4 C 16/2017-314

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Michalou Dvořákovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení částky 130 552,40 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně c) domáhá zaplacení částky 84 635,6 Kč s úrokem 8,05 % ročně z této částky od 23.12.2016 do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně c) domáhá zaplacení částky 45 916,8 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z této částky od 5.10.2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet soudu poplatek ve výši 1 549 Kč a to do 3 dnů od podání moci rozsudku.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni c) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 74 753,80 Kč k rukám právní zástupkyně žalobců, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně c) se domáhá po žalovaném zaplacení nákladů na péči za období od 1.1.2016 - 30.6.2016 ve výši 90 000,80 Kč a za období od 1.4.2017 - 30.6.2017 ve výši 48 599,40 Kč. Z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, který byl způsoben poškozením mozku žalobkyně c) během porodu v roce 1991, za což je odpovědná [nemocnice] s poliklinikou [obec] (zřizovatelem je žalovaný), je odkázána v péči na své rodiče. Péči o žalobkyni c) vykonává osobně její rodina, zejména pak žalobkyně a). O žalobkyni c) musí být pečováno fakticky neustále, je nutné jí pravidelně provádět drobné ošetřovatelské úkony, masáže, pravidelně s ní výchovně pracovat. Žalobkyně c) trpí také epileptickými záchvaty, proto jí musí být někdo neustále nablízku. V žalobě byly vyčísleny jednotlivé úkony a časový údaj, kolik času denně, příp. týdně či měsíčně ten, který úkon trvá. Pomoc při úkonech při úkonech osobní hygieny a úklid koupelny 30 min. denně, pomoc při základní péči o vlasy a nehty 15 minut denně, pomoc při podávání jídla a pití 1 hod. denně, dohled nad těžce zdravotně postiženým3hod. denně, nákupy a nutné pochůzky 2 hod měsíčně, běžný úklid a údržba domácnosti30mindenně, praní, žehlení a drobné opravy osobního prádla 2x týdně, praní, žehlení a drobné opravy ložního prádla 4x měsíčně, velký nákup 1 hod./měsíc, doprovod na vyšetření, fyzioterapii apod. a zpět 2 hod. týdně, pomoc při použití WC 1 hod. denně, pomoc při oblékání a svlékání 1 hodina denně, výchovná práce 1 a hodiny denně. Žalobkyně žádá 100 Kč za hodinu a zvýšenou částku za oblékání a svlékání 1 500 Kč měsíčně, zvýšenou částku za výchovnou práci s postiženým 1 500 Kč měsíčně a provádění jednoduchých ošetř. úkonů (masáže, cvičení) 2 400 Kč měsíčně.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť částka 110 Kč za hodinu péče je adekvátní.

3. Vedlejší účastník též navrhl zamítnutí žaloby s tím, že veškeré oprávněné nároky jsou vypořádané.

4. Usnesením ze dne 20. 10. 2017, č. j. 4 C 324/2017 a 4 C 16/2017 byly spojeny v toto řízení věci o zaplacení nákladů na péči a nákladů na cestové, stacionář a fyzioterapii za období 1-6/ 2016 a 4-6/ 2017.

5. Podáním ze dne 17. 2. 2017 vzali žalobci žalobu částečně zpět co do částky 122.834 Kč (náhrada nákladů na péči) a 44.530 Kč (náhrada nákladů na cestovné a fyzioterapie) s příslušenstvím s tím, že dne 31. 1. 2017 uhradila [právnická osoba] tyto částky žalobcům. Podáním ze dne 11. 10. 2017 vzali žalobci a) -c) žalobu částečně zpět co do částky 57.818 Kč s přísl. představující úhradu na osobní péči o žalobkyni c) a dále co do částky 31.134 Kč představující náklady na cestovné, fyzioterapii a další náklady na léčení poškozené s tím, že dne 11. 10. 2017 obdrželi částečnou úhradu požadovaných nákladů (o těchto zpětvzetích bylo pravomocně rozhodnuto).

6. Nutno zdůraznit, že zdejší soud již ve věci rozhodoval, a to rozsudkem č.j. 4 C 16/2017-227 ze dne 2.10.2019, ktrým bylo mj. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 5.365,20 Kč (představující náklady na péči za období 1-6/ 2016) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 28. 12. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 2.682,60 Kč (představující náklady na péči za období 4-6/ 2017) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 11. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.); žaloba se v části, ve které se žalobkyně c) domáhá zaplacení částky 84.635,6 Kč s úrokem 8,05% z prodlení z této částky od 23. 12. 2016 do zaplacení, zamítá (výrok III.) a žaloba se v části, ve které se žalobkyně c) domáhá zaplacení částky 45.916,8 Kč s úrokem 8,05% z prodlení z této částky od 5. 10. 2017 do zaplacení, zamítá (výrok IV.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok XIII.).

7. Na základě odvolání žalobkyně c) do výroků III., IV. a XIII., Městský soud v Praze, a to rozsudkem č.j. 11 Co 46/2020-242 ze dne 6.5.2020 tyto výroky potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

8. Usnesením Nejvyššího soudu č.j. 25 Cdo 2576/2020-257 ze dne 27.4.2021 byla věc postoupena velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, neboť v otázce kritérií volné úvahy soudu stanovící výši náhrady nákladů na péči o nesoběstačného poškozeného je třeba (s ohledem na nález Ústavního soudu) zaujmout právní názor odlišný od právního názoru již yyjádřeného v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu.

9. Nejvyšší soud rozsudkem č.j. 31 Cdo 1904/2021-263 ze dne 10.11.2021 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek zdejšího soudu ve výrocích III., IV., XII. a XIII. a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v tomto sjednocujícím rozhodnutí, vázán nosnými důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 664/19, stanovil základní kritéria a východiska, od nichž se má odvíjet volná úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. vyčíslující náklady na péči o nesoběstačnou osobu rodinným příslušníkem či jinou blízkou osobou s tím, že při rozhodování o výši kompenzace za péči poskytovanou osobou blízkou je třeba pokládat škálu pečovatelských úkonů, jejichž prostřednictvím je žalobkyni c) poskytována její rodinou péče přesahují rámec běžné rodinné solidarity, je rozhodující časová náročnost těchto úkonů a úplata, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami v souladu s vyhláškou č. 505/2006 Sb., a kterou nepokrývá poskytovaný příspěvek na péči. Toto by mělo být podkladem pro úvahu soudu.

10. Mezi účastníky nebyl sporný základní skutkový stav, z něhož uplatněný nárok vychází, ani základní odpovědnost žalovaného vyplývající z rozsudku Okresního soudu v Příbrami z 20.2.1997, č.j. 9C 80/95-62, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze z 11.12.1997, č.j. 23Co 377/97-91, jimiž byla žalobkyni c) pravomocně přiznána náhrada škody na zdraví s odůvodněním, že při porodu žalobkyně c) dne [datum] postupovali lékaři [nemocnice] s poliklinikou [obec] (právního předchůdce žalovaného) non lege artis, čímž u žalobkyně c) došlo k těžké asfixii s následnou hypoxicko-ischemickou encephalopatii, která u žalobkyně c) vedla k trvalému závažnému postižení mozku, porušení psychického i motorického vývoje, žalobkyně c) z tohoto důvodu trpí mentální retardací na bázi dětské mozkové obrny, a není proto schopna samostatného života.

11. Ze sdělení [právnická osoba], [anonymizováno] z 11.4.2018 soud zjistil, že žalobkyně c) navštěvuje pravidelně denní stacionář v tomto zařízení, kam ji dováží žalobkyně a); žalobkyně c) zde dle svých možností provádění různé pracovní, aktivizačních, odpočinkové činnosti, čímž dochází k udržování (příp. pokud je to s ohledem na její zdravotní stav možné rozvoji) jejích dovedností, osvojování sociálních návyků a prevenci sociálního vyloučení, k rozvíjení komunikace, k akceptaci dopomoci jiné pečující osoby než pouze rodičů. Žalobkyně c) vyžaduje trvalou pomoc asistenta, a to i při osobní hygieně, stravování, pohybu; služby ve stacionáři jsou placené, žalobkyně a) je za žalobkyni c) hradí vždy v hotovosti, a to včetně nákladů na canisterapii, která probíhá zprostředkovaně v tomto zařízení.

