. Šlo o smlouvu formulářovou, připravenou žalovanou, bez možnosti žalobkyně ovlivnit jednotlivá ujednání, s výjimkou nevyplněných polí. Pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně s výplatou odkupného ke dni 19. 9. 2023 ve výši 49 968 Kč. Pojistná smlouva obsahuje ve smluvních ujednáních životního pojištění [nazev] ustanovení upravující rizikové pojistné článek 1, bod 1. 6. [nazev], pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a o rizikové pojistné za další sjednaná pojištění. Článek 1 bod 1. 7. [nazev], rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a rizikové pojistné za další sjednaná pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného, b) Počáteční a správní poplatky Článek 1 bod 2. 1. [nazev], pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad, c) Inkasní poplatky Článek 1 bod 2. 2. [nazev], pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené běžné pojistné, d) poplatky za mimořádné úkony Článek 1 bod 2. 3. [nazev], pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v přehledu poplatků. Výši poplatků určuje pojistitel v přehledu poplatků přístupném na obchodních místech pojistitele. Ve vztahu k úhradě nákladů a poplatků článek 1 bod 2. 4. [nazev] stanoví, úhrada nákladů a poplatků se provádí započtením vzájemných pohledávek. Není-li započtení možno provést, je splatná předem. Z přehledu zaplaceného pojistného k datu 14. 3. 2023, z potvrzení o mimořádném výběru ze dne 23. 3. 2023, z dopisu žalované žalobkyni označenému „Zánik pojištění s výplatou odbytného“ ze dne 19. 9. 2023 zjistil, že žalobkyně uhradila v souvislosti s pojistnou smlouvou žalované pojistné ve výši 226 000 Kč, zároveň v průběhu trvání pojištění učinila mimořádný výběr, na základě kterého jí žalovaná vyplatila částku 17 420 Kč. Při ukončení pojištění žalovaná žalobkyni vyplatila odkupné ve výši 49 968 Kč. Celkem žalobkyně od žalované obdržela částku 67 388 Kč. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 6. 10. 2023, z reakce žalované ze dne 10. 10. 2023, z předžalobní výzvy ze dne 30. 10. 2023, z reakce žalované ze dne 31. 10. 2023, soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 6. 10. 2023 k vydání bezdůvodného obohacení. Uvedená výzva byla žalované doručena prostřednictvím datové schránky dne 9. 10. 2023 a žalovaná v poskytnuté lhůtě 14 dnů výzvě nevyhověla. První den prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení je tak 24. 10. 2023, proto žalobkyně zaslala dne 30. 10. 2023 žalované předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, která byla žalované doručena prostřednictvím datové schránky dne 31. 10. 2023. Žalovaná nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v reakci na předžalobní výzvu ze dne 31. 10. 2023 odmítla jako neodůvodněný.

5. Soud prvního stupně smlouvu hodnotil jako platnou, neurčitost dle § 37 odst. 1 obč. zák. neshledal. Při uzavření smlouvy žalobkyně převzala smlouvu a dokumenty na ni navazující, po dobu 15ti let neprojevila nesouhlas se smlouvou. Ujednání ve smlouvě nezakládala nerovnováhu v právech a povinnostech, úplata byla sjednána, nebyla ponechána na vůli žalované. Zneužívající ustanovení ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS ve smlouvě nenalezl. Náklady, které podle žalobkyně byly sjednány neurčitě, představují cenu plnění pojistitele za poskytování investičního životního pojištění. Neplatnost podle čl. 56 obč. zák. tak nelze dovodit. Ujednání ve smlouvě shledal jako platná, určitá, v souladu s právní úpravou platnou v době uzavření smlouvy, nejedná se o ujednání zneužívající. Přesné vyčíslení rizikového pojištění není náležitostí smlouvy, je oddělitelné, nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy.

6. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, zda by v případě neplatnosti smlouvy byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen, vyšel přitom z ust. § 107 obč. zák., podle něhož promlčecí doba činila dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, nejpozději za tři roky a u úmyslného bezdůvodného obohacení za deset let. Dospěl k závěru, že již v době uzavření smlouvy měla žalobkyně k dispozici veškeré relevantní podklady, z nichž mohla dovodit, nevýhodnost či neurčitost smlouvy, kterou nyní tvrdila, což potvrdila podpisem smlouvy. Tvrzenou neplatnost mohla dovodit již při první platbě pojistného. Již tehdy mohla tušit, že se smlouvou je něco v nepořádku. Navíc žalobkyni byly každoročně zasílány výroční dopisy, které obsahovaly rozpisy jednotlivých složek. Nároky za dobu před 13. 11. 2021 jsou tak promlčeny, neboť uplynula dvouletá promlčecí doba. Podle záznamů žalované je nepromlčena částka 16 000 Kč, žalovaná má právo na vrácení 49 968 Kč a 17 420 Kč, tudíž žalobkyně nemá nárok na vrácení bezdůvodného obohacení.

7. Námitku žalobkyně, že žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, shledal nedůvodnou. Vyšel z názoru, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkon účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil. V daném případě na straně žalované nedošlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení, pojišťovna neměla v úmyslu uzavřít neplatnou smlouvu a získat neoprávněný majetkový prospěch na úkon žalobkyně.

8. Uzavřel, že žaloba je nedůvodná, neboť nárok je promlčen.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení za její právní zastoupení advokátem.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny a vyhovění žalobě. Soudu prvního stupně vyčítala, že za svá skutková zjištění pojal vyjádření žalované ze dne 19. 3. 2024, které stylisticky upravil. Rozsudek považuje za nepřesvědčivý, vnitřně rozporný, kdy na jedné straně prezentuje platnost smlouvy, dále se zabývá promlčením bezdůvodného obohacení. Se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva byla uzavřena platně, nesouhlasila. Tento názor odporuje obeckému názoru soudů ve věcech životního pojištění žalované, prezentovaný např. v rozsudku z 14. 11. 2019, sp. zn. 29 Co 420/2019. Doplnila, že pojistná smlouva neobsahuje ve své smluvní dokumentaci konkrétní výši rizikového pojistného a počáteční, správní a inkasní náklady. Nekonkretizoval je ani soud prvního stupně. Pokud jde o vypořádání bezdůvodného obohacení, plně odkázala na svou repliku ze 7. 8. 2024 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002. Žalovaná mohla namítat promlčení částky 158 612 Kč, k tomu odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 14 Co 195/2020, 55 Co 193/2023. Nesouhlasila s názorem, že měla vědomost o bezdůvodném obohacení již v době uzavření smlouvy, k tomu odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21, kde Ústavní soud mimo jiné uvedl, že pokud by stěžovatel o neplatnosti smlouvy věděl, smlouvu by neuzavřel nebo by od ní hned odstoupil, anebo by pojistné dobrovolně neplatil, případně by podnikl jiné kroky proti pokračování bezdůvodného obohacení. Podle ní dřívější vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy nebyla prokázána a je třeba vycházet z data vyplacení odkupného v souvislosti s ukončením pojistné smlouvy. Nesouhlasila ani s tím, že smlouva neobsahuje zneužívající ujednání. Odkázala na rozhodnutí zdejšího soudu č. j. [spisová značka], podle něhož je směrnice a judikatura SDEU plně aplikovatelná, což má za následek nemožnost aplikace objektivní promlčecí doby, neboť takový postup by byl v přímém rozporu se zásadou efektivního výkonu práva na ochranu spotřebitele přiznaných směrnicí. Nárok proto není promlčen. Při aplikaci tříleté doby by nebyl promlčen nárok na zaplacení částky 28 000 Kč za dobu od 13. 11. 2020.

11. Žalovaná ve vyjádření datovaném 8. 1. 2024 (doručeném 8. 1. 2025) navrhla potvrzení napadeného rozsudku a požadovala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Shrnula, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena platně a že ani v případě bezdůvodného obohacení nemůže jít o důvodnou žalobu s ohledem na vznesenou námitku promlčení a výši vzájemných nepromlčených nároků. Podle žalované k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces nedošlo, uvedené závěry proti sobě nestojí, soud prvního stupně se oběma zabýval z důvodu hospodárnosti řízení. Z odůvodnění vyplývá, na základě jakých skutkových zjištění soud prvního stupně rozhodl. Rozsudek proto považovala za přezkoumatelný. Trvala na tom, že pojistná smlouva je platná, jak zdůvodnila ve svých podáních z 19. 3. 2024 a 9. 8. 2024, když žalobkyně byla od počátku seznámena se všemi podmínkami pojistné smlouvy včetně poplatků. Nelze tak tvrdit, že by nákladová struktura pojištění a rozsah pojistného plnění nebyly v pojistné smlouvě sjednány. Souhlasila se závěrem, že pokud by šlo o bezdůvodné obohacení, je nárok na vrácení pojistného plnění za dobu přede dnem 13. 11. 2021 promlčen. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002 otázku promlčení neřeší, z rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 791/2005 vyplývá, že se použije § 107, § 112 obč. zák. Vypořádání je proto nutné provést v rámci nepromlčených pohledávek. Subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy žalobkyně mohla tušit, že se bezdůvodně obohacuje, tedy ode dne, kde mohla mít pochybnost o správnosti smlouvy. Ta musela být známa přímo z obsahu smlouvy. K zneužívajícím klauzulím poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2429/23 a Ústavním soudem přezkoumávané rozhodnutí Nejvyššího soudu, který dovodil, že šlo o neplatnost dle § 37 obč. zák. K otázce vyloučení aplikace objektivní promlčecí lhůty poukázal na stejné rozhodnutí Ústavního soudu a dále rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1984/22, které převzal i Nejvyšší soud. Byla-li důvodem neplatnosti neurčitost, nikoli nepřiměřenost, je třeba aplikovat vnitrostátní právo.

12. V doplnění z 9. 5. 2025 žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a požádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že v rámci smírného vyřešení věci žalobkyni poukázala částku 17 000 Kč včetně požadovaného příslušenství ve výši 3 912,33 Kč. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu dovozovala, že vada pojistné smlouvy nepředstavuje nepřiměřenou či zneužívající povahu ujednání, případná odlišná praxe senátu [číslo] tomu odporuje, poukázala i na jiná rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu s tímto jiným názorem. Nesouhlasila proto s tím, že by smlouva měla být hodnocena jako zneužívající a s ohledem na to neměla být aplikována objektivní promlčecí lhůta. Poukázala i na závěry zdejšího soudu, že z dopisů, kdy žalovaná informuje žalobkyni o stavu investičního pojištění, si mohla učinit úsudek o ekonomickém výsledku a mohla si spočítat, co jí investovaná částka přináší. Tyto informace, včetně výše odkupného, měla žalovaná nejpozději na základě informace k pojistné smlouvě ze dne 30. 11. 2017.

13. Při jednání před odvolacím soudem žalobkyně potvrdila, že tvrzenou částku obdržela, nezapočetla ji ale na úhradu nepromlčenou část nároku s příslušenstvím, jak bylo požadováno žalovanou, ale podle § 1932 odst. 1 o. z. na úrok za dobu od 24. 10. 2023 do 9. 9. 2024. Žalobu proto v tomto rozsahu vzala zpět a nadále trvala na přiznání žalované částky s příslušenstvím od 10. 9. 2024 do zaplacení. Jinak setrvala na svých odvolacích námitkách a poukázala na to, že nebylo prokázáno, že jí informační dopisy byly doručeny.

14. Rovněž žalovaná setrvala na svém vyjádření.

15. V daném případě vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně 15 % úroku z prodlení z částky 158 612 Kč za dobu od 24. 10. 2023 do 9. 9. 2024, proti čemuž žalovaná neměla žádné námitky. Odvolací soud proto v tomto rozsahu podle ust. § 222a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

17. Žalobkyně měla pochybnosti o tom, zda napadený rozsudek je rozsudkem přezkoumatelným odvolacím soudem. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní, že postup, kdy soud nejprve věc posuzoval s ohledem na svůj závěr, že smlouva byla uzavřena platně, aby následně uvedl, že i v případě neplatnosti smlouvy byl nárok uplatněn nedůvodně, je nevhodným, neboť druhou úvahou soud prvního stupně v podstatě zpochybnil svůj závěr o platnosti smlouvy, v důsledku čehož rozsudek pozbývá na své přesvědčivosti. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 dovodil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Z tohoto pohledu a s ohledem na podané odvolání a tam uplatněné odvolací důvody je zřejmé, že napadené rozhodnutí požadavek přezkoumatelnosti ve smyslu uvedeném splňuje, když soud prvního stupně uvedl rozhodné skutečnosti a své závěry a žalobkyně právní závěry zpochybňuje.

18. Pokud jde o skutková zjištění, není podstatné, zda formulace převzal soud z podání některého z účastníků, ale to, zda uvedená zjištění odpovídají provedeným důkazům, což v daném případě bylo splněno. Zpochybňovány byly především právní závěry soudu prvního stupně.

19. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že za situace, kdy smlouva byla uzavřena 30. 5. 2004, je třeba s ohledem na ust. § 3028 odst. 3, § 3036 o. z. postupovat podle dříve platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

20. Soud prvního stupně dovodil, že smlouva žádným nedostatkem, který by způsoboval její neplatnost, netrpí, proto vycházel z toho, že jde o smlouvu platnou. S tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí. Jak tvrdila žalobkyně a bylo zjištěno soudem prvního stupně, v článku 1, bod 1. 6. [nazev] si účastnice sjednaly, že: „Pojistitel je oprávněn od data pořádku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění rizikového pojištění za pojištění pro případ smrti a o rizikové pojištěné za další sjednaná pojištění.“, v článku 1, bod 1.7. „Rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a rizikové pojistné za další sjednaná pojištění stanoví pojistitel podle technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“, v článku 1. bod 2.1., že „Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad.“, v článku 1 bod 2.2. „Pojistitel je oprávněn započítávat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené běžné pojistné., v článku 1 bod 2.3. „Pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou v Přehledu poplatků. Výši poplatků určuje pojistitel v Přehledu poplatků přístupném na obchodních místech pojistitele.“, v článku 1 bod 2.4. „Úhrada nákladů a poplatků se provádí započtením vzájemných pohledávek. Není-li započtení možno provést, je splatná předem.“ Taková ujednání neobsahují konkrétní, určitá ujednání o výši rizikového pojistného, počátečních a správních nákladech, inkasních nákladech a nákladech za mimořádné úkony, ani mechanismus jejich transparentního určení. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že smlouvu je třeba považovat za absolutně neplatnou podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. pro její neurčitost. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že jde o ustanovení zneužívající, odvolací soud uvádí, že neplatnost smlouvy je důsledkem vady některých ujednání ve smlouvě, nikoliv důsledkem porušení unijních pravidel o zneužívajících ujednáních.

21. Nejvyšší soud např. v odůvodnění svého rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 727/2021 vysvětlil, že subjektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 1 obč. zák. začíná běžet okamžikem, kdy se oprávněný dozví, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Bylo-li bezdůvodné obohacení získáno plněním z kontraktu stiženého absolutní neplatností, je běh subjektivní promlčecí doby závislý na okamžiku, v němž oprávněný zjistil takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že daná smlouva je neplatná. Uvedenou vědomostí ust. § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění z bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. K uplatnění každého takového práva na plnění k bezdůvodnému obohacení začínají běžet objektivní i subjektivní promlčecí doby zvlášť.

22. V nálezu sp. zn. III. ÚS 2127/21 Ústavní soud dovodil, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, jako původních plateb pojistného učiněných na základě neplatné smlouvy, nemůže být bez dalšího určen pouze podle okamžiků uzavření smlouvy a plateb pojistného. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení nevypovídají. Je-li z individuálních okolností věci zřejmé, že věřitel v okamžiku plateb pojistného o existenci bezdůvodnosti obohacení na straně dlužníka z důvodu neplatnosti smlouvy s vysokou pravděpodobností nevěděl a soudy jiné kroky ke zjištění subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení neučiní, ani neodůvodní, proč to nebylo nutné nebo možné, je rozhodnutí o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby neústavně libovolné a formalistické, je-li založeno toliko na odkazu na judikaturu, podle níž vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj má znamenat vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit.

23. S ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že promlčecí doba musela běžet již od okamžiku jednotlivých plateb proto, že žalobkyni již v době uzavření smlouvy muselo být zřejmé, že jde o smlouvu absolutně neplatnou. Takový závěr mohl soud prvního stupně učinit na základě zkoumání obsahu smlouvy, nikoli na základě zjištěné subjektivní vědomosti žalobkyně o neplatnosti smlouvy.

24. Žalovaná namítala, že tuto vědomost žalobkyně musela mít z výročních dopisů, které každý rok od uzavření smlouvy žalobkyni zasílala, od roku 2017 šlo o informace o stavu pojistné smlouvy, kde veškeré platby, odpočty, výše možného mimořádného výběru i výše odbytného byly uvedeny. Jak vyplývá z protokolu z jednání před soudem prvního stupně ze dne 20. 8. 2024, byl při tomto jednání důkaz těmito listinami proveden, žalobkyně jejich doručení nezpochybňovala (ani je nepotvrdila – nebyla dotazována). Až při jednání odvolacího soudu s ohledem na závěry soudu prvního stupně uvedla, že doručení těchto listin žalovaná neprokázala. Nepopřela tedy jejich doručení, jen to, že k tomu nebyl proveden důkaz. Odvolací soud proto vycházel z toho, že uvedené listiny byly žalované řádně doručovány, když z obsahu spisu je zřejmé, že šlo o smlouvu z roku 2004, žalovaná o smlouvě věděla, čerpala mimořádný výběr, smlouvu vypověděla, nikdy si na nedoručení uvedených listin nestěžovala, platby za životní pojištění byly odčitatelnou položkou z daňového základu žalobkyně. Žalobkyni tak muselo být známo i to, jaká je kapitálová hodnota pojištění a všechny další údaje o odpočtech prováděných žalovanou, při pokusu o přepočet by nutně musela dojít k závěru, že na základě údajů, které jí byly poskytnuty, toho není schopna. Žalobkyně si tak mohla učinit úsudek o tom, že smlouva v tomto směru trpí nedostatky, a mohla tak pojmout pochybnosti o její platnosti a o tom, zda se žalovaná na její úkon neobohacuje. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že nároky na vrácení plnění na základě neplatné smlouvy jsou za dobu před dvěma roky před podáním žaloby dne 13. 11. 2023 promlčeny, neboť uplynula subjektivní dvouletá promlčecí doba vyplývající z ust. § 107 odst. 1 obč. zák. Žalovaná se dovolala promlčení, promlčené částky tak nelze přiznat (§ 100 odst. 1 obč. zák.).

25. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Jak správně uvedl soud prvního stupně, Nejvyšší soud ČR zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkon účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (viz např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3579/2022).

26. V posuzovaném případě ani odvolací soud žádné výjimečné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že ze strany žalované vznesením námitky promlčení došlo ke zneužití práva, neshledal. Konečně ani v odvolání na takové skutečnosti žalobkyně nepoukazuje.

27. Pokud jde o výpočet výše bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy, provádí se způsobem, vyplývajícím z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002, v daném případě tedy bezdůvodné obohacení na straně žalované činí 226 000 Kč – 67 388 Kč = 158 612 Kč.

28. To však neznamená, že by žalovaná nemohla vznést námitku promlčení ohledně jednotlivých plateb, zaplacených žalobkyní. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně a žalovanou, že žalobkyně má právo jen na vrácení částek nepromlčených, tj. zaplacených po 13. 11. 2021. Podle přehledu předepsaného a zaplaceného pojistného k datu 14. 3. 2023 od uvedeného data žalobkyně zaplatila 16 000 Kč, žalovaná žalobkyni zaplatila 17 000 Kč a úrok 3 912,33 Kč, v průvodním e-mailu ze 7. 5. 2025 výslovně uvedla, že jde o nepromlčenou část uplatněného nároku s příslušenstvím. Mezi účastníky tak vznikl spor, jaká část nároku byla zaplacena, když žalobkyně vycházela z nyní platné úpravy obsažené v § 1932 o. z.

29. Podle ust. § 1932 odst. 1 o. z., účinného od 1. 7. 2021, tj. po novele, provedené zákonem č. 192/2021 Sb., platí, že „má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí.“ Podle přechodných ustanovení obsažených v čl. II. bod 2 je rozhodné, kdy došlo k právnímu jednání. Úprava před novelou neobsahovala „a věřitel s tím souhlasí.“ Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. výslovnou úpravu neobsahoval, vycházelo se z toho, co také bylo upraveno v § 330 odst. 1 obch. zák., tj. že o tom, který závazek při nedostatečném plnění bude uhrazen, rozhoduje dlužník, teprve pokud dlužník nic neuvedl, platila úprava zákonná.

30. V posuzovaném případě absolutně neplatná smlouva byla uzavřena 30. 5. 2004, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., podle něhož bylo nutné posuzovat jak platnost smlouvy, tak bezdůvodné obohacení, ale i jeho splnění, které je součástí závazku z bezdůvodného obohacení (§ 489, § 457 o. z.). Jestliže žalovaná výslovně určila, že zaplacenou částkou hradí nepromlčenou část bezdůvodného obohacení s příslušenstvím, musel soud z její vůle vycházet. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovaná nepromlčenou část nároku včetně příslušenství uhradila, když nemohl vycházet z nyní platné úpravy a nesouhlasu žalobkyně.

31. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni nelze ani část požadované částky přiznat. Rozsudek soudu prvního stupně tak je v zamítavém výroku I ohledně částky 158 612 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 10. 9. 2024 do zaplacení věcně správný, odvolací soud ho proto podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. Žaloba byla částečně vzata zpět a řízení bylo v této části zastaveno, odvolací soud proto znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla se svým nárokem neúspěšná, neboť i v odvolacím řízení trvala na zaplacení částky 158 612 Kč, z výše uvedeného také plyne, že zastavení řízení ohledně zastavené části příslušenství z větší části zavinila (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), když žalobu nevzala zpět ohledně částky 17 000 Kč s příslušenstvím, ale ohledně části příslušenství z celé žalované částky za dobu od 24. 10. 2023 do 9. 9. 2024, ve výsledku tak žalobkyně byla úspěšná ve smyslu ust. § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. jen v nepatrné části (ohledně úroku z prodlení z částky 17 000 Kč za dobu od 24. 10. 2023 do 9. 9. 2024). Žalovaná tak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch měla jen v nepatrné části (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Před soudem prvního stupně zástupce žalované učinil 3 úkony právní služby advokáta po 7 460 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného vyjádření, účast na jednání soudu prvního stupně), k nim dle § 13 odst. 4 a. t. náleží náhrada hotových výdajů 3 x 300 Kč. V odvolacím řízení advokát žalované sepsal vyjádření k odvolání z 8. 1. 2025 a jeho doplnění z 9. 5. 2025, což odvolací soud hodnotil jako jeden úkon právní služby (oba úkony bylo možné učinit najednou), účastnil se jednání odvolacího soudu dne 21. 5. 2025 a vyhlášení rozhodnutí dne 28. 5. 2025, za což jí náleží odměna advokáta za 2,5 úkonu po 7 460 Kč a 3 náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve znění novely provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb. ve výši 3 x 450 Kč. Náklady žalované za její zastoupení advokátem tak celkem činí[Anonymizováno]52 368,80 Kč (5,5 x 7 460 + 3 x 300 + 3 x 450 = 43 280 Kč + 21 % DPH). O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení