4 C 29/2020-141

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Dufkovou dne 31. 8. 2021 ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba na určení dědického práva ze dne [datum] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 28 979,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

III. Žalobce je povinen zaplatit státu České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích na nákladech řízení částku 29 334,38 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce [celé jméno žalobce] podal dne [datum] u Okresního soudu v Domažlicích žalobu na určení svého dědického práva po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém [datum], se zanecháním závěti, na základě odkazu notáře jako soudního komisaře, učiněného usnesením Okresního soudu v Domažlicích č. j. 10 D 744/2019-27 ze dne 5. 2. 2020, proti závětní dědičce [celé jméno žalované], narozené [datum], podle § 170 zákona č. 292/ 2013 Sbírky. Žalobce v podané žalobě namítal neplatnost právního jednání zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], závěti sepsané formou notářského zápisu pod spisovou značkou N 174/2019, NZ 183/ 2019 ze dne [datum], sepsanou před notářem v [obec] Mgr. [jméno] [příjmení], kterou zůstavil pro případ svého úmrtí veškerou svou pozůstalost, ať už kdekoliv se nacházející a z čehokoliv sestávající svojí sestřenici [celé jméno žalované], narozené [datum] a pro případ, že by tato dědička, ať již z jakéhokoliv důvodu nedědila, ustanovil náhradní dědičkou její dceru [jméno] [příjmení], narozenou [datum], a to pro manipulativní jednání žalované jako závětní dědičky, vážný zdravotní stav zůstavitele a obdržené informace zůstaviteli o smrti žalobce.

2. Žalovaná shledala žalobu nedůvodnou, navrhla, aby ji soud zamítl, když zkonstatovala, že pro tento spor je rozhodující posouzení, zda zůstavitel, v době pořízení závěti, byl schopen právně relevantně učinit takové rozhodnutí. Žalovaná tvrdila, že byl schopen takové právní jednání učinit, že zůstavitel se projevoval zcela normálně a v jeho chování a jednání nebyly patrny nějaké vybočující reakce a ani v komunikaci s ním nebyly zaznamenány zvláštní či podezřelé reakce, které by mohly mít vliv na způsobilost platně učinit závěť.

3. Z předloženého pozůstalostního spisu 10 D 744/2019 Okresního soudu v Domažlicích bylo zjištěno, že dne 16. 12. 2019 bylo zahájeno řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalobce], narozeném [datum], zemřelém dne [datum], když podle § 101 odstavec 2 zákona o zvláštních řízeních soudních soud pověřil soudním komisařem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti v řízení vedeném pod spisovou značkou 10 D 744/2019 notáře Mgr. [jméno] [příjmení]. Zůstavitel pořídil o majetku pozůstalosti závěť sepsanou notářským zápisem shora citovaným, podle které veškerou svoji pozůstalost zůstavil svojí sestřenici [celé jméno žalované]. Nepominutelných dědiců zůstavitel nezanechal, stav a obsah této závěti byl zjištěn dne [datum]. Pozůstalý bratr [celé jméno žalobce] svým podáním ze dne [datum] požadoval, aby byl považován jako jediný přímý příbuzný za jediného dědice s požadavkem účastnit se dalšího projednávání dědictví. Dne [datum] při sepisu protokolu o předběžném šetření za účasti závětní dědičky a pozůstalého bratra, pozůstalý bratr prohlásil, že chce napadnout platnost zůstavitelovi závěti, neboť se domnívá, že bratr tuto závěť učinil pod vlivem jeho špatného fyzického a duševního stavu, naproti tomu pozůstalá sestřenice [celé jméno žalované] uvedla, že v žádném případě zůstavitele nenutila, aby v její prospěch závěť sepsal, naopak mu pořízení závěti rozmlouvala a současně uvedla, že se o zůstavitele cca jednoho a půl roku před smrtí starala v době jeho nemoci.

4. Usnesením č. j. 10 D 744/2019-27 ze dne 5. 2. 2020 Okresní soud v Domažlicích, prostřednictvím notáře jako soudního komisaře, odkázal pozůstalého bratra [celé jméno žalobce], aby své právo uplatnil žalobou na určení svého dědického práva. K podání žaloby soud ustanovil lhůtu dvou měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesení bylo odůvodněno § 170 zákona č. 292/ 2013 Sbírky, když bylo shledáno, že námitky pozůstalého bratra jsou ve vztahu k dědickému právu [celé jméno žalované] povahy skutkové, jedná se o skutkový spor vyžadující dokazování, které není možné řešit v rámci nesporného řízení, přičemž otázka případné platnosti či neplatnosti zůstavitelovi závěti je pak v rámci sporného řízení řešena vedle dalších předběžných otázek podstatných pro závěr o dědickém právu.

5. Soud při svém rozhodování vycházel ze zjištěného skutkového stavu:

6. Zůstavitel [jméno] [celé jméno žalobce] pořídil dne [datum] formou notářského zápisu závěť, kterou ustanovil za dědice veškerého svého majetku [celé jméno žalované], narozenou [datum], a pro případ, že by tato dědička ať již z jakéhokoliv důvodu nedědila, ustanovil náhradní dědičkou její dceru [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Při projednání pozůstalosti vznikl mezi závětní dědičkou a případným dědicem ze zákona [celé jméno žalobce], bratrem zůstavitele, spor o dědické právo, když [celé jméno žalobce] tvrdil, že zůstavitel nebyl schopen, s ohledem na svůj zdravotní stav v době sepsání závěti, toto právní jednání platně učinit. Přímo uvedeno:„ Zemřelý svojí závěť učinil na naléhání žalované a to ve fyzickém a psychickém stavu, který vylučoval, že by bylo jeho jednání platné, a proto je závěť absolutně neplatná. Zemřelý opakovaně žalobci tvrdil, že po něm bude dědit, což odpovídá i jeho ručně psaným poznámkám, (viz. předložený zápis na č. l. 5), takové právní jednání učinit, současně s ním žalovaná manipulovala a když ke zhoršení jeho zdravotního stavu došlo zejména v r. 2017, kdy byl ošetřen v [oPRAVA-název] nemocnici a byl u něj zjištěn tumor jater (viz. propouštěcí zpráva z [datum]) a následně přestal být orientovaný v čase a například tvrdil, že žalobce je již po smrti.“.

7. Každý z účastníků navrhl soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, včetně žalobcem navrhovaného znaleckého posudku za účelem posouzení zdravotního stavu zůstavitele a to ve vztahu ke způsobilosti sepsat závěť dne [datum], tzn. zdali byl schopen plně rozpoznávat důsledky svého právního jednání, zdali jeho ovládací a rozpoznávací schopnost byla nějak ovlivněna, snížena a pokud ano, v jakém rozsahu a zda bylo možno rozpoznat, že zdravotní stav zůstavitele vylučoval závazné právní jednání, například pomatenost, časová, místní dezorientace, výpadky paměti a zda jeho ovládací a rozpoznávací schopnost byla nějak ovlivněna, snížena a pokud ano, v jakém rozsahu. V době, kdy soud zadával vypracování znaleckého posudku dle návrhu žalobce, bylo provedené dokazování spisem Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 10 D 744/2019, písemnou poznámkou zemřelého (na č. l. 7 spisu), výslechy účastníků řízení, svědků, smlouvou o poskytování sociální služby ze dne [datum] a propouštěcí zprávou z [datum], [datum] a úředními záznamy Policie České republiky, KŘ [oPRAVA-název] kraje, ÚO [obec], OO [obec], [číslo jednací], posudkem o invaliditě vypracovaným [stát. instituce] pod číslem jednacím [spisová značka] Zdravotní dokumentaci MUDr. [jméno] [příjmení], ambulantního psychiatra, MUDr. [jméno] [příjmení], praktického lékaře, [právnická osoba], Nemocnicí následné péče [právnická osoba] a [právnická osoba] byly vyžádány znaleckým ústavem.

8. Ze závěrů znaleckého posudku ze dne [datum] s doložkou ustanovení § 127a zákona č. 99/1963 Sbírky znaleckého ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v [obec] bylo zjištěno, že znalecký ústav nemá dostatečných medicinských, zdravotních a skutečně relevantních podkladů, aby při akceptaci faktu, že zůstavitel celoživotně trpěl schizotypální poruchou byl extrémně a infaustně somaticky nemocen ke dni [datum] mohli zodpovědně uzavřít a říci, že nebyl jednoznačně schopen plně rozpoznávat důsledky svého právního jednání. Znalecký ústav nemá podklady, aby k tomuto datu jednoznačně mohl uzavřít, že v daném a konkrétním nebyl schopen plnohodnotné anticipace. Znalecký ústav nemá podklady, nedisponuje takovými zjištěními, aby mohl uzavřít, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly ke dni, kdy sepsal závěť ([datum]) forenzně podstatně umenšeny. Kombinace závažného somatického stavu, onemocnění a schizotypální poruchy, celoživotní porucha, jej ke dni právního úkonu [datum] činila zmanipulovatelným. V otázce rozpoznatelnosti, že zdravotní stav zůstavitele vylučoval závazné právní jednání, například pomatenost, časová a místní dezorientace, výpadky paměti, znalecký ústav pouze uvedl, že pouze psychiatr, v druhé řadě lékař nepsychiatr, by nejspíše byl schopen rozpoznat, že zdravotní stav vylučuje závazné právní jednání. Pomatenost, odborně pak nejspíše je myšlena zmatenost, časová a místní dezorientace je detekována i nelékařem. K odpovědi, zda ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly nějak ovlivněny, sníženy a pokud ano, v jakém rozsahu, znalecký ústav uzavřel, že nemůže uzavřít, že by posuzovaný měl forenzně podstatně sníženou schopnost rozpoznávací, případně schopnost ovládací.

9. K podanému znaleckému posudku nevznášeli účastníci žádné námitky.

10. Z vlastního zjištění, nálezu, znaleckého posudku bylo zjištěno, že znalecký ústav podotkl, že posuzuje pacienta tzv. post mortem, kdy vychází z modelu biopsychického, tedy vyhodnocují suficienci posuzovaného na základě nerozporovatelných medicinských zdravotních lékařských záznamů, které jsou v dané věci k dispozici. Sociální kontext ponechali na vyhodnocení soudu, protože se jako obvykle jedná o rozporuplná a nejednotná, co se týče obsahu svědectví osobně zainteresovaných stran, kdy jejich vyhodnocení věrohodnosti validity přísluší soudu a nikoliv znalcům. Znalecký ústav není schopen se vyjádřit, která svědectví jsou pravdivá, která naopak nejsou. V anamnéze posuzovaného zemřelého je nezpochybnitelná psychiatrická anamnéza. Celkově lze k jeho psychiatrické diagnóze podle všeho přistoupit tak, že se nejednalo o onemocnění, poruchu tzv. schizofrenního okruhu, ale spíše o diagnózu, což potvrzuje mimo jiné i ošetřující psychiatr schizotypální poruchu, což lze přeložit do soudu srozumitelného termínu jako extrémní podivínství. Schizotypální porucha je mimo jiné charakteristická i možnými psychotickými propady, kdy je kontakt s realitou narušen především ve smyslu narušeného myšlení, jak tomu bylo i u samotného posuzovaného, ovšem v době dávné, v r. 1999, což nikterak nepredikuje psychotickou polohu její objektivní existenci poruchy v době inkriminované, ke které se má znalecký ústav vyjádřit. Lze říci tak, aby bylo soudu srozumitelné, že posuzovaný byl nejspíše celoživotně podivínem, který měl problémy se sociální adaptací, ale neznamená to, že by za své chování byl snad celoživotně neodpovědný a postrádal tak vždy i mimo psychotické období kolem r. 1999 schopnost plnohodnotně anticipovat, předpokládat dopady svého jednání eventuálně právních úkonů. Nikdo z jeho okolí za jeho života neinicioval omezení ve způsobilosti k právním úkonům, byl například během života zaměstnán jako ochranka, noční hlídač, atd.. Nikdo z lékařů v době kolem inkriminovaného data nikdy nezpochybnil jeho psychickou suficienci formou iniciace přezkumu svéprávnosti soudem. Neučinil tak ani nikdo ze zainteresovaných stran, rodina, příbuzní. Ani jeden z účastníků sporu neinicioval psychiatrickou intervenci v době kolem inkriminovaného data [datum]. Jestliže snad skutečně byly přítomny závažné poruchy v chování u posuzovaného vycházející z jeho zvažované nemoci psychické tak závažného charakteru jako je ve spise formou svědectví naznačováno, popisováno, pak je otázkou, proč nikdo nezasáhl formou zajištění psychiatrické intervence a péče. Berme posuzovaného jako člověka, který se z psychiatrického hlediska vymykal normě, je dlouhodobě i zpětně diagnostikovatelný jako tzv. schizotypální porucha, ale to nezakládá možnost nezpochybnitelného tvrzení, že v době inkriminované z psychiatrického hlediska ještě nemohl činit s rozvahou, disponujíc dostatečně kvalitní„ vůlí“. Nedostatek absence vyhodnocení specialisty psychiatrem v době kolem inkriminovaného data [datum] neumožňuje nám tvrdit, že na základě psychického stavu nebyl ničeho, právního úkonu, charakteru, šetřeného úkonu, schopen.

11. V dané věci je nutné vyřešit, zdali zůstavitel byl v době pořízení závěti schopen právně jednat. Schopnost právně jednat soud řešil podle ustanovení § 581 zákona č. 89/2012 Sbírky, podle kterého není-li osoba plně svéprávná je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která jej činí neschopnou právně jednat.

12. Pro daný případ přichází v úvahu použití věty druhé předmětného ustanovení, neboť je zcela nepochybné, že zůstavitel byl osobou plně svéprávnou a nebylo zahájeno žádné řízení, které by se zabývalo posouzením svéprávnosti zůstavitele či jmenování opatrovníka.

13. Podle ustanovení § 15 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sbírky je svéprávnost způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

14. Podle ustanovení 30 odstavec 1 věty první zákona č. 89/2012 Sbírky se plně svéprávným člověk stává zletilostí.

15. Podle ustanovení § 55 zákona č. 89/2012 Sbírky lze k omezení svéprávnosti přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, za splnění dalších stanovených předpokladů.

16. Podle ustanovení § 56 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sbírky omezit svéprávnost člověka může jen soud.

17. Podle ustanovení § 57 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sbírky soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat, omezil.

18. Z ustanovení § 581 občanského zákoníku je zcela zřejmé, že upravuje dva důvody neplatnosti právního jednání. Neplatným je především právní jednání, které učinila osoba, jež není plně svéprávná a ke kterému není způsobilá, což je věta první, a netýká se dané věci, a druhým možným důvodem neplatnosti je skutečnost, že osoba jednala v duševní poruše, která jej činí neschopnou právně jednat, což je věta druhá a přichází v úvahu ji aplikovat na daný případ.

19. Ze spojení ustanovení § 581 občanského zákoníku s ostatními shora citovanými ustanoveními pak vyplývá, že každý z obou důvodů neplatnosti právního jednání se prokazuje odlišně. Zatímco tvrzenou neplatnost právního jednání uskutečněného v duševní poruše, tzn. věc, kterou je třeba vyřešit v dané věci, je třeba prokazovat prostřednictvím svědků či znaleckého posudku, či jinými důkazy.

20. V projednávané věci zůstavitel v době pořízení závěti nebyl osobou nezletilou a nebylo ani tvrzeno ani zjištěno, že by soud za jeho života rozhodl o jeho omezení ve svéprávnosti. Soud v dané věci posuzoval tvrzení žalobce, že zůstavitel nebyl s ohledem na svůj fyzický a duševní stav schopen samostatně právně jednat ve věci pořízení závěti, kdy všechny důkazy, které soud provedl a následně hodnotil, směřovaly k posouzení psychického zdravotního stavu zůstavitele a vlivu tohoto zdravotního stavu na jeho rozpoznávací schopnosti ve vztahu k platnosti právního jednání, závěti, podle ustanovení § 581 odstavec 1 věta druhá občanského zákoníku.

21. Závěť byla sepsána notářským zápisem, což je veřejná listina, ve smyslu ustanovení § 567 zákona č. 89/2012 Sbírky.

22. Podle § 568 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sbírky zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon.

23. Veřejná listina prokazující a zachycující projev vůle je platným právním jednáním, pokud není prokázán opak.

24. Podle § 4 zákona č. 89/2012 Sbírky se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

25. Podle § 574 zákona č. 89/2012 Sbírky na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako neplatné. Při posuzovaní právních jednání v dědickém právu je nutno akcentovat faktické naplnění zůstavitelovi poslední vůle. Občanský zákoník č. 89/2012 Sbírky je založen na preferenci autonomie vůle v dědickém právu, kdy závěť je právě vyjádřením vůle zůstavitele, která má být chráněna, jakým způsobem bude naloženo v případě smrti s jeho majetkem. Ze shora uvedených ustanovení jednoznačně vyplývá, že zde platí zásada přednosti výkladu směřujícího k platnosti právního jednání, která má oporu i v judikatuře vyšších soudů a má své výslovné zákonné vyjádření. Pří výkladu právních jednání na základě poznání vůle jednajících má docházet k zachování jeho platnosti, je-li to objektivně možné, tj. zejména nikoliv v rozporu se zákonem, dobrými mravy či skutečnou vůlí jednajících, i když má v tomto ohledu princip in favore negotii svá omezení, nesmí se strany veřejné moci, tedy i soudní moci, docházet k tomu, že se od maximy § 574 občanského zákoníku a jejího smyslu a účelu odchýlí bez uvážení všech okolností daného případu. Klíčová je zejména skutečnost, že dojde-li ke střetu interpretací pro a proti platnosti právního jednání, z nichž obě jsou možné a přípustné, je nutno dát přednost zachování platnosti a tedy i účinků takového právního jednání, jelikož rozhodnutí o neplatnosti by mělo být toliko výjimkou. Přeci jen je soukromé právo nástrojem pozitivním, které má pomáhat problémy řešit, nikoliv je vytvářet, umožňovat vývoj, pohyb vpřed a nikoliv mu bránit.

26. Ze zdravotních dokumentací, lékařských zpráv a ze závěrů znaleckého posudku nevyplývá, že by zůstavitel nebyl způsobilý sepsat závěť dne [datum] a že by jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly ovlivněny či sníženy. Jeho duševní stav vykazoval určité známky možné manipulace. Nicméně ze závěrů všeho uvedeného je zřejmé, že zůstavitel byl určitým podivínem, u kterého však nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by nebyl ve stavu schopným činit platné právní jednání a to pořízení závěti.

27. Soud prováděl pak další dokazování týkající se skutečnosti, zdali byl zůstavitel vmanipulován či donucen k sepisu předmětné závěti a zdali informace o tom, že jeho bratr je mrtvý, jej přiměla k pořízení předmětné závěti.

28. Soud předně vyslechl hlavní aktéry předmětné věci a to žalobce a žalovanou. Je třeba podotknout, že se jedná o spor mezi rodinnými příslušníky, když z výslechu svědků je nepochybné, že do doby smrti [jméno] [celé jméno žalobce] udržovali úzké a přátelské vztahy v rámci celé širší rodiny. O to více je předmětný spor zásahem do rodinného života. Zůstavitel a žalobce jsou bratři a ve vztahu k žalované jsou vzájemně bratranci a sestřenice.

29. Soud v dané věci posuzoval, zdali závěť jako pořízení pro případ smrti, je platným právním jednáním zůstavitele, zdali závěť nebyla učiněna v omylu, či v důsledku manipulativního jednání žalované ve vztahu k zůstaviteli a zdali nebyla sepisována v důsledku mylné informace, že bratr zůstavitele [celé jméno žalobce], je mrtvý.

30. Podle § 1494 odstavec 1 zákona č. 89/2012 Sbírky je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

31. Podle § 1494 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sbírky je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní sobě vlastní smysl.

32. Jak již bylo shora uvedeno, závěť je sepsána formou veřejné listiny podle § 567 občanského zákoníku a splňuje veškeré zákonem stanovené formální i obsahové náležitosti závěti. Toto nebylo ani mezi účastníky řízení sporné.

33. Projev vůle zůstavitele musí splňovat obecné požadavky na právní jednání; vůle zůstavitele musí být pravá a vážná ve smyslu ustanovení § 551 – 552 občanského zákoníku a projev vůle musí být učiněn určitě a srozumitelně podle § 553 odstavec 1 občanského zákoníku, zůstavitel musí vůli projevit svobodně, tj. bez donucení, podle § 587 občanského zákoníku, pořizovatel musí být k tomuto právnímu jednání způsobilý, nesmí jednat v duševní poruše, která ho činí neschopným právně jednat podle § 581 občanského zákoníku. Závěť se nesmí obsahem nebo účelem příčit dobrým mravům nebo odporovat zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, a jejím předmětem nesmí být plnění něčeho nemožného podle § 580 občanského zákoníku. Zůstavitel nesmí jednat v podstatném omylu o osobě dědice nebo podílu či věci, které jí zůstavuje anebo o podstatných vlastnostech věci. Vůle zůstavitele se nesmí zakládat na mylné pohnutce ve smyslu § 1531 občanského zákoníku. Ustanovení § 1494 občanského zákoníku zakotvuje zásadu, že vůli zůstavitele má být co nejvíce vyhověno a že tomu je třeba podřídit také výklad závěti. Je zde nadřazena skutečná vůle zůstavitele, tedy to, co zůstavitel chtěl, aby se stalo s jeho majetkem, až zemře, nad jazykový výklad doslovného znění závěti.

34. Autonomie zůstavitelovi vůle a zásada respektování jeho vůle je primární zásadou, o kterou se předmětná zákonná ustanovení opírají. Společně s tímto specifickým výkladovým pravidlem je třeba při výkladu závěti aplikovat také obecnou zásadu preference platného právního jednání před jeho neplatností ve smyslu § 574 občanského zákoníku a pravidlo, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost.

35. Aplikujeme-li tyto zásady na pořízení závěti, je třeba se pokusit vyložit závěť takovým způsobem, který umožňuje, aby vyvolala zůstavitelem zamýšlené právní následky, povolat dědice k dědění, tedy způsobem, který vede k závěru o platnosti závěti. Je-li zůstavitelem projevená vůle nejasná nebo obtížně srozumitelná a jeden z možných výkladů vede k závěru o částečné či úplné neplatnosti závěti, zatímco jiných závěrů o její platnosti je třeba vždy upřednostnit ten druhý z nich. Znamená to, že pokud není zcela jednoznačně prokázáno, že se jedná o neplatné právní jednání, je třeba vycházet z platnosti učiněného právního jednání.

36. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že zůstavitel [jméno] [celé jméno žalobce] byl osobností podivín, kdy je třeba zcela jednoznačně vycházet ze zcela evidentních a nerozporovatelných medicinských, zdravotních i lékařských záznamů a z toho vyvozených závěrů znaleckého posudku. To, že trpěl zůstavitel schizotypální poruchou, znamená česky řečeno extrémním podivínstvím, pro které jsou charakteristické i možné psychotické propady, kdy je kontakt s realitou narušen především ve smyslu narušeného myšlení, jak tomu bylo u posuzovaného v r. 1999, což nikterak nepredikuje psychotickou polohu, její objektivní existenci v době sepisu závěti [datum].

37. Soud v dané věci vyslechl účastníky řízení i navrhované svědky z řad osob blízkých, příbuzných či osob, které se nějakým způsobem stýkaly se zůstavitelem.

38. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že zůstavitel byl vždy zvyklý na opečovávání nejprve rodiči, zvláště matkou, a posléze tedy i žalovanou [celé jméno žalované]. Využíval i určitých služeb svého bratra. Žalobce byl se zůstavitelem, svým bratrem, v kontaktu tak 3x – 4x do měsíce takto do jeho smrti, kdy mu nakupoval v Kauflandu, většinou pivo a cigarety. S žalovanou byl v běžných příbuzenských přátelských vztazích do doby, nežli se dozvěděl o sepisu závěti. K nemovitosti, která je předmětem závěti, má citový vztah, protože v předmětném bytě bydlel od malička. Ví o tom, že bratr zavolal žalované, aby mu určitým způsobem pomáhala. Měla k němu blíže než on z [obec]. Dokonce to charakterizoval tak:„ [příjmení] [jméno], ta je blíž a bude to lepší, než kdybych se o něj staral já.“. K chování svého bratra uvedl, že trpěl stihomamem, skákal z jednoho tématu na druhé, mluvil z cesty. Věděl o tom, že žalovaná má klíče od bratrova bytu, neboť on bydlel v [obec] a ona mu poskytovala určité služby. Názor na vztah zůstavitele k žalované byl ten:„ On byl odjakživa rád, když se o něj někdo staral, tak on si vybral, jakože nejblíž to má k němu [jméno], tak jí dal ty klíče, protože ono bylo, jak jsem říkal těžký, přes otevření dveří, protože on furt, že po něm někdo jde a zase prostě nevím co, tak se zřejmě rozhodl, že jí ty klíče dá, aby ona tam mohla přijít, když on jí zavolá.“. Dále uvedl, že z důvodu určité neschopnosti bratra postarat se o vlastní záležitosti mu zařídil domov sociálních služeb, když toto odmítl. O omezení ve svéprávnosti, jmenování opatrovníka či schválení smlouvy o nápomoci nebyla řeč. O pořízení pro případ smrti se nebavili, ale byl jeho jediným přímým příbuzným.

39. Žalovaná se ke vztahu k žalobci či zůstaviteli vyjádřila tak, že měli běžné příbuzenské vztahy, byla tak překvapena, když jí na jaře či v létě 2018 zůstavitel telefonicky kontaktoval, když číslo získal od její kamarádky, s tím, že potřebuje pomoci. Namítala, že má bratra, ale on, že s žalovanou počítal, že potřebuje vyluxovat, převléct postel, drobný úklid. Zpočátku za ním docházela jednou za 14 dnů, tři týdny, v létě 2019 dostala klíče, protože se těžko zvedal a jeho bratr prý řekl, že za ním jezdit nebude. Povídali si o dětství, o prarodičích, rodině, byl rád. Občas mu nakoupila. Od června, července 2019 začala chodit za zůstavitelem častěji, byly větší nákupy s tím, že nechce, aby byl jeho bratr informován o jeho zhoršeném zdravotním stavu. Důvod, proč odkázal majetek jí, i když mu to vymlouvala, byl ten, že mu bratr řekl, že se o něj nebude starat. V říjnu, listopadu 2018 za zůstavitelem chodila i 2x denně, už měl pleny, ale byl zcela orientovaný. Na jaře 2019 informovala žalobce, že za ním chodí. V létě 2019 byla informována o jeho zdravotním stavu, tumor, metastázy. S převedením majetku formou závěti přišel zůstavitel.

40. Dcera žalované a další osoba, na kterou bylo pamatováno v závěti, [jméno] [příjmení], jako svědkyně uvedla, že ví o pomoci matky [jméno] [oPRAVA-příjmení]. Jedenkrát jí pomohla s úklidem v domácnosti zůstavitele, potvrdila pomoc formou nákupů a návštěv v domácnosti. O závěti se dozvěděla od své matky a dva až tři týdny poté od samotného [jméno] [oPRAVA-příjmení] u něj doma. K majetku se vyjádřila tak, že [jméno] [příjmení], že nechce, aby [jméno] něco dostal, že mu zůstala jen mamka.

41. Svědek [jméno] [příjmení], obyvatel stejného domu jako zůstavitel, potvrdil zdravotní stav zůstavitele, že chodil o berlích, avšak jezdil autem. Poradil mu, že se může jezdit vykoupat do domova důchodů. 2x viděl v domě žalovanou, jak zvonila na [jméno] [oPRAVA-příjmení].

42. Svědkyně [jméno] [příjmení], letitá známá žalobce a zůstavitele, uvedla, že jednou v obchodě jí zůstavitel říkal, jestli ví o tom, že jeho bratr zemřel (zřejmě léto 2018), reakce byly normální.

43. Svědkyně [jméno] [příjmení], společná sestřenice účastníků i zůstavitele uvedla, že udržuje s účastníky běžné rodinné kontakty. Jako rodina se scházejí a běžně se v rodině vědělo o zdravotním stavu [jméno] [oPRAVA-příjmení], o jeho fyzických obtížích i o jeho psychickém stavu. K jeho zhoršení došlo po smrti matky v r. 2013. Věděla o tom, že [celé jméno žalované] chodí [jméno] [oPRAVA-příjmení] pomáhat a [celé jméno žalované] charakterizovala jako moc hodnou a ochotnou ženu a měla obavy o to, když chodí k [jméno], s ohledem na to čím trpí, sama. Po smrti [jméno] [oPRAVA-příjmení] se dozvěděla o tom, že si žalovaná dělá nároky na jeho byt.

44. Ve věci byl vyslechnut jako svědek Mgr. [jméno] [příjmení], notář, před kterým byla závěť formou veřejné listiny notářského zápisu sepsána. Z výpovědi notáře bylo zcela nepochybně zjištěno, že notář neměl a nemá žádné pochybnosti o schopnosti zůstavitele [jméno] [oPRAVA-příjmení] učinit platnou závěť. Stoprocentně byl schopen právně jednat a notář neměl sebemenší pochybnosti. Mimo předmět sporu pak notář uvedl, že žalobce zná z doby, kdy projednával pozůstalost po matce žalobce a zůstavitele, tak 2 – 3 roky zpětně a ví, že v tu dobu [oPRAVA-příjmení] těžce nesl, že matka byt za svého života převedla na bratra [jméno] [celé jméno žalobce] a cítil to jako křivdu. Notář mu uvedenou situaci vysvětloval. Notář se podrobně vyjadřoval ke způsobu sepisu veřejné listiny, která byla zcela standartní.

45. Svědkyně [jméno] [příjmení], pracovnice pečovatelské služby, uvedla, že je vázána povinností mlčenlivosti ve vztahu ke zdravotnímu stavu klienta, avšak uvedla, že [jméno] [oPRAVA-příjmení] byly poskytovány služby osobní hygieny, koupání a praní.

46. Ve vztahu zůstavitele ke svému bratrovi a [celé jméno žalované] pak bylo zjištěno, že v [oPRAVA-název] nemocnici, a.s., kde byl [jméno] [oPRAVA-příjmení] hospitalizován od [datum] do [datum], resp. [datum], byli jako kontaktní osoby, kterým jsou poskytovány informace, uvedeny [celé jméno žalované] a [celé jméno žalobce], u něj s poznámkou„ volat při zhoršení zdravotního stavu“.

47. Soud si vyžádal zprávu Policie České republiky ve vztahu k zaměstnaneckému poměru [jméno] [oPRAVA-příjmení] a důvodům jeho ukončení. Pracovní poměr byl od [datum] do [datum], kdy byl zaměstnán jako hospodářsko-správní referent a pracovní poměr byl ukončen dohodou.

48. Svědeckými výpověďmi shora uvedených svědků a účastnickými výpověďmi žalobce a žalované byly rozptýleny pochybnosti o tom, že by zůstavitel nevěděl o tom, že jeho bratr [celé jméno žalobce] žije.

49. Z žádných z provedených důkazů nevyplývá manipulativní jednání žalované ve vztahu k zůstaviteli, které by vedlo k sepisu závěti. Proto nepřichází v úvahu ani založení vůle zůstavitele na mylné pohnutce, týkající se smrti jeho bratra. Sám notář poučoval zůstavitele při pořízení závěti o této skutečnosti. Z výpovědi samotného žalobce bylo zjištěno, že byl se svým bratrem do posledních dnů v kontaktu.

50. Z výpovědi svědků a rodinných příslušníků pak bylo zjištěno, že zůstavitel se choval podivínsky, v podstatě všichni se shodli na tom, že celý život byl zvyklý na to, že se o něj někdo stará, opečovává jej a všichni měli pocit, jakoby všechny využíval či zneužíval jejich ochoty a dobroty. Nikdo však, pokud měl důvodné obavy, že není schopen se postarat o své vlastní záležitosti z důvodu duševní poruchy, nezasáhl formou zásahu do svéprávnosti či volením jiných vhodných podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat.

51. S ohledem na výkladová stanoviska shora uváděná, dospěl soud k závěru, že na právní jednání zůstavitele [jméno] [oPRAVA-příjmení], závěť z [datum], je nutno nahlížet jako na právní jednání platné. Ani z jednoho důkazu nevyplynulo, že by zůstavitelem projevená vůle nebyla pravá a vážná, určitá a srozumitelná, že by k tomuto právnímu jednání nebyl zůstavitel způsobilý. Závěť se ani svým obsahem nepříčí dobrým mravům, neodporuje zákonu a je zcela odrazem autonomie vůle zůstavitele jak naložit se svým majetkem. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

52. Soud nepřihlížel v rámci hodnocení provedených důkazů k záznamům telefonických hovorů, které předložil žalobce jako důkaz v občanskoprávním řízení, neboť se jedná o důkaz, který byl shledán v rámci občanského civilního řízení jako nepřípustný, neboť v testu proporcionality, kterým je nutno tento důkaz poměřovat, musí vždycky zvítězit právo na ochranu soukromí. Jedná se o nahrávky soukromých hovorů a žalovaná, jako účastnice těchto telefonických hovorů nebyla informována o tom, že je telefonický hovor nahráván a nevyslovila k němu souhlas. V dané věci mají účastníci stejné postavení, nikdo není v postavení slabší a silnější strany, a proto jsou předložené důkazy, záznamy z telefonických hovorů mezi účastníky řízení pro soud důkazem nepřípustným a soud k němu v žádném případě nepřihlíží (soud vychází z článku 13 listiny základních práv a svobod, § 86 občanského zákoníku a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2299/2017 ze dne 27. 2. 2018). Zvukový záznam v civilním řízení je možno použít pokud se jedná o hovor fyzických osob, které však spolu nehovoří o soukromých záležitostech, ale vedou jej při obchodní či veřejné činnosti nebo při výkonu povolání a ten, kdo hovor nahrává a hodlá jej uplatit jako důkaz v civilním procesu, musí předem druhou stranu o skutečnosti monitorování upozornit a ta s ní musí souhlasit. Soud nepřípustnost použití takového důkazu posoudil především s ohledem na respektování práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí.

53. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sbírky podle úspěchu ve věci. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný, a proto je povinen zaplatit úspěšné žalované náklady řízení, které jí vznikly v souvislosti s bráněním svého práva u soudu.

54. Náklady řízení spočívají v nákladech zastoupení advokátem podle § 9 odstavec 3a vyhlášky č. 177/1996 Sbírky (dále jen „advokátní tarif“), jeden úkon právní pomoci po 2 500 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 35 000 Kč) a jednoho režijního paušálu za úkon podle § 13 odstavec 3 advokátního tarifu po 300 Kč. V dané věci byly učiněny následující úkony právní služby: [datum] převzetí zastoupení s poradou a přípravou § 11/1a ……………………… 2 500 Kč [datum] vyjádření k žalobě § 11/1d ……………………………………………... 2 500 Kč [datum] jednání u soudu 10:30 – 13:45 hodin, 2 úkony, § 11/1d ………………... 5 000 Kč [datum] jednání soudu § 11/1d ……………………………………………...….. 2 500 Kč [datum] jednání soudu § 11/1d …………………………………………………. 2 500 Kč [datum] jednání soudu § 11/1d …………………………………………………. 2 500 Kč -) [datum] jednání soudu § 11/1d …………………………………………. 2 500 Kč -) [datum] účast na vyhlášení rozsudku § 11/2f (1/2 úkon) …..…………..... 1 250 Kč Za každý úkon jeden režijní paušál celkem 9 x 300 Kč ……………………………... 2 700 Kč Z odměny advokáta ve výši 23 950 Kč 21 % DPH ………………………………… 5 029,50 Kč Celkem ………………………………………………………………………...….. 28 979,50 Kč Celkové náklady řízení ve výši 28 979,50 Kč jsou splatné podle § 151 zákona č. 99/1963 Sbírky k rukám zástupce žalované.

55. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 zákona č. 99/1963 Sbírky taktéž podle úspěchu ve věci. K návrhu žalobce, který nebyl ve sporu úspěšný, soud zadal vypracování znaleckého posudku. Na náklady znaleckého posudku složil žalobce zálohu ve výši 50 000 Kč. Dle usnesení Okresního soudu v Domažlicích č. j. 4 C 29/2020-98 ze dne 6. 5. 2021, které nabylo právní moci dne [datum], bylo přiznáno znalečné v celkové částce 79 334,38 Kč. Znalečné bylo částečně uhrazeno ze složené zálohy ve výši 50 000 Kč a ve výši 29 334,38 Kč z rozpočtových prostředků soudu. Žalobce, který nebyl ve sporu úspěšný, je proto povinen zaplatit náklady řízení, které vznikly státu, ve výši 29 334,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 zákona č. 99/1963 Sbírky.

Poučení