4 C 209/2024 - 68

Rubrum

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce], sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 36 206 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalovaného obsažený v písemném podání ze dne 17. 4. 2025 na spojení věcí se zamítá.

II. Řízení se částečně zastavuje ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 206 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do 31. 7. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36 206 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 206 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta] na náhradě nákladů řízení částku 17 856,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 7. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 36 206 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 206 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení. Podání žaloby odůvodnil tím, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky č. [hodnota] nacházející se v domě [adresa] neuhradil za období od ledna 2022 do prosince 2022 měsíční platby za plnění spojená s vlastnictvím tohoto bytu ve výši 40 074 Kč (za leden 2022 částku 3 110 Kč, za únor až říjen 2022 částku 9 x 3 128 Kč a za listopad a prosinec 2022 částku 2 x 4 406 Kč). Výše příspěvků na správu domu a pozemku a úhrady nákladů na služby byla stanovena čl. 8 Stanov přijatých žalobcem ve spojení s čl. IV. odst. 2 a 3 Smlouvy o obstarávání správy domu a výkonu některých práv a povinností plynoucích ze vztahu ke společným částem domu a jednotkám ve vlastnictví, která byla uzavřena mezi žalobcem a [právnická osoba] zajišťující na základě předmětné smlouvy správu domu. Dlužná částka se v důsledku vyúčtování plnění a služeb spojených s vlastnictvím bytu za rok 2022 snížila o přeplatek ve výši 3 868 Kč a činí tak 36 206 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným zaplacena ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2023. Žalobce k odporu žalovaného uvedl, že i v předchozích sporech mezi stejnými účastníky za předchozí období se žalovaný bránil stejným způsobem, tedy že vůči žalobci nemá žádné dluhy, ale naopak že má vůči žalobci pohledávku, kterou však nikdy nebyl schopen vymezit tak, aby byla způsobilá k započtení. I když žalobce odmítl jakýkoli dluh vůči žalovanému, z opatrnosti vznesl námitku promlčení k jakýmkoli pohledávkám, které mohou mít původ v letech 2013 a 2014. Žalobce upřesnil, že žalovaná částka 36 206 Kč představuje nedoplatek vzniklý vyúčtováním nezaplacených záloh žalovaným po odečtení přeplatku na základě vyúčtování za rok 2022, jedná se o nedoplatek vyplývající z provedeného vyúčtování. Žalobce dále uvedl, že se domnívá, že žalovaný do 30 dnů od doručení vyúčtování za rok 2022 nepožádal písemně poskytovatele služeb o doložení nákladů na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování, a o umožnění pořídit si kopie podkladů, ani nepředložil námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování, neboť pokud by tak učinil, zajisté by to uplatnil v rámci své obrany proti podané žalobě. Ohledně konta plateb za období od 1. 2. 2022 do 26. 7. 2023 žalobce doplnil, že přeplatek ve výši 3 566 Kč byl již započten do předchozího období a částka 18 013 Kč byla uhrazena žalovaným na jeho dluh za předchozí období, když povinnost ji uhradit byla žalovanému uložena rozsudkem zdejšího soudu.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odpor, který odůvodnil tím, že mu není zřejmé, co je předmětem žaloby, žaloba je pro něj neurčitá a nesrozumitelná. Uvedl, že věří, že výše zálohových plateb za příslušný rok, jak jsou označeny v žalobě, je správná, a že jednotlivé zálohové platby v příslušném roce na účet žalobce nesložil. Žalovaný tvrdí, že má-li přeplatky z předchozího období, není povinen hradit další zálohy do umoření přeplatků, a dále, že mu vyúčtování nákladů na jednotlivce a zápočet přeplatků nebyly doručeny. Vyúčtování mu mělo být doručeno do advokátní kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], tak se nestalo, a proto nemohl uplatnit námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování. Pokud jej žalobce žaluje ne pro neuhrazení záloh, ale pro úhradu dluhu vzniklého neuhrazením zálohových plateb, na což má právní nárok, musí tento dluh doložit a prokázat, a to řádně vedeným účetnictvím, z něhož bude zřejmá existence dluhu. Dle žalovaného účetnictví žalobce je nesprávně vedeno a je neúplné, když účetnictví za roky 2013 a 2014 v rejstříku chybí, nebylo schváleno shromážděním žalobce a je tak neplatné. Všechna navazující účetnictví nemohou proto být správně vedena a on tak nemá povinnost cokoliv žalobci hradit. Žalovaný tvrdí, že žalobce je povinen započítat nesplacené půjčky žalovaného vůči žalobci a jeho přeplatky do fondu oprav oproti zálohovým platbám až do jejich umoření. Dle žalovaného žalobce předložil soudu v prvním řízení falzifikát účetnictví za roky 2013 a 2014, ve kterém nebyly žádné přeplatky žalovaného uvedeny. Žalovaný dále uvedl, že žádná nezapočtená pohledávka neexistuje a nikdy neexistovala.

3. V souladu s dispozičním jednáním žalobce, který při ústním jednání konaném dne 10. 4. 2025 vzal žalobu zpět ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 206 Kč za dobu od 1. 2. 2023 do 31. 7. 2023 s tím, že nadále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 206 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), částečně zastavil, přičemž souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím nezjišťoval, neboť k němu došlo dříve, než začalo jednání, resp. než byla přednesena žaloba (§ 96 odst. 4 o.s.ř.).

4. Žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 10. 4. 2025 nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán (předvolání bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky dne 10. 3. 2025), ani nepožádal o jeho odročení. Věc proto byla projednána bez přítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný se omluvil až následně dne 15. 4. 2025 s tím, že mu ujel autobus.

5. Z výpisu z rejstříku soud zjistil, že žalobce je zapsán v rejstříku společenství vlastníků jednotek od 23. 5. 2007 a že jeho účelem je správa a provoz společných částí domu. V rejstříku jsou uvedeni předseda, místopředseda a členové výboru, který jedná jménem žalobce[Anonymizováno]navenek a zastupuje žalobce ve všech záležitostech.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [název města], pro katastrální území [název města], se podává, že žalovaný byl ke dni 10. 4. 2025 vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] nacházející se v budově č. p. [číslo], a to na základě kupní smlouvy ze dne 7. 5. 2010.

7. Ze Stanov [právnická osoba] [adresa] ze dne 21. 6. 2019 vyplývá, že podle Čl. 4 bod 1) písm. h) a i) stanov má člen společenství právo obdržet včasné vyúčtování záloh na náklady spojené se správou nemovité věci a záloh na úhradu služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení kalendářního roku, přičemž přeplatek z vyúčtování záloh na úhradu služeb má právo obdržet nejpozději do 4 měsíců od doručení vyúčtování. Podle Čl. 4 bod 2) písm. b) a c) stanov je člen společenství povinen včas hradit příspěvky na správu nemovité věci a zálohy na úhradu služeb, přičemž nedoplatek z jejich vyúčtování je povinen zaplatit nejpozději do 4 měsíců od doručení vyúčtování. Podle Čl. 5 bod 1) stanov je společenství vlastníků oprávněno uzavřít se třetí osobou smlouvu o zajišťování některých činností správy domu a pozemku. Podle Čl. 8 bod 1) a 2) stanov pro účely financování nákladů na správu domu a pozemku platí členové příspěvky formou měsíčních záloh, a to stejnou částkou za jednotku - na náklady vlastní správní činnosti společenství v souladu s § 8 nařízení vlády č. 366/2013 Sb. a ve výši odpovídající podílu podlahové plochy jednotky na celkové podlahové ploše všech jednotek v domě - na ostatní náklady, nedohodnou-li se všichni účastníci na jiném podílu, zálohový příspěvek na správu domu a pozemku se s každým členem vyúčtuje nejpozději do 4 měsíců po skončení kalendářního roku, když zůstatky se členům nevracejí a zůstávají na účtu společenství na předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících a letech. Podle Čl. 8 bod 5) stanov jsou členové společenství povinni platit na náklady na služby měsíčně zálohy splatné společně s příspěvkem na správu domu a pozemku vždy měsíčně pozadu, tj. vždy do 30. dne následujícího kalendářního měsíce platbou soustředěného inkasa SIPO, když zálohy se stanovují na základě skutečných nákladů předcházejícího zúčtovacího období, kterým je kalendářní rok, s přihlédnutím k předpokládané výši nákladů pro daný kalendářní rok. Podle Čl. 8 bod 7) stanov je společenství vlastníků povinno provést vyúčtování záloh na služby nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, toto je doručováno členům společenství na oznámenou doručovací adresu a zároveň se uveřejní informace o provedeném vyúčtování na vývěsce v domě; od doručení vyúčtování běží členům lhůta 30 kalendářních dnů na uplatnění námitek ke způsobu a obsahu vyúčtování, přičemž po uplynutí této reklamační lhůty již reklamovat vyúčtování nelze; vyřízení uplatněných námitek musí být uskutečněno do 30 dnů od doručení námitky; přeplatky a nedoplatky z vyúčtování jsou splatné nejpozději ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování členovi společenství. Podle Čl. 8 bod 9) stanov statutární orgán je povinen po zjištění vzniku dluhu upozornit písemně člena společenství na dluh a vyzvat jej k úhradě; nedojde-li k úhradě ani v průběhu měsíce následujícího po upozornění, je oprávněn statutární orgán podat žalobu na zaplacení dlužné částky proti členu společenství.

8. Ze Smlouvy o obstarávání správy domu a výkonu některých práv a povinností plynoucích ze vztahu ke společným částem domu a jednotkám ve vlastnictví ze dne 17. 2. 2016 soud zjistil, že žalobce uzavřel daného dne smlouvu s [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], jako správcem domu, jejímž předmětem je úplatné obstarávání správy domu, provozu a oprav společných částí domu č.p. [adresa]. Podle čl. IV. bod 2) smlouvy je žalobce povinen prostřednictvím jednotlivých členů (vlastníků jednotek) hradit příspěvek na zabezpečení správy domu a na dodávku služeb spojených s užíváním bytu, přičemž podle bodu 3) citovaného smluvního ustanovení budou předmětné platby, které jsou splatné vždy do posledního dne následujícího měsíce, probíhat poukazováním příslušné částky prostřednictvím SIPO na účet žalobce prostřednictvím účtu správce domu.

9. Z rozúčtování služeb za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 se podává, že přeplatek žalovaného na zálohách na služby za období roku 2022 činil částku 3 868 Kč. Podle připojené doručenky bylo předmětné rozúčtování služeb doručeno žalovanému do jeho vlastních rukou prostřednictvím [právnická osoba] na adrese [adresa], dne 14. 4. 2023.

10. Z evidenčních listů vztahujících se k bytové jednotce ve vlastnictví žalovaného vyplývá, že výše měsíčních záloh na plnění (služeb) poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu byla stanovena od 1. 1. 2022 částkou 3 110 Kč, od 1. 2. 2022 částkou 3 128 Kč a od 1. 11. 2022 částkou 4 406 Kč.

11. Z listiny označené jako Konto (předpisy/platby) za období od 1. 2. 2022 do 26. 7. 2023 soud zjistil podrobný rozpis předpisů a plateb záloh stanovených žalovanému za celé uvedené období, když dle konta žalobce eviduje za období leden 2022 až prosinec 2022 vůči žalovanému nezaplacené zálohy v celkové výši 40 074 Kč (1 x 3 110 Kč + 9 x 3 128 Kč + 2 x 4 406 Kč). Žalovaný v předmětném období uhradil částku 18 013 Kč a dále byly ve prospěch žalovaného zaúčtovány přeplatky ve výši 3 566 Kč dne 1. 5. 2022 a ve výši 3 868 Kč dne 1. 6. 2023.

12. Dle prohlášení o provedení započtení podle § 1982 a násl. občanského zákoníku žalobce ke dni 13. 6. 2023 provedl započtení dlužných plateb spojených s vlastnictvím bytu č. [hodnota] v domě [adresa] ve výši 99 716 Kč vůči přeplatku za vyúčtování služeb spojených s užíváním uvedeného bytu za rok 2022 ve výši 3 868 Kč. Dle připojené doručenky bylo prohlášení o provedení započtení doručeno žalovanému do jeho vlastních rukou prostřednictvím [právnická osoba] na adrese [adresa], dne 26. 6. 2023.

13. Z poslední upomínky před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2023 včetně připojené doručenky se podává, že žalovanému byla doručena dne 21. 7. 2023 do jeho vlastních rukou výzva žalobce před podáním žaloby, v rámci níž byla žalovanému stanovena lhůta k zaplacení částky 36 206 Kč do 7 dnů ode dne doručení této výzvy.

14. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 8. 3. 2017, č. j. 12 C 381/2015-314, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 11. 2017, č. j. 7 Co 1456/2017-387, soud zjistil, že předmětem daného soudního řízení bylo uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému v celkové výši 41 592 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení plateb spojených s užíváním bytu č. [hodnota] v budově [adresa] za období listopad 2012 až říjen 2015. Procesní obrana žalovaného spočívala v námitce započtení jím tvrzených pohledávek vůči žalobci ve výši 45 883 Kč (investice vlastních prostředků žalovaným za žalobce v uplynulém období) a ve výši 19 860 Kč (pojištění) a dále v reklamaci vyúčtování záloh za roky 2013 a 2014. Nárok žalobce byl oběma soudy meritorně uznán jako důvodný a žalovanému bylo pravomocně uloženo zaplatit žalobci částku 41 592 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, když odvolacím soudem bylo v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné konstatováno, že žalovanému se přes poskytnutá procesní poučení nepodařilo vymezit vzájemnou pohledávku vůči žalobci.

15. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2018, č. j. 10 C 81/2018-51, bylo zastaveno řízení, v němž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 29 448 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných plateb spojených s vlastnictvím bytu č. [hodnota] v domě [adresa] za období leden 2016 až leden 2018 při započtení přeplatku z vyúčtování plnění a služeb spojených s vlastnictvím bytu za rok 2016. Jelikož žalovaný na tento dluh uhradil částku 25 120 Kč a v mezidobí došlo k vyúčtování za rok 2017 a k zápočtu přeplatku z vyúčtování ve výši 3 886 Kč, žalobce vzal žalobu zpět.

16. Z usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 12. 10. 2021, č. j. 3 C 115/2020-35, vyplývá, že žalovaný, zde v postavení žalobce, se žalobou domáhal vůči žalobci, zde v postavení žalovaného, zaplacení částky 51 760 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 8. 11. 2011 a vrácení dalších přeplatků v celkové výši 99 429 Kč. Řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku.

17. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 2. 12. 2019, č. j. 3 C 73/2019-96, soud zjistil, že žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 21 856 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených úhrad spojených s vlastnictvím bytu č. [hodnota] v domě [adresa] za měsíce únor 2018 až únor 2019. Žalovaný uplatnil započtení vzájemných pohledávek, které dle žalovaného převyšují jeho závazky a měly být započteny v rámci vyúčtování za rok 2014, avšak žalobce zfalšoval pokladní knihu a do účetnictví pohledávky žalovaného nezavedl. Jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 3 843 Kč představující přeplatek žalovaného na zálohových platbách za období roku 2018, soud řízení zastavil o tuto částku s příslušenstvím a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18 013 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nebyl schopen dostatečným a srozumitelným způsobem vymezit jím tvrzenou pohledávku, když neuvedl jakékoli konkrétní skutečnosti vztahující se k okamžiku a způsobu vzniku jím tvrzené pohledávky a k výši pohledávky. Soud proto v souladu s § 1987 odst. 2 o.z. považoval žalovaným tvrzenou pohledávku za nezpůsobilou k započtení v důsledku její nejistoty a neurčitosti. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2020, č. j. 19 Co 539/2020-165.

18. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 8. 9. 2021, č. j. 12 C 380/2020-346, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 48 305 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb spojených s užíváním bytu č. [hodnota] v domě č. p. [adresa] za období od března 2019 do července 2020 ve výši 52 139 Kč po započtení přeplatku vzniklého po provedeném vyúčtování za rok 2019 ve výši 3 834 Kč. Procesní obrana žalovaného spočívala - obdobně jako v předchozích řízeních a v aktuálně probíhajícím řízení - v existenci přeplatků žalovaného na fondu oprav, které žalobce zfalšováním účetnictví za roky 2013 a 2014 tají. Dle žalovaného mu vznikly dosud nevypořádané přeplatky dotacemi pokladny žalobce z vlastního a hrazením závazků žalobce z vlastního po dobu výkonu správy domu do podzimu 2014. Dle odůvodnění rozsudku žalovaný stejně jako v předchozích řízeních vedených Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 12 C 381/2015 a 3 C 73/2019 nevymezil dostatečným a srozumitelným způsobem jím tvrzenou započitatelnou pohledávku, která je proto nezpůsobilá k započtení v důsledku její nejistoty a neurčitosti ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z.

19. Z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 11. 1. 2023, 12 C 193/2022-71, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 9. 2023, č. j. 5 Co 646/2023-162, se podává, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 44 774 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených měsíčních plateb spojených s vlastnictvím bytu č. [hodnota] v domě v [adresa] za měsíce srpen 2020 až prosinec 2021 po odečtení přeplatku z vyúčtování plnění a služeb za rok 2020 ve výši 3 927 Kč a po odečtení přeplatku z vyúčtování plnění a služeb za rok 2021 ve výši 3 566 Kč. Úhrada ze dne 14. 4. 2022 ve výši 18 013 Kč je úhradou od exekutorského úřadu a byla započtena na dluhy žalovaného za období předcházející srpnu 2020. Žalovaný se bránil tím, že třebaže samotné účetnictví za předmětné období nelze zpochybňovat, účetnictví žalobce je již od let 2013 a 2014 vědomě zkreslené a nesprávné a přeplatky žalovaného do fondu oprav od prosince 2012 do podzimu 2014 několikrát převyšují jím neuhrazené povinné platby. Jelikož žalovaný nijak konkrétně nespecifikoval pohledávku způsobilou k započtení proti pohledávce žalobce, neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní a žalovaným tvrzenou pohledávku tak nelze považovat za způsobilou k započtení v důsledku její nejistoty a neurčitosti ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 44 774 Kč s příslušenstvím.

20. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný jako vlastník bytové jednotky č. [číslo] nacházející se v budově [číslo] neplatil v období od ledna 2022 do prosince 2022 cenu poskytovaných plnění spojených s užíváním bytu. Podle Čl. 4 bod 2) písm. b) a c) stanov žalobce přijatých shromážděním vlastníků jednotek dne 21. 6. 2019 je člen společenství povinen včas hradit příspěvky na správu nemovité věci a zálohy na úhradu služeb, přičemž podle Čl. 8 bod 5) stanov jsou všichni členové společenství (vlastníci bytových jednotek) povinni platit na náklady na služby měsíčně zálohy splatné společně s příspěvkem na správu domu a pozemku vždy měsíčně pozadu, tj. vždy do 30. dne následujícího kalendářního měsíce platbou soustředěného inkasa SIPO. Měsíční zálohová cena těchto plnění zahrnujících příspěvky na správu domu a pozemku a náklady na služby zajišťované žalobcem byla stanovena dle evidenčních listů zpracovaných správcem domu [právnická osoba], který vykonával správu na základě smlouvy uzavřené se žalobcem dne 17. 2. 2016, pro období ledna 2022 částkou 3 110 Kč, pro období od února 2022 do října 2022 částkou 3 128 Kč a pro období od listopadu 2022 do prosince 2022 částkou 4 406 Kč. Po skončení zúčtovacího období kalendářního roku 2022 provedl žalobce prostřednictvím správce domu v souladu s Čl. 8 bod 7) stanov vyúčtování zálohových plateb za dané období, přičemž vyúčtováním byl zjištěn přeplatek žalovaného na zálohových platbách ve výši 3 868 Kč. Rozúčtování služeb za období roku 2022 bylo žalovanému doručeno do jeho vlastních rukou dne 14. 4. 2023. Dne 13. 6. 2023 žalobce provedl započtení dlužných plateb spojených s vlastnictvím bytu č. [hodnota] vůči přeplatku za vyúčtování služeb ve výši 3 868 Kč. Prohlášení o provedeném započtení bylo žalovanému doručeno do jeho vlastních rukou dne 26. 6. 2023. Částka 18 013 Kč uhrazená dne 14. 4. 2022 byla započtena na dluh žalovaného za předchozí období, stejně tak přeplatek z vyúčtování za rok 2021 ve výši 3 566 Kč (rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 2. 12. 2019, č. j. 3 C 73/2019-96, a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 11. 1. 2023, 12 C 193/2022-71). Dne 21. 7. 2023 byla žalovanému do jeho vlastních rukou doručena předžalobní výzva žalobce k úhradě částky 36 206 Kč do 7 dnů od jejího doručení, žalovaný doposud žalobci z daného titulu nezaplatil ničeho. V průběhu řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný proti vyúčtování zálohových plateb za rok 2022 uplatnil směrem k žalobci námitky. Stejně tak nebyla v řízení prokázána existence jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného vůči žalobci způsobilá k započtení.

21. Podle § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí vlastník jednotky zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

22. Podle § 1982 odst. 1 a 2 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí.

23. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

24. Podle § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Nedojde-li k ujednání, nebo není-li přijato rozhodnutí družstva, nebo společenství, určí poskytovatel služeb příjemci služeb měsíční zálohy za jednotlivé služby jako měsíční podíl z předpokládaných ročních nákladů na služby z uplynulého roku, nebo podle posledního zúčtovacího období, anebo z nákladů odvozených z předpokládaných cen běžného roku.

25. Podle § 7 odst. 1 a 3 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, vyúčtuje skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

26. Podle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. do 30 dnů od doručení vyúčtování může příjemce služeb písemně požádat poskytovatele služeb, aby mu doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Této žádosti poskytovatel služeb vyhoví do 30 dnů od jejího doručení. Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení.

27. Po zhodnocení veškerých provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru ohledně důvodnosti žaloby. Žalobce předloženými listinným důkazy prokázal existenci pohledávky vůči žalovanému, který ostatně nezaplacení ceny plnění poskytovaných v souvislosti s užíváním bytové jednotky v rozhodném období leden 2022 až prosinec 2022 sám ani nikterak nerozporoval. Povinnost platit zálohové úhrady je žalovanému stanovena jednak zákonem (§ 1181 o.z., § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.) a jednak stanovami žalobce (Čl. 8 bod 5). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník bytové jednotky č. [číslo] v domě [adresa] neplatil v období od ledna 2022 do prosince 2022 zálohy na plnění související s užíváním bytu, které za uvedené období činily celkem 40 074 Kč (1 měsíc leden 2022 x 3 110 Kč + 9 měsíců únor až říjen 2022 x 3 128 Kč + 2 měsíce listopad a prosinec 2022 x 4 406 Kč). V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný uvedené zálohy za období roku 2022 neplatil a žalobci tak dlužil částku 40 074 Kč. Po provedení řádného vyúčtování služeb žalobcem a zjištění přeplatku na zálohách za rok 2022 ve výši 3 868 Kč žalobce provedl dne 13. 6. 2023 zápočet v souladu s § 1982 o.z. Žalobcem provedené vyúčtování bylo žalovanému řádně a včas doručeno do jeho vlastních rukou, a to dne 14. 4. 2023. Namítal-li žalovaný, že toto vyúčtování nebylo doručeno jeho právnímu zástupci, v řízení žalovaný neprokázal, že by k přijetí tohoto vyúčtování udělil plnou moc [tituly před jménem] [jméno FO]. Naopak žalobce prokázal, že vyúčtování bylo doručeno přímo do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný vyúčtování nezpochybňoval, námitky proti němu v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení nepodal. Po zápočtu přeplatku na zálohách za kalendářní rok 2022 ve výši 3 868 Kč činí výše pohledávky žalobce za období leden 2022 až prosinec 2022 z titulu nedoplatku vyplývajícího z provedeného vyúčtování právě nárokovanou částku 36 206 Kč.

28. Byť ve svém písemném podání ze dne 10. 4. 2025 žalovaný tvrdí, že žádná nezapočtená pohledávka neexistuje a nikdy neexistovala, v odůvodnění odporu ze dne 10. 9. 2024 a v písemném podání ze dne 28. 11. 2024 jeho obrana spočívá v tvrzení, že má přeplatky na účtu žalobce z předchozích obdobích, které převyšují pohledávku žalobce. Obrana žalovaného, pokud jde o existenci a započtení vzájemné pohledávky, zůstala však neurčitá. Žalovaný dostatečně konkrétním způsobem neuvedl, kdy, jakým způsobem, na základě jakého titulu a v jaké výši mu pohledávka (přeplatky na účtu) vznikla a kdy a jakým způsobem došlo k započtení vzájemných pohledávek. Soud podotýká, že žalovaný se k ústnímu jednání konanému dne 10. 4. 2025 nedostavil, čímž znemožnil soudu, aby mu bylo poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), které soud poskytuje účastníkům pouze při jednání (srov. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Jak již uvedl ve svém rozsudku ze dne 20. 9. 2023, č. j. 5 Co 646/2023-162, Krajský soud v Českých Budějovicích, žalovaný se v dané věci nemůže žalobě ubránit tím, že bude opakovaně tvrdit, jako již v předchozích sporech se žalobcem, že účetnictví žalobce je od let 2013 a 2014 vědomě zkreslené a nesprávné. To k závěru o existenci pohledávky žalovaného za žalobcem nestačí. Rozhodnutí i v této věci je založeno na skutečnosti, která byla prokázána, a to, že žalovaný neplatí platby předepsané žalobcem, které každý vlastník bytové jednotky ze zákona a dle stanov žalobce platit musí. Pokud žalovaný opakovaně ve svých sporech se žalobcem namítá existenci svých pohledávek k započtení, tak ani v tomto sporu nespecifikoval a neprokázal tyto „přeplatky“, které ve vztahu k žalobci dle svého tvrzení má. V důsledku této skutečnosti je namístě aplikovat § 1987 odst. 2 o.z. a žalovaným tvrzenou pohledávku považovat za nezpůsobilou k započtení v důsledku její nejistoty a neurčitosti.

29. Žalovaný se rovněž proti podané žalobě bránil tím, že žaloba je neurčitá a že neví, které věci se návrh konkrétně týká. Jelikož byl přesto schopen odůvodnit odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu na šesti stranách a dále se ve věci písemně opakované vyjadřoval a jelikož žaloba je koncipována a formulována stejně jako předchozí žaloby týkající se stejných účastníků a stejného předmětu řízení pouze za jiné období, když v těchto řízeních žalovaný věděl, co je jejich předmětem, je zcela evidentní, že žalovaný si je vědom, co je předmětem tohoto řízení. Žalobu soud považuje za dostatečně určitou a srozumitelnou.

30. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 36 206 Kč. Kromě jistiny přiznal soud žalobci podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z celé dlužné částky od 1. 8. 2023 do zaplacení, když k uvedenému datu již žalovaný zcela nepochybně byl v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu (ve výzvě doručené žalovanému dne 21. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení této výzvy). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné důvody svědčící pro její prodloužení.

31. Žalovaný ve svých písemných podáních odkázal na všechny odpory a účastnická stanoviska ve věcech 12 C 381/2015, 12 C 380/2020, 3 C 73/2019, 3 C 115/2020 a 12 C 193/2022 včetně odvolacích řízeních. Tento odkaz soud považuje za neurčitý. Navíc ani v předchozích řízeních žalovaný nebyl schopen vymezit dostatečným a srozumitelným způsobem jím tvrzenou započitatelnou pohledávku tak, aby byla způsobilá k započtení. Žalovaný jako důkaz navrhl povinně zveřejněné záznamy, aniž by konkretizoval, jaké přesně má na mysli a jaké skutečnosti mají být kterými povinně zveřejněnými záznamy prokázány, stejně tak označil jako důkaz spisy v předchozích řízeních a všechny důkazy, které označil jako důkazy v řízeních 12 C 381/2015, 12 C 380/2020, 3 C 73/2019, 3 C 115/2020 a 12 C 193/2022, aniž by konkretizoval jaké konkrétně listiny z těchto spisů navrhuje provést v tomto řízení jako důkaz a jaké skutečnosti mají být těmi jednotlivými důkazy prokázány. Toto označení důkazů je neurčité. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání dne 10. 4. 2025 nedostavil, soud jej nemohl ke konkretizaci důkazů vyzvat. S ohledem na skutečnost, že téměř veškeré další důkazní návrhy žalovaného se vztahovaly k žalovaným neurčitě vymezené pohledávce z let 2013 a 2014, považoval jejich provedení soud za zjevně nadbytečné a tyto neprováděl. Pokud nebyla ze strany žalovaného jeho vzájemná pohledávka dostatečně tvrzena a vymezena, nebylo logicky ani možno provádět k takovému neurčitému tvrzení dokazování, neboť toto by nemohlo mít žádný dopad na výsledek řízení.

32. Při prvním jednání konaném dne 10. 4. 2025 soud účastníky poučil o tom, že řízení je v souladu s § 118b odst. 1 o.s.ř. koncentrováno ke skončení tohoto jednání. Soud po poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. ukončil dokazování. Jednání bylo odročeno pouze za účelem přípravy a vyhlášení rozhodnutí na den 17. 4. 2025. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 17. 4. 2025 navrhl spojení věcí s odůvodněním, že mu žalobce doručil dne 6. 9. 2024 předžalobní výzvu k úhradě dluhu na další zúčtovací období. Dle Informačního systému pro okresní soudy ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí nebylo u zdejšího soudu vedeno řízení o úhradu nedoplatku za následující období. Proto soud nemůže řízení spojit. Pokud je vedeno řízení v aplikaci CEPR, rovněž nelze řízení spojit ke společnému projednání a rozhodnutí, neboť v této věci bylo ke dni 10. 4. 2025 ukončeno dokazování a jednání bylo odročeno pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl ve věci úspěšný až na nepatrnou část příslušenství, ohledně které vzal žalobu částečně zpět. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 449 Kč, dále odměna advokáta za zastoupení žalobce za 4 úkony právní služby po 2 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na zahájení řízení dne 10. 7. 2024, vyjádření k odporu žalovaného dne 25. 3. 2025 a účast na jednání před soudem dne 10. 4. 2025) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), odměna advokáta za zastoupení žalobce za 1 úkon právní služby ve výši 1 290 Kč (účast na jednání před soudem dne 17. 4. 2025, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a za 3 úkony právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z uvedených částek (4 x 2 580 + 1 x 1 290 + 2 x 300 +3 x 450) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem náklady řízení žalobce činí částku 17 856,60 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho zástupce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení