4 C 170/2024 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ing. Terezy Vaňkátové a přísedících JUDr. Heleny Adamové a Jany Skalické ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta B] pro určení neplatnosti skončení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovaným dne 15. 1. 2024 je neplatná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 31. 5. 2024, se žalobkyně domáhala určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí. V žalobě uvedla, že dne 22. 3. 2018 uzavřela s žalovaným pracovní smlouvu, na základě které, ve znění dodatků, vznikl pracovní poměr žalobkyně na pozici finanční manažerky. Dne 15. 1. 2024 byla žalobkyni předána výpověď z pracovního poměru datovaná dne 10. 1. 2024, dle které byl pracovní poměr žalobkyně u žalovaného ukončen z důvodu nadbytečnosti, tedy podle ust. § 52 písm. c) zákona č. 62/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Žalobkyně písemně sdělila žalovanému, že výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou. Žalovaný nepřijal žádné rozhodnutí o organizační změně a žalobkyni s žádným takovým rozhodnutím neseznámil žádnou formou, což žalobkyně považuje za jednání v rozporu s právními předpisy. Žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával. Žalovaný na toto sdělení nereagoval a neumožnil žalobkyni vykonávat práci podle uzavřené pracovní smlouvy. Žalobkyně se jednáním žalovaného ocitla v právní a sociální nejistotě.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 18. 7. 2024 uvedl, že žalobkyně vykonávala u žalovaného práci na pozici finanční manažerky v rámci finančního oddělení exekutorského úřadu. V době přijetí žalobkyně do pracovního poměru měl žalovaný dostatek aktivních exekučních případů a tímto dokázal zajistit práci pro celkem sedm stálých zaměstnanců finančního oddělení. V průběhu času však v důsledku snižujícího se nápadu nových kauz a s tím spojeným objemem vymožených plnění byl žalovaný nucen snižovat počty zaměstnanců. Žalovaný proto následně přijal rozhodnutí o organizačních změnách tak, jak je vyžadováno zákoníkem práce a žalobkyni při předání oznámení o skončení pracovního poměru výpovědí dne 15. 1. 2024 s touto skutečností řádně seznámil. Pracovní činnost žalobkyně ohledně agendy vedení účetnictví, byla již za působení žalobkyně u žalovaného postupně předávána externí společnosti [právnická osoba]., a dále její ostatní pracovní agenda byla rozvržena mezi ostatní zaměstnance žalovaného, kteří již v době trvání pracovního poměru žalobkyně pro žalovaného pracovali na finančním oddělení. Žalovaný proto již pro žalobkyni ani vhodnou práci nemá, když její pracovní agenda byla jednak vykonávána externí firmou, jednak rozvržena mezi stávající zaměstnance a žalovaný namísto žalobkyně nového zaměstnance přijímat nemusel. Žalobkyně po doručení výpovědi nikdy neprojevila opravdový zájem pokračovat ve výkonu práce u žalovaného. Zaslaný e-mail, kde uvedla, že chce ve výkonu své původní práce pokračovat, byl čistě formálním aktem vedeným účelem zajištění předpokladu k podání předmětné žaloby.

3. Soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Z pracovní smlouvy ze dne 22. 3. 2018 uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnankyní a žalovaným jako zaměstnavatelem soud zjistil, že ke dni 1. 4. 2018 vznikl pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně dle smlouvy pracuje u žalovaného na pozici finanční manažerky.

5. Ze skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne 10. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný oznámil žalobkyni, že ukončuje její pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Pracovní poměr žalobkyni dle výpovědi skončí uplynutím výpovědní doby ve smyslu zákoníku práce. Žalobkyně byla požádána o vrácení služebního vozidla, klíčů, telefonu a ostatních pracovních pomůcek převzatých k výkonu její práce. Výpověď byla žalobkyni předána 15. 1. 2024. Žalobkyně převzetí výpovědi podepsala.

6. Z rozhodnutí zaměstnavatele o přijetí organizačních změn podle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne 10. 1. 2024 soud zjistil, že Exekutorský úřad [adresa], [Jméno žalovaného], soudní exekutor, vydává rozhodnutí, neboť z důvodu poklesu počtu exekučních případů v posledním roce a s tím spojených hospodářských výsledků činnosti soudního exekutora je nezbytné provést restrukturalizaci úřadu, která si vyžádá zrušení a utlumení určitých činností na pozicích exekutorského úřadu. Z tohoto důvodu dojde s účinností od 15. 1. 2024 k přenastavení organizační struktury úřadu a ke snížení celkového počtu pracovních míst. Na finančním oddělení úřadu dojde ke zrušení pozice finanční manažerky – [Jméno žalobkyně]. Na oddělení kanceláře soudního exekutora dojde ke zrušení pozice bezpečnostního manažera – [tituly před jménem] [jméno FO] a pozice administrativního pracovníka – řidič [jméno FO]. Na oddělení soudního vykonavatele dojde ke zrušení pozice administrativní pracovník – [tituly před jménem] [adresa]. V důsledku této změny dojde k výraznému snížení provozních nákladů a zvýšení efektivity práce oddělení exekutorského úřadu.

7. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni předána v pondělí 15. 1. 2024 žalovaným spolu s dvěma pány, panem [jméno FO] a druhým pánem, jehož jméno si žalobkyně nepamatuje. [jméno FO] oznámil žalobkyni, že jí dávají výpověď, chtěl, aby tuto výpověď žalobkyně podepsala, přičemž žalobkyni řekli, že toho na ni mají tolik, že ji mohou nechat zavřít. Žalobkyně chtěla mluvit se svým přímým nadřízeným, panem [Anonymizováno], to jí však nebylo umožněno. Žalobkyně mohla zavolat pouze své dceři, která rovněž dostala výpověď. S žádnou organizační změnou žalobkyně v tuto chvíli seznámena nebyla a nevěděla o tom, že by byla nějaká přijata. Organizační změnu žalobkyně poprvé viděla v soudním spise. Žalobkyni bylo sděleno, že nemá chodit do práce po celou výpovědní dobu a bylo jí vyplaceno pět platů jako odstupné. Žalobkyně psala email přímo žalovanému o tom, že chce, aby jí byla dále přidělována práce, ale nikdo jí neodpověděl. Žalobkyni není známo, že by byl přijat nový zaměstnanec na její původní pracovní místo.

8. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je zaměstnankyní žalovaného od roku 2017. Od roku 2020 je na pozici vedoucí finančního oddělení. Žalobkyně je její bývalá nadřízená. Svědkyně nebyla přítomna předání výpovědi z pracovního poměru žalobkyni. Svědkyně uvedla, že se už nějakou dobou před lednem 2024 řešila úsporná opatření a v době podání výpovědi se řešilo rozdělení práce. Následně byla zrušena pracovní pozice žalobkyně a nějaké další pozice, přičemž pracovní agenda byla rozdělena mezi více lidí. Svědkyně se o existenci organizační změny dozvěděla ústně od pana [jméno FO] a žalovaného, protože se řešilo to, jakým způsobem bude rozdělena práce. Práci, kterou prováděla žalobkyně, v současné době vykonává z větší části svědkyně, dále pan [jméno FO] a z určité části i externí účetní firma, která vykonávala tuto práci už předtím.

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je zaměstnankyní žalovaného a žalobkyně je její bývalá kolegyně. Svědkyně nebyla přítomna předání výpovědi z pracovního poměru žalobkyni. Svědkyně k dotazu, zda je jí známo, že by došlo u žalovaného k nějaké organizační změně, kterým by byla zrušena pracovní pozice žalobkyně, uvedla, že vzhledem k tomu, že svědkyni přibyla nějaká práce, tak ano. O organizační změně se svědkyně dozvěděla ze sdělení od zaměstnavatele, šlo o ústní sdělení, bylo to někdy v lednu 2024. Svědkyni bylo sděleno, že převezme část agendy finančního oddělení. Svědkyni bylo nějaký den poté, co byla předána výpověď žalobkyni, sděleno, že nastala tato situace a co z toho tedy vyplývá pro ni. Svědkyně nikdy neviděla nějaký písemný dokument o tom, že by bylo zrušeno pracovní místo žalobkyně.

10. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalovaný je jeho současný zaměstnavatel a paní žalobkyně je jeho bývalou nadřízenou. Svědek nebyl přítomen předání výpovědi z pracovního poměru žalobkyni. Oddělení, kde pracuje svědek, nepřipravovalo text výpovědi z pracovního poměru pro žalobkyni ani text rozhodnutí o organizační změně. Svědku je známo, že u žalovaného došlo k přijetí nějaké organizační změny. Obsahem této změny bylo dle svědka zrušení dvou pracovních pozic. První byla pracovní pozice žalobkyně jako finanční manažerky a druhá pracovní pozice pana [Anonymizováno] jako bezpečnostního manažera. Svědek uvedl, že se vědělo už delší dobu, že se chystá nějaká změna. Toto bylo oznámeno obecně mezi zaměstnanci. Svědek vypověděl, že v zasedací místnosti proběhla schůzka asi 15. 1 2024, kde byli přítomni všichni zaměstnanci, kteří byli ten den v práci, a kde bylo ze strany žalovaného toto oznámeno všem zaměstnancům. Žalobkyně na schůzce přítomná nebyla. Svědek předpokládá, že se schůzky účastnily i svědkyně [Anonymizováno] a [jméno FO], ale možná si špatně vyložily obsah této schůzky. Obsahem schůzky bylo informování o tom, že byl ukončen pracovní poměr žalobkyně a pana [Anonymizováno], což svědek považuje za totéž jako informování o organizační změně. Na této schůzce to bylo zaměstnancům řečeno ústně s tím, že následně na nástěnce na pracovišti poté visela tato organizační změna. Tuto organizační změnu v písemné podobě svědek viděl, nicméně ne na této schůzce. Na pracovní místo žalobkyně nebyl přijat žádný nový zaměstnanec, její práce byla rozdělena mezi paní [jméno FO] a [jméno FO] a jednu část dělá i svědek. Svědek má za to, že došlo k úspoře nákladů, neboť došlo ke zrušení jednoho pracovního místa bez náhrady.

