4 C 64/2022 - 469

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o výživné manželky takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na výživné mezi manželi částkou ve výši 45 000 Kč měsíčně za období od 8. 4. 2022 do budoucna, a to vždy do každého 10. dne měsíce předem.

II. Dlužné výživné za období od 8. 4. 2022 do 30. 6. 2023 v částce 664 500 Kč, jakož i výživné, které vznikne do doby, než toto rozhodnutí nabude právní moci, je žalovaný povinen zaplatit spolu s prvním běžným výživným.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 360,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit [soud] soudní poplatek v částce 15 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit [soud] soudní poplatek v částce 45 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8.4.2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném částky výživného manželky 45 000 Kč měsíčně a částky příspěvku na náklady rodinné domácnosti 15 000 Kč měsíčně. Uvedla, že účastníci jsou od 14.9.2013 manželé a od 1.4.2022 nežijí ve společné domácnosti, ze které se společně se třemi společnými dětmi odstěhovala. Žalovaný ji měsíčně dobrovolně ničeho nepřispívá. Žalobkyně má za to, že jeho životní úroveň je vyšší než její. Jeho příjem odhaduje na částku 200 000 Kč měsíčně. Ona je na rodičovské dovolené a další příjmy má jen z brigád.

2. Následně žalobkyně vzala návrh na zahájení řízení týkající se příspěvku na náklady rodinné domácnosti 15 000 Kč měsíčně zpět, řízení tak bylo soudem samostatným usnesením zastaveno.

3. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Má za to, že jeho životní úroveň není vyšší a žalobkyni tak nárok na výživné ani příspěvek na náklady rodinné domácnosti nevznikl.

4. Předběžným opatřením zdejšího soudu bylo dne 13.4.2022 č.j. [spisová značka] rozhodnuto o tom, že žalovaný je povinen žalobkyni na výživné manželky předběžně hradit částku 10 000 Kč. Na základě tohoto rozhodnutí žalovaný uhradil žalobkyni částku 40 000 Kč. Toto předběžné opatření však bylo k odvolání žalovaného odvolacím soudem zrušeno. Předběžným opatřením zdejšího soudu dne 3.11.2022 č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o tom, že žalovaný je povinen žalobkyni na výživné manželky předběžně hradit částku 15 000 Kč. Toto předběžné opatření však bylo k odvolání žalovaného odvolacím soudem taktéž zrušeno.

5. Soud učinil následující skutková zjištění:

6. Z oddacího listu bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 14.9.2013. Rodné listy nezl. dětí prokazovaly, že účastníci jsou rodiče nezl. [jméno FO], nar. 11.5.2014, nezl. [jméno FO], nar. 9.7.2017 a [jméno FO], nar. 19.6.2021. Návrhem na rozvod manželství bylo prokázáno, že dne 27.4.2022 žalobce sepsal žalobu, kterou se domáhá rozvodu manželství účastníků.

7. Z notářského zápisu ze dne 13.12.2018 bylo zjištěno, že účastníci dohodou zúžili společné jmění manželů tak, že žalovaný se stane výlučný vlastníkem pozemku p.č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], LV [číslo], pozemku p.č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], pozemku p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], LV [Anonymizováno], pozemku p.č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], LV [Anonymizováno], pozemku p.č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] u Uh. [adresa], LV [Anonymizováno]. Do budoucna nabude každý z manželů to, na jehož jméno bude znít kupní smlouva. Výnos či zisk z tohoto výlučného majetku bude ve výlučném vlastnictví toho, kdo majetek vlastní.

8. Z protokolu o jednání před zdejším soudem ve věci [spisová značka] ze dne 8.11.2022 bylo zjištěno, že žalovaný bydlí v rodinném domě o velikosti 4+1, který je v jeho vlastnictví. Náklady hradí cca 9 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že kromě dluhu panu [jméno FO] ve výši 9 500 000 Kč (původně ve výši 10 000 000 Kč, splaceno 500 000 Kč), nemá jiné dluhy. Dluh nyní nesplácí ani nehradí úroky. Platí sobě i dětem životní pojištění ve výši 1 800 Kč měsíčně. Na bankovních účtech má žalovaný zůstatky ve výši asi 80 000 Kč, 25 000 eur, 15 000 Kč a 20 000 Kč. V minulosti dával žalovaný žalobkyni na chod domácnosti 8 000 Kč. Od roku 2020 pracuje jako administrativní pracovník. Společnost, kterou vlastní, má asi 20 zaměstnanců. Zisk za rok 2021 byl asi 400 000 Kč, zůstal nerozdělený. V minulosti jako OSVČ vydělal cca 1,5 mil. korun ročně čistého.

9. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 13.12.2022 č.j. [spisová značka] soud zjistil, že nezl. děti účastníků byly svěřeny rodičům do střídavé péče. Žalobkyni bylo uloženo hradit výživné na nezl. [jméno FO] ve výši 630 Kč, nezl. [jméno FO] 560 Kč, nez. [jméno FO] 500 Kč, žalovanému bylo uloženo hradit výživné na nezl. [adresa] 600 Kč a od 1.12.2022 7 200 Kč, nezl. [jméno FO] 7 600 Kč a od 1.1.2022 6 300 Kč a nezl. [jméno FO] 6 800 Kč a od 1.12.2022 5 600 Kč. Z odůvodnění je patrno, že soud vycházel z toho, že příjmové a majetkové poměry účastníků nejsou shodné. Příjem žalobkyně byla zjištěn ve výši 8 500 Kč měsíčně (rodičovský příspěvek) a nájemného z bytu ve výlučném vlastnictví ve výši 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný je zaměstnán na zkrácený úvazek a dále je osobou podnikající, hlavní příjem mu však plyne z nájmů jeho nemovitostí. Pro účely stanovení výživného soud zjistil pravidelný měsíční příjem ve výši cca 10 000 Kč (ze zaměstnání) a nájmem v celkové výši 76 735 Kč (před zdaněním). Žalovaný si uplatňuje náklady při danění nájmu paušálně (30 %), tedy tak, že neprokazuje výdaje skutečné. Jednoduchým výpočtem by pak dle soudu měsíční daň z částky 76 735 Kč činila cca 8 000 Kč. Opatrovnický soud proto ohledně čistého příjmu otce z nájmu vycházel z částky cca 68 000 Kč měsíčně, když od celkového nájmu 76 735 Kč odečetl částku daně a k nákladům nepřihlížel, když žalovaný v opatrovnickém řízení žádné reálné výdaje v souvislosti s nájmy neuváděl, tím spíše ani neprokázal. K majetkové úrovni žalovaného pak opatrovnický soud konstatoval, že je vysoce nadstandardní, když mimo šesti nemovitostí, které pronajímá, je dále vlastníkem rodinného domu, kde žije, a tří bytů na [adresa], přičemž jeden z nich využívá pro potřeby rodiny a zbývající má možnost rovněž využít za účelem dosažení dalšího příjmu. Tento rozsudek nenabyl dosud právní moci.

10. K poměrům žalobkyně bylo zjištěno, že ta nyní čerpá rodičovskou dovolenou a je tedy příjemce dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku v měsíční výši 8 500 Kč od 1.1.2022 (z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory). Z její výpovědi bylo prokázáno, že za dob společného soužití s žalovaným hospodařili odděleně, jeho příjmy jí nebyly známy. Na živobytí měla částku 8 500 Kč rodičovského příspěvku a částku 8 000 Kč z nájmu. Vedle toho jí byla vyplacena další částka 8 000 Kč z nájmu jiného bytu. Má pronajatý byt 3+1 za částku 14 585 Kč (vč. záloh na služby), jak je prokázáno smlouvou o podnájmu ze dne 1.4.2022. Žalobkyně vlastní byt 1+kk ve [adresa], který pronajímá za 8 000 Kč měsíčně, což bylo prokázáno smlouvou o nájmu. Výpovědí nájmu bylo zjištěno, že k 31.7.2020 bude tato smlouva ukončena. Žalobkyně si hradí pojistku ve výši 689 Kč měsíčně ([název] pojistka ze dne 16.9.2021). Dále hradí pojistné 445 Kč měsíčně (pojistná smlouva [název]). Žalobkyně dne 22.9.2022 uzavřela smlouvu o úvěru, jak bylo samotnou smlouvou potvrzeno, kdy si od společnosti [právnická osoba]. zapůjčila částku 100 000 Kč, kterou se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 1516,89 Kč. Kromě toho si od [jméno FO] zapůjčila částku 15 000 Kč, od [jméno FO] částku 8 000 Kč, od [tituly před jménem] [jméno FO] zapůjčila částku 16 305 Kč, což bylo prokázáno čestnými prohlášeními těchto osob. Z výpisu z účtu vyplývá, že v březnu 2022 přijala částku 13 665 Kč od paní [jméno FO]. Zůstatek na účtu činil 52 131 Kč. Dle vyjádření otce v opatrovnickém řízení částka od paní [jméno FO] byla platbou výživného na nezl. děti (podání ze dne 9.5.2022). Z výpisu z jejího účtu bylo zjištěno, že za říjen 2022 je jeho zůstatek 27 941,71 Kč. Mimoto hospodaří s částkou výživného nezl. dětí, které otec hradí. Zprávou o vyšetření žalobkyně bylo prokázáno, že ji byla zjištěna Crohnova nemoc, účtenkami z lékárny bylo prokázáno, že doplácí léky spojené s touto nemocí. Od 6.3.2023 žalobkyně uzavřela dohodu o pracovní činnosti se společností [právnická osoba]., kterou se zavázala pro uvedenou společnost vykonávat práci v rozsahu max. 20 hodin týdně za 150 Kč/hod. Z její výpovědi bylo prokázáno, že si vydělá měsíčně částku přibližně 4 000 Kč. Přivydělává si dále částkou asi 2 000 Kč měsíčně za úklid.

11. K poměrům žalovaného bylo prokázáno jeho výpovědí, že v minulosti vydělával částku kolem 1-1,5 mil. ročně čistého. Na potřeby rodiny posílal žalobkyni částku 18 000 Kč měsíčně do října 2021. Hradil náklady na bydlení, dovolené. Pracovní smlouvou ze dne 8.1.2020 bylo prokázáno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. jako pracovník back office s týdenní pracovní dobou 20 hod. Mzdový výměr prokazoval, že žalovaný má sjednanou mzdu ve výši 8 900 Kč měsíčně hrubého. Z jeho výpovědi vyplynulo, že i poté, co začal pracovat na poloviční úvazek, nedošlo ke změně jejich poměrů. Z živnostenského rejstříku plyne, že má živnostenské oprávnění s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor zprostředkování obchodu a služeb a poradenské a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. Od 1.1.2020 do 31.12.2022 bylo provozování živnosti přerušeno (vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku ze dne 23.12.2019 a 13.10.2020). Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný je jediným společníkem společnosti [právnická osoba]. Společnost měla na účtu k 31.12.2021 stav 694 386,61 Kč. Výpovědí otce bylo zjištěno, že společnost dosáhla zisku 400 000 Kč, který byl nerozdělený. Z daňového přiznání žalovaného soud zjistil, že za rok 2022 uvedl, příjem ve výši 83 014 Kč ze závislé činnosti a 762 000 Kč z příjem z nájmu. Výdaje uplatňuje procentem z příjmů 30 %. Základ daně činí 615 230 Kč. Z listiny zabývající se možným výnosem z nemovitostí žalovaného zpracovaným realitní kanceláří bylo zjištěno, že [instituce] je možné pronajímat za částku cca 30 000 Kč, RD [adresa] je možné pronajmout za cca 12 000 Kč, byt [adresa] je možné pronajmout za částku 8 000 Kč, byt [adresa] v [adresa] za částku 10 000 Kč měsíčně, byt [adresa] lze pronajmout za částku 8 500 Kč měsíčně. Z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastní byt 1+kk ve [adresa] (pronajímán dle smlouvy o nájmu ze dne 7.4.2022 za částku nájemného 8 000 Kč), byt 3+1 ve [adresa] (pronajímán dle smlouvy o nájmu ze dne 14.8.2013 za částku nájemného 12 665 Kč), byt 2+1 v [Anonymizováno] [adresa] (pronajímán dle smlouvy o nájmu ze dne 1.7.2019 za částku nájemného 10 600 Kč), 3 byty v [adresa] (pronajímáno dle smluv o nájmu ze dne1.4.2022 za částku nájemného 7 750 Kč, 6 750 Kč, 5 750 Kč), RD v [adresa] (pronajímán dle smlouvy o nájmu ze dne 19.4.2022 za částku nájemného 14 000 Kč), pozemek v [adresa] a 3 byty na [adresa]. Dále je vlastník práv a povinností v bytovém družstvu [právnická osoba], s čímž je spojeno právo nájmu k bytu 2+1 v [adresa] (tento byt dle smlouvy o podnájmu žalobce pronajímá za částku nájemného 6 000 Kč). Žalobce je vlastník vozidla [název], což plyne z technického průkazu. Smlouvou o zápůjčce je zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] zapůjčil žalovanému 10 000 000 Kč s úrokem 5 % ročně, a to se splatností do 31.12.2024. Po dobu trvání pracovního poměru žalovaného u společnosti [právnická osoba] není žalovaný povinen platit sjednaný úrok. Výpisem z účtu pojištění bylo zjištěno, že žalovaný má ke dni 31.12.2021 na pojistném účtu k životnímu pojištění zůstatek 40 850,26 Kč. Fakturou ze dne 20.3.2022 bylo prokázáno, že žalovanému byla účtována částka 198 900 Kč za opravu střechy, investoval do nemovitosti v [adresa] částku 26 826 Kč, hradí pojištění 16 091 Kč, hradí další drobné náklady za 30 963 Kč, což žalovaný doložil doklady a fakturami. Dále žalovaný doložil doklady o investicích do nemovitostí ve výši 37 329 Kč, které za rok 2023 hradil. Jednalo se o platbu 9 500 Kč za instalaci fotovoltaiky, 8 330 Kč za podlahu, 4 137 Kč za baterii, 2 299 Kč za nákup v [právnická osoba], vymaloval byt ve [adresa] za částku 10 000 Kč a koupil termostat za částku 3 063 Kč. Dne 30.4.2022 žalovaný zakoupil [název] a „šikovnou sezonku Premium za částku 446 EUR, načež dokoupil za částku 178 EUR „doplatok k Aquasezonke“. Jeho výpovědi bylo dále prokázáno, že mu v minulosti finančně vypomáhal otce, který mu zasílal peníze na investice. Žalovaný uvedl při svém výslechu, že „nemá ani na obědy, do práce si nosí svačiny“. Měsíční výdaje odhaduje na 10-15 tisíc měsíčně. Při odchodu žalobkyně ze společné domácnosti se mu ztratila částka asi 0,5 milionu, kterou měl v hotovosti doma. Chystá se investovat do koupi solárních panelů. Z výpovědi otce žalovaného bylo prokázáno, že v minulosti žalovanému předal postupně částku přibližně 10 000 000 Kč. na nákup nemovitostí, a to buď hotově či převodem z účtu. Jak však peníze žalovaný použil, to nevěděl. Poté, co zjistil, že se účastníci budou rozvádět, již žalovanému ničeho nepřispěl. S otcem žalovaný komunikuje omezeně. Naposledy mu dal peníze ještě v roce 2022, předal mu asi částku 1,1 mil. Kč v hotovosti, převodem tak 150–200 tisíc Kč. Jeden z bytů na [adresa] je určen na rodinnou rekreaci.

12. Sdělením [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný vede u této společnosti jeden běžný účet, má dva účty spořící a jeden účet terminovaný vklad. U [právnická osoba]. vede dva běžné účty a jeden investiční účet pro peníze i cenné papíry. Z výpisů z účtů žalovaného bylo zjištěno, za období od 1.1.2020 do 29.8.2022 docházelo opakovaně na účtu k většímu počtu transakcí v řádu desetitisíců až statisíců korun (občasně i přesahující 1-2 miliony korun). Za listopad 2019 až listopad 2022 dle výpisu z účtu činily kreditní položky na účtu žalovaného 2 419 672 Kč. Žalovaný při svém účastnickém výslechu nebyl platby schopen identifikovat. Na jeho osobním bankovním účtu byl ke dni 31.12.2021 zůstatek 128 130,88 Kč. Výpisem z účtu bylo dále prokázáno, že žalovaný uhradil částku 108 186,50 EUR společnosti [právnická osoba]., na smlouvu 042020 z 23.3.2020. V daném období byly evidovány příchozí platby ve výši 20 004,94 EUR, platba 25 128,13 EUR společnosti [právnická osoba], 4 900 EUR společnosti [právnická osoba]. Dne 12.5.2020 přijal od [jméno FO] částku 2 500 000 Kč. Dne 31.12.2020 přijal od pana [jméno FO] částku 253 170 Kč, označenou jako „[jméno FO] platba dle smlouvy“. I na účtu vedeném [právnická osoba]. byly evidovány převody či vklady hotovosti a výběry hotovosti v řádku desítek tisíc EUR, a to naposledy 8.8.2022, kdy bylo na účet převedeno 4 500 [právnická osoba] účtuje také patrno, že žalovaný zaplatil dne 30.10.2022 poplatek 2 000 Kč na účet ČNB za registraci tzv. vázaného zástupce.

13. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 2.3.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila protiprávní jednání, kterého se měl dopustit žalovaný. Ze zprávy o ošetření bylo zjištěno, že ten samý den byla žalobkyně ošetřena v nemocnici pro rozseknutou sliznici rtu. Usnesením ze dne 17.10.2022 bylo prokázáno, že proti žalovanému jako obviněnému bylo zahájeno řízení pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit na žalobkyni.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro výsledek řízení.

15. Soud z důvodu dostatečně zjištěného skutkového stavu a neopodstatněnosti neprovedl další navržené důkazy. Životní úroveň obou účastníků byla dostatečně zjištěna, a to zejména potvrzením zaměstnavatele, daňovými přiznáními, výpisy z jeho účtu, výpisy z katastru nemovitostí, nebylo proto třeba provádět další dokazování v tomto směru.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Účastníci uzavřeli manželství dne 14.9.2013. Z jejich vztahu se narodily tři děti, a to nezl. [jméno FO], nar. 11.5.2014, nezl. [jméno FO], nar. 9.7.2017 a [jméno FO], nar. 19.6.2021. Za trvání manželství dne 13.12.201 účastníci dohodou zúžili společné jmění manželů tak, že žalovaný se stal výlučný vlastníkem pozemku p.č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], LV [číslo], pozemku p.č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], pozemku p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], LV [Anonymizováno], pozemku p.č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], LV [Anonymizováno], pozemku p.č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] u Uh. [adresa], LV [Anonymizováno]. Dále se dohodli, že do budoucna nabude každý z manželů to, na jehož jméno bude znít kupní smlouva. Výnos či zisk z tohoto výlučného majetku bude ve výlučném vlastnictví toho, kdo majetek vlastní. S ohledem na podaný návrh na rozvod manželství bylo zahájeno i opatrovnické řízení pro úpravu poměrů k nezl. dětem, které je vedeno zdejším soudem pod sp. zn. [jméno FO]. V tomto řízení bylo rozhodnuto, že nezl. děti účastníků byly svěřeny rodičům do střídavé péče. Žalobkyni bylo uloženo hradit výživné na nezl. [jméno FO] ve výši 630 Kč, nezl. [jméno FO] 560 Kč, nez. [jméno FO] 500 Kč, žalovanému bylo uloženo hradit výživné na nezl. [adresa] 600 Kč a od 1.12.2022 7 200 Kč, nezl. [jméno FO] 7 600 Kč a od 1.1.2022 6 300 Kč a nezl. [jméno FO] 6 800 Kč a od 1.12.2022 5 600 Kč. Soud své rozhodnutí opřel o to, že příjmové a majetkové poměry účastníků nejsou shodné.

