4 C 119/2020 - 196

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Pavlínou Potomskou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 290 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplati žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. K důvodům žaloby uvedl, že s žalovaným jako prodávajícím uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, na základě které měl žalobce nabýt vlastnické právo k osobnímu vozidlu [jméno FO] r.z. [Anonymizováno], vin [VIN kód], za které zaplatil žalovanému v hotovosti dohodnutou kupní cenu [částka]. Po několika měsících vozidlo prodal kupní smlouvou ze dne [datum] společnosti [právnická osoba]. a tato společnost následně vozidlo také prodala společnosti [právnická osoba]., [Anonymizováno]. V trestním řízení vedeném [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo vozidlo zajištěno policií, byl vypracován znalecký posudek, který konstatoval, že původní vin bylo z vozidla odstraněno a bylo nahrazeno novým - [Anonymizováno]. Podle zjištění z [podezřelý výraz] řízení bylo původní vozidlo [jméno FO] vin [VIN kód] vlastníku společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno] odcizeno neznámý pachatelem dne [datum]. Předmětné vozidlo bylo již s vin [VIN kód] evidováno dne [datum] na osobu [Anonymizováno], který je bezdomovec. Tento dle pokynů osoby „[jméno FO]“ začátkem roku 2007 za účelem prodeje odhlásil automobil. K vozidlu byl od [datum] evidován jako vlastník [jméno FO], avšak vozidlo užíval [jméno FO], který vozidlo nechtěl mít „napsané na sebe“ z důvodu exekuce. [jméno FO] asi po roce přepsal vozidlo nějaké osobě v České republice. Vůči žalobci byl veden spor společností [právnická osoba]. u Okresního soudu ve [adresa]. Na základě pravomocných rozhodnutí by byl žalobce (tehdy v postavení žalovaného) zavázán k zaplacení částky [částka] představující kupní cenu vyplacenou žalobci společností [Anonymizováno], neboť žalobce vozidlo nevlastnil, nevlastnili ho ani jeho právní předchůdci, kupní smlouva byla absolutně neplatná. Jelikož však žalobce v průběhu řízení nárok společnosti [právnická osoba]. zaplatil, byla žaloba zamítnuta. Žalobce má za to, že i kupní smlouva uzavřená mezi ním a žalovaným je absolutně neplatná, když ani žalovaný nebyl vlastníkem vozidla, účastníci jsou povinni si dle neplatné smlouvy vrátit co nabyli. Tím, že vozidlo bylo vydáno orgánům činným v [podezřelý výraz] řízení, byla již splněna synallagmatická povinnost žalobce a nyní je na žalovaném, aby vrátil kupní cenu ve výši [částka]. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, ačkoliv byl k zaplacení vyzýván dopisem ze dne [datum].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Odmítal, že by uzavřel s žalobcem kupní smlouvu na automobil [jméno FO]. Tvrdil, že vozidlo prodal nikoliv žalobci, ale autobazaru [Anonymizováno] za částku [částka], která mu byla ihned vyplacena na místě. O prodeji vozidla přímo autobazaru svědčí Potvrzení o prodeji ojetého motorového vozidla ze dne [datum]. Žalovaný nevěděl před prodejem o nejasném původu vozidla. Datum prodeje si nepamatuje, ale hledá kupní smlouvu o prodeji vozidla, příjmové doklady. Při prodeji vozidla byl přítomen [jméno FO], který přebíral peníze, dále byl přítomen [jméno FO]. Dne [datum] nebyl v [Anonymizováno], protože byl v místě bydliště [Anonymizováno]“. Žalovaný považoval nárok žalobce za promlčený, když se žalobce dozvěděl o nároku již od [datum].

3. Žalobce nesouhlasil s obranou žalovaného, poukázal na její účelovost, neboť v řízení vedeném u [adresa] byl žalovaný vyslýchán a popsal okolnosti prodeje vozidla žalobci. Žalobce tehdy pracoval v autobazaru [Anonymizováno], kam přistavila vozidlo třetí osoba hovořící o žalovaném jako o vlastníku. [jméno FO] (provozovatel autobazaru a zaměstnavatel žalobce) neměl zájem o koupi vozidla, avšak nenamítal nic proti tomu, aby si automobil koupil sám žalobce. Třetí osoba poté přijela pro žalovaného, na kterého byla také vystavena celá dokumentace a evidence a žalovaný také jako vlastník vozidla při prodeji vystupoval. Žalovaný před ním také podepisoval příjmový doklad. Dokumentaci chystala paní [jméno FO], která také vystavila Potvrzení o realizaci prodeje. Potvrzení není důkazem o uzavřené smlouvě, neboť mělo sloužit jen k zrušení pojistky a potvrzuje, že jen to, že kupní smlouva byla uzavřena v prostorách autobazaru nikoliv s autobazarem jako kupujícím. Žalovaný také po celou dobu nebyl v dobré víře, když věděl, že je pouze fiktivní či evidenční vlastník vozidla. K předání částky [částka] byl vystaven příjmový pokladní doklad, který žalovaný vlastnoručně podepsal.

4. Žalovaný zpochybnil pravost svého podpisu na příjmovém dokladu a navrhl znalecký posudek, a k prokázání pravosti podpisu na příjmovém dokladu a na kupní smlouvě uzavřené s žalobcem. Žalovaný poukázal na to, že vozidlo prošlo zkoumáním originality původu, a doklady k tomu předloží. Následně doplnil, že kontrola originality se v České republice neprovádí, avšak vozidlo prošlo technickou kontrolou, při níž bylo kontrolováno i vin vozidla.