11. Soud před jednáním a následně při jednání 29. 8. 2024 konstatoval, že v této fázi řízení nemá za prokázáno obranné tvrzení žalovaného, že žalobkyni nejpozději dne 15. 1. 2024 seznámil s organizační změnou ze dne 10. 1. 2024. Ve smyslu ust. § 118 a) odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud žalovaného vyzval k navržení důkazů k prokázání tohoto obranného tvrzení, přičemž poučil žalovaného, že v případě nesplnění výzvy se vystavuje riziku neúspěchu ve věci. Řízení bylo zkoncentrováno bez poskytnutí lhůty s ohledem na předchozí poučení soudem. Žalovaný navrhl výslech svědků, a to [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli následně vyslechnuti na jednání dne 23. 9. 2024.

12. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek je zaměstnanec žalovaného přibližně od 9. 1. 2024 na pozici správního ředitele. Svědek byl přítomen předání výpovědi z pracovního poměru žalobkyni spolu s žalovaným a panem [jméno FO], což je svědkův kolega. Text výpovědi vypracoval svědek s žalovaným několik dnů před předáním výpovědi z důvodu organizační změny, kdy některé pozice začaly být v exekutorském úřadu nadbytečné. Celý exekutorský úřad byl seznámen s předmětnou organizační změnou. Ta byla jako listina v písemné podobě vyvěšena ve čtvrtém patře, kde všichni zaměstnanci pracovali a kde je takový prostor k vyvěšení dokumentů, se kterými se mají zaměstnanci seznámit. Dále proběhla porada, kde byli ostatní zaměstnanci seznámení s organizační změnou, zde proběhla tato informace pouze ústně. Byli tam přítomní všichni zaměstnanci, kromě žalobkyně a ostatních zaměstnanců, kterých se týkala organizační změna, ti byli seznámeni osobně při předání výpovědi. Svědek si nepamatuje, zda se porada konala ve stejný den, kdy došlo k předání výpovědi žalobkyni, ale navazovalo to, bylo to až poté, možná to bylo druhý den. Předání výpovědi z pracovního poměru žalobkyni probíhalo tak, že se zavolalo žalobkyni, aby přijela na úřad, nechodila totiž do práce zcela pravidelně. Žalobkyně přijela do kanceláře, byla seznámena s organizační změnou, byly jí sděleny důvody a ona v tu chvíli začala telefonovat s panem [Anonymizováno] a říkat: „Už nás vyhazují.“. Na stole, u kterého seděl svědek s žalobkyní byla kompletní dokumentace včetně předmětného rozhodnutí o organizační změně a bylo žalobkyni vysvětleno, proč její pozice byla zrušena. Svědek spolu s žalovaným a panem [jméno FO] sdělili žalobkyni, že výpověď se týká i její dcery, a ať zavolá tedy ještě i jí. Nicméně výpověď žalobkyně podepsala, neprojevovala nějaký nesouhlas, následně se řešilo předání věcí jako mobilního telefonu, služebního vozidla atd. Svědek nedisponuje listinou, která prokazuje seznámení žalobkyně s organizační změnou ve vztahu k ní, svědek nepovažoval za nutné si od žalobkyně nechat potvrdit převzetí rozhodnutí o organizační změně. Žalobkyně s ní byla seznámena osobně před svědky při předání výpovědi, kdy rozhodnutí o organizační změně bylo v listinné podobě na stole, u kterého při výpovědi seděla žalobkyně, žalovaný a svědci. Svědek byl dále přítomen u všech čtyřech předání výpovědí z pracovního poměru zaměstnancům, kterých se týkala organizační změna. Dle svědka předání výpovědí všem ostatním zaměstnancům probíhalo stejně jako žalobkyni, byli seznámeni s dokumentací a následně výpověď podepsali. Ohledně předání výpovědi panu [Anonymizováno] svědek vypověděl, že pan [jméno FO] byl seznámen s celou dokumentací, byly mu sděleny důvody výpovědi, výpověď poté podepsal a ptal se, kdo ještě další, na to mu svědek řekl, že to asi ví již od paní [jméno FO].

13. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek je zaměstnancem žalovaného od přibližně poloviny ledna roku 2024 na pozici exekutorský koncipient. Svědek má společnost, která žalovanému v nedávné době půjčovala peníze. Svědek byl přítomen předání výpovědi žalobkyni i dalším zaměstnancům, šlo asi o patnáctiminutové schůzky. Už pár dní předtím byl informován o personálních změnách. K průběhu přibližně patnáctiminutových schůzek, během kterých byly zaměstnancům předány výpovědi z pracovního poměru, vypověděl, že jim byla také představena organizační změna, vše proběhlo v klidné atmosféře. Nejprve proběhla schůzka s žalobkyní. Svědek si nevybavuje odlišnosti schůzek. Svědek při schůzkách pouze seděl, nejednal, byl tam spíše navíc, vybavuje si pouze telefonát žalobkyně panu [Anonymizováno], kterému řekla: „Tak je to tady“. Během schůzky nejprve došlo k informování zaměstnance o organizační změně a následně byla zaměstnanci předána výpověď. Organizační změna byla v listinné podobě, ale zaměstnanci o ní byli rovněž informováni ústně. Organizační změna byla poté vyvěšena také ve čtvrtém patře exekutorského úřadu. Ohledně schůzky s panem [Anonymizováno] vypověděl, že trvala 15 – 20 minut. Schůzka s panem [Anonymizováno] proběhla stejně jako u všech ostatních, svědek má za to, že organizační změna mu byla předestřena a že pan [jméno FO] vše pochopil. K dotazu soudu, proč uvedení čtyři zaměstnanci dostali výpověď, svědek vypověděl, že u žalobkyně, pana [Anonymizováno] a [Anonymizováno] došlo ke zrušení jejich pozice, u paní [jméno FO] mladší si to svědek nevybavuje.

14. Z výslechu svědka [jméno FO] [Anonymizováno] soud zjistil, že svědek je bývalý zaměstnanec žalovaného, který pracoval na pozici řidiče. Svědek také dostal výpověď z pracovního poměru od žalovaného ve stejný den jako žalobkyně a další dva zaměstnanci. Výpověď byla svědku předána v kanceláři za přítomnosti pana [jméno FO], žalovaného a třetího pána, jehož jméno svědek nezná. Svědek byl z výpovědi překvapen, vůbec to nečekal. Svědek si nepamatuje, že by mu byl vůbec řečen nějaký důvod výpovědi, prostě mu předložili výpověď a tu svědek podepsal. Dle svědka byl v kanceláři jeden dokument, tedy výpověď, žádný jiný dokument tam nebyl. Po předestření listiny označené jako rozhodnutí zaměstnavatele o přijetí organizačních změn podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce k nahlédnutí svědku, svědek uvedl, že tu určitě nikdy neviděl a ani nikde na exekutorském úřadu nevisela. Po přečtení této listiny svědek ještě vypověděl, že takto označenou svoji osobu nikdy neviděl. Svědek vypověděl, že s touto listinou nebyl seznámen při předání výpovědi. Celá schůzka dne 15. 1. 2024 trvala asi tři minuty, kdy mu byla předložena výpověď, on ji podepsal a odešel, neměli si co říct. Pokud jde o její důvody, to proběhlo beze slova. Svědek uvedl, že může stoprocentně vyloučit, že by byl při schůzce 15. 1. 2024 informován o organizační změně. Ze schůzky pochopil pouze to, že dostal výpověď. Pak se ještě řešilo odevzdání CCS klíče a následně předání auta.

15. Z výslechu svědkyně [adresa] soud zjistil, že svědkyně je dcerou žalobkyně a bývalou zaměstnankyní žalovaného. Svědkyně sama nepodala žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru proti žalovanému. Svědkyně uvedla, že schůzka 15. 1. 2024 probíhala tak, že svědkyně byla mimo úřad na výjezdu, když jí volala žalobkyně a řekla jí, ať přijede na úřad, že s ní chce mluvit vedení. Svědkyně se tedy vrátila na úřad. Dle svědkyně jí byl v kanceláři strčen papír, řekli jí, že je to nějaká reorganizace a následně svědkyně podepsala výpověď. Se svědkyní jednal pan [jméno FO]. K tomu, zda byla svědkyně seznámena s organizační změnou uvedla, že jí bylo sděleno, že jde o reorganizaci, že s výpovědí to má stejné jako její mamka (žalobkyně). Na svědkyni to působilo tak, že když dostala výpověď její mamka (žalobkyně), tak tím pádem i svědkyně. V kanceláři byl kromě výpovědi jen předávací protokol, který svědkyně taky podepsala. Svědkyně uvedla, že jí nebylo řečeno nic o tom, že by bylo rušeno její pracovní místo. Po předestření listiny označené jako rozhodnutí zaměstnavatele o přijetí organizačních změn podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce k nahlédnutí svědkyni, svědkyně uvedla, že tu určitě nikdy neviděla, ani na schůzce v kanceláři. Po přečtení textu rozhodnutí o organizační změně svědkyně uvedla, že je obsah této listiny pro ni nový. Svědkyně ví o existenci nástěnek ve čtvrtém patře exekutorského úřadu, občas je sleduje, ale nevšimla si, že by tam visela nějaká organizační změna, která by se jí týkala.

16. Z výslechu svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud zjistil, že svědek byl společník a bývalý zaměstnanec žalovaného. Žalobkyně byla svědkova podřízená. Svědek se dozvěděl o výpovědi od žalobkyně, která mu volala, když byl na cestě na exekutorský úřad s tím, že dostala výpověď a že shodnou výpověď má připravenou i svědek. K tomu, jak probíhalo předání výpovědi svědek uvedl, že v kanceláři byli přítomni tři muži: žalovaný, pan [jméno FO] a třetí muž. [jméno FO] podal svědku výpověď a řekl, ať si ji přečte, že je právník a že ví, co to znamená. Svědek řekl, že podepíše převzetí, ale nesouhlasí s výpovědí a k tomu žalovanému řekl, že se domluvili jinak. Svědek dále uvedl, že pan žalovaný nebo pan [jméno FO] a pan [jméno FO] mu ještě sdělili, že nemá dělat potíže a nevypovídat v trestním řízení proti žalovanému, jinak, že na něj udělají spisy. Žalobkyni rovněž vyhrožovali, že na ni mají tolik věcí, které by ji dostaly do tepláků. V kanceláři při předání výpovědi byla na stole pouze výpověď z pracovního poměru, dva výtisky, jeden pro svědka a druhý pro žalovaného. K výpovědi nebylo svědku řečeno nic kromě toho, ať ji podepíše a nedělá problémy. Konverzace o zrušení svědkova pracovního místa neproběhla. Po předestření listiny označené jako rozhodnutí zaměstnavatele o přijetí organizačních změn podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce k nahlédnutí svědku, svědek uvedl, že tu určitě nikdy neviděl a dnes ji vidí poprvé. Svědek nebyl seznámen obsahově s touto organizační změnou ani na schůzce 15. 1. 2024, navíc je na ní uvedena špatná pracovní pozice svědka, kdy svědek byl ředitel exekutorského úřadu, a ne bezpečností ředitel. Dle svědka žalobkyni také nebylo rozhodnutí o organizační změně předloženo. Při schůzce nic o reorganizaci nezaznělo.

17. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

18. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o.s.ř. a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

19. Žalobkyně pracovala od roku 2018 u žalovaného na pozici finanční manažerky. Dne [datum] byla žalobkyni předána výpověď z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobkyně výpověď z pracovního poměru podepsala. Výpověď z důvodu nadbytečnosti dostali kromě žalobkyně také tři další zaměstnanci, a to pan [jméno FO], pan [jméno FO] a paní [adresa]. Na pracovní místo žalobkyně nebyl přijat žádný nový zaměstnanec, její práce byla rozdělena mezi paní [jméno FO], paní [jméno FO] a pana [jméno FO]. Pracovní činnost žalobkyně ohledně agendy vedení účetnictví, byla již za působení žalobkyně u žalovaného postupně předávána externí společnosti [právnická osoba].

20. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

21. Podle ust. § 69 odst. 1 věta první zákoníku práce, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu.

22. Podle ust. § 50 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce.

23. Podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

24. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 21 Cdo 217/2024 přímo ve vztahu k vymezení důvodu výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce – které obsahuje jediný zákonný důvod výpovědi, a to nadbytečnost zaměstnance v důsledku (jakékoliv) organizační změny (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1797/97, uveřejněného pod č. 54/1999 Sb. rozh. obč., nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1138/2011) – potom srov. již shora uvedený rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 193/67, podle jehož závěrů v případě výpovědi podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce [nyní § 52 písm. c) zákoníku práce] zpravidla postačí zcela stručné vylíčení skutečností zakládajících zákonný důvod k rozvázání pracovního poměru, jež je v podstatě shodné s jeho uvedením v zákoníku práce; postačuje, aby bylo z výpovědi (po jejím případném výkladu) zřejmé, že byla zaměstnanci dána pro jeho nadbytečnost v důsledku organizační změny, a o jakou organizační změnu šlo (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4429/2017). Organizační změna ani nemusí být ve výpovědi vyjádřena číselným či jiným podobným označením; podstatné je, aby zaměstnanci, kterému je výpověď dávána, bylo zřejmé, v čem spočívala organizační změna, v důsledku níž se stal pro zaměstnavatele nadbytečným (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3156/2021).