18. Žalobkyně je příjemce dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku v měsíční výši 8 500 Kč od 1.1.2022. Má pronajatý byt 3+1 za částku 14 585 Kč (vč. záloh na služby), kde žije společně s nezl. dětmi, které byly svěřeny do střídavé péče rodičů, na jejich potřeby má být žalovaným vypláceno výživné stanovené soudem ve výši 19 100 Kč. Žalobkyně vlastní byt 1+kk ve [adresa], který pronajímá za 8 000 Kč měsíc. Kromě výše uvedeného příjmu má občasný přivýdělek z brigád v prodejně [právnická osoba], které dosahují 100 Kč/hod. K úhradě svých potřeb si půjčuje, např. u společnosti [právnická osoba]. zapůjčila částku 100 000 Kč, kterou se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 516,89 Kč, či od svých příbuzných. Žalobkyně si hradí pojistku ve výši 689 Kč měsíčně ([název] pojistka ze dne 16.9.2021). Dále hradí pojistné 445 Kč měsíčně (pojistná smlouva [název]). Byla ji zjištěna Crohnova nemoc, má tak zvýšené náklady na stravu a léky spojené s touto nemocí. Od 6.3.2023 žalobkyně uzavřela dohodu o pracovní činnosti se společností [právnická osoba]., kterou se zavázala pro uvedenou společnost vykonávat práci v rozsahu max. 20 hodin týdně za 150 Kč/hod. Vydělá si měsíčně částku přibližně 4 000 Kč. Nadto si přivydělává si částkou asi 2 000 Kč za úklid. Shrnuto, žalobkyně má příjem ve výši 22 500 Kč (8 500 Kč z rodičovského příspěvku, 8 000 Kč z nájmu, 6 000 Kč z přivýdělku).

19. Žalovaný bydlí v rodinném domě o velikosti 4+1, který je v jeho vlastnictví spolu se společnými nezl. dětmi, na které bylo žalobkyni uloženo hradit výživné 1 690 Kč. Náklady na bydlení hradí cca 9 000 Kč měsíčně. Pracuje jako administrativní pracovník na poloviční úvazek, vydělá si měsíčně částku 8 900 Kč hrubého (za rok 2022 dosáhl ze závislé činnosti příjem ve výši 83 014 Kč). Dříve pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná a vydělal si ročně asi 1 000 000 Kč až 1 500 000 Kč. Vlastní několik nemovitostí, a to byt 1+kk ve [adresa], který pronajímá za částku nájemného 8 000 Kč, byt 3+1 ve [adresa], který pronajímá za částku nájemného 12 665 Kč, byt 2+1 v [adresa], který pronajímá za částku nájemného 10 600 Kč, 3 byty v [adresa], které pronajímá za částku nájemného 7 750 Kč, 6 750 Kč, 5 750 Kč), rodinný dům v [adresa], který pronajímá za částku nájemného 14 000 Kč), pozemek v [adresa] a 3 byty na [adresa]. Dále je vlastník práv a povinností v bytovém družstvu [právnická osoba], s čímž je spojeno právo nájmu k bytu 2+1 v [adresa], když tento byt pronajímá za částku nájemného 6 000 Kč. Žalobce vlastní vozidlo [název]. Je vlastníkem a jediným jednatelem společnosti [právnická osoba]., která má asi 20 zaměstnanců, společnost za rok 2021 dosáhla zisku 400 000 Kč, který zůstal nerozdělený. Na účtu společnosti bylo koncem roku 2021 694 386,61 Kč. Má živnostenské oprávnění s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor zprostředkování obchodu a služeb a poradenské a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. Od 1.1.2020 do 31.12.2022 bylo provozování živnosti přerušeno. S [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel smlouvu, kterou si zapůjčil částku 10 000 000 Kč s úrokem 5 % ročně, a to do 31.12.2024. Po dobu trvání pracovního poměru žalovaného u společnosti [právnická osoba]. není žalovaný povinen platit sjednaný úrok. Na bankovních účtech má žalovaný zůstatky ve výši asi 80 000 Kč, 25 000 eur, 15 000 Kč a 20 000 Kč. Jeho otec mu postupně až do roku 2022 poslal kolem 10 000 000 Kč, v roce 2022 se jednalo o částku 1,1 mil. Kč v hotovosti a 150-200 tisíc Kč na účet. Na účtu žalovaného k většímu počtu transakcí v řádu desetitisíců až statisíců korun (občasně i přesahující 1-2 miliony korun). Žalovaný má jeden z bytů na [adresa], který vlastní, určen k rodinné rekreaci.

20. Pokud jde o celkové poměry žalovaného, jeho příjmy jsou tvořeny zejména jeho výdělkem ze zaměstnání, které prokázal ve výši 6 900 Kč (83 000/12) měsíčně, dále jsou tvořeny zejména příjmy z nájmu, které dosahují před zdaněním 71 515 Kč, po zdanění 64 006 Kč (8 000 Kč, 12 665 Kč, 10 600 Kč, 7 750 Kč, 6 750 Kč, 5 750 Kč, 14 000 Kč, 6 000 Kč, když náklady uplatňuje ve výši 30 %, daň tedy z této částky dosahuje 7 509 Kč). Nadto je vlastníkem společnosti, která vykazovala v roce 2022 zisk 400 000 Kč ročně, jenž nebyl přerozdělen a jen na účtu společnosti se k 31.12.2021 nacházel částka bezmála 700 000 Kč. Jako majetkový prospěch je možné považovat i skutečnost, že za dobu zaměstnání v pracovním poměru žalovaný nemusí hradit splátky ani úroky ze zápůjčky, která aktuálně dosahuje 9 500 000 Kč. Je veřejně známo, že v době rozhodování soudu jsou úroky za zápůjček a úvěrů minimálně ve výši 5 % z jistiny ročně – nadto takové úroková sazba byla sjednána i v samotné smlouvě o zápůjčce mezi žalovaným a panem [jméno FO]. Žalovaný tak má vedle samotného příjmu ze závislé činnosti ještě prospěch z „odpuštění úroků ze zápůjčky“ ve výši 475 000 kč ročně, tedy necelých 40 000 Kč měsíčně. V roce 2022 navíc darem dostal od svého otce minimálně částku 1,25 mil. Kč. Jednu ze svých nemovitostí užívá i k rodinné rekreaci. Na svých soukromých bankovních účtech má finanční prostředky v hodnotě v přepočtu přes 0,5 mil. Kč. Disponuje tedy majetkem poměrně vysoké hodnoty. Pokud jde o jeho výdaje, má výdaje spojené s vlastním bydlením (cca 9 000 Kč měsíčně) a zejména s vlastnictvím nemovitých věcí, které žalovaný dokládal pokladními účty. Jen v roce 2023 uvedl výdaje ve výši přibližně 37 000 Kč, za rok 2022 je uvedl minimálně ve výši 272 000 (198 900 Kč + 26 826 Kč + 16 091 Kč + 30 963 Kč), což odpovídá nákladu přibližně 22,5 tisíce měsíčně. Opravu střechy hradil částkou 100 000 Kč z daru od otce.

21. Oba účastníci se starají o společné nezletilé děti, jinou další vyživovací povinnost nemají. Děti byly svěřeny do střídavé péče obou rodičů. Matka na jejich výživu hradí celkem částku 1 690 Kč měsíčně, otec 19 100 Kč.

22. Soud výše uvedený závěr o skutkovém stavu podřadil pod následující právní ustanovení:

23. Dle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

24. Dle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

25. Dle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

26. Dle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

27. Podle § 691 odst. 1 o.z. nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.

28. Podle § 691 odst. 1 o.z. žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Důvod opuštění rodinné domácnosti, popřípadě důvod odmítání návratu, posoudí soud podle zásad slušnosti a dobrých mravů.

29. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

30. Podle § 922 odst. 1 část věty před středníkem, výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.

31. Po podřazení pod uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě na úhradu výživného manželky je třeba vyhovět v plném rozsahu.

32. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou manželé. Dle § 697 o.z. tak mají vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

33. K zákonnému požadavku zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně bylo již např. rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 31. října 2016 sp. zn. I. ÚS 2822/16 dovozeno, že „požadavek stejného životního standardu obou manželů je nutno pohlížet s určitými korekcemi, když životní úroveň nelze posuzovat toliko ve vztahu k dosahovaným příjmům, ale je třeba vzít v úvahu všechny majetkové a osobní poměry. Institut výživného mezi manžely pak plní určitou "dorovnávací" funkci v případě, že by životní standard jednoho z manželů byl zřetelně odlišný. Nelze přitom klást rovnítko mezi životní úrovní manželů a množstvím peněžních prostředků, které mohou manželé spotřebovat. Je třeba zohlednit jejich hmotnou a kulturní úroveň z hlediska jejich osobních, kulturních a pracovních potřeb a možností jejich uspokojování.“ 34. V řízení bylo prokázáno, že je to žalobkyně, která má nižší životní úroveň oproti žalovanému. Žalobkyně má v současné době pravidelný měsíční příjem ve výši přibližně 22 500 Kč, a to včetně přivýdělku. Žalovaný byť oficiálně dosahuje pravidelného měsíčního příjmu ze zaměstnání ve skoro shodné výši jako žalovaná (ta si přivydělá částkou 6 000 Kč měsíčně, žalovaný částkou 6 900 Kč měsíčně), má oproti ní svou životní úroveň výrazně vyšší v tom směru, že je schopen dosáhnout i dalších příjmů či benefitů nejen z nemovitého majetku, který vlastní, ale i tím, že je mu jeho zaměstnavatelem odpuštěna povinnost hradit sjednané úroky (v tomto směru se vyjádřil i žalovaný při svém výslechu, tedy že když neměl na vrácení půjčky, dohodl se s panem [jméno FO], že pro něj bude pracovat). Z toho se dá vyvodit závěr, že relativně nízký měsíční příjem je kompenzován touto majetkovou výhodou a je nutné při stanovení celkových majetkových poměrů žalovaného přihlídnout i k této skutečnosti. Současně z výpisu z účtu žalovaného plyne, že stále hradí poplatek za registraci vázaného zástupce České národní bance, tudíž žalovaný stále udržuje možnost pracovat v této oblasti a je pouze jeho rozhodnutí, že této možnosti nevyužívá. Nadto bylo z jeho výpisu patrno, že mu zaměstnavatel poslal dne 31.12.2020 částku 253 170 Kč dle „smlouvy“, načež se nemůže jednat ani o část zápůjčky (která byla zapůjčena v hotovosti mnohem dříve), ale ani platbu dle pracovní smlouvy ze dne 8.1.2020, když tak vysokých výdělků žalovaný dle svých tvrzení nedosahuje.

35. Při posouzení hmotné úrovně žalovaného muselo být zohledněno i to, že žalovaný vlastní navíc obchodní společnost, která za poslední rok dosáhla zisku kolem 400 000 Kč, avšak žalovaný jakožto jediný společník k vyplacení zisku nepřistoupil. Je tedy patrno, že jeho hmotná úroveň mu umožňuje kumulovat zisk v řádu statisíců a nespotřebovat jej (což je naprosto v zásadním rozporu s jeho tvrzením, že „nemá na obědy“).

36. Pokud jde o výdaje účastníků, je nutné zohlednit skutečnost, že žalobkyně oproti žalovanému má vyšší výdaje na bydlení, když je nucena hradit nejen spotřebované energie a služby, ale i nájemné, neboť to byla ona, kdo opustil společnou domácnost (s ohledem na zájem nezl. dětí nelze ani po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby k bydlení užívala svůj byt). Oba dva účastníci hradí pojistky přibližně ve stejné výši. Děti mají pouze společné, ani jeden nemá další vyživovací povinnost, ani jeden nežije s další osobou ve společné domácnosti. Zdravotní stav žalobkyně však předpokládá zvýšené výdaje na stravu a léčbu.

37. Žalovaný prokázal, že s vlastnictvím jeho nemovitostí má spojené určité výdaje, a které za rok 2022 dosáhly částky přibližně 272 000 Kč. Ty však (jak sám uvedl) byly hrazeny částečně z peněz od jeho otce (ve výši 100 000 Kč na opravu střechy), nikoliv z jeho příjmů z pronájmu. Z jeho slov navíc plyne, že důvodem pro opravu střechy byl zejména fakt plánované instalace solárních panelů, nikoliv nutné investice např. z důvodu havarijního stavu střechy. Z toho tedy je možné dovodit, že minimálně část takto tvrzených nákladů byla vynaložena nikoliv pouze k udržení stávající životní úrovně, ale směřovala primárně ke zvýšené hodnoty jeho majetku (a tím i zvýšení jeho celkové životní úrovně). Ve svém účastnickém výslechu žalovaný dále uvedl, že do budoucna zvažuje další investice do zlepšení stavu svých nemovitostí (zmíněná instalace solárních panelů), přičemž je mu známo, že jeho otec již není připraven mu tyto investice financovat. I z toho tedy nepřímo plyne, že je jeho hmotná úroveň taková, že si může sám ze svých zdrojů dovolit investovat do navyšování hodnoty svého majetku i bez další finanční pomoci otce.

38. Nad rámec soud dodává, že nesouhlasil s názorem žalovaného, že je nutné od jeho příjmů z pronájmu odečíst výdaje ve výši 30 %, jak je uplatňuje v daňovém řízení. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3094/16 ze dne 8. 8. 2017 „je v zájmu řádného zjištění skutkového stavu nutno vést dokazování takovým způsobem, aby byl prokázán skutečný příjem povinného, z něhož lze spravedlivě požadovat placení výživného, nikoliv jen příjem vykázaný podle daňových a účetních předpisů. Nikoliv každý výdaj rodiče, který zákon o dani z příjmu uznává jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů, je pro rodiče z hlediska jeho podnikání nezbytný do té míry, že by po něm nebylo možno důvodně požadovat, aby z něj přednostně splnil svou vyživovací povinnost.“ Soud proto poučil žalovaného o povinnosti dotvrdit jeho skutečné výdaje, což žalovaný učinil.

39. Pokud mají mít oba manželé shodnou životní úroveň, je třeba, aby žalobkyně měla stejné možnosti jako má žalovaný. Při určení výživného je třeba vždy přihlédnout k odůvodněným potřebám oprávněného manžela, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného manžela. Je nezbytné zjišťovat nejen osobní, rodinné a majetkové poměry každého z manželů, ale i konkrétní míru potřeb danou povahou práce, způsobem života, zdravotním stavem každého z manželů, a jiné závažné okolnosti.

40. Soud tedy při hodnocení případné vyživovací povinnosti žalovaného vyšel z § 697 o. z. a nehodnotil pouze příjmy a výdaje obou účastníků, ale zejména jejich hmotnou a kulturní úroveň. Soud je toho názoru, že hmotná úroveň žalovaného je výrazně vyšší než hmotná úroveň žalobkyně. Žalovaný oproti žalobkyni disponuje nemovitým majetkem značné hodnoty. Bydlí v rodinném domě, který má ve svém výlučném vlastnictví, zatímco žalobkyně žije v nájemním bytě. Ve vztahu k vyživovací povinnosti mezi manžely není hodnoceno toliko prosté vlastnictví nemovitostí, ale právě hodnota tohoto vlastnictví. Pokud žalovaný argumentuje vysokými výdaji v podobě nutnosti dalších investic do jeho majetku, nutno dodat, že tyto výdaje na sebe vezme z důvodu zvýšení své budoucí životní úrovně a zcela dobrovolně. K takovýmto výdajům nelze ve vztahu k vyživovací povinnosti nijak přihlédnout.

41. Výše uvedené skutečnosti, při zhodnocení reálné možnosti každého z účastníků uspokojovat své hmotné a kulturní potřeby při současném zohlednění charakteru nákladů vynakládaných účastníky, vedou soud k závěru, že je zcela oprávněný požadavek žalobkyně na částku výživného 45 000 Kč měsíčně, a to ode dne zahájení tohoto řízení, tedy od 8.4.2022 do budoucna. Lze podotknout, že ani okolnost, že účastníci nevedou již rodinnou domácnost, nezbavuje žalovaného povinnosti vzájemně si pomáhat a podporovat se (§ 691 odst. 1 o. z.).

42. Dlužné výživné za období od 8. 4. 2022 do 30. 6. 2023 bylo soudem vypočteno v částce 664 500 Kč. Jedná se o součet částky náležející za měsíc duben 2022 ve výši 34 500 Kč (23 dnů x 1 500 Kč a částku 14 x 45 000 Kč (květen 2022 až červen 2023 včetně).

43. Žalovaný již uhradil částku 115 000 Kč na výživné manželky, je třeba tuto částku odečíst od dlužného výživného za období od 8.4.2022 do 30.6.2023 tak, jak byla vypočtena v předcházejícím bodu. Částka již uhrazeného výživného byla mezi účastníky nesporná.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 360,80 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %).

45. Absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (např. započtením). Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění (podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, ze dne 19. 2. 2015). Soud rovněž zvažoval možnost aplikace § 150 o. s. ř. Nelze ani odhlédnout od toho, že základní zásada, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci. Soud má za to, že v projednávané věci neexistují žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možno žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznat (odepřít).

46. Tarifní hodnota sporu je tak určena dle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, a to ve výši 3 600 000 Kč (tj. 60 000 x 12 měsíců x 5 let), adekvátní sazba odměny pak činí 22 700 Kč.

47. Náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 46 000 Kč (45 000 Kč a 1 000 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 600 000 Kč sestávající z částky 22 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 28. 1. 2022, z částky 22 700 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 24. 2. 2022, z částky 22 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 4. 2022, z částky 22 700 Kč za vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření dle § 11 odst. 1 písm. j) a. t. ze dne 17. 5. 2022, z částky 11 350 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 30. 5. 2022, z částky 22 700 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 28. 7. 2022, z částky 22 700 Kč za jednání s protistranou dle § 11 odst. 1 písm. i) a. t. ze dne 1. 8. 2022, z částky 22 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 8. 2022, z částky 22 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 10. 2022, z částky 11 350 Kč za návrh na předběžné opatření po zahájení řízení dle § 11 odst. 2 písm. a) a. t. ze dne 1. 11. 2022, z částky 11 350 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 10. 11. 2022, z částky 22 700 Kč za účast při úkonu (studium spisu) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 5. 2022, z částky 22 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 4. 2023 a z částky 22 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 5. 2023 včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 208,36 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 10. 2022 náhrada 1 701,18 Kč za 158 ujetých km v částce 1 101,18 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 4. 2023 náhrada 1 753,59 Kč za 158 ujetých km v částce 1 153,59 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 5. 2023 náhrada 1 753,59 Kč za 158 ujetých km v částce 1 153,59 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 293 158,36 Kč ve výši 61 563,26 Kč.

48. Pro účely náhrady nákladů řízení zcela úspěšného účastníka civilního řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proto soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za opakující se porady se svým právním zástupcem. Na skutkovém stavu se v době mezi poradami ničeho nezměnilo, nebylo tedy potřeba konat porady několikrát za sebou, když mohla být konána porada pouze jedna (např. porada 24.2.2022, 11.3.2022 a 31.3.2022 či 27.4.2022 a 17.5.2022, 21.6.2022, 29.6.2022 a 28.7.2022). Nelze uměle zvyšovat počet úkonů za situace, kdy může být konána porada delší (i mnohahodinová). Pokud žalobkyně podávala procesní návrhy či vyjádření, již součástí odměny za tato vyjádření je určitá porada se svým právním zástupcem či domluva na obsahu podání, nelze tudíž takový úkon účtovat dvakrát (např. porada dne 31. 10.2022 a návrh na vydání předběžného opatření dne 1.11.2022).

49. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o místě k plnění nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř., o místě k zaplacení soudních poplatků pak dle § 3 a § 8 zákona č. 549/1991 Sb.

50. O povinnosti zaplatit soudní poplatek žalovaným bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., když výše poplatku byla určena dle položky 7 Sazebníku soudních poplatků.

51. O povinnosti zaplatit soudní poplatek žalobkyní bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., když výše poplatku byla určena v souladu s položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

Poučení