78 C 76/2023 - 42

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Lukáškovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozená [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že je žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno]% ročně z částky [Anonymizováno] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta]

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako spotřebitel se žalovanou smlouvu o životním pojištění [hodnota], jejíž součástí byly i všeobecné pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] (dále jen „VPP“) a smluvní ujednání životního pojištění [Anonymizováno] (dále jen „SUŽP“). Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, připravená žalovanou, bez možnosti žalobkyně ovlivnit jednotlivá ujednání, s výjimkou nevyplněných polí v pojistné smlouvě, které se vztahovaly k osobním údajům a variabilním parametrům pojištění, a to zejména výše pojistné částky, výše a způsob hrazení pojistného, volba investičního portfolia a volba připojištění. Pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně s výplatou odkupného ke dni [datum], přičemž žalovaná v souvislosti se zánikem pojištění vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši [částka]. Žalobkyně potvrdila přijetí uvedené částky a žalobou se domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] včetně zákonného příslušenství, protože je dle ní pojistná smlouva je absolutně neplatná z důvodu nepřiměřených zneužívajících smluvních ujednání ve smyslu § 56 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum], (dále jen „obč. zák.“) a z důvodu neurčitosti těchto ujednání podle § 37 odst. 1 obč. zák., která nejsou oddělitelná od zbývající části pojistné smlouvy ve smyslu § 41 obč. zák. Důsledkem nepřiměřenosti smluvních ujednání je podle žalobkyně jejich absolutní neplatnost dle § 55 odst. 2 obč. zák. Zákaz nepřiměřených smluvních ujednání byl do právního řádu ČR zakotven na základě směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“). Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze, např. ve věci sp. zn. [spisová značka], které se týkalo odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], dále na rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], jakož i na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] či ve věci sp. zn. [spisová značka], když Městský soud v Praze ve skutkově i právně obdobných sporech mezi spotřebiteli a žalovanou o neplatnost smlouvy životního pojištění konstatoval, že pojistná smlouva o životním pojištění podléhá úpravě obsažené ve Směrnici, protože jde o formulářovou smlouvu, která nebyla individuálně sjednána, žalobkyně má postavení spotřebitele ve smyslu článku 2 písm. b) Směrnice a účastnice má postavení poskytovatele ve smyslu článku 2 písm. c) Směrnice. Dále konstatoval, že dopad Směrnice na projednávanou věc spočívá v tom, že jde o smluvní podmínky, které nedefinovaly jasně závazek pojistitele. Směrnice je součástí přednostně použitelného unijního práva, přestože byla implementována do české právní úpravy. Žalobkyně v souvislosti s pojistnou smlouvou uhradila žalované pojistné ve výši [částka] a v průběhu trvání pojištění učinila mimořádný výběr, na základě kterého jí žalovaná vyplatila částku [částka]. Při ukončení pojištění žalovaná žalobci dále vyplatila odkupné ve výši [částka]. Celkem žalobkyně od žalované obdržela částku [částka], nadále se domáhá vydání plnění z bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi zaplaceným pojistným a přijatým plněním z pojistné smlouvy ve výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení, která jí byla doručena prostřednictvím datové schránky dne [datum] a žalovaná v poskytnuté lhůtě [Anonymizováno] dnů výzvě nevyhověla. První den prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení je podle žalobkyně [datum], tudíž žalobkyně dne [datum] zaslala žalované předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, která byla žalované doručena prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Žalovaná nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum] odmítla jako neodůvodněný.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout s odůvodněním, že pojistná smlouva byla uzavřena zcela platně a zcela v souladu se zákonem účinným v době jejího uzavření. Veškerá plnění učiněná podle pojistné smlouvy byla učiněna po právu, v souladu s pojistnou smlouvou. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, když jí tvrzené provedené platby na pojistnou smlouvu ničím nedokládá a nespecifikuje, kdy měly být jednotlivé platby žalobkyní provedeny a v jaké výši. Přehled plateb pojistného předložený žalobkyní, byl této poskytnut žalovanou v návaznosti na její žádost a není dokladem o provedení plateb. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že nárok žalobkyně je z velké části promlčen, když pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti starého občanského zákoníku. Již při uzavření měla žalobkyně k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy, kterou nyní tvrdí, a měla tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti a domáhat se vydání údajného bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dovozuje neoprávněné snižování kapitálové hodnoty pojištění a tedy i vznik údajného bezdůvodného obohacení pouze z textu pojistné smlouvy a s absencí informací o nákladové a poplatkové struktuře pojištění, avšak byla se způsobem nakládání s pojistným a stanovením odkupného prokazatelně seznámen nejpozději v okamžik uzavření pojistné smlouvy, a to převzetím seznámením se se všeobecnými pojistnými podmínkami a doplňkovými pojistnými podmínkami. Převzetí a seznámení se s VPP a DPP žalobkyně potvrdila podpisem prohlášení, že „jako pojistník potvrzuji, že jsem při uzavření pojistné smlouvy převzala smluvní ujednání pro sjednaná pojištění a Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění schválené MF ČR pod č. j. [č. účtu], všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, schválené MF ČR pod č. j. [č. účtu], všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti schválené představenstvem [právnická osoba]. dne [datum] a všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici schválené představenstvem [právnická osoba]. dne [datum]. Podle bodu [Anonymizováno] je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a o rizikové pojistné za další sjednaná pojištění. Podle bodu [Anonymizováno] pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Podle bodu [Anonymizováno], pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad.“ Podle bodu [Anonymizováno], pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené běžné pojistné. Z výše uvedených bodů DPP je pak zjevné, že žalovaná je oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle našich pojistně technických zásad, a započítat inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Podle článku [Anonymizováno]. je pak žalovaná oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Žalobkyně neplatnost pojistné smlouvy dovozuje výhradně z jejího textu, se kterým byla seznámena nejpozději v den podpisu pojistné smlouvy. Neplatnost tvrzenou žalobkyní nezaložila žádná další skutková okolnost. Žalobkyně se o údajném bezdůvodném obohacení mohla dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavírání pojistné smlouvy měla k dispozici veškeré informace, ze kterých nyní dovozuje neplatnost pojistné smlouvy, tj. byla seznámena se zněním všech ujednání pojistné smlouvy, která nyní označuje za neurčitá/zneužívající. Nejvyšší soud v konstantní judikatuře dovodil, že pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je získal. Vzhledem k předmětu řízení a tvrzení žalobkyně jsou rozhodné ty skutečnosti, které zakládání údajnou neplatnost pojistné smlouvy. Vědomostí se pak nerozumí znalost právní kvalifikace, ale pouze znalost skutkových okolností, z nichž lze neplatnost pojistné smlouvy, a tedy odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě tvrzené absolutní neplatnosti smlouvy, kdy tato neplatnost je viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] apod., dovozována již ze samotného textu smluvních ujednání, musí být skutkové okolnosti oprávněnému známy již v okamžiku uzavírání takové smlouvy. K čemuž se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], že „nejde tedy o to, že by stěžovatel měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, že aby vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku.“ Skutečnou vědomost spouštějící běh subjektivní promlčecí lhůty tak dle nálezu značí právě pochybnost o správnosti smlouvy. Tuto pochybnost podle žalované žalobkyně musela nabýt nejpozději právě při seznámení se s textem pojistné smlouvy, neboť z textu pojistné smlouvy je zjevné a není pochyb o tom, že rizikové pojistné a náklady a poplatky spojené s pojistnou smlouvou mají být z hrazeného pojistného strhávány a v jaké výši. Přímo z textu smlouvy bylo žalobkyni jasné, že jí na jejím základě vzniká povinnost hradit rizikové pojistné a poplatky, ale v souladu s jejími žalobními tvrzeními vlastně neví, v jaké výši. Právě tato nejistota je tou pochybností, která v souladu s právními závěry Ústavního soudu spouští běh subjektivní promlčecí lhůty. Žalobkyně byla o konkrétní výši, a tedy způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informována po celou dobu trvání pojistného vztahu. Pokud žalobkyně tvrdí neoprávněné strhávání částek rizikového pojistného a částek nákladů a poplatků ze strany žalované, pak žalovaná uvedla, že o konkrétní výši kapitálové hodnoty, která slouží k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného, byla každoročně informována prostřednictvím výročních dopisů, přičemž první výroční dopis byl již ze dne [datum]. Od roku [Anonymizováno] byly žalobkyni namísto původních výročních dopisů zasílány informace k pojistné smlouvě, která kromě stavu kapitálové hodnoty vždy obsahovaly i podrobný rozpis jednotlivých složek kapitálové hodnoty, včetně konkrétních částek strženého rizikového pojistného a nákladů za daný pojistný rok a vyčíslení aktuální výše odkupného. Všechny výše uvedené skutečnosti prokazují vědomost žalobkyně o způsobu nakládání s pojistným a strhávání nákladů, poplatků a rizikového pojistného od částky uhrazeného pojistného již ode dne uzavření pojistné smlouvy. Žalovaná v souladu s uvedenou ustálenou judikaturou trvala na tom, že promlčecí lhůta pro vydání údajného bezdůvodného obohacení plyne již ode dne uzavření pojistné smlouvy, resp. seznámení se s DPP a následně od každé jednotlivé platby pojistného. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak z velké části promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 obč. zák. Žaloba byla podána až dne [datum]. Promlčená jsou tedy veškerá plnění uhrazená přede dnem [datum] viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ústavní stížnost proti němu podaná byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Z uvedeného důvodu žalobkyně nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení. Žalobkyně podala žalobu dne [datum], promlčená jsou proto dle § 107 odst. 1 obč. zák. plnění provedená přede dnem [datum]. Žalovaná proto uplatnila námitku započtení tak, že započítala pohledávku ve výši [částka] původně poskytnutou jako výplata celkové částky při ukončení životního pojištění a pohledávku ve výši [částka] původně poskytnutou jako mimořádný výběr dne [datum], a to proti pohledávkám žalobkyně na vydání údajného bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného v období od [datum] do poslední platby pojistného. S ohledem na nedoložení údajného bezdůvodného obohacení žalobkyní nebylo možné podle žalované nepromlčenou částku jednoznačně určit. Dle interních záznamů žalované by se však mělo jednat maximálně o částku [částka]. Nepromlčené pohledávky žalované jsou tudíž vyšší než nepromlčené pohledávky žalobce, a žalobkyně proto nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení.

3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul jednak z pojistné smlouvy ze dne [datum] ve spojení se smluvními ujednáními [Anonymizováno], všeobecnými pojistnými podmínkami [Anonymizováno], dopisu žalované „Zánik pojištění s výplatnou odbytného“ ze dne [datum], že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako spotřebitel se žalovanou smlouvu o životním pojištění [hodnota], jejíž součástí se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] a smluvní ujednání životního pojištění [Anonymizováno]. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, připravená žalovanou, bez možnosti žalobkyně ovlivnit jednotlivá ujednání, s výjimkou nevyplněných polí v pojistné smlouvě, které se vztahovaly k osobním údajům a variabilním parametrům pojištění, zejména výše pojistné částky, výše a způsob hrazení pojistného, volba investičního portfolia a volba připojištění. Pojištění zaniklo výpovědí žalobkyně s výplatou odkupného ke dni [datum]. V souvislosti se zánikem pojištění vyplatila žalovaná žalobkyni pojistné plnění ve výši [částka], což žalobkyně potvrdila a žalovaná nesporovala.

4. Jak soud zjistil z pojistné smlouvy a smluvních ujednání životního pojištění a ze smluvních ujednání životního pojištění citovaných shora, že pojistná smlouva obsahuje ve smluvních ujednáních životního pojištění [Anonymizováno] ustanovení upravující Rizikové pojistné článek [Anonymizováno], pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a o rizikové pojistné za další sjednaná pojištění. Článek [Anonymizováno], rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a rizikové pojistné za další sjednaná pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného, b) Počáteční a správní poplatky Článek [Anonymizováno], pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad, c) Inkasní poplatky Článek [Anonymizováno], pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené běžné pojistné, d) poplatky za mimořádné úkony Článek [Anonymizováno], pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v přehledu poplatků. Výši poplatků určuje pojistitel v přehledu poplatků přístupném na obchodních místech pojistitele. Ve vztahu k úhradě nákladů a poplatků článek [Anonymizováno] stanoví, úhrada nákladů a poplatků se provádí započtením vzájemných pohledávek. Není-li započtení možno provést, je splatná předem.

5. Jak soud zjistil z Přehledu zaplaceného pojistného k datu [datum], z Potvrzení o mimořádném výběru ze dne [datum], z dopisu žalované žalobkyni označenému „Zánik pojištění s výplatou odbytného“ ze dne [datum], že žalobkyně uhradila v souvislosti s pojistnou smlouvou žalované pojistné ve výši [částka], zároveň v průběhu trvání pojištění učinila mimořádný výběr, na základě kterého jí žalovaná vyplatila částku [částka]. Při ukončení pojištění žalovaná žalobkyni dále vyplatila odkupné ve výši [částka]. Celkem žalobkyně od žalované obdržela částku [částka]. Žalobkyně se žalobou domáhala práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi zaplaceným pojistným a přijatým plněním z pojistné smlouvy ve výši [částka].

6. Jak soud zjistil z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], z reakce žalované ze dne [datum], z předžalobní výzvy ze dne [datum], z reakce žalované ze dne [datum], že žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení. Uvedená výzva byla žalované doručena prostřednictvím datové schránky dne [datum] a žalovaná v poskytnuté lhůtě [Anonymizováno] dnů výzvě nevyhověla žalobkyni. První den prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení je tak [datum], proto žalobkyně zaslala dne [datum] žalované předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, která byla žalované doručena prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Žalovaná nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum] odmítla jako neodůvodněný.

7. Po právní stránce soud vycházel jednak z ustanovení § 6 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), podle kterého je povinností každého jednat v právním styku poctivě. Z § 4 o. z. a § 3030 o. z. plyne zákonná domněnka, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Z definice průměrného spotřebitele plyne, že tento institut neslouží k bezmezné ochraně spotřebitele, ale naopak chrání jen spotřebitele uvědomělého a dostatečně pečlivého ke správě svých vlastních věcí viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Dále soud postupoval podle ustanovení § 66 odst. 2 písm. f) zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, které ukládá povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. Podle § 3 písm. x) cit. zák. je odkupné definováno jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Podle článku [Anonymizováno]) výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad, a dle článku [Anonymizováno] se odkupné určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění. Okamžik zániku pojištění je dle článku [Anonymizováno] vázán na výplatu odkupného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadáni příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu. Dále soud vycházel z ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák., podle kterého se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 cit. ust. se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Soud dále postupoval podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém uvedl, že subjektivní promlčecí doba běží od uzavření pojistné smlouvy a každé jednotlivé dílčí plnění se promlčuje v uvedené subjektivní promlčecí době. Přičemž v konkrétním případě skutkové okolnosti, nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednaných pojistných smluv spočívající v textu smluvních ujednání musely být žalobkyni známy již v okamžiku jejich uzavření. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo potvrzeno usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost proti výše uvedenému usnesení Nejvyššího soudu. Podle platné judikatury Nejvyššího soudu pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby není významné, zda má oprávněný takové právní znalosti, aby byl subjektivně schopen posoudit skutkové okolnosti a zjistit, že smlouva, podle níž plnil, je neplatná. Soud dále postupoval podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dále ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] a ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. Dále soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], podle kterého uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty. Navíc podle Nejvyššího soudu rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat jen z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku.

8. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je z velké části promlčen a vznesla námitku promlčení celého uplatněného nároku, když pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti SOZ. Již při uzavření měla žalobkyně k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohla dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy, kterou nyní tvrdí, a měla tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti a domáhat se vydání údajného bezdůvodného obohacení. Podle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dovozovala neoprávněné snižování kapitálové hodnoty pojištění a tedy i vznik údajného bezdůvodného obohacení pouze z textu pojistné smlouvy a s absencí informací o nákladové a poplatkové struktuře pojištění, ačkoliv byla žalobkyně se způsobem nakládání s pojistným a stanovením odkupného prokazatelně seznámena nejpozději v okamžiku uzavření pojistné smlouvy převzetím seznámením se se všeobecnými pojistnými podmínkami a doplňkovými pojistnými podmínkami. Jak vyplynulo z dokazování pojistnou smlouvou č. [hodnota], ze smluvních ujednání životního pojištění [Anonymizováno], ze Všeobecných pojistných podmínek verze [Anonymizováno], z Převzetí a seznámení se s VPP a DPP, že žalobkyně potvrdila podpisem prohlášení, že „jako pojistník potvrzuji, že jsem při uzavření pojistné smlouvy převzala smluvní ujednání pro sjednaná pojištění a Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění schválené MF ČR pod č. j. [č. účtu], všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, schválené MF ČR pod č. j. [č. účtu], všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti schválené představenstvem [právnická osoba]. dne [datum] a všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici schválené představenstvem [právnická osoba]. dne [datum]. Z bodu [Anonymizováno] jasně pro žalobkyni vyplývalo, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a o rizikové pojistné za další sjednaná pojištění. Dále podle bodu [Anonymizováno], že rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Dále podle bodu [Anonymizováno], že pojistitel byl oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad. Podle bodu [Anonymizováno], že pojistitel byl oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené běžné pojistné. Z výše uvedených bodů DPP pak bylo zjevné, že žalovaná byla oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle našich pojistně technických zásad, a započítat inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Podle článku [Anonymizováno]. byla žalovaná oprávněna od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Žalobkyně dovozovala neplatnost pojistné smlouvy výhradně z jejího textu, se kterým byla seznámena nejpozději v den podpisu pojistné smlouvy. Neplatnost tvrzenou žalobkyní nezaložila žádná další skutková okolnost, tudíž žalobkyně se o údajném bezdůvodném obohacení mohla dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavírání pojistné smlouvy měla k dispozici veškeré informace, ze kterých nyní dovozuje neplatnost pojistné smlouvy, tj. byla seznámena se zněním všech ujednání pojistné smlouvy, která nyní označuje za neurčitá a zneužívající. Soud v dané souvislosti vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je získal. Vzhledem k předmětu řízení a tvrzení žalobkyně jsou rozhodné ty skutečnosti, které zakládání údajnou neplatnost pojistné smlouvy. Vědomostí se pak nerozumí znalost právní kvalifikace, ale pouze znalost skutkových okolností, z nichž lze neplatnost Pojistné smlouvy, a tedy odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Současně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě tvrzené absolutní neplatnosti smlouvy, kdy tato neplatnost je dovozována již ze samotného textu smluvních ujednání, musí být skutkové okolnosti oprávněnému známy již v okamžiku uzavírání takové smlouvy. Navíc v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], tento uvedl, že nejde tedy o to, že by stěžovatel měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, že aby vůbec věděl, ať právně či laicky, že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku. Skutečnou vědomost spouštějící běh subjektivní promlčecí lhůty tak podle nálezu značí právě pochybnost o „správnosti“ smlouvy. Uvedenou pochybnost podle názoru soudu musela žalobkyně nabýt nejpozději právě při seznámení se s textem pojistné smlouvy, neboť z něho je zjevné a není pochyb o tom, že rizikové pojistné a náklady a poplatky spojené s pojistnou smlouvou mají být z hrazeného pojistného strhávány a v jaké výši, tudíž přímo z textu smlouvy bylo žalobkyni jasné, že jí na jejím základě vzniká povinnost hradit rizikové pojistné a poplatky, ale v souladu s jeho žalobními tvrzeními vlastně neví, v jaké výši. Právě tato nejistota je tou pochybností, která v souladu s právními závěry Ústavního soudu spouští běh subjektivní promlčecí lhůty. Navíc byla žalobkyně o konkrétní výši, tudíž o způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informována po celou dobu trvání pojistného vztahu. Pokud žalobkyně tvrdí neoprávněné strhávání částek rizikového pojistného a částek nákladů a poplatků ze strany žalované, pak o konkrétní výši kapitálové hodnoty, která slouží k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného, byla žalobkyně každoročně informována prostřednictvím výročních dopisů, jak vyplynulo z dokazování výročními dopisy z let [Anonymizováno], přičemž první výroční dopis byl již ze dne [datum]. Od roku [Anonymizováno] byly žalobkyni namísto původních výročních dopisů zasílány informace k pojistné smlouvě k pojistné smlouvě č. [hodnota], a to ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], která kromě stavu kapitálové hodnoty vždy obsahovaly i podrobný rozpis jednotlivých složek kapitálové hodnoty, včetně konkrétních částek strženého rizikového pojistného a nákladů za daný pojistný rok a vyčíslení aktuální výše odkupného. Ze shora uvedeného prokázaného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně o způsobu nakládání s pojistným a strhávání nákladů, poplatků a rizikového pojistného od částky uhrazeného pojistného věděla již ode dne uzavření pojistné smlouvy, tudíž promlčecí lhůta pro vydání údajného bezdůvodného obohacení plyne již ode dne uzavření pojistné smlouvy, resp. seznámení se s DPP a následně od každé jednotlivé platby pojistného. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak z velké části promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 obč. zák., neboť žaloba byla podána až dne [datum]. Promlčená jsou veškerá plnění uhrazená přede dnem [datum]. Soud přihlédl k žalovanou vznesené námitce promlčení z důvodu hospodárnosti řízení se zřetelem k platné judikatuře Nejvyššího soudu dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozsudkem Nejvyššího soudu byl dále potvrzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], když vzala za prokázané, že jsou nároky žalobkyně promlčeny ve vztahu k pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním požadavku u nadepsaného soudu. Soud hodnotil smlouvu jako platnou. Soud dospěl k závěru, že pojistné zaplacené přede dnem [datum] je promlčeno, tudíž je třeba vypořádat pouze pojistné zaplacené po uvedeném datu, protože však žalovaná v rámci vzájemného vztahu žalobkyni rovněž plnila, bylo třeba plnění obou účastnic vzájemně započíst. Nároky smluvních stran, které si navzájem plnily, se posuzují každý samostatně, tedy první vrací druhému a druhý vrací prvnímu, tudíž i otázka promlčení se musí posuzovat individuálně ve vztahu k nároku žalobce a žalované. Ustanovení § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. stanoví, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčuje za dva roky, resp. tři roky u objektivní promlčecí doby. Výjimky z promlčení stanoví § 100 odst. 2 a 3 obč. zák., které se ovšem na tento případ nevztahují. Soud postupoval podle § 457 obč. zák. potvrzuje i § 107 odst. 3 obč. zák. a judikatury Nejvyššího soudu ČR v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle které podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák. Při aplikaci promlčecí doby soudem podle § 107 odst. 1 obč. zák. je částka vyplacená žalovanou vyšší než částka zaplacená žalobkyní, proto žalobkyně nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení, když žalobkyně podala žalobu dne [datum]. Promlčená jsou podle § 107 odst. 1 obč. zák. plnění provedená přede dnem [datum]. Soud z důvodu hospodárnosti řízení zohlednil žalovanou včas a řádně vznesenou jednak námitku promlčení, jež hodnotil zcela v souladu s dobrými mravy, jednak námitku započtení se zřetelem k obsahu důkazu Sdělením o zániku pojistné smlouvy ze dne [datum], žádosti o mimořádný výběr, potvrzení mimořádného výběru ze dne [datum], přehledu zaplaceného pojistného ke dni [datum] ohledně částky [částka], jež byla žalobkyni vyplacena jako výplata celkové částky při ukončení životního pojištění a částku [částka] poskytnutou žalobkyni jako mimořádný výběr dne [datum] proti pohledávkám žalobkyně na vydání údajného bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného v období od [datum] do poslední platby pojistného. S ohledem na nedoložení údajného bezdůvodného obohacení ze strany žalobce nelze nepromlčenou částku jednoznačně určit. Podle interních záznamů žalované by se však mělo jednat maximálně o částku [částka]. Nepromlčené pohledávky žalované jsou tudíž vyšší než nepromlčené pohledávky žalobkyně, a žalobkyně nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení.

9. Soud postupoval se zřetelem k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž byl vydán v obdobné věci, jenž se týkal pojistné smlouvy žalované, ve kterém soud uzavřel, že sankce neplatnosti právního úkonu podle § 37 odst. 1 obč. zák. se váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, a neurčitost tohoto obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel uvedených v § 35 odst. 2 obč. zák. výkladem projevu vůle lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze však jím doplňovat údaje, jež právní úkon neobsahuje. Požadavek jasnosti a srozumitelnosti ujednání (článek 4 odst. 2 a článek 5 směrnice) se liší od požadavku určitosti právního úkonu. Je proto třeba odlišit soudní přezkum naplnění (obecných) požadavků na platnost právního úkonu (smlouvy), typicky právě z hlediska jeho určitosti, která představuje kvalitu jeho obsahu (jednajícím se nepodařilo jednoznačným způsobem stanovit obsah vůle, přičemž tuto se nepodařilo překlenout ani za použití výkladových pravidel), od obsahové kontroly ujednání ve smlouvě (testu přiměřenosti) - tedy zda konkrétní (platná) ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry (přiměřenosti) znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy (podle stávající úpravy občanského zákoníku jde o zdánlivé právní jednání), možnost zkoumání jeho přiměřenosti neumožňuje. Pokud žalobkyně poukazovala, že v daných ujednáních pojistné smlouvy zcela chybí nějaká podstatná informace, pak se zcela zjevně jedná o nedostatek projevu vůle spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tj. o vadu neurčitosti dle § 37 odst. 1 obč. zák., nikoliv o vadu nepřiměřenosti dle § 56 obč. zák., natož o neplatnost přímo dle Směrnice, která není přímo vykonatelným právním předpisem.

