4 C 165/2023 - 268

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o náhradu za nevydané pozemky takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 913 600 Kč jako náhrady za nevydaný pozemek p. č. [Anonymizováno], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 30. 5. 2022, podanou původně u [adresa], zdejšímu soudu postoupenou dne 14. 6. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 913 600 Kč s příslušenstvím s tím, že je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněné osobě jí ve smyslu rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993, č.j. [Anonymizováno] náleží náhrada za nevydané pozemky podle ust. § 11, § 11a a § 16 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Výši finanční náhrady stanovila dle průměrné tržní ceny stavebních pozemků v dané lokalitě (1 600 Kč/m2), neboť odňatý pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 575 m2 měl charakter stavebního pozemku. Jako stavební pozemek byl kupován již právním předchůdcem žalobkyně [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 1938 od [právnická osoba], které bylo založeno mimo jiné za účelem výstavby rodinných domů. Předmětná lokalita, tedy celý pozemek parc. č. [Anonymizováno], ze kterého vznikl následně oddělením pozemek parc. č. [Anonymizováno], byla nejpozději v září 1931 určena a připravena k zástavbě, v té době již byla provedena parcelace na jednotlivé stavební parcely tvořící uliční bloky a existující inženýrskou síť. Již v roce 1933 tedy nebyla fakticky zemědělsky užívaná a byla přímo určena k výstavbě rodinných domů. Jako zastavěná byla vedena v roce 1953.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Předně namítal skutečnost, že s ohledem na stavební charakter pozemku, tento nespadá do působnosti zákona o půdě. Rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993, č.j. [Anonymizováno] ohledně výroku o nároku oprávněné osoby na náhradu za nevydané pozemky je nesprávné, vydané mimo rámec pravomoci pozemkového úřadu a v tomto rozsahu jím tedy soud není vázán. Dále namítal promlčení a prekluzi nároku (§ 16 odst. 1 zákona o půdě).

3. Po provedeném dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou uvedeny kurzívou):

4. Skutková zjištění k průběhu restitučního řízení:

5. Z rozhodnutí odboru výstavby a vodního hospodářství rady Měst. NV v [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 1959 soud zjistil, že za účelem provedení stavby 69 s 9 bytovými jednotkami v [adresa] č. stavby [Anonymizováno], která je zahrnuta do státního plánu bytové výstavby na rok 1958/1959 bylo provedeno vyvlastnění pozemku parc. č[Anonymizováno], role, o výměře 575 m2, jehož vlastníky byli [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve prospěch Československého státu – [adresa]. Pozemek byl vyvlastněn za náhradu 2 Kč/m2.

6. Z dopisů z 31. 10. 1990, 12. 10. 1991 a 23. 12. 1991 adresovaným Geodezii [adresa] soud zjistil, že [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] žádá o zaslání výpisu z evidence nemovitostí a snímku pozemkové mapy. Dopisem z 24. 1. 1992 byl [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] vyzván k úhradě správního poplatku za účelem vyřízení jeho žádosti.

7. Z dopisu z 21. 3. 1991 adresovaného Úřadu městského obvodu [adresa] jih soud zjistil, že tímto [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] uplatňuje nárok na vydání vyvlastněného pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa]. Z dopisu Úřadu městského obvodu [adresa] z 3. 5. 1991 soud zjistil, že tímto je oznamováno [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], že dne 22. 3. 1991 byla daným úřadem obdržena jeho žádost o vydání věci dle zákona č. 87/1991 Sb. Dopisem z 5. 9. 1991 daný úřad žádá o poskytnutí předmětných správních rozhodnutí a dalších podkladů. Dopisem z 8. 10. 1991 daný úřad sděluje, že předmětný pozemek parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] nelze vydat z důvodu jeho zastavění domem, v němž se nachází drogerie. V takovém případě má tedy oprávněná osoba nárok na finanční náhradu dle § 13 zákona č. 87/1991 Sb., s nímž je třeba se obrátit na Ministerstvo financí.

8. Z dopisu z 7. 2. 1992 soud zjistil, že tímto dopisem adresovaným [jméno FO] úřadu [adresa] uplatňuje [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] svůj restituční nárok dle zákona o půdě za nevydaný pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. V žádosti uvedl, že předmětný pozemek koupil v roce 1938 od Bytového družstva v [adresa]. Z dopisu Úřadu městského obvodu [adresa] z 30. 3. 1992 soud zjistil, že tímto je oznamováno [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], že daný úřad uznává jako oprávněný restituční nárok uplatněný dle zákona o půdě ve věci parcely č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa]. Pozemek je však zastavěn a nelze ho vydat.

9. Z dopisu [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 3. 1992 soud zjistil, že tímto jmenovaný žádá Ministerstvo financí ČR o poskytnutí finanční náhrady dle zákona č. 87/1991 Sb. za vyvlastněný pozemek parc. č. [Anonymizováno] (původně parc. č. [Anonymizováno]), kterou koupil v roce 1938. Z dopisu Ministerstva financí ČR z 20. 11. 1992 adresovaným [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že tímto je adresátovi oznamováno přijetí jeho žádosti o finanční náhradu za vyvlastněný pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] o výměře 575 m2. Zároveň je v něm uvedeno, že adresátovi finanční náhrada nepřísluší, neboť nejsou splněny podmínky stanovené v zákoně. č. 87/1991 Sb., neboť pozemek nebyl vyvlastněn za účelem výstavby veřejně prospěšného zařízení, ale za účelem výstavby rodinného domu (§ 6 odst. 1 písm. i)), a pozemek přešel na stát za náhradu (§ 6 odst. 1 písm. j), nemá význam, že vlastník pozemku náhradu odmítl). Z místopřísežného prohlášení [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] z 26. 4. 1993 soud zjistil, že jmenovaný prohlašuje, že za vyvlastněný pozemek parc. č. [Anonymizováno] na náměstí [adresa] nepřijal od [právnická osoba] peněžní úhradu, a to z důvodu nesouhlasu s výší náhrady.

10. Z dopisu z 4. 3. 1993 soud zjistil, že tímto žádá [jméno FO] úřad Magistrátu města [adresa] příslušný odbor o sdělení, zda byla [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] vyplacena náhrada za vyvlastněný pozemek dle vyvlastňovacího rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]..

11. Z výroku rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993, č.j. [Anonymizováno] soud zjistil, že na [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] jako na oprávněnou osobu nepřechází vlastnické právo k nemovitosti, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno], role, o výměře 575 m2, v kat. území [adresa]. Oprávněné osobě tak vzniká nárok na poskytnutí jiného pozemku nebo na poskytnutí náhrady dle § 11 odst. 2 a § 17, § 16 odst. 1 zákona o půdě. Z odůvodnění daného rozhodnutí soud zjistil, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] vyvlastněn za náhradu rozhodnutím odboru výstavby a vodního hospodářství rady Měst. NV v [adresa] č. j. [Anonymizováno]. ze dne 20. 7. 1959. Náhrada byla ze strany oprávněné osoby odmítnuta z důvodu nesouhlasu s její výší.

12. Z dopisu z 3. 5. 1993 adresovanému [jméno FO] fondu [adresa] soud zjistil, že tímto [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] uplatňuje nárok na vydání náhradního pozemku ve smyslu rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993, č.j. [Anonymizováno]. Dopisem z 29. 6. 1993 pak žádá o náhradní pozemek s odůvodněním, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] koupil v roce 1938 jako stavební pozemek do Stavebního družstva. Ačkoli byl pozemek evidován jako role, k tomuto účelu sloužil v minulém století, kdy ještě předmětná čtvrť neexistovala. V době vyvlastnění již bylo náměstí zastavěno, volný byl pouze vyvlastňovaný pozemek. Na to reaguje [jméno FO] dopisem z 13. 7. 1993, že po skončení restitučního řízení bude oprávněný vyzván k jednání s nabídkou konkrétních pozemků.

13. Z dopisu z 14. 10. 1995 sděluje [tituly před jménem] [jméno FO], že je dědičkou po zemřelém [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO]. Dopisem z 29. 1. 1996 [právnická osoba] žádá po [tituly před jménem]. [jméno FO] dodatečné projednání restitučního nároku v dědickém řízení po zůstaviteli [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO]. Dopisem z 10. 2. 1996 žádá [jméno FO] o náhradní pozemek (restituční nárok jejího manžela). Dopisem z 25. 3. 1996 [právnická osoba] sděluje [jméno FO], nárok na vydání náhradního pozemku byl jejím manželem uplatněn včas a kromě vydání náhradního pozemku je možné požádat o finanční náhradu. Je však třeba restituční nárok dodatečně projednat v dědickém řízení. Dopisy z 5. 4. 1996 a z 1. 5. 1996 [tituly před jménem] [jméno FO] opětovně sděluje, že pozemek byl již v době jeho koupě v roce 1938 fakticky stavební parcelou na náměstí, nikoli rolí. Dopisy z 17. 4. 1996, z 28. 6. 1996 a z 1. 7. 1996 [právnická osoba] sděluje, že zadal vypracování znaleckého posudku na ocenění restitučního nároku. Dodatečné projednání restitučního nároku v dědickém řízení a předložení daného usnesení je opětovně vyžadováno dopisem z 30. 4. 1998 a dopisem z 25. 8. 1998.

14. Ze znaleckého posudku č. 2545/98 vypracovaného [jméno FO] dne 20. 3. 1998 za účelem ocenění pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], soud zjistil, že cena předmětného pozemku byla stanovena dle § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. ve výši 3 623 Kč.

15. Dopisem z 23. 3. 1998 PF ČR zasílá [jméno FO] znalecký posudek [jméno FO] z 20. 3. 1998 na ocenění restitučního nároku. Na to reaguje [jméno FO] dopisem z 30. 3. 1998 tak, že s oceněním nesouhlasí, zasílá kopii Platebního rozkazu z 3. 9. 1938, ze kterého vyplývá, že pozemek koupil její manžel v roce 1938 od [právnická osoba]. Pozemek se nacházel na náměstí, které bylo již v té době z větší části zastavěno. Nezastavěné byly 2-3 parcely, které již tehdy nemohly sloužit jako role, což je patrno ze zaplacené kupní ceny. Dopisem z 29. 12. 1998 sděluje [právnická osoba] Okresní soud v Ostravě, že dědictví po [tituly před jménem] [tituly za jménem] [jméno FO] nabyla jeho manželka [tituly před jménem] [jméno FO]. Dopisem z 10. 7. 2002 [tituly před jménem] [jméno FO] opětovně žádá po [právnická osoba] uspokojení restitučního nároku. Dopisem z 20. 6. 2005 sděluje [právnická osoba] notářce [tituly před jménem] [jméno FO], že zůstavitelka [tituly před jménem] [jméno FO] má nárok na finanční náhradu dle § 16 zákona o půdě. Následně toto sděluje notářka žalobkyni dopisem z 8. 7. 2005.

16. Z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. 99 D 719/2005 soud zjistil, že žalobkyně nabyla restituční nárok zůstavitelky [tituly před jménem] [jméno FO] (manželky [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], zemřelého 4. 5. 1993) u [jméno FO] ve výši 3 623 Kč.

17. Dopisem z 24. 11. 2005 žalovaný žádá žalobkyni o sdělení rodného čísla. Dopisem z 25. 11. 2015 sděluje [Anonymizováno] žalobkyni tyto informace: Parcela PkPK č. [Anonymizováno] vznikla v roce 1938 oddělením části původní parcely PK č. [Anonymizováno] ve výměře 575 m2. Nově oddělená parcela PK č. [Anonymizováno] byla zapsána na základě kupní smlouvy z 30. 6. 1938 ve prospěch bratrů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Následující listinou č. d. [Anonymizováno] byla vlastnická práva zapsána ve prospěch Čs. státu – Generální investor bytové a občanské výstavby při KNV v [adresa]. Ze snímků katastrální mapy je patrné, že parcely PK č. [hodnota] a PK č. [hodnota], obě stavební plochy, byly zapsány na základě ohlašovacích listů z roku 1933. Parcela PK č. [Anonymizováno] zanikla sloučením v roce 1961.

18. Ze znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] dne 25. 1. 2016 soud zjistil, že znalkyně oceňovala pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa]. dle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích k datu 1. 4. 1991. Z odůvodnění posudku lze mít za to, že na předmětném pozemku se nachází bytový dům, který byl kolaudován v roce 1959.

19. Z dopisu žalovaného z 10. 2. 2016 soud zjistil, že tímto žalovaný sděluje žalobkyni, že ji uznává jako oprávněnou osobu ve smyslu rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993, č.j. [Anonymizováno] s tím, nechť se uchází o převedení náhradního pozemku.

20. Z předžalobní výzvy z 28. 1. 2019 soud zjistil, že tímto dopisem vyzvala žalobkyně žalovaného k poskytnutí finanční náhrady dle zákona o půdě ve výši 85 662 Kč.

21. Z dopisu žalobkyně z 18. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně požaduje restituční nárok ve výši 913 600 Kč. Z dopisů žalovaného z 1. 4. 2019 a z 30. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný odmítl přecenit restituční nárok žalobkyně.

22. Z žaloby podané u Okresního soudu v Ostravě dne 13. 6. 2019 ve věci 37 C 184/2019, z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 7. 2021 č. j. 37 C 184/2019-87 a z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2022 č.j. 57 Co 236/2021-107, soud zjistil následující. Shora uvedenou žalobou se žalobkyně domáhala určení nároku na finanční náhradu za nevydaný pozemek dle rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993, č.j. [Anonymizováno] ve výši 913 600 Kč. Žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku naléhavého právní zájmu na tomto určení.

23. Skutková zjištění k posouzení charakteru pozemku:

24. Z rozhodnutí Městské rady v [adresa] číslo XIII – 8.189/31 z 5. 11. 1931 o určení stavební čáry a úrovně pro pozemek parc. č. [hodnota], z nákresu určení stavební čáry pro vystavení dvoupatrového domu parc. č. [hodnota] v kat. úz. [adresa] z roku 1931 a 1932 soud zjistil, že již v daném roce bylo počítáno s výstavbou domů na parcele č. [hodnota], když tato byla rozdělena na dílčí parcely, na nichž byly zakresleny plánované domy. Stavební čára vedla kolem parcely č. [hodnota] a zahrnovala i budoucí pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Pozemek přiléhá na již vytyčené náměstí [adresa]. Součástí nákresu byl i nákres k provedení kanalizace.

25. Ze stanov Obecně prospěného stavebního a bytového družstva členů a vkladatelů Dělnické záložny v [adresa] z 6. 5. 1929 soud zjistil, že jedním z hlavních účelů družstva bylo opatřovat pozemky za účelem výstavby rodinných domů a bytových domů.

26. Z kupní smlouvy ze dne 19. 10. 1931 uzavřené mezi Obecně prospěným stavebním a bytovým družstvem členů a vkladatelů Dělnické záložny v [adresa] jako prodávajícím a manžely [jméno FO] jako kupujícími soud zjistil, že předmětem převodu je část pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře 724 m2 v kat. území [adresa], označená v geometrickém nákresu abcd a tato část pozemku bude tvořit nový pozemek parc. č. [Anonymizováno] a bude pro něho zřízena nová knihovní vložka. Obdobné informace ohledně prodeje a oddělení části pozemku z parc. č. [Anonymizováno] soud zjistil z kupních smluv mezi prodávajícím Obecně prospěným stavebním a bytovým družstvem členů a vkladatelů Dělnické záložny v [adresa] a jednotlivými fyzickými osobami jako kupujícími, a to konkrétně z kupní smlouvy ze dne 3. 5. 1939 (Manželé [jméno FO], nově vzniklý pozemek parc. č. [Anonymizováno] včetně již vystavěného rodinného domku č. p. [Anonymizováno]), z kupní smlouvy ze dne 11. 11. 1938 (manželé [jméno FO], nově vzniklý pozemek parc. č. [Anonymizováno] včetně již vystavěného rodinného domku č. p. [Anonymizováno]), kupní smlouvy ze dne 16. 5. 1939 (manželé [jméno FO], nově vzniklý pozemek parc. č. [Anonymizováno] včetně již vystavěného rodinného domku č. p. [Anonymizováno])

27. Z platebního rozkazu vydaného Městskou radou v [adresa] dne 3. 9. 1938 číslo IV. 65, 436/38-242/38 soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícím a Obecně prosp. stav. družstvu Dělnické záložny jako prodávajícímu stanovena povinnosti zaplatit 10 % obecní přirážku (státní převodní poplatek) z kupní ceny za prodej pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa].

28. Z rozhodnutí Odboru výstavby rady NV v [adresa] č. j. [Anonymizováno]. z 3. 2. 1959 soud zjistil, že tímto nebylo vyhověno odvolání [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] proti rozhodnutí odboru výstavby a vodního hospodářství rady MěstNV v [adresa] o stanovení ceny pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. úz. [adresa], neboť cena byla stanovena v souladu s příslušnou vyhláškou jako cena nejhodnotnějšího stavebního pozemku v obci.

29. Z leteckých snímků pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] a jeho okolí v letech 1946, 1949, 1953, 1955 a 1962 soud zjistil, že výstavba na předmětném pozemku započala v roce 1955, v roce 1962 je již zcela zastavěn. Výstavba na okolních pozemcích (včetně části původního pozemku parc. č. [Anonymizováno]) byla prováděna již v roce 1946, v roce 1949 je již vytyčeno přilehlé náměstí a probíhá výstavba z jeho druhé strany. Ze snímku z roku 1946 je zřejmé, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] z přední strany přiléhá k náměstí, ze zadní strany na něho navazuje zástavba, která pokračuje za pozemkem oběma směry. Z jedné boční strany jsou vytyčené jednotlivé parcely a z poslední strany na něho navazuje cesta. Pozemek tedy netvoří souvislou zemědělskou plochu s jiným pozemkem.

30. Ze smlouvy o převodu správy národního majetku číslo 450/60 z 8. 8. 1960 soud zjistil, že vyvlastněný pozemek je předán Generálnímu investorovi bytové a občanské výstavby při KNV [adresa] (GIBOV).

31. Z výpisu pozemkového katastru, z Identifikace parcel pozemkové evidence a parcelami katastru, ze zápisu v pozemkové knize a z geometrického (polohopisného) plánu soud zjistil, že pozemek PK č. [hodnota] byl v třicátých letech 20. stolení postupně rozdělen na jednotlivé parcely, pozemek PK č. [Anonymizováno] oddělen v roce 1930. V letech 1938 až 1939 byl tento pozemek v souvislosti s uzavřenými kupními smlouvami rozdělen na jednotlivé parcely označené v geometrickém plánu písmeny [právnická osoba], D, mimo jiné právě na pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 575 m2 (kupní smlouva z 30. 6. 1938, geometrický plán z 21. 5. 1938). K 22. 1. 1992 byl pozemek již evidován jako stavební.

32. Z článku „Historická [adresa], [právnická osoba] [adresa]-Družstvo“ z 18. 11. 2022 (www.[Anonymizováno].cz) soud zjistil následující skutečnosti. [adresa] je největší zahradní město v Česku a bylo stavěné od roku 1921, kdy s přípravami na stavbu započalo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo ve [Anonymizováno]. První rodinné domy se začaly stavět v roce 1922. Na podzim roku 1931 již bylo postaveno 30 rodinných domů a 8 nájemních domů okolo náměstí. V prvních deseti letech družstvo postavilo dalších 77 domů. Družstvo disponovalo více než 500 stavebními parcelami, které prodávalo jednotlivým zájemcům k výstavbě. Od dubna 1929 do čtvrti zajížděly tramvaje. Součástí článku je letecký snímek čtvrti z roku 1947, na kterém je vidět vytyčené náměstí, ke kterému přiléhá pozemek parc. č. [Anonymizováno] a okolní zástavba náměstí a daného pozemku.

33. Z dopisu Magistrátu města [adresa] z 12. 10. 2023 soud zjistil, že v letech 1930-1970 neměla [adresa] žádnou územně plánovací dokumentaci. První plánovací dokumentací byl tzv. Směrný plán z roku 1980 a jeho doplněk z roku 1985.

34. Z dalších, ve věci provedených důkazů, soud žádná podstatná skutková zjištění pro rozhodnutí neučinil (První strana dokumentu „Studie zastavění proluk ve [adresa] z roku 1953“, Dopis [Anonymizováno] z 7. 7. 2008 a 29. 2. 2012, email [právnická osoba] žalobkyni z 6. 11. 2015, email žalobkyně z 7. 2. 2016, rozhodnutí Statutárního města [adresa], Úřad městského obvodu [adresa] z 14. 12. 2017 a rozhodnutí Magistrátu města [adresa], Útvar hlavního architekta a stavebního úřadu z 10. 7. 2018 o žádosti žalobkyně o nahlédnutí do správního spisu, tržní posouzení nemovitosti).

35. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v souhrnu dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] s bratrem [jméno FO] koupili dne 30. 6. 1938 od Obecně prospěného stavebního a bytového družstva členů a vkladatelů Dělnické záložny v [adresa] pozemek parc. č. [Anonymizováno], role, o výměře 575 m2 v kat. úz. [adresa]. Původně byl pozemek součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], ze kterého se od roku 1930 do roku 1938 postupně oddělovaly jednotlivé části a vznikaly tak nové parcely, a to v souvislosti s kupními smlouvami, kterými původní vlastník prodával časti pozemků novým vlastníkům – fyzickým osobám za účelem výstavby obytných domů. Pozemek se nacházel v lokalitě výstavby nové čtvrti (od roku 1929), jednou stranou přiléhal k nově vytyčenému náměstí, druhou stranou byl obklopen zastavěnými parcelami. Od třicátých let 20. století byl tedy plánován k užití jako stavební pozemek, měl být zastavěn rodinným domem. Již v roce 1947 netvořil souvislou plochu s dalšími travnatými plochami (zemědělskou půdou), nacházel se uprostřed zástavby, byl obklopen výstavbou rodinných domů, komunikacemi či vznikajícím náměstím. Sám právní předchůdce žalobkyně jej kupoval jako stavební, což vyplývá z jeho dopisů, z výše kupní ceny a správního poplatku, geometrických plánů výstavby a stanovení stavební čáry a infrastruktury v dané lokalitě. Rozhodnutím odboru výstavby a vodního hospodářství rady [adresa]. NV v [adresa] č. j. [Anonymizováno]. ze dne 20. 7. 1959 byl pozemek za účelem bytové výstavby vyvlastněn ve prospěch Československého státu – GIBOV [adresa] za náhradu 2 Kč/ m2. Cena byla stanovena jako cena za stavební pozemek nejvyšší kvality. [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] náhradu odmítl. V roce 1960 byl vyvlastněný pozemek předán Generálnímu investorovi bytové a občanské výstavby při KNV [adresa] a započala na něm výstavba. V roce 1962 byl pozemek zcela zastavěn. Dopisem z 21. 3. 1991 adresovaným Úřadu městského obvodu [adresa] jih [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] uplatil nárok na vydání vyvlastněného pozemku. Následně probíhalo restituční řízení, v jehož rámci bylo dne 27. 4. 1993 vydáno dle § 9 odst. 4 zákona o půdě rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu č.j. [Anonymizováno], kterým bylo určeno, že na [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] jako na oprávněnou osobu nepřechází vlastnické právo k nemovitosti, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno], role, o výměře 575 m2, v kat. území [adresa]. Oprávněné osobě tak vzniká nárok na poskytnutí jiného pozemku nebo na poskytnutí náhrady dle § 11 odst. 2 a § 17, § 16 odst. 1 zákona o půdě. Dopisem z 3. 5. 1993 adresovým [jméno FO] fondu [adresa] [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil nárok na vydání náhradního pozemku. Po smrti [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] přešel jeho restituční nárok nejdříve na jeho manželku [tituly před jménem] [jméno FO] a následně na její dceru – žalobkyni. V průběhu restitučního řízení oprávněné osoby komunikovaly s žalovaným, žádaly o náhradní pozemek nebo finanční náhradu a opakovaně sdělovaly, že pozemek byl již v roce 1938 kupován jako stavební a již v té době se nepočítalo s tím, že by byl využíván k zemědělským účelům. V průběhu restitučního řízení pak [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] požádal rovněž o finanční náhradu dle zákona č. 87/1991 Sb., avšak bylo mu sděleno, že proto nejsou splněny podmínky, neboť pozemek byl vyvlastněn za náhradu.

36. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

37. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), se zákon vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží,1 a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond,2 (dále jen „půda“), b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 20.

38. Dle § 30 zákona o půdě pro postup podle části druhé tohoto zákona se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

39. Dle § 1 odst. 2, 3 zákona č. 53/1966 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném k 24. 6. 1991, zemědělským půdním fondem je zemědělská půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Do zemědělského půdního fondu náležejí též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky, potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

40. Dle § 9 odst. 1, 2 a 4 zákona o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Dohoda podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

41. Dle § 135 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

42. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

43. Dle § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.

44. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

45. Rozhodnutím Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993 č.j. [Anonymizováno], vydaným dle § 9 odst. 4 zákona o půdě bylo určeno, že na [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] jako na oprávněnou osobu nepřechází vlastnické právo k nemovitosti, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno], role, o výměře 575 m2, v kat. území [adresa]. Oprávněné osobě tak vzniká nárok na poskytnutí jiného pozemku nebo na poskytnutí náhrady dle § 11 odst. 2 a § 17, § 16 odst. 1 zákona o půdě. Restituční nárok následně přešel na žalobkyni jako na dědičku původní oprávněné osoby, což žalovaný nesporoval. Žalovaný ale namítal obecně, že žalobkyně nemá nárok na finanční náhradu dle zákona o půdě, neboť zákon o půdě se na vyvlastněný pozemek nevztahuje, neboť pozemek nemá charakter zemědělského pozemku. Soud se tedy nejdříve zabýval působností zákona o půdě a s tím související otázkou vázanosti soudu rozhodnutím správního orgánu.

46. K vázanosti soudu rozhodnutím správního orgánu (k tomu srovnej PŘÍKOPA, Vojtěch. (1) Nárok na jiný pozemek. In: PŘÍKOPA, Vojtěch. Restituce podle zákona o půdě. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 20-21; rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3925/2020, 28 Cdo 2143/2022, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 A 35/95-16). Soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dle které soudy, mimo řízení podle části páté o. s. ř., nejsou oprávněny přezkoumávat věcnou správnost pravomocného rozhodnutí správního orgánu, rozhodnutí zkoumají pouze z hlediska, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda byl vydán v mezích pravomoci přípustného právního orgánu a za je pravomocný a vykonatelný. Soud vycházel z čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanovujících rozsah výkonu státní moci a z ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě, který výslovně stanoví pravomoc právního orgánu (pozemkového úřadu) v restitučním řízení a ze kterého vyplývá, že v pravomoci pozemkového úřadu je buď schválit dohodu mezi oprávněnou a povinnou osobou, nebo nedojde-li k dohodě, rozhodnout o vlastnictví osoby k nemovitosti. Pravomoc k rozhodnutí o nároku na převod jiného pozemku nebo o nároku na finanční náhradu zde však již stanovena není, stejně jako není stanovena ani na žádném jiném místě zákona o půdě či v jiném právním předpise. Z tohoto hlediska je tedy soud vázán pouze tou částí výroku rozhodnutí Magistrátu města [adresa], pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993 č.j. [Anonymizováno], ve které je určeno, že [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] není vlastníkem nemovitosti, pozemku parc. č. [Anonymizováno] (v tomto rozsahu se jedná o konstitutivní rozhodnutí). Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně vzniku nároku na poskytnutí náhradního pozemku nebo finanční náhrady dle § 11 odst. 2 a § 17 a § 16 odst. 1 zákona o půdě, soud výrokem vázán není, neboť v tomto rozsahu se jedná o vybočení z pravomoci stanovené pozemkovému úřadu zákonem, a tedy o nicotné rozhodnutí dle § 77 odst. 4 správního řádu. Nárok na finanční náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě vzniká přímo ze zákona a v případě sporu je posouzení splnění zákonných předpokladů pro vznik tohoto nároku v pravomoci soudu, nikoli pozemkového úřadu. Soud je vázán pouze určením, že konkrétní osoba je nebo není vlastníkem pozemku a v jakém podílu, v tomto rozsahu platí presumpce správnosti správního rozhodnutí.

