4 Co 33/2025 - 178

Rubrum

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Eustasie Rutarové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Lenky Dopitové ve věci žalobkyně: [právnická osoba], reg. č. [Anonymizováno] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o částku 5 000 EUR s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 2025 č. j. 83 C 12/2024-120, ve znění doplňujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2025 č. j. 83 C 12/2024-127, oba ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2025 č. j. 83 C 12/2024-163 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném rozsahu, tj. v odstavcích I. a II. výroku rozsudku ze dne 3. února 2025 č. j. 83 C 12/2024-120, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci 1. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 EUR s 12,75% úrokem z prodlení z téže částky od 22. 8. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku) a na nákladech řízení částku 6 357,35 Kč (odstavec II. výroku).

2. Mezinárodní příslušnost krajský soud odvodil z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I“). Volbu rozhodného práva krajský soud posoudil dle čl. 4 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Řím II“). Soud prvního stupně uvedl, že předmětem řízení je nárok z porušení autorského práva a civilní delikt je úžeji spjat s Českou republikou, na jejímž území k porušení autorského práva došlo.

3. Vzhledem k podání žaloby u věcně nepříslušného soudu, nepřicházelo v úvahu dodržení lhůty podle čl. 5 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení č. 861/2007). Na stejnopis žaloby s odpovědním formulářem C žalovaný reagoval ve 30denní lhůtě od data doručení. Ačkoli žalovaný nezaslal odpověď formou vyplněného odpovědního formuláře C, nelze toto pochybení považovat za překážku k projednání věci v rámci řízení podle procesních ustanovení České republiky, neboť žalovaný v písemném vyjádření se k obsahu žaloby vyjádřil. Bylo nařízeno přípravné jednání dle ust. § 114c zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v posledním znění (dále jen „o. s. ř.“) a ústní jednání podle ust. § 115 o. s. ř., aby žalovaný mohl doplnit skutková tvrzení a označit k nim důkazy. Ústní jednání bylo nařízeno k provedení listinných důkazů předložených žalobkyní. Krajský soud uvedl, že v řízení postupoval podle procesního práva České republiky (zák. č. 99/63 Sb., občanský soudní řád, v posledním znění) s odkazem na čl. 4 odst. 3 nařízení č. 861/2007.

4. Plná moc ze dne 2. 9. 2024 udělená žalobkyní [Anonymizováno] [Anonymizováno] specialistce na autorská práva v rozsahu zastoupení zadavatele soudních a právních řízeních před soudy pro drobné nároky Evropské unie nebyla podepsána. Absence podpisu na plné moci měla za následek, že krajský soud ji v řízení nezohlednil.

5. Soud prvního stupně vycházel z ust. § 2 odst. 1 AutZ, § 12 odst. 1 AutZ a § 40 odst. 4 AutZ. Soud prvního stupně shledal, že žalobkyně je v této věci aktivně věcně legitimována, neboť [jméno FO] udělil licenci k zobrazování, šíření, publikaci fotografií jím vytvořeným společnosti [právnická osoba] smlouvou ze dne 30. 6. 2020 a smlouvou z téhož data tento nositel licence udělil žalobkyni v rámci svého oprávnění licenci ve stejném rozsahu. Žalovaný je osobou pasivně věcně legitimovanou ve sporu o obvyklou odměnu za získání licence k užití fotografie včetně bezdůvodného obohacení. Zveřejněním fotografie na svých internetových stránkách porušil žalovaný právo autora rozhodnout o zveřejnění svého díla podle § 11 odst. 1–3 AutZ, přičemž tento závěr nerozporuje rozhodnutí NS ČR sp. zn. 27 Cdo 1079/2020, na které žalovaný odkazuje.

6. K promlčení peněžitého nároku žalobkyně na bezdůvodné obohacení nedošlo. Z korespondence zástupce [jméno FO] pověřeného k upozornění na porušení autorských práv neplyne, že se žalobkyně dozvěděla o porušení autorských práv žalovaným před datem 11. 3. 2021. Žalobkyně podala dne 21. 2. 2024 návrh na zahájení řízení k (věcně nepříslušnému) okresnímu soudu. 3letá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. před zahájením řízení neuplynula.

7. Namítaný rozpor nároku žalobkyně s dobrými mravy neodpovídá ust. § 1 odst. 2 o. z. Žalobkyni nelze upřít, co jí po právu náleží a co jí autorský zákon jako nositeli autorských práv přiznává (ust. § 3 odst. 2 písm. f/ o. z. a § 40 odst. 4 AutZ).

8. Otázku výše nároku na náhradu škody, resp. bezdůvodného obohacení za neoprávněné užití fotografie podle § 40 odst. 4 AutZ soud prvního stupně posoudil v souvislosti s výší zjištěné obvyklé odměny podle ceníku předloženého žalobkyní. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu, dle nějž doba jednoho zveřejnění fotografie na internetové stránce spravované žalovaným nepřesáhla dobu 3 měsíců, přičemž šlo o dvě rozdílná data publikace. Jelikož obvyklá cena licence v případě použití fotografie až do 3 měsíců se rovná částce 1 385 EUR, za dvojí zveřejnění jde o částku 2 770 EUR. Žalobkyni podle § 40 odst. 4 AutZ náleží vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé odměny, tj. částka 5 540 EUR. Jelikož žalobkyně učinila předmětem žaloby nárok na zaplacení částky 5 000 EUR a podle § 153 odst. 2 o. s. ř. překročení návrhu v úvahu nepřichází, uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 EUR.

9. Co se týče nároku žalobkyně na úrok z prodlení od data prvého zveřejnění fotografie, podle soudu prvního stupně prodlení žalovaného se zaplacením částky 5 000 EUR mohlo nastat až v souvislosti s prokazatelným doručením formuláře A se žalobou, ke kterému došlo dne 20. 8. 2024 (neboť oznámení ze dne 8. 4. 2021 zaslané elektronicky žalovanému upozorňující na porušení autorských práv s požadavkem na náhradu škody neobsahovalo vyčíslení její výše). Den 22. 8. 2024 je prvním dnem prodlení žalovaného se zaplacením. Výši úroku z prodlení krajský soud vypočítal z přehledu vývoje dvoutýdenní reposazby ČNB k 30. 6. 2024 - repo sazba 4,75 % (jedná se o poslední den pololetí předcházejícího prvému dni prodlení) zvýšené o 8 % bodů dle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/94 Sb., ve znění změn provedených nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Soud prvního stupně proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12,75% úrok z prodlení z částky 5 000 EUR od 22. 8. 2024 do zaplacení.

10. Jelikož rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2025 č. j. 83 C 12/2024-120 nebylo rozhodnuto o zákonném úroku z prodlení za dobu od 10. 12. 2020 do 21. 8. 2024 včetně (žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 000 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 10. 12. 2020 do zaplacení), krajský soud o tomto rozhodl doplňujícím rozsudkem ze dne 3. 3. 2025 č. j. 83 C 12/2024-127. Zamítl žalobu v rozsahu 12,75 % úroku z prodlení z částky 5 000 EUR za dobu prodlení od 10. 12. 2020 do 21. 8. 2024 (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v této části řízení (odstavec II. výroku). B. Odvolání žalovaného 11. Žalovaný výslovně podal odvolání pouze proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 2. 2025 č. j. 83 C 12/2024-120, nikoli doplňujícímu rozsudku. Odvoláním napadá rozsudek v celém rozsahu a domáhá se toho, aby jej odvolací soud změnil tak, že se žaloba zamítá. Podle obsahu odvolání žalovaný uplatňuje odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

12. Žalovaný namítá, že se protiprávního jednání nedopustil. Soud prvního stupně skutková zjištění opřel pouze o fotokopie dokladů a doklady, které žalobkyně předložila, aniž by bylo na jisto postaveno, že by vůbec obrázky, které měl žalovaný na svých webových stránkách reprodukovat, byly chráněny autorským právem. Žalobkyně je povinna prokázat, že došlo k porušení jejích autorských práv, přičemž nenabídla důkaz o tom, že by [jméno FO] (zřejmě omylem uvedeno [jméno FO]) byl autorem uvedené fotografie a byl oprávněn licenční smlouvu uzavřít. Nebylo prokázáno, že by autor [jméno FO] vůbec existoval či že by byl autorem uvedených obrázků. Soud prvního stupně svůj závěr opřel pouze o fotokopie soukromých listin. C. Vyjádření žalobkyně 13. Žalobkyně k odvolání žalovaného navrhla soudu, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek krajského soudu č. j. 83 C 12/2024-120.

14. Žalobkyně též uvedla, že by odvolací soud měl odmítnout odvolání jako nepřípustné, neboť nesplňuje formální náležitosti řádně odůvodněného odvolání. Žalovaný neuvedl jakékoliv konkrétní důvody pro přezkum, žádné právní nebo skutkové argumenty, které by mohly zpochybnit závěry soudu prvního stupně. Námitky žalovaného jsou nedůvodné. Pouhé obecné popření odpovědnosti v doplnění odvolání bez věcné argumentace či předložení důkazů nenaplňuje požadavky na řádné a přípustné odvolání.

15. Tvrzení žalovaného, že [jméno FO] možná neexistuje, nebo že fotografie není chráněna autorským právem, jsou zcela spekulativní a nepodložené jakýmikoliv důkazy. Podle Bernské úmluvy a příslušného práva Evropské unie v oblasti autorského práva se autorství předpokládá a ochrana se poskytuje automaticky již samotným vytvořením původního díla. Není vyžadována registrace. Důkazní břemeno přechází na stranu, která tvrdí opak. Ve vyjádření je uvedeno, že [jméno FO], jednatel žalobkyně, výslovně potvrzuje, že je autorem předmětné fotografie. Důkazy: snímek obrazovky souboru RAW k potvrzení originality a autorství fotografie (příloha C7 v řízení před soudem prvního stupně), konečná upravená verze fotografie dokládající tvůrčí rozhodnutí autora a zásah v rámci postprodukce, vložená metadata v souborech (obsahující datum vytvoření, údaje o autorovi a technické informace o použitém fotoaparátu), veřejné uvedení autorství [jméno FO] na internetových stránkách žalobkyně (příloha C8 v řízení před soudem prvního stupně), licenční řetězec k autorským právům doložený smlouvami ze dne 30. 6. 2020 (příloha C 1 v řízení před soudem prvního stupně) prokazují, že fotografie je původním autorským dílem [jméno FO] a žalobkyně je držitelkou výlučných licenčních práv. Totožnost [jméno FO], jednatele žalobkyně (podepisujícího vyjádření k odvolání), je ověřitelná a ve vyjádření [jméno FO] formálně prohlásil osobní potvrzení autorství. Tvrzení, že autor fotografie je neznámý nebo nedoložený, je bezpředmětné.

16. Závěry krajského soudu byly výsledkem důkladného posouzení důvěryhodných, přípustných a nevyvrácených důkazů. Žalovaný nepopřel použití fotografie a neposkytl věrohodné vysvětlení, jak se fotografie na jeho webových stránkách objevila. Jeho tvrzení, že obrázek mohl pocházet z jiných webových stránek, je právně irelevantní a neomlouvá jeho opomenutí si původ ověřit a získat řádné oprávnění k použití fotografie. Podle autorského práva nese provozovatel webových stránek právní odpovědnost za obsah, který je prostřednictvím dané platformy veřejně zpřístupněn, obzvláště při využití v souvislosti s obchodní činností. Žalovaný nijak nezpochybnil v odvolání použitou metodu ocenění či nenabídl alternativu k vyčíslení škody. D. Dosavadní průběh řízení a) Žalobní tvrzení 17. Žalobkyně žalobou s návrhem na vydání rozhodnutí v rámci evropského řízení o drobných nárocích dle nařízení č. 861/2007 podanou dne 21. 2. 2024 uplatnila požadavek na zaplacení částky 5 000 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 10. 12. 2020 do zaplacení. Uvedla, že je výhradním vlastníkem ekonomických práv k fotografiím vytvořeným [jméno FO] a oprávnění k jejich prodeji jako omezené tisky [Anonymizováno], které provádí prostřednictvím internetové adresy [Anonymizováno]. Žalovaný spravuje webovou stránku [Anonymizováno] pro své podnikání, na níž neoprávněně zobrazil fotografii vytvořenou [jméno FO] s názvem „[Anonymizováno]“. Fotografie byla původně zveřejněna na [Anonymizováno]. Je odpovědností žalovaného ověřit si tyto skutečnosti před použitím fotografie jednoduchým vyhledáním obrázku pomocí aplikace Google, kterou by byl žalovaný přesměrován na webové stránky žalobkyně, kde lze zakoupit licenci k užití jednotlivých fotografií. Autorské právo je navíc registrováno u Úřadu pro autorská práva USA. Žalobkyně se dozvěděla o porušení autorského práva žalovaným dne 11. 3. 2021 a prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému doručila oficiální varování s rozpisem nákladů a škod a se žádostí o informace o rozsahu a trvání porušení autorského práva, na což žalovaný nereagoval. Dne 16. 2. 2024 bylo zjištěno, že stejná fotografie je stále přístupná na webové stránce spravované žalovaným. Cenový model žalobkyně nabízí licence pro jednotlivá odvětví a pouze jedna společnost celosvětově v rámci konkrétního odvětví může získat licenční práva ke konkrétní fotografii. Kvůli celosvětové exkluzivitě se cena nemění v závislosti na regionu klienta a závisí na délce licencování. Cenové rozpětí nabízené licence je veřejně přístupné na [Anonymizováno]. Cena za udělení licence odpovídá částkám do 6 měsíců 1 465 EUR, do 1 roku 1 615 EUR, do 3 let 2 330 EUR a do 5 let 2 860 EUR. Žalobkyně předpokládá, že žalovaný zveřejnil fotografii dne 10. 12. 2020 (datum poslední úpravy na serveru) do 16. 2. 2024, a poplatek za licenci proto odpovídá částce 2 860 EUR. K tomu žalobkyně požaduje 100% příplatek za nezveřejnění jména autora. Celkovou částku žalobkyně vzhledem k uplatnění nároku v rámci evropského řízení o drobných nárocích redukovala na 5 000 EUR. Jelikož je licenční poplatek splatný před použitím fotografie, měl by žalovaný nést úroky od data prvního zveřejnění fotografie.

18. Žalobkyně dále uvedla, že autorské právo dle Bernské úmluvy a předpisů Evropské unie o autorském právu je při vytvoření díla jako je fotografie automaticky přiznáno tvůrci díla. Fotografie označená žalobou je dílem [jméno FO], což lze ověřit prostřednictvím souboru RAW, který slouží jako digitální otisk a potvrzuje autorství. Žalobkyně předložila jako důkaz surovou verzi fotografie a konečnou upravenou verzi, která prokazuje tvůrčí vklad [jméno FO] a úpravy a vylepšení jím provedené. Na internetových stránkách žalobkyně je též uvedeno jméno autora fotografie, [jméno FO] a potvrzení, že fotografie je chráněna autorským právem. Fotografie se nestala veřejným vlastnictvím, neboť autor nevydal dílo jako veřejně přístupné. Autorské právo chrání díla po dobu života autora a dalších 70 let.

19. Důkazy o neoprávněném použití fotografie žalovaným shromáždila nezávislá služba [právnická osoba], která se specializuje na monitorování a dokumentování porušování autorských práv. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že fotografie byla neoprávněně použita dne 10. 12. 2020 (datum poslední úpravy na serveru) do 16. 2. 2024. Prostřednictvím platforem [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je ověřeno, že žalovaný zobrazoval fotografii v období od 24. 3. 2021 do 16. 2. 2024, což prokazuje porušení autorských práv žalobkyně.

20. Ve vyjádření doručeném soudu dne 28. 12. 2024 žalobkyně k pasivní legitimaci žalovaného uvedla, že žalovaný jako majitel a provozovatel předmětných internetových stránek nese přímou odpovědnost za neoprávněné zveřejnění fotografie. Předpokládá se, že provozovatel internetových stránek je s obsahem na své platformě obeznámen. Odpovědnost žalovaného prohlubuje to, že po prvním oznámení o porušení práv nepřijal vhodná opatření. Žalobkyně poukázala na shodné znaky originálu fotografie s fotografií zobrazenou na webových stránkách žalovaného, tj. na barevnou shodu, charakteristiku oblohy, na specifický detail – zelený strom vpravo, osvětlení obou fotografií s rozložením světel a stínů. Nástroje [Anonymizováno] a [Anonymizováno] archivují a časově označují webový obsah v průběhu času. Žalovaný nemůže zjistit, zda další webové stránky na nichž je fotografie k dispozici, zaplatily výhradní licenci nebo zda porušují duševní vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalovanému několik oznámení o neoprávněném použití fotografie. Fotografie byla vystavována na internetových stránkách až do února 2024, dokud porušování nebylo ukončeno, nemohla začít běžet promlčecí lhůta. b) Vyjádření žalované 21. Žalovaný ve 30denní lhůtě od data doručení formulář C se stejnopisem žaloby uvedl, že žaloba je nedůvodná. Ze skutkových tvrzení a důkazních návrhů právo tvrzené žalobkyní nevyplývá. Žalovaný používá vlastní fotografie či fotografie veřejně přístupné, u nichž nelze zjistit původce. Žalobkyně nedoložila autorství fotografií, právo s fotografií nakládat, ani její použití žalovaným v tvrzené době.

22. Žalovaný doručil dne 12. 12. 2024 (30denní lhůta započala dne 26. 11. 2024) písemné vyjádření na základě poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytnutého u přípravného jednání. Žalovaný měl doplnit tvrzení ke své obraně, zda potvrzuje či vyvrací použití fotografie s názvem „[Anonymizováno] a v kolika případech, zda šlo o použití v letech 2020 a 2024 či v jiném časovém rozpětí, tvrdí-li žalovaný, že šlo o fotografii veřejně přístupnou či jeho vlastní, uvést, jak žalovaný fotografii získal a doplnit tvrzení o způsobu užití fotografie, k jakému účelu, zda šlo o použití pro podnikatelské účely žalovaného a v jakém konkrétním časovém rozpětí a ke všem těmto tvrzením nabídnout důkaz. Žalovaný ve vyjádření namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace a nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Uvedl, že se věnuje provozování cestovní agentury a silniční motorové dopravy a na internetových stránkách [Anonymizováno] je nabízena autobusová doprava žalovaného a zájezdy jeho cestovní agentury. Žalovaný neuveřejnil na těchto stránkách svým jednáním žádné fotografie, ani neudělil pokyn ke zveřejnění označené fotografie na těchto stránkách. Žalovaný uvedl, že má za to, že na webových stránkách jsou zveřejňovány pouze vlastní pořízené fotografie a fotografie volně dostupné, či takové ke kterým je zajištěn souhlas či licence. Není mu známo, že by na webových stránkách měla být umístěna fotografie žalobkyně a jejím zveřejněním mělo dojít k zásahu do autorských práv. Uvádí, že není rušitelem autorského práva dle judikatury (rozsudek NS 27 Cdo 1079/2020). Popírá, že by na stránkách [Anonymizováno] svým jednáním použil, resp. zveřejnil fotografii s názvem „[Anonymizováno]“. Z podobnosti fotografie zveřejněné na jeho webových stránkách s fotografií, ke které žalobkyně uplatňuje autorské právo, nelze učinit jednoznačný závěr, že jde o fotografie totožné, a to i vzhledem k tomu, že fotografie na stránkách [Anonymizováno] je ve velmi malém formátu. Není schopen vyjádřit časové období či v kolika případech byla fotografie na jeho webových stránkách použita a z jakého konkrétního zdroje byla pořízena. Podle žalovaného je fotografie veřejně přístupná na řadě jiných internetových stránek. Vzhledem k uvedenému rozporuje, že by fotografie byly licencovány exkluzivně jako výhradní licence. Náhrada požadovaná žalobkyní je proto zcela nepřiměřená. I vzhledem k četnému výskytu fotografie na jiných stránkách jsou skutková tvrzení žalobkyně nedostatečná a z přiložených důkazů nelze určit, že žalobkyni právo náleží. Fotografie [Anonymizováno] byla na internetových stránkách žalovaného zveřejněna pouze jako ilustrační obrázek ve spojení se zájezdem. Žalovaný namítl promlčení nároku žalobkyně, jestliže k porušení autorského práva mělo dojít již 10. 12. 2020. Namítl též rozpor s dobrými mravy z důvodu, že žalobkyně mohla svůj nárok uplatnit již v roce 2020 a učinila tak až v roce 2024. Rozporoval, že by obdržel oficiální varování již v březnu roku 2021. c) Projednání věci soudem prvního stupně 23. Žaloba byla podána dne 21. 2. 2024 u věcně nepříslušného soudu, postoupena krajskému soudu byla až na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 4. 2024, č. j. Ncp 63/2024-19 o věcné příslušnosti byl spis krajskému soudu doručen 27. 6. 2024.

24. Žalobkyně požádala, aby případné jednání proběhlo bez její osobní účasti (v případě nutné účasti žalobkyně u jednání za účasti tlumočníka či jeho provedení prostřednictvím videokonference). Přípravné jednání dne 25. 11. 2024 proběhlo bez účasti žalobkyně, taktéž jednání dne 3. 2. 2025. Krajský soud ve věci nařídil přípravné jednání podle § 114c o. s. ř. a následně ústní jednání podle § 115 o. s. ř., aby umožnil žalovanému doplnit skutková tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc a označit k nim důkazy. Ústní jednání bylo nařízeno k provedení listinných důkazů předložených žalobkyní v celém průběhu řízení.

25. Krajský soud provedl důkaz zejména fotokopií barevných fotografií (č.l. 58-59), oznámením o porušení autorských práv ze dne 8. 4. 2021 a 9. 4. 2021, zprávou [jméno FO] adresovanou [e-mail] ze dne 16. 4. 2021 a 28. 4. 2021, anglickým textem smlouvy ze dne 30. 6. 2020 a českým překladem, tiskovým výstupem stránky [Anonymizováno], „Pricing List“ se sazbou cen společnosti [právnická osoba], fotokopií nabídky jednodenního vánočního zájezdu v termínu 18. 12. 2021, vyjádřením [jméno FO] ze dne 27. 1. 2025, jakož i dalšími důkazy uvedenými v odst. 8-20 napadeného rozsudku.

26. Z těchto listin krajský soud učinil následující skutková zjištění: Autorem fotografie s názvem: „[Anonymizováno]) ve [Anonymizováno], v [Anonymizováno] je [jméno FO]. Licenci zahrnující celosvětové exkluzivní právo na marketing, a sublicenci k … zobrazování, šíření, publikaci fotografií vytvořených [jméno FO], autor udělil společnosti [právnická osoba] smlouvou ze dne [datum] a smlouvou z téhož data tento nositel licence udělil v rámci svého oprávnění licenci ve stejném rozsahu společnosti reprezentované ředitelem [jméno FO] [právnická osoba] (žalobkyni). Nositel licence za udělení licence smluvní straně k užití konkrétní fotografie online účtoval svým zákazníkům cenu podle ceníku, který je součástí „Pricing List“, podle nějž jsou licence prodávány jako celosvětově spravované licence s exkluzivitou podle odvětví pro jakýkoli způsob užití s minimální dobou trvání až do 3 měsíců – 1 385 EUR, až do 6 měsíců – 1 465 EUR, až do 1 roku – 1 615 EUR, až do 3 let – 2 330 EUR, až do 5 let – 2 860 EUR. Fotografické přílohy pořízené z internetové stránky spravované žalovaným prokazují, že ve dvou případech žalovaný nabízel jednodenní vánoční zájezdy do [Anonymizováno], jeden s datem 18. 12. 2021, druhý dne 7. 12. a 14. 12. 2024. V rámci obou nabídek zobrazil 10 fotografií zachycujících město [Anonymizováno]. Jednou z publikovaných fotografií byla fotografie [Anonymizováno]. Úhel, v jakém byl fotografií most zachycen včetně jeho bezprostředního okolí (polohy větví stromu po pravé a levé straně, věže gotické katedrály po pravé straně a kostela po levé straně za mostem, dvou kamenných soch po pravé a levé straně před mostem, způsob nasvícení některých dominant), dosvědčuje, že jde o fotografii totožnou s fotografií autora [jméno FO]. Popření zveřejnění předmětné fotografie žalovaným nestačí k vyvrácení skutkového zjištění, že na internetové stránce žalovaného ve dvou případech došlo ke zveřejnění fotografie v souvislosti s nabízenými zájezdy. Žalobkyně se o porušení svého autorského práva podle žalobních tvrzení dozvěděla k datu 11. 3. 2021, přičemž z korespondence zástupce [jméno FO] pověřeného k upozornění žalovaného na porušení autorských práv ze dne 8. 4., 9. 4., 16. 4., 28. 4. a 12. 5. 2021 neplyne, že se dozvěděla o porušení autorských práv žalovaným před datem 11. 3. 2021. Z předložených listinných důkazů nelze dovozovat, že zveřejnění fotografie na internetové stránce spravované žalovaným se dělo soustavně po celou dobu od data prvého zveřejnění v souvislosti s vánočním zájezdem nabízeným k datu 18. 12. 2021 do data druhého zveřejnění souvisejícího se zájezdy ve dnech 7. 12. a 14. 12. 2024. Ze žalobkyní předložených důkazů neplyne, že k prvému zveřejnění došlo 10. 12. 2020 a trvalo do 16. 2. 2024. Při úvaze, že jde o dvě rozdílná data publikace, ke kterým muselo dojít před datem nabízených zájezdů a šlo o jednorázové zveřejnění fotografie, lze dovodit, že doba jednoho zveřejnění nepřesáhla dobu 3 měsíců. Vyjádření [jméno FO] ze dne 27. 1. 2025 vyvrací tvrzení o doručení písemných upozornění na porušení autorských práv žalovaným formou zobrazení fotografie „[Anonymizováno]“, které měl elektronickou cestou žalovanému zaslat [jméno FO] jménem společnosti [právnická osoba] ve dnech 9. 4., 12. 5., 16. 4. a 28. 4. 2021. Obsah tohoto potvrzení však nevylučuje doručení upozornění ze dne 8. 4. 2021, v níž bylo upozornění na porušení autorských práv zobrazením fotografie a výzva k podpisu prohlášení o ukončení této činnosti s oznámením požadavku na náhradu škody, jejíž výše v oznámení vyčíslena nebyla. Pro určení výše úroku z prodlení krajský soud zjistil, že k datu 28. 6. 2024 a též 30. 6. 2024 repo sazba ČNB odpovídala 4,75 %.

27. Krajský soud připustil listinný důkaz v podobě vyjádření k e-mailové komunikaci ze dne 27. 1. 2025 na základě úvahy, že žalovaný tento důkaz získal v reakci na vyjádření žalobkyně ze dne 28. 12. 2024.

28. Dříve, než rozsudek ve věci samé č. j. 83 C 12/2024-120 ze dne 3. 2. 2025 nabyl právní moci, krajský soud u jednání dne 3. 3. 2025 vyhlásil výše uvedený doplňující rozsudek (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2025 č. j. 83 C 12/2024-127). E. Posouzení odvolání vrchním soudem 29. Vrchní soud při konstatování včasnosti, přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, i řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) v odvoláním napadeném rozsahu, tedy v odstavcích I. a II. výroku, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

30. Ve věci nebylo nařízeno jednání, neboť se rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí vydanému v rámci evropského řízení o drobných nárocích. Žalobkyně podala žalobu spojenou s návrhem na vydání rozhodnutí v rámci evropského řízení o drobných nárocích, přičemž nárok spadá do působnosti nařízení č. 861/2007. Je posuzována obchodní věc v přeshraničním případě dle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 861/2007 (žalobkyně má sídlo v [Anonymizováno], členský stát soudu je Česká republika), hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje částku 5 000 EUR a věc není vyloučena z působnosti nařízení č. 861/2007 dle čl. 2 tohoto nařízení.

31. Evropské řízení o drobných nárocích je dle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 861/2007 písemným řízením. Soud nařídí ústní jednání, pouze pokud se domnívá, že není možné vydat rozhodnutí na základě písemných důkazů, nebo pokud o to některá ze stran požádá (čl. 5 odst. 1a nařízení č. 861/2007 ve znění účinném od 1. 5. 2025). Účastníci řízení o nařízení ústního jednání nepožádali a odvolací soud shledal, že lze vydat rozhodnutí v odvolacím řízení na základě písemných důkazů. Odvolací soud vyvodil z některých listinných důkazů provedených před soudem prvního stupně jiné skutkové závěry než soud prvního stupně. Takto mohl odvolací soud učinit, aniž by musel dokazování opakovat. Uvedený postup je v souladu s procesním právem České republiky a ustálenou soudní praxí (např. rozsudek NS ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 25 Cdo 5157/2009, rozsudek NS ze dne 23. 10. 2017 27 sp. zn. Cdo 1154/2017, rozsudek NS ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. 21 Cdo 353/2013). Odvolací soud proto nemusel ani za tímto účelem nařizovat ústní jednání, což je v souladu s citovaným čl. 5 odst. 1 a 1a nařízení č. 861/2007. a) Náležitosti odvolání 32. Žalobkyně navrhla odmítnutí odvolání pro nesplnění formálních náležitostí odvolání. Odvolací soud uvádí, že odvolání obsahuje náležitosti stanovené v ust. § 205 o. s. ř. Vedle obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. je v něm uvedeno, proti jakému rozhodnutí směřuje – napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 2025 č. j. 83 C 12/2024-120, v jakém rozsahu toto rozhodnutí napadá – v celém rozsahu vyjma doplňujícího rozsudku, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí – nesprávná skutková zjištění blíže konkretizovaná (tj. odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.), a čeho se domáhá – změny rozhodnutí v podobě zamítnutí žaloby. b) Rozhodné právo 33. Podle čl. 4 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Řím II“) vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem.

34. Podle čl. 8 odst. 1 nařízení Řím II je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z porušení práva duševního vlastnictví, právo země, pro kterou je uplatňována ochrana těchto práv.

35. Soud prvního stupně posoudil rozhodné právo dle čl. 4 odst. 3 nařízení Řím II. Článek 4 nařízení Řím II obsahuje obecná pravidlo k určení rozhodného práva, zatímco čl. 8 nařízení Řím II obsahuje speciální úpravu rozhodného práva v případě sporů týkajících se práva duševního vlastnictví. Jelikož žalobkyně uplatňuje ochranu autorského práva v České republice, je rozhodným právem český právní řád dle čl. 8 odst. 1 nařízení Řím II. c) Odvolací námitky 36. Žalovaný se v odvolání vymezuje proti zjištěnému skutkovému stavu. Uvádí, že soud prvního stupně skutková zjištění opřel pouze o fotokopie soukromých listin, o fotokopie dokladů a doklady, které žalobkyně předložila, aniž by bylo postaveno na jisto, že by vůbec obrázky, které měl žalovaný na svých webových stránkách reprodukovat, byly chráněny autorským právem. Podle žalovaného žalobkyně nenabídla důkaz o tom, že by [jméno FO] uvedenou fotografii pořídil, že by byl jejím autorem a byl oprávněn uvedenou licenční smlouvu uzavřít. Nebylo tak prokázáno, že by autor [jméno FO] existoval či že by byl autorem uvedených obrázků. Žalovaný namítá, že se protiprávního jednání nedopustil.

37. Podle ust. § 125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.

38. Soud prvního stupně se dostatečně zabýval autorstvím předmětné fotografie. Podle ust. § 5 odst. 1 AutZ je autorem fyzická osoba, která dílo vytvořila. Soud prvního stupně tuto otázku posoudil správně. Skutková tvrzení lze přitom prokazovat i soukromými listinami (ust. § 125 o. s. ř.), neboť za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Žalobkyně předložila k prokázání této skutečnosti fotokopie barevných fotografií (čl. 58) - fotokopii fotografie s označením „RAW“ a též fotokopii fotografii s označením „FINAL“, která má znázorňovat finální podobu díla po úpravách provedených [jméno FO]. Obě fotokopie soud prvního stupně provedl k důkazu na jednání dne 3. 2. 2025.

39. Odvolací soud z těchto fotokopií zjistil: Fotokopie fotografie RAW představuje náhled této fotografie ve formátu „.NEF“ v programu Adobe fightroom classic, v němž lze zjevně (dle spodní lišty) fotografie upravovat. V liště napravo je uvedeno jméno autora [jméno FO], informace o fotoaparátu, den vytvoření fotografie 26. 4. 2015 a parametry focení (ISO, focal length,…). Především však fotografie RAW obsahuje všechny prvky jako fotografie FINAL, a nadto další. Po prohlédnutí fotografie je zjevné, že fotografie FINAL byla ve srovnání s fotografií RAW oříznuta: neobsahuje v takovém rozsahu zobrazení stromu napravo. Fotografie Raw tak poskytuje pohled, který finální fotografie již nenabízí. Ze všech uvedených zjištění lze vyvodit, že se jedná o původní fotografii autora [jméno FO]. Žalobkyně autorství [jméno FO] k předmětné fotografii prokázala a žalovanému se toto zjištění nekonkrétní námitkou, že jde o fotokopie, zpochybnit nepodařilo.

40. Jelikož bylo prokázáno autorství [jméno FO] k fotografii, je fotografie zveřejněná na webových stránkách chráněna autorským právem. Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (ust. § 9 odst. 1 AutZ), přičemž fotografie se za dílo považuje (ust. § 2 odst. 2 AutZ).

41. Co se týče námitky žalovaného ohledně neexistence [jméno FO], soud prvního stupně vyvodil v rámci svých skutkových zjištění, že [jméno FO] je autorem fotografie a uzavřel licenční smlouvu ve vztahu k této fotografii. Implicitně tak vyvodil existenci osoby [jméno FO]. Námitka žalovaného, že [jméno FO] neexistuje, není ničím podložená, žalovaný nenavrhuje žádné důkazní prostředky k vyvrácení existence [jméno FO], přičemž se rovněž nacházíme v odvolacím řízení omezeném principem neúplné apelace (ust. § 205a o. s. ř.). Odvolací soud proto uzavřel, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav je k této otázce dostatečný.

42. Žalovaný tak ve svém odvolání uvádí nekonkrétní ničím nepodložené námitky, jimiž se mu nepodařilo zpochybnit soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav. d) Doba trvání porušení autorských práv 43. Soud prvního stupně vyvodil z předložených listin, že žalobkyně neprokázala zveřejnění předmětné fotografie od 10. 12. 2020 do 16. 2. 2024. V rozsudku krajský soud vycházel z úvahy, že šlo o dvě rozdílná data publikace fotografie, ke kterým muselo dojít před datem nabízených vánočních zájezdů a šlo o jednorázové zveřejnění fotografie, a tak lze dovodit, že doba jednoho zveřejnění nepřesáhla dobu 3 měsíců. Vypočítal výši bezdůvodného obohacení žalovaného jako částku 5 540 EUR, tj. ve výši dvojnásobku obvyklé odměny, přičemž obvyklá cena licence do 3 měsíců je 1 385 EUR, za dvojí zveřejnění tak 2 x 1 385 EUR, tj. 2 770 EUR.

44. Dle odvolacího soudu tato úvaha soudu prvního stupně neobstojí. Soud prvního stupně toliko spekulativně dospěl k závěru o době zveřejnění fotografií. Přesto je jeho rozhodnutí věcně správné z následujících důvodů.

45. Žalobkyně fotokopiemi (čl. 58 „C9“ – [Anonymizováno], čl. 59 „C10“ - [Anonymizováno] a čl. 59 „C3“ – [Anonymizováno], taktéž uvedeny v příloze spisu pod stejnými kódy) chtěla prokázat své tvrzení, že se fotografie na stránce žalovaného [Anonymizováno] nacházela od 10. 12. 2020 do 16. 2. 2024. Uvedla, že fotokopie pochází z platforem třetích stran a služby [Anonymizováno]. Soud prvního stupně provedl dokazování těmito listinami na jednání dne 3. 2. 2025.

46. Z těchto fotokopií je zřejmé, že se fotografie na stránkách žalovaného nacházela s určitostí dne 10. 12. 2020, 24. 3. 2021 a 16. 2. 2024: 10. 12. 2020: Na fotokopii „C3“ se nachází předmětná fotografie. Datum 10. 12. 2020 je uvedeno na spodní liště zřejmě jako datum poslední úpravy. Datum 24. 3. 2021 je uvedeno na spodní liště zřejmě jako den zobrazení fotografie. V horní liště je jako zdroj předmětné fotografie uvedena adresa: [Anonymizováno]. Jelikož je v příloze ke spisu pod kódem C3 tato fotokopie přiložena společně s fotokopií internetové stránky [Anonymizováno] shodného data zaznamenání, tj. 24. 3. 2021, odvolací soud vyvodil, že se jedná o otevření fotografie ze stránky [Anonymizováno] v samostatné kartě v prohlížeči. 24. 3. 2021: Na fotokopii „C3“ je uvedeno jako datum zobrazení internetové stránky vč. předmětné fotografie 24. 3. 2021. Na fotokopii stránky žalovaného [Anonymizováno] prostřednictvím platformy [Anonymizováno] („C9“ na č.l. 58) je zachyceno zobrazení stránky žalovaného tak, jak vypadala dne Mar 24 2021, tj. 24. 3. 2021. 16. 2. 2024. Na fotokopii „C10“ na č. l. 59 a v příloze pod stejným kódem je zobrazena předmětná fotografie na stránce žalovaného [Anonymizováno]. V pravém horním rohu je uvedeno datum 16 Feb 2024. Stránky jsou zachyceny tak, jak vypadaly dne 16. 2. 2024.

47. Žalovaný vůbec nijak nezpochybnil zveřejnění předmětné fotografie na svých stránkách v uvedeném období, netvrdil, že by fotografie na těchto stránkách nebyla, příp. že by stránka byla v mezidobí znepřístupněna či fotografie z ní odstraněna. Žalobkyně tak doložením zobrazení fotografie průběžně ve dnech 10. 12. 2020, 24. 3. 2021 a 16. 2. 2024 prokázala zveřejnění fotografie na stránkách žalovaného od 10. 12. 2020 do 16. 2. 2024. Přestože jsou na stránkách žalovaného, jak zjistil soud prvního stupně, nabízeny jednodenní vánoční zájezdy s odlišnými daty konání – na zobrazení stránky ze dne 24. 3. 2021 zájezd dne 18. 12. 2021 a na zobrazení stránky 16. 2. 2024 zájezd dne 7. 12. a 14. 12. 2024, tato skutečnost nijak nevylučuje, že fotografie na stránce žalovaného [Anonymizováno] byla zobrazena v celém období od 10. 12. 2020 do 16. 2. 2024 a že tato stránka byla přístupná po celé období.

48. Pro účely určení výše licenční odměny odvolací soud vycházel z tabulky licenčních odměn žalobkyně tak, jak byla zjištěna u soudu prvního stupně. Výše licenční odměny se odvíjí od délky poskytnutí licence: … do 3 let 2330 EUR a do 5 let 2860 EUR. Jelikož fotografie byla zobrazena na stránkách žalovaného od 10. 12. 2020 do 16. 2. 2024, byla dle předmětné tabulky zobrazena déle než 3 roky ale méně než 5 let. Obvyklá cena licence do 5 let činí 2 860 EUR, proto bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši dvojnásobku obvyklé odměny (ust. § 40 odst. 4 AutZ) činí částku 5 720 EUR a požadavek žalobkyně na zaplacení částky 5 000 EUR je tudíž oprávněný. e) Úrok z prodlení 49. Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

50. Podle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v posledním znění (účinné do 31. 12. 2013), výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

51. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., účinné od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

52. Soud prvního stupně k výpočtu výše úroku z prodlení použil nařízení vlády č. 142/94 Sb., které však bylo zrušeno k 1. 1. 2014. Aktuální úprava je obsažena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle nějž se výše úroku z prodlení vypočítá dle repo sazby pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Repo sazba České národní banky k datu 28. 6. 2024 činila 4,75, ke změně v její výši došlo dne 2. 8. 2024 na sazbu 4,50. Repo sazba České národní banky k datu 1. 7. 2024 tak činila 4,75 %. Výše úroku z prodlení tak po zvýšení o 8procentních bodů činí 12,75 %. Odvolací soud, ač vycházel z jiného právního předpisu než soud prvního stupně, dospěl ke stejnému závěru, a to že žalovanému má být uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12,75% úrok z prodlení z částky 5.000 EUR od 22. 8. 2024 do zaplacení. f) Závěr 53. Odvolání žalovaného tedy není důvodné, neboť odvolací soud na základě jinak zjištěného skutkového stavu co do doby trvání porušení autorských práv dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, pokud jím byl žalovaný zavázán k zaplacení 5 000 EUR s 12,75% úrokem z prodlení od 22. 8. 2024 do zaplacení. Jelikož soud prvního stupně rozhodl správně i o nákladech řízení, bylo jeho rozhodnutí podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno. g) Náklady odvolacího řízení 54. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měla plný úspěch žalobkyně, které s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení