4 C 126/2023 - 94

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., [IČO] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 156.254,09 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci - jistinu v částce 112.003,62 Kč, - kapitalizovaný úrok 16.250,22 Kč, - úrok 13,85 % ročně z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení.

III. V částce 28.000 Kč se řízení zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 21.935,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2022 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 156.254,09 s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba]., IČo [IČO], sídlem [adresa], coby původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru reg. č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 130.000 Kč, jenž byl žalovaným čerpán v souladu s interním účetním dokladem ze dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena, nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že žalovaný není schopen úvěr splácet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 71 měsíčními splátkami ve výši 2.693 Kč počínaje 20. 1. 2008, při úrokové sazbě 13,85 % ročně. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení, k zesplatnění úvěru došlo výzvou k okamžitému splacení úvěrové pohledávky ze dne 27. 7. 2009. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. [hodnota] uzavřené dne [datum] postoupena na žalobce včetně příslušenství a všech práv s nimi spojených. Dluh činil ke dni 14. 10. 2016 dle dodatku č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek a jeho příloh na jistině částku ve výši 126.162,88 Kč, na úrocích 106.441,97 Kč a úroky z prodlení ve výši 84.617,06 Kč. Vůči žalovanému byla ve věci do roku 2011 vedena exekuce Exekutorským úřadem [adresa], soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], dne [datum] bylo vydáno usnesení soudného exekutora, kterým byl žalobce vyzván, aby vyjádřil souhlas se zastavením exekuce vzhledem k nezpůsobilosti exekučního titulu, když žalobce se zastavením exekuce souhlasil. Během exekuce bylo vymoženo celkem 28.000 Kč, částka byla započtena na příslušenství. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 8. 12. 2022, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 156.254,09 Kč, úrok z jistiny ve výši 13,85 % ročně od 19. 10. 2010 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení do 19. 10. 2010 do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobce podáním z 8. 3. 2023 podání doplnil, že výše žalované částky 156.254,09 Kč byla stanovena na základě rozhodčího nálezu sp. zn. [číslo jednací], na základě kterého byla nařízena exekuce sp. zn. [spisová značka], jejímž předmětem bylo uhrazení částky ve výši 156.254,09 Kč, během které bylo vymoženo 28.000 Kč. Exekuce byla následně zastavena z důvodu neplatné rozhodčí doložky. Vzhledem k tomu, že za trvání exekuce nedošlo k ponížení jistiny, požaduje žalobce výši jistiny, na kterou měl nárok již v roce 2010, pro kterou bylo vedeno exekuční řízení, částka 156.254,09 Kč byla vypočtena bankovním softwarem ke dni 18. 10. 2010, sestává z jistiny 112.003,62 Kč, úroku 25.635,25 Kč, úroku z prodlení 17.615,22 Kč a poplatků 1.000 Kč. K výzvě soudu žalobce podáním z 7. 6. 2023 soudu sdělil, že výše jistiny 112.003,62 Kč byla převzata z historického výpisu plateb, který byl ze strany původního věřitele žalobci poskytnut, jistina činila částku ve výši 112.003,62 Kč ke dni 22. 5. 2013, po tomto datu nebylo hrazeno ničeho. Přesný způsob výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17.615,22 Kč není žalobci znám, nebyla mu předána dokumentace uvádějící podrobný výpočet. Poplatek byl stanoven na základě výše uvedeného historického výpisu, není patrné, o který konkrétní poplatek jde, žalobci nebyla předána dokumentace, která by vznik nároku na zaplacení poplatku osvětlila. Částka ve výši 28.000 Kč byla započtena nejdříve na poplatek ve výši 1.000 Kč, poté na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17.615,22 Kč zbývající část na kapitalizovaný úrok, jehož výše činí po započtení částku 16.250,22 Kč. Vzhledem k uvedenému vzal žalobce žalobu částečně zpět, nově požadoval uložení povinnosti žalovanému zaplatit jistinu ve výši 112.003,62 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 16.250,22 Kč. K výzvě soudu podáním z 24. 10. 2023 žalobce výše uvedený nový petit dále specifikoval, rovněž uvedl, že svým zpětvzetím bere žalobu zpět co do výše 28.000 Kč, neboť tato částka již byla žalovaným uhrazena a započtena na nepohyblivou složku původního příslušenství.

3. Podáním ze dne 26. 6. 2023 žalobce k námitce promlčení žalovaného žalobce uvedl, že v souladu se zákonem o rozhodčím řízení a judikaturou Nejvyššího soudu nemá nárok za promlčený, samotné rozhodčí řízení bylo zahájené [datum], rozhodnutí ve věci samé vyhlášené dne [datum], tedy před vydáním sjednocujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, k zahájení exekučního řízení došlo [datum], v době, kdy nebyla ustálená praxe soudů ve vztahu k výkonu rozhodčích nálezů. V momentu návrhu na zastavení exekuce neprodleně s tímto zastavením souhlasil, do té doby si nebyl žalobce ani pověřený exekutor vědom, že je exekuce vedená na základě nicotného rozhodčího nálezu, jednání žalobce tak nelze mít za nemravné, nicotný rozhodčí nález je považován za takový až jejich řádným právním odklizením, do té doby je nutné aplikovat stavění běhu promlčecí lhůty v souladu s platnou judikaturou. (NS 33 Cdo 5258/2016), žalobce podal po pravomocném zastavení exekuce bez zbytečného odkladu žalobu, k promlčení nedošlo.

4. Žalovaný podáním ze dne 18. 6. 2023 uplatnil námitku promlčení žalované pohledávky, má za to, že po dobu exekuce prováděné na základě neplatného rozhodčího nálezu nedochází ke stavění promlčecí lhůty. Podáním z 14. 8. 2023 na námitce promlčení trval, neboť exekuce byla zahájena na základě neplatného rozhodčího nálezu až v listopadu 2011, teprve v prosinci 2022 byla exekuce zastavena na základě návrhu žalovaného. Podáním z 20. 2. 2024 žalovaný dále uvedl, že žalobce si jako podnikatel musel být vědom rozhodovací Nejvyššího soudu, exekuční návrh podal až dne 1. 9. 2011, tedy po sjednocujícím usnesení Nejvyššího soudu, musel si být tedy při své podnikatelské činnosti vědom, že exekuční návrh musí být zamítnut z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky, rovněž dle nálezů Ústavního soudu poskytovatelé úvěrů již po datu 11. 5. 2011 neměli rozhodčí doložky využívat. Za této situace nemohlo mít exekuční řízení zahájené žalobcem pro vymožení povinnosti stanovené na základě neplatného rozhodčího nálezu za následek stavení promlčecí doby a vznesená námitka promlčení je důvodná. Dle § 392 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je obecná promlčecí doba čtyři roky, pohledávka se stala splatnou 18. 10. 2010, od 19. 10. 2010 začala běžet promlčecí doba, ke stavění došlo od 29. 10. 2010 do 2. 3. 2011, poté pokračovala a marně uplynula 21. 2. 2015, dnem 22. 2. 2015 byl žalovaný návrh promlčen, žalobce podal žalobu až 22. 12. 2022. Exekuce na manželku žalovaného je dosud od žalobce ponechána v běhu, když nebyl podán návrh na její zastavení. Při jednání dne 26. 2. 2024 žalovaný uvedl, že postup žalobce má za vykazující znaky zneužití práva jak v rovině hmotně právní, tak i procesní, pohledávku má za promlčenou, v exekučním řízení nemohlo dojít k zastavení promlčecí doby, neboť žalobce řádně nepokračoval v řízení a připojil se také k návrhu žalovaného na zastavení exekuce.

5. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána důvodně jen částečně.

6. Ze žádosti o poskytnutí perfektní půjčky z [datum] podané oběma dlužníky [jméno FO] a žalovaným se podává, že [jméno FO] je vlastníkem domu/bytu, vdaná, zaměstnání nebyla zjišťovaná, [jméno FO] shodně, zaměstnání nebyla zjišťovaná, žádný z nich nemá zvláštní vztah k původnímu věřiteli, upravení SJM ani vypořádání majetku po rozvodu nepřipadá v úvahu. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi původním věřitelem [právnická osoba]., a [jméno FO] a žalovaným coby klienty byla dle § 497 a násl. obch. zák. uzavřena smlouva o perfektní půjčce dne [datum], na základě této žalobce poskytl klientům úvěr ve výši 130.000 Kč, banka evidovala svou pohledávku pod číslem [č. účtu]. Dle čl. 1.2 jsou nedílnou součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky, dle čl. 2.4 byla výše cen a poplatků za bankovní služby poskytnuté klientovi na základě smlouvy uvedena v příloze, která tvoří nedílnou součást smlouvy. Klienti zahájí čerpání nejpozději do 19. 12. 2007, zavázali se splatit bance vyčerpanou jistinu úvěru nejpozději do 20. 11. 2013, banka provádí úhradu splátek převodem z běžného účtu klienta bez dalšího souhlasu klienta v den splatnosti, tj. 20. den kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 1. 2008 splácí klienti bance vyčerpanou jistinu úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.693 Kč, o počtu 71 anuitních splátek, výše splátky jistiny odpovídá rozdílu mezi splátkou a výší úroků splatných za období předcházející předchozímu dni splatnosti úroků. Dle čl. 4.6 v případě, že se klient ocitne v prodlení s uhrazením jakéhokoli svého závazku ze smlouvy, je povinen zaplatit bance úroky z prodlení ve výši stanovené v příslušném oznámení, výše sazby pro výpočet úroků z prodlení platné ke dni uzavření smlouvy tvoří přílohu smlouvy. Dle čl. 5.1 činí úroková sazba 13,85 % ročně z vyčerpané jistiny úvěru, RPSN činí dle čl. 8.1 14,77 %. z úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, nabývající účinnosti 1. 6. 2007 se mimo jiné podává dle čl. XI odst. 2 písm. g) je banka oprávněna v případě porušení zvýšit úrokovou sazbu až o 25 %, dle čl. XII odst. 1 v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv svého závazku ze smlouvy je banka oprávněna požadovat úroky z prodlení ve výši rozdílu mezi sazbou pro úroky z prodlení určenou v příslušném oznámení a úrokovou sazbou z úvěru. Dle čl. XIV oznámení je sdělení, které se zveřejňuje v obchodních místech banky, případně na webových stránkách, rovněž sazebník je přehled všech bankou stanovených poplatků, ostatních cen a jiných plateb, který banka vydává a upravuje, je k dispozici v obchodních místech banky a ve zkrácené podobě též na webových stránkách banky, banka je pak oprávněna úvěrové podmínky průběžně novelizovat způsobem uvedeným ve VOP. Z interního účetního dokladu původního věřitele [právnická osoba]., se podává, že k datu zúčtování [datum] byla ve prospěch účtu [č. účtu] čerpána částka ve výši 130.000 Kč, podpisem dokladu [jméno FO] potvrdila souhlas s vyčerpáním této částky z úvěru dne [datum].

7. Ze zprávy o rizikovém klientovi původního věřitele z 9. 7. 2009 se podává ve vztahu k úvěrové smlouvě k účtu [číslo] historie řešení a kontaktů s ohroženým klientem, ručitelem, zástavcem. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky z [datum] se podává, že žalovaný byl původním věřitelem vyzván k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ve výši 120.022,07 Kč včetně jistiny, úroků, poplatků či smluvních pokut a dalšího příslušenství, k úhradě byla poskytnuta lhůta do 6. 8. 2009.

8. Z historického výpisu vyhotoveného k datu 17. 10. 2016 se podává, že stav účtu klientů [jméno FO], číslo úvěru [číslo] je stav účtu aktivní, pokuta z prodlení činí 42.053,11 Kč, částka po splatnosti 118.980,78 Kč, z toho úrok po splatnosti 6.977,16 Kč, úrok placen do 20. 2. 2009, částka úvěru 130.000 Kč, úroková sazba 13,85 %, dny po splatnosti 999, počet uhrazených splátek 15, zbývá splátek 6.

9. Z žaloby podané dne 27. 10. 2010 původním věřitelem [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] proti žalovaným [jméno FO] a [jméno FO] o částku 156.254,09 Kč u [právnická osoba]., [adresa] se podává, že žalobce navrhuje, aby rozhodce vydal rozhodčí nález, jímž bude uložena žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 156.254,09 Kč s úrokem ve výši 13,85 % ročně z částky 112.003,62 od 19. 10. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 25.635,25 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení na účet žalobce, a náhradu nákladů řízení. Z rozhodčího nálezu, jenž vydal v této právní věci ke sp. zn. [číslo jednací] rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], jenž nabyl právní moci 19. 4. 2011 a byl vykonatelný 23. 4. 2011 má soud za prokázané, že byl vydán rozhodčí nález, ukládající ve výroku I. žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 156.254,09 Kč s úrokem ve výši 13,85 % ročně z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 25.635,25 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu, ve výroku II. povinnost žalovaným uhradit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 40.046,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu k rukám právního zástupce žalobce, výrokem III bylo stanoveno, že rozhodčí nález je konečný, doručením oběma stranám nabývá právní moci a je vykonatelný. Dle razítka Exekutorského úřadu [adresa], soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], připojeného na rozhodčím nálezu se podává datum dojití tomuto úřadu dne 6. 5. 2011 v 10:00 h.

10. Z usnesení Exekutorského úřadu [adresa], soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], č. j. [spisová značka] ve věci uspokojení pohledávky oprávněného žalobce proti povinným žalovaným [jméno FO] a [jméno FO], se podává, že soudní exekutor vyzývá oprávněného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce a návrhem na odklad ze dne 15. 10. 2022, a aby v případě, že nesouhlasí, uvedl důvody nesouhlasu a předložil listiny k prokázání svých tvrzení ve lhůtě 20 dnů od doručení výzvy, kdy jestliže se oprávněný ve stanovené lhůtě nevyjádří, má se za to, že s návrhem povinného souhlasí. Z usnesení Exekutorského úřadu [adresa], soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], č. j [spisová značka] ve věci uspokojení pohledávky oprávněného žalobce proti povinným žalovaným [jméno FO] a [jméno FO], se podává, že výrokem I. se exekuce zastavuje ohledně povinného [jméno FO], výrokem II. je uložena žalovanému coby povinnému povinnost nahradit náklady exekuce ve výši 4.331 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám soudního exekutora, výrokem III. je uložena žalobci coby oprávněnému povinnost nahradit náklady exekuce ve výši 4.331 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám soudního exekutora. Z výpisu z centrální evidence exekucí z 12. 10. 2022 se podává, že ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] je nadále vedená pravomocná exekuce za [jméno FO] a [jméno FO] s aktuálně vymáhanou částkou 913.420 Kč, peněžitou povinností 156.254,09 Kč, dle rozhodčího nálezu z [datum], sp. zn[číslo jednací].

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění příloh a dodatků, bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobci s účinností k 17. 10. 2016, včetně veškerého příslušenství zahrnujícího náklady soudního řízení, smluvních pokut a všech práv s pohledávkou spojených, včetně veškerého zajištění pohledávek. Vyčíslení bylo provedeno ke dni 25. 9. 2016.

12. Z předžalobní výzvy k úhradě pohledávky z 8. 12. 2022 včetně podacího archu, se podává, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné pohledávky, jež k 15. 8. 2018 činí částku ve výši 558.097,95 Kč.

13. S ohledem na znění § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je nutno posuzovat nárok na plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené před dnem 1. 1. 2014, jakož i nároky z porušení smlouvy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to za současného použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 112 zákona č. 40/1964. Sb. občanského zákoníku, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

15. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 504 téhož zákona je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

16. Podle § 504 stejného zákona dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

17. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, Uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, zůstávají účinky podané žaloby zachovány, pokud strana podá znovu u soudu, u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci. Podle odst. 2 téhož ustanovení účinky podané žaloby zůstávají zachovány i tehdy, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu, nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu.

18. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může za řízení vzít zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

19. Podle usnesení [soud] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák.

20. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19: I. Z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, vyplývá požadavek ve vztahu k zákonné úpravě soukromoprávních vztahů, že jejich vznik musí vycházet z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní a může být proporcionálně omezena, ať už s ohledem na jiný ústavní princip nebo za účelem ochrany základního práva jednotlivce či určitého ústavně aprobovaného veřejného zájmu. Jedním z omezení autonomie vůle, jež lze dovodit z ústavního principu rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, je požadavek ochrany slabší strany, jejímž typickým příkladem je ochrana spotřebitele. II. Rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. III. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

21. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18: I. Zásada pacta sunt servanda je nedílnou součástí principů právního státu plynoucích z čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit. Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost, která má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a též judikatury Ústavního soudu. II. Rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné exekuci v každé její fázi zastavit, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. III. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011 (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu. IV. V případě promlčení pohledávky z úvěrové smlouvy mezi nebankovní úvěrovou společností (podnikatelem profesionálem) a dlužníkem (spotřebitelem) může soud prohlásit vznesení námitky promlčení dlužníkem za rozporné s dobrými mravy pouze ve výjimečných situacích. Za rozporné s dobrými mravy proto nelze bez dalšího považovat jednání dlužníka, který nesplácí závazky z důvodu vlastní předluženosti, stejně tak není v rozporu s dobrými mravy ani pasivita dlužníka při řešení závazku.

22. Ve vztahu k promlčení, namítaném žalovaným, má soud za to, že námitka žalovaného není relevantní, žalobce podáním povinnost tvrzení unesl. Po dobu exekuce prováděné podle neplatného rozhodčího nálezu má soud za to, že by nedocházelo ke stavění promlčecí doby pouze v případě, že by rozhodčí doložka byla uplatněna po 11. 5. 2011, tj. dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, kdy už byla obecná vědomost o tom, že rozhodčí nález nemá právní účinky, když uvedené bylo opakovaně potvrzováno judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. cit. nález Ústavního soudu z 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, nález Ústavního soudu z 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18). Rozhodčí řízení bylo zahájeno 29. 10. 2010 a rozhodnutí vyhlášené 2. 3. 2011, v právní moci 19. 4. 2011. Exekuční řízení bylo pak zahájeno již vadně, protože k němu došlo 1. 9. 2011, tj. již poté, následky by zde žalobce nesl pouze v rovině nákladů exekučního řízení, které však nejsou předmětem tohoto řízení.

23. S ohledem na znění § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je nutno posuzovat nárok na plnění ze smlouvy o úvěru vzniklý před dnem 1. 1. 2014 podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen obch. zák.). Soud má za prokázané, že mezi žalovaným a původním věřitelem, [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obch. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, kdy smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel poskytl na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 130.000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se v případě čerpání tyto prostředky splácet ve stanovených splátkách a to včetně sjednaného smluvního úroku a poplatků. Povinnosti si však žalovaný řádně neplnil, věřitel přikročil k zesplatnění dlužné částky ke dni 27. 7. 2009, ve věci bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum], jenž nabyl právní moci 19. 4. 2011, na základě kterého byla nařízena exekuce sp. zn. [spisová značka], jejímž předmětem bylo uhrazení částky ve výši 156.254,09 Kč, během které bylo vymoženo 28.000 Kč. Mezi stranami nepanoval spor, i vzhledem k platné judikatuře, že předmětný rozhodčí nález, na základě kterého byla exekuce vedena, je nicotný, když následně došlo ve vztahu k žalovanému k zastavení exekuce Exekutorským úřadem [adresa], soudní exekutor [tituly před jménem] [právnická osoba] V návaznosti na uvedené zastavení exekuce pak žalobce bez zbytečného odkladu zaslal žalovanému předžalobní výzvu a podal žalobní návrh v prekluzivní lhůtě 30 dnů v souladu s § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. bylo žalovanému oznámeno a ani žalobci žalovaný na pohledávku ničeho nehradil. Postoupení pohledávky žalobci, které zakládá jeho aktivní věcnou legitimaci k vedení sporu, bylo učiněno v souladu s § 1879 o. z., žalovanému bylo řádně oznámeno. Ve vztahu k jistině a smluvnímu úroku pak má soud, vzhledem k výše uvedenému za to, že žaloba byla podána důvodně, kdy částka úvěru byla na základě smlouvy žalovanému skutečně vyplacena, nebyla řádně a včas splacena, úvěr byl zesplatněn, dle historického výpisu dlužná jistina činila částku ve výši 112.003,62 Kč, u úroku ve výši 13,85 % ročně se jedná o úrok smluvní, pro období do 19. 10. 2010 částečně kapitalizovaný v částce 16.250,22 Kč, tedy ve výši zohledňující exekučně vymožené plnění po částečném zpětvzetí žalobce vzhledem k započtení. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.)

