74 Co 119/2024 - 141

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 156 254,09 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 2. 2024, č. j. 4 C 126/2023-94, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadeného I. výroku, ve které soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 112 003,62 Kč a úrok ve výši 13,85 % ročně z částky 112 003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části I. výroku mění tak, že žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 16 250,22 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 14 888 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 476,80 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 112 003,62 Kč, kapitalizovaný úrok 16 250,22 Kč a úrok 13,85 % ročně z částky 11 003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 112 003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení (II. výrok), zastavil řízení o zaplacení částky 28 000 Kč (III. výrok), a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21 935,50 Kč (IV. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne 28. 11. 2007 uzavřela s žalovaným a [jméno FO] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“) na základě které jim poskytla úvěr ve výši 130 000 Kč s úrokovou sazbou 13,85 % ročně. Žalovaný se spolu s [jméno FO] zavázal úvěr splatit v pravidelných 71měsíčních splátkách po 2 693 Kč. b) Úvěr byl čerpán dne 28. 11. 2007. c) Úvěr byl zesplatněn výzvou právního předchůdce žalobce ze dne 27. 7. 2009. K úhradě byla žalovanému a [jméno FO] poskytnuta lhůta do 6. 8. 2009. d) Dlužná jistina dle historického výpisu úvěrového účtu činila 112 003,62 Kč. e) Právní předchůdce žalobce uplatnil nárok ze Smlouvy proti žalovanému a [jméno FO] rozhodčí žalobou ze dne 27. 10. 2010 podanou u [Anonymizováno] se sídlem [adresa]. Konkrétně uplatnil nárok na zaplacení částky 156 254,09 Kč s úrokem ve výši 13,85 % ročně z částky 112 003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 112 003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 25 635,25 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení. f) V rozhodčím řízení vydal dne 2. 3. 2011 rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodčí nález sp. zn. K/2010/09663, kterým rozhodčí žalobě zcela vyhověl. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 19. 4. 2011. g) Žalobce tvrdí, že exekuce byla na podkladě rozhodčího nálezu zahájena 1. 9. 2011. h) Žalovaný tvrdí, že exekuce byla žalobcem zahájena až v listopadu 2011. i) Usnesením Exekutorského úřadu Třebíč, soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], z 24. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno], soudní exekutor vyzval žalobce (jako oprávněného), aby se vyjádřil, zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce. j) Usnesením Exekutorského úřadu Třebíč, soudního exekutora [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO], z 24. 11. 2022, č. j [Anonymizováno], byla exekuce vedená proti žalovanému (jako povinnému) zastavena. k) Žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2016. l) Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2022.

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci –vycházeje z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), § 497, § 504 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“ nebo „obchodní zákoník“), z § 16 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, z § 96, § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a z relevantní judikatury (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19, a nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18) - k následujícím závěrům: a) Mezi stranami nepanoval spor o tom, že předmětný rozhodčí nález, na základě kterého byla exekuce vedena, je nicotný. b) Námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná. c) Po dobu exekuce prováděné podle neplatného rozhodčího nálezu by nedocházelo ke stavění promlčecí doby pouze v případě, že by rozhodčí doložka byla uplatněna po 11. 5. 2011, tj. po vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. d) Rozhodčí řízení bylo zahájeno 29. 10. 2010. Rozhodčí nález nabyl právní moci 19. 4. 2011. Exekuční řízení bylo zahájeno již vadně dne 1. 9. 2011, tj. již po 11. 5. 2011, následky by zde žalobce však nesl pouze v rovině nákladů exekučního řízení, které však nejsou předmětem tohoto řízení. e) Po zastavení exekuce žalobce bez zbytečného odkladu zaslal žalovanému předžalobní výzvu a podal žalobní návrh v prekluzivní lhůtě 30 dnů v souladu s § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. f) Žalobce je ve věci aktivně legitimován. g) Smlouva je smlouvou o úvěru. h) Nárok na jistinu a smluvní úrok (včetně jeho kapitalizované části) je důvodný. i) Nárok na zaplacení úroku z prodlení je neurčitý. Žalobce ve vztahu k němu neunesl břemeno tvrzení a důkazní. j) Částečné zastavení řízení je odůvodněno zpětvzetím příslušné části žaloby. k) V řízení úspěšnějšímu žalobci soud přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti I. a IV. výroku podal žalovaný odvolání. Vytkl soudu, že nesprávně posoudil námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Zopakoval, že exekuce byla zahájena na podkladě neplatného rozhodčího nálezu až v listopadu 2011 a teprve v roce 2022 byla zastavena na základě návrhu žalovaného. Žalobce si musel být jako podnikatel vědom rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, přesto podal exekuční návrh až dne 1. 9. 2011, tj. po sjednocujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Musel si být vědom, že exekuční návrh musí být zamítnut z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky. Za takové situace nemohlo mít exekuční řízení zahájené žalobcem pro vymožení povinnosti stanovené na základě neplatného rozhodčího nálezu za následek stavení promlčecí doby. Námitka promlčení proto byla důvodná. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 2021, č. j. 56 ICm 3492/2020-27. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízeni.

5. Žalobce se v replice k odvolání ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud vyšel z pravomocného II. a III. výroku rozsudku.

8. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího řízení primárně otázka posouzení správnosti závěru soudu o nedůvodnosti vznesené námitky promlčení.

9. Soud prvního stupně pochybil, když posuzoval námitku promlčení nároku vznesenou žalovaným, aniž by zjistil rozhodné skutečnosti nezbytné pro takové posouzení. Jak plyne z odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, jakož i z obsahu spisu, soud vycházel z nedoložených, navíc navzájem odlišných skutkových tvrzení účastníků o době zahájení exekučního řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce tak učinil 1. 9. 2011. Žalovaný uváděl, že se tak stalo v listopadu 2011. Soud prvního stupně pak nezjistil ani obsah rozhodčí doložky.

10. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování Smlouvou, úvěrovými podmínkami, výpisem z úvěrového účtu, rozhodčí žalobou, návrhem na nařízení exekuce a usnesením o zastavením exekuce.

11. Ze Smlouvy bylo odvolacím soudem nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjištěno, že její nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele.

12. Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele s účinností od 1. 6. 2007 obsahovaly v čl. XIII rozhodčí doložku: „Klient a banka se dohodli, že majetkové spory, které vzniknou z této Smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeným [Anonymizováno]., IČ: [IČO], se sídlem: [adresa] (dále jen „Společnost“) podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti. Klient a Banka prohlašují, že jsou srozuměni s obsahem Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Sazebníkem odměn rozhodců, organizačním řádem a Kancelářským řádem Společnosti (dále jen „Jednací dokumenty“) a dalšími informacemi uvedenými níže.“ 13. Z výpisu z úvěrového účtu vyhotoveného ke dni 17. 10. 2016 bylo potvrzeno čerpání úvěru ve výši 130 000 Kč dne 28. 11. 2007. Splatnost úvěru nastala 6. 8. 2009. Výše dlužné jistiny činí částku 112 003,62 Kč.

14. Z rozhodčí žaloby obsahující podací razítko odvolací soud zjistil, že tato byla u [Anonymizováno], podána právním předchůdcem žalobce dne 29. 10. 2010. Rozhodčí žalobou právní předchůdce žalobce uplatnil vůči žalovanému a [jméno FO] nárok na zaplacení částky 156 254,09 Kč (zahrnující jistinu 112 003,62 Kč, úrok 25 635,25 Kč, úrok z prodlení 17 615,22 Kč a poplatky 1 000 Kč) s příslušenstvím z titulu Smlouvy. Žaloba byla vedena pod sp. zn. [Anonymizováno].

15. Z návrhu na nařízení exekuce obsahujícího podací razítko bylo spolehlivě prokázáno, že právní předchůdce žalobce zahájil exekuční řízení u Exekutorského úřadu Třebíč již dne 5. 5. 2011.

16. Z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], bylo prokázáno, že exekuce podle rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 2. 3. 2011 ohledně povinného [jméno FO] byla na návrh žalovaného (povinného) pro vadnost exekučního titulu zastavena. Usnesení nabylo právní moci 13. 12. 2022.

17. Soud prvního stupně postupoval správně, když ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. posuzoval právní poměry vzniklé přede dnem 31. 12. 2013, tj. před nabytím jeho účinnosti, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, podle dosavadních právních předpisů.

18. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, které se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Podle § 392 odst. 1 věta první obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

20. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

21. Obchodní zákoník v § 402 - § 406 upravuje situace, kdy dochází ke stavení běhu promlčecí doby. Úprava v obchodním zákoníku je komplexní a použije se i na smlouvu o úvěru uzavřenou před 1. 1. 2014.

22. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. V usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.

24. V nálezu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, Ústavní soud uvedl: „Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu.“ 25. Z uvedeného dle odvolacího soudu vyplývá, že pokud bylo právo z rozhodčí doložky (podání rozhodčí žaloby) uplatněno před 11. 5. 2011, nelze u poskytovatele úvěru dovodit, že by postupoval v rozporu s judikaturou, a že zneužil svého práva, pokud podal rozhodčí žalobu a návrh na nařízení exekuce, tj. že by tyto další fáze řízení již pouze rozvíjely a udržovaly počáteční zneužití práva, jak by tomu bylo dle citovaného ústavního nálezu u rozhodčích žalob podaných po 11. 5. 2011.

26. V rozsudku ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2652/2017, Nejvyšší soud vysvětlil, že „Je-li závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení) účastník méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, pokud byl rozhodčí nález odklizen soudem v řízení zahájeném návrhem na zrušení rozhodčího nálezu. V rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, Nejvyšší soud uzavřel, že ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., vyplývá, že podal-li žalobce – poté, co exekuce byla pravomocně zastavena – žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, bez zbytečného odkladu, k promlčení nedošlo. Tyto závěry jsou podpořeny judikaturou Ústavního soudu (viz nálezy ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 1648/10)“.

27. V rozsudku ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, Nejvyšší soud vysvětlil, že i v případě uplatnění práva z neplatné rozhodčí doložky promlčecí doba podle § 403 odst. 1 obch. zák. neběží, kdy není důvod k odlišnému posuzování běhu promlčecí doby v rozhodčím řízení podle toho, zda jsou uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Naopak doslovný výklad § 403 odst. 1 obch. zák. by vedl k právní nejistotě a k odepření přístupu ke spravedlnosti, tudíž závěr, že ke stavení běhu promlčecí doby podle § 403 obch. zák. dochází jen v případě zahájeného rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy je v rozporu s § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Ke stavení běhu promlčecí doby proto dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. V rozsudku ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014, pak Nejvyšší soud dále uvedl, že „v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo jako v tomto případě) insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce“. K těmto závěrům se přihlásil Nejvyšší soud jak v usnesení ze dne 27. 12. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3717/2017, tak v rozsudku ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, v němž zdůraznil, že dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Pokud formálně nezrušený rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, pak věřitel nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle zákona č. 216/1994 Sb. Podal-li žalobce poté, co byla pravomocně zastavena exekuce, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo.

28. V rozsudku ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 854/2019, Nejvyšší soud zopakoval výše uvedené závěry a uvedl, že lhůta bez zbytečného odkladu není lhůtou v délce trvání 30 dnů, nýbrž závisí na konkrétních okolnostech případu. Počátek této lhůty se odvíjí od pravomocného skončení exekučního řízení vedeného pro vymožení práv z nevykonatelného rozhodčího nálezu.

29. Z výše uvedené ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že byla-li žaloba, kterou žalobce uplatnil svůj nárok přiznaný formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, podána bez zbytečného odkladu poté, kdy bylo pravomocně zastaveno exekuční řízení pro nezpůsobilost exekučního titulu, k promlčení nedojde.

30. Dojde-li k zastavení exekuce, protože rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky je „vadný“ a není způsobilým exekučním titulem, rozhodčí nález formálně dál existuje. Zákon předpokládá, že rozhodčí nález může být zrušen jen žalobou podle § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. Judikatura se v zájmu ochrany spotřebitele rozvinula tak, že platnost rozhodčí doložky je možno přezkoumat z judikaturou vymezených důvodů až v exekučním řízení, avšak současně musí být respektována i základní zásada soukromého práva, že smlouvy se mají dodržovat. Jinými slovy, věřitel musí mít možnost své právo, dříve uplatněné v rozhodčím řízení, uplatnit u soudu. Věřitel totiž v době před ustálením judikatury nemusel vědět o tom, že rozhodčí doložka je neplatná, a že pravomocný rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem.

31. Na podkladě odvolacím soudem provedeného a doplněného dokazování bylo zjištěno, že rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, přičemž odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona.

32. Dále bylo zcela spolehlivě zjištěno, že původní žalobce zahájil exekuční řízení již dne 5. 5. 2011. Z tohoto zjištění plyne, že původní žalobce uplatnil svůj nárok ze Smlouvy v rozhodčím řízení i v exekučním řízení před 11. 5. 2011, tedy v době, kdy mu nemohla být zřejmá neplatnost rozhodčí doložky, resp. nicotnost rozhodčího nálezu, jež vyplynula z pozdější judikatury.

33. Pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení je podstatné, že Smlouva byla uzavřena 28. 11. 2007, úvěr byl zesplatněn 6. 8. 2009. Promlčecí doba počala běžet 7. 8. 2009. Za dobu od zesplatnění úvěru do jeho uplatnění v rozhodčím řízení dne 29. 10. 2010 čtyřletá promlčecí lhůta neuplynula. Dne 2. 3. 2011 byl vydán rozhodčí nález a nabyl právní moci 19. 4. 2011. Exekuční řízení bylo zahájeno 5. 5. 2011. K vydání rozhodčího nálezu a k podání exekučního návrhu došlo před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Exekuce byla zastavena usnesením ze dne 24. 11. 2022, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2022. Žalobce podal žalobu dne 22. 12. 2021, tj. 9 dnů od nabytí právní moci usnesení, jímž byla exekuce zastavena.

34. K promlčení nároku s ohledem na judikaturní závěry soudů vyšších stupňů v daném případě nedošlo.

35. V konečném důsledku tak závěr soudu prvního stupně o nepromlčení nároku je fakticky správný.

36. Pokud jde o nárok samotný, žalovaný důvodnost takového nároku nesporoval, přičemž tento nárok z provedeného dokazování spolehlivě vyplývá, když byla zjištěna výše dlužné jistiny 112 003,62 Kč splatné 6. 8. 2009, jakož i výše sjednané úrokové sazby. Žalobou uplatněný nárok na částku 112 003,62 Kč s úrokem ve výši 13,85 % ročně z částky 112 003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení, je proto zcela důvodný. To však neplatí o požadovaném kapitalizovaném úroku ve výši 16 250,22 Kč, u kterého se odvolacímu soudu nepodařilo ani přes výzvu žalobci zjistit, za jaké zcela konkrétní období je požadováno.

37. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v části odvoláním napadeného I. výroku, ve které soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 112 003,62 Kč a úrok ve výši 13,85 % ročně z částky 112 003,62 Kč od 19. 10. 2010 do zaplacení, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

38. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak ve zbývající části I. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 16 250,22 Kč zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 28. 2. 2024 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 479 564,76 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 319 311,78 Kč, představující 66,5 % předmětu řízení, jeho neúspěch proto představuje pouze 33,5 %, přičemž do neúspěchu odvolací soud započítal i částku 28 000 Kč, ohledně které žalobce zavinil zastavení řízení, když tuto obdržel v exekučním řízení již 30. 6. 2016, přesto tuto částku uplatnil soudní žalobou, přičemž v průběhu řízení o tuto částku musel žalobní nárok omezit. Žalobce tak má právo na náhradu 33 % celkových nákladů řízení. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně sestávají z: i) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 251 Kč, ii) odměny advokáta za pět úkonů právní služby po 5 620 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 112 003,62 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne 22. 6. 2023 a účast u jednání dne 26. 2. 2024) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), iii) pěti náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 advokátního tarifu, iv) odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 2 220 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 28 000 Kč; sepis zpětvzetí žaloby dne 7. 6. 2023) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, v) náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč k úkonu ad iv) dle § 13 advokátního tarifu, vi) náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 6 745,20 Kč počítané z náhrad ad ii) až v) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 45 116,20 Kč, z toho 33 % činí 14 888 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení odvolací soud zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování odvolacího soudu. Předmětem odvolacího řízení byla částka 351 293,85 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 335 048,63 Kč představující 93 % předmětu řízení, jeho neúspěch pak představuje 7 %. Žalobce tak má právo na náhradu 86 % celkových nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z: i) odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 5 620 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 112 003,62 Kč; sepis vyjádření k odvolání ze dne 12. 6. 2024 a účast u jednání dne 5. 3. 2025) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, ii) náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ze dne 12. 6. 2024 dle § 13 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, iii) náhrady hotových výdajů v paušální výši 450 Kč k úkonu ze dne 5. 3. 2025 dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, iv) náhrady DPH v sazbě 21 % ve výši 2 517,90 Kč počítané z náhrad ad i) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem tedy 14 507,90 Kč, z toho 86 % činí 12 476,80 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva v odvolacím řízení úspěšnějším žalobcem. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (IV. výrok tohoto rozsudku).