4 Cmo 78/2021- 891

Rubrum

Nestanoví-li uzavřená smlouva jinak, není objednatel v případě notifikace vad díla povinen do jejich odstranění platit zhotoviteli pouze část dohodnuté ceny díla ve výši odpovídající jeho nároku na slevu vztahující se k neodstraněným vadám (§ 564 obch. zák. a § 439 odst. 4 obch. zák.).

Výrok

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a Mgr. Diany Fujdiak v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [obec a číslo] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o zaplacení částky 2 264 282,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. března 2021 a o odvolání žalovaného proti doplňujícímu usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 ze dne 1. dubna 2021 takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. března 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 48 Cm 60/2007-837 ze dne 1. dubna 2021, se v části výroku II., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z uvedené částky od 30.12. 2005 do zaplacení a ve výrocích III. a IV. potvrzuje; doplňující usnesení ze dne 1. dubna 2021 se dále potvrzuje ve výroku I. V části výroku II., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci v obecné lhůtě úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 2 264 282,10 Kč od 15.11. 2005 do 29.12. 2005, se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba v uvedeném rozsahu zamítá. II. Ve výroku I. zůstává rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. března 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 48 Cm 60/2007-837 ze dne 1. dubna 2021, podaným odvoláním nedotčen; doplňující usnesení ze dne 1. dubna 2021 pak dále zůstává podaným odvoláním nedotčeno ve výroku II. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení částku 21 392,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

1. Městský soud v Praze rozsudkem z 19.3. 2021, doplněným usnesením z 1.4. 2021, k dispozičnímu úkonu žalobce dle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. z 2.3. 2021 vedené řízení co do části nároku o zaplacení částky 122 570 Kč s příslušenstvím - úrokem z prodlení ve smluvené výši zastavil (výrok II). Ve zbývající části podané žalobě z 29.3. 2007 vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč s příslušenstvím - úrokem z prodlení ve smluvené výši (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 974 850 Kč (výrok III). O nákladech státu rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit státu (v obecné lhůtě na účet Krajského soudu v Praze), na jejich náhradu částku 75 066 Kč (výrok IV rozsudku ve spojení s výrokem III doplňujícího usnesení). Doplňujícím usnesením konečně rozhodl o vrácení části zaplacené zálohy na důkaz ve výši 2 472 Kč žalobci (výrok I) a o zrušení vydaného usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 48 cm 60/2007-674 z 11.9. 2018 (výrok II).

2. Výroky I. rozsudku a II. doplňujícího usnesení nebyly dotčeny podaným odvoláním a nabyly proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

3. V posuzované věci se přitom jedná již o čtvrté meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První - podané žalobě zcela vyhovující - rozsudek soudu prvního stupně č.j. 48 Cm 60/2007-104 z 29.7. 2010, byl k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Cmo 273/2010-145 z 2.2. 2011 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž druhý, žalobě zcela vyhovující rozsudek soudu prvního stupně č.j. 48 Cm 60/2007-188 z 15.2. 2012, byl na základě podaného odvolání usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Cmo 100/2012-248 z 24.10. 2012 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Třetím rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 48 Cm 60/2007-488 z 9.12. 2015 byla podaná žaloba zcela zamítnuta. Rovněž tento rozsudek byl však k odvolání žalobce usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Cmo 25/2016 - 567 z 26.11. 2016 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dovolání podané žalovaným bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 32 Cdo 1776/2017-650 z 25.10. 2017 odmítnuto. Usnesením Ústavního soudu č.j. I. ÚS 187/18 z 20.3. 2018 byla pak odmítnuta i následná ústavní stížnost podaná žalovaným proti rozhodnutí dovolacího soudu. Důvody všech kasací učiněných v průběhu řízení odvolacím soudem již není třeba v této fázi řízení reprodukovat podrobněji: oběma účastníkům jsou dobře známé. Ostatně nynější znění ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. již ani nějakou podrobnou rekapitulaci předchozích stadií řízení v nich vydaných rozhodnutí nevyžaduje. Právními názory vyslovenými ve všech dříve vydaných zrušujících usneseních je ovšem v dalším řízení - při nezměněném skutkovém stavu věci - soudu prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

4. V odůvodnění rozsudku vycházel soud prvního stupně z podané žaloby, dle které byl žalobce na základě uzavřené smlouvy o dílo č. 02016 z 30.9. 2002 žalovanému za předběžnou cenu ve výši 7 500 000 Kč bez DPH a podmínek ve smlouvě stanovených zavázán k provedení díla: „Oprava objektu [anonymizováno] v Roztokách u Křivoklátu po povodních v srpnu 2002 včetně realizační dokumentace“. Smlouva byla postupně uzavřenými dodatky č. 1 z 3.2. 2003 a č. 2 z 13.3. 2003 měněna, nebyla však zcela neplněna, když dodatkem č. 3 z 30.6. 2003 se účastníci dohodli na jejím ukončení a vzájemným vypořádání dosud provedených prací. Nový právní titul pro dokončení uvedeného díla (nazvané též jako II. část jeho realizace) za pevnou cenu bez DPH 12 883 909 Kč (včetně DPH pak 13 528 104 Kč), pak pro účastníky představovala smlouva o dílo č. 03033 z 10.10. 2003, včetně vypracovaného rozpočtu a HMG celé akce. Žalobce dílo řádně dokončil a v souladu s čl. IX smlouvy žalovanému „v dobré kvalitě“ protokolárně předal dne 21.6. 2004 (restaurační část) a dne 27.4. 2005 (SO 2 - Ubytovací část). Zálohově a k dílčí fakturaci žalobce (ve smyslu čl. VI odst. 6.1. a 6.2. smlouvy) žalovaný žalobci v průběhu realizace hradil částku 10 880 998 Kč. Doplatek dohodnuté ceny včetně DPH ve výši 2 386 852,10 Kč, účtoval žalobce žalovanému konečnou fakturou č. 952005 z 15.12. 2005, splatnou dne 29.12. 2005. Ze strany žalovaného zůstala zcela neuhrazena. Pro případ prodlení žalovaného objednatele s platební povinností dle čl. VI smlouvy, byl v jejím čl. VII odst. 7.1. dohodnut úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z dlužné částky. Z důvodu nedůvodné platební latence žalovaného se tedy žalobce domáhá doplatku účtované dohodnuté ceny díla se smluveným úrokem z prodlení podanou žalobou.

5. Žalovaný soudu navrhl, aby podanou žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. Přihlásil se ke smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 10.10. 2003 (resp. i k předešlé z 30.9. 2002) namítl však, že pro protokolární přejímku části díla SO 2 - Ubytovací část dne 27.4. 2005 nebyly splněny hmotněprávní předpoklady dle čl. 9 smlouvy. Z důvodu vad díla vytčených přípisy žalovaného z 18.10. 2005, 24.11. 2005 a 22.12. 2012, které žalobce neodstranil, nelze předané dílo považovat za dokončené. Vytčené a neodstraněné vady díla v oblasti požárního zabezpečení budovy (hlavně provedení protipožárních předělů půdního prostoru a venkovního ocelového schodiště v rozporu s projektovou dokumentací), se staly trvalou překážkou jeho kolaudace - usnesením Obecního úřadu Křivoklát - stavebního odboru č.j. 330-140/2005-123 z 28.6. 2005 bylo kolaudační řízení přerušeno - a tedy i jeho trvalého a bezpečného užívání. Vymíněný hmotněprávní předpoklad konečné fakturace dle čl. 6 smlouvy: „dokončení díla“, tedy nebyl v posuzovaném případě splněn.