12. Z protokolu o jednání zdejšího soudu ve věci 34 C 3/2018 ze dne 3.4.2019, a to z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], pracovnice denního stacionáře, soud zjistil, že [jméno] navštěvuje ambulantní službu [anonymizováno]. [právnická osoba], [anonymizováno], která funguje od pondělí do pátku. Příjezd bývá od 8,00 do 9,00 hodin, odjezd do 16,00 hodin, praxe bývá, že bývají klienti vyzvedáváni pravidelně do 15,00 hodin maximálně. [jméno] u nich pobývá takto pravidelně, pokud není nemocná, nebo pokud nemají nějaké vyšetření, to se potom individuálně domlouváme s rodinou 13. Z výslechu [celé jméno žalobkyně], žalobkyně a) soud zjistil, že v roce 2018 byl zdravotní stav žalobkyně c) nezměněn a byl takový, jaký byl popsán v dřívějších rozsudcích. Denní režim je takový, že vstávají kolem šesté hodiny, žalobkyně c) je přes noc na plechách, přes den, když je hezky, nechávají jí případně bez plín, ráno jí sundá plínu, svleče a nandá bačkory, odvede jí do sprchy, osprchuje, pak odvede zpět, připraví snídani, nakrájí rohlík, dá kakao, potom jí obléká, odváží do [anonymizováno], kde jsou kolem 8,45 hodin, odtud si ji vyzvedává po 14. hodině. V té [anonymizováno] je od pondělí do čtvrtka a v pátek má rehabilitace a masáže. Po bytě se může žalobkyně c) pohybovat chůzí, pokud ji drží za ruku. Po příjezdu z [anonymizováno] jí doma opět převleče, jdou ven, nebo dělají ty běžnější činnosti, malují si, čtou pohádky apod. Od pátku do neděle se jí musí věnovat celý den.

14. Soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu nově doplnil dokazování o ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadované za jednotlivé úkony, a to v místě (okolí [obec]) a čase (roky 2016 2017), kdy rodiče žalobkyně c) jí takové služby poskytovali a v tomto řízení se domáhají náhrady nákladů na péči (srov. konec odst. 15. rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 31 Cdo 1904/2021- 263).

15. Z ceníku domova [obec], poskytovatele sociálních služeb ze dne 19.1.2017 soud zjistil, že při pomoci při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (pomoc a podpora při podávání jídla a pití, oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, při pohybu a prostorové orientaci ve vnitřním prostoru, při přesunu na lůžko nebo vozík), pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro hygienu (pomoc při sprchování, koupání, při základní péči o vlasy, pomoc při použití WC), pomoc při zajištění chodu domácnosti (běžný úklid a údržba domácnosti – mytí nádobí, vynesení koše, vysátí, vytření podlahy, setření prachu, běžný nákup) stojí 100 Kč hodinu. Příprava a podání jídla a pití včetně mytí a úklidu nádobí stojí 90 Kč hodinu. Praní prádla 70 Kč/kg, žehlení 35 Kč/kg.

16. Ze sazebníku úhrad úkonů pečovatelské služby [anonymizována tři slova], platného od 1.6.2014 soud zjistil, že za pomoc a podporu při podávání jídla a pití, pomoc při oblékání a svlékání, za pomoc při osobní hygieně a základní péči o vlasy a nehty, pomoc při přípravě jídla a pití a jeho podání a běžný úklid a údržba domácnosti, pomoc při zajištění velkého úklidu, běžné nákupy a pochůzky si účtují 30 Kč za 15 minut.

17. Z ceníku pečovatelské služby [anonymizována čtyři slova] soud zjistil, že za pomoc při podávání jídla a pití, oblékání a svlékání, pomoc při použití WC, pomoc při přípravě jídla a pití a vaření, pochůzky, aktivace (čtení, hry, ruční práce) účtují 60 Kč/hodinu. Za pomoc při prostorové orientaci ve vnitřním prostoru, pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, pomoc při úkonech osobní hygieny, celkovou koupel, péči o vlasy, stříhání nehtů na rukou a běžný a velký úklid domácnosti si účtují 80 Kč/hodinu a pomoc při hygieně dolních končetin včetně odborného ostříhání nehtů a jednoduché ošetřovatelské úkony stojí 100 Kč za hodinu.

