4 C 143/2018 - 1686

Rubrum

Okresní soud v Pelhřimově, se sídlem Třída Legií 876, Pelhřimov, rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Jiříkovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se ze společného jmění manželů přikazuje: sedací souprava, televizor, matrace do ložnice, stůl a skříňka pod akvárium, pračka, myčka, lednička, kuchyňský stůl, předsíňová stěna, zůstatek na účtu u [právnická osoba]. č. [hodnota]-[Anonymizováno].

II. Do výlučného vlastnictví žalovaného se ze společného jmění manželů přikazuje: dvě skříně, rozkládací lavice, mixér, kávovar, televizor, kuchyňské židle, lavice, válendy, stůl a židle, čerpadlo, prodlužovací kabel, křovinořez, motorová pila, olejová lampa, manželská postel a matrace sedací pytle, osobní automobil Nissan SPZ [SPZ], zůstatek na účtu u [právnická osoba]. č. [č. účtu].

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se ze společného jmění manželů přikazuje: pozemek parc. č. st. 129, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 89 m2, jehož součástí je stavba, [adresa] – stavba pro rodinnou rekreaci a pozemek parc. č. [Anonymizováno] trvalý porost, o výměře 230 m2, vše v Obci a katastrálním území [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí [právnická osoba] pro Vysočinu , katastrální pracoviště [adresa], na [Anonymizováno]. 2 4 C 143/2018

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání částku 1 623 471 Kč,[Anonymizováno]a to částku 623 471 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, a částku 1 000 000 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za vyplacené znalečné ve výši 38 816,42 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově za vyplacené znalečné ve výši 17 408,21 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově 50 % znalečného tak, jak bude vyúčtováno v samostatném rozhodnutí.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pelhřimově 25 % znalečného tak, jak bude vyúčtováno v samostatném rozhodnutí.

X. Zbývající náklady na znalečné nese stát.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem, podaným dne 24.9.2018 domáhala vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, když manželství bylo rozvedeno rozsudkem čj. [právnická osoba] 25/2015-29, který nabyl právní moci dne 8.10.2015. Ve věci již bylo jednou rozhodováno okresním soudem, a to rozsudkem ze dne 16. 7. 2020 čj. 4 C 143/2018-1013. V původním řízení žalobkyně do SJM zahrnula i rekreační objekt v Dubovicích, který byl za trvání manželství zvelebován, přistavěla se zimní zahrada a byly dělány i další věci. Do SJM zahrnula movité věci osobní automobil a finanční prostředky nacházející se na bankovních účtech. Nemovitost i auto využívá výlučně žalovaný. Žádala o odchýlení se od principu rovnosti podílu, když rozvod manželství byl zapříčiněn zejména psychickým týráním a despotickým chováním žalovaného. Po dobu trvání manželství se nacházela na mateřské a rodičovské dovolené, zajišťovala řádnou péči o děti. Není pravda, že by nemovitosti byly zakoupeny z daru od rodičů žalovaného či bratra, či z částky 150 000 Kč od [tituly před jménem] [jméno FO] či z částky 750 000 Kč z vypořádání družstevního bytu, který žalovaný vlastnil před uzavřením manželství. Částku 100 000 Kč darovali rodiče žalovaného celé rodině nikoliv pouze žalovanému, byla určena zejména dětem. Částka 150 000 Kč poskytnuta bratrem nebyl dar, ale zápůjčka. Také částka 150 000 Kč od [tituly před jménem] [jméno FO] byla zápůjčka, nejednalo se o vrácení zápůjčky, ale o poskytnutí nové, která byla splacena za SJM. Co se týká částky 750 000 Kč dohoda o vrácení této částky z rodinného rozpočtu formou zápočtu ujednána nebyla. Pokud byly peníze vloženy na stavební spoření dětí, byly určeny dětem.

2. Žalovaný v původním řízení trval na tom, že za manželství byly pořízeny pouze některé movité věci. Co se týká nemovitostí v Dubovicích je zapsán jako výluční vlastník, a tak také byly nemovitosti kupovány. Celková kupní cena 1 120 000 Kč byla složena z daru od rodičů ve výši 100 000 Kč, z daru od bratra 150 000 Kč, od [tituly před jménem] [jméno FO] 150 000 Kč, což bylo vrácení za půjčené peníze z doby před manželstvím a z částky 750 000 Kč za prodej družstevního bytu, který měl před manželstvím. Bylo dohodnuto, že částka bude vložena do rodinného rozpočtu a až bude nalezena vhodná nemovitost bude mu vrácena. Tato částka byla rozdělena na tři části, první ve výši 390 000 Kč byla uložena ke zhodnocení na stavební spoření, tehdejší čtyřčlenné domácnosti, druhá 300 000 Kč na tehdejší jediný účet rodiny, a částka 60 000 Kč byla ponechána v hotovosti. Není pravda, že by byl rozvod zapříčiněn jeho negativním chováním. Žalobkyně se psychicky zhroutila v důsledku nasazení nevhodné antikoncepce. Prvních 10 let manželství byly veškeré rodinné finance zpravovány na účtu žalobkyně, kam chodila i jeho celá výplata. Z peněz se hradil chod domácnosti a financoval i život syna žalobkyně z prvého manželství. V té době 3 4 C 143/2018 vydělával 2x tolik než žalobkyně. Pokud peníze převedl na stavební spoření, bylo to protože to bylo výhodné s tím však, že tyto peníze jim rozhodně nedával. [jméno FO] ještě před uzavřením manželství půjčil 150 000 Kč, ten mu tyto vracel, napřed 100 000 Kč a poté 50 000 Kč v hotovosti.

3. K okolnostem uzavření kupní smlouvy soud vyslýchal [tituly před jménem] [jméno FO] jako svědkyni. Syn účastníků [jméno FO] uvedl zejména, že si pamatuje, že byla založena čtyři stavební spoření, v té době byl nezletilý, z peněz neměl nic. Potom se pořizovala chata. Rodiče měli společný účet, kam šly výplaty obou. Jako investice do chaty šlo i jeho životní pojištění. Chata se předělávala, neboť se předpokládalo, že bude sloužit pro potřebu rodiny. V původním řízení soud vyslýchal i matku žalovaného, která uvedla, že synovi přidali 100 00 Kč na chatu, nic nesepisovali. Otec žalobkyně naopak uvedl, že část peněz na chatu šla ze stavebního spoření dětí. Žalovanému prodali svůj byt za 600 000 Kč. Když se tento prodal, dostali 100 000 Kč, proč, neví. Bylo mu řečeno, že tyto peníze dostane každý z rodičů. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že s žalovaným si půjčovali peníze, jak bylo třeba. Asi před 20 lety ho požádal o 150 000 Kč, byla sepsána smlouva. Dohodli se, že peníze budou vráceny, až řekne. Když žalovaný potřeboval, tak mu je vrátil. Peníze žalovaný potřeboval na koupi chaty. Bratr žalovaného uvedl, že se s žalovaným domluvil, že mu dá 150 000 Kč a chata rodičů bude jeho. Tuto částku žalovaný použil na koupi chaty. Žalovaný mu zaslal 151 800 Kč byla to půjčka na jeho auto. Také druhý syn účastníků uvedl, že o stavebním spořením vlastně nic neví. Nikdo se ho na nic neptal, nikdo mu nic neříkal. V domácnosti hospodařil otec, matka na nákupy neměla vliv. Otec šetřil, kde se dalo. Soud prováděl i řadu listinných důkazů, a to rozsudek čj. [právnická osoba] [Anonymizováno], na základě kterého bylo manželství účastníků uzavřené dne 22. 1. 1999 ke dni 3. 10. 2015 rozvedeno, když za hlavní příčinu byla shledána rozdílnost v názorech na další rodinný a partnerský život a společné hospodaření a výchovu dětí. Z přiložené korespondence před podáním žaloby potom vyplynulo, že se účastníci pokoušeli dohodnout. Žalobkyně požadovala 500 000 Kč s tím, že se spokojí i s částkou 300 000 Kč, a žalovaný nabídl 45 000 Kč. Soud dále prováděl dokazování písemným vyjádřením syna [jméno FO] o nevhodném chování otce a vyjádřením se k tomuto dopisu. Vyžadoval zprávy od peněžních ústavů ohledně stavu na účtech, jenž jsou předmětem vypořádání. Dále smlouvou o půjčce datované 12. 8. 1998 uzavřené mezi žalovaným a [tituly před jménem] [jméno FO] , na základě které půjčil žalovanému 150 000 Kč, složených v hotovosti při podpisu smlouvy s tím, že částka bude zaplacena do prosince 2010. Předložen byl popis financování koupi nemovitého majetku, doklady týkající se čtyř účtů [právnická osoba] spořitelny a. s., kupní smlouva ohledně předmětného rekreačního objektu ze dne 27. 3. 2009, když nemovitosti byly koupeny za 1 120 000 Kč s movitými věcmi ve výši 30 000 Kč. Celá řada dokladů o koupi movitých věcí, nákladů související s opravou vozidla, investice do nemovitosti, výpisy z účtů. Soud potom provedl ocenění vozidla, ocenil movité věci znaleckým posudkem [právnická osoba], ocenil pozemek jehož součástí je rekreační objekt a vnosy, když nemovitost se ocenila na 950 000 Kč a vnosy 181 000 Kč. Okresní soud se zabýval v původním rozsudku mimo jiné rozsahem SJM vzhledem k ust. § 741 o. z., tedy z hlediska tříleté domněnky ohledně vlastnictví s tím, že do masiv SJM zařadil movité věci, které jsou i v současném výroku, a tak jak je měli účastníci prakticky rozděleny, a jak byly po znaleckém posudku oceněny, účty a osobní automobil. Co se týká rekreačního objektu ve svém původním rozhodnutí dospěl okresní soud k závěru, že tento je ve výlučném vlastnictví žalovaného, a do masiv SJM jej nezahrnul, zahrnul pouze vnosy ve výši 181 000 Kč, tedy majetek který byl ze společného vynaložen na výlučný. Neshledal potom důvod pro disparitu při rozdělení majetku, když nebyly shledány, resp. prokázány důvody odklonu od základního pravidla rovnosti vypořádacích podílů. Movité věci a účty rozdělil podle toho, jak jsou účastníky drženy a žalovanému uložil vyplatit podíl.

4. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 21. 12. 2020 čj. 15 Co 257/2020-1065, byl k odvolání žalobkyně rozsudek zrušen. 4 4 C 143/2018 5. Odvolací soud se ztotožnil s názorem okresního soudu v otázce vymezení předmětu řízení, když uplatnění dalších věcí je z hlediska ust. § 741 o. z. opožděné. Ztotožnil se i s názorem v otázce disparity podílů, která vyžaduje mimořádný postup, když dle obsahu spisu nelze zatím dospěl k jinému závěru, než jak byl učiněn a sice, že výjimečné okolnosti prokázány nejsou. Do té doby provedené důkazy nemohly přinést konkrétní zjištění o jednání žalovaného během manželství, jako potvrzené tyranie. Neztotožnil se s převzetím znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 10. 2019 ohledně ocenění vozidla Nissan, když tento posudek ani ve spojení s několika rozsáhlými písemnými podáními, nemůže být objektivním podkladem pro skutkový závěr o ceně vozidla. Za nepřezkoumatelný označil i znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který oceňoval nemovitosti na 950 000 Kč, když v tomto není uveden obvyklý způsob výpočtu nemovitostí porovnávací metodou, a jestliže nemovitosti byly zakoupeny v roce 2009 za 1 120 000 Kč, následně do nich bylo investováno dle znalce přes 300 000 Kč, přičemž obecně ceny nemovitostí v posledních letech spíše rostou, nelze očekávat nižší cenu předmětných nemovitostí v současnosti, pokud není dána nějaká mimořádná skutečnost, což nebylo ani tvrzeno. Odvolací soud se neztotožnil se závěry okresního soudu, že nemovitost patří do výlučného vlastnictví žalovaného, když byla kupována z jeho výlučných prostředků, neboť základní princip pro nabytí věci do společného jmění je vše, co oba manželé společně nebo i pouze jeden z manželů za trvání manželství nabyli. Majetek se stává součástí společného jmění a stačí proto nabytí jedním z manželů za trvání manželství, pokud nejsou zákonné důvody k vyloučení, bez ohledu, zda druhý manžel byl účastník smluvního vztahu. Pokud jeden manžel, který tvrdí, že určitá věc je součástí SJM, prokáže, že byla nabyta za trvání manželství pak je na druhém manželovi, který tvrdí existenci výjimky, aby jí potvrdil a prokázal. V otázce chaty učinil odvolací soud právní závěr, že na zaplacení kupní ceny za nemovitosti musely být částečně použity i prostředky společné. Žalovaný částku 750 000 Kč získal v roce 2001. K zaplacení kupní ceny došlo v roce 2009. Už jednom z těchto dvou časových údajů je naprosto evidentní, že mezi získání výlučných prostředků žalovaného a jejich použití, není dána časová souvislost. Nebyla potom prokázána ani dohoda, že částka bude vložena do rodinného rozpočtu a posléze zase vyjmuta, když toto tvrzení je pouze žalovaného, přičemž žalobkyně existenci takové dohody popírá. Částku 750 000 Kč jako celek tedy nelze pokládat při hrazení kupní ceny v roce 2009 za výlučné prostředky žalovaného. Částka 300 000 Kč vložena na účet potom dle výpisu z účtu byla evidentně smísena se společnými prostředky, a tato masa byla po další léta užívána k běžnému provozu rodiny a její domácnosti. Co se týká vkladu na stavební spoření žalovaného ve výši 96 600 Kč, tato částka je transformací jeho výlučných prostředků, byť opět je zde značná časová prodleva mezi výplatou těchto prostředků ze stavebního spoření a použitím prostředků na úhradu kupní ceny. U stavebního spoření žalobkyně, při neprokázaní žalovaného tvrzené dohody, není možné bez dalšího dovozovat, že výplatou prostředků ze stavebního spoření žalobkyně na účet [právnická osoba]. se částka 96 600 Kč vrátila do vlastnictví žalovaného. Při hodnocení stavebního spoření dětí, je opět nutnosti prokázání dohody o vnosu a vrácení peněžních prostředků do výlučného vlastnictví žalovaného, přičemž navíc v době vkladu byly obě děti nízkého věku, takže vůli přijmout dar za ně museli činit jejich rodiče, jako zákonní zástupci, a to rodiče na obou stranách bez ohledu na to, zda děti o tomto věděly. Pokud byla nemovitost placena z účtu u Sparkasse , kam byly převedeny peníze z [právnická osoba]., žalovaný pomíjí, že na obou účtech byly i společné prostředky, takže i kdyby na účet u [právnická osoba], před uvedenými převody doputovaly výlučné prostředky žalovaného, není možno individuálně určit, že právě tyto peníze byly převedeny, a tudíž uvedenými transakcemi byly použity na zaplacení zálohy výlučné prostředky žalovaného. Za neprokázané považoval i to, že žalovaný částku 400 000 Kč na úhradu kupní ceny získal dvěma dary a vrácení jeho výlučné půjčky. Po prvním návrhu ze dne 9. 11. 2015 žalovaný vůbec nezmiňoval nejenom půjčku [tituly před jménem] [jméno FO], smlouvu o půjčce s ním, a vrácení prostředků, ale ani dar ze strany svého bratra. Nesrovnalosti pak mohou mít vliv při posuzování věrohodnosti nejenom účastníků, ale i 5 4 C 143/2018 některých svědků. Splatnost půjčky ve výši 150 000 Kč na 12 let jistě není běžná, originál k jednání do dne rozhodnutí předložen nebyl, přičemž žalobkyně existenci smlouvy popírá s tím, že prostředky od [tituly před jménem] [jméno FO] byly půjčkou na kupní cenu, která byla následně vrácena, přičemž zhruba 1,5 roku od uvedených transakcí proběhly dvě platby ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO], a to dne 29. 9. 2009 ve výši 31 352 Kč a dne 18. 11. 2009 ve výši 40 800 Kč. Bez dalšího toto nelze ani převzít tvrzenou půjčku 150 000 Kč od bratra, když dle tvrzení žalobkyně bratr poskytl půjčku, ale opět zhruba 1,5 roku po koupi nemovitosti posílá žalovaný na účet bratra 151 800 Kč s údajem ,,brácho díky,, , což lze logicky stáhnout spíše k vrácení 150 000 Kč než k vrácení částky 1 800 Kč.

6. Po zrušujícím rozsudku podal žalovaný své písemné vyjádření, ve kterém se vyjadřuje k ocenění osobního automobilu a ocenění nemovitostí. Dále pak k zařazení nemovitého majetku do SJM, když připustil, že nemovitost byla částečně kryta ze společných peněz, avšak kupní cena byla 1 120 000 Kč a vnos žalovaného byl 1 090 000 Kč. Nevidí potom ani časovou prodlevu mezi prodejem bytu a koupí nemovitosti, neboť na trhu nebyla žádná vhodná nemovitost. Měl jasnou představu o vhodném rekreačním objektu. Stavební spoření byla ukončena dříve z důvodu dosažení cílové částky a trvalo asi ještě rok, než se objevila vhodná nemovitost na trhu. Od svého bratra měl 150 000 Kč, které mu dne 6. 4. 2009 zaslal. Jednalo se o vyrovnání nutné pro dar rodičů chaty bratrovi. Rodiče žalovaného potom převedli na [jméno FO] chatu dne 11. 10. 2010. Dne 15. 9. 2010 zaslal žalovaný z rodinného účtu bratrovi na jeho účet 151 800 Kč, z čehož částka 150 000 Kč byla půjčka na automobil a částka 1 800 Kč splacení dluhu za nákup. [jméno FO] automobil koupil dne [datum]. [tituly před jménem] [jméno FO] mu vrátil jeho půjčku uzavřenou před uzavřením manželství ve výši 150 000 Kč. V té době pracoval v řeznictví, měl velkou hotovost. Požádal tedy, zda by část splatil převodem z účtu a druhý den přinesl druhou část v hotovosti. Co se týká vyplacení částek z účtu MBank ve výši 31 352 Kč a 40 800 Kč ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO], je nutné podoktnout, že součet těchto částek nedává ani 100 000 Kč ani 150 000 Kč. Nelze tedy uvažovat o splacení nějakého dluhu. Důvod zaslání těchto částek je vrácení finančních prostředků z rodinného rozpočtu do fondů dvou občanských sdružení a přemístění těchto fondů do bezpečí ([tituly před jménem] [jméno FO]). Hotovostní fondy sdružení byly původně uloženy u žalovaného v kovové krabici ve skříni, a když zjistil, že z krabice zmizela uložená finanční hotovost, při dostatečném množství finančních prostředků, vrátil tyto peníze sdružení, a uložil je na bezpečnější místo, tedy k místopředsedovi sdružení [tituly před jménem] [jméno FO]. K těmto tvrzením žalovaný předložil fakturu ze dne 25. 4. 2014 na částku 1 826 Kč. Směnnou smlouvu ze dne 26. 4. 2001, výpis z účtu Sparkasse z dubna 2009, když dne 1. 4. bylo vloženo 100 000 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], dne 2.

4. částka 73 00 Kč [jméno FO], dne 6. 4. [jméno FO], dále dne 7.4 byl vklad 50 000 Kč, 512 800 Kč [Jméno žalovaného], a vybráno bylo 1 035 000 Kč. Dále byla předložena darovací smlouva ze dne 11. 10. 2010, kterou darovali rodiče žalovaného [jméno FO] nemovitost.

7. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření upozornila, že žalovaný poněkolikáté zcela účelově mění svá tvrzení týkající se financování koupě chaty. Shoda panovala pouze v tom, že z prodeje bytu ve výlučném vlastnictví žalovaného bylo vloženo celkem 386 400 Kč na čtyři stavební spoření. Kromě částky 60 000 Kč, která byla ponechána v hotovosti, byla dne 15. 10. 2001 uložena pokladnou na společný účet částka 300 000 Kč, čímž došlo k jejímu smísení s ostatními rodinnými finančními prostředky, a tyto prostředky byly spotřebovány na koupi auta, společné dovolené, a podobně. V té době byla druhým rokem na mateřské dovolené, takže z běžného příjmu rodiny nebylo možno zakoupit auto. Kategoricky vylučuje existenci dohody o tom, že by žalovanému měly být utracené peníze v budoucnu vráceny. Trvá na to, že stavební spoření byla založena [právnická osoba] a jejich budoucí potřeby. Dne 15. 10. 2001 byla pokladnou na společný účet vložena částka 300 000 Kč. Dne 19. 10. 2001 byla z účtu vybrána částka 230 000 Kč a následující den účastníci společně navštívili její rodiče, kterým žalovaný předal částku 100 000 Kč a následně jeho rodiče, kterým bylo předáno 30 000 Kč. Je tedy evidentní, že tyto peníze byly z prodeje 6 4 C 143/2018 bytu. Její rodiče dostali více, neboť žalovaný svým rodičům daroval novou pračku a mikrovlnou troubu. Poté, co si koupili chatu v Dubovicích a přestali navštěvovat rodiče žalovaného na jejich chatě, oznámili tito na oslavě narozenin žalovaného, že mají v úmyslu přepsat svůj majetek na své děti tak, že na syna [jméno FO] přepíšou chatu a na prvního syna žalovaného [jméno FO] byt, což se již nestalo. Tvrzení o vrácení finančních prostředků od kamaráda a v současné době podřízeného [tituly před jménem] [jméno FO] je zcela účelové. Vrácení částek do fondu dvou občanských sdružení je zcela absurdní a smyšlené, nehledě na to, že se jim žalovaný přiznává k odklonu finančních prostředků ze SJM. Žádná dohoda a vypořádání SJM uzavřena nebyla.

8. Při jednání dne 9. 3. 2021 se účastníci shodli na tom, že z masy SJM bude vyloučena sekačka. Žalovaný byl podle § 118a poučen o tvrzených vnosech. Žalovaný jako účastník řízení doplnil svou účastnickou výpověď, resp. popsal jejich soužití od seznámení v roce 1998. V té době měl zařízený byt, manželka nikoliv. Začali společně hospodařit, měli jeden účet, měli stejná práva, účet měli do doby, než manželství skončilo. Měl vlastní byt, který za 750 000 Kč prodal. Peníze uložil do stavebního spoření a do banky, protože tak byli domluveni. V té době bylo stavební spoření nejvýhodnější. Nešlo tam pravidelné spoření, bylo to uděláno právě kvůli uložení peněz. V rámci dobrého hospodaření si řekl, že peníze rozdělí, dají se na stavební spoření a potom si peníze vezme zpátky. Nikdy neprojevil úmysl peníze darovat, proč by to dělal. Rodiče žalobkyně byli ve srabu, žalobkyně přišla s tím, že potřebují 190 000 Kč. Řekl, že jim dají 100 000 Kč a víc jim nedají, protože jim měli sebrat barák. Jeho rodičům dali 30 000 Kč, aby měli alespoň na dovolenou. Byly to peníze, které byly na účtu. S [tituly před jménem] [jméno FO] byli nejlepší kamarádi, měli uzavřenou smlouvu, kdyby se něco stalo. Když potřeboval peníze na chatu, přišel za ním. Ten část poslal a část přinesl. Stavební spoření byla ukončena dosažením cílové částky, tato byla vyplacena na společný účet. Jiný účet neměli. Běžný život rodiny měl na starosti on. Kluci s ním chodili nakupovat. Žalobkyně chudinka nebyla, sama si koupila rifle za 1 600 Kč, sám měl od Vietnamců za 350 Kč. Od svých rodičů dostal 100 000 Kč na chatu. I žalobkyně vypovídá o průběhu manželství od seznámení s tím, že se žalovaný přestěhoval původně k ní do bytu, který měla plně zařízený. Byt žalovaného se zprvu pronajímal, posléze se rozhodli, že ho prodají. Peníze se rozdělily na čtyři stavební spoření s tím, že se zabezpečí děti, aby měly do začátku plnoletosti. Zbytek peněz se dal na společný účet a asi 60 000 Kč se ponechalo v hotovosti. Rodičům donesli 100 000 Kč jako poděkování za to, že dávali drahé dárky a nechali jim zařízený byt. Peníze chodily na společný účet. Jakmile se byt prodal, žalovaný si zřídil účet u Sparkasse, kam peníze převáděl. Zpočátku nakupovali společně, postupně se to žalovanému nelíbilo, takže nakonec vždy jen sepsala, co je třeba a nakupoval žalovaný. Rodičům žalovaného dali 30 000 Kč, stejně jako pračku. Rodiče žalovaného měli chatu na Stráži a jezdili k nim. O koupi chaty se tedy zpočátku nemluvilo. Až když na chatu rodičů začal jezdit bratr žalovaného, začali o koupi chaty uvažovat. Veškeré finance měl na starosti žalovaný, byl to pouze on, kdo rozhodoval, co a kam se investuje. Kamarád půjčil žalovanému 150 000 Kč na chatu, bylo mu to vráceno. Chata se kupovala ze společných zdrojů a z půjčky od bratra a jeho kamaráda, když půjčky byly vráceny. V souvislosti s koupí chaty jí žalovaný vysvětlil, že se chata napíše na jeho jméno, aby mohl všechno zařizovat, že je to složitý proces, aby s tím neměla starosti, neboť v té době nebyla schopna víc fungovat.

9. Soud opětovně vyslechl svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který trval na tom, že 150 000 Kč mu žalovaný půjčil a on je potom vrátil. Poté, co byl svědkovi předložen originál smlouvy k nahlédnutí, tento uvedl, že podpis je jeho, určitě smlouvu podepsal, pravděpodobně v roce 1998. Co se týká dalších finančních transakcí domnívá se, že se mohlo jednat o převody v rámci kapely, když žalovaný hrál v kapele, měli společné kulturní aktivity. Nebyla to jediná půjčka mezi nimi, používali osobní prostředky pro zálohování nákupů, které bylo třeba vypořádat. Kapela nebyla pro výdělek, byl to koníček. Nějaké peníze se v tom pochybují. Půjčku od žalovaného využil na vybavení své provozovny. Nepamatuje si, jak částku účtoval, účetnictví již nemá. Věc 7 4 C 143/2018 považoval za vyrovnanou. Bratr žalovaného [jméno FO] v doplněném výslechu uvedl, že za ním žalovaný přišel s tím, že jestli chce, aby chata rodičů byla jeho a mohl jí v klidu užívat tak, aby mu dal 150 000 Kč. Částku 150[Anonymizováno]000 Kč mu dal, a tím to skončilo. Když si po nějakém čase chtěl koupit auto, šel za bratrem, že si 150 000 Kč půjčí, ten řekl, že to není problém, a peníze mu půjčil s tím, že až je bude potřebovat na chatu, tak mu je vrátí. Peníze měl připravené bokem, a když žalovaný chtěl , tak mu peníze v hotovosti vrátil. Částku 150 000 Kč mu půjčovali oba účastníci, byli již manželé, vrátil ji, když kupovali auto.

10. Co se týká předmětného vozidla soud provedl nový znalecký posudek ohledně ocenění a [tituly před jménem] [jméno FO], jako znalce k posudku byl vyslýchán. Účastníci potom při jednání prohlásili, že pro účely vypořádání SJM je cena vozidla 97 000 Kč.

11. Soudu byl dále předložen přehled toku finančních prostředků ke koupi rekreační nemovitosti zpracovaný žalovaným, smlouvy o stavebním spořením, vkladový doklad ze dne 15. 10. 2021 na uložení částky 300 000 Kč na účet vedený na jméno žalobkyně, výpisy z účtů [právnická osoba] spořitelny, originál smlouvy o půjčce.

12. Vzhledem k pochybnostem ohledně znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nechal soud vypracovat dodatek k tomuto znaleckému posudku, když znalec ve svém dodatku fakticky setrval na svém ocenění, byť s malou odchylkou s tím, že tržní hodnota v rekreačním objektu činila v prosinci 2019 částku 989 000 Kč. Protože v průběhu řízení vznikly pochybnosti ohledně autenticity listiny označené jako smlouva o půjčce uzavřená mezi žalovaným a [tituly před jménem] [jméno FO] ustanovil soud znalce ke zkoumání pravosti listiny, přičemž v jeho posudku č. 0152/2021 dospěl znalec k závěru, že žádný podpis ani žádný zápis ručně psaného typu neobsahují znaky typické pro dlouhodobé působení psací pasty na olejové bázi s papírem. Všechny zápisy psacím perem včetně podpisu na smlouvě zcela absentují znaky o vnějším projevu stárnutí psací pasty a jejím dlouhodobém kontaktu s povrchem papíru. Ke svému znaleckému posudku byl znalec vyslýchán a uvedl, že psací pasta na olejové bázi v obecném kontaktu s papírem se do něj vsáká. Obecně lze vzít starý papír a starou propisku, ale pasta nebude reagovat, což nelze pominout. Doba od data podpisu do jeho zkoumání je taková doba, kdy reakce by měla být vidět. Druhým důvodem k závěru byl detail kontury psací pasty , která by neměla být dokonale ostrá. Závěry potom nemůže s jistotou ani potvrdit ani vyloučit, proto pravost nelze kategoricky vyloučit, ale lze o ní pochybovat, a to s nadpoloviční jistotou. Okresní soud potom shromáždil veškerý navržený a dostupný materiál a nechal vypracovat dodatek k tomuto znaleckému posudku, přičemž z dodatku vyplývá, že byla srovnávána posuzovaná listina s nespornými listinami, přičemž dle závěru součinnosti ze strany žalovaného nebylo dosaženo, a to ani přibližně v těch otázkách, vztahujících sek nespornému materiálu založeného žalovaným do spisu v průběhu roku 2022. Listina označená jako smlouva o půjčce nebyla s největší možnou pravděpodobností vyhotovena a podepsána v roce 1998. Byly zjištěny nové nálezy odporující věrohodnosti - pravdivosti – datace sporné listiny. Je krajně nepravděpodobné, aby sporná listina byla vyhotovena na shodném papíru jako jiné nesporné listiny předložené žalovaným dne 30. 9. 2019, tedy více než 21 let poté a současně, aby sporná listina byla vyhotovena na shodném tiskovém nařízení, ale ve srovnatelné kvalitě technického opotřebení jako jiné nesporné listiny předložené žalovaným v průběhu roku 2022, tedy 23 let poté. Se závěry žalovaný nesouhlasil s tím, že znalec neměl žádný věrohodný důkaz. K námitkách žalovaného se znalec vyjadřoval s tím, že na závěrech znaleckého posudku setrvává. Námitky žalovaného jsou založeny výhradně na teoretických úvahách a zobecňování, nejsou dostatečně určené, určité ani opřené o konkrétní nálezy, a současně vycházejí z nepotvrzených domněnek žalovaného. Tvrzení žalovaného, že směrodatné jsou pouze pravidelně se opakující vady, není správné, a jedná se o zavádějící zjednodušení. Subjektivní hodnocení struktury povrchu papíru žalovaným není správné. Současně subjektivní hodnocení 8 4 C 143/2018 průvodu papíru není správné, jedná se o zavádějící zjednodušení. Pro zhodnocení fluorescence papíru ÚV světlem platí shodné odůvodnění, jako u hodnocení průhledu nebo povrchové struktury. Pro potřeby znaleckého posudku lze hodnotit význam nálezu fluorescence a ÚV záření jen jako podpůrný. Nejedná se o nález kategorický, na kterém by stál výlučný závěr. Žalovaný nerozlišuje jednotlivé dílčí nálezy o závěru založených na vzájemné souvislosti a shodně těchto dílčích nálezů. Závěry ve znaleckém posudku jsou vyjádřené s určitou mírou jistoty či nejistoty, resp. pravděpodobností, a to u takových otázek, kdy nelze odstranit určitou skutkovou nejistotu. Ve věci je vyjádření všech závěrů, které se vztahují k důkazní situaci v danou dobu, opřeno o uvedené dokazování a zjištěné nálezy, doplněné o detailní a rozsáhlou fotodokumentaci tak, aby závěr obstál pokud možno jednoznačné odpovědi na položené otázky. Závěry jsou tedy pravdivé, odůvodněné, bez rozporu a přezkoumatelné. Při jednání dne 6. 4. 2023 žalobkyně žádá vyhotovení nového znaleckého posudku ohledně ceny nemovitosti. Účastníci byli vedeni k smírnému řešení, když v rámci smíru žalobkyně souhlasila s cenou nemovitostí 1 300 000 Kč[Anonymizováno]a byla ochotna se dohodnout o vyrovnání okolo [částka]. Žalovaný požádal o lhůtu, zdali je možno uzavřít smír. Žalovaný byl ochoten zaplatit pouze maximálně částku 400 000 Kč, takže ke smíru nakonec nedošlo. Z e-mailové korespondence z dubna 2015 tedy před rozvodem je zřejmé, že se účastníci snažili dohodnout s rozvodem manželství i o majetku, tedy aby rozvod byl dohodou, když v této době žalobkyně chtěla na vyrovnání před rozvodem částku 350 000 Kč s tím, že se jedná o orientační cenu, neboť nezná cenu chaty. S touto nabídkou žalovaný nesouhlasil, proto byl podán návrh na sporný rozvod. Vzhledem k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. [spisová značka], dle kterého při vypořádání společného jmění manželů se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu, nechal soud vypracovat nový znalecký posudek. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] svým posudek ze dne 2. 10. 2023 č. [č. účtu] určil obvyklou cenu nemovitosti na 3 300 000 Kč. Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popř. obdobného majetku, neboť při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajících nebo kupujících, ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí např. tíseň prodávajícího, důsledky přírodních nebo jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vazby mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu majetku nebo služby a určí se ze sjednaných cen porovnáním. Obvyklá cena nemovitosti je určená porovnávací metodou. Při stanovení porovnávací ceny nemovitosti daného typu a účelu užití, jsou využity cenové údaje v katastru nemovitostí, jsou nalezeny provedené převody obdobných nemovitostí ve srovnatelných lokalitách, ve stejné nebo blízké obci, se stejným účelem užití nebo s obdobnou využitelností. Využití realizovaných cen z cenových údajů katastru nemovitostí je pro tento případ vhodné. Jsou nalezeny cenové údaje katastru nemovitostí k nemovitostem ve srovnatelné lokalitě, srovnatelné jsou velikostí, polohou, se shodným skutečného účelu užití. Nemovitost je běžně obchodovatelný nemovitý majetek a ocenění se provádí k současnému stavu a za předpokladu obvyklému trvání na trhu nemovitostí. Pro porovnání využil znalec celkem 5 vzorků srovnatelných provedených převodem. K námitkám žalovaného se znalec vyjádřil tak, že důrazně odmítá, že posudek je napsán ve prospěch kohokoliv. Účastníky nezná, neví, kdo komu má co vyplácet. Všechna tvrzení obou stran, která by mohla obvyklou cenu nemovitosti ovlivnit. za přítomnosti obou stran ověřil při místním šetření. Při určení kategorie nemovitosti je rozhodující především skutečný účel užití, územní plán a druh, dle evidence v katastru nemovitostí. Předmětná stavba je zapsána jako stavba pro rodinnou rekreaci. V souvislosti s lokalitou je nutno uvést, že vzorky prodávaných rekreačních samot, lze nalézt velmi obtížně. Obecně lze konstatovat, že z hlediska umístění v lokalitě jsou rekreační nemovitosti na samotách 9 4 C 143/2018 ceněny výše než nemovitosti v rekreačních či zahrádkářských osadách. Oceňuje se jednotný funkční celek rekreační nemovitosti. V souvislosti se subjektivním a zavádějícím hodnocení žalovaného dále uvedl, že oceňovaná nemovitost je kromě oceňovaných pozemků užívána společně s dalšími pozemky v okolí nemovitosti na základě dohody, kde je umístěno další příslušenství rekreačního objektu, když tato skutečnost celkem výrazně zvyšuje užívací komfort nemovitosti, byť tyto části nelze do ocenění zahrnout. Nesmyslný je stěžovatelův zpětný přepočet cen porovnávaných nemovitostí. Je to matematický i logický nesmysl. Každý porovnávací vzorek je hodnocen individuálně. Nejedná se o žádný nereálný nárůst. Nedostatečný zdroj vody je v posudku uveden a zohledněn. Veškeré nedostatky stavby byly při místním šetření zadokumentovány a zohledněny. Nejedná se o zásadní konstrukční vady a jejich odstranění spadá do kategorie běžné údržby. Pro ocenění nemovitosti není vůbec podstatné, co bylo vybudováno před rozvodem, a co bylo vybudováno po rozvodu. Části nemovitosti, které nestojí na oceňovaných pozemcích, nejsou v ocenění zahrnuty, i když obecně zvyšují užívací komfort. Předmětný posudek vypracoval v souladu s příslušnými předpisy. V rozporu s logikou a matematikou jsou názory žalovaného. Zpracování znaleckého posudku není matematickou úlohou. Při případném vypracování revizního znaleckého posudku se výsledná cena nemovitosti příliš lišit nemůže, a pokud ano, spíše směrem nahoru. Nemovitost byla pořízena počátkem roku 2009 za cenu 1 150 000 Kč. Vzhledem k provedeným investicím do majetku, provedením rekonstrukce, k obecnému nárůstu cen na realitním trhu a k probíhající inflaci je současná cena obvyklá, určená znaleckým posudkem, zcela odpovídající. V písemném vyjádření žalovaný předložil zásadní výhrady ke znaleckému posudku a vnosy do nemovitosti po rozvodu manželství, když dle tohoto seznamu měl do nemovitosti vložit celkem 200 302 Kč s tím, že ke všem položkám, které jsou v seznamu, existuje doklad o pořízení. Soud proto předvolal znalce k výslechu, když tento na svých závěrech setrval a uvedl, že obecně ceny nemovitostí vzrostly zejména pak rekreační. Do nemovitosti se i po rozvodu investovalo, to uvedl v posudku, protože byl na to upozorňován. Nemovitost oceňoval jako celek bez ohledu kdo, co investoval. Byla dělána rekonstrukce interiéru. Pokud by měl být určen podíl investic, musely by se dělat dva posudky v různých dobách, aby investice mohly být přesně zohledněny. Netroufá si odhadnout ani procentuálně, kolik investice po rozvodu manželství na hodnotu mohou mít vliv. Investice však nemusí nemovitost vždy zhodnotit, hodnota může zůstat stejná či ji mohou dokonce znehodnotit. Rozdíl mezi užíváním zahrady a trvalého porostu není. Na porostu lze postavit pergolu, pokud je v jednom funkčním celku, a tady to byl jeden funkční celek. Zpětný propočet je nesmysl. Nemovitost je užívána jako rekreační domek nikoliv chata. Na porovnání jsou třeba tři nemovitosti, v posudku bylo pět srovnatelných nemovitostí. Čím více je srovnávacího materiálu, tím je cena přesnější. Co se týká dřevěné chaty v Nové Cerekvi, jedná se o chybu v psaní, když uvedl zděná, nikoliv dřevěná. Absenci vody se snažil zohlednit. Při místním šetření, každý z účastníků tvrdil něco jiného, proto vodu hodnotil jako problém a uvažoval s tím v koeficientu úvahy zpracovatele. [právnická osoba] nemá výrazný vliv na zhodnocení nemovitosti, pokud není atypická. Přímotopy jsou potom nejhorším druhem topení jaký je, hodnotu nemovitosti nezvedají. Žaluzie v zimní zahradě do ceny nemovitostí také nelze započítat. Oddělený horní a spodní části a zateplení stropu by mohlo mít vliv na hodnotu. Sklad nářadí je dřevěná bouda, v posudku je cena zjištěná, tato by se musela sečíst s cenou pozemku a nemovitosti a procentuálně oddělit. Jedná se o tabulkové ceny, obvyklá cena by musela být podle položkového rozpočtu, což je drahá záležitost. Vodárna určitě cenu nemovitosti zvedla. Zahradní krb je součást nemovitosti, cenu však nezvedá. U investic závisí na tom, jak byly provedeny, investovaná částka může, ale nemusí se promítnout do hodnoty nemovitosti. Topení je součástí nemovitosti, topení elektrickým přímotopem je na úrovni kamen. Nepamatuje si již, zda u zimní zahrady byly i žaluzie. Tyto jsou však součástí oken, vliv na hodnotu nemovitosti nemají žádný. K tvrzeným vnosům žalobkyně potvrdila, že žalovaný dělal místo garáže ložnici, která byla v prvém patře. [právnická osoba] měnil, je však srovnatelná se starou. Je pravda, že 10 4 C 143/2018 dělal přímotopy, původně byla v nemovitosti krbová kamna. Žaluzie na zimní zahradě v době prohlídky nebyly. Neví, co kde izoloval. Protože garáž předělal na ložnici, vybudoval sklad nářadí. Je pravda, že vybudoval zahradní krb. Co se týká vodárny, ta na chatě byla, neví zda dělal novou. Žalovaný předložil listinu nazvanou ,, půjčka sporem,, kdy dal dohromady veškeré příjmy a výdaje od dubna 2009 do srpna 2011, když mimo jiné musel odkoupil pro syna aparaturu ve výši 40 800 Kč, aby měl na čem zkoušet, a jedná se o částku, která byla poslána na účet [jméno FO], nejednalo se o splácení půjčky. Může prokázat, že při odečtu výdajů od příjmů, zbývalo 52 Kč na osobu/den. Je nereálné za tuto částku přežít, což potvrzuje, že on peníze dostal.

13. Žalovaný požádal při posledním jednání o odročení a poskytnutí lhůty 10 dnů k předložení dokladů ohledně jeho vnosů tak, jak je při jednání vyčíslil. Soud nepochyboval o tom, že žalovaný má všechny tyto doklady a po skončení jednání je také předložil, byť k těmto dokladů soud již nemůže přihlížet, a jak bude níže uvedeno nepovažuje je za rozhodné pro skončení věci. Stejně soud zamítl návrh na revizní znalecký posudek , neboť znalec který nemovitost ocenil, podal písemný znalecký posudek, podal písemné vyjádření a ke k jednotlivým otázkám a položkám se při jednání vyjadřoval. Soud proto dospěl k závěru, že revizní posudek ohledně ceny nemovitostí je také nadbytečný a návrh na doplnění dokazování proto zamítl.

14. Nepochybné je, že manželství účastníků bylo rozvedeno, přičemž k dohodě o vypořádání společného jmění manželů nedošlo. Je proto nutné, aby majetek byl vypořádáván soudem. Co se týká předmětu řízení, zejména vzhledem k ust. § 741 o. s. ř. okresní soud se již jednou zabýval, které movité věci patří do SJM, a jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu z procesního i hmotněprávního hlediska byl předmět řízení správně vymezen. Co se týká movitých věcí, tyto jsou všechny uvedeny v petitu, když movité věci byly rozděleny tak, jak účastníci shodně uvedli a mají je v držení. Nebylo námitek proti ocenění těchto movitých věcí, jedinou spornou věc, a to sekačku, účastníci z vypořádání vypustili. Shoda mezi účastníky byla i ohledně obou účtů, když každému z účastníků zůstává účet, se kterým dále disponuje s částkou, která tam ke dni rozvodu zůstala. Za vyjasněnou otázku potom považuje soud i otázku auta, kdy automobil užívá žalovaný a v průběhu řízení účastníci shodným tvrzením se dohodli na ceně auta 97 000 Kč. Movité věci, účty i osobní automobil, tedy soud považuje za již jednou rozhodnuté, přičemž nedošlo k žádné změně od posledního rozhodnutí. Masu SJM tedy tvoří sedací souprava v hodnotě 5 500 Kč, televizor 2 500 Kč, 2ks matrací 400 Kč, psací stůl a skříňka pod akváriem [částka], myčka 1 000 Kč, lednice 1 000 Kč, stůl 600 Kč, předsíňová stěna 3 000 Kč, postel a matrace 4 000 Kč, kuchyňský stůl a židle 2 200 Kč, mixér 150 Kč, kávovar 100 Kč, televize 2 500 Kč, sedací pytle 300 Kč, lavice 250 Kč, 2x válenda a peřiňák 1 600 Kč, šatní skříň modrá 500 Kč, šatní skříň černá 400 Kč, rozkládací lavice 400 Kč, olejový radiátor 250 Kč, rohový poličkový stolek 100 Kč, kovové židle 300 Kč, rozkládací sedačka 3 000 Kč, prodlužovací kabel 400 Kč, křovinořez 350 Kč, motorová pila 400 Kč, čerpadlo 2 000 Kč, pračka 1 000 Kč, osobní automobil SPZ [SPZ] hodnotě 97 000 Kč, zůstatek účtu žalobkyně u České spořitelny 6 774 Kč, zůstatek na účtu žalovaného u FioBank 2 422,51 Kč. S tímto právním názorem odvolací soud i souhlasil, a proto ohledně těchto věcech, jejich hodnotám i rozdělení soud odkazuje na své původní rozhodnutí. Okresní soud ve svém původním rozhodnutí řešil i požadovanou disparitu podílů ze strany žalobkyně, když odvolací soud odkázal na původní odůvodnění okresního soudu v této otázce s tím, že důkazní břemeno v této otázce leží na žalobkyni. Ta byla o svém důkazním břemenu poučena k žádnému posunu v tvrzené otázce nedošlo, a soud proto při vypořádání opětovně bude vycházet z toho, že podíly obou manželů na majetku jsou stejné. Sporným předmětem potom zůstává charakter rekreačního zařízení, půjčky a vnosy. Co se týká rekreačního zařízení je pravda, že částečně byly použity prostředky žalovaného, ale musely být částečně použity i prostředky společné. Pokud žalobkyně tvrdí , že 11 4 C 143/2018 nemovitost byla kupována do SJM i s ohledem na to, že na její koupi byly použity společné prostředky, pak za této situace nelze mít za prokázané, že nemovitosti byla kupovány za výlučné prostředky žalovaného. Nemovitosti tedy patří do SJM a jako předmět SJM se musí vypořádat. Co se týká faktického vypořádání rekreačního objektu mezi účastníky není spor o tom, že v nemovitosti žalovaný bydlí, žalobkyně o ní nemá zájem. Lze jí tedy přikázat do výlučného vlastnictví žalovaného. Není rozporováno, že žalovaný v roce 2001 prodal bytovou jednotku v jeho výlučném vlastnictví za částku 750 000 Kč. Není rozporováno a z kupní smlouvy potom jednoznačně vyplývá, že předmětná nemovitost byla koupena v roce 2009 za cenu 1 120 000 Kč. Žalovaný dále tvrdí, že na koupi nemovitosti byla použita vrácena půjčku od [tituly před jménem] [jméno FO] [částka], dar od bratra 150 000 Kč a dar od rodičů 100 000 Kč. Co se týká částky 750 000 Kč za prokázané má soud to, že v říjnu 2001 byla založena čtyři stavební spoření, a to účastníků a dvou nezletilých dětí, přičemž na každé bylo vloženo 96 000 Kč. Na běžný účet u [právnická osoba]., který v té době byl jediný, a ze kterého se hospodařilo, bylo vloženo 300 000 Kč a zbylá částka byla ponechána v domácnosti na běžnou potřebu. Vzhledem k závěru, že na nemovitosti musely být částečně použity i prostředky společné, tedy nemovitost patří do SJM, musel se soud zabývat při vypořádání cenou nemovitostí. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku ze dne 4. 2. 2020 nemovitost ocenil na 950 000 Kč. Tento znalecký posudek však neobhájil, když je nepochybné, že nemovitosti byly zakoupeny v roce 2009 za částku 1 120 000 Kč, následně do nich za manželství bylo investováno, přičemž jak uvádí odvolací soud, obecně ceny nemovitostí rostly. Při jednání v roce 2023 sice účastníci se shodli na ceně 1 300 000 Kč, kterou učinili nespornou, byla to však nesporná cena pro účely smíru. Vzhledem k tomu, že v této době se požadovaná částka zdála žalovanému vysoká a ke smíru tedy nedošlo, požádala žalobkyně o nové ocenění. V mezidobí zastal Nejvyšší soud pod [spisová značka] právní závěr, kterým je okresní soud vázán, že při vypořádání SJM se vychází z obvyklé ceny věci v jejím stavu a v době rozhodování soudu. Došlo tedy zde k změně , že obvyklá cena nebyla stanovena ke dni zaniklého SJM, ale ke stavu v době oceňování. Při určení věci tvořící součást vypořádávaného SJM je rozhodující cena obvyklá tak, jak bylo již judikováno. Změněna byla otázka, ke kterému okamžiku má být cena věci, jenž je předmětem vypořádání určená. Pokud se z ceny vycházelo ze vztahu v době zániku SJM, došlo k odklonu od tohoto výkladu, neboť až do vypořádání společného jmění, jsou oba manželé spoluvlastníky a měli by zásadně společně nést důsledky zhodnocení či znehodnocení věci. Až vypořádáním dochází k nabytí výlučného vlastnického práva věci jedním z bývalých manželů, tedy až od tohoto okamžiku nabývá ten z manželů, komu je věc přikázána plnou majetkovou hodnotu a může s věcí disponovat bez ohledu na druhého z bývalých manželů. Základním smyslem vypořádání společného jmění je spravedlivé a zásadě rovné rozdělení součástí tvořící společné jmění. Tomuto principu potom nejlépe odpovídá pravidlo, že při zjištění ceny věci tvořící vypořádané SJM, je třeba zásadně vycházet z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu, stanovené s ohledem na stav této věci v okamžiku vypořádání, a to právě z důvodu, že spoluvlastníky věci jsou až do okamžiku vypořádání SJM oba manželé, kteří by zásadně společně měli nést důsledky zhodnocení či znehodnocení věci. Pouze ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat jiné zohlednění. K tomu však v daném případě u nemovitostí nedošlo. Soud proto vypracoval nový znalecký posudek , když znalec určil cenu na 3 300 000 Kč. Na první pohled se může tato nová cena zdát jako vysoká, ale je nutno přihlédnout i k tomu, za kolik byla nemovitost kupována v roce 2009, po koupi bylo do ní investováno. Investováno bylo fakticky i po rozvodu, čímž se bude soud zabývat dále. Již v době koupě však měla nemovitost hodnotu 1 120 000 Kč a vzhledem k způsobu hospodaření účastníků lze důvodně předpokládal, že nebyla předražena. O nemovitosti se sice hovoří jako o chatě, ale dle výpisu z katastru nemovitostí se jedná o rekreační objekt. Žalovaný v tomto trvale bydlí. Od koupě ceny nemovitostí výrazně vzrostly s tím, že právě předmětné nemovitosti, které je nutno posuzovat jako funkční celek, byly udržované. Již v minulosti, když se oceňovalo podle 12 [spisová značka] cenové vyhlášky, docházelo ke změně vyhlášky a skokovému navýšení cen. Proto bylo obvyklé, a to zejména při neshodě účastníků, po roce dělat nové posudky. Nelze potom přehlédnout, že sice došlo k tomu, že se posuzuje stav ke dni rozhodování, nicméně stále zůstává základem, že obvyklá cena se určuje v době rozhodování soudu. Stav věci samotné v daném případě potom na hodnotu věci nemá výrazný vliv, neboť stav nemovitosti se od rozvodu radikálně nezměnil, byť žalovaný investoval tak, jak tvrdí. Cena se sice určuje znaleckým posudkem, avšak nelze tuto cenu do koruny jednoznačně určit, neboť dochází ke srovnání cen v lokalitě a místě podobném, přičemž cena téže nemovitosti na trhu, může být výrazně rozdílná, když například prodávající s prodejem chvátá či může čekat na vhodného kupce nebo se nemovitost prodává v exekuci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku zdůvodnil na základě čeho a jakými postupy, a jaký srovnávací materiál měl, a co ho vedlo k závěru o obvyklé ceně nemovitosti. K námitkám žalovaného se potom i písemně vyjadřoval s tím, že stanovení ceny není pouze matematickou úlohou, a pro ocenění není vůbec podstatné, co bylo vybudováno před rozvodem, a co bylo vybudováno po rozvodu. Při svém výslechu na závěrech posudku setrval, když ceny nemovitostí a zejména rekreačních narostly. V posudku pracoval s pěti srovnatelnými nemovitostmi podle lokality a užití. Zpětný propočet, jak požaduje žalovaný je nesmysl. Na porovnání by potom stačily tři nemovitosti, čím více nemovitostí však je, tím je cena přesnější. Absenci vody zohlednil. Byl na místním šetření, kdy každý z účastníků se vyjadřoval, byť tvrdil něco jiného. Vypořádal se s námitkami žalovaného i užívání zahrady trvalého porostu, covidem, a podobně. Dále byl potom znalec zejména vyslýchán k investicím, které byly do nemovitosti vloženy po rozvodu manželství, již z výlučných peněz žalovaného. Uvedl, jaké investice mohly či nemohly mít vliv na výši obvyklé ceny, když např. voda cenu zvedla, zahradní krb potom nikoliv. Nezpochybnil, že žalovaný do nemovitosti část peněz investoval. Tyto však ani nemusí být promítnuty do hodnoty nemovitostí. Soud tedy dospěl k závěru, že znalec pracoval se správnými podklady. S námitkami žalovaného se vypořádal, když některé jeho námitky jsou subjektivní, zavádějící a směřující pouze ke snížení ceny. Relevantní pro určení ceny, potom není ani chyba v psaní, když u chaty v Nové Cerekvi uvedl, že je zděná nikoliv dřevěná. Vzhledem k tomu, že se jedná o rekreační domek, který je udržovaný a v dobré lokalitě bez jakýchkoliv rizik, tedy nemovitost je řádně zapsána, je k ní přístup, není v záplavovém území, není ničím zatížena, obvyklá cena [částka] odpovídá obvyklé ceně v době rozhodování soudu. Co se týká částky [částka], okresní soud nepochybuje o tom, že žalovaný prodal byt , který byl v jeho výlučném vlastnictvím, jednalo se tedy o jeho výlučné finanční prostředky. Nicméně použití těchto prostředků, aby mohly být započítány jako vnosy , musí být prokázáno. Žalovaný tvrdí, že částku [částka] uložil na, v té době jediný společný účet. Jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, dle výpisu z účtu tato částka byla evidentně smísena se společnými prostředky, a masa byla pro další léta užita k běžnému provozu rodiny. Pokud žalovaný uvedl, že (malou) fakticky však [částka] této částky nechal v hotovosti, když mzda se vyplácena v hotovosti, jak sám žalovaný tvrdí, a i většina plateb se platila právě v hotovosti, těžko dojít k jinému závěru než, že i tato částka byla zcela smísena se společnými prostředky a nejednalo se o nějaký režim půjčky od žalovaného rodině s tím, že by se po osmi letech měla vracet. Žalovaný sice vedl dokonale účetnictví ohledně chodu domácnosti, ale i v těchto jeho tvrzeních jsou nesrovnalosti, když například opomněl to, že další nemalá částka, a to přes [částka] v době, kdy hrát v kapele, měla být uložena v krabici, a když peníze zmizely, tak je musel vrátit. V té době je musel vracet ze společných prostředků. Žalobkyně jakoukoliv dohodu, že by si rodina měla od žalovaného půjčovat peníze, a pak je vracet, popírá. Je v tomto bodě potom třeba hodnotit věrohodnost účastníků. Zejména v skutkově rozporných situacích, jako je předmětná, kdy se účastníci neshodnou na ničem, je hodnocení důkazů složitým postupem, a právě otázka hodnověrnosti se dostává do popředí, a to nejenom k jednotlivému důkazu či části jeho obsahu, ale celé skupiny důkazů, zejména pokud je na místě použití zásady vyloučeného třetího, podle kterého ze dvou protikladných tvrzení může být pouze jedno pravdivé, a druhé přirozeně lživé. Na posouzení 13 [spisová značka] věrohodnosti určitého důkazu může mít vliv i v hodnocení dílčích okolností, která nejsou stěžejní ke vztahu k rozhodným tvrzením stran, neboť při prokázání jejich pravdivosti či nepravdivosti mohou také přispět k řešení otázky a mají svůj význam v obecné rovině celkového hodnocení hodnověrnosti toho kterého z účastníků. Při hodnocení věrohodnosti obou účastníků lze konstatovat, že žalobkyně na svých tvrzení setrvává, a její výpovědi se neliší. Pokud v rámci navrženého smíru a urychlení řízení byla ochotna se za určitých podmínek s žalovaným dohodnout a slevit ze svých stanovisek, sama tato nabídka nemůže být důvodem pro její nevěrohodnost. To, co účastníci navrhnou v rámci smíru předpokládá, že každý z účastníků v některé otázce ustoupí, což žalobkyně udělala, žalovaný však nikoliv. Nelze tedy dospět k závěru, že by žalobkyně byla nevěrohodná jenom proto, že se snažila řízení urychlit, neboť výplatu potřebuje pro rekonstrukci svého bytu a řízení již probíhá delší dobu. Naopak soud nemůže hodnotit tvrzení žalovaného jako hodnověrná, neboť tento vychází ze základní myšlenky, že jeho výlučné prostředky a i dary, vrácené půjčky, byly pouze jeho výlučným majetkem. Nemovitosti by tedy pak měly patřit do jeho vlastnictví s tím, že by žalobkyni nevypořádával nic. Základním důkazem hovořící v neprospěch žalovaného je závěr znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný předložil jako důkaz smlouvu o půjčce uzavřenou s [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento byl i jako svědek vyslýchán. Oba pak v rámci občanskoprávního řízení setrvali na tom, že tato půjčka skutečně byla tak, jak byla sepsána. Jak však vyplývá ze znaleckého posudku listina označená jako, smlouva půjčce, ze dne [datum] nebyla s nejvyšší možnou pravděpodobností vyhotovena a podepsána v roce 1998. Znalec tedy popřel tvrzení žalovaného a svědeckou výpověď. Na této otázce nic nemění ani ta skutečnost, že trestní řízení proti žalovanému bylo zastaveno, když trestní řízení nesouvisí s občanskoprávním řízení, a soud se v tomto případě zabývá věrohodností, přičemž dle závěru znaleckého posudku byla předložena listina, která nebyla psaná a podepsána tak, jak žalovaný a svědek tvrdili. Zvláštní se jeví i to, že žalovaný přes svou pečlivost dohledal doklad na [částka] pro [tituly před jménem] [jméno FO] a až po osmi letech, přičemž doklady o hotových výdajích měl k dispozici od počátku řízení. Prokázáno bylo, že žalovaný ze svých výlučných prostředků založil čtyři stavební spoření s tím, že jak sám tvrdí, tyto prostředky dal právě na stavební spoření z důvodu péče dobrého hospodáře. Již samotný název tohoto spoření určuje, na co mělo být určeno, přičemž státní příspěvek nelze považovat za úročení těchto vkladů, ale právě za příspěvek státu pro případnou další rekonstrukci či koupi nemovitosti, k čemuž je stavební spoření určeno. Pokud žalovaný tvrdí, že tyto prostředky byly k dispozici, zejména dětem, tak toto nemůže být pravda, neboť právě tím, že byly vloženy na stavební spoření fakticky nemohly být použity pro potřebu rodiny. Nebyly potom ani použity na koupi nemovitosti. Se shodnou vůlí žalobkyně soud započítal prostředky na stavebním spoření u žalovaného jako vnos, nikoliv však u dalších třech stavebních spoření, a to stavební spoření pro žalovanou a dvě děti, když žalobkyně popírá, že by stavební spoření pro ni mělo být nějak vráceno, a nelze přehlédnout že v době kdy bylo stavební spoření zakládáno a vybíráno dětem, tyto byly nezletilé, a spoření mohlo být založeno a vybráno pouze za souhlasu obou rodičů, přičemž žalobkyně popírá, že by se tyto částky měly po letech opět vrátit do vlastnictví žalovaného. Tato tři stavební spoření, byť byla založena z výlučných prostředků žalovaného nemohl soud započítat do jeho vnosů, neboť dohoda, že by prostředky měly být zapůjčeny do rodinných prostředků a potom vráceny do výlučného vlastnictví žalovaného, prokázaná nebyla a byla by i proti zájmu tehdy nezletilých dětí, byť soud nevylučuje, že žalovaný tento úmysl měl. Získání státního příspěvku u stavebního spoření, které od počátku nemělo se stavebním spořením nic společného, není až tak neobvyklé, nicméně nemělo by požívat právní ochrany, když protiprávnost jednání nemůže svědčit o výlučnosti finančních prostředků žalovaného.

15. Dalším tvrzeným vnosem žalovaného na nemovitosti je potom vrácení peněz, resp. půjčky od [tituly před jménem] [jméno FO], které měl žalovaný tomuto půjčit před uzavřením manželství. Žalovaný v této věci tvrdil, že půjčka byla poskytnuta v roce 1998, a to [částka], na základě písemné smlouvy o 14 [spisová značka] půjčce. Ve věci byl dvakrát vyslýchán [tituly před jménem] [jméno FO] a vždy potvrdil, že bylo půjčeno [částka] na základě této písemné smlouvy. [adresa] 000 Kč pak měla být převedena na žalovanému na účet [datum] a [částka] v hotovosti [datum], tedy před koupí chaty. Jak žalovaný tak svědek potvrdili, že peníze byly půjčeny a vráceny na základě písemné smlouvy o půjčce. Toto jejich tvrzení je však závěrem znaleckého posudku vyvráceno, neboť smlouva nebyla vyhotovena a podepsána v roce 1998. Žalovaný a [tituly před jménem] [jméno FO] byli kamarádi a jak se později ukázalo, hráli i ve společné kapele. Je pravda, že smlouvu o půjčce lze uzavřít i ústně, nicméně ústní dohoda o půjčení a vrácení peněz žalovaným ani svědkem tvrzená nebyla. Ani časová souvislost mezi půjčení a vrácením peněz příliš nesouvisí, když půjčka měla být uzavřena v roce 1998 a vrácena až 10 let poté. Za předpokladu, že by soud žalovaného označit za věrohodného, bylo by možno o tomto uvažovat, nikoliv v tomto případě. Nelze totiž ani přehlédnout to, že na základě smlouvy byla část půjčky vrácena i v hotovosti, a jak sám žalovaný uvedl, právě v souvislosti se spoluprací s tímto svědkem měl poměrně velkou částku uloženou v kasičce, a z pohledu toho, že půjčka nebyla uzavřena smluvně, což bylo vyvráceno znaleckým posudkem, že byla vrácena po delším časovým obdobím než bývá obvyklé, a vzhledem k tomu, že mezi účastníky byl i jiný tok hotovostních peněz má soud za to, že v tomto případě nelze částku [částka] uznat jako vnos žalovaného do rekreačního zařízení. Dalším tvrzeným vnosem ze strany žalovaného je částka [částka] jako dar od bratra. Dle tvrzení žalovaného bratr více než rok před převodem chaty mu měl dát [částka] na vyrovnání. Posléze sám potřebuje [částka] na auto a vzápětí má peníze v hotovosti připravené. Dle tvrzení žalovaného bratr měl zaslat 2x [částka], a to jednou jako vyrovnání vzhledem k daru chaty od rodičů a dále jako vrácení půjčky, když bratr požádal o [částka] na auto, které kupoval v roce 2010. Dle tvrzení žalobkyně se jednalo o vrácení půjčky [částka] právě na koupi nemovitosti. Ve věci byl předložen pouze jeden finanční převod, a to na částku [částka] s textem ,, brácho díky,,. Z pohledu toho, že jedny peníze byly převedeny na účet, druhé dány v hotovosti, že bratr v roce 2009 převádí peníze, rok nato je znova půjčuje a pak jsou zase vráceny, lze dospět k závěru, že bratr žalovaného půjčil [částka], což je doloženo, a to v roce 2009, tedy před koupí chaty. Tato půjčka mu potom byla v roce 2010 vrácena, když převod částky vyplývá z bankovního příkazu. Z příkazu potom logicky lze dojít k závěru, že se právě jednalo o vrácení půjčky tak, jak tvrdí žalobkyně. Automobil byl sice kupován za částku [částka], a před jeho zakoupením bylo vybráno v hotovosti z účtu [částka]. Nicméně zbývající částka [částka] mohla být i z jiných zdrojů, když rodinným rozpočtem protékaly částky, byly uloženy v hotovosti a nejedná se o tak velkou částku, kterou by účastníci nemohli mít v hotovosti. Za tohoto stavu soud neuvěřil ani tvrzení ohledně daru [částka] ze strany bratra a tuto do vnosu žalovaného nezapočetl. Posledním tvrzením vnosem zůstává částka [částka] od rodičů žalovaného, když tato částka měla být jako kompenzace za to, že bratrovi byla dána chata. Výpověď matky žalovaného sice toto tvrzení potvrzovala, nicméně s tímto tvrzením žalobkyně nesouhlasí, neboť se jedná o účelové tvrzení. Je pravda, že rodiče žalovaného darovali chatu bratru žalovaného, avšak přestože žalovaný zdůraznil, že chata i peníze byly dary výhradně jim, nikoliv jejich ženám, jeví se jako logičtější tvrzení, že chata byla darována bratrovi žalovanému, a byt byl přislíben synovi účastníků, k čemuž nakonec nedošlo. Pokud by se mělo uvažovat o daru, jednalo by se o dar pro oba, neboť v té době manželství účastníků bylo ještě funkční. Tito jezdili na chatu právě k rodičům žalovaného, později chtěli mít vlastní rekreační objekt, který měl sloužit celé rodině, což potvrdil například syn účastníků. Nebylo tedy hovořeno o tom, že by chata a prostředky měly jít výhradě jenom žalovanému. Na okraj nutno poznamenat, že pokud je počítáno z nějakým vnosem, do vypořádací částky se při vypořádání nepočítá celá částka, ale pouze polovina, neboť každý z účastníků při vnosu polovinu investuje do svého podílu. Pakliže by tedy byl dán dar oběma účastníkům, každému z účastníků by náležela fakticky polovina, což na výpočtu nic nemění. Pokud soud hodnotí žalovaného, jako méně věrohodného, musí takto přistupovat i k jeho skutkovým tvrzením. Pakliže žalobkyně po celou dobu řízení tento vnos 15 [spisová značka] jako výlučně pro žalovaného popírá, držel se shora uvedené zásady. Soud i při hodnocení částky [částka], kterou do vnosů výlučně žalovaného nezapočetl.

16. Vzhledem k odlišné právní kvalifikaci, co se týká nemovitosti, když původní rozhodnutí tato měla být ve výlučném vlastnictví žalovaného, a při současném rozhodnutí byla zahrnuta do masy SJM, vystála potřeba tvrzených vnosů do této nemovitosti ze strany žalovaného, byť nebyla dohodo o investicích. Žalovaný předložil soupis svých vnosů, které do nemovitosti investoval v době od nabytí právní moci rozvodu manželství do vypracování znaleckého posudku, když dle tohoto seznamu pořídil materiál za [částka]. Soud nezpochybňuje, že po rozvodu manželství žalovaný do nemovitosti investoval, když v této bydlel, výlučně jí užíval. Při posledním jednání nepochyboval o částce, kterou do nemovitosti vložil, když po skončení řízení žalovaný faktury zaslal. Sama žalobkyně při své doplňující výpovědi nezpochybňovala, že si žalovaný předělal dole garáž na ložnici, a proto musel vybudovat sklad nářadí, a k jednotlivých položkám byl vyslýchán i znalec. I znalec ve svém posudku, a poté při svém výslechu potvrdil, že skutečně do nemovitosti bylo investováno, ovšem ne každá investice může zvýšit obvyklou cenu nemovitosti. Za investice, které mohly mít vliv na hodnotu nemovitosti potom považoval oddělení horní místnosti od spodní a zateplení stropu, postavení skladu nářadí a určitě cenu zvedla vodárna. U ostatních větších položek jako kuchyňská linka, zahradní krb, přímotopy, potom uvedl, že tyto věci vliv na zhodnocení nemovitosti nemají, pokud nejsou atypické, což v tomto případě nebyly. Investovaná částka se může, ale také nemusí promítnout do hodnoty nemovitostí, záleží na tom, jak investice byly provedeny. Dle názoru okresního soudu je třeba odlišit investice, které zvedly hodnotu nemovitosti od investic, které hodnotu nemovitosti nezvedly či se jednalo pouze o udržovací práce, které žalovaný v rámci toho, že v nemovitosti výlučně bydlel, dělat musel. Je pravda, že investice cenu zvednout mohly, ale nemusely, nebyly-li by udělány dobře, mohly ji i snížit. Nicméně okresní soud dospěl k závěru, že zejména u položek, u kterých lze předpokládat, že hodnotu nemovitosti zvýšily je spravedlivé, aby byly žalovanému jako vnosy započteny. Jedná se tedy o vnosy, a to sklad [částka], vodárna [částka] a oddělení a zateplení místnosti [částka], celkem tedy soud při výpočtu počítal s vnosy ve výši [částka]. Za nadbytečné a v současné době i nemožné soud považuje zjistit opravdu do koruny tak, jak si žalovaný představuje, hodnotu těchto vnosů. Účastníci nejsou schopni se na ničem dohodnout, a to například ani na okenicích, které při místním ohledání zřejmě byly zataženy, takže dle žalobkyně nejsou a dle vyjádření znalce nezvyšují hodnotu nemovitosti. Oceňování vnosů prostřednictvím znaleckého posudku potom považoval soud za nadbytečné a vzhledem k tomu, že se nejedná o obrovskou částku, vypracování posudku by bylo řádově v desetitisících s tím, že v největší pravděpodobností by další znalci dospěli k zhruba stejným závěrům a částkám jako dospěl slyšený znalec, a jak vyplývají ze soupisu materiálů předložených žalovaným, a ke které potom dospěl onou úvahou i soud, když je třeba opět vycházet z toho, že sama žalovaná nepopírá, že by tyto práce, které mohly zhodnotit nemovitost, udělány byly a které teoreticky cenu této nemovitosti zvýšit mohly. Pokud byla žalovaným předložena listina nazvaná ,, důkaz sporem,, ve které dle matematického propočtu za období zhruba roku a dvou vyšlo [částka] na člena rodiny/den, jedná se o čistě hypotetický výpočet předložený pouze tvrzeními žalovaného, který zohledňuje pouze část informací. Protože lze předpokládat, že i například děti dostávaly něco od prarodičů, a pokud rodina dle tvrzení samotného žalovaného, byla 5x na dovolené v Itálii za dva roky za [částka] a bylo kupováno drahé oblečení, finanční prostředky v rodině nemohly chybět, a vypovídá to spíše o tom, že peněžní prostředky nejen tak, jak byly prokazovány žalovaným, byly, a tyto byly používány pro celou rodinu. Nebyly šetřeny na splátky nějakých půjček.

17. Dle ust. § 708 odst. 1 o. s. ř. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. Ust. § 709 o. s. ř. potom uvádí, co je součástí společného jmění, tedy to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé 16 [spisová značka] společně za trvání manželství s výjimkami. Ust. § 742 o. s. ř. potom uvádí, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. V daném případě bylo částečně uplatněno ust. § 741 o. s. ř., neboť žaloba byla podána až těsně před uplynutím tříleté lhůty a na část majetku tedy padá ust. § 741 o. s. ř.. Nicméně i poté zůstává mezi účastníky část majetku nevypořádána, a soud proto tento vypořádával rozhodnutím, neboť mezi účastníky nedošlo k dohodě. Co se týká movitého majetku rozhodl soud tak, jak již v původním rozsudku, když movitý majetek , účty, auto a chata jsou mezi účastníky ne nesporné, ale nebyly zde vzneseny v průběhu dalšího řízení žádné námitky proti původnímu rozhodnutí. Pakliže v původním rozhodnutí nebylo vypořádání sekačky, účastníci tuto vypustili. Vzhledem k tomu, že do SJM náleží i nemovitost, tuto přikázal žalovanému, když ji užívá. Při součtu dostává žalobkyně majetek ve výši [částka], žalovaný potom majetek v hodnotě [částka]. Majetek účastníků tedy činí [částka]. Účastníci neměli žádné pohledávky a z majetku potom byly odečteny vnosy žalovaného, a to za stavební spoření [částka] a investice po rozvodu manželství [částka], celkem tedy [částka]. Čistý majetek, který by každý z účastníků měl mít tedy činí [částka]. Při porovnání toho, co každý z účastníků má mít a skutečně má, vychází vypořádací podíl [částka]. Tuto částku tedy soud uložil žalovanému na vypořádací podíl žalobkyni zaplatit, přičemž částku [částka] uložit zaplatit v delší časové lhůtě než je lhůta zákonná podle ust. § 160 o. s. ř., tedy tři dny, protože se jedná poměrně o vysokou částku, a to ve lhůtě třech měsíců, přičemž zbývající částku ve výši [částka] uložil zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

18. Podle ust. § 142 odst. 1,2 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Procesní úspěch ve věci je potom třeba posuzovat z více hledisek. Je nutno přihlížet nejen k výsledku sporu, ale i k stanovisku a k procesnímu postupu obou stran, když soudní praxe vychází při rozhodování o náhradě nákladů řízení u vypořádání SJM z toho, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, byť náklady žalobkyně jsou vyčísleny na [částka] a obdobné budou i na straně žalovaného.

19. Podle ust. § 148 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Přesto, že účastníci zaplatili na zálohách [částka], zůstává částka [částka] za znalečné, které bylo placeno ze státních prostředků, a stát má tedy právo na to, aby tuto částku účastníci zaplatili. Rozhodl proto, že žalovaný při úvazu o tom, že každý z účastníků by měl platit polovinu těchto nákladů, neboť se jedná o SJM, zaplatí polovinu nákladů tedy [částka], a žalobkyně která byla z poloviny osvobozena od placení soudních poplatků zaplatí [částka], oba potom v zákonné lhůtě 3 dní podle ust. § 160 o. s. ř.. Vzhledem k tomu, že ke dni rozhodnutí nebylo ještě vyúčtováno znalečné za výslech znalce při jednání, rozhodl soud, že ve stejném poměru zaplatí i výslech znalce tak, jak bude vyúčtován v samostatném rozhodnutí podle ust. § 151 o. s. ř., přičemž zbývající náklady ponese stát. 17 [spisová značka]

Poučení