4 C 425/2020-111

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaly Dvořákové a přísedících Marie Jungwirthové a Bc. Kateřiny Quardové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud určil, že výpověď ze dne 11. 9. 2020 je neplatná, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 27 104 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 10. 2019 je neplatná s tím, že u žalované byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2015 na pozici„ specialista PR“. Dne 11. 9. 2020 jí byla doručena výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce, kterého se měla žalobkyně dopustit dne 21. 7. 2020 odmítnutím připravit návrh e-mailu dle pokynu nadřízené, dále dne 3. 8. 2020 nespolupracovala s pracovníkem IT při natáčení videa a dne 4. 9. 2020 nezapracovala textové úpravy tiskové zprávy dle pokynů nadřízené. Dne 15. 9. 2020 žalovaná oznámila žalobkyni, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na svém dalším zaměstnávání. Důvody pro podání výpovědi považuje žalobkyně za nepravdivé a/nebo hrubě zkreslené.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že od počátku roku 2020 se žalobkyně začala chovat negativně, což eskalovalo do té míry, že začala odmítat plnění zadaných úkolů. Situace eskalovala dne 18. 3. 2020, kdy odmítla dokončit tiskovou zprávu s tím, že neumí pracovat pod tlakem a ať si to její nadřízená napíše sama. Pokud jde o výpovědní důvody, žalobkyně odmítla splnit pokyn nadřízené, její chování bylo kontinuální a pro žalovanou neúnosné. Žalovaná upřesnila, že k odmítnutí spolupracovat s IT pracovníkem a použít„ profi“ kameru došlo dne 5. 8. 2020.

3. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 2015 soud zjistil, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána s druhem práce specialista odd. PR a komunikace.

4. Z dodatku popisu pracovní funkce ze dne 24. 4. 2019 soud zjistil, že obsahem práce specialistky PR na oddělení PR a marketing je vytváření a finální kontrola textových pokladů pro PR komunikaci [anonymizována čtyři slova], pozn. soudu); podílení se na vytváření komunikační strategie [anonymizováno], redakce zpravodaje [anonymizováno]; zastupování vedoucí odd. PR a komunikace v době nepřítomnosti. Hlavní činnosti a úkoly tvoří vytváření tiskových zpráv a podkladů pro tiskové konference; redakční práce na zpravodaji [anonymizováno]; vytváření textových podkladů pro sociální sítě; vytváření rozhovorů se zajímavými osobnostmi [anonymizováno] a jejich následná prezentace v médiích; vytváření textových konceptů (layoutů) propagačních materiálů (plakátů, letáků, apod.); zastupování webmastera v době jeho nepřítomnosti pro vystavení aktualit [anonymizováno].

5. Z hodnocení zaměstnance - žalobkyně za rok 2017 soud zjistil, že mezi cíli/úkoly pro následující období byla mimo jiné uvedena komunikace s veřejností: příspěvky na web a FB,„ [anonymizováno 5 slov]“ - natáčení videoodpovědí s [anonymizováno].

6. Z hodnocení zaměstnance - žalobkyně za rok 2019 soud zjistil, že mezi cíli/úkoly pro následující období byla mimo jiné uvedena komunikace s veřejností: příspěvky na web a FB,„ [anonymizováno 5 slov]“ - natáčení videoodpovědí s [anonymizováno].

7. Z emailové komunikace mezi žalobkyní a její přímou nadřízenou [jméno] [příjmení] v období od 14. 7. 2020 do 21. 7. 2020 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] zaslala informace k požadavkům na podklady, které bylo třeba připravit. Na to žalobkyně reagovala tak, že jí chybí údaje a dotazovala se na údaje týkající se akce. [příjmení] odpověděla tak, že zadala žalobkyni úkol, aby se zamyslela a zkusila něco navrhnout s tím, že odpověděla na některé dotazy a uvedla, že na další týden může domluvit schůzky, aby byly zodpovězeny další otázky žalobkyně. Z následující komunikace je patrné, že schůzka byla domluvena.

8. Z emailové komunikace ze dne 4. 9. 2020 mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [příjmení] požádala žalobkyni o úpravu tiskové zprávy tak, aby doplnila tituly ke jménům [anonymizováno] a v závěru dva odstavce upravila tak, aby z toto„ nekoukala“ reklama na [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Žalobkyně reagovala tak, že„ to už je debata mezi vámi na vedení. Doupravte si to podle potřeby. Pokud jde o [anonymizováno], oni jsou zdrojem těch informací, které jsou zajímavé a jsou to holá fakta. A je to tisková zpráva, tedy naše i jejich PR, ale není tam žádná óda na [anonymizováno]“ Na to [příjmení] odpověděla, že to není debata, ale byl to pokyn od vedení, co chtějí změnit. A pokyn od ní směrem k žalobkyni, aby zanesla úpravy, které požaduje a zopakovala požadované úpravy. Žalobkyně poté reagovala tak, že zanesla úpravy tím, že přijala všechny změny v dokumentu a uvedla„ ale myslela jsem, že jsi o tom diskutovala a prostě si zaneseš jen ty změny, které chceš.“ 9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], kolegy žalobkyně, soud zjistil, že on i žalobkyně pracovali pod paní [příjmení], svědek však pracoval v jiné budově. Svědek si vybavuje schůzku (neví přesně kdy), které se účastnil on, žalobkyně a [příjmení] ohledně točení videí, kdy žalobkyně točila na mobilní telefon a byla jí vytknuta kvalita videí. Pokyn zazněl, že to má natáčet profesionálně ve spolupráci s ICT. Svědek uvedl, že žalobkyně reagovala slovy, že je to její projekt a že to tak dělá od samého začátku. Jednalo se o videa s [anonymizováno], které se zveřejňovaly na internetu. Podrobnosti vztahu mezi žalobkyní a paní [příjmení] nezná, osobně s žalobkyní ani [příjmení] žádný problém neměl. Na dotaz, zda k události došlo v roce 2019, odpověděl, že asi ano, ale nepamatuje si, kdy přesně to bylo.

10. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované na pozici vedoucí oddělení PR a marketingu a přímé nadřízené žalobkyně soud zjistil, že situace s žalobkyní se vyhrotila v roce 2020, žalobkyně připravovala materiály, avšak měla problémy s verbální komunikací se svědkyní a dalšími kolegy. To bylo řešeno ústními výtkami a domluvou. V roce 2020 byla díky Covidu vyhrocená situace. Žalobkyně od svědkyně dostala pokyn, aby zpracovala tiskovou zprávu, svědkyně a pan ředitel šli k žalobkyni do kanceláře a prováděli úpravu textu, pan ředitel něco navrhoval a svědkyně též něco navrhovala, na základě čehož měla žalobkyně upravit text. Pak žalobkyně řekla svědkyni, ať si tu zprávu napíše sama. Odešli z kanceláře a pan ředitel byl zaražen komunikací ze strany žalobkyně jako podřízené, svědkyně musela tiskovou zprávu dokončit sama. Žalobkyně se poté písemně omluvila. Další situace byla, když žalobkyně připravovala videa s osobnostmi [anonymizováno]. Žalobkyně natáčela asi 4 roky a byla to její práce. Kolega z IT měl„ profi“ kameru a žalobkyně měla připravit příběh, koordinaci a režii a kolega z IT to měl točit. Jednalo se o konkrétní pokyn, že žalobkyně bude natáčet s IT kolegou, který byl udělen během července 2020 v kanceláři svědkyně za přítomnosti kolegy [příjmení]. Žalobkyně na pokyn odpověděla, že to takhle dělat nebude, ať si to tak svědkyně udělá sama, že jí umí každou práci otrávit. Žalobkyně odmítla pokyn a od té doby nenatáčela. Dále při výročí [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] svědkyně chtěla, aby PR akci měla na starosti žalobkyně. Jednalo se o přípravu letáků, komunikace s lékaři, školami. Pan [příjmení] (zástupce dodavatele [anonymizováno]) na schůzce se svědkyní a žalobkyní řekl, že by bylo vhodné napsat e-mail [anonymizováno], kteří se měli aktivně podílet s tím, že svědkyně řekla žalobkyni:„ Jitko, prosím tě návrh e-mailu lékařům.“ Na to žalobkyně odpověděla, že e-mail psát nebude, ať je svědkyně obvolá sama nebo ať se s nimi sejde. Žalobkyně při schůzce měla veškeré informace, a pokud jí něco chybělo, mohla si je zajistit, neboť měla kontakty na osoby, které byly do projektu zapojeny, sama s nimi komunikovala. E-mail nadto nebylo třeba sepsat hned na schůzce. Posledním případem bylo zpracování úpravy tiskové zprávy, kdy pan náměstek chtěl udělat určité změny, a to pravopisné změny a doplnit [anonymizováno] tituly a přeformulovat poslední odstavec. Na to žalobkyně řekla, že je to mezi svědkyní a vedením a ať si tiskovou zprávu doupraví sami. Svědkyně reagovala tím, že jde o pokyn a řekla žalobkyni, co má dělat. Žalobkyně reagovala sdělením, že není korektorka nebo asistentka a následně přijala všechny změny v dokumentu, které poslal náměstek, včetně pravopisných chyb. Svědkyně si poté zavolala žalobkyni, shrnula jí tyto tři události a sdělila žalobkyni, že je nutné, aby ji respektovala jako nadřízenou. Na to žalobkyně odpověděla, že nebude plnit veškeré pokyny jako„ čokl“. Svědkyně v ní ztratila důvěru a nebyl prostor pro další spolupráci.

11. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s žalobkyní se viděli několikrát při pracích na marketingových akcích. Cílem schůzek bylo připravit agendu k marketingové události [anonymizováno]. Na konkrétní podrobnosti schůzky si nevzpomíná, ale paní [příjmení] zadávala konkrétní práci žalobkyni, která spočívala v sepsání e-mailu a oslovení lékařů, aby spolupracovali s tímto projektem. Stanovisko žalobkyně bylo odmítavé, atmosféra byla vypjatá. Žalobkyně odmítla splnit zadanou práci. Určitě na schůzce zaznělo„ já to dělat nebudu“. Byla to nepříjemná situace, svědek se snažil do ní neangažovat.

12. Z emailu ze dne 18. 3. 2020 od žalobkyně pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se žalobkyně oběma omluvila za nevhodnou reakci v „ poněkud nervózní situaci. Moje chyba.“ 13. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 11. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná dala žalobkyni výpověď pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci. Závažné porušení povinností spočívalo v tom, že dne 21. 7. 2020 žalobkyně na pracovní schůzce odmítla vykonat práci - připravit návrh e-mailu na pokyn přímé nadřízené. Při odmítnutí pokynu žalobkyně měla poznamenat, ať si lékaře obešle a obvolá její nadřízená sama. Dále dne 3. 8. 2020 odmítla žalobkyně vykonat práci - spolupracovat s pracovníkem odboru IT při natáčení videa pro zveřejnění na sociální sítě - facebook firemní„ profi“ kamerou, neboť kvalita obrazu, které žalobkyně natáčela na svůj soukromý mobilní telefon, dosahovala velmi nízké kvality. Žalobkyně měla na pokyn reagovat tak, že pokud si tuto činnost nebude moci dělat po svém, pak už ji dělat nebude a ať si ji dělá nadřízená sama. Poté dne 4. 9. 2020 žalobkyně odmítla vykonat práci - provést a zapracovat textové úpravy tiskové zprávy dle pokynu nadřízené v rozsahu dle písemného zadání. Na pokyn měla žalobkyně reagovat tak, že to už je debata mezi nadřízenou a vedením a ať si to doupraví podle potřeby. Nadřízená pokyn písemně zopakovala, avšak žalovaná měla na pokyn reagovat tak, že tady není žádná korektorka, aby opravovala to, co jí nadřízená řekne. Nad rámec výpovědních důvodů žalovaná vyjádřila nespokojenost se způsobem komunikace žalobkyně a její spolupráce s nadřízenou a ostatními kolegy a přístupem, se kterým plní či odmítá plnit pracovní úkoly již delší dobu. Na jaře 2020 žalovaná odmítla dokončit tiskovou zprávu s tím, ať si to nadřízená napíše sama, že takto pod tlakem pracovat žalobkyně nemůže a dne 17. 6. 2020 žalobkyně rovněž odmítla natáčení videí„ profi“ kamerou.

14. Z oznámení o trvání pracovního poměru ze dne 15. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že důvody pro trvání výpovědi a skutečnosti uvedené ve výpovědi považuje za účelově hrubě zkreslené, nepřesné a nepravdivé a požaduje, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala. Žalobkyně převzala toto oznámení dne 15. 9. 2020.

15. Z další důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci (e-mailová komunikace ze dne 7. 11. 2016, 27. 8. 2018, 27. 7. 2020, e-mail od [jméno] [příjmení] ze dne 22. 7. 2020, e-mail od [jméno] [příjmení] ze dne 7. 8. 2020, tisková zpráva [anonymizována dvě slova], rozhodnutí o organizační změně ze dne 24. 4. 2019, dodatek popisu pracovní funkce ze dne 7. 9. 2020, printscreeny webu žalované, pracovní řád [anonymizováno]). Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] soud nehodnotil pro jeho mizivou důkazní hodnotu a vzhledem k tomu, že byl v řízení posléze slyšen jako svědek, nicméně i toto prohlášení je v souladu s ostatními důkazy.

16. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týče listinných důkazů, nebyly stranami rozporovány. Pokud se jedná o svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud neměl důvod jimi uváděným skutečnostem nevěřit, byť se jedná o zaměstnance žalované. Výpovědi se shodovaly v popisu 2. výpovědního důvodu ohledně odmítnutí použít„ profi“ kameru na pokyn nadřízené. Pokud jde o žalobkyní tvrzený rozpor v čase, kdy k události došlo, pak lze uvést, že sám svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že si nepamatuje, kdy konkrétně to bylo. Popis události se však shodoval, proto není pochyb o tom, že oba svědci hovořili o totožné události. Stejně tak soud neměl důvod neuvěřit výpovědi [jméno] [příjmení], ačkoli spolupracoval na akci organizované žalovanou. [příjmení] [jméno] [příjmení] ohledně 1. výpovědního důvodu spočívajícího v odmítnutí připravit návrh e-mailu na pokyn nadřízení se shodovala s výpovědí [jméno] [příjmení]. Soud doplňuje, že všichni svědci vypovídali pod hrozbou trestního stíhání pro trestný čin křivé výpovědi (po poučení podle § 126 o. s. ř. a § 175 zákona č. 40/2009 sb., trestního zákoníku). Ač by se dalo namítat, že svědci mají (pracovně-právní či obchodní) vztah k žalované, nelze jejich výpovědi označit za tendenční a není důvod nečerpat z jejich výpovědí zjištění pro skutkový závěr. Soud dospěl k závěru, že schůzka ohledně natáčení videí se konala v červenci 2020, což vyplývá jednak z výpovědi paní [příjmení] a rovněž to potvrzuje vyjádření žalobkyně, která tvrdí, že videa natáčela až do léta 2020, resp. že od konce července 2020 svým soukromým telefonem již žádné pracovní video nenatáčela.

17. Po takto provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2014 a vykonávala pro ni práci na pozici specialistky odd. PR a komunikace. Hlavní náplní práce bylo vytváření a finální kontrola textových pokladů pro PR komunikaci žalované; podílení se na vytváření komunikační strategie žalované, redakce zpravodaje [anonymizováno]; zastupování vedoucí odd. PR a komunikace v době nepřítomnosti, vytváření tiskových zpráv a podkladů pro tiskové konference, vytváření textových podkladů pro sociální sítě, vytváření textových konceptů (layoutů) propagačních materiálů (plakátů, letáků, apod.), zastupování webmastera v době jeho nepřítomnosti pro vystavení aktualit žalované. Náplní práce žalobkyně bylo mimo jiné natáčení videoodpovědí s lékaři v rámci série„ [anonymizováno 5 slov]“. K problémům se žalobkyní začalo docházet od roku 2020. Nadřízená žalobkyně [jméno] [příjmení] zadala žalobkyni pokyn zpracovat tiskovou zprávu, na což žalobkyně zareagovala odmítnutím zprávu napsat. Žalobkyně se posléze za svou nevhodnou reakci písemně omluvila a přiznala svoji chybu. K situaci uvedené pod 1. výpovědním důvodem došlo na pracovní schůzce k akci při výročí [anonymizováno], jíž se účastnila žalobkyně, její nadřízená [příjmení] a obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] (pan [příjmení]). Žalobkyně byla o této schůzce písemně informována s tím, že v rámci schůzky bude moci klást případné dotazy. [příjmení] udělila žalobkyni v rámci schůzky pokyn, aby připravila e-mail adresovaný [anonymizováno] v rámci akce při výročí [anonymizováno], na což žalobkyně reagovala tak, ať je paní [příjmení] obvolá sama nebo ať se s nimi sejde. K odmítnutí pokynu označením pod 2. výpovědním důvodem došlo v červenci 2020 při schůzce ohledně natáčení videí„ [anonymizováno 5 slov]“, které se účastnila žalobkyně, [příjmení] a [příjmení]. Paní [příjmení] udělila žalobkyni pokyn, aby videa natáčela s kolegou z IT na„ profi“ kameru kvůli kvalitě videí, což žalobkyně odmítla. K situaci popsané pod 3. výpovědním důvodem došlo dne 4. 9. 2020, kdy paní [příjmení] písemně udělila žalobkyni pokyn, aby upravila tiskovou zprávu tak, že doplní tituly ke jménům lékařů a v závěru dva odstavce upraví tak, aby z toto„ nekoukala“ reklama na [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. [příjmení] tedy jednoznačně vyjádřila, jak má být tisková zpráva upravena. Žalobkyně však reagovala tak, aby si to vedení upravilo samo a vyjádřila svůj názor na informace ohledně [právnická osoba] s tím, že ve zprávě na ni není žádná„ óda“. Po zopakování pokynu žalobkyně sice tiskovou zprávu upravila, avšak nikoli podle pokynu nadřízené. Z uvedených výpovědních důvodů žalovaná ukončila pracovní poměr s žalobkyní, a to výpovědí ze dne 11. 9. 2020. Nad rámec výpovědních důvodů žalovaná vyjádřila nespokojenost se způsobem komunikace žalobkyně a její spolupráce s nadřízenou a ostatními kolegy a přístupem, se kterým plní či odmítá plnit pracovní úkoly již delší dobu. Žalobkyně s výpovědí a důvody v ní uváděnými nesouhlasila a trvala na dalším zaměstnávání, což žalované písemně oznámila dne 15. 9. 2020.

18. Platnost právních úkonů jakožto projevů vůle směřujících ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, je třeba posuzovat vždy k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn. Protože se žalobkyně domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla dána dne 11. 9. 2020, byla věc posouzena podle úpravy účinné k 11. 9. 2020, tedy podle zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 2012 (dále jen„ ZP“).

19. Základní povinnost zaměstnance vyplývající z pracovněprávního vztahu je vykonávat práci. V případě pracovního poměru tato povinnost vyplývá již z § 38 odst. 1 písm. b). Zaměstnanec je povinen pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností a plnit kvalitně a včas pracovní úkoly. Jedním ze základních znaků závislé práce (§ 2) je, že je vykonávána ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti. Zaměstnanec je povinen konat práci podle pokynů zaměstnavatele a plnit jeho pokyny, které jsou vydány v souladu s právními předpisy.

20. Podle § 52 písm. g) ZP, může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

21. Podle § 72 ZP rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

22. Žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru byla ze strany žalobkyně podána v zákonné lhůtě předpokládané § 72 ZP.

23. Podle ust. § 52 písm. g) ZP může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi 24. Žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla dána z důvodu, že neplnila pokyny ze strany zaměstnavatele, resp. nadřízené žalobkyně. V řízení bylo svědeckými výpověďmi, ale i listinnými důkazy prokázáno, že události popsané ve výpovědi se skutečně staly tak, jak jsou popsány vy výpovědi ze dne 11.9.2020. Pokud žalobkyně na svou obranu uvádí, že události se nestaly nebo se staly jinak, sama již netvrdí (natož prokazuje), jak. Sama žalobkyně se přitom v e-mailu ze dne 18. 3. 2020 se omlouvá za své nevhodné chování a přiznává chybu. Paní [příjmení] byla přímá nadřízená žalobkyně a úkoly, které žalobkyni zadávala, patřily do její pracovní náplně. Pokyny nebyly ani v rozporu s právními předpisy.

25. Ustanovení § 52 odst. 1 písm. g) ZP patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Při posouzení intenzity porušení pracovních povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci soud přihlíží k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k okolnostem, za nichž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, jakož i k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, či k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1080/2000, rozsudek Nejvyššího soudu dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1271/2013 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3840/2014). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012).

26. Postoj žalobkyně k plnění pracovních povinností a k jí vykonávané práci nelze považovat za bezproblémový. K problémům v komunikaci s její nadřízenou začalo docházet od roku 2020, a to i ve vztahu k jejím kolegům. Ve dvou případech (dne 21.7.2020 a 3.8.202) došlo k odmítnutí pokynu uděleného nadřízenou před dalšími osobami, což soud považuje za závažnější okolnost, než odmítnutí pokynu bez přítomnosti dalších osob. Soud rovněž shledal vyšší intenzitu porušení povinností žalobkyně, a to s ohledem na způsob odmítnutí splnit pokyn, kdy žalobkyně reagovala tak, aby si její přímá nadřízená daný úkol zajistila sama. Pokyny ze strany nadřízené byly zadávány jasně a jednoznačně, případně byl žalobkyni dán prostor pro získání dodatečných informací. Důsledkem porušení povinností žalobkyně bylo to, že její přímá nadřízená musela nad rámec svých úkolů plnit i úkoly žalobkyně a suplovat tak náplň její práce. Pokud jde o natáčení videoodpovědí [anonymizováno], tyto nebyly od konce července 2020 natáčeny vůbec. Z výše uvedených důvodu nelze po žalované, která ztratila důvěru ve svého zaměstnance (žalobkyni) pro porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci závažným způsobem, spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobkyně u žalované nadále pokračoval. Dvě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci (neuposlechnutí pokynu nadřízené) popsaná ve výpovědi z pracovního poměru dosahují intenzity porušení pracovní kázně závažným způsobem a hypotéza ustanovení § 52 písm. g) ZP je u nich naplněna. Třetí porušení (zpracování textové úpravy tiskové zprávy) by samo o sobě nedosahovalo intenzity pro podání výpovědi.

27. K námitce žalobkyně ohledně platového zařazení, osobnímu příplatku a vyplácení mimořádné odměny lze uvést, že tyto nedokládají spokojenost žalované s výkonem práce žalobkyně. Změna platového tarifu byla učiněna v souladu s nařízením vlády č. 222/2010 Sb. a nařízení vlády č. 341/2017 Sb. a nejednalo se tak o individuální navýšení platu žalobkyně. Pokud jde o mimořádný příplatek, tento byl žalobkyni vyplácen pouze do července 2020, tedy jen do doby, než došlo k událostem popsaným pod výpovědními důvody. Od srpna 2020 již vyplácen nebyl, což lze naopak považovat za projev nespokojenosti s výkonem práce žalobkyně.

1. Vzhledem k tomu, že žalovaná s žalobkyní platně rozvázala pracovní poměr výpovědí ze dne 11. 9. 2020, soud žalobu na určení neplatnosti zamítl.

2. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 104 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 30. 12. 2020, 15. 6. 2021 a písemný závěrečný návrh ze dne 11. 2. 2022, účast na jednání dne 18. 5. 2021, 12. 10. 2021, 25. 1. 2022, 22. 2. 2022) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 400 Kč ve výši 4 704 Kč.

Poučení