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn.[Anonymizováno]2 Cdon 1130/97 zákoník práce nebo jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno. Takové rozhodnutí však musí být přijato před podáním výpovědi a zaměstnanec s ním musí být seznámen; postačí ovšem, jestliže se tak stane až ve výpovědi z pracovního poměru.

26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1874/2004 zaměstnavatel, který je podnikatelem, je povinen seznámit zaměstnance, s nímž rozvazuje (hodlá rozvázat) pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce [nyní § 52 písm. c) zákoníku práce], s rozhodnutím zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, v důsledku kterých se stal pro zaměstnavatele nadbytečným, i když obsahuje skutečnosti tvořící jeho obchodní tajemství. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní o splnění předpokladů pro platnou výpověď z pracovního poměru danou zaměstnanci podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a procesní odpovědnost z toho vyplývající (břemeno tvrzení a břemeno důkazní) nese v řízení před soudem zaměstnavatel i tehdy, tvoří-li některý z těchto předpokladů jeho obchodní tajemství.

27. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že žaloba je nedůvodná již z toho důvodu, že žalobkyně nemá skutečný zájem nadále pracovat u žalovaného, a že e-mail, ve kterém oznámila žalovanému po podání výpovědi, že trvá na dalším zaměstnávání, byl čistě formálního charakteru.

28. Soud k tomu uvádí, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně po doručení výpovědi zaslala žalovanému e-mail s výzvou k jejímu dalšímu zaměstnávání, čímž dle názoru soudu byla splněna podmínka ve smyslu ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce. Proto se soud dále zabýval posouzením platnosti výpovědi.

29. Podmínkou pro platnost výpovědi z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce je rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o organizační změně, kvůli které se daný zaměstnanec stane nadbytečným. Ustálenou judikaturou či zákoníkem práce není stanovena forma, kterou musí předmětné rozhodnutí mít, ani jaký způsobem by mělo být u zaměstnavatele „vyhlášeno“ nebo jiným obdobným způsobem zveřejněno. Z hlediska použití výpovědního důvodu podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce postačuje, aby s ním byl seznámen jím dotčený zaměstnanec, a to nejpozději ve výpovědi z pracovního poměru. Tato podmínka je tedy splněna, pokud je z výpovědi (po jejím případném výkladu) zřejmé, že byla zaměstnanci dána pro jeho nadbytečnost v důsledku organizační změny, a o jakou organizační změnu šlo.

30. V projednávaném případě však z výpovědi vůbec nevyplývá, že by žalovaným byla přijata organizační změna, v jejímž důsledku by se žalobkyně stala nadbytečnou. Organizační změna pak netvořila ani součást výpovědi například tak, že by byla k výpovědi připojena, což ostatně žalovaný ani netvrdil a nadto ze svědeckého výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že žalovaný nepovažoval za nezbytné doručit spolu s výpovědí žalobkyni rovněž organizační změnu. Předmětná výpověď tedy obsahuje pouze slovo „nadbytečnost“, která není jakkoli blíže vysvětlena, výpověď neobsahuje ani jakýkoli odkaz na jinou listinu. S ohledem na takto zjištěný skutkový stav a s odkazem na výše citovanou judikaturu má tak soud za to, že výpovědní důvod tak, jak byl uveden ve výpovědi předané žalobkyni 15. 1. 2024 je zcela neurčitý, neboť ve výpovědi absentuje jakýkoli odkaz na organizační změnu, v důsledku které se žalobkyně stala nadbytečnou. Tuto neurčitost pak nelze odstranit ani výkladem, neboť organizační změna nebyla k výpovědi ani nikterak připojena tak, aby bylo možno hovořit o tom, že byla její nedílnou součástí. Ačkoli tedy samotná organizační změna nemusí být přijata v písemné formě, je nezbytné pro určitost výpovědního důvodu, který nesmí být dodatečně měněn, trvat na tom, aby již ze samotné výpovědi, popřípadě ve spojení s jinou listinou, bylo zcela zřejmé, že uvedená nadbytečnost zaměstnance nastala v důsledku konkrétní organizační změny. To se však v daném případě nestalo a již z tohoto důvodu má soud za to, že je výpověď neplatná. Žalobkyně navíc v řízení tvrdila, že nebyla s žádným rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně seznámena a písemnou organizační změnu, kterou žalovaný založil do soudního spisu, viděla poprvé právě až z tohoto spisu. Naopak žalovaný tvrdil, že žalobkyně byla seznámena s předmětným rozhodnutím, které bylo přijato v důsledku utlumení činnosti úřadu, kdy některé pozice již nebyly potřebné.

