58 Co 226/2023 - 622

Rubrum

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o výživné manželky a o příspěvek na náklady rodinné domácnosti o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 6. 2023, č. j. 4 C 64/2022-469, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 11. 8. 2023, č. j. 4 C 64/2022-481 (dále jen „rozsudek soudu I. stupně“), takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I a II a ve výroku III v části, týkající se nákladů řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti, mění takto: Žalovaný byl povinen platit žalobkyni v období od 8. 4. 2022 do 11. 4. 2024 výživné manželky ve výši 45.000 Kč měsíčně vždy do desátého dne daného měsíce. Žalovanému dluh na výživném manželky za období od 8. 4. 2022 do 11. 4. 2024 nevznikl. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady řízení za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti ve výši 72.300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV. a V. potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti ve výši 4.320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení za řízení o výživné manželky, a to za řízení v obou stupních, ve výši 220.128.70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud prvého stupně uložil žalovanému povinnost přispívat žalobkyni na výživné mezi manželi částkou ve výši 45 000 Kč měsíčně za období od 8. 4. 2022 do budoucna, a to vždy do každého desátého dne měsíce předem (výrok I.), rozhodl, že dlužné výživné za období od 8. 4. 2022 do 30. 6. 2023 v částce 549 500 Kč, jakož i výživné, které vznikne do doby, než toto rozhodnutí nabude právní moci, je žalovaný povinen zaplatit spolu s prvním běžným výživným (výrok II.), že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 360,80 Kč do tří dnů od právní moci předmětného rozsudku k rukám „právní zástupkyně“ žalobkyně (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek v částce 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soudní poplatek v částce 45 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala po žalovaném výživného manželky ve výši 45 000 Kč měsíčně a příspěvku na náklady rodinné domácnosti ve výši 15 000 Kč měsíčně. Uvedla, že účastníci jsou od 14. 9. 2013 manželé a od 1. 4. 2022 nežijí ve společné domácnosti, ze které se společně se třemi společnými dětmi odstěhovala. Žalovaný jí měsíčně dobrovolně ničeho nepřispívá. Životní úroveň žalovaného je vyšší než její, jeho příjem odhaduje na částku 200 000 Kč měsíčně; ona je na rodičovské dovolené a další příjmy má jen z brigád.

3. Následně žalobkyně vzala návrh na zahájení řízení týkající se příspěvku na náklady rodinné domácnosti ve výši 15 000 Kč měsíčně zpět a řízení ohledně tohoto nároku bylo soudem samostatným usnesením zastaveno.

4. Ohledně skutkového stavu soud prvého stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], z jejich vztahu se narodily tři děti, a to [jméno FO]. Za trvání manželství dne [datum] účastníci dohodou zúžili společné jmění manželů tak, že žalovaný se stal výlučným vlastníkem pozemku [p. č.] jehož součástí je [p. č.], pozemku [p. č.], jehož součástí je [č. p.], pozemku [p. č.], [p. č.] pozemků [p. č.] dále se dohodli, že do budoucna nabude každý z manželů to, na jehož jméno bude znít kupní smlouva. Výnos či zisk z tohoto výlučného majetku bude ve výlučném vlastnictví toho, kdo majetek vlastní. S ohledem na podaný návrh na rozvod manželství bylo zahájeno i opatrovnické řízení pro úpravu poměrů k nezletilým dětem, kde bylo rozhodnuto, že se nezletilé děti účastníků svěřují rodičům do střídavé péče a žalobkyni bylo uloženo hradit výživné na [jméno FO] ve výši 630 Kč, [jméno FO] 560 Kč a [jméno FO] 500 Kč, žalovanému bylo uloženo hradit výživné na [jméno FO] Kč a od 1. 12. 2022 ve výši 7 200 Kč, na [jméno FO] 7 600 Kč a od 1. 12. 2022 ve výši 6 300 Kč, a na [jméno FO] 6 800 Kč a od 1. 12. 2022 ve výši 5 600 Kč.

5. Žalobkyně je příjemcem dávky státní sociální podpory - rodičovského příspěvku - v měsíční výši 8 500 Kč od 1. 1. 2022, má pronajatý byt 3+1 za částku 14 585 Kč (včetně záloh na služby), kde žije společně s nezletilými dětmi, které byly svěřeny do střídavé péče rodičů, na jejichž potřeby má být žalovaným vypláceno výživné ve výši celkem 19 100 Kč měsíčně. Vlastní byt [adresa], který pronajímá za 8 000 Kč měsíčně. Kromě toho od 6. 3. 2023 pracuje na dohodu o pracovní činnosti v [místo], kde si měsíčně vydělá částku přibližně 4 000 Kč, nadto si vydělá částku 2 000 Kč za úklid. Celkem má tak k dispozici měsíčně čistý příjem ve výši 22 500 Kč (8 500 Kč z rodičovského příspěvku, 8 000 Kč z nájmu a 6 000 Kč z přivýdělku). Na úhradu svých potřeb si půjčuje, kdy si například u společnosti [místo] zapůjčila částku 100 000 Kč měsíčně, kterou se zavázala splácet v pravidelných měsíčních částkách po 1 516,89 Kč; půjčuje si i od svých příbuzných či známých. Měsíčně hradí pojistky ve výši 689 Kč a 445 Kč. Byla jí zjištěna Crohnova nemoc, s níž má zvýšené náklady na stravu a léky spojené s touto nemocí.

6. Žalovaný bydlí v rodinném domě o velikosti 4+1, který je v jeho vlastnictví, spolu s nezletilými dětmi účastníků, na které bylo žalobkyni stanoveno hradit mu výživné celkem ve výši 1 690 Kč měsíčně. Náklady na bydlení hradí cca 9 000 Kč měsíčně. Pracuje jako administrativní pracovník na poloviční úvazek u společnosti [místo], kde si vydělá částku 8 900 Kč hrubého. Dříve pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná a vydělal si ročně asi 1 milion až 1 500 000 Kč čistého. Vlastní několik nemovitostí, a to byt [místo] pronajímá za částku nájemného 7 750 Kč, 6750 Kč a 5.750 Kč, rodinný dům v [místo], který pronajímá za částku 14 000 Kč, pozemek v [místo], dále má tři byty na Slovensku. Je vlastníkem práv a povinností v bytovém družstvu [místo], s čímž je spojeno právo nájmu bytu [místo], který pronajímá za částku nájemného 6 000 Kč, vlastní vozidlo Škoda Kodiaq. Je vlastníkem a jediným jednatelem společnosti [právnická osoba]., která má asi 20 zaměstnanců, společnost za rok 2021 dosáhla zisku 400 000 Kč, který zůstal nerozdělený. Na účtu společnosti bylo koncem roku 2021 694 386,61 Kč. Má živnostenské oprávnění s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obor zprostředkování obchodu a služeb a poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků; od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2022 měl provozování živnosti přerušeno. S [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel smlouvu, kterou si zapůjčil částku 10 000 000 Kč s úrokem 5 % ročně a s návratností do 31. 12. 2024. Po celou dobu trvání pracovního poměru žalovaného u společností [místo], a. s., není žalovaný povinen platit sjednaný úrok. Na bankovních účtech má žalovaný zůstatky ve výši 80 000 Kč, 25 000 EUR, 15 000 Kč a 20 000 Kč. Jeho otec mu postupně až do roku 2022 poslal kolem 10 000 000 Kč, v roce 2022 se jednalo o částku 1,1 milionu Kč v hotovosti a 150 000 Kč až 200 000 Kč na účet. Jeden z bytů, které vlastní žalovaný na Slovensku, je určen k rodinné rekreaci.

7. Ohledně celkových poměrů žalovaného soud prvého stupně uzavřel, že jeho měsíční příjmy jsou tvořeny zejména příjmem ze zaměstnání ve výši 6 900 Kč měsíčně, dále jsou tvořeny zejména příjmy z nájmu, které dosahují před zdaněním 71 515 Kč, po zdanění 64 006 Kč (8 000 Kč, 12 665 Kč, 10 600 Kč, 7 750 Kč, 6 750 Kč, 5 750 Kč, 14 000 Kč, 6 000 Kč, když náklady uplatňuje ve výši 30 % a daň z této částky dosahuje částky 7 509 Kč). Nadto je žalovaný vlastníkem společnosti, která v roce 2022 vykazovala zisk 400 000 Kč ročně, jenž nebyl přerozdělen a na jejímž účtu se ke dni 31. 12. 2021 nacházel zůstatek bezmála 700 000 Kč. Za další majetkový prospěch žalovaného považoval skutečnost, že za dobu zaměstnání v pracovním poměru žalovaný nemusí hradit splátky ani úroky ze zápůjčky, která aktuálně dosahuje částky 9 500 000 Kč, a má tak ještě prospěch z „odpuštění úroku ze zápůjčky“ ve výši 475 000 Kč ročně (to je pět 5 % z jistiny ročně), tedy necelých 4 000 Kč měsíčně. V roce 2022 navíc dostal darem od svého otce minimálně částku 1 250 000 Kč. Jednu ze svých nemovitostí užívá i k rodinné rekreaci. Na svých soukromých bankovních účtech má finanční prostředky v hodnotě v přepočtu přes 0,5 mil. Kč. Disponuje tedy s majetkem poměrně vysoké hodnoty. Pokud jde o jeho výdaje, má výdaje spojené s vlastním bydlením (cca 9 000 Kč měsíčně) a zejména s vlastnictvím nemovitých věcí, kdy v roce 2023 uvedl výdaje ve výši přibližně 37 000 Kč, za rok 2022 uvedl minimálně ve výši 272 000 Kč (198 900 Kč + 26 826 +16 091 + 30 963 Kč), což odpovídá nákladu přibližně 22 500 Kč měsíčně; opravu střechy ve výši 198.900 Kč hradil částkou 100 000 Kč z daru od otce.

8. Oba účastníci se starají o společné nezletilé děti, jinou další vyživovací povinnost nemají.

9. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvého stupně pod ustanovení § 697 odst. 1, 2 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 913 odst. 1, 2 o. z., § 691 odst. 1, 2 o. z., § 921 odst. 1 o. z. a § 922 odst. 1 o. z. část věty před středníkem. Uvedená ustanovení jsou v odvoláním napadeném rozsudku citována v odůvodnění v odstavcích 23 až 30 a odvolací soud na ně proto pro stručnost odkazuje.

10. Uvedená zákonná ustanovení vyložil ve vztahu k termínu „stejná hmotná a kulturní úroveň“ s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na rozhodnutí z 31. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2822/16.

11. Uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobkyně má nižší životní úroveň oproti žalovanému. V současné době má pravidelný měsíční příjem ve výši přibližně 22 500 Kč, a to včetně přivýdělku. Žalovaný, byť oficiálně dosahuje pravidelného měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 6 900 Kč měsíčně, má oproti ní svou životní úroveň vyšší v tom směru, že je schopen dosáhnout i dalších příjmů či benefitů nejen z nemovitého majetku, který vlastní, ale i tím, že je mu jeho zaměstnavatelem odpuštěna povinnost hradit sjednané úroky ze zápůjčky. Současně stále hradí poplatek za registraci vázaného zástupce České národní bance, tudíž si stále udržuje možnost pracovat v této oblasti a je pouze jeho rozhodnutím, že této možnosti nevyužívá.

12. Při posouzení hmotné úrovně žalovaného zohlednil i to, že žalovaný vlastní obchodní společnost, která za poslední rok dosáhla zisku kolem 400 000 Kč, avšak jakožto jediný společník nepřistoupil k vyplacení zisku; je tak zřejmé, že jeho hmotná úroveň mu umožňuje kumulovat zisk v řádu statisíců a nespotřebovat jej (což je naprosto v zásadním rozporu s jeho tvrzením, že „nemá na obědy“).

13. Zohlednil rovněž, že žalobkyně má oproti žalovanému vyšší výdaje na bydlení, když je nucena hradit nejen spotřebované energie a služby, ale i nájemné, neboť to byla ona, kdo opustil společnou domácnost (s ohledem na zájem nezletilých dětí nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby k bydlení užívala svůj byt). Oba účastníci hradí pojistky přibližně ve stejné výši. Děti mají pouze společné, ani jeden z nich nemá další vyživovací povinnost, žádný z nich nežije s další osobou ve společné domácnosti. Zdravotní stav žalobkyně předpokládá zvýšené výdaje na stravu a léčbu.

14. Pokud se týká výdajů žalovaného ve spojitosti s jeho nemovitostmi, které v roce 2022 dosáhly částky přibližně 272 000 Kč, bylo zjištěno, že ty byly částečně (ve výši 100 000 Kč na opravu střechy) hrazeny z peněz od otce, nikoliv z jeho příjmů z pronájmu. Nadto důvodem pro opravu střechy byl zejména fakt plánované instalace solárních panelů, nikoliv nutné investice například z důvodu havarijního stavu střechy. Z toho je možno dovodit, že minimálně část takto tvrzených nákladů byla vynaložena nikoliv pouze k udržení stávající životní úrovně, ale směřovala primárně ke zvýšení hodnoty jeho majetku (a tím i zvýšení jeho celkové životní úrovně). I jeho tvrzení, že do budoucna zvažuje další investice do zlepšení stavu svých nemovitostí, a to za situace, kdy jeho otec již není připraven tyto investice financovat, nepřímo svědčí o tom, že jeho hmotná úroveň je taková, že si může sám ze svých zdrojů dovolit investovat do navyšování hodnoty svého majetku i bez další finanční pomoci otce.

15. Dále s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 3094/16, soud prvého stupně odůvodnil, proč nesouhlasí s názorem žalovaného, že je nutno od jeho příjmů z pronájmu odečíst výdaje ve výši 30 %; je tomu tak proto, že nikoli každý výdaj, který zákon o dani z příjmu uznává jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů, je z hlediska podnikání nezbytný do té míry, že by po něm nebylo možno důvodně požadovat, aby z něj přednostně splnil svou vyživovací povinnost. Proto byl žalovaný poučen o povinnosti dotvrdit jeho skutečné výdaje, což neučinil.

