39 CO 82/2023- 85

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] o zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. října 2022, č. j. 23 C 327/2021-64, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala úhrady částky 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I). Výrokem II uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 700 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky jako pojistného plnění z pojistné události [číslo]. Ta se žalobkyni stala dne [datum] a došlo při ní k totální škodě na pojištěném motorovém vozidle [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov] [číslo], [příjmení]: [anonymizováno]. Obvyklá cena vozidla před pojistnou událostí byla 120 000 Kč, cena takzvaných zbytků, tedy obvyklá cena poškozeného motorového vozidla po pojistné události, byla 50 000 Kč. Žalobkyni tak vznikla škoda ve výši rozdílu mezi obvyklou cenou, platnou bezprostředně před poškozením vozidla a po jeho poškození jako cenou zbytku ve výši 70 000 Kč. Při úvaze o výši škody vycházela z posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná šetřila pojistnou událost a žalobkyni poté odmítla vyplatit výplatu pojistného plnění s argumentem výluky z pojistného plnění v případě pozitivní dechové zkoušky s odkazem na relaci policie. Žalobkyně uvedla, že řidičský průkaz jí byl vrácen dne [datum], neboť nebylo zjištěno, že by řídila pod vlivem alkoholu. Přestupkové řízení, spočívající v tom, že žalobkyně se nezdržela požití alkoholického nápoje po dobu, kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požila alkoholický nápoj, bylo pravomocně zastaveno dle § 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť přestupkové jednání se nestalo či není přestupkem. Podle žalobkyně nebyly žádné důvody pro odmítnutí pojistného plnění. Proto předžalobní výzvou dne [datum] vyzvala žalovanou k výplatě požadovaného pojistného plnění. Žalovaná tak neučinila.

3. Žalobkyně později doplnila, že mezi způsobením dopravní nehody v [údaj o čase] hodin a provedeném pozitivní dechové zkoušky na alkohol ve [údaj o čase] hodin před spaním uplynul čas zhruba 4,4 hodiny. To je srovnatelné s případem, řešeným Nejvyšším správním soudem pod č. j. 9 As 62/2016-34, v němž šlo o časový interval asi 3 a půl hodin. Proto žalobkyně nenaplnila skutkovou podstatu přestupku, spočívající v porušení § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu v nezdržení se požití alkoholického nápoje po dobu, kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požila alkoholický nápoj. Řízení o přestupku, kterého se měla dopustit tím, že se dne [datum] v době mezi [údaj o čase] hodinou a [údaj o čase] hodinou nezdržela požití alkoholického nápoje po dobu, kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požila alkoholický nápoj, bylo dne [datum] pravomocně zastaveno tak, že se přestupek nestal, nebo není trestným činem. Z téhož důvodu proto nemůže žalovaná důvodně uplatnit výluku z pojištění. Vyjádřila názor, podle něhož v právním státě není přípustné, aby pozitivní dechová zkouška, provedená asi 4 hodiny od nehody, byla považována za přestupek nezdržení se požití alkoholického nápoje po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požila alkoholický nápoj. Odkázala na dikci § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, kterou výluka z pojistného plnění kopíruje. Podle tohoto ustanovení pokud státní orgán dospěl k závěru, že požití alkoholu asi 4 hodiny po dopravní nehodě nepředstavuje závadové jednání přestupku, není možné se z téhož důvodu dovolávat výluky z pojištění.

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nepopřela, že žalobkyně měla pojistnou smlouvou [číslo] vozidlo havarijně pojištěno ve znění všeobecných podmínek označených jako [anonymizováno] [rok]. Po provedeném šetření pojistné události žalovaná uzavřela, že pojištění, sjednané pojistnou smlouvou ve znění všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel, se na škodní událost nevztahuje, zejména s ohledem na zjištěné jednání žalobkyně bezprostředně po škodní události, kdy došlo k naplnění výluky, obsažené ve všeobecných podmínkách pro pojištění vozidel ([anonymizováno] [rok], článek [anonymizováno] písm. d/). Žalovaná totiž v rámci svého šetření z relace o dopravní nehodě, evidované Policií ČR zjistila, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin na silnici č. [spisová značka] žalobkyně řídila motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizována tři slova] [číslo] ve směru od [územní celek] směrem k obci [obec], plně se nevěnovala řízení, najela s vozidlem na zpevněnou krajnici vpravo ve směru jízdy a poté do travnatého příkopu, kdy poškodila směrový sloupek a strom. Následně z místa dopravní nehody odešla a na místě vozidlo ponechala. Hlídkou policie byla kontaktována v místě bydliště a vyzvána k provedení dechové zkoušky, před níž byla poučena o způsobu jejího provedení. Při provedení první dechové zkoušky uvedla, že po dopravní nehodě vypila 0,4 dcl šumivého vína. Ve [údaj o čase] hodin byla policejním orgánem provedena přístrojem [příjmení] první dechová zkouška [číslo] s pozitivním výsledkem 0,43 promile alkoholu v dechu a ve [údaj o čase] hodin druhá zkouška [číslo] rovněž s pozitivním výsledkem 0,42 promile v dechu. Odběr biologického materiálu žalobkyně odmítla, neboť se necítila dobře. Na místě nebyla zjištěna technická závada jako příčina dopravní nehody. Žalobkyni byl zadržen řidičský průkaz. Na základě popsaného jednání nebylo prokázáno, že by dne [datum] žalobkyně řídila pod vlivem alkoholu, avšak jejím jednáním po dopravní nehodě, kdy opustila vozidlo i místo nehody, nezdržela se požití alkoholu, došlo k naplnění sjednané výluky z pojištění, obsažené ve všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění vozidel [anonymizováno] [rok], jímž se pojistná smlouva [číslo] řídí. Výluku z pojištění, na základě, které byla škodní událost uzavřena bez pojistného plnění, je v článku [spisová značka] odst. 2, podle něhož se pojištění nevztahuje na škody, vzniklé při řízení vozidla osobou po požití nebo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku, označeného zákazem řídit vozidlo, nebo pod vlivem návykových látek nebo přípravků takovou látku obsahujících. Stejně bude posuzováno, nepodrobí-li se řidič vozidla zjištění, zda není alkoholem či výše uvedenými látkami ovlivněn, nebo požil-li alkohol či výše uvedené látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požil alkoholický nápoj nebo výše uvedené látky. Ke sjednané výluce žalovaná poukázala na zásadu smluvní autonomie.

5. Žalovaná později k argumentu žalobkyně doplnila, že vztah mezi nimi se řídí pojistnou smlouvou, kdy s ohledem na sjednaný smluvní vztah mezi označenými stranami je potřeba nahlížet na věc nikoli prizmatem práva přestupkového veřejného, jak činí žalobkyně, ale soukromého. Citovala článek [anonymizováno] všeobecných pojistných podmínek [anonymizováno] [rok], druhý odstavec. Podle žalobkyně za téhož znění přestupkového práva i pojistných podmínek platí, že nebyla-li shledána vinnou ze spáchání přestupku, nelze ze strany žalované uplatnit citovanou výluku. K tomu žalovaná zdůraznila smluvní volnost při uzavření smlouvy, okolnost, že škodná událost nesmí být způsobena pod vlivem alkoholu, poukázala na pojistné podmínky, které explicitně deklarují oprávněnost užití výluky tehdy, nepodrobí-li se řidič vozidla zjištění, zda není ovlivněn alkoholem či výše uvedenými látkami, případně požije alkohol či výše uvedené látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou či během ní požil alkoholický nápoj nebo tuto látku. Podle žalované žalobkyně jako řidička svým jednáním po dopravní nehodě se vzdala hodnověrného důkazu, který by relevantním způsobem vyvrátil pozitivní výsledek dechové zkoušky, ocitla se tak v důkazní nouzi. Žalovaná rovněž trvala na výslechu žalobkyně jako na klíčovém důkazu, neboť není objasněno, kdy žalobkyně přesně požila alkohol. Žalobkyně navíc neprokázala, jaký požila typ alkoholu, v jaké míře, toto vše měla prokázat svým účastnickým výslechem. Právní zástupce žalobkyně však její účastnický výslech jménem žalobkyně odmítl.

