40 C 100/2023 - 243

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 39 382 Kč s příslušenstvím, o vzájemném návrhu žalované o zaplacení 6 742 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 110,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 110,60 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 14 271,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 271,40 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení.

III. Zamítá se vzájemný návrh žalované, kterým se domáhá, aby žalobkyně zaplatila žalované částku 6 742 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 742 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 361,70 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 20 225,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet České republiky Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu ve výši 6 451,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit na účet České republiky Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu ve výši 29 191,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 29. 3. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 39 382 Kč s příslušenstvím, představujícím úroky z prodlení, a náhrady nákladů řízení, a to z titulu pojistného plnění.

2. Žalobkyně uvedla, že dne 30. 3. 2020 došlo ke škodě na osobním automobilu žalobkyně značky [Anonymizováno], RZ: [SPZ] v důsledku střetu se zvěří. Žalobkyně pojistnou událost uplatnila u žalované ze sjednaného pojistného produktu připojištění střetu se zvěří. Dne 3. 4. 2020 obdržela žalobkyně oznámení o ukončení šetření pojistné události a o výplatě pojistného plnění v částce 29 256 Kč, které jí bylo vyplaceno dne 6. 4. 2020. S vyřízením žalobkyně nesouhlasila, neboť kalkulace škody obsahovala několik chyb, postup žalované spočívající v krácení pojistného plnění není v souladu s ustanoveními občanského zákoníku o pravidlech a rozsahu náhrady škody a judikaturou, podle které pojistitel nemá zákonné oprávnění výši škody stanovit v cenách těch nejnekvalitnějších a nejlevnějších náhradních dílů. Žalobkyně nesouhlasila s 20 % snížením za lakování, s cenou náhradního dílu kapoty k výměně z důvodu jiného materiálu náhradního dílu, cenou náhradního dílu předního levého světlometu výroby nejnižší kvality namísto originálního dílu. Dále uvedla, že v kalkulaci není zahrnuta položka předního loga Audi a že žalovaná, přestože vyčíslila škodu v částce 30 947,86 Kč, žalobkyni vyplatila pouze 29 356 Kč, tedy i tento rozdíl žalobkyně požaduje doplatit. Žalobkyně s ohledem na uvedené na pojistném plnění za opravu vozidla poškozeného při srážce se zvěří žalobkyně požaduje doplatit částku ve výši 39 382 Kč. Výzva k dobrovolnému plnění byla žalované zaslána dne 14. 3. 2023, předžalobní výzva byla zaslána dne 22. 3. 2023.

3. Žalobkyně k vyjádření žalované a vzájemnému návrhu uvedla, že žalovaná ve svém podání odkázala na všeobecné pojistné podmínky VPP [Anonymizováno], které však nejsou součástí pojistné smlouvy. K neumožnění prohlídky opravovaného vozidla uvedla, že uplatňovala likvidaci pojistné události rozpočtem, a proto není rozhodné, jakým způsobem a za jakou fakturovanou cenu byla oprava provedena. K žalovanou uváděné argumentaci obvyklé výše nákladů za náhradní díl kapota a přední levý světlomet, kdy žalovaná odkázala na pojistné podmínky VPP [Anonymizováno], dle kterých za náklady na materiál považuje pojistitel obvyklé náklady na materiál, žalobkyně namítla, že těmito smluvními podmínkami se pojistná smlouva neřídí. Žalobkyně dále nepovažuje za oprávněné ani snížení částky o 20 % u náhradních dílů mřížka chladiče a 2 x držák, neboť použité originální díly jsou opotřebené a nelze určit, jak dlouho budou s ohledem na použití plnit svou funkci. K námitce žalované, že žalobkyně duplicitně uplatňuje škodu na vozidle uvádí, že poškození nejsou shodná, což je zřejmé z fotografií, kdy poškození mřížky a části nárazníku, které se stalo v roce 2020, v roce 2018 neexistovala. K vzájemnému návrhu uvedla, že uplatněný nárok neuznává ani z části, a to z důvodu jeho promlčení, nadto žalovaná netvrdí, natož aby prokazovala, z čeho usuzuje, že mřížka chladiče, krytka tažného oka a přední nárazník nebyly po nehodě v roce 2018 opraveny. Plnění za uvedené položky bylo uplatněno v kalkulaci Audatex dne 3. 4. 2020 a téhož dne byl žalobkyni zaslán dopis o stanovení výše pojistného plnění v částce 29 256 Kč, které bylo vyplaceno dne 6. 4. 2020. Již v den výplaty se žalovaná mohla dozvědět o vzniku uplatněného bezdůvodného obohacení, stejně jako o osobě povinné k vydání bezdůvodného obohacení, a proto subjektivní promlčecí lhůta žalované uplynula dne 6. 4. 2023, přičemž vzájemná žaloba byla podána dne 21. 6. 2023. K úroku z prodlení uvedla, že pohledávka není existentní a i kdyby existovala a nebyla promlčená, není dosud splatná. K náhradě nákladů řízení uvedla, že tyto žalované nemohou být přiznány, neboť žalovaná před uplatněním vzájemného návrhu neposlala žalobkyni výzvu k plnění a s ohledem na námitku promlčení nároku to ani dodatečně nemůže být splněno. Dále namítla, že drobná poškození jsou naprosto normálním stavem provozovaných vozidel, a proto nelze snižovat či odpírat plnění s ohledem na skutečnost, že lak byl již někde poškozen. K poškození mřížky chladiče uvedla, že ta byla po nehodě v roce 2018 vyspravena, skutečnost, že nebyla vyměněna, nemůže mít vliv na stav mřížky po střetu se zvěří, kdy tato byla zcela zničena.