16. Soud prvého stupně při hodnocení případné vyživovací povinnosti žalovaného vyšel z ustanovení § 697 o. z. a nehodnotil pouze příjmy a výdaje obou účastníků, ale zejména jejich hmotnou a kulturní úroveň. Hmotná úroveň žalovaného je dle názoru soudu prvého stupně výrazně vyšší než hmotná úroveň žalobkyně. Žalovaný oproti žalobkyni disponuje nemovitým majetkem značné hodnoty, bydlí v rodinném domě, který má ve svém výlučném vlastnictví, zatímco žalobkyně žije v nájemním bytě. Ve vztahu k vyživovací povinnosti mezi manželi není hodnoceno toliko prosté vlastnictví nemovitostí, ale právě hodnota tohoto vlastnictví. Pokud žalovaný argumentuje vysokými výdaji v podobě nutnosti dalších investic do jeho majetku, zdůraznil soud, že tyto výdaje na sebe bere z důvodu zvýšení své budoucí životní úrovně a zcela dobrovolně. K takovým výdajům proto nelze ve vztahu k vyživovací povinnosti nějak přihlédnout. Požadavek žalobkyně na částku výživného 45 000 Kč měsíčně proto shledává za zcela oprávněný.

17. Dále soud prvého stupně odůvodnil výpočet dlužného výživného a rozhodnutí o nákladech řízení, kdy přezkoumatelným způsobem odůvodnil tarifní hodnotu sporu, poměr úspěšnosti a neúspěšnosti toho kterého účastníka a specifikoval, z kterých položek se přiznané náklady řízení skládají. Odůvodnil rovněž, proč nepřiznal další požadované náklady řízení.

18. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za řízení ve věci výživného manželky rozhodl podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když výši poplatku určil podle položky 7 Sazebníku soudních poplatků.

19. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek z návrhu, jímž požadovala přiznání příspěvku na náklady rodinné domácnosti, rozhodl soud prvého stupně podle § 2 odst. 1písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když výše poplatku byla určena v souladu s položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

20. Soud prvého stupně neopomněl odůvodnit ani to, proč neprovedl další navržené důkazy.

21. Proti rozsudku podali odvolání žalobkyně i žalovaný.

22. Žalovaný svým odvoláním napadl všechny výroky rozsudku. Soudu prvého stupně vytkl, že na jedné straně přihlédl k tomu, že by aktuální nehrazení úroku ze zápůjčky mělo být benefitem ve prospěch žalovaného, na druhou stranu však při posuzování celé věci nepřihlédl k tomu, že má žalovaný vůči panu [jméno FO] stále závazek ve výši 9 500 000 Kč, který je splatný k 31. 12. 2024. Tato částka není zanedbatelnou a žalovaný jí není schopen uhradit, jelikož nedisponuje finančními prostředky pro úhradu této částky, a pokud se žalovaný do stanovené doby splatnosti nedohodne s panem [jméno FO] na odkladu splatnosti, bude nucen prodat nemovitosti ve svém vlastnictví, čímž přijde o příjem z nájmu a jeho životní situace by tak byla ještě komplikovanější. Zatím celou situaci s panem [jméno FO] neřešil, neboť prioritou pro něj bylo řešit péči o děti. V této souvislosti uvedl, že jeho představy o příjmech z nemovitostí a budoucích plánech, jak splnit závazek vůči panu [jméno FO], byly naprosto naivní; doufal v možnou pokračující podporu od svého otce a současně dokončení dvou nemovitostí na Slovensku a jejich pronájem, k čemuž doposud nedošlo z důvodu nedostatku finančních prostředků; tyto nemovitosti stále nelze pronajímat.

23. Namítl, že soud správně vyhodnotil, že úhradou poplatku za registraci vázaného zástupce České národní bance si žalovaný udržuje stále možnost pracovat v této oblasti, avšak zcela nepochopitelně uzavřel, že je pouze rozhodnutím žalovaného, že této možnosti nevyužívá. Opakovaně uvedl, že své podnikání přerušil od 1. 1. 2020, kdy toto přerušení trvá doposud, a to z důvodu, aby se mohl více věnovat dětem a rodinnému životu, dále, že byl již poměrně vyčerpaný nejen časovou, ale celkovou náročností z poskytovaného poradenství, což se začínalo negativně projevovat na jeho zdravotním stavu. Dále uvedl, že se díky finanční podpoře svého otce, zápůjčce od pana [jméno FO] a naspořeným prostředkům z podnikání v průběhu let stal vlastníkem několika nemovitostí, které v této době generovaly žalovanému příjem dostatečný k zajištění standardního způsobu života a současně spravování těchto nemovitostí začalo zabírat s ohledem na jejich množství více a více času a v neposlední řadě se mu na základě jednání s panem [jméno FO] naskytla možnost práce na poloviční úvazek ve společnosti [místo], a. s., s tím, že žalovaný nebude nucen hradit úroky ze zápůjčky. Pokud by možnosti práce vázaného zástupce využíval, nemohl by se současně starat o nezletilé děti (nyní ve střídavé péči účastníků), o nemovitosti v jeho vlastnictví, pracovat jako vázaný zástupce a současně vykonávat ještě práci pro společnost [místo], a. s., takže by byl nucen ukončit dohodu s panem [jméno FO] ohledně úhrady úroků ze zápůjčky, které by byl nucen hradit. Avšak předpokládaný příjem z činnosti vázaného zástupce, kterou by mohl vykonávat maximálně v rozsahu polovičního úvazku, by dle jeho názoru nepokryl úhradu úroku ze zápůjčky od pana [jméno FO] a současně by s podnikáním měl více starostí a stresu, než má v rámci pracovního poměru u společnosti [místo], a. s., což by se odrazilo na jeho fungování v rodině. Vzhledem k aktuální situaci, zejména s ohledem na stále platnou dohodou s panem [jméno FO] i možnosti zvýšení úroků ze zápůjčky s ohledem na inflační doložku sjednanou v rámci smlouvy o zápůjčce, se mu jeví mnohem výhodnější pro něj i celou rodinu setrvat v rámci zaměstnaneckého poměru u společnosti [místo], a. s. Registraci vázaného zástupce u České národní banky ponechává v platnosti, protože pokud by o ni přišel, tak v případě uvažování o jejím obnovení/znovuzískání by musel z důvodu zpřísnění legislativních norem splnit mnohem přísnější kritéria než v době, kdy registrací získal. Proto se mu jeví náklad na prodloužení platnosti této registrace jako akceptovatelný.

24. Dále se vyjadřoval k částce 253 170 Kč, kterou obdržel 31. 12. 2020 od pana [jméno FO]; uvedl, že soud prvého stupně správně dovodil, že se nejedná o platbu dle pracovní smlouvy z 8. 1. 2020 ani o část zápůjčky; jednalo se o doplatek částky tzv. „rezervního fondu“, který byl tvořen po dobu spolupráce žalovaného s jeho zaměstnavatelem, kdy se ještě věnoval svému živnostenskému podnikání jako finanční poradce/vázaný zástupce.

25. Pokud soud prvého stupně hodnotil, že je žalovaný jediným společníkem obchodní společnosti [právnická osoba]., která za poslední rok dosáhla zisku kolem 400 000 Kč s tím, že žalovaný jakožto jediný společník nepřistoupil k vyplacení zisku, tak zdůraznil, že společnost utržený zisk z předchozího období plánuje použít na možný rozvoj svého podnikání v následujících letech. Pokud by si zisk vyplatil, tak by se zachoval naprosto nelogicky v rámci podnikatelského myšlení, a připravil se tak o možné navýšení zisku v letech následujících či pokrytí závazků/nákladů v období krize. Hodnocení soudu prvého stupně se mu proto jeví z hlediska možných budoucích zisků či potřeby plnění závazků jako velmi krátkodobé a nelogické. Stejně tak by tomu bylo v případě spotřebování celého příjmu ze zaměstnání, nájmu či jiného příjmu.

26. Pokud má žalobkyně oproti žalovanému vyšší výdaje na bydlení, pak je to proto, že opustila společnou domácnost začátkem dubna 2022, a to na základě vlastního rozhodnutí. On jí nabízel, aby děti zůstaly v dosavadním společném bydlišti, kde by se rodiče střídali podle domluveného či soudem stanoveného režimu a žalobkyně si mohla najít menší byt pro sebe nebo se přestěhovat do svého bytu, který je menší, za účelem bydlení v době, kdy nebude pečovat o děti. Žalobkyně to však odmítla.

27. Pokud soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalovaná má z důvodu svého onemocnění Crohnovou chorobou zvýšené výdaje na stravu, pak toto nebylo prokázáno.

28. Nesouhlasil dále se závěrem soudu prvého stupně, že by výše výdajů spojených s nemovitostmi neměla představovat alespoň 30 % z příjmů z nájmů uplatňovaných žalovaným v rámci jeho daňového přiznání. Paušální variantu danění příjmů z nájmu používá z důvodu jednodušší administrativy a nerozporovatelnosti nákladů ze strany finančního úřadu. Nevýhodou paušálních výdajů je ale často fakt, že paušální výdaje jsou o dost menší než reálně uplatněné výdaje. Domnívá se, že reálné výdaje ve vztahu k jeho nemovitostem činí cca 40 – 50 % z celkového příjmu z nájmů, což dokladoval výši nákladů ve výši 272 000 Kč v roce 2022.

29. Dále v odvolání tvrdil, že primárním důvodem opravy střechy na nemovitosti „[název]“ nebyla plánovaná instalace solárních panelů, ale stav této střechy. Současně však uvažoval o možnosti uspoření nákladů na energie, proto současně s nutnou opravou střechy nechal provést i úpravu pro možnou budoucí instalaci solárních panelů; od této investice však zatím upustil.

30. Pokud soud prvého stupně shrnuje, že je třeba, aby žalobkyně měla stejné možnosti jako žalovaný, poukázal na fakt, že střídavá péče stanovená jak předběžným opatřením soudu, tak následně rozsudkem soudu prvého stupně i soudu odvolacího, umožňuje žalobkyni vykonávat práci minimálně na zkrácený úvazek tak, jak to činí žalobce. On navíc ke svému zkrácenému úvazku zajišťuje správu svých nemovitostí, ze kterých si zajišťuje další příjem, což je časově náročné. Nezbavuje se tak dle jeho názoru možnosti vyšších příjmů. Žalobkyně vystudovala vysokou školu, je úspěšnou absolventkou bakalářského studia v oboru management v podnikání a vyšší odborné školy ve studijním oboru prokurista. Soud prvého stupně v rámci svého rozhodování nezkoumal možnosti žalobkyně a její potenciální příjem, pokud by si našla přivýdělek v oboru, který vystudovala a kterému se velmi úspěšně věnovala před rodičovskou dovolenou. Má za to, že je v možnostech žalobkyně si v rámci svého oboru zajistit větší příjem než brigádami v [místo] a úklidem.

31. Matematicky vypočetl, že žalobkyně hospodařila doposud měsíčně s částkou ve výši 39 910 Kč (22 500 Kč příjmy žalobkyně + 17 410 Kč rozdíl výživného na děti) a do budoucna se bude podle rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o dětech jednat o částku 53 810 Kč (22 500 Kč příjmy žalobkyně + 31 310 Kč rozdíl výživného na děti). Naopak on hospodařil doposud měsíčně s částkou ve výši 33 859 Kč (51 269 Kč příjem žalovaného - 17 410 Kč rozdíl výživného na děti) a do budoucna se bude podle rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o dětech jednat o částku 19 959 Kč (51 269 Kč příjem žalovaného - 31 310 Kč rozdíl výživného na děti). Je tedy zjevné, že žalobkyně měsíčně hospodaří s vyšší částkou než žalobce a v budoucnu tento rozdíl bude mnohem markantnější. I on sám má výdaje, ať už jde o běžné náklady spojené s nákupem potravin či pohonné hmoty, dále náklady na bydlení, které činí po navýšení záloh na služby částku ve výši cca 11 500 Kč měsíčně včetně internetu. Současně musí z částky, se kterou měsíčně hospodaří, také zaopatřit své nezletilé děti po dobu, kdy je má ve své péči. Nadto byl nucen vynaložit finanční prostředky na dovybavení bydlení, jelikož žalobkyně při odstěhování žalovanému odcizila podstatnou část vybavení domácnosti, zejména vybavení dětských pokojů, čímž si zvýšila svoji životní úroveň. Dostává se tak do situace, kdy nebude ze svých běžných měsíčních příjmů schopen plnit vyživovací povinnost vůči žalobkyni a bude muset alespoň část svého majetku zpeněžit a takto získané peníze pro placení výživného použít.

32. Má proto za to, že nelze jednostranně vycházet pouze ze skutečnosti, že jeho příjmy jsou vyšší než příjmy žalobkyně. Domnívá se, že hmotná i kulturní úroveň žalobkyně a žalovaného po celou dobu trvání manželství byla a stále je na stejné úrovni. Účastníci řízení nikdy finančními prostředky nějak neoplývali, nejezdili na drahé zahraniční dovolené, naopak jejich cesty směřovaly téměř výhradně na Slovensko s ubytováním u známých či v posledních letech do bytu, který pořídil žalovaný z finančních prostředků darovaných mu otcem a který využívala celá rodina k rekreaci. I nyní žije standardním životem jako běžný člověk, nekupuje si drahá auta, oblečení, dovolené, nenavštěvuje noční kluby a podobně, jelikož nemá dostatek finančních prostředků; naopak žalobkyně noční kluby navštěvuje a má náklady spojené s kouřením, nadto žalobkyně užívá výlučně vozidlo, které je součástí společného jmění účastníků, což soud prvého stupně rovněž nebral v potaz při svém rozhodování.

33. K půjčkám, které si žalobkyně musela vzít, uvedl, že je od počátku považuje za účelové. Částka téměř 40 000 Kč měsíčně s níž žalobkyně hospodaří, je dle jeho názoru naprosto dostačující pro zaopatření žalobkyně a dětí, pokud jsou v její péči, a současně se jedná o částku pro zajištění stejné hmotné a kulturní úrovně účastníků, jelikož žalovaný hospodaří s částkou nižší. Žalovaná již v době společného soužití často neúměrně utrácela a činí tak i nyní.

34. Nadto žalobkyně neprokázala, na co konkrétně poskytnuté půjčky použila.

35. Částky, které měla žalobkyně za dobu trvání společného soužití k dispozici od žalovaného, sloužily primárně k zaopatření veškerých potřeb nezletilých dětí.

36. Závěrem zdůraznil, že mu jeho otec dal poslední peníze v roce 2022, kdy mu měl předat v hotovosti částku ve výši 1,1 mil. Kč a převodem 150 000 Kč až 200 000 Kč; stalo se tak v prvním čtvrtletí roku 2022 a otec mu následně sdělil, že si již svůj pomyslný díl vyčerpal a nyní bude finančně podporovat mladší sestru žalovaného. Má za to, že nelze přičítat žalovanému finanční dary od otce k jeho tíži dvakrát, kdy tyto finanční dary jsou již zahrnuty v příjmech z nájmů, protože pokud by nebylo finančních darů od otce, tak by nikdy nemohl pořídit většinu nemovitostí, které vlastní.

37. Za chybný považuje závěr soudu uvedený v bodu 12 odůvodnění rozsudku, že výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaný uhradil částku 108 186,50 EUR společnosti [právnická osoba], i další závěry ohledně pohybu financí na tomto účtu; zde soud prvého stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, neboť se nejednalo o výpis z účtu žalovaného, ale výpis z účtu pana [jméno FO] (otce žalovaného).

38. Závěrem uvedl, že i pokud by soud prvého stupně či odvolací soud dospěly k závěru, že by snad žalobkyni měl vzniknout nárok na výživné manželky, tak žalovaný považuje částku požadovanou žalobkyní a přiznanou jí soudem prvého stupně za zcela neadekvátní a v rozporu s dobrými mravy. Při posouzení veškerých podkladů, které ke svým příjmům a úrovni dodal žalovaný, nelze dospět k závěru, že by žalovaný byl schopný hradit žalobkyni jakékoliv výživné. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

39. V písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že je správný závěr soudu prvého stupně, že životní úroveň nelze posuzovat pouze izolovaně ve vztahu k dosahovaným příjmům, ale je nezbytné hodnotit veškeré majetkové a osobní poměry a hmotnou a kulturní úroveň manželů. Bylo prokázáno, že životní úroveň žalobkyně je výrazně nižší než životní úroveň žalovaného, proto považuje tvrzení žalovaného v odvolání týkající se jeho majetku a příjmu za účelová.

40. Namítl-li žalovaný, že soud prvého stupně nepřihlédl k jeho závazku vůči [jméno FO], tak to neodpovídá odůvodnění rozsudku, neboť soud prvého stupně k závazku žalovaného přihlédl, jak je patrné z bodu 11 a 19 odůvodnění rozsudku. Kromě toho i pokud by se žalovaný na odkladu splatnosti se svým věřitelem nedohodl a byl by nucen za účelem úhrady dluhu prodat některou z mnoha svých nemovitých věcí, stále by jeho celková hmotná životní úroveň byla výrazně vyšší než životní úroveň žalobkyně. Nadto zdůraznila, že v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nelze tedy přihlížet k hypotetické budoucí situaci, kdy by se žalovaný nedohodl na odkladu splatnosti svého dluhu.

41. Je lživé tvrzení žalovaného, že by nebylo možné pronajímat i dvě jeho nemovitosti nacházející se na Slovensku.

42. V řízení bylo prokázáno, že čisté příjmy žalovaného se v minulosti pohybovaly okolo 1 až 1,5 milionů Kč ročně. Pokud by se vycházelo z předpokládaného výdělku, pak i pokud by žalovaný vykonával činnost vázaného zástupce pouze na poloviční úvazek (namísto práce pro společnost [název], a. s.), měly by jeho příjmy postačovat i k pokrytí úhrady úroků ze zápůjčky od pana [jméno FO].

43. Zcela se ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že při posuzování hmotné úrovně žalovaného musí být zohledněno i to, že je jediným jednatelem a společníkem prosperující obchodní společnosti dosahující zisku v řádu statisíců. Jako takový tak má možnost jednostranně rozhodovat o své odměně či zisku. Argumentace žalovaného o plánovaném využití zisku společnosti pro rozvoj podnikání v následujících letech není dle ní relevantní pro aktuální posuzování životní úrovně žalovaného a toto tvrzení považuje opět pouze za účelovou snahu žalovaného zkreslit svou životní úroveň.

44. Souhlasí i se závěrem, že je svobodným rozhodnutím žalovaného nevyužívat možnosti zvýšit si příjem činností vázaného zástupce i za současného výkonu práce na poloviční úvazek pro společnost [název], a. s.; tvrzení žalovaného o důvodech ukončení činnosti vázaného zástupce považuje za účelová. Tím spíše, když žalovaný sám uvádí, že nemá trvalé zdravotní problémy, je zdráv, na rozdíl od žalobkyně, která trpí Crohnovou chorobou, která jí v případném hledání přivýdělku značně omezuje. Pokud žalovaný v odvolání tvrdí, že střídavá péče umožňuje žalobkyni vykonávat práci minimálně na zkrácený úvazek, pak při této logice by měl být i on schopen s ohledem na své zkušenosti v oboru finančního poradenství zajistit si vyšší příjem.

45. Považuje za paradoxní, že žalobce, který dříve dosahoval čistých příjmů v řádu 1 až 1,5 milionu Kč ročně, dle svých slov je zdráv a zjevně si může dovolit pracovat pouze na poloviční úvazek, nevyplácet si zisk z obchodní společnosti, a přesto disponovat řádově milionovými příjmy na nákup a rekonstrukci nemovitostí, poukazuje na možnost potenciálního zvýšení příjmu žalobkyní. Ona zanechala započatého studia a od roku 2013 se plně věnovala péči o děti a domácnost. V tuto chvíli tak nemá potřebnou praxi v oboru. Nadto trpí chronickým onemocněním, které jí hledání přivýdělku značně komplikuje. Přivydělává si dle svých aktuálních možností a schopností. Její průměrný měsíční výdělek u společnosti [místo] činí 2 985 Kč.

46. Pokud jde o její onemocnění, toto ji omezuje nejen v hledání přivýdělku, ale představuje i zvýšené náklady na léky a stravu. Pacientům trpící Crohnovou chorobou je doporučována speciální dieta zahrnující dražší potraviny. Nadto má taktéž přetrvávající obtíže spojené s onemocněním, které budou potřebovat operativní zákrok.

47. Odmítá argumentaci žalovaného, který považuje za její příjem i částku, kterou je povinen hradit jako výživné na nezletilé děti. Výživné nezletilých slouží výhradně k uspokojování jejich potřeb a je součástí jejich jmění.

48. Není jí zřejmé, proč ve svém odvolání žalovaný zmiňuje částku od svého zaměstnavatele ve výši 253 170 Kč, když v řízení bylo prokázáno, že takovýto majetkový prospěch obdržel.

49. Pokud žalovaný tvrdí, že se „domnívá, že reálné výdaje činí cca 40 až 50 % z celkového příjmu z nájmu, kdy ilustrativní náklady spojené s nemovitostmi za rok 2022 dokládal soudu prvého stupně“, pak žalovaným doložené doklady nebyly ve většině případů vystaveny na jeho jméno, případně byly nečitelné. Z dokladů ani nebylo patrné, v souvislosti se kterou nemovitou věcí měl žalovanému výdaj vzniknout. V této otázce tedy neunesl důkazní břemeno, když nebylo prokázáno ani to, že by jeho skutečné výdaje spojené s vlastnictvím nemovitých věcí dosahovaly 30 % z celkového příjmu z nájmů, natož pak 40 až 50 %.

50. Pokud žalovaný tvrdí, že důvodem opravy střechy na nemovitostech „[název]“ nebyla plánovaná instalace solárních panelů, ale stav střechy, pak zdůraznila, že při soudním jednání dne 16. 5. 2023 žalovaný uvedl: „v roce 2022 jsem opravoval střechu na [název], aby zde mohly být namontovány solární panely… chystám se investovat do solárních panelů, neboť taková investice se vyplatí“. I z tohoto tvrzení žalovaného je patrné jeho překrucování reality.

51. V této souvislosti podotkla, že případné investice do nemovitých věcí je zhodnocují a tyto tak vedou ke zvýšení životní úrovně žalovaného.

52. Pokud žalovaný tvrdí, že není možné přičítat finanční dary od otce dvakrát, když tyto jsou zahrnuty v příjmu z nájmů, považuje argumentaci za nemístnou, neboť k žádnému dvojímu přičítání příjmu tímto nedochází. Je třeba zohlednit nejen, že žalovaný obdržel finanční prostředky na nákup nemovitostí, ale i skutečnost, že tyto nemovitosti mu generují stálý pasivní příjem.

53. Je nepravdivé tvrzení žalovaného, že opuštění společné domácnosti začátkem dubna 2022 bylo jejím vlastním rozhodnutím. Společnou domácnost opustila poté, co ji žalovaný fyzicky napadl, za což byl žalovaný trestně stíhán, přičemž jeho trestní stíhání bylo usnesením Okresního státního zastupitelství v [adresa], podmíněně zastaveno. Za situace, kdy měla žalobkyně z žalovaného zcela oprávněný strach, bylo střídání se při péči o děti v domě, kde k incidentu došlo, pro žalobkyni nemyslitelné. V rámci řešení situace a snížení nákladů na bydlení žalobkyně žalovanému navrhovala, aby daroval dětem jeden ze svých několika bytů, což žalovaný odmítl. Po žalobkyni nelze ani s ohledem na zájem nezletilých dětí spravedlivě požadovat, aby k bydlení užívala svůj byt.

54. Je také lživé tvrzení žalovaného, že při odstěhování měla žalovanému odcizit podstatnou část vybavení domácnosti, neboť z rodinného domu vzala výlučně věci své a dále některé z věcí nezletilých, které nezletilí potřebovali a které jsou jejich majetkem. Stejně tak je nepravdivé tvrzení žalovaného, že výlučně užívá vozidlo, které je součástí SJM, neboť toto dostala od žalovaného jako dar za porod. Lživé je taktéž tvrzení žalovaného, že jejich hmotná a kulturní úroveň po celou dobu trvání manželství byla a stále je na stejné úrovni.

55. Ohradila se rovněž proti tvrzení žalovaného o neúměrném utrácení či plýtvání potravinami a není pravdou ani to, že by aktivně navštěvovala noční kluby.

56. Pokud jde o půjčky žalobkyně, tyto byla nucena využít na náklady právního zastoupení a běžné fungování domácnosti, když žalovaný jí nehradil na výživné manželky ničeho a na výživné nezletilých dětí dříve nehradil ani tzv. tabulkové výživné z jím tvrzeného příjmu.

57. Pokud žalovaný považuje částku požadovanou žalobkyní a přiznanou jí soudem prvého stupně za neadekvátní a v rozporu s dobrými mravy, tak upozornila na smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů, kterou jí žalovaný nechal podepsat těsně před Vánocemi roku 2018, tedy v době, kdy zřejmě již udržoval mimomanželský poměr a žalobkyně při podpisu smlouvy nevěděla, co činí, neboť manželovi tehdy ještě bezmezně důvěřovala a v notářské kanceláři byla „s plačícím nemluvnětem v kočárku“ a smlouvu ani nečetla; rovněž lze upozornit na její fyzické napadení.

58. Je přesvědčena, že v řízení bylo prokázáno, že celková hmotná úroveň žalovaného vysoce převyšuje hmotnou úroveň žalobkyně a její požadavek na částku výživného ve výši 45 000 Kč měsíčně od 8. 4. 2022 je zcela oprávněný. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil a ve výrocích III. a V. rozhodl tak, jak navrhuje ve svém vlastním odvolání.

59. Odvolání žalobkyně směřovalo výslovně toliko vůči výrokům III. a V. rozsudku.

60. Ve vztahu k výroku III. poukázala na nesprávné určení platebního místa pro úhradu nákladů řízení, kdy soud prvého stupně rozhodl, že náklady řízení spočívající v odměně za zastupování mají být hrazeny k rukám právní zástupkyně žalobkyně; byť se nařízených soudních jednání v substituci účastnila spolupracující advokátka právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], v celém řízení byl jejím zástupcem advokát [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] k jehož rukám mají být přiznané náklady řízení uhrazeny.

61. Dále namítla, že jí nebyla přiznána náhrada nákladu řízení v rozporu se skutečně realizovaným účelným úkolem právní služby, když jí nebyla přiznána odměna za úkon právní služby spočívající v účasti u jednání Okresního soudu v [adresa] dne 13. 6. 2023 včetně režijního paušálu, cestovného, náhrady za promeškaný čas a související náhrady za daň z přidané hodnoty.

62. Nesouhlasila ani se závěrem soudu prvého stupně, který jí nepřiznal veškeré účtované náklady týkající se dalších porad přesahujících jednu hodinu. Za rok a půl trvající právní zastoupení žalobkyně bylo účelných více právních porad než pouhé dva přiznané úkony poskytnutých právních služeb. Je zřejmé, že v průběhu řízení vyvstávaly nové skutečnosti, například nově průběžně uzavírané půjčky žalobkyně, změna bydlení žalobkyně, měnící se situace v řízení týkající se péče o nezletilé děti účastníků, trestní řízení vůči žalovanému v souvislosti s ublížením na zdraví žalobkyni, nové onemocnění žalobkyně a s tím vyvstala potřeba reagovat na řadu tvrzení a nových skutečností ze strany žalovaného. Stejně tak se až v průběhu řízení žalobkyně dozvěděla o finančních tocích na bankovních účtech žalovaného, které byly soudem k jejímu návrhu vyžádány. Proto trvá na přiznání náhrady nákladů řízení i za úkony spočívající v dalších poradách přesahujících jednu hodinu, jmenovitě alespoň za právní porady konané ve dnech 27. 4. 2022, 31. 10. 2022, 17. 3. 2023 a 11. 5. 2023 včetně režijních paušálů a související náhrady za daň z přidané hodnoty.

63. Oproti přiznané náhradě nákladů řízení by tak dle jejího názoru měla být odměna navýšena o dalších pět úkonů, pět režijních paušálů, cestovní náhradu v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 6. 2023, náhradu za promeškaný čas v souvislosti s touto cestou a náhradu za daň z přidané hodnoty, a odměna by tak měla být navýšena o částku 70 635,80 Kč (50 % z částky 141 271,61 Kč).

64. Ve vztahu k výroku V. rozsudku žalobkyně namítla, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu o tom, že by měla hradit soudní poplatek, když důvodně předpokládala, že je v daném typu řízení od soudního poplatku osvobozena v souladu s § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Namítla, že soudy musí poskytovat účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech a v řízení musí postupovat předvídatelně. Má za to, že soud prvého stupně tak ve věci nepostupoval, když žalobkyni k žádné úhradě soudního poplatku nevyzýval, ani ji nepoučil o tom, že by takový soudní poplatek měla být povinna hradit. Soudní poplatek je přitom splatný samotným vznikem poplatkové povinnosti a poplatková povinnost by žalobkyni musela vzniknout již podáním žaloby. Pokud ji soud nevyzval k zaplacení soudního poplatku, nelze nyní nedodržení zákonem o soudních poplatcích stanoveného postupu přičítat k tíži žalobkyně, která byla po celou dobu probíhajícího soudního řízení od dubna 2022 v dobré víře, že je od soudního poplatku osvobozena. Nadto není obecně spravedlivé, aby povinnost žalovaného k zaplacení soudního poplatku byla stanovena toliko ve výši 15 000 Kč v souladu se zákonným omezením položky číslo 7 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, zatímco pro stanovení výše soudního poplatku v řízení o příspěvek na vedení rodinné domácnosti by žádný „horní limit“ výše soudního poplatku stanoven nebyl. Navrhla proto, aby bylo rozhodnuto o jejím osvobození od soudního poplatku za návrh na zahájení řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti, případně aby jí bylo uloženo zaplatit soudní poplatek ve výši toliko 15 000 Kč.

65. V písemném vyjádření k odvolání žalobkyně žalovaný namítl primárně absenci výzvy podle ustanovení § 142a občanského soudního řádu s tím, že by neměla být žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Pokud se týká výroku III., pak souhlasil s tím, že pokud soud přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení, měla by být hrazena k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]. Ohledně jednotlivých úkonů souhlasil s tím, že pro účely náhrady nákladů řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Nadto má oproti soudu prvého stupně za to, že již první porada v rámci přípravy a převzetí právního zastoupení v tomto řízení by měla být dostačující pro podání návrhu ve věci samé, tudíž, že náhrada za další poradu přesahující jednu hodinu dne 28. 1. 2022 by neměla být žalobkyní přiznána. Jeví se mu, že žalobkyně v tomto řízení uplatňuje náhradu nákladů řízení i za úkony (porady) v řízeních spojených s péčí o děti či rozvodem manželství jako takovým. Současně má za to, že ve vztahu k cestovním náhradám by měly za účelně vynaložené náklady být považovány náklady z místa sídla právního zástupce žalobkyně, nikoliv z místa sídla jeho spolupracující advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

66. Ve vztahu k výroku V. má za to, že soud prvého stupně odůvodnil své rozhodnutí správně, a to odkazem na § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích, když výše poplatků byla určena v souladu s položkou 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. V případě žaloby o příspěvek na náklady rodinné domácnosti se nejedná o součást výživného manželky, tudíž by nemělo být ve vztahu k žalobkyni rozhodováno v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích.

67. Ve vztahu k výroku III. i k výroku V. pak poukázal na to, že již bylo pravomocně skončeno řízení o péči a výživě k jejich nezletilým dětem a bylo pokračováno v řízení o rozvod manželství účastníků, přičemž lze předpokládat, že řízení o rozvod manželství bude v brzké době ukončeno. Proto při stanovení tarifní hodnoty (ve vztahu k výroku III.) i při stanovení soudního poplatku by soud měl tuto skutečnost zohlednit a nevycházet z pětinásobku ročního plnění.

68. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobkyní a žalovaným jako k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvého stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.).

69. Skutková zjištění účinná soudem prvého stupně jsou správná a odvolací soud je zcela přejímá s výjimkou zjištění učiněného v odstavci 12 odůvodnění rozsudku v části, kde soud uvedl, že výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný uhradil částku 108 186,50 EUR společnosti [právnická osoba]., na smlouvu 042020 z 23. 3. 2020 a že v daném období byly evidovány příchozí platby ve výši 20 004,94 EUR, platba 25 128,13 EUR společnosti [místo], 4 900 EUR společnosti [název] odvolací soud zopakoval důkaz výpisem z předmětného [č. účtu] a zjistil, že se jedná o účet s názvem „[jméno FO] – [název]“; v této části lze přisvědčit námitce žalovaného, že předmětný účet není jeho účtem, tudíž tyto částky nehradil ani nepřijímal on.

70. Soud prvého stupně pak (s výše uvedenou výjimkou) učinil správný závěr o skutkovém stavu a zjištěný skutkový stav podřadil pod správná zákonná ustanovení, která jsou v rozhodnutí uvedena.

71. Odvolací soud proto v těchto částech zcela odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně.

72. Po vydání přezkoumávaného rozhodnutí požádala žalobkyně o osvobození od soudního poplatku za návrh na zahájení řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 26. 9. 2023, č. j. 4 C 64/2022-526, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 11. 7. 2024, č. j. 58 Co 227/2023-561, bylo pravomocně rozhodnuto, že se žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznává.

73. Odvolací soud doplnil dokazování listinnými důkazy, a to rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne [datum] ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne [datum], z něhož zjistil, že nezletilí [jméno FO] byli svěřeni do nerovnoměrné střídavé péče obou rodičů - žalobkyně a žalovaného. Žalovanému bylo uloženo platit na výživu [jméno FO] částku ve výši 14 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 4. 2022 do 30. 11. 2022 a částku ve výši 12 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2022 do budoucna a dále do budoucna počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů, na výživu [jméno FO] částku ve výši 12 800 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 4. 2022 do 30. 11. 2022 a částku ve výši 11 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2022 do budoucna a dále do budoucna počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů a na výživu [jméno FO] částku ve výši 11 400 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 4. 2022 do 30. 11. 2022 a částku ve výši 10 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2022 do budoucna a dále do budoucna počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů s tím, že výživné je splatné vždy do každého patnáctého dne daného měsíce k rukám matky nezletilých; dále bylo otci uloženo zaplatit dluh na výživném za období od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2023 pro [jméno FO] v částce 115 834,50 Kč, pro [jméno FO] v částce 104 934,50 Kč a pro [jméno FO] v částce 97 550 Kč, a to nejpozději do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám matky nezletilých. Matce bylo uloženo platit na výživu [jméno FO] částku ve výši 630 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 12. 2022 do budoucna a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů do budoucna, na výživu [jméno FO] částku ve výši 560 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 12. 2022 do budoucna a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů do budoucna a na výživu [jméno FO] částku ve výši 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 12. 2022 do budoucna a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů do budoucna s tím, že výživné je splatné vždy do každého patnáctého dne daného měsíce k rukám otce nezletilých. V rámci běžného režimu střídavé péče (tedy mimo jarních, velikonočních, hlavních školních prázdnin, státního svátku 28. 10. a k němu se vztahujícím podzimním prázdninám a doby vánočních školních prázdnin) se budou rodiče v péči o nezletilé střídat tak, že v péči matky budou nezletilí od pátku lichého kalendářního týdne od 15:00 hodin do čtvrtku sudého kalendářního týdne do 7:30 hodin a od neděle sudého kalendářního týdne od 18:30 hodin do středy lichého kalendářního týdne do 7:30 hodin a v péči otce budou od středy lichého kalendářního týdne od 7:30 hodin do pátku lichého kalendářního týdne do 15:00 hodin a od čtvrtku sudého kalendářního týdne od 7:30 hodin do neděle sudého kalendářního týdne do 18:30 hodin.

74. Z uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne [datum], ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne [datum], se podává, že při posuzování majetkových poměrů se soud v předmětném opatrovnickém řízení neztotožnil s tvrzením otce (v tomto řízení žalovaného), že jeho čistý měsíční příjem v roce 2022 činil 615 000 Kč, to je 51 000 Kč měsíčně, a že by z tohoto příjmu mělo být stanoveno výživné. V rámci majetkových poměrů žalovaného vycházel ze skutečnosti, že měl kromě příjmu z podnikatelské činnosti a ze závislé činnosti, doloženého daňovým přiznáním (za rok 2022 činil jeho příjem po zdanění řádově 516 000 Kč), ještě příjem, který mu poskytl jeho otec v roce 2022 ve výši 1 200 000 Kč až 1 300 00 Kč, dále přihlédl k tomu, že otec je jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba]., u níž základ daně činil za rok 2020 částku 701 000 Kč (roční úhrn obratu 1 925 145 Kč) a v roce 2021 částku ve výši 722 445 Kč (roční úhrn obratu 3 330 298 Kč). Zohlednil rovněž, že otec vlastní šest nemovitostí, které pronajímá, dále je vlastníkem rodinného domu, kde žije, a tří bytů na Slovensku, přičemž jeden z nich využívá pro potřeby rodiny a zbývající má možnost rovněž využít za účelem dosažení dalšího příjmu. Rovněž zohlednil, že otec má členský podíl ve stavebním bytovém družstvu [místo] spojený s užíváním bytové jednotky. Uzavřel, že majetkové poměry otce jsou vysoce nadstandardní, čehož je rovněž dokladem skutečnost, že na pořízení nemovitých věcí, které vlastní, vynaložil řádově v posledních 5 až 7 letech částku 10 000 000 Kč, jak bylo dokladováno jednotlivými kupními smlouvami provedenými v řízení k důkazu. Pokud je otcem v souvislosti s majetkovými poměry uplatňován jeho závazek uhradit částku ve výši 10 000 000 Kč z půjčky uzavřené s [tituly před jménem] [jméno FO] se splatností do 31. 12. 2024, pak ten lze jistě přičíst na vrub obchodním transakcím otce za účelem pořízení nemovitostí, jichž je nyní vlastníkem; půjčka není v současné době splácena a není ani po dobu trvání pracovního poměru otce u [tituly před jménem] [jméno FO] úročena. Otcem uplatňovanou námitka výdajů spojených s údržbou nemovitostí lze hodnotit jako náklad, kterým tyto nemovitosti zhodnocuje a tím jenom navyšuje hodnotu majetku, kterým disponuje.

75. V případě majetkových poměrů matky bylo v opatrovnickém řízení zjištěno, že má příjem kolem 16 000 Kč čistého měsíčně a k 1. 7. 2023 obdržela výpověď z nájmu bytu ve [adresa], který doposud pronajímala.

76. Dále odvolací soud provedl důkaz výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku, z něhož se podává, že žalovaný má své živnostenské oprávnění přerušeno i nadále, a to od 1. 1. 2023 do 1. 1. 2028.

77. Důkaz byl proveden rovněž vyrozuměním o zahájení exekuce, z něhož je zřejmé, že žalovaný ani po vyhlášení rozsudku v této věci neplnil vůči žalobkyni svou vyživovací povinnost. Žalobkyně proto podala návrh na zahájení exekuce, která je vedena soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] (Exekutorský úřad [adresa]) [sp. zn.]. Ze zprávy tohoto exekutora bylo zjištěno, že v průběhu exekuce bylo dne 5. 10. 2023 povinným (v této věci žalovaným) na účet soudního exekutora zaplaceno 762.847,50 Kč, čímž bylo uhrazeno dlužné výživné manželky do září 2023 a náklady exekuce; takto vymožené výživné bylo ve výši 684.500 Kč převedeno na účet oprávněné (žalobkyně) dne 1. 11. 2023. Žalovaný od října 2023 hradil výživné přímo k rukám žalobkyně; jiné plnění v exekuci vymoženo nebylo.

78. Účastníci učinili nesporným, že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [sp. zn.] který nabyl právní moci dne 11. 4. 2024; to vyplynulo i z důkazů provedených odvolacím soudem, a to citovaným rozsudkem a výpisem z informačního systému základních registrů.

79. Ohledně výživného učinili účastníci nesporným, že na výživné manželky bylo žalovaným žalobkyni uhrazeno 115.000 Kč před vydáním exekučního titulu (viz bod 43 rozsudku soudu prvého stupně); dále žalovaný zaplatil dne 4. 10. 2023 na účet soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] částku 762.847,50 Kč, přičemž z této částky žalobkyně obdržela 684.500 Kč, představující dlužné výživné od 8. 4. 2022 do 30. 9. 2023; dále žalovaný v měsících říjen 2023 až duben 2024 každý měsíc na účet žalobkyně platil výživné v částkách 45.000 Kč (tj. 7x 45.000 Kč = 315.000 Kč); celkem tak bylo žalovaným zaplaceno žalobkyni 1.114.500 Kč.

80. K vlastnímu posouzení věci je třeba předně zdůraznit, že ze zákona mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň, a že pro vyživovací povinnost mezi manželi jinak platí obecná ustanovení o výživném.

81. V rámci pojmu „zásadně stejné hmotné a kulturní úrovně“ je třeba zkoumat veškeré majetkové a osobní poměry povinného manžela, což vyplývá například z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3094/16 (shodně jako dříve v poměrech upravených zákonem o rodině k tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí Cpj 36/77). U osob samostatně výdělečně činných se nehodnotí jenom evidenční údaje o hospodaření, ale celková životní úroveň, na které se manžel má právo podílet. Zároveň ne všechny daňové výdaje je nutno v řízení o výživném zohlednit. Znamená to, že princip stejné životní úrovně neznamená mechanickou rovnost mezi manželi, kterou by bylo možno vyvozovat jen z jejich výdělků (viz například usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2294/09), jak se zjevně domnívá žalovaný, který matematicky propočítává rozdíl mezi svým příjmem a výdaji na straně jedné a příjmem a výdaji žalobkyně na straně druhé. Jinými slovy řečeno, zohledňují se celkové majetkové poměry oprávněného a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (srovnej přiměřeně například komentář Beck § 697 o. z., případně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2822/16).

82. I v tomto řízení lze vycházet z potenciality příjmů, a tudíž posuzovat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika (§ 913 odst. 2 o. z. – srovnej přiměřeně například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2294/09, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2324/17 či rozhodnutí III. ÚS 2097/19).

83. Pro poměry souzené věci to znamená, že má-li se rozhodovat o výživném mezi manželi podle zákonných hledisek, nestačí zjistit jen výši příjmů manželů, ale je třeba zjišťovat v jednotlivém případě nejen osobní, rodinné a majetkové poměry každého z nich, ale i konkrétní míru potřeb danou povahou práce, způsobem života, zdravotním stavem každého z manželů, případně jinými závažnými okolnostmi.

84. Neobstojí tedy argumentace žalovaného zdůrazňující toliko výši jeho příjmu (ať již ze závislé činnosti či z nájmu); ostatně to mu musí být zřejmé již z opatrovnického řízení, neboť ani v něm soudy neakceptovaly jeho snahu bagatelizovat své majetkové poměry a dosáhnout tak nižšího výživného. A pokud žalovaný namítl, že nemá potřebné finanční prostředky k dispozici a aby požadavku žalobkyně vyhověl, musel by prodat část svých nemovitostí, pak tomu tak skutečně může být; pokud by určené výživné manželky, odpovídající tomu, aby oba manželé měli „zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroven“, nebyl žalovaný schopen ze svých nízkých příjmů platit, musel by část svého majetku zpeněžit a takto získané peníze použít pro placení výživného, jak uzavřel např. Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 244/03, který lze přiměřeně aplikovat i v souzené věci.

85. V rámci tohoto řízení bylo prokázáno (a tvrdí to i žalovaný v rámci bodu 3 písm. c/ svého odvolání), že díky finanční podpoře svého otce, zápůjčce od pana [jméno FO] a naspořeným prostředkům z podnikání se v průběhu let stal vlastníkem několika nemovitostí; oněch několik nemovitostí představuje rodinný dům o velikosti [adresa], který vlastní a který obývá, byt [adresa], který pronajímá, byt [adresa], který pronajímá, byt [adresa], který pronajímá, [adresa] (soudem prvého stupně označeny jako byty „[místo]“), které pronajímá, pozemky a rodinný dům v [místo], který pronajímá, pozemky v [místo], tři byty na Slovensku, a dále je vlastníkem práv a povinností v bytovém družstvu [právnická osoba], s nímž je spojeno právo k nájmu [místo], kdy tento byt rovněž pronajímá. Již jen ve vztahu k nemovitému majetku je zřejmý zjevný nepoměr mezi hmotnou úrovní žalobkyně a žalovaného, když žalobkyně vlastní byt [adresa], který pronajímá, případně může pronajímat, a žádné další nemovité věci nevlastní.

86. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalovaný je jediným vlastníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]., kdy sám žalovaný uvádí, že tato společnost má 20 zaměstnanců, má vzrůstající obrat i vzrůstající zisk, avšak žalovaný si z tohoto zisku opakovaně ničeho nevyplatil s argumentací, že tento zisk, jakož i zisk z předchozích období, plánuje použít na možný rozvoj svého podnikání v následujících letech a „zachoval by se naprosto nelogicky v rámci podnikatelského myšlení a připravil se tak o možné navýšení zisku v letech následujících či pokrytí závazků/nákladů v období krize“. Je zjevné, že majetková situace žalovaného je taková, že z nikoli zanedbatelného zisku této společnosti pro sebe nepotřebuje žádné finanční prostředky. Jeho úvaha o rozšíření podnikání a přípravě na možné navýšení zisku v letech následujících je sice z podnikatelského hlediska pochopitelná, nicméně z hlediska rozhodování o výživném nelze než zohlednit, že se bez důležitého důvodu vzdal majetkového prospěchu a je nutno k této skutečnosti v rámci rozhodování o výživném přihlédnout. Bylo prokázáno, že žalobkyně evidentně takové majetkové zázemí nemá.

87. O dobrém hmotném zázemí žalovaného svědčí i skutečnost, že si dovolil půjčit částku 10 000 000 Kč od [tituly před jménem] [jméno FO], kterou by měl uhradit do konce roku 2024, a zároveň od 1. 1. 2020 přerušil své živnostenské podnikání, při němž dosahoval čistého ročního příjmu ve výši 1 až 1,5 milionu Kč, byť jako jeden z důvodů, proč již nepracuje v rámci svého živnostenského oprávnění, uvádí, že by se nemohl starat o nezletilé děti, které jsou ve střídavé péči účastníků; v souvislosti s touto argumentací nelze nevidět, že živnostenské podnikání přerušil již 1. 1. 2020, tedy v době, kdy spolu účastníci žili ve funkčním manželství v rodinné domácnosti a otázku péče o děti vůbec neřešili.

88. Ani argument žalovaného o výhodnosti práce pro [tituly před jménem] [jméno FO], pro něhož od 8. 1. 2020 pracuje na poloviční úvazek za částku 6 900 Kč čistého měsíčně s tím, že není nucen hradit úroky ze zápůjčky, neobstojí. Pokud pracuje u pana [jméno FO] za 6 900 Kč čistého a nemusí platit úroky ve výši cca 475 000 Kč ročně (to je cca 39 600 Kč měsíčně), lze uzavřít, že pokud by se takto nestandardně nedohodli na propojení odměny za vykonanou práci se smlouvou o zápůjčce (fakticky místo výplaty za vykonanou práci nemusí platit úroky), je jeho pracovním potenciálem možnost vydělávat v tomto zaměstnání částku cca 46 500 Kč (6 900 + 39 600 Kč) čistého měsíčně. Vydělával-li před touto dohodou s [tituly před jménem] [jméno FO] v čistém 1 až 1,5 milionu Kč čistého ročně, pak, vezme-li se střední hodnota (1 250 000 Kč čistého ročně), by vydělával cca 52 000 Kč měsíčně při polovičním úvazku (1 250 000 : 12 měsíci : 2); je zjevné že tato dohoda, má-li nadto dvakrát týdně jezdit do Brna a zpět za výkonem svého zaměstnání, není výhodnější než jeho předchozí zaměstnání.

89. Ve vztahu k předmětné půjčce je zřejmé, že z částky 10 mil. Kč uhradil dle svého tvrzení zatím toliko částku 500 000 Kč. V roce 2022 však v hotovosti či na účet od svého otce obdržel částku 1 250 000 až 1 300 000 Kč, přesto neměl potřebu alespoň částí této sumy uhradit část dluhu vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a dokonce, jak sám uvádí, neměl potřebu ani uvést dva ze svých bytů (ty které neužívá k vlastní rekreaci) na Slovensku do stavu, aby je mohl pronajímat. V tomto kontextu se veškerá jeho tvrzení jeví jako nevěrohodná.

90. Z odvolání není zřejmé, co soudu prvého stupně žalovaný vytýká, pokud se týká částky 253 170 Kč (odst. 4 odůvodnění). V podstatě konstatuje, že závěr soudu prvého stupně ve vztahu k této částce je správný.

91. Pokud se týká jeho námitky ve vztahu k vyšším nákladům žalobkyně na bydlení a jeho požadavku, aby bydlela v době, kdy má děti ve své péči, v jeho domě, není tento jeho požadavek s ohledem na narušené vztahy mezi účastníky a konflikty mezi nimi obhajitelný.

92. Pokud se týká námitky žalovaného, že náklady spojené s nemovitostí představují více než 30 % z příjmů z nájmu uplatňovaných žalovaným v rámci jeho daňového přiznání, odkazuje odvolací soud na závěry vyplývající například z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3094/16, kdy ne všechny daňové výdaje je nutno v řízení o výživném zohlednit. Pokud žalovaný v průběhu řízení tvrdil, že střechu na nemovitosti „[název]“ opravoval proto, „aby zde mohly být namontovány solární panely“ (viz jednání ze dne 16. 5. 2023), nejedná se o výdaj, který by mohl být zohledněn v rámci řízení o výživném; nadto na tuto rekonstrukci obdržel od otce částku 100 000 Kč. Pokud v odvolání nově tvrdí, že primárním důvodem opravy střechy na nemovitosti „[název]“ nebyla plánovaná instalace solárních panelů, ale stav této střechy, je to nové tvrzení uvedené v odvolacím řízení, a to nepřípustně (v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.). Nadto by tato investice nijak výrazně nezměnila faktické majetkové poměry žalovaného. Jeho další výdaje spojené s údržbou nemovitostí jsou s ohledem na jejich výši a dobu, za niž byly vynaloženy, pro posouzení věci nevýznamné. Kromě toho výdaje, spojené s údržbou nemovitostí, nelze zohledňovat, neboť se jedná o náklady, které tyto nemovitosti zhodnocují a tím jenom navyšují hodnotu majetku, kterým žalovaný disponuje.

93. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně má možnost s ohledem na střídavou péči získat vyšší příjem v rámci své kvalifikace, neuvádí žádné konkrétní okolnosti. Jak je zřejmé z výše uvedeného, v rámci posuzování této konkrétní věci není rozhodující položkou při srovnávání hmotné úrovně obou manželů příjem žalobkyně či žalovaného, ale celkové majetkové poměry toho kterého z účastníků, v nichž příjem (potenciální příjem) bude samozřejmě zohledněn, avšak s ohledem na nemovitý majetek žalovaného v porovnání k majetku žalobkyně a jeho hodnotu nebude tato položka rozhodující.

94. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené činí následující skutkový závěr:

95. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum] a žalovaný zaplatil žalované za období od [datum] do rozvodu manželství [datum] na výživné manželky celkem 1.114.500 Kč.

96. Pokud se týká hmotného majetku, vlastní žalobkyně byt [adresa], který pronajímá, případně může pronajímat. Žalovaný vlastní rodinný [adresa], byt [adresa], byt [adresa], byt [adresa], 3 byty v [adresa], 3 byty na Slovensku, pozemky a rodinný dům [místo] – všechny tyto nemovitosti (s výjimkou domu, v němž bydlí) pronajímá, případně pronajímat může; dále je vlastníkem práv a povinností v bytovém družstvu [právnická osoba], s čímž je spojeno právo nájmu bytu [místo], který rovněž pronajímá; dále vlastní pozemky [místo].

97. Pokud se tedy týká hmotného zabezpečení žalobkyně a žalovaného, je zjevně nesrovnatelné. Žalobce má příjem z pronájmu svých nemovitostí ve výši 71 515 Kč před zdaněním, po zdanění 64 006 Kč. Žalobkyně měla či má příjem z nájmu ve výši 8 000 Kč měsíčně.

98. Žalobce je jednatelem společnosti [právnická osoba]., a je rovněž jejím jediným vlastníkem. Společnost má 20 zaměstnanců, generuje zisk ve statisících Kč a žalovaný z této společnosti z vlastního rozhodnutí nemá žádný příjem, neboť hodlá zisk v budoucnu investovat za účelem dosažení ještě vyššího zisku. Žalobkyně žádnou takovou společnost nevlastní a tuto možnost nemá. Pokud žalovaný ze společnosti z vlastního rozhodnutí nemá žádný příjem, je nutno v rámci řízení o výživném tuto skutečnost hodnotit tak, že se bez důležitého důvodu vzdal majetkového prospěchu.

99. Žalovaný má s ohledem na nestandardní propojení pracovní smlouvy a smlouvy o zápůjčce příjem od svého zaměstnavatele ve výši 6 900 Kč měsíčně; pokud by mu jeho zaměstnavatel poskytoval stejné finanční plnění ve výplatě (tedy místo odpuštění úroků mu tyto peníze vyplatil), dosahoval by u něj žalovaný příjmu cca 46 500 Kč (6 900 Kč + 39 583 Kč ve výši odpuštěných úroků); ze svého příjmu by pak patřičnou částku úroků ve výši 39 583 Kč svému zaměstnavateli uhradil, což by se však v rámci řízení o výživném nijak nezohledňovalo, neboť povinnost platit výživné má přednost před povinností hradit soukromé závazky. Lze tedy uzavřít, že minimální potenciál příjmu za poloviční úvazek u zaměstnavatele [tituly před jménem] [jméno FO] má žalovaný ve výši cca 46 500 Kč hrubého. Pokud se dohodl jinak (fakticky bere pouze 6 900 Kč čistého), pak se bez závažného důvodu vzdává majetkového prospěchu.

100. Ve vztahu k samotné půjčce je třeba podotknout, že tato doposud není splatná a zda k její splatnosti dojde, či nikoliv, je otázkou nejisté budoucnosti. K této půjčce nelze v rámci řízení o výživném přihlédnout; jak již uzavřel soud v rámci opatrovnického řízení, tento závazek se splatností do 31. 12. 2024 lze přičíst na vrub obchodním transakcím žalovaného za účelem pořízení nemovitostí, jejichž je nyní vlastníkem, a půjčka není v současné době úročena ani splácena.

101. Žalovaný má na svých bankovních účtech částku v řádu statisíců (přesahující 0,5 mil. Kč), žalobkyně má na svém bankovním účtu částku (odhlédnuto od vymožených plateb výživného) několika desítek tisíc Kč.

102. Žalovaný za trvání manželství (to je od [datum]) investoval do svých nemovitostí (přesněji řečeno do svých nemovitostí a zčásti do nemovitostí nabývaných původně do společného jmění manželů účastníků) částku přesahující 20 000 000 Kč (sám v odvolání uvádí z půjčky od [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 10 000 000 Kč, z darů od otce, které činily rovněž cca 10 000 000 Kč a z výdělků, kdy do roku 2020 vydělával cca 1 až 1,5 milionu Kč čistého); pořídil si nemovitosti, které rovněž zrekonstruoval tak, aby je mohl pronajímat. Poslední dary od svého otce obdržel v roce 2022 (v prvém čtvrtletí), a to ve výši 1 350 000 až 1 400 000 Kč. Žalobkyně byla po převážnou dobu manželství na mateřské či rodičovské dovolené, když se účastníkům narodil [jméno FO] [jméno FO] [datum], [jméno FO] dne [datum], a [jméno FO] dne [datum]; neměla tudíž možnost si vydělávat v pracovním procesu a případně vydělané prostředky investovat.

103. Žalovaný do roku 2020 měl čistý roční příjem ve výši 1 až 1 500 000 Kč, tedy přes 100 000 Kč měsíčně. Pokud nyní má příjem v čistém cca 6 900 Kč měsíčně, rovněž nelze uzavřít jinak, než že se bez vážného důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání. Skutečnost, že se pro něj jeví takové zaměstnání výhodnější, neboť nyní nemusí splácet závazky ze své soukromé půjčky (úrok z prodlení), je pro posouzení věci nerozhodná.

104. Příjem žalobkyně sestával z rodičovského příspěvku ve výši 8 500 Kč od 1. 1. 2022, nájmu za pronajatý byt ve [adresa] ve výši 8 000 Kč měsíčně a přivýdělku z brigád cca 4 000 Kč u [název] a cca 2 000 Kč za úklid; celkem její měsíční příjem činil 22 500 Kč, když si v době, kdy byla na rodičovské dovolené, brigádně přivydělávala.

105. Na druhé straně oba účastníci mají výdaje. Žalobkyně má pronajatý byt 3+1 za částku 14 585 Kč, platí výživné na tři děti žalovanému ve výši 1 690 Kč celkem. Splácí půjčku ve výši 100 000 Kč, a to v měsíčních splátkách 1 516,89 Kč, pojistky ve výši 689 Kč a 445 Kč. Má dluhy u příbuzných.

106. Žalovaný má náklady na bydlení ve výši 9 000 Kč měsíčně, respektive po zvýšení záloh jsou jeho výdaje v roce 2024 ve výši 11 500 Kč měsíčně. Má půjčku u [tituly před jménem] [jméno FO], kterou nesplácí (doposud není splatná) a neplatí ani sjednané úroky. K rukám žalobkyně platí výživné na jejich tři děti, a to v době od 1. 4. 2022 do 30. 11. 2022 v celkové výši 38 200 Kč a od 1. 12. 2022 v celkové výši 33 000 Kč.

107. Žalobkyně i žalovaný žijí sami mimo období, kdy mají ve své péči děti.

108. Ze shora uvedeného je zřejmé, že při srovnávání stejné hmotné úrovně žalobkyně a žalovaného je hmotná úroveň žalovaného s hmotnou úrovní žalobkyně v podstatě nesrovnatelná již jen pokud se týká hodnoty a využitelnosti jeho nemovitého majetku: oproti jednomu bytu, který může pronajímat žalobkyně, disponuje s rodinným domem, který sám obývá, disponuje s devíti byty v České republice i v zahraničí (na Slovensku, kde jeden byt mu slouží pro rodinnou rekreaci), které pronajímá či může pronajímat, nadto vlastní pozemky a rodinný dům v [adresa], který pronajímá a pronajímá i družstevní byt [adresa]; vlastní i další nemovitosti - pozemky v [adresa].

109. Žalovaný se bez vážného důvodu vzdává významného majetkového prospěchu, kdy jako jediný majitel a jednatel společnosti s 20 zaměstnanci, jejíž základ daně činil v roce 2021 722 445 Kč, nemá z vlastního rozhodnutí z této společnosti žádný příjem, považuje za vhodnější oproti svému dřívějšímu příjmu ve výši přesahující 100 000 Kč měsíčně pracovat s příjmem 6 900 Kč čístého měsíčně za současného odpuštění úroků ve výši cca 46 500 Kč měsíčně, přičemž touto skutečností neváhá v rámci tohoto řízení argumentovat s tím, že jeho aktuální příjem činí měsíčně toliko 51 269 Kč (viz odst. 11 odůvodnění odvolání).

110. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, že ve věci není možno hodnotit pouze příjmy a výdaje obou účastníků, ale zejména jejich celkovou hmotnou a kulturní úroveň; hmotná úroveň žalovaného je nesrovnatelně vyšší než hmotná úroveň žalobkyně. Požadavek, aby manželé měli stejnou životní úroveň, je zdůvodněn jejich stejným postavením v manželství, v rodině a ve společnosti a vyplývá i z jejich stejných práv a povinností. Třebaže manželé opatřují potřeby rodiny podle svých schopností a možností, které nemusí být a zpravidla ani nejsou stejné, podílejí se stejnou měrou na hospodářském výsledku své činnosti, a mají proto také právo na stejnou životní úroveň.

111. Požadavek žalobkyně na výživné manželky ve výši 45 000 Kč měsíčně není s ohledem na výše uvedené nepřiměřený a není ani v rozporu s dobrými mravy, neboť bylo prokázáno, že žalovaný v průběhu manželství investoval vysoké částky (mimo jiné ze svých příjmů) do svého nyní výlučného majetku, který mu v době rozhodné pro toto řízení (tj. od 8. 4. 2022 do11. 4. 2024 – dále také jen „rozhodná doba“) poskytoval (jak sám uvádí) dostatečný příjem pro to, aby mohl pracovat za 6.900 Kč měsíčně, nepobíral žádné peníze ze své prosperující firmy a žil standardním životem, nadto disponoval vlastním bydlením a bytem v zahraničí (na Slovensku) pro svou rekreaci. Žalovaná takové možnosti v rámci manželství neměla, neboť se po celou dobu manželství (tj. od [datum]) starala o domácnost a nezletilé děti účastníků, postupně narozené [datum], [datum] a [datum]. Důsledkem toho je, že rozdíl v životní úrovni žalobkyně a žalovaného je (a v rozhodné době byl) natolik rozdílný, že není nutno ani blíže zkoumat výdělečný potenciál žalobkyně či žalovaného či zohledňovat výši placeného výživného na děti tím kterým z manželů, případně se zabývat náklady spojenými s onemocněním žalobkyně (zda jsou či nejsou a pokud jsou, tak v jaké výši), neboť tyto skutečnosti se s ohledem na nesrovnatelnou rozdílnost hmotné životní úrovně žalobkyně a žalovaného do výše výživného nijak nepromítnou. Zcela irelevantní pro posouzení věci jsou pak odvolací námitky, vyčítající žalobkyni hospodaření s penězi, účelovost jejich zápůjček či návštěvy večerních podniků žalobkyní, jak tvrdí žalobce.

112. Za dobu od 8. 4. 2022 (den podání žaloby) do 11. 4. 2024 (den právní moci rozvodu manželství) měl žalovaný zaplatit žalobkyni výživné manželky v celkové výši 34.500 Kč za 23 dnů měsíce dubna 2022 (45.000 děleno 30 krát 23), ve výši 1.035.000 Kč za dobu od května 2022 do března 2024 (23 měsíců krát 45.000 Kč) a 16.500 Kč za 11 dnů měsíce dubna 2024 (45.000 děleno 30 krát 11), tj. celkem 1.086.000 Kč, celkem zaplatil 1.114.500 Kč (115.000 + 684.500 + 7 krát 45.000 Kč); výživné manželky má tedy zcela uhrazeno a dluh mu nevznikl (přeplatil 28.500 Kč).

113. V meritu věci odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvého stupně je správné; jen s ohledem na skutečnost, že již došlo k rozvodu manželství účastníků, pročež žalobkyně nemá nárok na výživné manželky „do budoucna“, a že žalovaný celé výživné, na něž má podle tohoto rozhodnutí žalobkyně nárok, zcela zaplatil, odvolací soud výrok I rozsudku a výrok II rozsudku ve spojení s opravným usnesením podle § 220 odst. 1 písm. b) změnil tak, že žalovaný byl povinen platit žalobkyni v období od 8. 4. 2022 do 11. 4. 2024 výživné manželky ve výši 45.000 Kč měsíčně vždy do desátého dne daného měsíce, a že žalovanému dluh na výživném manželky za období od 8. 4. 2022 do 11. 4. 2024 nevznikl.

114. V souzené věci byla k žalobě žalobkyně vedena dvě samostatná řízení, tj. řízení o dvou samostatných nárocích žalobkyně, a to řízení o výživné manželky ve výši 45.000 Kč měsíčně a řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti ve výši 15.000 Kč měsíčně; na tom nic nemění skutečnost, že tyto nároky byly projednávány souběžně (tj. v jednom „soudním řízení“ vedeném pod jednou spisovou značkou soudu). Jedná se o dvě samostatná řízení jak z hlediska poplatkového (§ 6 odst. 2 in fine zákona o soudních poplatcích), tak z hlediska rozhodnutí o nákladech řízení (§ 8 odst. 3 advokátního tarifu a contrario – v souzené věci se nejedná o spojení věcí stanovené zákonem)

115. Bylo-li jedno z řízení (řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti) z důvodu zpětvzetí žaloby zcela zastaveno usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum], [sp. zn.], které nabylo právní moci dne 19. 6. 2023, mělo být zároveň se zastavením řízení rozhodnuto i o nákladech tohoto řízení; pouze pokud by soud prvého stupně zastavil řízení pouze zčásti, o náhradě nákladů řízení by v posuzované věci nerozhodoval, neboť řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti by u něj „nekončilo“; pokud však došlo k úplnému zastavení, toto řízení před soudem prvého stupně „skončilo“.

116. Soud prvého stupně v rozporu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti nerozhodl, proto, pokud pro to byly splněny zákonné podmínky, tak mohl a měl učinit doplňujícím rozsudkem (usnesením) v souladu s ustanovením § 166 a § 167 odst. 2 o. s. ř.; totéž platí o případném rozhodnutí, jímž mělo být některému z účastníků uloženo zaplatit soudní poplatek.

117. Z odůvodnění výroku IV rozsudku se podává, že jím soud prvého stupně rozhodl o nákladech řízení účastníků za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti i za řízení o výživném; lze uzavřít, že pokud se rozhodnutí týkalo nákladů řízení za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti, rozhodl o nich soud fakticky doplňujícím rozhodnutím, neboť o nich nerozhodl v usnesení, jímž skončil (zcela zastavil) takové řízení a bez návrhu před právní mocí usnesení o zastavení takového řízení o nich rozhodl v předmětném výroku. Tento výrok byl napaden odvoláním, proto předmětem přezkumu je jednak rozhodnutí o nákladech řízení účastníků za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti a jednak rozhodnutí o nákladech řízení účastníků za řízení o výživné manželky.

118. Shodně lze uzavřít ve vztahu k výroku V; tento výrok se týká řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti a měl být uveden v usnesení, jímž bylo uvedené řízení zcela zastaveno. S ohledem na skutečnost, že usnesení o zastavení řízení ke dni vydání rozsudku (13. 6. 2023) nenabylo právní moci (účastníkům bylo usnesení doručeno dne 19. 6. 2023), mohl za splnění podmínek ustanovení § 166 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. o povinnosti zaplatit soudní poplatek soud prvého stupně rozhodnout doplňujícím rozhodnutím, což podle obsahu odůvodnění výroku V rozsudku učinil předmětným výrokem. I tento výrok byl napaden odvoláním a je předmětem přezkumu odvolacího soudu.

119. O nákladech řízení rozhodl soud prvého stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; byl veden úvahou, že ve věci byla vedena dvě řízení, neboť žalobkyně se domáhala jednak přiznání výživného manželky ve výši 45.000 Kč měsíčně (v tomto řízení byla zcela úspěšná) a jednak přiznání příspěvku na náklady rodinné domácnosti ve výši 15.000 Kč měsíčně (v tomto řízení byla procesně zcela neúspěšná, neboť vzala žalobu zcela zpět); proto vycházel z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků, když celkem byla předmětem řízení částka 60.000 Kč měsíčně, žalobkyně je úspěšná v částce 45.000 Kč, tj. 75 %, žalovaný v částce 15.000 Kč, tj. 25 %; celková úspěšnost žalobkyně ve sporu je proto 50 %, tj. 75 % minus 25 %.

120. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil a dospěl k jinému závěru:

121. Tarifní hodnotou pro řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti byla od počátku řízení do jeho skončení částka 900.000 Kč jako pětinásobek ročního plnění požadovaného jako příspěvek na náklady rodinné domácnosti, který byl žalován ve výši 15.000 Kč měsíčně (§ 8 odst. 2 advokátního tarifu). V tomto řízení byla žalobkyně zcela neúspěšná, když žalobu vzala zcela zpět. Je proto povinna podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. hradit žalovanému náklady tohoto řízení, když zavinila, že řízení muselo být zastaveno, neboť důvody věty druhé § 146 odst. 2 o. s. ř. se ve věci neuplatní. Odvolací soud důvody pro výjimečnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. neshledal; ve věci neexistují žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možno nepřiznat žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení.

122. Odměna za jeden úkon právní pomoci při tarifní hodnotě 900.000 Kč činí dle § 7 bod 6 advokátního tarifu 11.900 Kč. Vyúčtování nákladů řízení žalovaný ve stanovené lhůtě nepředložil, proto odvolací soud při rozhodnutí o nákladech tohoto řízení vycházel z obsahu spisu; podle obsahu spisu žalovanému vznikly v souvislosti s řízením o příspěvek na náklady rodinné domácnosti tyto náklady: A: Odměna za následující úkony právní služby podle § 11 AT: 1) převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT) 2) účast u jednání u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 14. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) 3) sepis podání ve věci samé ze dne 14. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT) 4) účast u jednání u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 11. 4. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) 5) sepis podání ve věci samé ze dne 25. 4. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT) 6) účast u jednání u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 16. 5. 2023. Jednání podle obsahu soudního protokolu započalo v 9.00 hodin, bezprostředně po jeho zahájení byl návrh vzat zpět a řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti bylo zastaveno, proto bez ohledu na celkovou délku tohoto jednání žalovanému za účast u tohoto jednání náleží odměna za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT)

123. Celkem tak náleží žalovanému náhrada nákladů řízení za 6 úkonů právní služby po 11.900 Kč, tj. 71.400 Kč.

124. K těmto šesti úkonům právní služby náleží rovněž náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT; vzhledem k tomu, že úkony právní služby uvedené výše pod položkami 1) až 6) byly činěny v době, kdy byla vedena dvě řízení (o výživné manželky a o příspěvek na náklady rodinné domácnosti), náhrada hotových výdajů náleží proto souběžně za obě řízení. Žalovaný však byla úspěšný toliko v řízení příspěvek na náklady rodinné domácnosti, proto mu byla za společné úkony přiznána pouze polovina náhrady hotových výdajů. V souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby tak byla žalovanému přiznána náhrada hotových výdajů pouze ve výši , tedy 150 Kč ke každému úkonu. Na náhradě hotových výdajů mu proto bylo přiznáno celkem 900 Kč (6x 150 Kč).

125. Žalovanému proto byla celkem přiznána náhrada nákladů řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti ve výši 72.300 Kč (71.400 + 900 Kč).

126. Jak uvedeno výše, žádné další náklady žalovaný nedoložil (např. cestovné, promeškaný čas apod.).

127. Odvolací soud proto výrok III. v části týkající se nákladů účastníků za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti podle § 220 odst. 1 písmeno a) změnil tak, že žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady tohoto řízení ve výši 72.300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0].

128. Výrok IV rozsudku je správný. Žalovaný je povinen v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích zaplatit podle výsledku řízení soudní poplatek za řízení o výživné manželky. Ke dni, kdy mu vznikla tato poplatková povinnost, byli účastníci manželé, základem procentního poplatku proto v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 věta druhá in fine zákona o soudních poplatcích byla částka 2.700.000 Kč jako pětinásobek ceny ročního plnění, pročež podle položky 7 písmene b) Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek za řízení o výživné manželky 15.000 Kč.

129. Správný je rovněž výrok V rozsudku, dle něhož je žalobkyně povinna zaplatit soudní poplatek za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti; poplatníkem soudního poplatku je v souladu s ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích a jeho výše je stanovena dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků jako 4 % z částky 900.000 Kč, která je jako základ poplatku určena jako pětinásobek ceny ročního plnění (§ 6 odst. 3 in fine zákona o soudních poplatcích).

130. K námitkám žalobkyně lze uvést, že její povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti vznikla podáním návrhu. Pokud sama poplatek nezaplatila (k zaplacení soudního poplatku nemusí být vyzvána, může a má ho zaplatit i bez výzvy) a soud již začal jednat o věci samé, nemohl soud pro případ nezaplacení soudního poplatku řízení zastavit (§ 9 odst. 4 písm. a/ zákona o soudních poplatcích); v takovém případě zákon ukládá soudu uložit povinnost zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 9 odst. 6 věta prvá zákona o soudních poplatcích).

131. Takový postup je akceptován i Nejvyšším soudem ČR a obstál i v rovině ústavní. Přiměřeně lze (při zohlednění obdobných skutečností) odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2867/2016 či např. 26 Cdo 1806/2015. V prvém citovaném rozhodnutí se jednalo o řízení, které nebylo od soudních poplatků osvobozeno a žalobkyně soudní poplatek splatný společně s podáním žaloby neuhradila; měla být proto soudem prvého stupně vyzvána k zaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění). Soud prvého stupně však žalobkyni k zaplacení soudního poplatku splatného s podáním žaloby nevyzval a začal jednat ve věci samé. Dovolací soud uzavřel, že proto již nemohly nastat následky nezaplacení soudního poplatku předvídané v § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění), ale bylo na soudu prvého stupně, aby o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za řízení rozhodl postupem dle § 9 odst. 6 věty první zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Obdobně uzavřel i v druhém citovaném rozhodnutí.

132. Ústavní soud např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 4026/17 uvedl, že „…z tohoto východiska správnosti rozhodnutí soudu (resp. východiska „neomylnosti soudu“) připouští zákon výjimku v případě, že soud již začal jednat ve věci samé, aniž by byl soudní poplatek zaplacen (srov. k tomu § 9 odst. 4 a/ zákona o soudních poplatcích; nejde samozřejmě o případy, kdy poplatník byl od placení soudního poplatku osvobozen nebo kdy existuje zákonná výluka z povinnosti hradit soudní poplatek). V takovém případě, opomene-li soud poplatkovou povinnost, nemůže již z toho důvodu řízení zastavit a postupuje shora naznačeným způsobem, tedy povinnost zaplatit soudní poplatek uloží společně s rozhodnutím, jímž se řízení končí…. Soud má (…) povinnost k zaplacení soudního poplatku vyzvat, má povinnost jej vrátit, došlo-li k přeplatku, a má povinnost uložit jeho zaplacení spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí, neučinil-li tak dříve.“ 133. Domáhá-li se někdo svého práva před soudem ve sporném řízení, je řízení zpoplatněno soudním poplatkem. V takovém soudním řízení je zásadně povinností žalobce zaplatit s podáním žaloby soudní poplatek, což je věc obecně známá; soudní poplatek žalobce neplatí pouze výjimečně, a to tehdy, pokud pro něj platí některá z výjimek uvedených v § 11 zákona o soudních poplatcích, případně je-li individuálně od placení soudních poplatků osvobozen rozhodnutím soudu.

134. Žalobkyně podávala žalobu, jíž se domáhala přiznání příspěvku na náklady rodinné domácnosti ve výši 15.000 Kč měsíčně; takové řízení není od placení soudního poplatku osvobozeno a od placení soudního poplatku nebyla žalobkyně osvobozena ani soudním rozhodnutím.

135. Lze uzavřít, že podávala žalobu s vědomím, že jí poplatková povinnost vznikne a bez ohledu na tuto skutečnost byla odhodlána domáhat se svých tvrzených práv u soudu. Fakticky tedy neměla žádné legitimní očekávání, že by poplatek nemusela platit, které by mohlo být narušeno; jinými slovy řečeno ve věci nebyly dány žádné objektivní okolnosti, pro něž se mohla důvodně domnívat, že je od placení soudního poplatku za řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti osvobozena. Rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek tedy nebylo (nemohlo být) pro žalobkyni nepředvídatelné.

136. Z důvodu věcné správnosti výroků IV a V proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně v těcho výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

137. Pokud se týká nákladů řízení o výživné manželky, je tarifní hodnotou pro řízení o výživné manželky je částka 1.086.000 Kč (kterou měl žalovaný žalobkyni zaplatit na výživném za dobu, kdy žalobkyně měla nárok na výživné manželky, tedy od podání návrhu do právní moci rozvodu manželství). Odměna za jeden úkon právní pomoci z této tarifní hodnoty dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) činí 12.660 Kč. V tomto řízení byla žalobkyně zcela úspěšná a má proti žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatňování a bránění svého práva.

138. Ohledně námitky žalovaného týkající se absence výzvy dle § 142a o. s. ř. lze zcela odkázat na odstavec 45 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, s nímž se odvolací soud ztotožňuje; totéž platí ohledně úvahy o eventuálním použití § 150 o. s. ř – ani odvolací soud v souzené věci prostor pro aplikaci tohoto ustanovení neshledal, neboť ve věci neexistují žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možno nepřiznat žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení.

139. Důvodná je námitka, že platebním místem pro přiznané náklady řízení je zástupce žalobkyně, tj. [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] nikoli zástupkyně, která v substituci za něj v řízení žalobkyni zastupovala.

140. Žalobkyně má vůči žalovanému nárok na následující náklady řízení potřebné k účelnému uplatňování a bránění svého práva. A: Odměna za následující úkony právní služby podle § 11 AT: 1) převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT) 2) sepis návrhu na zahájení řízení ve věci samé s návrhem na nařízení předběžného opatření ze dne 8. 4. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT) 3) další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 17. 5. 2022; tato porada byla účelným úkonem, neboť reagovala na nové okolnosti v řízení (podání odvolání žalovaného proti nařízenému předběžnému opatření) a po této poradě bylo vyhotoveno vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného – viz ad 4) níže (§ 11 odst. 1 písm. c/ AT) 4) sepis vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného proti vydanému předběžnému opatření ze dne 17. 5. 2022 (odměna ve výši - § 11 odst. 2 písm. c/ AT) 5) jednání s protistranou (videokonference) dne 1. 8. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. i/ AT) 6) účast u jednání u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 14. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) 7) další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 31. 10. 2022; tato porada byla účelným úkonem, neboť následovala po soudním jednání a jejím výstupem bylo podání návrhu na nařízení předběžného opatření – viz ad 8) níže (§ 11 odst. 1 písm. c/ AT) 8) sepis návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření ze dne 1. 11. 2022 (odměna ve výši - § 11 odst. 2 písm. a/ AT) 9) další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 17. 3. 2023; tato porada proběhla po cca 5 měsících od posledního jednání, poté, co se žalobkyně seznámila s obsahem spisu po doplnění o další důkazy a zároveň před nařízeným dalším soudním jednáním; byla proto účelná, neboť vyžadovala, aby advokát mohl informovat klientku na základě doplněných důkazů o stavu a výsledcích řízení a aby v návaznosti na to mohla klientka advokátu s aktuální znalostí věci vydat pokyny k dalšímu zastupování (§ 11 odst. 1 písm. c/ AT) 10) účast u jednání u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 11. 4. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) 11) účast u jednání u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 16. 5. 2023. Jednání podle obsahu soudního protokolu o jednání trvalo (s nezjistitelnou dobou přerušení) od 9.00 hodin do 12.55 hodin, proto za účast u tohoto jednání náleží odměna za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) 12) účast u jednání u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 13. 6. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT)

141. Celkem tak náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení za 11 úkonů právní služby po 12.660 Kč a dva úkony právní služby po 6.330 Kč, tj. celkem 151.920 Kč.

142. K těmto třinácti úkonům právní služby náleží rovněž náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT; vzhledem k tomu, že úkony právní služby uvedené výše pod položkami 1) až 11) byly činěny v době, kdy byla vedena dvě řízení (o výživné manželky a o příspěvek na náklady rodinné domácnosti), náhrada hotových výdajů náleží proto souběžně za obě řízení. Žalobkyně však byla úspěšná toliko v řízení o výživné manželky, proto jí byla za společné úkony přiznána pouze polovina náhrady hotových výdajů. V souvislosti s poskytnutím právní služby uvedené pod položkou 12 (účast u jednání dne 13. 6. 2023, kdy se jednání s ohledem na zastavení řízení o příspěvek na náklady rodinné domácnosti při jednání dne 16. 5. 2023 týkalo již výlučně nároku na výživné manželky) byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů v plné výši 300 Kč, v souvislosti s ostatními dvanácti úkony právní služby pak pouze ve výši , tedy 150 Kč ke každému úkonu. Na náhradě hotových výdajů jí proto bylo přiznáno celkem 2.100 Kč 143. Žalobkyni bylo přiznáno rovněž cestovné a náhrada za promeškaný čas (§ 14 AT), a to za cesty k jednáním z místa sídla zástupce žalobkyně (tj. ze [adresa], nikoli z Olomouce) do Uherského Hradiště a zpět, tj. za 55 km (celkem cesta tam i zpět) osobním automobilem [SPZ], při průměrné spotřebě (BA 95) dle technického průkazu 5,1 l/100 km; ztráta času při jednosměrné cestě činí 34 minut.

144. Ze shodného důvodu jako odůvodněno výše u náhrady hotových výdajů bylo cestovné a náhrada za promeškaný čas v době, kdy souběžně probíhala dvě řízení, přiznána pouze ve výši .

145. Znamená to, že žalobkyni byla přiznána náhrada za promeškaný čas za cestu k jednání dne 14. 10. 2022, 11. 4. 2023 a 16. 5. 2023 ve výši (jedna cesta tam a zpět = 4 krát 100 Kč, za tři cesty = násobeno 3, to vše ve výši , tzn. to celé děleno 2), tj. celkem 600 Kč, za cestu k jednání dne 13. 6. 2023 v plné výši 400 Kč, tj. celkem 1.000 Kč.

146. Cestovné za cestu k jednání dne 14. 10. 2022 činí celkem 362,60 Kč (dle vyhlášky č. 511/2021 Sb ve znění vyhl. č. 237/2022 Sb. a č. 116/2022 Sb. a č. 47/2022 Sb. cena BA 95 činila 37,10 Kč za 1 litr, sazba základní náhrady 4,70 Kč za 1 km), tudíž polovina z této částky činí 181,30 Kč.

147. Cestovné za cestu k jednání dne 11. 4. 2023, 16. 5. 2023 a 13. 6. 2023 činí celkem 401,60 Kč (dle vyhlášky č. 467/2022 Sb ve znění vyhlášky č. 85/2023 Sb. cena BA 95 činila 41,20 Kč za 1 litr, sazba základní náhrady 5,20 Kč za 1 km), tudíž polovina z této částky činí 200,80 Kč. Za každou cestu k jednání dne 11. 4. 2023, 16. 5. 2023 byla přiznána náhrada cestovného ve výši , tj. 200.80 Kč, tj. celkem 401,60 Kč, za cestu k jednání dne 13. 6. 2023 v plné výši 401,60 Kč.

148. Celkem za náklady řízení před soudem prvého stupně bylo žalobkyni přiznáno 156.004,50 Kč (151.920 + 1800 + 300 + 600 + 400 + 181,30 + 200,80 + 200,80 + 401,60); zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto k této částce náleží 21 % DPH, tj. 32.760,95 Kč; celkem na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně bylo žalobkyni za řízení o výživné manželky přiznáno 188.765,50 Kč (156.004,50 + 32.760,95).

149. Za odvolací řízení byly žalobkyni za řízení o výživné manželky přiznány účelné náklady za dva úkony právní služby po 12.660 Kč (výše odměny za úkon právní služby odůvodněna výše), a to za sepis vyjádření k odvolání žalovaného ve věci samé a za účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu ve věci samé; ke každému z těchto úkonů byla přiznána i náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení za řízení o výživném manželky činí 25.920 Kč, včetně DPH pak 31.363,20 Kč.

150. Protože v odvolacím řízení došlo ke změně rozhodnutí ve věci samé, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení žalobkyně za řízení o výživné manželky podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení o výživné manželky za řízení v obou stupních ve výši 220.128,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

151. Obecně platí, že odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka. Soud však nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zmocněnce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016,[Anonymizováno]sp. zn. 33 Cdo 273/2016). Za účelné lze považovat jen takové úkony advokáta, které byly potřebné (nezbytné) k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka.

152. Při řešení otázky nezbytnosti úkonů právní služby spočívajících v dalších poradách advokáta s žalobkyní se odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4084/2014, zabýval všemi kritérii spoluurčujícími účelnost vynaložených nákladů a okolnostmi projednávané věci. Zohlednil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 444/2016, a ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 205/2017, v nichž bylo vysvětleno, že účelem dalších porad advokáta s klientem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování. Při úvaze o účelnosti nákladů řízení zohlednil odvolací soud i závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017.

153. Soudní uplatnění nároku žalobkyně na výživné manželky nebylo zneužitím práva účastníka; má proto právo na náhradu účelných nákladů řízení, které jsou odůvodněny výše. Ostatní účtované úkony a s nimi související náhrady hotových výdajů nepovažoval odvolací soud za úkony nutné k obraně práva žalobkyně. Jedná se o tyto úkony: 1) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 24. 2. 2022 2) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 11. 3. 2022 3) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 31. 3. 2022 4) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 27 4. 2022 5) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 21. 6. 2022 6) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 29. 6. 2022 7) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 28. 7. 2022 8) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 7. 12. 2022 9) Další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 11. 5. 2023 154. Porady uvedené pod ad 1) až ad 3) jsou o opakované porady advokáta s žalobkyní uskutečněné v době přípravy prvního jednání. I při zohlednění informační povinnosti advokáta vůči klientovi nelze mít za potřebnou pro obranu práv žalobkyně v řízení každou schůzku uskutečněnou mezi advokátem a klientem, neboť informační povinnost vyplývající pro advokáta ze zákona o advokacii a etického kodexu bylo možno v této fázi řízení plnit i jinými způsoby. Není vždy nutné konat poradu s klientem přesahující jednu hodinu za účelem informování o průběhu řízení, jehož vývoj nevyžaduje získání jiných pokynů, než jaké byly advokátu dány při převzetí věci či v určitém stadiu řízení. V rámci přípravy jednání v posuzované věci nebylo zapotřebí pro řádnou obranu práv žalobkyně rozsáhle opakovaně probírat s žalobkyní postup v řízení, který byl od počátku řízení po celou dobu řízení založen v zásadě na shodných argumentech.

155. Stejně nebylo nutné konat poradu advokáta s žalobkyní ani v případech uvedených pod ad 4) až ad 9).

156. Porada dne 27. 4. 2022 se konala poté, co bylo vyhověno návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření; žalobkyně tedy neměla důvod měnit své pokyny advokátovi, což zjevně ani neučinila, neboť výsledkem této porady nebyl žádný výstup ve vztahu k projednávané věci(např. podání žalobkyně); pro to, aby advokát žalobkyni sdělil, že jejich návrh na vydání předběžného opatření byl soudem akceptován, nebylo nutno pro potřebnou obranu práv žalobkyně uskutečnit schůzku s advokátem přesahující jednu hodinu. Ke dni porady žalobkyně ještě nevěděla, že žalovaný proti nařízenému předběžnému opatření podal odvolání (to jí bylo doručeno až dne 2. 5. 2022).

157. Porady ve dnech 21. 6. 2022, 29. 6. 2022 a 28. 7. 2022 byly konány v době, kdy objektivně ve věci nenastaly žádné okonosti, na něž by žalobkyně měla či musela reagovat; po těchto poradách také nenásledoval žádný výstup podstatný pro toto řízení, toliko po poslední následovalo krátké sdělení soudu, že k mimosoudnímu vyřízení věci nedošlo.

158. Shodně lze uvést i o účtovaných poradách dne 7. 12. 2022 a dne 11. 5. 2023. Argumentace žalobkyně od počástku řízení i nadále zůstávala stejná, veškeré listiny před závěrečným jednáním již byly žalobkyní doloženy (naposledy s podáním ze dne 25. 4. 2023) a nebylo nutno reagovat na změnu procesní situace, o čemž svědčí i v tomto případě skutečnost, že výstup pro řízení z těchto porad nebyl žádný.

159. Pro splnění informační povinnosti advokáta ani pro potřebnou obranu práv žalobkyně nebylo tudíž třeba uskutečnit další opakované (nad rámec těch, které byly jako účelné přiznány) porady advokáta s žalobkyní; v řízení totiž nedošlo k žádným důležitým změnám vyžadujícím informování klienta touto formou a získání dalších pokynů pro postup v řízení.

160. Pokud byly účtovány úkony „sepis jednoduché výzvy k plnění protistraně dne 30. 5. 2022“ (č. l. 460) a „sepis jednoduché výzvy k plnění protistraně dne 10. 11. 2022“ (č. l. 461), je z obsahu obou výzev zřejmé, že jimi žalobkyně po žalovaném požaduje, aby jí plnil výživné manželky podle vykonatelného rozhodnutí, jinak bude nucena domáhat se svého práva exekučně; tato podání byla toliko pohrůžkou exekučním řízením a pro probíhající řízení o výživné manželky neměla pro hájení práv žalobkyně žádný skutečný význam, proto se nejedná o úkony účelné pro rozhodnutí, jímž se žalobkyně domáhala přiznání výživného manželky a nebyly jí přiznány. Pokud žalovaný neplnil pravomocné rozhodnutí soudu dobrovolně, měla žalobkyně možnost domáhat se svého nároku soudním výkonem rozhodnutí či exekucí, a dle obsahu předmětných výzev žalovanému takový svůj úmysl sdělila.

161. Účtovaný úkon „písemné podání k výzvě soudu ve věci samé dne 8. 8. 2022“ byl toliko reakcí na výzvu soudu, nechť žalobkyně sdělí, zda došlo k mimosoudnímu vyřízení věci či zda stále probíhají o mimosoudním vyřízení jednání, když taková možnost byla jako eventualita dříve avizovaná, či zda má soud ve věci nařídit jednání; že na tento požadavek reagovala žalobkyně opětovným rozborem věci, v němž duplicitně uváděla svá tvrzení, na nichž staví oprávněnost svého nároku, není úkonem účelným k bránění práva žalobkyně, neboť taková podstatná tvrzení již dříve uvedla ve svých podáních.

162. Úkon účtovaný jako „studium spisu“, jímž žalobkyně souhrnně účtovala odměnu za jeden úkon právní pomoci za nahlížení do spisu ve dnech 5. 5. 2022, 8. 12. 2022 a 17. 1. 2023, není úkonem účelným. K účelnosti takového úkonu se vyjádřil Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, v němž s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 3104/11, konstatoval, že ne všechny úkony právní služby jsou zároveň úkony, za něž je poskytována odměna podle § 11 advokátního tarifu s tím, že současně bylo připuštěno výjimečně přiznat advokátovi odměnu za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu (odpovídající svým významem prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování), a to analogicky dle § 11 odst. 1 písm. f/ advokátního tarifu, bude-li takový postup s ohledem na konkrétní okolnosti případu ospravedlnitelný (například založí-li protistrana do spisu značné množství listin, s nimiž nemá účastník možnost se jinak seznámit, krátce před přípravným jednáním nebo prvním jednáním ve věci).

163. Dne 5. 5. 2022 trvalo nahlížení do spisu 28 minut (do spisu nahlížela osobně žalobkyně společně se svou substituční zástupkyní od 10:41 hodin do 11:09 hodin) a došlo při něm k pořízení fotokopie 13 listin ze spisu (zčásti se jednalo o korespondenci mezi účastníky)

164. Dne 8. 12. 2022 trvalo nahlížení do spisu 37 minut (do spisu nahlížela substituční zástupkyně žalobkyně od 8:23 hodin do 9:00 hodin) a byla při něm pořízena kopie 4 listů ze spisu (výpis z účtu žalovaného u Fio banky)

165. Dne 17. 1. 2023 trvalo nahlížení do spisu 26 minut (do spisu nahlížela substituční zástupkyně žalobkyně od 9:16 hodin do 9:42 hodin) a byla při něm pořízena kopie 16 listů ze spisu, některých důplicitně (č. l. 265 si již předtím pořídila kopii osobně žalobkyně při nahlížení do spisu dne 16. 11. 2022, kopie č. l. 320 – 323 byla pořízena při nahlížení do spisu dne 8. 12. 2022), nadto v mezidobí od posledního nahlížení do spisu dne 8. 12. 2022 nedošlo (ani se nedalo očekávat) k žádné podstatné změně v obsahu spisu (došlo jen k tomu, že spis byl předložen odvolacímu soudu, který žalovaného vyzval k zaplacení soudního poplatku, který žalovaný zaplatil).

166. Z uvedeného odvolací soud uzavřel, že ani jeden z případů nahlížení do spisu nebyl ospravedlnitelný okolnostmi, neboť se nejednalo o situaci, kdy byl byla žalobkyně nucena krátce před prvním či dalším jednáním ve věci reagovat na žalobcem předložené důkazy. Jednání ve věci byla nařízena 14. 10. 2022, 11. 4. 2023, 16. 5. 2023 a 13. 6. 2023; žalobkyně tedy měla dostatečný časový prostor pro seznámení se s důkazy například pořízením si kopie spisu (jeho části) a následným prostudováním si důkazů. Nelze rezignovat na skutečnost, že veškeré důkazy se provádí při jednání a každý z účastníků má právo se jednání účastnit a k provedeným důkazům se vyjádřit. Nadto rozsah nahlížení do spisu nelze charakterizovat jako úkon svým významem odpovídající prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování; vždy se jednalo o krátkodobé nahlédnutí do spisu, které nebylo vyvoláno akutní potřebou seznámit se před nařízeným jednáním s rozsáhlými důkazy předloženými protistranou; výsledkem těchto nahlédnutí do spisu bylo toliko seznámení se s důkazní situací dříve, než důkazy byly provedeny soudem, a pořízení si kopií některých doložených důkazů (a to zčásti opakovaně). Pokud žalobkyně měla potřebu seznámit se s důkazy dříve, než byly při jednání provedeny, nic jí v tom nebránilo, nicméně není povinností protistrany jí takové náklady hradit, protože s ohledem na skutečnost, že veškeré důkazy jsou předmětem dokazování při jednání, při němž se k nim může účastník vyjádřit a reagovat na ně, se nejedná o účelný náklad pro hájení práv žalobykně; na svých právech by nijak při seznámení se s důkazy při jednání krácena nebyla a z objektivního hlediska jsou tyto náklady z pohledu uplatňování či bránění práva žalobkyní úkony zbytnými.

167. Účelnými nejsou ani za odvolací řízení účtované další náklady za úkony právní služby a náhradu nákladů řízení k takovým úkonům. označeným jako: 1) „sepis odvolání proti výrokům III. a IV. rozsudku o výživné manželky dne 28. 8. 2023“, neboť ve věci byl prováděn přezkum věci samé, kdy s ohledem na úspěch ve věci jí byla přiznána náhrada nákladů odvolcího řízení; v rámci přezkumu věci samé byly přezkoumávány i tyto výroky a žalobkyně se svým odvoláním nebyla úspěšná 2) „sepis urgenčního e-mailu k úhradě výživného manželky právní zástupkyni žalovaného dne 11. 9. 2023, neboť taková výzva pro probíhající řízení o výživné manželky neměla pro hájení práv žalobkyně žádný skutečný význam (nebylo-li plněno, mohla se domáhat plnění soudním výkonem rozhodnutí či exekucí), 3) „další porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne 12. 8. 2024“, neboť od sepisu vyjádření k odvolání žalovaného dne 3. 11. 2023 se z hlediska skutkového a důkazního ve spisu ničeho nezměnilo (a ani změnit s ohledem na koncentraci řízení nemohlo), přičemž postoj a argumentace žalobkyně byla po celé řízení stejná 168. Ani tyto náklady nebyly shledány jako nezbytné pro hájení práv žalobkyně v řízení o určení výživného manželky, proto jí nebyla jejich náhrada přiznána.