24. V rámci důkazů byla ze strany žalobce doložena smlouva o úvěru a úvěrové podmínky, obojí podepsané, dle čl. 1.2 jsou nedílnou součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky, dále dle čl. 2.4 je výše cen a poplatků uvedena v příloze, která tvoří nedílnou součást smlouvy, dle čl. 4.6 výše úroků z prodlení, jež je klient povinen platit bance ocitne-li se v prodlení, je ve výši stanovené příslušným oznámením, výše sazby pro výpočet úroků z prodlení platné ke dni uzavření smlouvy tvoří přílohu smlouvy. Ke smlouvě jsou však přiloženy pouze úvěrové podmínky, chybí všeobecné obchodní podmínky, výše cen a poplatků i výše úroků z prodlení, rovněž absentuje sazebník. Ve vztahu k výpočtu zákonného úroku z prodlení žalobce uvádí, že přesný způsob výpočtu mu není znám, nebyla mu předána dokumentace. Jediné, na co se odkazuje žalobce, je předchozí žaloba původního věřitele a historický výpis. Výše uvedené důkazy pak žádným způsobem neumožňují jakkoliv dopočítat částku či období, ke kterému je možné vztáhnout prodlení dlužníka a výpočet úroků z prodlení. Ve vztahu k úrokům z prodlení a poplatkům tak nemá soud za to, že žalobce unesl břemeno tvrzení i důkazní. Původní věřitel možná dokumenty žalobci nepředal, přesto je povinností žalobce předložit žalobu v takové podobě, aby byla veškerá skutková tvrzení jasná, určitá, srozumitelná a přezkoumatelná. Ve vztahu k částkám úroku z prodlení ve výši 17.615,22 Kč a poplatku 1.000 Kč žalobce uvedl, že tyto byly započteny vůči exekučně vymožené částce 28.000 Kč, soudu tyto již přezkoumávat nepřísluší a nezabýval se proto jimi, ve vztahu k nároku na zaplacení příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení však soud nemá za to, že žalobce dostál své povinnosti tvrzení a rovněž neunesl břemeno důkazní, žaloba je ve vztahu k tomuto nároku nadále neurčitá a nepřezkoumatelná. Proto byla žaloba v této části zamítnuta (výrok II.).

25. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, proto soud podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu provedeného zpětvzetí zastavil v částce 28.000 Kč (výrok III.).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, žalobce byl úspěšný v 74,31 % uplatněného nároku (částce jistiny 112.003,62 Kč, kapitalizovaném úroku 16.250,22 Kč a úroku 13,85 % ročně z jistiny 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 kapitalizovaném do 28. 2. 2024 ve výši 207.442,51 Kč, neúspěšný v 25,69 % uplatněného nároku (zákonném úroku z prodlení z částky 112.003,62 Kč od 19. 10. 2010 kapitalizovaném do 28. 2. 2024 v částce 116.077,94 Kč), proto mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 25,69 %. Náklady řízení žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), za 5 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 112.003,62 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření z 22. 6. 2023, účast na jednání dne 26. 2. 2024) po 5.620 Kč (§ 11 odst. 1 a. t.), tj. 28.100 Kč, 1 úkon právní služby (vyjádření ze 7. 6. 2023, zpětvzetí pro částku 28.000 Kč) z tarifní hodnoty odpovídající částce, o kterou byla vzata tímto úkonem zpět, kdy dle ust. § 8 odst. 1 a. t. se za tarifní hodnotu považuje hodnota výše peněžitého plnění v době započetí úkonu právní služby, jehož se právní služba týká), tj. tarifní hodnoty 28.000 Kč po 2.220 Kč, 6x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 32.120 Kč, zástupce žalobce je plátcem DPH, daň z přidané hodnoty ve výši zákonné sazby 21 % činí 6.745,20 Kč, zaplacený soudní poplatek 6.251 Kč, celkem 45.116,20 Kč. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 21.935,50 Kč, což je 25,69 % vzniklých nákladů, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 28. 2. 2023, neboť to již mělo být obsahově součástí žaloby, za kterou byla náhrada přiznána, ani za vyjádření ze dne 24. 10. 2023, neboť toto vyjádření bylo pouze doplněním a upřesněním neúplného podání ze 7. 6. 2023, za které byla náhrada přiznána.