4. Ke znaleckému posudku žalobkyně uvedla, že znalec vyčíslil opravu za použití kvalitativně rovnocenných dílů, za použití dílu originálních a za použití dílů použitých. Při kalkulaci opravy znalec v tabulce učinil chybu ohledně lakování, kdy nezapočetl 42 časových jednotek potřebných k opravě poškozeného vozidla, tedy nebyla připočtena částka ve výši 2 544 Kč (4,2 x 795 Kč) + DPH. Dále uvedla, že znalec v tabulce náhradní díly použil koeficient 50 % náhrady dílů, avšak tento koeficient je judikaturou zapovězen, a to i pro výpočet opravy originálních dílů. Znalec koeficient odečetl nejen u originálních dílů, nýbrž i u oddílů srovnatelné kvality. Žalobkyně namítla, že ke zhodnocení vozidla novým dílem nedochází, proto nelze po vlastníkovi požadovat, aby půlku ceny zaplatil ze svých prostředků, neboť výměnou se neobohatil. K opravě dílů opatřených na vrakovištích uvedla, že při koupi a montáži takového dílu dojde ke snížení hodnoty vozu. Nadto znalec u použitých dílů využil díly poškozené, jak lze dohledat na webových stránkách, a dále k nacenění došlo téměř o 5 let později od nehody, zatímco nacenění originálních dílů či dílů rovnocenné kvality bylo naceněno cenami z roku 2020.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že likvidace pojistné události byla provedena rozpočtem dle expertního systému Audatex, neboť žalobkyně sama zvolila likvidaci rozpočtem, když podmínky byly odsouhlaseny podpisem pojistné smlouvy. Na základě této kalkulace byla žalobkyni uhrazena nejprve částka 29 256 Kč, následně částka 3 032 Kč. K nákladům na lakovací materiál žalovaná uvedla, že vychází z metodiky AZT a koeficient 80 % odpovídá průměrným nákladům v neznačkové síti lakoven, kdy v případě doložení faktury za opravu byla žalovaná připravena posoudit individuální náklady na lakování zvoleného servisu. K nedodání loga žalovaná uvedla, že toto bylo součástí hrazené mřížky chladiče, a proto nebylo hrazeno samostatně. Dále uvedla, že žalobkyně odmítla žalované v rozporu s pojistnými podmínkami vozidlo po opravě žalované ukázat. Žalovaná namítla, že z databáze [právnická osoba] zjistila, že vozidlo mělo v roce 2018 jinou pojistnou událost, evidovanou pod č. [Anonymizováno] řešenou u [právnická osoba]. Z listin, fotografií a kalkulace nákladů na opravu ze systému [jméno FO] žalovaná zjistila, že žalobkyni bylo poskytnuto plnění. Žalobkyně proto předmětnou žalobou uplatňuje rozsah škody, za který již dostala plnění z jiné pojistné události (konkrétně se jedná o mřížku chladiče, kryt tažného oka a přední nárazník), a proto žalovaná provedla novou kalkulaci škody, ze které bylo zjištěno, že pokud by žalovaná měla veškeré informace, plnění by žalobkyni poskytla v nižší výši, tudíž nárok uplatněný žalobkyní je zcela neoprávněný co do základu a výše, a žalovaná má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná uvedla, že žalobkyni na pojistném plnění uhradila celkem 32 288 Kč, avšak po zjištění informací výše uvedených dospěla k přepočtu na částku 25 546 Kč, a proto se žalobkyně na pojistném plnění bezdůvodně obohatila v částce 6 742 Kč. Žalovaná vedle bezdůvodného obohacení požaduje i úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 742 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení, neboť žalobkyně již dne 3. 4. 2020 při prohlídce poškození vozidla byla obeznámena se zjištěným rozsahem poškození.

6. Po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Dne 1. 5. 2013 uzavřela žalobkyně s žalovanou pojistnou smlouvu č. [hodnota] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [Anonymizováno], reg. značka [SPZ] (dále jen „Vozidlo“), s počátkem pojištění 10. 5. 2013, přičemž měla vozidlo pojištěno pro případ poškození způsobeného střetem se zvěří bez spoluúčasti žalobkyně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že nedílnou součástí jsou všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno], [jméno FO] poučení subjektu údajů a informace pro kalkulaci scoringu. Žalobkyně je vlastníkem vozidla. (pojistná smlouva č. [hodnota] ze dne 1. 5. 2013 vč. informací pro klienta ze dne 1. 5. 2013, informací pro kalkulaci scoringu ze dne 1. 5. 2023; kopie velkého technického průkazu vozidla [Anonymizováno], RZ [SPZ])

8. Dne 30. 3. 2020 došlo ke škodě na Vozidle v důsledku střetu se zvěří a žalobkyně s ohledem na sjednané připojištění střetu se zvěří uplatnila u žalované nárok na pojistné plnění, se způsobem opravy svépomocí (rozpočtem). Dle popsaných poškození bylo třeba vyměnit mřížku chladiče KPL, světlomet L KPL vč. zdroje, DRŽ H L předního nárazníku, DRŽ H P předního nárazníku, kryt tažného oka přední, logo Audi přední, přední víko, a nalakovat přední víko a nárazník. Žalovaná na pojistném plnění za způsobenou škodu vyplatila žalobkyni částku 29 256 Kč, dodatečně byla žalobkyni žalovanou vyplacena částka 3 032 Kč za opravu kondenzátoru, který však není předmětem této žaloby. (nesporná tvrzení, zápis o poškození motorového vozidla č. [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2020 vč. přílohy, soubor fotografií)

9. Žalovaná stanovila pojistné plnění za poškození vozidla žalobkyně při střetu se zvěří dne 30. 3. 2020 na základě kalkulace ze dne 3. 4. 2020 ve výši 30 947,86 Kč s DPH (25 576,74 Kč bez DPH) zahrnující náklady na náhradní díly, opravu vozidla a lakování. Žalobkyni bylo následně vyplaceno pojistné plnění ve výši 29 256 Kč. Dne 13. 8. 2020 žalovaná provedla dolikvidaci, zohlednila potřebu opravy dalšího dílu (kondenzátor) a stanovila pojistné plnění ve výši 34 060,92 Kč s DPH (28 149,52 Kč bez DPH). Následně bylo žalované doplaceno pojistné plnění ve výši 3 023 Kč. (kalkulace opravy č. [hodnota] ze dne 3. 4. 2020, kontrolní list ze dne 3. 4. 2020, protokol optimalizace dílů, informace o výplatě pojistného plnění ze dne 3. 4. 2020, kalkulace opravy č. [hodnota] ze dne 13. 8. 2020, kontrolní list ze dne 13. 8. 2020, protokol optimalizace dílů, výpočet plnění při parciální škodě ze dne 13. 8. 2020)

10. Dne 21. 4. 2018 došlo k pojistné události týkající se vozidla žalobkyně [Anonymizováno], reg. značka [SPZ], která byla nahlášena u společnosti [právnická osoba]. K poškození Vozidla došlo druhým vozidlem, které při couvání na křižovatce narazilo do Vozidla žalobkyně, které vznikla škoda na předním nárazníku (naprasklý), a to vinou řidiče při couvajícím manévru. Na Vozidle žalobkyně došlo k poškození nárazníku, mřížky chladiče, odnímatelného krytu a registrační značky. Výše pojistného plnění činilo 9 536,90 Kč bez DPH, přičemž oprava byla zvolena svépomocí. Pojistné bylo žalobkyni vyplaceno dne 9. 5. 2018. (dokumentace pojistné události č. [hodnota] u společnosti [právnická osoba]., zejména kopie hlášení pojistné události ze dne 5. 5. 2018, kalkulace nákladů na opravu ze dne 9. 5. 2018, oznámení o likvidaci pojistné události ze dne 9. 5. 2018)

11. Žalovaná dne 10. 5. 2023 provedla přepočet pojistného plnění s ohledem na zjištění, že Vozidlo bylo v minulosti poškozeno na shodných místech jako při předmětné pojistné události a vyčíslila pojistné plnění ve výši 25 545,69 Kč vč. DPH (21 112,14 Kč bez DPH). (kalkulace opravy č. [hodnota] ze dne 10. 5. 2023, kontrolní list ze dne 10. 5. 2023, výpočet plnění při parciální škodě ze dne 29. 5. 2023)

12. Dne 14. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení doplatku pojistného plnění ve výši 23 612 Kč představující rozdíl mezi uplatněným nárokem pojistníka (žalobkyně) a již vyplaceným plněním, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne 15. 3. 2023. Dne 22. 3. 2023 žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k doplatku pojistného plnění, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla žalované doručena dne 23. 3. 2023. (předžalobní výzva ze dne 14. 3. 2023 vč. dokladu o doručení, poslední výzva před podáním žaloby ze dne 22. 3. 2023 vč. dokladu o doručení)

13. Ze Znaleckého posudku [jméno FO] ze dne 6. 6. 2024, č. [hodnota] který byl zadán ke stanovení obvyklé ceny opravy předmětného vozidla realizované v neznačkovém servisu po nehodě ze dne 30. 3. 2020 za použití kvalitativně rovnocenných náhradních dílů a použitých dílů, a dále určit, zda některé z daných poškození vozidla nehodou ze dne 30. 3. 2020 bylo shodné s poškozením z předchozí nehody předmětného vozidla ze dne 21. 4. 2018, uplatněné v rámci pojistného plnění u [právnická osoba]., tedy zda poškození ze dne 21. 4. 2018 mohlo mít vliv na vzniklou škodu ze dne 30. 3. 2020, soud zjistil, že náklady na opravu provedené neznačkovými opravci a za použití originálních dílů činí 54 260,38 Kč vč. DPH (44 843,29 Kč bez DPH); za použití kvalitativně rovnocenných dílů činí 43 861,34 Kč vč. DPH (36 249,44 Kč bez DPH) a za použití použitých dílů činí 28 126,17 Kč vč. DPH (23 244,77 Kč bez DPH). Dále uvedl, že k opravě je vhodné užití aftermaketových dílů, a to s ohledem na stáří a opotřebení vozidla, přičemž náklady na opravu za použití aftermarketových dílů by byly ve výši jako náklady na opravu za použití kvalitativně rovnocenných dílů. Na otázku, zda bylo nějaké poškození vozidla na základě škodní události ze dne 30. 3. 2020 shodné s poškozením vozidla na základě pojistné události ze dne 21. 4. 2018 znalec odpověděl, že vozidlo nebylo po škodní události ze dne 21. 4. 2018 řádně opraveno a hodnota poškozených dílů, které nebyly řádně opraveny, byla nižší, nedosahovala ani 25 % z ceny nového dílu.

14. Z výslechu znalce [jméno FO] na jednání konaném dne 6. 12. 2024 soud zjistil, že s ohledem na stáří Vozidla, najetých kilometrů a jeho technickou hodnotu bylo možné použít jiné než originální díly, aby Vozidlu byly navráceny původní vlastnosti. Znalec uvedl, že vycházel ze systému Audatex, jenž nabízí ceny nových dílů, aftermarkových dílů, tj. dílů shodné kvality, i dílů nekvalitních. Dále uvedl, že pokud bude prováděna oprava z dílů originálních, je použit koeficient náhradních dílů ve výši 50 %, vzhledem ke stáří vozidla dle znaleckého standardu. Vzhledem ke skutečnosti, že vozidlo bylo v minulosti již poškozeno, nebylo opravováno, lze dle znalce využít použitých dílů. Oprava s použitím aftermarketových dílů by vzhledem ke stáří vozidla byla adekvátní. K poškození nárazníku a přední masky uvedl, že se jedná o shodné poškození, jaké bylo zjištěno z fotodokumentace z předchozí nehody ze dne 21. 4. 2018. Daná skutečnost však nemá vliv na rozsah poškození nehodou ze dne 30. 3. 2020, ke škodě by došlo i v případě, že by nárazník a přední maska byly zcela v pořádku, díly by bylo třeba vyměnit. K dotazu žalobkyně ohledně nákladů na opravu celkem na straně 40 v tabulce číslo 3 znalec uvedl, že namísto 72 časových jednotek chybně uvedeno 42 časových jednotek, což má dopad na celkovou cenu opravy. Celková cena činí 25 788,77 Kč bez DPH. Dále uvedl, že ke stejnému pochybení došlo i při kalkulaci s originálními díly a díly kvalitativními, tudíž v základní částce není započtena částka na přípravu lakování ve výši 2 544 Kč + DPH (pozn. soudu náklady na opravu originálními díly po doplnění časových jednotek na lakování činí 47 387,30 Kč bez DPH, 57 338,60 Kč vč. DPH; kvalitativně srovnatelnými díly činí 38 793,44 Kč bez DPH, 46 940,04 Kč vč. DPH). K dotazu žalobkyně, z jaké webové stránky pochází obrázky použitých dílů ve znaleckém posudku, znalec uvedl, že zdroj není schopen uvést, jedná se o běžně dostupné náhradní díly z webových stránek v době, kdy byl zpracován znalecký posudek. Znalec dále uvedl, že v kalkulaci oprav nekalkulováno s cenou dopravy daného vozidla do servisu, či ušlý výdělek, každý opravce zajistí náhradní díly. Cena použitých dílů je dána jejich stavem, v případě uvedených dílů se jedná o díly z materiálů, jejichž stárnutí není výrazné, cena rovněž závisí na době pořízení daného dílu, nabídce a poptávce. Ceny za jednotlivé díly byly stanoveny v cenách obvyklých, nikoliv konkrétních, z kolika nabídek byla cena kalkulována znalec neví. Znalec uvedl, že veškeré uvedené náhradní díly odpovídají typu vozidla žalobkyně, neboť v případě vyhledání náhradních dílů na prodej je třeba uvést část vin kódu, která odpovídá danému typu vozidla. Ke kalkulaci použitými díly uvedl, že kalkuloval s použitými díly, nepoškozenými, z jakého zdroje byly díly vzaty, není schopen uvést. Ke světlometu Thun uvedl, že žádný výrobce aut dnes vyrábí světlomety, světlomety vyrábí Hella, Cibie nebo Bosch, platí pouze jedno, že musí být pravý a levý světlomet od stejného výrobce. Vzhledem k tomu, že na Vozidle žalobkyně byl světlomet [jméno FO], znalec doporučil i druhý světlomety Hella. K tvrzení žalobkyně, že na vozidle měla světlomet značky [Anonymizováno] uvedl, že se jednalo o světlomety výrobce Hella, Cibie nebo Bosch, které následně byly opatřeny znakem [Anonymizováno], to je jediný rozdíl mezi světlometem [Anonymizováno] a původních výrobců. K dotazu žalobkyně znalec uvedl že skutečnost, že na vozidle byly světlomety Hella, zjistil z výrobních kódů vozidla. Vozidlo fyzicky nezkoumal. Znalec dále uvedl, že neprovádí znalecké posudky pro pojišťovny, pro žalovanou za poslední 4 roky neprovedl žádný znalecký posudek. K originálním dílům a odečtu 50% ceny z originálních dílů uvedl, že tento odečet učinil vzhledem ke stáří vozidla, jak vyplývá ze znaleckého standardu č. I. z roku 2005. Znalec uvedl, že obvyklá hodnota vozidla s ohledem na předchozí poškození a opravy v době poškození byla 61 770 Kč, což je při pořizovací ceně 1 300 000 Kč, cca 5 %. Je-li hodnota vozidla nižší než 30 %, činí koeficient náhradních dílů 50 %. Technická hodnota vozidla se vypočte s ohledem na stáří vozidla a počet ujetých kilometrů. Znalec dále uvedl, že při určení obvyklé ceny opravy vycházel z originálních dílů, dále kvalitativně rovnocenných dílů a dílů použitých. V případě kvalitativně rovnocenných dílů se nejedná o aftermarketové díly, aftermarketové díly nemusí být srovnatelné kvality. V posudku je kalkulováno s kvalitativně rovnocennými díly, které se od originálních dílů toliko liší uvedením značky Audi na daném originálním dílu. V případě dílů srovnatelné kvality (aftermarketových) se neodečítá koeficient s ohledem na stáří vozidla. Znalec uvedl, že v případě originálních dílů a dílů kvalitativně srovnatelných dochází ke snížení koeficientem náhrady dílů o 50 % s ohledem na stáří vozidla. U neoriginálních dílů k tomuto snížení nedochází, dané skutečnosti vyplývají ze znaleckého standardu. Znalec dále uvedl, že s ohledem na stáří vozidla, by nejvíce odpovídající díly byly díly z vrakoviště, popřípadě díly srovnatelné kvality.

15. Z Části znaleckého standardu č. I-2005 zejména bodu 3.1. soud zjistil, že při stanovení nákladů na opravu rozpočtem, se vychází z cen náhradních dílů a opravárenských prací stanovených výrobcem k opravám v autorizovaných opravnách. Z bodu 3.4.1.

3. Korekce nákladů na materiál [KNM] znaleckého standardu č. I.-2005 soud zjistil, v případě, že technická hodnota skupiny před poškozením byla méně než 40 %, je nutno zohlednit náhradu opotřebených dílů díly továrně novými. Při stanovení nákladů na opravu rozpočtem nebo při již provedené opravě, kdy byly uvažovány či použity nové náhradní díly určené výrobcem vozidla k opravám v autorizovaných opravnách se provede korekce nákladů na materiál (náhradní díly). Stanovení výše korekce nákladů na materiál se provede u jednotlivých skupin upravením nákladů na materiál koeficientem náhrady dílů KND podle tab. č. 3.2., dle které je-li technická hodnota skupiny před poškozením menší než 40 %, použije se koeficient 0,5 (50 %).

16. Svá skutková zjištění soud opřel o nesporné skutečnosti, výše uvedené listinné důkazy a zejména o uvedený znalecký posudek. Soud rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Zjištěný skutkový stav plně odpovídá výše uvedeným skutkovým zjištěním, proto na ně soud pro stručnost zcela odkazuje. Soud provedl dokazování i dalšími listinami, ty ale nepřinesly pro rozhodnutí ve věci žádné další relevantní skutečnosti, a proto je soud v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Další navržené důkazy soud neprováděl, zejména všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno], neboť nebyly součástí uzavřené pojistné smlouvy, a doklady o použitých náhradních dílech z webových stránek, neboť nebyly s ohledem na právní závěr soudu uvedený níže podstatné. Nadto dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout.

17. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně:

18. Soud při posuzování této věci vycházel z ustanovení zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen „zák. o pojištění odpovědnosti“, a ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, oba ve znění účinném ke dni vzniku škodní události, tedy ke dni 30. 3. 2020.

19. Dle ust. § 6 odst. 2 písm. b) zák. o pojištění odpovědnosti nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

20. Podle ust. § 9 odst. 1 věta prvá zák. o pojištění odpovědnosti poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle odst. 2 téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

21. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

23. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

24. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze z části. Žalobkyně měla u žalované sjednané pojistné plnění pro případ poškození Vozidla způsobeného srážkou se zvěří bez jakékoli spoluúčasti žalobkyně. Součástí pojistné smlouvy ze dne 1. 5. 2013 byly toliko všeobecné pojistné podmínky VPP POV 2012/05, [jméno FO] 2012/05, poučení subjektu údajů a informace pro kalkulaci scoringu. Soud v rámci řízení posuzoval, zda likvidace provedená rozpočtem ze strany žalované byla provedena v souladu s pojistnou smlouvou a zákonem. Vzhledem k tomu, že součástí pojistné smlouvy nebyly všeobecné pojistné podmínky [Anonymizováno], soud z pojistných podmínek nevycházel, neboť strany nemůže zavazovat interní dokument žalované, není-li součástí smluvního ujednání.

25. U předmětné pojistné události byl zvolen způsob opravy svépomocí, tedy likvidace rozpočtem, kdy není třeba prokázat skutečnou cenu opravy vozidla, stačí toliko určit cenu obvyklou ohledně jednotlivých náhradních dílů a materiálu, aniž by bylo třeba zjišťovat, zda žalobkyně vozidlo skutečně opravila, popřípadě za jakou částku byla oprava Vozidla provedena. Výši peněžité náhrady na uvedení do původního stavu je třeba zjistit objektivně, nezávisle na okolnostech nesouvisejících se škodní událostí, tedy je třeba vycházet z objektivních nákladů na opravu v daném místě a čase. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. [právnická osoba] 82/88) Ve věci byl na návrh stan zpracován znalecký posudek k určení obvyklé ceny opravy Vozidla s ohledem na poškození kryté pojistnou událostí, ze kterého za podpory výslechu znalce vyplynulo, že úbytek majetku vynaložený na opravu vozidla po střetu se zvěří činil 57 338,60 Kč, což odpovídá objektivní tržní ceně opravy při použití originálních náhradních dílů dle znaleckého standardu.

26. Soud po provedeném výslechu znalce má za to, že znalec, poté co opravil chybu v počtech, když nezohlednil část časových jednotek spojených s lakováním, své závěry v posudku řádně obhájil. Soud přisvědčil žalobkyni, že je třeba vycházet z originálních dílů, a to s ohledem na přesnost a kvalitu jednotlivých dílů. Dále je však dle soudu třeba přihlédnout ke stáří předmětného vozidla a skutečnosti, že vozidlo bylo dříve bouráno a došlo k poškození předního nárazníku, přičemž znalec při znaleckém zkoumání dospěl k závěru, že vozidlo po škodní události ze dne 21. 4. 2018, které předcházela škodní události ze dne 30. 3. 2020, nebylo řádně opraveno, což sice nemělo vliv na skutečnost, že v rámci škodní události ze dne 30. 3. 2020 došlo k poškození nárazníku a mřížky, avšak mělo to vliv na hodnotu poškozených dílů před škodní událostí ze dne 30. 3. 2020. Nadto znalec řádně obhájil závěr, že s ohledem na stáří vozidla a skutečnost, že technická hodnota skupiny (dílů na vozidle spadajících do jedné skupiny dle znaleckého standardu) před poškozením byla méně než 40 %, bylo nutno zohlednit náhradu opotřebených dílů díly továrně novými. Soud tak neměl pochyb o závěrech znalce a vyšel ze znaleckého posudku ohledně výše obvyklé ceny opravy Vozidla v rozsahu poškození po škodní události – střetu se zvěří ze dne 30. 3. 2020, kdy bylo kalkulováno s originálními díly, neboť tyto zaručují přesnost a kvalitu náhradních dílů na Vozidle, po korekci nákladů na materiál s ohledem na technická hodnota skupiny Vozidla koeficientem 0,5 (50 %), neboť technická hodnota skupiny Vozidla činila méně než 40 % a žádná ze stran nemůže při poskytnutí pojistného plnění profitovat ze způsobu zvolení opravy.

27. Vzhledem k tomu, že úbytek majetku vynaložený na opravu vozidla po střetu se zvěří činil 57 338,60 Kč a žalobkyni již bylo částečně plněno, když žalovaná vyplatila pojistné plnění žalobkyni v částce 32 228 Kč, kdy je třeba započíst i kondenzátor, neboť znalec s výměnou tohoto dílu rovněž kalkuloval, o čemž mezi stranami nebylo sporu, soud žalobkyni přiznal toliko nárok v částce 25 110,60 Kč, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pojistné plnění bylo ve smyslu shora citovaného ustanovení splatné do 15 dnů ode dne ukončení šetření pojistné události, tedy ke dni 18. 4. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná k tomuto datu dlužné pojistné plnění žalobkyni nevyplatila, dostala se počínaje dnem následujícím po splatnosti do prodlení. Žalobkyni tak vedle práva na doplacení pojistného plnění vznikl rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto i v této části žalobního návrhu žalobkyni vyhověl, avšak toliko v nároku na úrok z prodlení z přiznané částky, tedy z částky 25 110,60 Kč. Ve zbylém rozsahu co do částky 14 271,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 4. 2020 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

28. Ohledně vzájemného návrhu soud rozhodl tak, že žalobu o vzájemném návrhu zamítl v plném rozsahu, a to s ohledem na důvodnou námitku promlčení vznesenou ze strany žalobkyně. Vzájemný návrh byl soudu doručen dne 21. 6. 2023, přičemž žalovaná šetření pojistné události uzavřela dne 6. 4. 2020, kdy žalobkyni vyplatila pojistné plnění. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí za 3 roky od doby, kdy oprávněný nabude vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná je právnickou osobou poskytující pojistné plnění, tedy odborníkem, silnější smluvní stranou, která dne 6. 4. 2020 uzavřela šetření pojistné události a vyplatila žalobkyni pojistné plnění, tedy ke dni uzavření pojistného šetření mohla a měla vědět, zda je důvod plnění ponížit s ohledem na předešlou škodní událost na Vozidle, a to i s ohledem na samotné tvrzení žalované na jednání dne 6. 12. 2024, že pojišťovny si v rámci pojistných událostí poskytují součinnost. Žalovaná tedy mohla a měla zjistit již v rámci šetření pojistné události, zda bylo vozidlo již dříve poškozeno, došlo k pojistnému plnění, které by mohlo mít vliv na výši pojistného plnění z předmětné události a svůj nárok vůči žalobkyni včas uplatnit. Uplatnila-li žalovaná svůj nárok vůči žalobkyni vzájemným návrhem toliko u soudu dne 21. 6. 2023 a žalobkyně uplatnila námitku promlčení, je zřejmé, že vzájemný návrh byl podán opožděně a je promlčen. Soud proto žalobu o vzájemném návrhu vzhledem k promlčení nároku v plném rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

29. Co se týče rozhodnutí o nákladech řízení, měl soud na paměti, že předmětem řízení byla jak žaloba žalobkyně, přičemž žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná co do částky 25 110,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 4. 2020 do zaplacení a částečně neúspěšná co do částky 14 271,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 4. 2020 do zaplacení, tak vzájemný návrh žalované, s nímž je spojen procesní neúspěch žalované. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyni přísluší část náhrady nákladů řízení o žalobě žalobkyně na plnění dle úspěchu a neúspěchu ve věci a plná náhrada nákladů řízení v souvislosti se vzájemným návrhem žalované, neboť ve vztahu k vzájemnému návrhu byla žalobkyně plně procesně úspěšnou.

30. O náhradě nákladů řízení o žalobě na plnění rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, když nepřisvědčil žalobkyni, že návrhu na přiznání plné náhrady nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění toliko záviselo na znaleckém posudku. Soud konstatuje, že je na žalobkyni, aby uplatnila plnění ve výši, které jí náleží, přičemž žalobkyni ničeho nebránilo nechat si zpracovat znalecký posudek před podáním žaloby a vyčíslení nárokované částky mohlo být přesnější. Náklady převážně úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 576 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024 pro úkony učiněné do toho data a ve znění účinném od 1. 1. 2025 pro úkony učiněné po 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty ve výši 39 382 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze 13 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí právního zastoupení a příprava, předžalobní výzva ze dne 14. 3. 2023, podání ve věci samé ze dne 29. 3. 2023, vyjádření ze dne 4. 7. 2023, účast na jednání dne 7. 11. 2023, podání ze dne 21. 11. 2023, podání námitek ze dne 16. 2. 2024, vyjádření žalobkyně ze dne 15. 7. 2024, odvolání žalobkyně ze dne 20. 8. 2024, 2x účast na jednání dne 6. 12. 2024, neboť jednání trvalo déle než 2 hodiny, podání ze dne 14. 2. 2025 a účast na jednání dne 11. 4. 2025) včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. účinném do 31. 12. 2024 a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. účinném od 1. 1. 2025. Dále žalobkyni náleží náhrada jízdních výdajů v souvislosti s cestou z místa bydliště žalobkyně na soudní jednání u Obvodního soudu pro [adresa] v celkové délce jedné trasy [adresa] – Obvodní soud pro Prahu 1 - [Anonymizováno], 146 km, neboť soud na žádost žalobkyně povolil žalobkyni užití vozidla za účelem cesty na soudní jednání. Při užití automobilu [Anonymizováno] podle předložené kopie velkého technického průkazu, která předložena již s žalobou, s kombinovanou spotřebou 11,9/6,7/8,6 l/100 km s palivem NM činí cestovné na jednání konané dne [datum] částku 1 214,56 Kč (cena paliva 34,40 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,20 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), na jednání konané dne [datum] částku 1 329,90 Kč (cena paliva 38,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a na jednání konané dne [datum] částku 1 306,14 Kč (cena paliva 34,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,80 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), tedy celkem cestovné činí 3 850,60 Kč, přičemž se jedná o náklad společný pro obě řízení (řízení o žalobě na plnění a řízení o vzájemném návrhu), proto jej soud žalobkyni při určení náhrady nákladů řízení o žalobě na plnění vyčíslil ve výši 1/2, tj. ve výši 1 925,30 Kč. Žalobkyni tak vznikly náklady řízení v celkové výši 42 801,30 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 63,8 % a neuspěla v rozsahu 36,2 %. Žalobkyni tak po odečtení poměru úspěchu od neúspěchu přísluší 27,6 % účelně vynaložených nákladů, tj. částka 11 813,20 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal část zaplacené zálohy na zpracování znaleckého posudku ve výši 8 548,50 Kč (složená záloha 15 000 Kč – 6 451,50 Kč, kterou je žalobkyně povinna uhradit na nákladech státu s ohledem na svůj částečný neúspěch), přičemž soud celou zaplacenou zálohu zařadil do nákladů řízení o žalobě na plnění, neboť žalobkyně skládala zálohu na prokázání obvyklé ceny opravy, která neměla souvislost se vzájemným návrhem. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 361,70 Kč, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. O náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch, soud mu přizná náhradu nákladů řízení. Náklady úspěšné žalobkyně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024 pro úkony učiněné do toho data a ve znění účinném od 1. 1. 2025 pro úkony učiněné po 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty ve výši 6 742 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí právního zastoupení a příprava, vyjádření ze dne 23. 8. 2023, účast na jednání dne 7. 11. 2023, podání námitek ze dne 16. 2. 2024, vyjádření žalobkyně ze dne 15. 7. 2024, odvolání žalobkyně ze dne 20. 8. 2024, 2x účast na jednání dne 6. 12. 2024, neboť jednání trvalo déle než 2 hodiny, podání ze dne 14. 2. 2025 a účast na jednání dne 11. 4. 2025) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. účinném do 31. 12. 2024 a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. účinném od 1. 1. 2025. Dále žalobkyni náleží náhrada jízdních výdajů v souvislosti s cestou z místa bydliště žalobkyně na soudní jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 v celkové délce jedné trasy [adresa] – Obvodní soud pro [adresa], 146 km, neboť soud na žádost žalobkyně povolil žalobkyni užití vozidla za účelem cesty na soudní jednání. Při užití automobilu [Anonymizováno] podle předložené kopie velkého technického průkazu, která předložena již s žalobou, s kombinovanou spotřebou 11,9/6,7/8,6 l/100 km s palivem NM činí cestovné na jednání konané dne 7. 11. 2023 částku 1 214,56 Kč (cena paliva 34,40 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,20 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), na jednání konané dne 6. 12. 2024 částku 1 329,90 Kč (cena paliva 38,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a na jednání konané dne 11. 4. 2025 částku 1 306,14 Kč (cena paliva 34,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,80 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), tedy celkem cestovné činí 3 850,60 Kč, přičemž se jedná o náklad společný pro obě řízení (řízení o žalobě na plnění a řízení o vzájemném návrhu), proto jej soud žalobkyni při určení náhrady nákladů řízení o vzájemném návrhu vyčíslil ve výši 1/2, tj. ve výši 1 925,30 Kč. Žalobkyni tak vznikly náklady řízení v celkové výši 20 225,30 Kč, které shledal důvodnými a žalobkyni je přiznal, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

32. Výroky VI a VII jsou odůvodněny ustanovením § 148 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení vzniklo právo na náhradu znalečného soudem ustanovenému znalci [jméno FO] v částce 29 351 Kč, o kterém soud rozhodl usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 10. 7. 2024, které nabylo právní moci dne 15. 11. 2024, a znalečného za přípravu a účast znalce u soudního jednání dne 6. 12. 2021 v částce 6 292 Kč, o kterém soud rozhodl usnesením č.j. 40 C 100/2023-190 ze dne 7. 1. 2025, které nabylo právní moci dne 24. 1. 2025. Celkové náklady státu činily 35 643 Kč. Soud přitom uložil povinnost uhradit tyto náklady, jak žalobkyni, tak žalované, a to dle úspěchu ve věci, kdy žalobkyně v řízení o žalobě na plnění byla úspěšná co do 63,8 % a žalovaná co do 36,2 % a v řízení o vzájemném návrhu byla zcela úspěšná žalobkyně. Vzhledem k částečnému úspěchu účastníků v řízení o žalobě na plnění soud vyšel z toho, že nákladů státu činí 17 821,50 Kč, přičemž žalobkyně byla neúspěšná toliko v rozsahu 36,2 %, a proto je povinna zaplatit státu na nákladech částku 6 451,50 Kč, zatímco žalovaná, která byla neúspěšná v rozsahu 63,8 % je povinna zaplatit částku 11 370 Kč. V řízení o vzájemné žalobě byla zcela úspěšná žalobkyně, proto náklady státu na znalecký posudek a výslech znalce ve výši , tj. ve výši 17 821,50 Kč je zcela povinna uhradit žalovaná. Ve výrocích VI a VII rozsudku bylo nezbytné uvést celkovou výši nákladů, které stát platil, a rozdělit je mezi účastníky dle úspěchu ve věci, přičemž od povinnosti uložené žalované bude třeba odečíst částku odpovídající zaplaceným zálohám na znalecký posudek, když každý z účastníků složil zálohu ve výši 15 000 Kč. Žalobkyni proto byla uložena povinnost zaplatit na nákladech státu částku 6 451,50 Kč, přičemž je třeba zohlednit již zaplacenou zálohu na znalecký posudek ve výši 15 000 Kč žalobkyní, tedy žalobkyně není povinna již ničeho dle výroku VI hradit. Žalovaná je za obě řízení povinna uhradit státu částku 29 191,50 Kč, jak uvedeno ve výroku VII tohoto rozsudku, avšak soud zohlednil, že žalovaná již uhradila zálohu ve výši 15 000 Kč a dále, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni část složené zálohy ve výši, proto žalované zbývá doplatit částku 5 643 Kč.

33. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I, IV, V, VI a VII podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (resp. od právní moci usnesení o nákladech státu). Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

34. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 o.s.ř, neboť tato nebyla v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 8. 2021, č.j. [spisová značka] určena.

Poučení