47. K působnosti zákona o půdě (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3496/2020, sp. zn. 28 Cdo 3925/2020, sp. zn. 28 Cdo 5610/2017, sp. zn. 28 Cdo 2438/2015). S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že je třeba zabývat se otázkou, zda se na pozemek parc. č. [Anonymizováno] vztahuje působnost zákona o půdě stanovená v § 1 a § 30 a tedy zda je splněn základní předpoklad pro vznik nároku na finanční náhradu dle tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že ke dni účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991) byl předmětný pozemek zastavěn a evidován jako stavební, zabýval se soud charakterem pozemku ke dni přechodu na stát, tj. k 20. 7. 1959. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni při jednání soudu dne 16. 8. 2023 dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a usnesením ji vyzval, aby ve stanovené lhůtě doplnila skutková tvrzení o tom, že předmětný pozemek byl ke dni přechodu na stát 20. 7. 1959 fakticky užíván k zemědělským účelům nebo byl udržován v takovém stavu, aby k těmto účelům mohl být v budoucnu užíván, a aby tato svá skutková tvrzení řádně prokázala. Žalobkyně v žádném svém vyjádření neuvedla, že by pozemek sloužil k zemědělským účelům (pouze obecně uvedla, že byl obhospodařován obvyklým způsobem), naopak ona sama opakovaně uvádí, že již od třicátých let 20. století s ním bylo fakticky nakládáno jako se stavebním. Za účelem výstavby jej právní předchůdce žalobkyně v roce 1938 rovněž kupoval. Vzhledem k tomu, že ke dni 20. 7. 1959 neměla [adresa] žádnou územně plánovací dokumentaci, učinil soud závěr o charakteru pozemku z dalších listin nacházejících se ve spise. Z výpisu pozemkového katastru, z Identifikace parcel pozemkové evidence a parcelami katastru, ze zápisu v pozemkové knize a z geometrického (polohopisného) plánu, z ortofotomap a leteckých snímků z let 1946, 1947, 1949, 1953, 1955 a 1962, z rozhodnutí Městské rady v [adresa] číslo [Anonymizováno] – 8.189/31 z 5. 11. 1931 o určení stavební čáry a úrovně pro pozemek parc. č. [hodnota], z nákresu určení stavební čáry pro vystavení dvoupatrového domu parc. č. [hodnota] v kat. úz. [adresa] z roku 1931 a 1932 a dopisů právních předchůdců žalobkyně soud dospěl k závěru, že pozemek parc. č. [Anonymizováno], resp. již původní pozemek parc. č. [Anonymizováno], role, v kat. území [adresa]. nebyl minimálně od 30. let 20. století využíván k zemědělským účelům a ani nebyl udržován ve stavu, aby k těmto účelům mohl v budoucnu sloužit. Daná lokalita byla již v roce 1931 určena a připravena k zastavění rozparcelováním na jednotlivé stavební parcely, které tvořily uliční bloky, byla naplánovaná výstavba kanalizace. Z pozemku parc. č. [Anonymizováno] byly postupně v průběhu 30. let 20. století oddělovány jednotlivé části a prodávány jako samostatné parcely fyzickým osobám za účelem výstavby domů. Na některých částech již dokonce domy stály (vyplývá z kupních smluv uvedených shora). Pozemek parc. č. [Anonymizováno], role, o výměře 575 m2 vznikl v roce 1938, právnímu předchůdci žalobkyně byl prodán za účelem výstavby domu. Ačkoli v době přechodu na stát 20. 7. 1959 nebyl fakticky zastavěn, nacházel se uvnitř zastavěné lokality v centru nově vznikající čtvrti [adresa], která byla rozdělena na jednotlivé stavební parcely, měla zde vybudované komunikace, kanalizaci, zástavba tvořila uliční bloky navazující na náměstí. Ze dvou stran předmětný pozemek navazoval na postupnou zástavbu, z jedné strany přiléhal ke komunikaci a k nově vznikajícímu náměstí. Z poslední strany byl ohraničen komunikací. Pozemek nenavazoval na souvislou zemědělskou plochu. Vyvlastněn byl rovněž za účelem výstavby a právnímu předchůdci žalobkyně byla za něho nabídnuta náhrada jako za stavební pozemek nejvyšší kvality v dané obci. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, a v podstatě ani netvrdila, že by byl pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře 575 m2 v kat. území [adresa] ke dni přechodu na stát využíván k účelům zemědělské výroby, a naopak z listinných důkazů nacházejících se ve spise (i ze skutkových tvrzení žalobkyně) vyplývá, že s pozemkem bylo od 30. let 20. století fakticky nakládalo jako se stavebním, dospěl soud k závěru, že předmětný pozemek nespadá do působnosti zákona o půdě stanovené v § 1 a § 30 a proto žalobkyni za jejich nevydání nevznikl nárok na poskytnutí finanční náhrady dle § 16 odst. 1 zákona o půdě.

48. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl a již se dále nezabýval námitkou promlčení či prekluze nároku na finanční náhradu či stanovením její výše.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč. Náklady řízení soud přiznal žalovanému jako nezastoupenému účastníkovi v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč za každý ze 6 úkonů dle § 2 odst. 3, § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (příprava, vyjádření k žalobě z 20. 1. 2023, vyjádření z 8. 3. 2023, vyjádření doplnění návrhů na dokazování z 26. 9. 2023, účast na jednání soudu ve dnech 16. 8. 2023, 1. 11. 2023). Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3202/17, dle kterého nelze náklady zastoupení advokátem přiznat z důvodu neúčelnosti. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

Poučení