6. Soud prvního stupně pro provedeném - velmi obsáhlém - dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 127 o.s.ř., § 127 odst. 2 o.s.ř., § 127a o.s.ř. a § 129 o.s.ř.) uzavřel, že dne 10.10. 2003 byla pod č. 03033 uzavřena platná smlouva o dílo, obsahující obě podstatné náležitosti dle ust. § 536 obch. zák. Dílo bylo jako celek (tedy i včetně SO 2 - Ubytovací části) žalobcem dokončeno a žalovanému ve dnech 21.6. 2004 a 27.4. 2005 v souladu s čl. IX smlouvy protokolárně předáno obapolně podepsanými předávacími protokoly. Smluveným hmotněprávním předpokladem vzniku práva žalobce na doplatek dohodnuté ceny ve výši včetně DPH 2 386 852,10 Kč, účtovaný konečnou fakturou č. 952005, byla protokolární přejímka. Obsáhlým dokazováním vedeným hlavně dle ust. § 127 o.s.ř. a § 127a o.s.ř. vzal za prokázané, že předané dílo trpí vadami (§ 560 odst. 1 obch. zák.), spočívající v odchylce provedení požárně dělících konstrukcí v půdním prostoru a únikových cest od projektové dokumentace pro stavební povolení, vypracované jako součást díla žalobcem a ověřené stavebním úřadem. Včasná notifikace uvedených vad díla žalovaným v záruční době dle čl. X smlouvy (též za použití ust. § 428 odst. 3 obch. zák.), jeho přípisy z 18.10. 2005, 24.11. 2005 a 22.12. 2005 s žádostí o jejich odstranění, s sebou nesou nezbytnost aplikace ust. § 324 odst. 3 obch. zák. a ust. § 439 odst. 4 obch. zák. Právo (tím méně splatný nárok) tedy žalobci nevznikne v rozsahu práva žalovaného na přiměřenou slevu z dohodnuté ceny díla, odpovídající neodstraněným vytčeným vadám. Dokazování k výši přiměřené slevy z dohodnuté ceny díla (§ 439 obch. zák.) bylo opět vedeno postupem dle ust. § 127 o.s.ř. (znalecký posudek č. 162/2019 z 20.2. 2020, vypracovaný [právnická osoba]). Její horní hranici včetně DPH 122 570 Kč žalobce v řízení sám akceptoval provedeným dispozičním úkonem dle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. Za takové situace soud prvního stupně zbývající části uplatněného nároku na doplatek dohodnuté ceny ve výši 2 264 282,10 Kč s příslušenstvím vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů státu, představující vyplacené znalečné nekryté zálohami účastníků. Doplňujícím usnesením z 1.4. 2021 soud prvního stupně konečně učinil procesní úkony vyplývající z aplikace ust. § 141 o.s.ř.

7. Žalovaný podal včasné odvolání - členěné poněkud netradičně na část literární a část právní - proti výroku II (a závislým výrokům III a IV) rozsudku, a také proti výrokům I a III. doplňujícího usnesení. Navržena je změna rozsudku z 19.3. 2021 (doplněného usnesením z 1.4. 2021) v odvoláním dotčených částech a zamítnutí podané žaloby, event. jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uplatňuje v zásadě veškeré odvolací důvody (§ 205 odst. 2 o.s.ř.), hlavně však soudu prvního stupně vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav a z toho plynoucí nesprávné právní posouzení věci. Napadený rozsudek odvolatel považuje i za nepřezkoumatelný, když jeho odůvodnění jasným a přesvědčivým způsobem nereaguje na argumenty odvolatele uplatněné v průběhu řízení a nesplňuje tak požadavky ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. Akcentuje nadále skutečnost, že z důvodu přetrvávající existence vytčených vad v oblasti provedení požárně bezpečnostního řešení, bránících jeho trvalému a bezpečnému užívání (v důsledku absence jeho kolaudace), nelze dílo zhotovené žalobcem považovat ve smyslu čl. IX odst. 9.3. smlouvy za dokončené a tedy způsobilé jeho předání a převzetí. Trvající prodlení žalobce s dokončením vylučuje jednak vznik práva žalobce na doplatek dohodnuté ceny (čl. VI odst. 6.3. smlouvy), ale i prodlení žalovaného s jeho případnou úhradou. Poukazuje v této souvislosti i na recentní závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 5241/2007 nebo sp. zn. 23 Cdo 1160/2010). Žalobou uplatněný nárok považuje též jako celek za kolidující s ust. § 3 odst. 1 obč. zák. a § 265 obch. zák. I pokud by nárok žalobce na účtovaný doplatek dohodnuté ceny díla, resp. jeho části byl důvodný, neocitl by se žalovaný v prodlení s jeho úhradou ve vazbě na splatnost vystavené faktury č. 952005, ale až tehdy, kdy by výše přiměřené slevy z ceny byla vedeným dokazováním postavena najisto. Z důvodu prodlení žalobce s dokončením díla v trvání 5 768 dnů uplatňuje v rámci procesní obrany (§ 98 o.s.ř.) též vzájemnou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 39 015 052 Kč (čl. VII odst. 7.2. smlouvy), částku 1 300 000 Kč za vadnou projektovou dokumentaci, částku 1 mil. Kč za opravy vad vynaložené žalovaným a částku 4 mil. Kč z titulu zisku ušlého žalobci v důsledku nemožnosti užívání SO 2 - Ubytovací části. Brojí konečně též proti nesprávným závislým nákladovým výrokům, nereflektujícím dispoziční úkon žalobce dle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř.

8. Žalobce v podaném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku z 19.3. 2021, doplněného usnesením z 1.4. 2021, jako věcně správného. Pouze stručně uvádí, že napadaný rozsudek (doplněný usnesením) považuje za zcela srozumitelný a přezkoumatelný, jeho skutkové a právní závěry jsou správné a odpovídají obsáhlému dokazování i posouzení věci odvolacím soudem ve vydaných kasačních rozhodnutích.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. ve znění účinném do 31.12. 2013 napadený rozsudek z 19.3. 2021, doplněný usnesením z 1.4. 2021. Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům a zjištěním:

10. Předně je třeba uvést, že Krajský soud v Praze zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem prvního stupně (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po opakování dokazování smlouvou o dílo č. 03033 uzavřenou mezi účastníky dne 10.10. 2003 včetně příloh, zápisem o předání a převzetí prací (SO 2 - Ubytovací část) z 27.4. 2005, konečnou fakturou žalobce žalovanému č. 952005 z 15.12. 2005, splatnou dne 29.12. 2005, notifikačními přípisy žalovaného žalobci z 18.10. 2005, 24.11. 2005 a 22.12. 2005, sdělením Úřadu Městysu Křivoklát - stavebního odboru z 9.4. 2013 (č.l. 314 - 315 spisu), odborným vyjádřením [jméno] [jméno] z [číslo] (č.l. 330 - 333 spisu), revizním znaleckým posudkem (§ 127 odst. 2 o.s.ř.) č. 28-1/2015/Set, vypracovaným dne 27.2. 2015 znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] (č.l. 439 - 452 spisu) a znaleckým posudkem (§ 127 o.s.ř.) č. 162/2019, vypracovaným dne 20.2. 2020 [právnická osoba]; k tomu byl konstatován obsah výslechu pověřeného pracovního znaleckého ústavu [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení] na jednání soudu dne 19.2. 2021.

11. Kromě správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se odvolací soud v podstatných ohledech ztotožňuje i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, které považuje za výstižné a pro posuzovaný případ přiléhavé.

12. S ohledem na závažnost vedeného řízení (pokud jde o možné dopady do majetkových poměrů obou účastníky), skutkovou a právní složitost věci a z toho plynoucí i jistou obsáhlost podání činěných oběma účastníky v průběhu vedeného řízení, odvolací soud předesílá (a platí to i ve vztahu k soudu prvního stupně), že požadavek na odůvodnění rozsudku (§ 157 odst. 2 o.s.ř.) nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument vznesený v průběhu řízení oběma účastníky. Je zde přitom možné odkázat i na recentní závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je tak co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akcentací odpovědi implicitní.