10. Soud vyšel z prokázané skutečnosti, že před uzavřením pojistné smlouvy žalobkyně převzala plné znění pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné VPP a DPP. Uvedené skutečnosti, což vyplynulo mimo jiné z výslovného prohlášení žalobkyně učiněné v pojistné smlouvě, že kterého vyplynulo, že žalovaná předložila žalobkyni všechny nezbytné dokumenty. Žalobkyně až do podání žaloby po dobu [Anonymizováno] let od uzavření pojistné smlouvy, nijak neprojevila jakýkoli nesouhlas s obsahem pojistné smlouvy a k zániku pojištění došlo až uplynutím pojistné doby. Soud přitom vzal na zřetel rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že skutečnost, že pojistná smlouva vyjmenovává dokumenty a listiny, které výslovně činí svou součástí, totiž neznamená, že by vedle těchto ve smlouvě vyjmenovaných dokumentů a listin nemohly být její součástí též další dokumenty a listiny, a to v rozsahu, ve kterém na ně smlouva odkazuje. Z uvedeného je patrné, že obsah pojistné smlouvy nemusí být nutně uveden pouze v pojistné smlouvě, nýbrž může vyplývat i z dalších dílčích dokumentů. V daném případě se zřetelem k platné judikatuře citované shora dotčená ujednání nezakládají jakoukoliv nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a že by se tedy mělo jednat o zneužívající ujednání ať už ve smyslu starého občanského zákoníku či ve smyslu Směrnice. Žalobkyně navíc neunesla břemeno tvrzení a důkazní, v čem by uvedená nerovnováha měla spočívat, či jak se tato nerovnováha projevila v pojistném vztahu. Žalovaná plnila své povinnosti z pojistné smlouvy [Anonymizováno] let, avšak žalobkyně nechce nést náklady spojené s pojistnou smlouvou, na základě které jí bylo po dobu [Anonymizováno] let, tedy po celou sjednanou dobu pojištění, poskytováno pojistné krytí, ačkoliv pojistná smlouva je smlouvou úplatnou a úplata byla v pojistné smlouvě platně sjednána. Ve Směrnici citované shora žalobkyní je navíc demonstrativní výčet podmínek, které jsou typicky považovány za nepřiměřené, a který je přílohou Směrnice. V uvedeném výčtu je jako nepřiměřené uvedeno např. ujednání, které zavazuje pouze spotřebitele, nikoliv poskytovatele služby a splnění případných povinností je tak ponecháno čistě jako jeho vlastní vůli, možnost poskytovatele jednostranně a bezdůvodně měnit podmínky smlouvy či závazek spotřebitele ke splnění všech povinností, bez ohledu na to, zda poskytovatel své povinnosti také splní. Žalobkyní uvedená dotčená ustanovení nesplňují kritéria zneužívajících ustanovení podle Směrnice, dokonce se svým obsahem nepřibližují k podmínkám uvedeným v demonstrativním výčtu Směrnice. Tento výčet směřuje k ujednáním, která jednoznačně spotřebitele omezují na jeho právech a na jeho úkor zvýhodňují poskytovatele. Dotčená ustanovení však pouze stanoví způsoby nakládání s pojistným, avšak nijak žalobkyni, jako pojistníka na jeho právech neomezují. Uvedený demonstrativní výčet je obdobně ke Směrnici uveden v § 56 odst. 3 obč. zák. a je tedy zřejmé, že dotčená ustanovení nepředstavují ani porušení starého občanského zákoníku, za jehož účinnosti byla předmětná pojistná smlouva uzavřena, natož Směrnice, která není přímo závazným právním předpisem. Dotčená ujednání mají dopad a upravují formování kapitálové hodnoty pojištění a tedy i pojistné plnění. Dotčená ujednání označená žalobkyní totiž upravují částku pojistného, které však představuje samotný předmět plnění, a počáteční a správní náklady za poskytování služeb pojistitele, tedy za správu pojištění a investování části pojistného určeného na investiční část pojištění. Tyto náklady, pro jejichž údajnou neurčitost má být pojistná smlouva neplatná, však představují právě cenu plnění pojistitele spočívající ho v poskytování investičního životního pojištění, které bylo ujednáno pojistnou smlouvou. Pojistné plnění pak pro žalobkyni, jakožto pojistníka, představuje vlastně hlavní předmět pojistné smlouvy. Podle preambule Směrnice platí, že se posouzení nepřiměřeného charakteru nesmí týkat podmínek, které popisují hlavní předmět smlouvy. Stejně tak uvedené pravidlo vyjadřuje i čl. 4 odst. 2 Směrnice, který stanoví, že posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, přičemž uvedené pravidlo bylo promítnuto i do § 56 odst. 2 obč. zák., podle kterého platí, že ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Žalobkyní tvrzené nedostatky navíc nevyplývají ani z jakéhokoliv ustanovení, které by bylo pro spotřebitele neuchopitelné či mu bylo skryto, proto nemohou být naplněny ani další znaky generální klauzule, tedy újma spotřebitele a rozpor s dobrou vírou (jinými slovy nepřiměřenost ujednání). Už vůbec se pak nemůže jednat o porušení samotné Směrnice, která není přímo závazným právním předpisem. Přísné posouzení otázky počátku běhu promlčení ze strany SDEU je přitom specificky navázáno na závažný charakter porušení prospotřebitelských předpisů ze strany finanční instituce, konkrétně porušení Směrnice. K takovému porušení však v předmětné věci prokazatelně nedošlo. Úprava nepřípustnosti ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, se tedy v souladu s uvedeným ustanovením na předmět plnění smlouvy a cenu plnění nevztahuje. Žalobkyní namítanou neplatnost pojistné smlouvy pak nelze dne § 56 obč. zák. jakkoliv dovodit, když se toto ustanovení na žalobkyní dotčená ujednání vůbec nevztahuje, když uvedený závěr potvrdil Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozsudku, když uzavřel, že nemá pochybnosti o správnosti úvahy odvolacího soudu, který ze zjištění, že pojistné plnění bylo vázáno přímo na kapitálovou hodnotu pojištění, jejíž výše se měla odvozovat od (nesjednané) výše počátečních a správních nákladů, a že nebyla sjednána výše rizikového pojistného, dovodil, že jde o ustanovení, jež tvoří součást mechanismu, jímž je vymezeno pojistné plnění, jež je výslovně z posouzení přiměřenosti vyloučeno, jak vyplývá z textu odůvodnění směrnice. Argumentace dovolatele, že dopad absentujících ujednání (snižování kapitálové hodnoty o počáteční, správní a inkasní náklady a rizikové pojistné) na pojistné plnění, z nich (z těchto ujednání) nečiní hlavní předmět smlouvy, se míjí se zjištěními, jež soudy učinily z obsahu uzavřené smlouvy a jejích příloh. Jakákoli směrnice není přímo vykonatelná v členském státě a je nutné, aby ji každý členský stát náležitě implementoval do vnitrostátního práva, ať už formou novelizace právních předpisů či vtělení směrnice do textu zákona. Ustanovení § 107 odst. 2 obč. zák. nebylo na základě Směrnice nikdy změněno, a bylo zrušeno až zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Na základě ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se režim promlčení práv na bezdůvodné obohacení řídí občanským zákoníkem, a tedy i ustanovením § 107 obč. zák. Jinými slovy pro potřeby tohoto řízení je § 107 obč. zák. stále součástí českého právního řádu a nelze jej bez dalšího ignorovat. I pokud by § 107 obč. zák. měl být v kontextu Směrnice v rozporu s unijním právem, stále je na rozdíl od Směrnice pro soud závazný a aplikovatelný. Případné vady implementace směrnice je nutné řešit na úrovni členských států, nikoli výkladem zákona, jak se snaží tvrdit žalobkyně, když ani žádná metodika ministerstva či jiného orgánu výkonné moci není relevantním právním předpisem a soud se jí ani nemůže řídit či ji upřednostnit před dikcí zákona. Dotčená ujednání pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Pokud šlo o posouzení, zda se jedná či nejedná o zneužívající ujednání, má dopad na posouzení námitky promlčení. Pokud šlo o žalobkyní uváděné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie [Anonymizováno], pak jej nelze na pojistnou smlouvu aplikovat, když promlčení ve spotřebitelských vztazích, a to právě i v případě, kdy směřuje proti spotřebitelům, není a priori závadné. Důvod, pro který SDEU v rozhodnutí rozhodl, že aplikace uvedené promlčecí lhůty, která měla běžet ode dne vzniku bezdůvodného obohacení, je v konkrétním případě v rozporu se zásadou efektivity, spočívá v závažnosti defektu smlouvy. Tímto porušením je pak porušení evropských pravidel týkajících se nepřiměřených podmínek, resp. zneužívajících ustanovení, popřípadě pravidel stanovených na ochranu dlužníků ze spotřebitelských úvěrových smluv vyplývajících z evropských předpisů. V takových věcech je soudy poskytována spotřebitelům zvýšená ochrana, neboť se tím předchází většímu společenskému problému, kdy je spotřebitel mnohdy tíživými okolnostmi přinucen uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, kterou však není schopen dodržet, neboť z důvodu špatné finanční situace na výhodnější produkt nedosáhne a pokud by mu zvýšená ochrana nebyla poskytnuta, mohl by se dostat do dluhové pasti. V předmětné věci, však nelze dovodit, že by spotřebitel byl špatnou finanční situací přinucen tíživými okolnostmi smlouvu uzavřít. Spotřebitel se v takovém případě naopak dobrovolně rozhodl své volné finanční prostředky, investovat do jím zvoleného produktu, který je nazván jako investiční. Na danou věc je tak třeba plně aplikovat koncept průměrného spotřebitele a pouze vnitrostátní právní úpravu, jak to učinily soudy nižších stupňů. Stejný závěr zaujal i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] který v tomto svém rozhodnutí vydaném v téměř totožné věci uvedl, že z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu, proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat. Ani podle Ústavního soudu nelze závěry rozhodnutí SDEU na danou věc aplikovat. Současně i odkaz žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze je tedy nepřípadný, neboť tato rozhodnutí byla fakticky Ústavním soudem vyvrácena a překonána, když aplikaci Rozhodnutí SDEU v obdobných věcech odmítl. Nadto byla uvedená rozhodnutí vydána v řízení o žalobách podle části V. o.s.ř., nikoliv o žalobách na plnění, jež je předmětem tohoto řízení.