6. Mezi účastníky nebyl sporný skutkový děj související s pojistnou událostí popsaný v žalobě.

7. Na základě provedených listinných důkazů soud vzal za prokázané následující: -) Z dokladu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla to, že předmětné vozidlo bylo pojištěno u žalované, jedná se o havarijní pojistku a doplňkové pojištění. -) Ze spisu [číslo jednací], respektive informace o dopravní nehodě pro pojišťovnu ze dne [datum], že datum nehody je [datum], čas nehody [údaj o čase] hodin a příčina nehody způsob jízdy, jsou uvedeni účastníci nehody, dechová zkouška (u žalobkyně) byla provedena ve [údaj o čase] hodin a bylo naměřeno – 0,43 promile alkoholu a ve [údaj o čase] hodin 0,42 promile alkoholu. -) Z potvrzení o zadržení řidičského průkazu, že žalobkyně jako řidič a vlastník předmětného vozidla se podrobila dechové zkoušce přístrojem [příjmení] s pozitivním výsledkem, u prvního měření [číslo] bylo naměřeno 0,43 gramů na kilogram alkoholu, u druhého měření [číslo] na kilogram alkoholu, odběr vzorku po výzvě byl žalobkyní odmítnut. [obec] kontroly silnic třetí třídy [číslo] v kilometru 1,786 v katastru [územní celek], souřadnice GPS, kontrola provedena dne [datum] v [údaj o čase] hodin. [ulice] závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě shledána, zjištěna ani uplatněna. -) Z detailu relace o dopravní nehodě to, že průběh a vylíčení nehody ze dne [datum] v [údaj o čase] hodin odpovídá shora uvedenému. -) Z usnesení o zastavení přestupkového řízení ze dne [datum], že důvodem zastavení řízení bylo, že přestupek ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky se nestal nebo není přestupkem. Podle odůvodnění hlídka policie provedla u obviněné orientační dechovou zkoušku v čase [údaj o čase] hodin, ze šetření události nevyplynul přesný čas, kdy měla obviněná vozidlo řídit. Tato uvedla čas dopravní nehody kolem [údaj o čase] hodiny. Doba mezi dechovou zkouškou, respektive požitím alkoholu obviněnou a časem předmětné dopravní nehody je asi 3 hodiny, nelze tedy s jistotou konstatovat, že v tomto časovém odstupu výzva směřovala vůči obviněné jako řidičce. -) Ze všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel, konkrétně článku [spisová značka] obecné výluky z pojištění odstavce 2 to, že pojištění se nevztahuje na škody d) vzniklé při řízení vozidla osobou po požití nebo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky či léku, označeného zákazem řídit vozidlo, nebo pod vlivem návykových látek nebo přípravků takovou látku obsahujících; stejně bude posuzováno, nepodrobí-li se řidič vozidla zjištění, zda není alkoholem či výše uvedenými látkami ovlivněn nebo požil-li alkohol či výše uvedené látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo výše uvedenou látku. -) Z informace o vyřízení škodné události ze dne [datum] to, že za situace, kdy dle relace policie byla u žalobkyně provedena dechová zkouška na alkohol s pozitivním výsledkem a dle všeobecných pojistných podmínek havarijního pojištění je řízení vozidla osobou pod vlivem alkoholu nebo osobou, která se po dopravní nehodě nezdržela požití alkoholických nápojů až do doby provedení dechové zkoušky, ve výlukách z pojištění, odmítla plnění. -) Ze znaleckého posudku [číslo] to, že žalobkyně nechala ocenit vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], limuzína před a po poškození. Z něj vyplývá, že obvyklá cena vozidla bezprostředně před poškozením činila 120 000 Kč, poté 50 000 Kč, celková výše škody tak činí 70 000 Kč. -) Z výzvy ze dne [datum], podané na poštu téhož dne, že žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění a ta jí dne [datum] odpověděla zamítavě.

8. Na základě takto provedeného dokazování soud prvního stupně skutkově uzavřel, že žalovaná v rámci likvidace škodní události postupovala relevantním způsobem, odkázala-li na článek [spisová značka], nazvaný obecné výluky z pojištění všeobecných pojistných podmínek, odstavec 2, kdy podle tohoto odstavce písm. b) se pojištění nevztahuje na škody uvedené pod písm. d), podle něhož nepodrobí-li se řidič vozidla zjištění, zda není alkoholem či výše uvedenými látkami ovlivněn, nebo požil-li alkohol či výše uvedené látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požil alkoholický nápoj. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně po dopravní nehodě odešla, opustila vozidlo i místo dopravní nehody a v pozdních večerních hodinách po návštěvě Policie ČR pak po podrobení se dechové zkoušce na alkohol jí bylo poprvé naměřeno 0,44 promile alkoholu a podruhé 0,42 promile alkoholu za situace, kdy se odmítla podrobit odběru krve. Opuštěním vozidla po nehodě znemožnila objektivní zjištění, zda alkohol požila či nikoli a následným jednáním, neboť se sice podrobila dechové zkoušce a byl jí prokázán alkohol v krvi, neumožnila policistům následné objektivní zjištění odběrem krve, z něhož by bylo patrno, kdy alkohol požila. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzené škody, neboť znemožnila žalované zjistit objektivní skutečnosti. Je tak naplněna výluka uvedená v odstavci 2 písm. d) všeobecných pojistných podmínek. K tomu soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky jde o soukromoprávní vztah, kdy žalovaná má právo si stanovit podmínky, za nichž bude plnit. Žalobkyně se nezdržela po dobu nutnou nebo potřebnou pro případné následné zjištění, kdy tomu tak bylo, a následně odmítla objektivní zjištění z krve. Znemožnila tak vypracování znaleckého posudku, a svým chováním, když od nehody odešla bez toho, aniž by byla zraněna, znemožnila objektivní zjištění ohledně doby požití alkoholu. Kdyby neopustila místo nehody, mohlo být na místě zjištěno, zda způsobila nehodu pod vlivem alkoholu či nikoli. Ona sama nehodu ani nenahlásila. Všemi těmito kroky naplnila výluku z pojištění, obsaženou v článku 22 odst. 2 písm. d) všeobecných podmínek žalované.

9. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 2758 o. z., odst. 1, § 2774 odst. 1 a již uvedeného znění všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [anonymizováno] [rok] článku [anonymizováno] odstavec 2 písm. d). Doplnil, že žalobkyně se svým chováním po dopravní nehodě vzdala hodnověrného důkazu, který by vyvrátil pozitivní výsledek dechové zkoušky. Neunesla tak důkazní břemeno ohledně tvrzené škody, navíc znemožnila žalované zjistit potřebné objektivní skutečnosti.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení za 9 paušálních úkonů po 300 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 254/2015 Sb. za přípravu na jednání dne [datum], účast na tomto jednání, přípravu na jednání dne [datum], účast na tomto jednání, přípravu na jednání dne [datum] a účast na tomto jednání, písemné vyjádření ve dnech [datum], [datum] a [datum] v celkové výši 2 700 Kč.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odkázala na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Citovala výluku z pojištění, obsaženou ve všeobecných podmínkách [anonymizováno] [rok], článku 22 odst. 2 písm. d) a zdůraznila, že po nehodě se jedná o dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požila alkoholický nápoj nebo výše uvedenou látku. Nerozporovala, že v [údaj o čase] hodin dne [datum] způsobila dopravní nehodu. Nepožila však alkoholický nápoj ani před jízdou ani během jízdy, ale až po návratu domů po delší časové pomlce od nehody, asi 4 hodiny, vypila dvě sklenky šumivého vína, než šla spát, respektive na uklidnění po dopravní nehodě a usnutí kolem 23:00 hodiny krátce předtím, než ji doma kontaktovala policie a vyzvala k dechové zkoušce, které se podrobila. Podle ní je podstatou sporu výklad uvedeného článku, obsahově shodného s § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Poukázala na výklad Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí, č. j. 9 As 62/2016-34. Nemohla naplnit uvedenou výluku, neboť po třech a půl hodinách po nehodě je již přetržená příčinná souvislost s řízením motorového vozidla a výzva již nesměřuje vůči řidiči. Doba, kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během ní požila alkoholický nápoj, nemůže působit neomezeně dlouho. V daném rozhodnutí Nejvyšší správní soud s ohledem právě na asi tři a půl hodiny po nehodě odmítl správním orgánem zmíněnou odpovědnost za přestupek, spočívající v nezdržení se požití alkoholického nápoje po uvedenou dobu. S odkazem na již uvedenou judikaturu zdůraznila, že je třeba posoudit, zda výzva, učiněná téměř čtyři hodiny po nehodě, za situace, kdy žalobkyně byla v tuto dobu již doma a tvrdila, že až doma požila alkohol před spaním, měla požadovanou souvislost s provozem na pozemních komunikacích. Přitom přibývající čas od dopravní nehody, po který je její účastník doma, významně ovlivňuje smysluplnost výzvy a souvislost s provozem na pozemních komunikacích. Zdůraznila, že nenaplnila skutkovou podstatu přestupku, spočívající v porušení § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Poukázala i na výsledek přestupkového řízení. Z týchž důvodů žalovaná nemůže uplatnit úspěšně výluku z pojištění, neboť znění výluky z pojištění odpovídá definici přestupku dle § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Zdůraznila i nutnost učinit výklad ve prospěch žalobkyně, odkázala například na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 19 Co 114/2020, či Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 864/2008, kde je výslovně uvedeno, že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Soudu prvního stupně vytýkala i nesprávná skutková odborná zjištění. Podrobila-li se dechové zkoušce, je tato zkouška s ohledem na nízké naměřené hodnoty dostačující a není nutno se podrobovat odběru krve. Navíc ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu je třeba u hodnoty alkoholu v krvi, zjištěné dechovým analyzátorem, počítat s možnou chybou měřicího přístroje i dalšími faktory, jako například možnou fyziologickou hladinou alkoholu v těle kontrolované osoby nebo nepřesností přepočtu objemu alkoholu v dechu na odpovídající hladinu alkoholu v krvi. Proto je nutno odečítat hodnotu 0,24 promile, což neučinil ani policejní orgán, ani soud. S poukazem opět na rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 9 As 62/2016-34, zdůraznila, že s ohledem na dobu po nehodě tři a půl až čtyři hodiny neměla žalobkyně povinnost se podrobit ani dechové ani krevní zkoušce a ani zdržet se požití alkoholu. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že se svým jednáním po dopravní nehodě vzdala hodnověrného důkazu. Nezpochybňuje pozitivní dechovou zkoušku, přiznala, že před příjezdem policie asi tři a půl až čtyři hodiny po nehodě požila alkoholický nápoj. Prokázala tvrzenou škodu. Žalovaná neprokázala skutkové okolnosti, které by umožňovaly je podřadit pod výluku z pojištění dle článku [spisová značka] odstavec 2 písm. d). Poukázala i na to, že správní orgán, jímž byl [stát. instituce], po intervenci [anonymizováno] úřadu [územní celek] a po podaném odvolání žalobkyně, konstatoval, že nespáchala přestupek, spočívající v tom, že se po dopravní nehodě nezdržela požití alkoholického nápoje. Nesouhlasila s rozšiřujícím výkladem výluky z pojistného plnění, jímž není to, že opustila místo nehody a od ní odešla, ačkoli nebyla zraněna, ani že se podrobila dechové zkoušce a nikoli krevní, ani to, že znemožnila vypracovat znalecký posudek či že škodu nenahlásila. Žalované nic nebránilo učinit předmětem výluky opuštění místa dopravní nehody bez zranění, nepodrobení se krevní zkoušce po provedené dechové zkoušce či dobu, po kterou po nehodě nelze požívat alkohol. Shrnula, že způsobila-li nehodu kolem 19:00 hodiny, nebyla výzva žalobkyni k podrobení se dechové zkoušce ve 22:55 hodin a 23:00 hodin již namístě, neboť byla přetržena souvislost s řízením motorového vozidla. Nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení. Podle žalobkyně je rozsudek soudu prvního stupně i nepřezkoumatelný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, například pod sp. zn. 22 Cdo 886/2001 či 26 Cdo 1472/2003. Odkázala i na nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 1589/07 či ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 176/96.

12. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně znovu zdůraznila, že text výluky z pojištění je totožný jako text v úpravě přestupkového řízení. Poukázala i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zdůraznila i nutnost věc posuzovat ve prospěch spotřebitele. Uvedla, že v době dechové zkoušky od nehody uplynulo tři a půl až čtyři hodiny. Poukázala na to, že neurčitost doby odstranil právě Nejvyšší správní soud. Znalecký posudek na základě odběru krve je důkaz irelevantní, který nebyl důvod zadávat.

13. Žalovaná při jednání odvolacího soudu poukázala na to, že žalobkyně se nenechala vyslechnout ke skutkovým okolnostem věci, tak jak požadovala žalovaná. Striktně je třeba rozlišovat zásady soukromého a veřejného práva. Poukázala na rozsudek Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 245/2011. Judikatura Nejvyššího správního soudu citovaná žalobkyní se netýká občanskoprávního řízení, ale správního řízení ve věci přestupků. Výluka je přesně specifikována, žalobkyně svým chováním znemožnila žalované šetření. Porušila zásady ve výluce stanovené. Soud prvního stupně podle žalované pochybil, nedoplnil-li dokazování znaleckým posudkem, neboť znalci jsou schopni určit, zda řidič nepožil alkoholický nápoj před jízdou či během ní.

14. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil.

15. Z usnesení [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vzal za prokázané, že řízení, vedené proti obviněné (zde žalobkyni), se zastavuje, neboť dle [ustanovení pr. předpisu] o odpovědnosti za přestupky se nestal nebo není přestupkem. Podle odůvodnění rozhodnutí hlídka Policie České republiky provedla u obviněné orientační dechovou zkoušku ve [údaj o čase] hodin. Ze šetření události nevyplynul přesný čas, kdy měla obviněná vozidlo řídit, tato uvedla čas okolo [údaj o čase] hodin. Doba mezi dechovou zkouškou, respektive požitím alkoholu obviněnou, a časem předmětné dopravní nehody je tak asi tři hodiny. Nelze s jistotou konstatovat, že v tomto časovém odstupu výzva směřovala vůči obviněné jako řidičce.

16. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vzal za prokázané, že bylo rozhodnuto, že žalobkyně je vinna, že dne [datum] v blíže nezjištěné době mezi [údaj o čase] hodin a [údaj o čase] hodin na silnici třetí třídy [číslo] směrem od [územní celek] k obci [obec] řídila motorové vozidlo [anonymizováno 5 slov] [číslo], kdy na [anonymizováno] km najela na nezpevněnou krajnici vpravo, sjela s vozidlem do příkopu, poškodila směrový sloupek, strom a vozidlo. Z místa odešla, aniž by splnila povinnost účastníka dopravní nehody. Po dopravní nehodě před příchodem policisty požila alkoholický nápoj. Tímto se z nedbalosti dopustila přestupku porušením povinnosti stanovené § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu, přestupku podle § 125c odst. 1 písm. i) bodu 4 téhož zákona, porušením povinnosti dle § 47 odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu porušením povinností stanovených v § 4 písm. a), b), § 47 odst. 4 písm. a) a § 47 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu. V prvé řadě neohlásila dopravní nehodu policistovi, dále nedovoleně opustila místo dopravní nehody, dále nesplnila a porušila povinnosti stanovené v hlavě II zákona o silničním provozu, neboť se nechovala ukázněně a svým jednáním ohrozila majetek jiných osob i svůj, při dopravní nehodě, kdy došlo ke škodě na majetku třetí osoby, neohlásila neprodleně dopravní nehodu policistovi.

17. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek v plném rozsahu dle odvolání žalobkyně, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Žalobkyně jak v řízení před soudem prvního stupně tak i v rámci odvolacího řízení v prvé řadě poukazovala na pravomocné rozhodnutí správního orgánu – [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], o zastavení přestupkového řízení, proti žalobkyni vedenému v dané věci, dále výklad článku [anonymizováno] odstavec 2 písm. d) všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [anonymizováno] [rok], obsahově shodného s § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a jeho výklad, provedený Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí, č. j. 9 As 62/2016-34. Dále poukazovala na dobu požití alkoholického nápoje v souvislosti s dobou naměření alkoholu v dechu, spotřebitelský charakter ujednání účastníků, a v důsledku toho rozhodnutí, ve prospěch žalobkyně, s odkazem například na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 19 Co 114/2020, či Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 864/2008. K v dechu naměřeným hodnotám poukázala na nutnost odečítat od naměřených hodnot 0,24 promile.

19. Odvolací soud po přezkoumání uvedených námitek je neshledal důvodné, se žalobkyní souhlasil pouze potud, že předmětem výluky, účastníky sjednané v článku [anonymizováno] odstavec 2 písm. d) všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [anonymizováno] [rok], není ani to, že žalobkyně opustila místo nehody a od ní odešla, ačkoli nebyla zraněna, podrobila se pouze dechové zkoušce a nikoli krevní či že škodu nenahlásila.

20. Odvolací soud se nejprve zabýval výkladem, učiněným Nejvyšším správním soudem k § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu v rozsudku ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 62/2016–34. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že:„ V komplexním pohledu zhodnocení okolností nynějšího případu považuje časový interval zhruba 3,5 hodiny spojený s tvrzením o konzumaci alkoholu po jízdě za natolik dlouhý, že došlo k přerušení souvislosti s provozem na pozemních komunikacích a že již výzva nesměřovala vůči řidiči“ (bod 35 odůvodnění), zároveň však zdůraznil, že:„ Porušení § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu samo o sobě ještě nemusí vždy automaticky znamenat, že by výsledek vyšetření, k němuž výzva směřuje, nemohl mít vypovídací hodnotu i k době jízdy (nehody). Např. konzumace alkoholu po nehodě, ale nedlouho před výzvou k vyšetření tak, že se alkohol požitý po jízdě nemohl ani vstřebat (případně se nemohl vstřebat ve významnějším množství), by za dalších okolností (nikoli dlouhá doba od jízdy, resp. nehody), nebránila tomu, aby vyšetření mělo vypovídací hodnotu k době jízdy (nehody). V daném ohledu je vždy pečlivě vážit konkrétní okolnosti toho kterého případu“ (bod 29 odůvodnění).

21. Ve smyslu § 135 o. s. ř. platí, že soud je podle odst. 1 tohoto ustanovení vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo jej spáchal, tedy existuje-li pravomocné rozhodnutí trestního soudu či správního orgánu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně, přičemž vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu či správního orgánu o spáchání trestného činu či přestupku a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu či správního orgánu, které vyústily v odsuzující rozsudek nebo správní rozhodnutí. Naopak soud v civilním řízení není vázán zprošťujícím rozsudkem (správním rozhodnutím), vydaným v trestním (správním) řízení. Ve smyslu judikatury touto otázkou se zabývající (např. [příjmení] – Prejudiciální otázka v občanskoprávním řízení, s. 94 a 95), platí, že„ důvod, proč se v tomto případě vázanost neuplatní, spočívá ve vztahu soukromoprávního a trestněprávního zavinění: fakt, že určité jednání není zaviněným protiprávním jednáním z hlediska trestního zákona, neznamená, že nebude civilním deliktem, s nímž se bude pojit náhrada škody“. Odvolací soud při úvaze o této otázce vycházel i z rozhodovací praxe, např. nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09 (zabývajícím se sice postavením třetích osob, nevystupujících v trestním řízení), ale výslovně uvádějícím, že„ v zájmu přesvědčivosti soud nesmí pominout ani zprošťující rozsudek. Tj. civilní soud nemůže být vázán zprošťujícím trestním rozsudkem v otázce spáchání trestného činu a osoby jeho pachatele, a to i kdyby se v odůvodnění konstatovalo, že se skutek nestal nebo že jej nespáchal žalovaný; důvodem je, že o těchto otázkách nebylo rozhodnuto výrokem trestního rozsudku. Ke skutečnostem, které jsou významné pro posouzení soukromoprávní odpovědnosti za škodu, proto bude moci soud provádět dokazování a není vyloučeno, že dospěje k odlišným skutkovým zjištěním“. Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že z poukazu žalobkyně na rozhodnutí ve správním řízení nelze dovodit důvodnost žaloby, neboť citovaná judikatura dopadá jak na trestní, tak i správní řízení.

22. V dané věci žalobkyně tvrdila, že k dopravní nehodě došlo v [anonymizováno] hodin, od této doby do provedení první dechové zkoušky tak uplynulo asi 3 hodin 50 minut. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se zabýval všemi v řízení prokázanými skutkovými okolnostmi jednotlivě i v jejich vzájemném kontextu, postupem dle § 132 o. s. ř., konkrétně tím, že žalobkyně opustila místo nehody, aniž by ji nahlásila policii (jak k tomu byla ve smyslu § 47 odst. 4 písm. c/ zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu povinna, ve spojení s § 47 odst. 3 písm. b/, § 47 odst. 4 písm. a/, § 47 odst. 5 písm. a/ tohoto zákona), na místě ponechala havarované vozidlo, tento svůj postup žádným způsobem nezdůvodnila ani ve své výpovědi za situace, kdy žalovaná provedení tohoto důkazu k objasnění této otázky výslovně navrhovala. Obdobné platí i k době požití alkoholického nápoje, jeho druhu a množství, kdy žalobkyně k tomu pouze v odvolacích námitkách uvedla, že před usnutím kolem [anonymizováno] hodiny, krátce před kontaktováním policií, vypila dvě sklenky šumivého vína. I k této otázce žalovaná navrhla provedení dokazování výslechem žalobkyně, která jako jediná byla schopna objasnit tuto další ze sporných otázek, žalobkyně však, jak shora uvedeno, svoji účastnickou výpověď odmítla. Navíc časová souslednost uvedených událostí nemůže odpovídat realitě, protože žalobkyně tvrdí, že v době okolo [anonymizováno] hodin současně požila alkoholické nápoje před usnutím ještě v době před návštěvou policie, avšak v řízení bylo prokázáno, že první dechová zkouška proběhla ve [údaj o čase] hodin, žalobkyně musela nejdříve policii vpustit domů a posléze před prvním zkouškou minimálně ještě vyslechnout jejich poučení ke způsobu provádění zkoušky.