31. Břemeno důkazní k prokázání seznámení žalobkyně jakýmkoliv způsobem s předmětným rozhodnutím nese v řízení před soudem zaměstnavatel, tedy žalovaný. Soud žalovaného dvakrát poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., že nemá za prokázané jeho obranné tvrzení, že žalobkyni nejpozději dne 15. 1. 2024 seznámil s organizační změnou ze dne 10. 1. 2024. Žalovaný k prokázání tohoto tvrzení navrhl nejprve výslech tří svědků, stávajících zaměstnanců – paní [jméno FO], paní [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Těmito výslechy svědků však nebylo prokázáno obranné tvrzení žalovaného, že žalobkyně byla nejpozději při předání výpovědi seznámena s organizační změnou, na základě které by bylo zrušeno její pracovní místo. Ani jeden ze tří svědků nebyl přítomen předání výpovědi, organizační změnu v listinné podobě ani obě svědkyně neviděly, [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že ji viděl viset na nástěnce po schůzi. Svědkyně [Anonymizováno] a [jméno FO] pak shodně uvedly, že přebraly část práce žalobkyně, a tímto způsobem se dozvěděli o zrušení jejího pracovního místa, ovšem až po předání výpovědi. Svědek [jméno FO] sice vypověděl, že se dne 15.1.2024 konala schůzka se všemi zaměstnanci, na které byli zaměstnanci informováni ústně o organizační změně. Na této schůzce však podle jeho slov nebyla přítomna žalobkyně ani ostatní tři zaměstnanci, kteří rovněž dostali výpověď. I kdyby se taková schůzka konala (čemuž soud neuvěřil, neboť svědkyně [Anonymizováno] a [jméno FO] si žádnou schůzku nevybavily, naopak obě shodně uvedly, že se o zrušení pracovního místa žalobkyně dozvěděly pár dnů poté, ústně, a to tak, že jim bylo sděleno, že převezmou část této práce) je zřejmé, že tím není prokázáno obranné tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyni seznámil s předmětnou organizační změnou, a to nejpozději spolu s výpovědí. Po takto provedeném dokazování tak soud poučil žalovaného opětovně ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání tohoto obranného tvrzení. Nato žalovaný navrhl výslechy dvou svědků, kteří byli přítomni předání výpovědi - [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobkyně pak ještě navrhla svědecké výslechy pana [jméno FO] [Anonymizováno], pana [Anonymizováno] a paní [adresa].

32. Svědci [jméno FO] i [jméno FO] vypověděli, že na schůzce dne 15. 1. 2024 s žalobkyní a stejně tak i s dalšími třemi zaměstnanci, kteří rovněž dostali výpověď pro nadbytečnost v důsledku organizační změny, byli tito zaměstnanci ústně seznámeni s tím, že byla přijata organizační změna, kterou byla zrušena jejich pracovní místa a z tohoto důvodu se stali nadbytečnými. Rovněž vypověděli, že při schůzce seděli na křeslech kolem stolku, na kterém ležela výpověď a organizační změna v listinné podobě. Vypověděli, že vše jim bylo vysvětleno, schůzka proběhla v poklidné atmosféře a každá ze schůzek trvala kolem 15 minut. To je však zcela v rozporu s tím, co uvedla při svém účastnickém výslechu žalobkyně, jakož i svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], konkrétně že žádný jiný dokument kromě výpovědi, kterou podepsali, se na stolku nenacházel a že ani ústně jim nebylo sděleno nic, co by obsahově korespondovalo s textem organizační změny datované dne 10. 1. 2024, konkrétně tedy, že by jim bylo sděleno, že jejich pracovní místo se ruší. Soud všem těmto třem svědkům předestřel listinu – organizační změnu žalovaného ze dne 10. 1. 2024, přičemž z jejich reakce bylo zcela zřejmé, že tuto listinu nikdy předtím neviděli a po pročtení jejího obsahu shodně uvedli, že jde pro ně o nové skutečnosti. Zejména pokud jde o svědeckou výpověď svědka [Anonymizováno], hodnotí ji soud jako zcela věrohodnou, soud tedy uvěřil svědkovi, že schůzka s ním dne [datum] trvala pouze v řádu nižších minut, byla mu předána výpověď s výzvou k jejímu podpisu. Obdobně pak vypovídala svědkyně [adresa] i svědek [jméno FO]. [jméno FO] sice při svém výslechu uvedla, že žalovaný a pan [jméno FO] hovořili o reorganizaci, současně však vypověděla, že nic bližšího k tomu neuvedli. Výpověď navíc pochopila tak, že když dostala výpověď její matka (žalobkyně), dostává jí i svědkyně. Soud tedy považuje část výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] o tom, že vedle výpovědi se na stolku nacházela i listina obsahující organizační změnu za nevěrohodnou. Současně soud poukazuje na to, že svědek [jméno FO] k dotazu soudu uvedl, že má za to, že žalobkyně, pan [jméno FO] a [jméno FO] dostali výpověď z důvodu zrušení jejich pracovních míst, zatímco u paní [adresa] si nebyl důvodem výpovědi jist. Pokud by však všechny výpovědi byly alespoň ústně zdůvodněny nadbytečností v důsledku organizační změny spočívající ve zrušení všech čtyřech pracovních míst (jak to je uvedeno v založené listině), jen těžko by mohl mít svědek [jméno FO] pochybnosti o tom, z jakého důvodu byla paní [adresa] dána výpověď, neboť by mu muselo být zřejmé, že organizační změna se týká všech čtyř zaměstnanců shodně. Ostatně, svědek [jméno FO] uvedl, že si organizační změnu prolétl očima a s ohledem na to, že jde o stručný dokument, a že svědek má právnické vzdělání, lze jen stěží uvěřit, že svědek při schůzkách organizační změnu skutečně viděl a přesto mu nebylo zřejmé, z jakého důvodu měla dostat výpověď paní [adresa]. Současně soud považuje za nevěrohodnou a nekonzistentní výpověď svědka [jméno FO], který na jedné straně uvedl, že svědu [Anonymizováno] byla předložena organizační změna v listinné podobě a současně mu byl ústně vysvětlen její obsah, současně však uvedl, že se ho pan [jméno FO] posléze zeptal, kdo další ještě dostane výpověď a na to mu pan [jméno FO] měl odpovědět, že to je jistě panu [Anonymizováno] známo již od žalobkyně. V situaci, kdy by pan [jméno FO] skutečně nahlédl do organizační změny a její obsah mu byl navíc sdělen i ústně, tak se jeví jako krajně nepravděpodobné, aby se zeptal, koho dalšího se výpověď týká, neboť osoby, kterých se organizační změna týkala, v ní byly uvedeny, natož aby pak pan [jméno FO] reagoval tak, že tuto informaci ví jistě už od žalobkyně (a nikoli přímo z organizační změny). Ze všech těchto důvodů tak soud konstatuje, že ani provedeným dokazováním nebyla vyvrácena pochybnost o tom, zda listina datovaná 10. 1. 2024 a obsahující předmětnou organizační změnu není dodatečně vytvořeným dokumentem a zda s ní byla žalobkyně seznámena nejpozději při podání výpovědi. Za situace, kdy výpověď z pracovního poměru neobsahuje kromě nadbytečnosti žádnou zmínku o organizační změně, žádná organizační změna nebyla k výpovědi připojena, a ani z jiného listinného důkazu nevyplývá, že by žalovaný žalobkyni seznámil s organizační změnou nejpozději spolu s výpovědí, se žalovaný snažil existenci organizační změny a seznámení žalobkyně s touto organizační změnou nejpozději s předanou výpovědí prokázat navrženými svědky. Ze svědeckých výslechů svědkyň [Anonymizováno], [jméno FO] a [jméno FO] však toto vůbec nevyplynulo, když tito svědci u předání výpovědi nebyli a sami se o zrušení pracovní pozice žalobkyně dozvěděli až po předání výpovědi. Pokud jde o další svědecké výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], soud jim neuvěřil pro vnitřní rozpory, a zejména zásadní rozpory oproti svědeckým výslechům svědka [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [adresa], jakož i účastnickému výslechu žalobkyně, ohledně skutečnosti, zda listinná organizační změna byla na stole vedle výpovědi a zda byl těmto zaměstnancům její obsah předestřen. Soud naopak uvěřil tomu, že všechny schůzky, které se konaly za sebou, probíhaly obdobně. Na tom se ostatně shodli všichni svědci. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby v řízení bylo prokázáno, že na schůzce byla žalobkyně informována o tom, že byla přijata konkrétní organizační změna, nemohl by tím být zhojen nedostatek výpovědi spočívající v tom, že výpovědní důvod nebyl řádně vymezen s ohledem na naprostou absenci propojení výpovědi pro nadbytečnost s konkrétní organizační změnou. Ze všech výše uvedených důvodů tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil neplatnost výpovědi z pracovního poměru předané žalobkyni dne 15.1.2024.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky á [částka] za celkem [hodnota] úkony vyčíslené právní zástupkyní žalobkyně dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, replika žaloby, účast na jednání dne [datum] a [datum] včetně 4 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Dále soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů dle § 13 odst. 1 a § 14 odst. 3 a. t. za cestovní výdaje za cestu na jednání dne [datum] ve výši [částka] (z Plzně do Prahy, 210 km, spotřeba 5x38,20 Kč, promeškaný čas celkem [hodnota] minut) a za cestu na jednání dne [datum] ve výši [částka] (z Plzně do Prahy, 210 km, spotřeba 5x38,20 Kč, promeškaný čas celkem [hodnota] minut).V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet její právní zástupkyně.

34. O náhradě nákladů státu bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

Poučení