53. Ustanovení, porušující evropská pravidla na úkor dlužníka pak smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž posouzení bylo předmětem rozhodnutí SDEU, skutečně obsahovala. Smlouva o spotřebitelském úvěru totiž stanovila, že společnost [Anonymizováno] byla oprávněna již od prvního dne smluvního vztahu vybírat poplatky ve výši [Anonymizováno] za to, že spotřebitel bude mít v budoucnu možnost dosáhnout odkladu splácení úvěru. Toto ustanovení tedy umožňovalo uvěrové společnosti vybrat poplatek za odklad splácení úvěru ještě dříve, než spotřebitel o odklad splácení úvěru požádal, a dokonce bez ohledu na to, zda splácení úvěru bylo vůbec někdy odloženo. Úvěrová společnost tak byla oprávněna vybrat poplatek předem a fakticky jej strhávala z částky čerpaného úvěru bez ohledu na to, zda situace, za kterou byl poplatek vybírán, skutečně nastane. Takové ustanovení skutečně bezdůvodně zvýhodňovalo úvěrovou společnost na úkor spotřebitele. Pojistná smlouvy však žádné obdobné ustanovení neobsahuje. Pokud žalobkyně tvrdila, že některá ujednání v pojistné smlouvě jsou neurčitá, respektive není z nich zřejmá konkrétní výše plateb, nejedná se rozpor se Směrnicí, resp. s jejím provedením v § 55 a 56 obč. zák., nýbrž o důsledky řešené obecnou úpravou v § 37 obč. zák., jak potvrdil i Nejvyšší soud. Žalobce dovozuje neplatnost pojistné smlouvy pouze z jejího textu. Obecné soudy proto opakovaně a správně dovodily, že v takovém případě se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák., přičemž uvedené ustanovení § 107 obč. zák. se nadále vztahuje na vztahy z pojistné smlouvy a má-li být v rozporu s unijním právem, popírá tento závěr aplikaci vnitrostátního práva členského státu na jeho území.

11. Pokud šlo o určitost dotčených ujednání v pojistné smlouvě s odkazem na § 37 odst. 1 obč. zák., resp. zda z nich vyplývá zřejmá výše rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů či nákladů za mimořádné úkony, pak soud vyšel z prokázaného skutkového stavu, že žalovaná poskytovala žalobkyni jasně definovanou službu, plnění, přičemž byla ujednána výplata pojistné částky při smrti pojištěného. Za což žalované náleží úplata. Tržně obvyklou výši úplaty za pojištění smrti lze při vynaložení relativně malého úsilí snadno zjistit. Žalovaná v tomto případě poskytovala sjednané pojistné krytí, které má zcela zřejmě svoji tržně obvyklou hodnotu, kterou lze celkem snadno vyčíslit a odvodit jednoduchými výpočty (popsanými v každé základní učebnici pojistné matematiky) a z veřejně dostupných zdrojů (např. úmrtnostní tabulky publikované [právnická osoba]) jako součin míry úmrtnosti v daném věku a plnění v tomto věku, zanedbáváme-li pojistnou anti-selekci, se kterou musí [Anonymizováno] pracovat. Protože se úmrtnostní míry v čase mění, nelze konkrétní výši rizikového pojistného dopředu při sjednání pojistné smlouvy vyčíslit jednou konkrétní přesnou částkou pojistného, ani konkrétním vektorem přesných numerických hodnot pojistného. Tudíž přesné vyčíslení rizikového pojistného pro případ smrti není povinnou součástí pojistné smlouvy, když takováto povinnost nevyplývá z žádného v době uzavření pojistných smluv účinného právního předpisu.

12. Soud vzal za prokázané z provedeného dokazování, že pojistné smlouvy byly sjednány platně a účinně, když ujednání o rizikovém pojistném je od zbytku pojistných smluv oddělitelné podle platné judikatury Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud konstatoval, že neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové nikoliv reálné neoddělitelnosti; podle zásady favor negotii je pak třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Povinnou náležitostí smlouvy podle § 4 odst. 1 písm. e) ZPS je pouze výše pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové. Právní předpisy nepožadují výslovné ujednání smluvních stran o výši rizikového pojistného pro případ smrti.

13. Pokud šlo o nemravnost námitky promlčení, vycházel soud z rozhodovací praxe senátu [Anonymizováno] Městského soudu v Praze, který je příslušný k rozhodování o odvolání ve věcech řízení podle části V. o.s.ř., konkrétně na rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], kde se Městský soud s rozporem námitky promlčení s dobrými mravy vypořádal v bodě [Anonymizováno]. Stejně tak v dalších rozsudcích, na něž navazovala rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, tj. ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], jež byla potvrzena Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a i Ústavním soudem pod sp. zn. [Anonymizováno], nebo ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], jež byla potvrzena Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a i Ústavním soudem ve věci vedené pod sp. zn. [Anonymizováno]. Stejné vychází z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR v rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém soud uvedl, že „uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty.“ Dále Nejvyšší soud upozornil, že „rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku.“ Znamená to tedy, že soud může dojít k závěru o nemravnosti námitky promlčení jen na základě skutečností, které nastaly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se účastník vznesením námitky promlčení brání. Navíc výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu bylo následně potvrzeno i Ústavní soudem, který se zabýval ústavní stížností podanou proti výše uvedenému usnesení. Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] konstatoval, že „stěžovatel se v tomto případě nemůže smířit s výsledkem řízení pro něj nepříznivým, zejména se závěry soudů o promlčení uplatněného práva. Ústavní soud neshledal na závěrech obecných soudů nic ústavně nekonformního, co by jej opravňovalo zasahovat do precizně odůvodněných napadených rozhodnutí, která navíc navazovala na rozhodnutí předchozí, takže je zřejmé, že se soudy zabývaly věcí pečlivě a podrobně. To, že rozhodly v neprospěch stěžovatele, neznamená, že by měl Ústavní soud začít plnit roli čtvrté přezkumné instance v rámci obecné justice, byť by měl na výklad podústavního práva názor jiný než obecné soudy, které vysvětlily, proč v tomto případě začala promlčecí doba běžet již v roce [Anonymizováno], proč nejde na straně vedlejší účastnice o úmyslné bezdůvodné obohacení a proč není vznesená námitka promlčení nemravná.“ Stejné vyplývá z rozhodovací praxe Městského soudu v Praze, která se týká smluv žalované v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém soud uvedl, že „jak správně [Anonymizováno] dovodil, pojišťovna námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a na straně pojišťovny nedošlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení. Pojišťovna neměla v úmyslu uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak neoprávněný majetkový prospěch na úkor klienta pojišťovny. Z hlediska posouzení otázky, zda námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, se jedná o ustálený názor senátu [Anonymizováno].“ Ke stejným závěrům došel Nejvyšší soud i v rámci svého rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které bylo vydáno dle pojistné smlouvy žalované a obdobného skutkového stavu jaký je v tomto řízení.

14. K souladu námitky promlčení s dobrými mravy se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], kde uvedl, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy a dále doplnil, že: „Stran rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Ústavní soud ústavněprávní pochybení obecných soudů neshledal; odůvodnění napadených rozhodnutí je v tomto ohledu srozumitelné a přesvědčivé, pročež na ně Ústavní soud pro stručnost odkazuje.“ Ústavní soud tedy opětovně v obdobné věci potvrdil, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy a výše ustálená judikatura odvolacího soudu je tedy v tomto ohledu zcela správná.

15. Soud dospěl k závěru se zřetelem ke shora uvedenému, že námitka promlčení nebyla v tomto řízení vznesena v rozporu s dobrými mravy a odkazuje zejména na výše uvedenou bohatou rozhodovací praxi nadepsaného soudu, Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího a na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu.

16. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl výrokem I. tohoto rozsudku, když dospěl k závěru, že se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení, ačkoliv je její nárok podle § 107 odst. 1 obč. zák. promlčen, když žalobkyně nabyla vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení již při uzavření pojistných smluv a subjektivní promlčecí doba tudíž s odkazem na shora citované ustanovení plynula od každé platby pojistného zaplacené žalobkyní. Pokud šlo o námitku nemravnosti vznesené námitky promlčení, dospěl soud k závěru, že tato není důvodná, žalovaná jako [Anonymizováno] námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a na straně [Anonymizováno] nedošlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení, neboť žalovaná neměla v úmyslu uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak neoprávněný majetkový prospěch na úkor žalobkyně jako klienta [Anonymizováno].

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava věci, sepis vyjádření ve věci, účast u jednání soudu) uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. [částka] a dále [Anonymizováno] paušálních náhrad výdajů po [částka], tj. [částka] podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka] ve výši [částka].

Poučení