23. Za situace, kdy žalobkyně v řízení žádným způsobem nevysvětlila své pohnutky, vedoucí k tomu, že opustila místo dopravní nehody, kterou způsobila, nezraněna, své havarované vozidlo ponechala na místě a dopravní nehodu nenahlásila policii, k době okolo [anonymizováno] hodin dle svých tvrzení pouze uvedla, že před spaním vypila dvě sklenky šumivého vína, a v době uplynutí asi 3 hodin 50 minut od dopravní nehody měla pozitivní dechovou zkoušku na alkohol (aniž by uvedla, kdy přesně jej požila), dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni se nepodařilo vyvrátit námitky žalované strany. Žalovaná tak v řízení prokázala, že na žalobkyni se v důsledku pozitivního testu na alkohol po nehodě v kontextu s jejím nevysvětleným celkovým počínáním po nehodě vztahuje výluka z pojištění, upravená v článku [anonymizováno] odstavec 2 písm. d) všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [anonymizováno] [rok]. Naopak zjištěné skutečnosti spíše vedou k závěru, že důvodem nehody bylo právě požití alkoholu žalobkyně před nehodou, a tomu by odpovídala i její snaha tuto skutečnost zakrýt opuštěním místa nehody a jejím neohlášením policii za situace, kdy způsobila škodu nejen na svém majetku včetně opuštění havarovaného vozidla. U dopravní nehody byla přítomna pouze žalobkyně, ta tak jako jediná mohla prokázat kromě přesného času nehody i další pro věc významné skutečnosti, konkrétně důvod, proč od místa nehody odešla (a zanechala tam i havarované vozidlo), dopravní nehodu řádně neohlásila, a i další pro věc významné skutečnosti, zejména kdy požila alkoholické nápoje a v jaké míře. Ve smyslu § 131 odst. 1 o. s. ř. platí, že i když dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak, může být důkaz výpovědí účastníka ve sporném řízení proveden pouze tehdy, jestliže s tím dotčený účastník souhlasí, a žalobkyně se svým výslechem výslovně nesouhlasila. Dle komentáře k tomuto ustanovení autorů [příjmení] a [příjmení], [obec], nakladatelství C. H. Beck, vydání 2009, str. 910, platí, že:„ Ve sporném řízení proto není žádný důvod k tomu, aby byl účastník řízení„ nucen“ proti své vůli vypovídat, rozhodne-li se nevypovídat, má to případný negativní dopad jen do jeho právní sféry, což se projeví zpravidla tím, že jeho tvrzení nebude v řízení prokázáno“.

24. Žalobkyně žalobu odůvodnila zásadně shodnou právní úpravou, obsaženou v článku [anonymizováno] odstavec 2 písm. d) všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel [anonymizováno] [rok] a v § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu. Jak však již shora uvedeno, civilní soud může ke skutečnostem, rozhodným pro posouzení otázky důvodnosti nároku žalobkyně na pojistné plnění ve smyslu § 2758 odst. 1, § 2774 odst. 1 o. z., provádět dokazování a z něj vyvodit odpovídající skutkový závěr (odlišný i od v daném případě výsledku přestupkového řízení). Z odkazu na rozhodnutí v přestupkovém správním řízení tak v dané věci nelze dovodit důvodnost žaloby.

25. K poukazu žalobkyně na spotřebitelský charakter pojistné smlouvy odvolací soud uvádí, že teorie rozhodnutí ve prospěch spotřebitele jako slabší strany nebyla na danou věc aplikovatelná, protože odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by alkohol či obdobné látky nepožila před jízdou či během ní, případě že by se požití alkoholu nezdržela po dobu, kdy to bylo na újmu potřebných relevantních zjištění, a žalovaná naopak prokázala naplnění výluky z pojistného plnění.

26. Městský soud v Praze žalobkyní odkazovaným rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 19 Co 114/2020–539, se v souvislosti s náhradou škody na zdraví zabýval jazykovým výkladem smluvních ujednání účastníků dle § 35 odst. 1, 2 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb.). Předmětem daného řízení však bylo zjištění důvodnosti žaloby na plnění z pojistné smlouvy jako otázky skutkové. Podle dále žalobkyní namítaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 864/2008, platí, že:„ Pojistitel se nemůže zbavit povinnosti k pojistnému plnění s odůvodněním, že jím vydané pojistné podmínky jsou neurčité nebo nesrozumitelné“. V dané věci však nebyla mezi stranami sporná otázka výkladu ujednání účastníků, ale konkrétní bližší skutkové okolnosti věci. Ani z těchto rozhodnutí proto odvolací soud nemohl v odvolacím řízení učinit pro žalobkyni příznivější závěr. Stejné lze vztáhnout i na její odvolací námitku, podle níž je třeba od naměřených hodnot alkoholu při dechové zkoušce odečítat hodnotu 0,24 promile, neboť v České republice platí při řízení motorových vozidel nulová tolerance k alkoholu, a i po odečtení žalobkyní uváděné hodnoty by jí bylo naměřeno 0,19 a 0,18 promile alkoholu v dechu.

27. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 téhož zákona, neboť žalovaná měla plný úspěch i v odvolacím řízení. Její náklady jsou tvořeny částkami 300 Kč ve smyslu § 151 odst. 3 ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za každý ze dvou provedených úkonů, jimiž je příprava na jednání odvolacího soudu dne [datum] a účast na tomto jednání. Tuto částku odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalované v třídenní zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.