5. Během řízení bylo o věci rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla žaloba zamítnuta. Soud tehdy vycházel ze zjištění, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy o prodeji vozidla, nárok na vrácení kupní ceny by byl důvodný, avšak je promlčen. Proti rozsudku podal žalobce odvolání vycházeje z jiného počátku běhu subjektivní promlčecí doby a uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný v rámci odvolacího řízení setrval na promlčení nároku. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo po jednání dne [datum] potvrzeno rozsudkem [Anonymizováno] pobočka ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Rozhodnutí soudu [Anonymizováno] [Anonymizováno] konstatovalo absolutní neplatnost kupní smlouvy, neboť žalovaný nemohl převést vlastnické právo k dříve odcizenému vozidlu na žalobce, avšak současně pro uplatněnou námitku promlčení není nárok žalobce na vrácení kupní ceny důvodným. Žalobce podal dovolání, v němž napadl nesprávné právní posouzení námitky promlčení. Ve věci bylo poté rozhodnuto Nejvyšším soudem, a to rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] s právní mocí od [datum], kterým byla shora citovaná rozhodnutí zrušena a věc vrácena k soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal námitku promlčení nároku na vrácení kupní ceny z absolutně neplatné smlouvy za nedůvodnou, neboť žalobce z téže smlouvy nemohl uplatnit námitku promlčení ve vztahu k synallagmatické povinnosti žalovaného na vydání věci. Současně odmítl námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a konstatoval, že další vady řízení nebyly tvrzeny ani Nevyšším soudem zjištěny.

6. Po zrušení předcházejících rozhodnutí došlo ve věci ke změně v obsazení soudu a v souladu s § 119 odst. 3 o.s.ř. byli účastníci na začátku dalšího jednání nejen nově poučeni o dle § 15a z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), ale také byl sdělen obsah přednesů a provedených důkazů.

7. Účastníci nově učinili nesporným a soud dle § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za své, že na základě doposud vydaných rozhodnutí ve věci zaplatil žalobce žalovanému na nákladech řízení dne [datum] částku [částka] a částku [částka] prostřednictvím bankovního účtu. Žalovaný takto zaplacené náklady doposud žalobci nevrátil.

8. Soud prováděl dokazování těmito listinami ze spisu Okresního soudu v [adresa], soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka]: Z žaloby bylo zjištěno, že dne [datum] bylo zahájeno řízení, kterým se společnost [právnická osoba]. domáhala vůči žalobci zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy ze dne [datum], na základě které společnost [právnická osoba]. koupila od žalobce osobní automobil [jméno FO], [jméno FO][Anonymizováno] číslem karoserie [Anonymizováno] za kupní cenu [částka], ačkoliv bylo následně zjištěné, že vozidlo pochází z trestné činnosti a bylo vydáno orgánům činným v [podezřelý výraz] řízení na území [Anonymizováno] [právnická osoba]. z odstoupila z těchto důvodů od kupní smlouvy s žalobcem dne [datum], poté co i ona musela ze stejného důvodu vrátit kupní cenu dle smlouvy ze dne [datum] za prodej vozidla společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno] ve výši [částka]. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce prodal společnosti [právnická osoba]. vozidlo [jméno FO], [jméno FO], vin: [VIN kód] za cenu [částka]. Ve smlouvě bylo uvedeno, že reklamační řízení probíhá dle občanského zákoníku. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. prodala společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] vozidlo [jméno FO], [jméno FO], vin: [VIN kód] za cenu [částka], která byla uhrazena před podpisem smlouvy. Z dohody ze dne [datum] bylo zjištěno, že se společnost [právnická osoba]. a společnost [právnická osoba]. dohodly, že společnost [právnická osoba]. vrátí kupní cenu [částka] za prodej vozidla [jméno FO], [jméno FO], vin [VIN kód], poté co společnost [právnická osoba]. odstoupila od kupní smlouvy dne [datum]. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. odstoupila od kupní smlouvy uzavřené s žalobcem dne [datum], jejímž předmětem bylo vozidlo [jméno FO], [jméno FO], r.z. [Anonymizováno] z důvodu, že vozidlo bylo odcizené. Z oznámení společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že dne [datum] podala na žalobce [podezřelý výraz] oznámení z důvodu podezření ze spáchání [podezřelý výraz] činu podvodu, když vozidlo [jméno FO], [jméno FO] č. karoserie [Anonymizováno] bylo zjištěno policejními orgány [Anonymizováno] jako odcizené. Z protokolu o jednání před Okresním soudem ve [adresa] ze dne [datum] bylo zjištěno, že zde žalobce uváděl, že vozidlo bylo prodáváno v České republice, prošlo technickou kontrolou, která nezjistila problém, vozidlo bylo vedeno v systému Cebie v roce 2011 s vin kódem končícím [Anonymizováno] jako nekradené. Žalobce nabyl vozidlo od [jméno FO], v kupní smlouvě bylo uvedeno datum první registrace 2004, a to kupní smlouvou ze dne [datum]. Z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce argumentoval tím, že vozidlo nebylo vedeno v evidenci odcizených vozidel Policie ČR i Policie SK, a navrhoval další důkazy ke skutečnosti, zda vozidlo pocházelo z trestné činnosti. Ze zprávy [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že vozidlo [jméno FO], [jméno FO], vin: [VIN kód] bylo zajištěné v rámci [podezřelý výraz] řízení a pochází z trestné činnosti, kdy po vozidle bylo vyhlášeno pátrání [datum] Z protokolu ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že žaloba společnosti [právnická osoba]. vůči žalobci (tehdejší žalovaný) byla žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce po postoupení pohledávky. Rozhodnutím [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl připuštěn vstup nového žalobce společnosti [právnická osoba]. na místo původního [právnická osoba]. a následně byl usnesením [Anonymizováno] v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozsudek soudu prvního stupně zcela zrušen. Ze zprávy [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že vozidlo [jméno FO] ev.č. [Anonymizováno] bylo zajištěné policejním orgánem dne [datum], následně bylo převzaté vyšetřovatelem dne [datum] a poté byl vypracován znalecký posudek, který stanovil neoprávněný zásah na vozidle spočívajícím ve zbroušení původního vin kódu – [VIN kód] a nahrazení novým kódem -[Anonymizováno]. Z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že žaloba byl zamítnuta. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (totožná listina jak na čl. 22 až 25 spisu [spisová značka]) bylo zjištěno, že řízení bylo částečně zastaveno pro úroky z prodlení, a předcházející rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná dle § 37 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) pro počáteční nemožnost plnění a vznik povinnosti žalobce dle § 457 obč. zák. na vrácení kupní ceny ve výši [částka]. Jak bylo zjištěno z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byl rozsudek soudu druhé stupně zrušen a věc vrácena soudu druhého stupně k dalšímu řízení. Z protokolu Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tehdy žalobce uvedl, že vozidlo kupoval od žalovaného [jméno FO] kupní smlouvou ze dne [datum], tehdy mělo vozidlo zlínskou značku, muselo být registrováno v ČR, při koupi mu byl předložen technický průkaz, v němž byl zapsán [Jméno žalovaného] jako vlastník, vozidlo prošlo STK, cena odpovídala stavu vozidla, které bylo poškozené. On sám provedl tyto opravy – výměna pneumatik, udělal druhý klíč, částečný nástřik vozidla. V rámci výslechu žalovaný dále doplnil, že v době koupě vozidla pracoval v autobazaru v [Anonymizováno], přišel za ním nějaký pán a nabídl automobil k prodeji, majitel autobazaru vozidlo nechtěl přijmout, a proto se žalovaný rozhodl, že si ho koupí sám pro svou potřebu, veškeré údaje byly zapsány ve velkém technickém průkazu, kontroloval vin vozidla, auto prohlížel, když souhlasil s prodejem dostavil se osobně p. [jméno FO], se kterým se podepisovala smlouva. Žalobce zřejmě dostal i plnou moc k přepisu vozidla, avšak k tomu nepřistoupil z důvodu závad. Z Přehledu registrací ze dne [datum] bylo zjištěno, že vozidlo [jméno FO] r.z. [Anonymizováno], vin [VIN kód] bylo poprvé zaevidováno [datum], od [datum] do [datum] bylo registrováno na žalovaného, od [datum] do [datum] na společnost [právnická osoba]. a od [datum] bylo vyvezeno a registrováno na společnost [právnická osoba] Žádost o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla podával žalovaný dne [datum]. Zpráva o registraci byla doložena listinami vystavenými na jméno žalovaného – žádostí o schválení technické způsobilosti, osvědčením o evidenci vozidla vydaným [Anonymizováno], technickým protokolem [Anonymizováno] [adresa] – žádné závady, přílohou k technickému protokolu, rozhodnutím o schválením technické způsobilosti vozidla ze dne [datum] vydaným [Anonymizováno] v [adresa] a velkým technickým průkazem. Z protokolu o jednání před Krajským soudem v [adresa] ze dne [datum] (totožná listina jako na čl. 16 spisu [spisová značka]) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyslýchán jako svědek, který tehdy po poučení uvedl, že ho požádal kamarád pan [jméno FO], jestli by si nekoupil auto na sebe. Žalovaný podepisoval kupní smlouvu, kupní cenu platil. Společně s p. [jméno FO] vyřizovali registraci. S vozidlem jezdil p. [jméno FO], žalovaný platil pojistku z peněz, které získal od p. [jméno FO]. Později mu p. [jméno FO] řekl, že chce vozidlo prodat, našel kupce přes nějaký autobazar v [Anonymizováno], přesně neví, ale zavezl ho tam a žalovaný podepsal nějaké smlouvy a kupní cenu za auto si vzal přímo p. [jméno FO]. Žalovaný nebyl při předání peněz při koupi vozidla, nevzpomínal si na podpis příjmového dokladu. Při výslechu žalovaný poznal svůj podpis na žádosti o schválení technické způsobilosti, připustil že podepsal kupní smlouvu a připustil, že mohl být na technické kontrole. Nedokázal vysvětlit proč figuruje jeho jméno v osvědčení o evidenci [Anonymizováno]. Žalobce již tehdy uváděl, že si peníze přebírali p. [jméno FO] a nějaký [Anonymizováno] společně, byl vystaven příjmový doklad, nejdříve přijel onen [Anonymizováno] a poté p. [jméno FO]. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] s právní mocí od [datum] (totožná listina jako na čl. 18 až 21 spisu [spisová značka]) bylo zjištěno, že řízení bylo částečně zastaveno ohledně úroků z prodlení a ve zbývající části byla žaloba opět zamítnuta, avšak s odůvodněním, že kupní smlouva mezi účastníky byla absolutně neplatná dle § 37 obč. zák. z důvodu počáteční nemožnosti plnění, nedošlo k vydržení věci dle § 134 odst. 1 obč. zák. žalovaným pro neuplynutí vydržecí doby. Žalobce na rozdíl od jeho právního předchůdce byl v dobré víře, že vozidlo kupuje od vlastníka – byly mu předloženy doklady prokazující evidenci, osvědčení o provedení technické kontroly, jednal přímo s osobou zapsanou v dokladech, vozidlo nebylo v policejní evidenci vedeno jako odcizené, dle evidence předcházející vlastník užíval vozidlo dvě léta, což také nevedlo k pochybnostem. Z odůvodnění se dále podává, že by byl dán nárok na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák., avšak žalobce již dluh zaplatil dle předcházejících rozhodnutí, a proto byla žaloba zamítnuta.

9. Dále bylo provedeno dokazování listinami z tohoto spisu: Z Osvědčení o evidenci vydané [Anonymizováno] bylo zjištěno žalovaný byl evidován jako vlastník vozidla již na [Anonymizováno] (totožná listina jako na čl. 55 a totožná s přílohou Přehledu registrací ze dne [datum] ve věci sp. zn. [spisová značka]). Z žádosti o schválení technické způsobilosti ze dne [datum] a z rozhodnut o schválení technické způsobilosti vozila bylo zjištěno, že žalovaný přihlašoval vozidlo u [právnická osoba] v [Anonymizováno] [adresa] jako vozidlo jednotlivě dovezené a jemu bylo vydáno také rozhodnutí o schválení (totožné listiny s přílohami Přehledu registrací). Ačkoliv žalovaný prohlásil, že listinu předkládal k prokázání skutečnosti, že žalovaný nevěděl, že vozidlo je kradené, tato listina byla předkládala stranou žalobce. Z Pojistné smlouvy a povinných informací pro klienta ze dne [datum] nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti, když listiny byly předkládány k pravosti podpisu žalovaného. Z Kupní smlouvy ze dne [datum] sepsané v [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný jako prodávající se zavázal na žalobce jako kupujícího převést vlastnické právo k osobnímu automobilu [jméno FO], [jméno FO] [Anonymizováno], r.z. [Anonymizováno] s datem první registrace [Anonymizováno], vin: [VIN kód] a žalobce se zavázal zaplatit cenu [částka]. Předání vozidla se uskutečnilo dnem podpisu smlouvy a vyplacením kupní ceny v hotovosti. Součástí smlouvy bylo i prohlášení žalovaného, že informuje žalobce o všech závadách, nadále nehodlá vozidlo provozovat ani na sebe registrovat. Ze smlouvy dále vyplynulo, že žádná ze stran nebyla označena místem podnikáním, IČ, a mezi stranami bylo smluveno, že reklamační řízení se řídí občanským zákoníkem. Z Potvrzení o prodeji ojetého motorového vozidla ze dne [datum] v [Anonymizováno] bylo zjištěno, že [Anonymizováno] potvrzoval, že vozidlo [jméno FO], [jméno FO], r.z. [Anonymizováno] vin: [VIN kód] bylo prodáno v provozovně firmy [jméno FO] – [Anonymizováno]. Z výdajového pokladního dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému [částka] v hotovosti, jako účel platby bylo uvedeno [jméno FO], [jméno FO], r.z. [Anonymizováno]. Ačkoliv žalovaný v průběhu řízení uváděl, že hledá smlouvu s [Anonymizováno] a předloží také příjmové doklady, vyjma Potvrzení o prodeji ze dne [datum], žalovaný nepředložil žádný z těchto důkazu. Následně k výdajovému pokladnímu dokladu ze dne [datum] žalovaný uvedl, že je to jediný doklad, který nalezl, a to i po opětovném nahlédnutí na tuto listinu. Výdajový pokladní doklad však nepředkládal žalovaný, nýbrž žalobce a zpočátku řízení se žalovaný vůči tomuto dokladu bránil tím, že podpis na listině není jeho. Vnitřní logická rozporuplnost této argumentace, nasvědčuje účelovosti tvrzení žalovaného, kterému musela být existence výdajového dokladu známa před zahájením řízení, neboť jenom tak by se mohl domnívat, že listinu předložil on. Z vyjádření [jméno FO] ze dne [datum] bylo zjištěno, že s žalovaným nikdy neuzavřel kupní smlouvu na vozidlo [jméno FO] r.z. [Anonymizováno], vin [VIN kód]. Ze znaleckého posudku č. čes: [Anonymizováno] vyplynulo, že dne [datum] (vyhotovení posudku) bylo zjištěno, že na vozidle [jméno FO], [jméno FO] původního vin [VIN kód] došlo k neoprávněnému zásahu spočívajícím v mechanickém odstranění tohoto vin kódu a nahrazení novým kódem [Anonymizováno]. Z přípisu tehdejšího právního zástupce žalobce žalovanému ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzývá žalovaného k zaplacení částky [částka] představující kupní cenu za odcizené vozidlo [jméno FO], [jméno FO] vin: [VIN kód] v případě, že žalobce bude neúspěšný v řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa]. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že stanice technické kontroly již nemá k dispozici dokumenty k technickým prohlídkám vozidla. Z výpisu z bankovního účtu na jméno žalobce bylo zjištěno, že byly poukázány dvě platby dne [datum] [Anonymizováno] a [částka] s poznámkou [jméno FO].

10. Dokazování bylo provedeno i výpověďmi účastníků a svědků: Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že žalobce tehdy pracoval v autobazaru [Anonymizováno] jako výkupčí, kam přistavili vozidlo dva muži s tím, že ho chtějí prodat a jeden z nich mluvil [Anonymizováno]. Žalobce automobil prohlédl, zjistil závady, ohodnotil vozidlo na [částka] a telefonicky se dotazoval majitele bazaru [jméno FO]. Majitel autobazaru zájem o koupi neměl, avšak nenamítal nic proti tomu, aby si automobil koupil sám žalobce. Žalobce projevil zájem o koupi a muži sdělili žalobci, že majitelem je [Jméno žalovaného], pro kterého zajedou. Následně přivezli žalovaného, jeho totožnost byla ověřena občanským průkazem a žalobce požádal sekretářku, aby nachystala smlouvu s údaji, které ji diktoval, tomuto byli přítomen žalovaný. Žalovaný měl podepsat kupní smlouvu, žalobce šel mezi tím pro peníze a viděl žalovaného podepisovat výdajový pokladní doklad a částku [částka] předával žalobce přímo žalovanému. Žalobce obdržel také velký a malý technický průkaz vozidla. Protože automobil nebyl hned přepsán bylo vystaveno Potvrzení o prodeji vozidla. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že po domluvě s p. [jméno FO] žalovaný souhlasil s tím, že si napíše automobil na sebe, ale dál ho bude používat p. [jméno FO] a pojištění bude také platit p. [jméno FO]. Žalovaný si nevzpomínal na uzavření kupní smlouvy ani nevěděl na základě jakých dokladů byl registrován od roku 2008. Žalovaný stvrdil pravost svého podpisu na rozhodnutí [právnická osoba] v [adresa] o [Anonymizováno] technické způsobilosti vozidla a připustil, že byl na STK ve [adresa]. Poté co byly podepsány doklady, se o automobil nezajímal, pojistku hradil on z peněz od p. [jméno FO]. V roce 2010 přijel p. [jméno FO] a p. [jméno FO] s tím, že p. [jméno FO] chtěl auto prodat, jeli do bazaru v [Anonymizováno] a poté přijeli pro žalovaného kvůli občanskému průkazu. V bazaru řekli žalovanému, že je majitelem vozidla, že se auto prodává, a má něco podepsat. Žalovaný po nahlédnutí do kupní smlouvy a příjmového dokladu neuznal pravost svého podpisu s odůvodněním, že smlouvu nikdy nečetl a peníze nikdy neviděl. Následně prohlásil, že si nevzpomíná, jestli se mělo vůbec něco podepisovat a neviděl, že by někdo někomu předal kupní cenu [částka], s tím že dovozoval, že žalobce musel dát peníze přímo p. [jméno FO], ale on peníze neviděl ani nevěděl kolik. Z výslechu svědka [právnická osoba] bylo zjištěno, že p. [jméno FO] kvůli sporu s manželkou požádal žalovaného, aby bylo vozidlo [jméno FO] napsáno na žalovaného. Auto se přivezlo do České republiky, udělala se technická kontrola, žalovaný se přihlásil jako vlastník a dál s autem jezdil p. [jméno FO]. Po několika letech jel p. [jméno FO] a p. [jméno FO] do bazaru do [Anonymizováno], aby prodali auto, zde jednali s oběma bratry [jméno FO], žalobce u jednání nebyl, [jméno FO] předali peníze [částka] přímo p. [jméno FO] a auto zůstalo v bazaru. Svědek neviděl kupní smlouvu účastníků. Svědek viděl výdajový doklad až mu ho ukázal právní zástupce žalovaného. Neviděl něco podepisovat, nevěděl, že by se něco podepisovalo, vyjma paní v kanceláři byli v bazaru jen bratři [jméno FO]. Svědek dále uvedl, že majitelem vozidla byl žalovaný, na kterého bylo vozidlo napsáno a ten taky vozidlo prodával, nikoliv p. [jméno FO]. Z výslechu [jméno FO], bytem [Anonymizováno], bylo zjištěno, že vozidlo koupil v roce 2008[Anonymizováno]od pana [jméno FO] bez toho, že by byla sepsána kupní smlouva za [částka], avšak majitelem nebyl evidován, neboť požádal žalovaného kvůli sporům v rodině, aby si auto napsal na sebe. Auto bylo přivezeno do České republiky, udělalo se STK ve [adresa] s kontrolou originality, poté bylo auto přihlášeno, žalovaný byl přítomen při vyzvednutí značek a sepisu pojistné smlouvy. I po převodu na žalovaného auto nadále používal p. [jméno FO], ten platil i pojistné. Za dva roky chtěl vozidlo prodat, společně s p. [jméno FO] jeli do autobazaru [Anonymizováno], kde jednali s bratry, jejich jména si nevzpomínal. Žalobce při převodu nebyl, bratři souhlasili s koupí, jelo se pro žalovaného. Svědek nic nepodepisoval, avšak kupní cena [částka] byla vyplacena panem [jméno FO] přímo svědkovi. Svědek nevěděl, jestli něco podepisoval žalovaný, auto zůstalo v bazaru a dále se svědek o auto nezajímal. Z výpovědi [jméno FO], provozovatele [Anonymizováno], bylo zjištěno, že od roku 2005 zaměstnával na místo bratra žalobce, v roce 2010 telefonoval p. [jméno FO], že přivezou vykoupit auto, svědek ho odkázal na žalobce, neboť tehdy byl v [Anonymizováno]. Žalobce svědkovi telefonoval, že auto prohlédl, je v pořádku, avšak byl k němu pouze jeden plastový klíč. Svědek sdělil, že autobazar nemá zájem o koupi auta, ale může si ho koupit sám žalobce. Svědek potvrdil, že autobazar vydal Prohlášení o prodeji za účelem zrušení pojistky, a toto podepsala sekretářka. [jméno FO]. Svědek setrval na své výpovědi, že v době prodeje byl v Itálii, nebyl přítomen v bazaru a nevyplácel kupní cenu, jeho bratr také nemohl být na místě, neboť tam už pět let nepracoval a měl provozovnu v [Anonymizováno].

11. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy – znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, když uzavření kupní smlouvy mezi účastníky bylo prokázáno (jak je níže rozvedeno) jinými důkazy a kupní smlouva ohledně movité věci nevyžaduje písemnou formu. Byl-li označen výslech žalovaného na [právnická osoba] ve [adresa] bez bližší identifikace, kdy mělo k výslechu dojít a v jaké věci, považoval soud tento důkazní návrh jednak za neurčitý a jednak s ohledem na skutečnost, že měl k dispozici již dva výslechy žalovaného (jak v řízení u [adresa], tak v tomto řízení) za nadbytečný, proto tento důkazní návrh byl zamítnut. Ačkoliv se soud snažil obstarat důkaz dotazem na stanici technické kontroly z vyjádření [právnická osoba] bylo zjištěno, že dokumenty již nejsou k dispozici. O provedení technické kontroly vozidla však svědčil – technický protokol [Anonymizováno] [adresa], jenž byl přílohou Přehledu registrací ze dne [datum], kterým vzal soud za prokázané, že vozidlo před schválením technické způsobilosti v roce 2008 prošlo kontrolou STK v České republice bez toho, že by byly zjištěny závady. Byl-li za účelem tohoto zjištění označen důkaz – dotazem na ministerstvo dopravy, považoval soud tento důkazní návrh za nadbytečný, a proto jej zamítl.

12. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že u listin, u nichž nebyla zpochybněna pravost podpisu vzal zjištění z nich učiněná za prokázána, neboť zjištění také obsahově korespondovala. Takto bylo prokázáno zejména to, že před prodejem vozidla žalobci (o prodeji měla každá strana jinou skutkovou verzi), byl žalovaný již registrován jako vlastník vozidla na [Anonymizováno], a to od roku 2008 (osvědčení o evidenci [Anonymizováno]). Následně došlo k převozu vozidla do České republiky, kde vozidlo prošlo technickou kontrolou a bylo přihlášeno na jméno žalovaného (přehled registrací ze dne [datum] ve spojení s přílohami zejména rozhodnutím [právnická osoba] v [adresa] o schválení technické způsobilosti). O tom, jakým způsobem získal vozidlo žalovaný, žádná listina předložena nebyla. K tomuto vypovídal žalovaný, a to jednak v tomto řízení, tak v řízení u Krajského soudu v [adresa] (viz protokol ze dne [datum]) a rovněž svědek p. [jméno FO]. Jejich výpovědi se shodovaly v podstatných rysech ohledně nabytí vozidla, a proto soud vzal za prokázané, že po vzájemné dohodě mezi žalovaným a svědkem p. [jméno FO] z důvodu sporů v rodině svědka p. [jméno FO] si žalovaný zakoupil vozidlo [jméno FO], [jméno FO], vin: [VIN kód] z peněz poskytnutých od p. [jméno FO], když auto bylo přihlášeno na žalovaného, žalovaný byl přítomen vyzvednutí značek a sepisu pojistné smlouvy. Žalovaný se také jako vlastník vozidla choval, když i nadále byl zapsán v dokladech, hradil pojistku z peněz poskytnutých od p. [jméno FO], kterému automobil přenechal k užívání. K prodeji vozidla mezi žalobcem a žalovaný, sice byla předložena kupní smlouva a výdajový pokladní doklad, avšak žalovaný na obou těchto listinách popřel pravost svého podpisu, ačkoliv v řízení vedeném u [adresa], ve své svědecké výpovědi dne [datum] připustil, že kupní smlouvu podepisoval. Přestože žalovaný za účelem prokázání pravosti svého podpisu jak na kupní smlouvě, tak na výdajovém pokladním dokladu označil znalecký posudek z oboru písmoznalectví, soud tento důkazní návrh pro nadbytečnost zamítl, neboť vzal již výpovědí samotného žalovaného ze dne [datum] za prokázané, že podpis na kupní smlouvě ze dne [datum] je pravým podpisem žalovaného. Při srovnání obou výpovědí žalovaného (v řízení u [adresa] v pozici svědka, v řízení u Okresního soudu v [Anonymizováno] [adresa] v pozici účastníka), soud konstatoval, že výpovědi jsou vnitřně rozporuplné v popisu okolností, za nichž mělo dojít k prodeji vozidla. Soud považoval za věrohodnou pouze výpověď žalovaného učiněnou v řízení před Okresním soudem [adresa] ze dne [datum], neboť tehdy ještě neprobíhalo řízení mezi účastníky a výpověď nebyla ovlivněna snahou ubránit se žalobě, byla učiněna dříve, takže si žalovaný mohl lépe zapamatovat okolnost prodeje a vedle toho výpověď žalovaného, coby účastníka dostatečně věrohodně nevysvětlovala skutečnost jak mohl vozidlo prodat svědek [jméno FO], když sám žalovaný tvrdil, že „vozidlo prodal přímo autobazaru [Anonymizováno]“ a nevysvětlovala ani další tvrzení žalovaného o kupní ceně ve výši jen [částka], když sám žalovaný uvedl „ peníze nikdy neviděl ani nevěděl kolik “. Z těchto důvodu vzal soud za prokázanou skutkovou verzi prodeje popsanou žalovaným v jeho výpovědi v řízení u [adresa] ze dne [datum], která také až na přebrání peněz, odpovídala výpovědi žalobce učiněné jak v řízení před [adresa] tak v řízení u zdejšího soudu. Tyto výpovědi také v souhrnu korespondovaly s výpovědí svědka [jméno FO] a s obsahem kupní smlouvy, o níž sám žalovaný prohlásil v řízení u [adresa], že je ji podepsal. Takto bylo prokázáno, že svědek [jméno FO] přistavil vozidlo do autoservisu [Anonymizováno], kde bylo vozidlo prohlédnuto tehdejším pracovníkem - žalobcem a ohodnoceno na částku [částka], jelikož autobazar neměl zájem o koupi vozidla, koupil vozidlo přímo žalobce a svědek [jméno FO] přivezl za účelem prodeje vozidla na místo žalovaného. Žalovaný se při prodeji prokazoval občanským průkazem, byl předkládán také technický průkaz, v němž byl uveden žalovaný jako vlastník vozidla, žalobce kontroloval také vin vozu. Účastníci o koupi vozidla sepsali kupní smlouvu ze dne [datum]. Při sepisu smlouvy žalobce zaplatil žalovanému dohodnutou kupní cenu [částka] (což prokazoval obsah kupní smlouvy ze dne [datum] ve spojení s výpovědí žalobce). Žalovaný následně zaplacenou kupní cenu přenechal svědkovi [jméno FO] (výpověď žalovaného). Argumentoval-li žalovaný tím, že on kupní cenu nepřevzal, z obsahu výpovědí účastníku i kupní smlouvy vzal soud za prokázané, že částku [částka], která byla žalobcem předávala, byla plněním na dohodnutou kupní cenu. Jelikož žalovaný byl veden jako majitel vozidla ve velkém technickém průkazu, byl přivezen na místo za účelem prodeje, ověřovala se jeho totožnost občanským průkazem, byl označen jako prodávající v kupní smlouvě, tyto okolnosti v souhrnu prokazovaly, že jen žalovaný vystupoval jako prodávající vůči žalobci, a nikoliv svědek [jméno FO]. Z těchto důvodů vzal soud také za prokázané, že kupní smlouva o prodeji vozidla byla uzavírána mezi žalobcem a žalovaným a žalovanému byla plněna kupní cena. Nebylo logického důvodu, aby za těchto podmínek platil žalobce kupní cenu jiné osobě, a proto soud neuvěřil výpovědi žalovaného, že jemu kupní cena zaplacena nebyla, což také vyvracela kupní smlouva samotná. Nicméně výpovědí žalovaného vzal soud za prokázané, že takto zaplacenou kupní cenu přenechal žalovaný svědek [jméno FO], neboť toto odpovídá tomu, že původně svědek [jméno FO] poskytl žalovanému peníze na nákup vozidla. Proti takto zjištěnému skutkového stavu, však stála výpověď svědka [právnická osoba] a svědka [jméno FO] prokazující tvrzení žalovaného o tom, že kupujícím nebyl žalovaný, nýbrž [Anonymizováno] jednající prostřednictvím [Anonymizováno] [jméno FO]. Přestože se výpovědi obou svědků shodovaly v tom, že smlouvu jako kupující uzavírali [Anonymizováno] [jméno FO], posuzoval soud tyto výpovědi také ve vztahu k písemně uzavřené Kupní smlouvě ze dne [datum], jednoznačně definující strany prodeje a také ve vztahu ke skutečnosti, že žádný ze svědků ani p. [jméno FO] ani p. [jméno FO] neměli povědomí o tom, že by se něco podepisovalo, ačkoliv při prodeji vozidla bylo nezbytné provést změnu v registru vozidel a za tímto účelem doložit změnu vlastníka. Výpovědi obou svědků p. [jméno FO] i p. [jméno FO] byly v rozporu s výpovědí [jméno FO], která korespondovala s výpovědí žalobce. Uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným jako prodávajícím a [právnická osoba]. jako kupujícím neprokazovalo ani Potvrzení o prodeji ojetého vozidla, které prokazovalo jen to, že na místě provozovny došlo k prodeji vozidla. Soud má za to, že vystavení tohoto Potvrzení reaguje na ujednání obsažené v kupní smlouvě ze dne [datum] dle kterého žalovaný nehodlal nadále vozidlo na sebe registrovat, a za tímto účelem bylo vystaveno právě toto potvrzení. Žalovaný také po celou dobu řízení hledal kupní smlouvu uzavřenou s [Anonymizováno] a příjmový doklad, přestože svědkové neměli povědomost o tom, že by se něco podepisovalo a o Výdajovém pokladním dokladu na částku [částka] podepsaném účastníky, předloženého žalobcem, žalovaný dokonce prohlásil - že to jediný doklad, který nalezl. Tyto rozpory pak vyvracely věrohodnost svědeckých výpovědí p. [jméno FO] i p. [jméno FO], a proto soud vzal za prokázané, že žalovaný uzavíral smlouvu s žalobcem, a nikoliv s autobazarem [Anonymizováno]. Jelikož bylo prokázáno nejen uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, ale i předání kupní ceny [částka], považoval soud za nadbytečné provádět znalecký posudek z oboru písmoznalectví k podpisu žalovaného na Výdajovém pokladním dokladu na částku [částka], když zjištění vyplývající z tohoto Výdajového pokladního dokladu byla již prokázaná jinými důkazy – zejména obsahem kupní smlouvy ze dne [datum], kterou žalovaný podepsal, jak sám připustil v rámci své svědecké výpovědi v řízení před [adresa]. Listinné důkazy provedené v řízení u Okresního soudu ve [adresa] pak prokazovaly následné prodeje vozidla, neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a společností [právnická osoba]. jako kupujícím dne [datum], i okolnost, že žalobce vrátil kupní cenu ve výši [částka], kterou získal z prodeje vozidla společnosti [právnická osoba]. Zprávou [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ve spojení se zprávou [Anonymizováno] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že předmětné vozidlo bylo vydáno orgánům činným v [podezřelý výraz] řízení [datum]. Znaleckým posudkem [Anonymizováno] ze dne [datum] a těmito policejními zprávami, vzal soud za prokázané, že vozidlo bylo odcizeno v roce 2005 na [Anonymizováno], následně na něm došlo k neoprávněnému zásahu spočívajícím ve změně vin kódu. Přehledem registrací a jeho přílohami vzal soud za prokázané, že žalovaný byl registrován jako vlastník vozidla již na [Anonymizováno] (osvědčení o evidenci vozidla vydané [Anonymizováno]) a v České republice byl žalovaný registrován jako vlastník od [datum], poté co vozidlo prošlo technickou kontrolou, která nezjistila závady.

13. Podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavíraných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. Podle § 37 odst. 2 z.č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.) platí, právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Podle § 457 obč. zák. platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Při právním hodnocení věci použil soud na právní poměry účastníků předcházející právní předpisy dle § 3028 odst. 3 o.z., a to z.č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, neboť kupní smlouva mezi účastníky byla uzavřena [datum] a jejich právní poměr tedy vznikl přede dnem nabytí účinnosti z.č. 89/2012 Sb. Kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil soud jako kupní smlouvu uzavřenou dle § 588 a násl. obč. zák., neboť obě strany jak žalobce jako kupující tak žalovaný jako prodávající uzavírali smlouvu jako fyzické osoby nikoliv v rámci svých podnikatelských činností a současně v ustanovení smlouvy smluvily „reklamační řízení dle občanského zákoníku“, čímž projevili vůli uzavřít smlouvu v souladu s tehdy platným z.č. 40/1964 Sb. občanským zákoníkem., který neumožňoval nabytí vlastnického práva smlouvou od nevlastníka. Podřazení smlouvy pod ust. § 588 obč. zák. odpovídal i obsah smlouvy, kdy povinnost žalovaného měla spočívat v odevzdání předmětu koupě a povinnosti žalobce předmět koupě převzít a zaplatit za něj žalovanému kupní cenu [částka]. Vlastnické právo k předmětu koupě mělo přejít na žalobce okamžikem převzetí žalobce dle § 133 odst. 1 obč. zák, když mezi stranami nebylo dohodnuto jinak, jak prokazoval obsah kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovanému však v době uzavření kupní smlouvy vlastnické právo k předmětu koupě nesvědčilo, neboť on sám vozidlo získal od nevlastníka pana [jméno FO] (nebyl zapsán jako vlastník vozidla) za pomoci svědka p. [jméno FO] v roce [Anonymizováno], jak prokazovala výpověď svědka p. [jméno FO], ačkoliv vozidlo bylo odcizeno na [Anonymizováno] již v roce [Anonymizováno]. Žalovaný při nabytí vozidla nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu vozidlo patří, když sice nemusel mít povědomí o odcizení vozidla, vozidlo prošlo kontrolou STK bez zjištění závad, nebylo vedeno v registru odcizených vozidel, avšak předcházející majitel p. [jméno FO] nebyl zapsán jako vlastník (výpověď svědka p. [jméno FO]), žalovaný nedokázal uvést na základě jakých dokladů proběhla jeho registrace na [Anonymizováno] (výpověď žalovaného ) a k vozidlu existoval jen jeden plastový klíč (výpověď [jméno FO] i výpověď žalovaného o tom, že on nechal zhotovit druhý náhradní klíč). Zejména získání vozidla od osoby, která není zapsána jako vlastník vozidla v registru vozidel, je natolik zásadní okolnost, která dobrou víru žalovaného přímo vyvrací a následná kontrola STK ani registrace v České republice již na nedostatek dobré víry žalovaného v době získání vozidla nemohly mít vliv. Žalovaný tak, ačkoliv vozidlo držel prostřednictvím svědka p. [jméno FO], kterému přenechal vozidlo od roku 2008 do užívání, nebyl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře dle § 130 odst. 1 obč. zák., že mu vozidlo patří. K obdobným závěrům ohledně nedostatku dobré víry žalovaného dospěly i soudy v rámci řízení vedeného u [adresa]. Pro absenci dobré víry žalovaného i délku doby oprávněné držby tří let, jak je stanovena v § 134 odst. 1 obč. zák., kterou žalovaný nesplnil, když vozidlo držel jen dva roky 2008 - 2010, nemohl žalovaný nabýt vlastnické právo k vozidlu ani vydržením dle § 134 odst. 1 obč. zák. Žalovanému tak v době uzavření smlouvy s žalobcem nenáleželo vlastnické právo k předmětu koupě, které mělo být převedeno žalobci, a proto bylo plnění dle kupní smlouvy plněním od počátku nemožným a uzavřená smlouva mezi účastníky absolutně neplatnou dle § 37 odst. 2 obč. zák., kdy k této neplatnosti přihlédl soud z moci úřední. Jelikož podle absolutně neplatné smlouvy bylo plněno, vznikla účastníkům synallagmatická povinnost dle § 457 obč. zák. vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalobce tuto povinnost splnil již tím, že vozidlo bylo vydáno orgánům činným v trestním řízení, jak judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], a to i ve vztahu k orgánům cizího státu, a proto soud shledal důvodnou povinnost žalovaného vrátit zaplacenou kupní cenu, tj. částku [částka]. Okolnost, že žalovaný přenechal zaplacenou kupní cenu [částka] svědkovi p. [jméno FO], nemá vliv na trvání povinnosti žalovaného a je věcí žalovaného a svědka p. [jméno FO], jak se následně vzájemně vypořádají. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, ačkoliv byl žalobcem vyzván výzvou ze dne [datum], a proto se ocitl v prodlení nejméně od [datum] a je povinen zaplatit žalobci také úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně stanovené dle 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů shledal soud žalobu zcela důvodnou.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] sestávající z vlastních nákladů žalobce za řízení ve výši [částka] a nákladů, které již žalobce zaplatil žalovanému na základě předcházejících soudních rozhodnutí, která byla následně zrušena, tj. jiné hotové výdaje žalobce dle § 137 odst. 1 o.s.ř. v nesporné výši [částka] ([částka] + [částka]) . Náklady ve výši [částka] představuje zaplacený soudní poplatek v částce [částka], soudního poplatku za odvolání [částka] a soudního poplatku za dovolání [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z patnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za [Anonymizováno] ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za [Anonymizováno] ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 82 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 54 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ačkoliv Nejvyšší soud České a socialistické republiky ve svém rozhodnutí sp. zn. [právnická osoba] 35/88, na jenž navazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] judikoval, že za náklady řízení ve smyslu ust. § 137 o.s.ř. nelze již považovat částky, které byly zaplaceny na náhradu nákladů řízení podle pravomocného soudního rozhodnutí, jenž pak bylo zrušeno, má soud za to, že do poměrů účastníků závěry tohoto rozhodnutí nelze aplikovat pro skutkovou odlišnost. Skutková odlišnost věci spočívající v tom, že žalobcům byl v judikované věci opětovně přiznán nárok na náhradu nákladů řízení, vůči kterému se žalovaní mohli bránit námitkou započtení. V této věci je však situace odlišná tím, že zcela úspěšnému žalobci je poprvé přiznán konstitutivně nárok na zaplacení nákladů řízení, bez tohoto, že by jeho nárok byl snižován o již zaplacenou část na nákladech řízení dle předcházejících zrušených rozhodnutí. Soud ctí konstitutivní povahu procesního rozhodnutí o nákladech řízení, a proto by nepřihlížel k zaplaceným částkám na náklady řízení některým z účastníkům před vydáním rozhodnutí o nákladech řízení, které by vedly k ponížení nároku na náhradu nákladů řízení. Za situace, kdy zcela úspěšný žalobce již zaplatil dle předcházejících zrušených rozhodnutí žalovanému náklady řízení, však není důvod odkazovat žalobce s tímto nárokem na jiné soudní řízení z titulu bezdůvodného obohacení pro právní důvod, který odpadl dle § 2991 odst. 2 o.z., neboť rozhodnutí o nákladech řízení je závislé na rozhodnutí ve věci samé a má být výrazem procesního vypořádání vztahu mezi účastníky ohledně jimi vynaložených nákladů. Současně platí, že to co nebylo přiznáno z titulu nákladů řízení, nemůže být žalováno, ať již z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z. nebo z náhrady majetkové újmy dle § 2894 a násl. o.z. Výrazem procesního vypořádání vztahů v dané věci je i zahrnutí již zaplacených nákladů dle předcházejících zrušených soudních rozhodnutí mezi jiné hotové výdaje účastníka dle § 137 o.s.ř., neboť tímto (při přiznání jak nároků na jeho vlastní náklady, tak na náklady již zaplacené dle zrušených rozhodnutí) není dotčena výše přiznaného nároku žalobce konstitutivním rozhodnutím (vůči nároku není nic započítáváno) a současně není další nárok žalobce odvíjející se od procesního úspěchu v této věci, přenášen do dalšího řízení. Nemožnost přenášení nároku na náhradu nákladů řízení do řízení o náhradu škody byla judikována rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud povinnost žalovanému zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.