13. K procesní argumentaci odvolatele vrchní soud předně uvádí, že rozsudek krajského soudu z 19. 3. 2021, doplněný usnesením z 1. 4. 2021 považuje za přezkoumatelný, tedy nezakládající - bez dalšího - kasační důvod dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv účastníků řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 z 25.6. 2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 ICdo 40/2016 z 20.9. 2016). Z obsahu podaných odvolání je zcela zřejmé, že vydaný rozsudek z 19.3. 2021, ani jeho doplňující usnesení z 1.4. 2021 nijak nezaložily ztrátu orientace žalovaného ve vedeném řízení či v důvodech, pro které bylo podané žalobě vyhověno. Odvolání totiž zcela přiléhavě s věcně na odůvodnění rozsudku reaguje příslušnými odvolacími důvody.

14. Při vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), vyjádřeným ve vedeném řízení vydaným usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Cmo 25/2016-567 z 26.11. 2016 (jakož i předchozími, výše uvedenými kasačními rozhodnutími), nemůže být vydaný rozsudek Krajského soudu v Praze z 19.3. 2021, doplněný usnesením z 1.4. 2021, pro žalovaného ani překvapivý.

15. K právnímu základu projednávané věci lze ve shodě se soudem prvního stupně odvolacím soudem opakovaně připomenout, že původní smlouva o dílo č. 02016 z 30.9. 2002 (ve znění dodatků č. 1 a 2), jejímž předmětem byl závazek žalobce k provedení díla:„ Oprava objektu [anonymizováno] v Roztokách u Křivoklátu po povodních v srpnu 2002 včetně realizační dokumentace“, byla dohodou smluvních stran obsaženou v jejím dodatku č. 3 z 30.6. 2003 zrušena (§ 572 odst. 3 obč. zák.). Souvislost následně uzavřené smlouvy o dílo mezi účastníky č. 03033 z 10.10. 2003 lze tedy posuzovat pouze v rovině obchodní a faktické, nikoliv právní.

16. Právní titul žalobou uplatněného nároku tedy představuje platná smlouva o dílo č. 03033 uzavřená mezi účastníky dne 10. 10. 2003, obsahující obě podstatné náležitosti dle ust. § 536 obch. zák. Je tomu tak jak v případě vymezení dostatečně „určitého“ díla dle ust. § 536 odst. 1 obch. zák. (dle čl. II smlouvy - II. část realizace „Opravy objektu [anonymizováno] v Roztokách u Křivoklátu po povodních v srpnu 2002 včetně realizační dokumentace“, a to dle stavebního povolení uděleného Obecním úřadem Křivoklát - stavební odbor č.j. 330 - 1/2003 - 31 z 6.2. 2003 a podrobné specifikace v rozpočtech opravy restaurační části a přístavby ubytovací části z 4.4. 2003), tak v případě ceny za jeho provedení dle ust. § 536 odst. 3 obch. zák. (dle čl. V smlouvy - pevná cena bez DPH 12 883 909 Kč, včetně DPH 13 528 104 Kč s odkazem dle ust. § 547 obch. zák. na vypracovaný rozpočet). S ohledem na dispozitivní úpravu uvedeného smluvního typu je pro identifikaci vzájemných práv a povinností účastníků obsah uzavřené smlouvy určující; v případě potřeby proto na něj bude v dalším textu odkazováno.

17. Smluvním předpokladem provedení díla žalobcem (zhotovitelem), bylo dle čl. IX uzavřené smlouvy kumulativní splnění dvou skutečností: 1) dokončení díla pouze s takovými závadami a nedodělky, které nebrání trvalému a bezpečnému užívání (čl. 9 smlouvy) a 2) jeho protokolární přejímka (čl. 9 smlouvy). Splnění požadavku ad 2) bylo v případě celého rozsahu dohodnutého díla spolehlivě zjištěno; protokolární přejímka restaurační části a sociálního zařízení objektu „v dobré kvalitě“ se uskutečnila dne 21.6. 2004, přejímka SO 2 - Ubytovací části rovněž v „ dobré kvalitě“ pak dne 27.4. 2005. Vady předané restaurační části a sociálního zařízení nebyly žalovaným notifikovány, resp. s ohledem na vydané kolaudační rozhodnutí z 23.7. 2004 nebyly takové povahy, aby uvedenou část díla nebylo možné považovat ve smyslu uzavřené smlouvy za dokončenou.

18. Záruka žalobce za jakost díla (563 obch. zák.) byla převzata v čl. X smlouvy v trvání 36 měsíců s počátkem jejího běhu ke dni přejímky díla.

19. Jak je již zřejmé z dříve vydaných rozhodnutí, vady předaného SO 2 - Ubytovací části, byly žalovaným žalobci včas (§ 562 odst. 2 písm. c), odst. 3 obch. zák.) a opakovaně - přípisy z 18.10. 2005, 24.11. 2005 a 22.12. 2005 - notifikovány s žádostí o jejich odstranění. Jedná se v zásadě o výčet vad, pro které bylo zahájené kolaudační řízení uvedené části díla rozhodnutím Obecního úřadu Křivoklát - stavebního odboru č.j. 330 - 140/2005 - 123 z 28.6. 2005 přerušeno. Absence kolaudace z důvodu trvajících vad uvedené části díla tak brání jeho trvalému a bezpečnému užívání žalovaným.

20. Podle ust. § 560 odst. 1 obch. zák.: „Dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě.“ K otázce materiálního posouzení existence vytčených vad uvedené části díla bylo přitom soudem prvního stupně vedeno rozsáhlé dokazování dle ust. § 127 o.s.ř., § 127 odst. 2 o.s.ř. i dle ust. § 127a o.s.ř. Těžiště zde spočívá hlavně v otázce splnění projektových požadavků řádného požárního zabezpečení SO 2 - Ubytovací části. Z obsáhlých odborných zjištění učiněných v průběhu řízení k uvedené sporné otázce (a mnohokrát opakovaných ve vydaných meritorních rozhodnutích) lze v této fázi řízení vyjmout, že součástí závazku žalobce (dohodnutého díla), bylo rovněž zhotovení projektové dokumentace „Opravy a přístavby objektu [anonymizováno]“. Pro potřeby vydání stavebního povolení pak byla vytvořena v závěru r. 2002. Obsah jednotlivých výkonových stupňů projektu nebyl v uvedené době (na rozdíl od stávající úpravy obsažené ve vyhl. č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb) upraven v obecně závazných právních předpisech (zák. č. 50/1976 Sb., stavební zákon). Popis dokumentace pro stavební povolení byl tehdy popsán např. ve Výkonovém a honorářovém řádu ČKAIT. Není však pochyb o tom, že kromě architektonické části tvořila DSP i Průvodní technická zpráva, jejíž součástí bylo Požárně bezpečnostní řešení objektu č. 457/ 2002, vypracované 26.12. 2002 [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jak plyne z dokazování dle ust. § 127 o.s.ř. (2. znalecký posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] z 8/2003 vycházející však hlavně z odborného vyjádření přibraného konzultanta [jméno] [jméno] z [číslo]), nad rámec technické normy ČSN 73 0802/2000 byl SO 2 v Požárně bezpečnostním řešení objektu z 16.12. 2002 zařazen do skupiny OB4, namísto postačující skupiny OB3. Skupina objektů OB4 přitom vyžaduje provedení takových řešení požárních dělících stěn v půdním prostoru a provedení únikového schodiště, kterým provedená stavební realizace díla neodpovídá. Jak je zřejmé ze závěrů znaleckého posudku č. 162/2019 z 20.2. 2020, vypracovaného [právnická osoba], požadavkům stanoveným v Požárně bezpečnostním řešení objektu 16.12. 2002 nedopovídá ani architektonická část DSP (konkrétně výkresy č. 4 a č. 7) ověřená Stavebním úřadem Křivoklát. Z dokazování dle ust. § 127 odst. 2 o.s.ř. (znalecký posudek č. 28-1/2015/Set z 27.2. 2015, vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), stanovené zvýšené požadavky na oblast požární bezpečnosti v důsledku zařazení SO 2 - Ubytovací části do skupiny objektů OB4 za pochybení či vadu označit nelze, žalobcem provedenou stavební realizaci v rozporu s nimi, trvale bránící jeho kolaudaci (viz sdělení Úřadu Městysu Křivoklát - stavebního odboru z 9.4. 2013), pak ano.

21. Učinil-li tedy soud prvního stupně závěr o tom, že část předaného díla SO 2 - Ubytovací část trpí vytčenými vadami (odchylky stavební realizace od DSP v oblasti požárního zabezpečení), které žalobce dodnes neodstranil, je takový závěr správný.

22. Předpoklady pro vznik práva žalobce na doplatek dohodnuté ceny díla jsou (v souladu s dispozitivním ustanovením ust. § 548 odst. 1 obch. zák.) v čl. 6 smlouvy upraveny takto: „Dokončené dílo objednatel převezme a zhotovitel vyúčtuje konečnou fakturou…..“. Vymíněná hmotněprávní skutečnost v podobě protokolární přejímky SO 2 - Ubytovací části dne 27.4. 2005 pro vystavení konečné faktury žalobce č. 952005 splněna byla. K uvedené skutečnosti lze odkázat i na závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 29.11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 5197/2009 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 13.12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2123/2010). Absentuje -li (jako v posuzovaném případě) též požadavek dokončeného díla ve smyslu čl. 9 smlouvy, je si odvolací soud vědom (z hlediska existence vzniku žalobou uplatněného práva na doplatek ceny díla) určitých nejednotných přístupů rozhodovací praxe. Podle jednoho z nich, vycházejícího pouze z aplikace ust. § 324 odst. 3 obch. zák., právo na zaplacení předaného díla vůbec nevznikne (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 12.3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, publikované v Právních rozhledech č. 7/ 2002, str. 340). Podle druhého z nich, ukládajícího v případě vad díla podle ust. § 564 obch. zák. aplikovat kromě ust. § 324 odst. 3 obch. zák. přiměřeně též ust. § 439 odst. 4 obch. zák., nevzniká zhotoviteli právo na doplatek dohodnuté ceny díla pouze v rozsahu odpovídající jeho případnému nároku na slevu z ceny díla z důvodu vytčených neodstraněných vad (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 10.11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 373/97, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 12.5. 1999, sp. zn. 33 Cdo 894/98 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 9.9. 2004, sp. zn. 29 Odo 309/2004).

23. S ohledem na specialitu právní úpravy práv z odpovědnosti za vady v kupní smlouvě (§ 422 a násl. obch. zák.) přiměřeně použitelnou i na vady díla (§ 564 obch. zák.), je třeba „zákonné zádržné“ části dohodnuté ceny díla odpovídající neodstraněným vadám (§ 439 odst. 4 obch. zák.), aplikovat přednostně před obecnou úpravou obsaženou v ust. § 324 odst. 3 obch. zák. Uvedený právní názor byl již ostatně odvolacím soudem oběma účastníkům opakovaně vyjádřen ve výše označených kasačních rozhodnutích a není žádného důvodu se od něj v této fázi řízení odchylovat.

24. Výše slevy (§ 439 obch. zák.) je určována rozdílem hodnoty díla bez vad a hodnotou vadného díla a časovým okamžikem těchto hodnot je uskutečnění plnění. Výši slevy obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad. Základním požadavkem je, aby byla objednateli prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena (zejména ekonomická) situace blížící se stavu, kdy mu bylo plněno bez vad. Výše slevy je obvykle určována dohodou stran nebo znaleckým posudkem (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26.5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 29.11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4573/2009).

25. Z dokazování vedeného soudem prvního stupně k této sporné otázce zcela odpovídajícím důkazním prostředkem dle ust. § 127 o.s.ř. (znalecký posudek č. 162/2019, vypracovaný dne 20. 2. 2020 [právnická osoba]) je dostatečně prokázaná výše přiměřené slevy z ceny díla v rozpětí bez DPH 72 500 Kč až 103 000 Kč; maximální výše včetně 19% DPH tedy představuje částku 122 570 Kč, která byla předmětem dispozičního úkonu žalobce z 2.3. 2021.

26. Zbývající část doplatku dohodnuté ceny díla ve výši 2 264 282,10 Kč (po odpočtu přiměřené slevy ve výši 122 570 Kč) zůstala splatností vystavené konečné faktury žalobce č. 952005 ke dni 29.12. 2005 splatným nárokem. S ohledem na deklaratorní povahu rozhodnutí ve sporném řízení je přitom důkazně podložený okamžik právní jistoty žalovaného o výši přiměřené slevy z dohodnuté ceny zcela bez právního vlivu na splatnost zbývající části doplatku dohodnuté ceny, nedotčené právem objednatele na přiměřenou slevu dle ust. § 439 odst. 4 obch. zák.

27. K námitkám odvolatele je třeba pro úplnost sdělit, že v úkonech žalobce, spočívajících v uplatnění nároku na doplatek dohodnuté ceny díla účtovaného konečnou fakturou č. 952005, neshledal odvolací soud žádné relevantní skutečnosti, umožňující aplikaci ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nebo ust. § 265 obch. zák. S ohledem na poměrně restriktivní definici dobrých mravů vycházejících z recentní rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 30.5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010) nebo zásad poctivého obchodního styku (Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha: C.H. Beck, xvi, str. 952 - 953), se totiž při aplikaci uvedených ustanovení bude v praxi jednat o řídké až mimořádné případy; dosud vedené dokazování a skutečnosti sdělené v průběhu řízení takovým skutečnostem nesvědčí. Za kolizní s uvedenými zákonnými ustanoveními nelze považovat ani uplatněný nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny, mající zákonný pedent v ust. § 369 odst. 1 obch. zák. ani jeho denní výši „0,05% z dlužné částky“, dohodnutou v čl. VII odst. 7.1. smlouvy, která je hluboko pod kritickou hranicí korektivu dobrých mravů „0,5% denně“ zastávaného u výše úroku z prodlení rozhodovací praxí (nález Ústavního soudu z 7.5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07).

28. Věcnému posouzení důvodnosti obrany žalovaného dle ust. § 98 o.s.ř. konečně brání její opožděné uplatnění a zásada neúplné apelace odvolacího řízení (§ 205a o.s.ř.). Odpovídajícího poučení ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o.s.ř. se účastníkům dostalo na jednání soudu prvního stupně dne 19.2. 2021, část obrany uplatnil žalovaný prvně až v závěrečném návrhu dne 18.3. 2021, zbytek pak v podaném odvolání.

29. Protože ani v nákladových výrocích nebylo shledáno žádné pochybení (je možné aplikovat ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. z důvodu zavinění žalobce na zastavení pouze nepatrné části řízení), ve světle všech výše uvedených skutečností tedy odvolací soud rozsudek z 19.3. 2021, doplněný usnesením z 1.4. 2021 jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), resp. až na část přiznaného příslušenství neodpovídající splatnosti vystavené konečné faktury žalobce č. 952005. Pro období 15.11. 2005 do 29.12. 2005 ho tedy změnil tak, že podanou žalobu zamítl (§ 220 o.s.ř.).

30. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci vznikly náklady na zastupování advokátem ve výši 21 392,80 Kč (§ 7 bod 6 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za jeden hlavní úkon právní služby po 17 380 Kč + 1 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl. + 21% DPH z uvedených částek ve výši 3 712,80 Kč). Uvedené náklady řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci v obecné lhůtě na účet jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).