18. Z ceníku [anonymizována tři slova] soud zjistil, že cena poskytovaných služeb je 120 Kč za 1 hodinu.

19. Péče o žalobkyni c), kterou jí poskytují především rodinní příslušníci (zejména matka) přesahuje běžnou péči v rámci rodiny, avšak kterou žalobkyně c) nutně potřebuje k alespoň udržení svého zdravotního stavu. Ač by se dalo uvažovat o tom, že řada činností (např. úklid, vaření a nákupy) se týká všech členů domácnosti a nejsou poskytovány jen ve prospěch žalobkyně c), tzn., že jsou činěny v rámci obvyklé rodinné spolupráce, vzhledem k věku žalobkyně c), které bylo v období, za které je žalováno 26 let, nelze uzavřít, že se jedná o běžnou rodinnou spolupráci a solidaritu rodiny. Drtivá většina úkonů (drobné ošetřovatelské úkony, masáže, výchova, pomoc při úkonech osobní hygieny a úklid koupelny, pomoc při základní péči o vlasy a nehty, pomoc při oblékání a svlékání, pomoc při podávání jídla a pití, dohled nad těžce zdravotně postiženým, doprovod na vyšetření, fyzioterapii apod., pomoc při použití WC), za které je požadována náhrada zaberou většinu času, pouze minimum úkonů se týká všech členů domácnosti (nákupy a nutné pochůzky 2 hod měsíčně, běžný úklid a údržba domácnosti 30 min denně, praní, žehlení a drobné opravy osobního prádla 2x týdně, praní, žehlení a drobné opravy ložního prádla 4x měsíčně, velký nákup 1 hod./měsíc). Soud při stanovení časové náročnosti úkonů vycházel nejen z tvrzení žalobkyně c), tak jak jsou v žalobě vymezeny časově, ale přihlédl i k předchozím soudním rozhodnutím o nároku žalobkyně c) za předešlá období, když takto zjištěná průměrná časová náročnost péče o žalobkyni c) se od té doby zásadně nezměnila a uzavřel, že péče o žalobkyni c) zabere průměrně 10 hodin denně, když přes týden bývá pravidelně ve stacionáři, kde je jí péče poskytována za úplatu, a o víkendech a v noci žalobci a) a b) zabezpečují péči o ni ve výrazně vyšším rozsahu. Výsledný rozsah počtu hodin je třeba chápat jako průměr (srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 62 Co 55/2020-189, a ze dne 26. 8. 2020, č. j. 68 Co 73/2020-125). Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o skutkově totožné případy mezi stejnými stranami pouze v jiném časovém období, vyšel zdejšího soud ze stejných předpokladů. Pouze na okraj lze zmínit, že časová náročnost 10 hodin denně nebyla ani ze strany žalovaného nebyla nijak rozporována a po žalobkyni c) nelze spravedlivě požadoval, aby každý jednotlivý úkon pomoci jí poskytnutí v řízení přesně specifikovala a konkrétně prokázala.

20. Na základě takto provedeného dokazování, lze uzavřít, že zdravotní stav žalobkyně c) vyžaduje dohled a pomoc třetí osoby, a to i v noci, kdy mívá záchvaty. Potřebuje pomoc ve zcela základních činnostech sebeobsluhy (hygiena, péče o vlasy, nehty, dopomoc při oblékání, svlékání, pomoc při stravování, chůze, doprovod při návštěvách lékařů atp.), jakož i pomoc ve všech činnostech souvisejících s péčí o její domácnost (nákupy, úklid, praní, žehlení, příprava jídla atp.). Tato péče je jí, a to zcela v souladu s jejím nejlepším zájmem, poskytována právě rodiči (zejména žalobkyní a), a to průměrně 10 hodin denně. Mimo pomoci v oblasti osobní hygieny, oblékání, svlékání, asistencí při jídle a výchovné práci, je jí rovněž zajišťována doprava k lékařům, terapeutům a do stacionáře. Současně je klientkou denního stacionáře, kam ji vozí rodiče, pobývá zde cca od 8-9 hodin do 14 hodin. Cena úkonů, kterou si účtují pečovatelské služby, činí průměrně 95 Kč za hodinu.

21. Vzhledem k tomu, že nárok na náhradu škody, jež vznikla porušením právní povinnosti, k němuž došlo v roce 1991, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), a je součástí nároku na náhradu škody na zdraví tehdy vzniklé (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11), posuzoval soud uplatněný nárok v souladu s ust. § 3079 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) podle dosavadních právních předpisů, tj. dle § 449 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb.

22. Podle ust. § 449 odst. 1 obč. zák. se při škodě na zdraví hradí též účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se náklady léčení hradí tomu, kdo je vynaložil.

23. Jak vyplývá z judikatury, pod pojem náklady spojené s léčením lze podřadit i následnou péči o poškozeného, je-li vedena snahou o udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu, dále skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při základních životních úkonech a zajištění chodu domácnosti, který poškozený nemůže vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví sám vykonávat, náklady na zlepšení jeho zdravotního stavu, náklady spojené s rehabilitační léčbou a náklady spojené s přibráním ošetřovatele.

24. Podle nových judikatorních závěrů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27.4.2020, sp.zn. II ÚS 664/19 a navazující rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vydaného v této věci), je nutné při volné úvaze soudu ve smyslu § 136 o.s.ř., na základě které lze vyčíslit náklady na péči o nesoběstačnou osobu rodinným příslušníkem přihlédnout ke způsobu, jakým vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, reguluje poskytování péče a ocenění poskytovaných služeb a k jejímu provázání se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento zákon (§91) přitom předpokládá, že k poskytování daných sociálních služeb dochází na základě smlouvy. Maximální výše úhrady za služby (které jsou žalobkyni c) poskytovány), prováděné profesionály, byla v žalovaném období 130 Kč za hodinu, což je určitým rámcem pro stanovení úhrad (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 27.4.2020, sp.z. II. ÚS 664/19, ve kterém byla uvedena částka 64 480 Kč za měsíc před odečtením příspěvku na péči, což odpovídá 130 Kč/hodinu při šestnácti hodinách péče denně a jednatřiceti dnech v měsíci). Rozhodujícím je tedy škála pečovatelských úkonů, které jsou žalobkyni poskytovány ze strany rodiny, a které přesahují rámec běžné rodinné solidarity, časová náročnost těchto úkonů a úplata, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami a kterou nepokrývá poskytovaný příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb.

25. Výši nákladů na péči určil soud na základě své úvahy, kdy vyšel především z cen, které si za provedení jednotlivých úkonů v daném místě a čase účtují pečovatelské služby a jejichž průměr je 95 Kč/hodinu. Dále bylo nutné přihlédnout k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a podle které činí maximální výše úhrady za pečovatelské služby 130 Kč za hodinu a přihlédnout ke specifikám daného případu. Pro určení adekvátní výše náhrady na potřebnou péči při nesoběstatečnosti se soud řídil i nálezem Ústavního soudu ze dne 27.4.2020, sp.z. II. ÚS 664/19, ve kterém byla stanovena částka 64 480 Kč za měsíc před odečtením příspěvku na péči, což odpovídá 130 Kč/hodinu při šestnácti hodinách péče denně a jednatřiceti dnech v měsíci, přičemž od dané částky se lze odůvodněně odchýlit (srov. odst. 34. nálezu). V posuzovaném případě však Ústavní soud rozhodoval na základě zcela jiného skutkového stavu, kdy žalobkyně – aktivní žena ve středních letech utrpěla fatální nehodu, byla upoutána na invalidní vozík a odkázána na péči druhých a požadovala mimo jiné i náhradu za úkony, které nejsou uvedeny v cenících pečovatelských služeb, a to za čas strávený cévkováním každé tři hodny denně, manuální vybavování stolice, otáčení v průběhu noci a pokládání obkladů proti proleženinám, kdy pečující osobě byl rozčleněn den natolik, že byla zbavena možnosti vykonávat jakoukoli soustavnou činnost (srov. odst. 30. nálezu). V daném případě však žalobkyně c), o kterou se již od narození stará rodina a její stav je neměnný, požaduje náhradu toliko za úkony, ke kterým není nutná odbornost a všechny jsou zahrnuty v cenících pečovatelských ústavů. Navíc, jak bylo uvedeno výše, žalobkyně c) je přes týden ve stacionáři, takže její rodina ani matka nejsou zbaveni možnosti vykonávat jinou soustavnou činnost. Na základě této úvahy soudu lze dospět k závěru, že adekvátní výše náhrady činí 100 Kč hodinu.

26. Soud proto shledal odůvodněným nárokem žalobkyně c) náhradu nákladů na péči za 10 hodin denně péče, a to úvahou soudu podle ustanovení § 136 o. s. ř., po 100 Kč. Důvod pro zvýšení nákladů na péči za oblékání a svlékání a za výchovnou práci soud neshledal, když ocenění nákladů na péči v sobě náklady na oblékání svlékání a na výchovnou péči zahrnuje a oceňuje je (stejně jako ostatní nutné úkony) hodinovou sazbou (srov. též rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. 25 Co 149/2016, kde odvolací soud došel k závěru, že nárok žalobců na náhradu nákladů na péči v těchto položkách, resp. ve větším rozsahu, není oprávněný).

27. Náklady na péči je nutné ponížit výši o příspěvek na péči, který je žalobkyni c) vyplácen podle § 7 zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že příspěvek se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a stát se jím podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci při zvládání základních životních potřeb osob. Podle § 21 odst. 2 písm. d) uvedeného zákona je příjemce příspěvku povinen využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou (nebo asistentem sociální péče uvedeným v § 83 nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu). Z uvedených zákonných ustanovení je zcela zřejmé, že dotyčný příspěvek je účelově určen na zajištění pomoci při osobních úkonech mimo jiné i blízkými osobami a v rozsahu nákladů na pomoc, krytých tímto příspěvkem, nevzniká jeho příjemci škoda. Ve výši nákladů na péči, které jsou pokryty tímto příspěvkem, proto žalobkyni c) nemohla vzniknout skutečná škoda ve smyslu § 442 odst. 1 obč. zák. (srov. též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3157/2018, sp. zn. 25 Cdo 1707/2017 a sp. zn. 25 Cdo 3094/2017, 25 Cdo 179/2018 a další).

28. Období 1-6/ 2016, za které se žalobkyně c) domáhá náhrady nákladů na péči, obnáší 182 dní x 10 hodin péče x 100 Kč, tj. 182 000 Kč – 72.000 Kč (12 000 Kč měsíčně příspěvek na péči x 6 měsíců), tj. 110 000 Kč. Vhledem k tomu, že žalovaný prostřednictvím vedlejšího účastníka uhradil po podání žaloby na tento nárok 122.834,80 Kč, soud žalobu zamítl (výrok I. rozsudku). Co se týče období 4-6/ 2017, toto obnáší 91 dní x 10 hodin péče x 100 Kč, tj. 91 000 Kč, mínus 39.600 Kč (13.200 Kč měsíčně x 3 měsíce – příspěvek na péči), tj. 54 100 Kč. Vzhledem k úhradě ze strany žalovaného ve výši 57.817,40 Kč (čl. 112), soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Pokud soud v rozsudku ze dne 2. října 2019 č.j. 4 C 16/2017-227 při svém rozhodování vyšel z částky 110 Kč/hodinu a nyní z částky 100 Kč/hodinu, pak nezbylo, než rozhodnout shodně - v rozsahu zrušených výroků rozsudku – a zamítnout nárok žalobkyně c) na zaplacení výše uvedených částek.

30. Soud rozhodl znovu o náhradě nákladů za celé řízení. V případě požadavku na náhradu nákladů na péči o žalobkyni c) je základ nároku dán, ale výši části plnění bylo nutno stanovit úvahou. Proto soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., jenž umožňuje i při jen částečném úspěchu ve věci přiznat plnou náhradu. Toto ustanovení je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, na které je založeno ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř., a použití této výjimky tak připadá do úvahy jen tehdy, závisí-li výše plnění na znaleckém posudku či na úvaze soudu. Úvahou soudu je míněn postup podle § 136 o. s. ř., který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2699/2013, nebo ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 37/2015). Žalovaný, vzhledem k tomu, že mu jsou známy okolnosti případu, je schopen odhadnout výši pro jednotlivá plnění, přičemž se jedná o náhradu škody, jež je splatná na výzvu. Žalovaný sice dobrovolně nároky žalobkyně c) plní, avšak v souzené věci je v obou případech s plněním v prodlení. V případě nároku pro rok 2016 byl žalovaný vyzván k úhradě dopisem doručeným mu dne 13. 12. 2016 a 14 denní lhůta pro splatnost uplynula dnem 27. 12. 2016, žaloba byla podána dne 9. 1. 2017 a žalovaný plnil dne 31. 1. 2017. V případě nároku pro rok 2017 byl žalovaný vyzván k úhradě dopisem doručeným mu dne 29. 9. 2017 a 7 denní lhůta pro splatnost uplynula dnem 6. 10. 2017, žaloba byla podána téhož dne 6. 10. 2017, avšak platba žalovaného odeslaná dne 5. 10. 2017 byla žalobkyni c) připsána až dne 11. 10. 2017, tudíž po splatnosti. Z toho vyplývá, že žalobkyně c) nenese procesní zavinění na zastavení řízení.

31. V případě nároku na léčení spočívající ve fyzioterapii, canisterapii, stacionář žalobkyni c) náleží náklady řízení za právní zastoupení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v obou případech plně úspěšná se svým nárokem. Náklady řízení v případě nároku za prvé pololetí roku 2016 tvoří odměna právního zástupce za 3,5 úkonu právní služby po 6 820 Kč (z punkta 142 624 Kč, tj. součtu 122 834 Kč a 19 790 Kč) za předžalobní upomínku v rozsahu úkonu, příprava a převzetí zastoupení, žaloba a částečné zpětvzetí žaloby podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.; dále za 2 úkony po 1 500 Kč (z punkta 6 895,20, tj. součtu 5 365,20 Kč a 1 530 Kč po zpětvzetí žaloby) podle § 7 bod 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. za vyjádření ze dne 20. 4. 2017 a 30. 5. 2017; dále v případě nároku za 2. čtvrtletí roku 2017 odměna právního zástupce za 3,5 úkony právní služby po 3 860 Kč (z punkta 68 850,74 Kč, tj. součtu 57 818 Kč a 11 032,74 Kč) za předžalobní upomínku v rozsahu úkonu, příprava a převzetí zastoupení, žaloba a částečné zpětvzetí žaloby podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.; dále 2 úkony po 1 540 Kč (z punkta 10 426,80 tj. součtu 8 047,80 Kč - náklady na péči po spojení 2 řízení sestávající z 5 365,20 + 2 682,60 a 2 379 Kč - náklady léčení po spojení 2 řízení sestávající z 1 530 + 849 podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. za vyjádření ze dne 12. 12. 2017 a ústní jednání dne 6. 3. 2018; dále 2 úkony po 1 540 Kč (z punkta 10 426,80 tj. součtu 8 047,80 Kč a 2 379 Kč) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. za odvolání proti částečnému rozsudku (soud považuje za neúčelný úkon doplnění rozhodných skutečností, které měly být uvedeny v odvolání) a jednání u odvolacího soudu dne 14. 11. 2018; dále 6 úkonů po 1 540 Kč (z punkta 10 426,80 tj. součtu 8 047,80 Kč a 2 379 Kč) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. za ústní jednání dne 18. 6. 2019, závěrečný návrh a ústní jednání dne 2. 10. 2019, účast na jednání Městského soudu v Praze dne 6.5.2020, dovolání a účast na jednání soudu dne 25.5.2022; dále náleží žalobkyni c) hotové výdaje 20 x 300 Kč (podle § 13 odst. 4 cit. vyhl.) + 21 % DPH, tj. celkem 74 753,80 Kč (23 870 + 3 000 + 13 510 + 3 080 + 3 080 + 9 240 + 6 000 paušály, tj. 61 780 + DPH). Soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. O povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobci byly od soudních poplatků osvobozeni a dle ust. § 11 odst. 2 písm. d) zákona přechází poplatková povinnost na žalovaného. Soudní poplatek se odvíjí od v řízení přiznané částky 30 973,90 Kč a podle pol 1/1 b) Sazebníku činí 1 549 Kč.

Poučení