62 Co 233/2025 - 297

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Jana Chmela, Ph.D. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o 39 382 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 4. 2025, č. j. 40 C 100/2023-243, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 14 271,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 271,40 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 45 725,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění jen tak, že výše nákladů řízení o vzájemném návrhu činí částku 23 525,3 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 5 643 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa].

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 12 046,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 25 110,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 110,60 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 271,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 271,40 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení (výrok II.), zamítl vzájemný návrh žalované, kterým se domáhala, aby žalobkyně zaplatila žalované částku 6 742 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 742 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení (výrok III.), rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 361,70 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), dále je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 20 225,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.), žalobkyně je povinna zaplatit na účet České republiky Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu ve výši 6 451,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a žalovaná je povinna zaplatit na účet České republiky Obvodního soudu pro [adresa] náklady státu ve výši 29 191,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 382 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění a o vzájemném návrhu žalované ve výši 6 742 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně.

3. Žalobkyně tvrdila, že dne 30. 3. 2020 došlo ke škodě na osobním automobilu žalobkyně značky [název], RZ: [SPZ] v důsledku střetu se zvěří. Dne 6. 4. 2020 jí žalovaná vyplatila 29 256 Kč. S vyřízením žalobkyně nesouhlasila, a proto požaduje doplatit částku, která je předmětem žaloby. Vzájemný návrh neuznala z důvodu promlčení.

4. Žalovaná naopak tvrdila, že již pojistné plnění vyplatila, a to v částce 29 256 Kč a později ještě 3 032 Kč. Likvidace pojistné události byla provedena rozpočtem dle expertního systému [název]. Vzájemným návrhem uplatnila částku 6 742 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyni přeplatila.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, znaleckého posudku a výslechu znalce došel k závěru, že dne 1. 5. 2013 uzavřela žalobkyně s žalovanou pojistnou smlouvu č. [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [název], reg. značka [SPZ] (dále jen „vozidlo“), s počátkem pojištění 10. 5. 2013, přičemž měla vozidlo pojištěno pro případ poškození způsobeného střetem se zvěří bez spoluúčasti žalobkyně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že nedílnou součástí jsou všeobecné pojistné podmínky VPP [VPP], [VPP], poučení subjektu údajů a informace pro kalkulaci scoringu. Žalobkyně je vlastníkem vozidla. Dne 30. 3. 2020 došlo ke škodě na vozidle v důsledku střetu se zvěří. Žalobkyně uplatnila u žalované nárok na pojistné plnění opravou svépomocí (rozpočtem). Dle popsaných poškození bylo třeba vyměnit mřížku chladiče [název], světlomet [název] vč. zdroje, DRŽ H L předního nárazníku, DRŽ H P předního nárazníku, kryt tažného oka přední, logo [název] přední, přední víko, a nalakovat přední víko a nárazník. který však není předmětem této žaloby. Žalovaná stanovila pojistné plnění za poškození vozidla žalobkyně při střetu se zvěří dne 30. 3. 2020 na základě kalkulace ze dne 3. 4. 2020 ve výši 30 947,86 Kč s DPH (25 576,74 Kč bez DPH) zahrnující náklady na náhradní díly, opravu vozidla a lakování. Žalobkyni bylo následně vyplaceno pojistné plnění ve výši 29 256 Kč. Poté dne 13. 8. 2020 žalovaná provedla dolikvidaci, zohlednila potřebu opravy dalšího dílu (kondenzátor) a stanovila pojistné plnění ve výši 34 060,92 Kč s DPH (28 149,52 Kč bez DPH). Následně byla žalované doplacena částka 3 023 Kč. Dne 21. 4. 2018 došlo k pojistné události týkající se vozidla žalobkyně, která byla nahlášena u společnosti [právnická osoba]. K poškození došlo druhým vozidlem a došlo k poškození nárazníku, mřížky chladiče, odnímatelného krytu a registrační značky. Výše pojistného plnění činila 9 536,90 Kč bez DPH, přičemž oprava byla zvolena svépomocí. Pojistné bylo žalobkyni vyplaceno dne 9. 5. 2018. Žalovaná dne 10. 5. 2023 provedla přepočet pojistného plnění s ohledem na zjištění, že vozidlo bylo v minulosti poškozeno na shodných místech jako při předmětné pojistné události a vyčíslila pojistné plnění ve výši 25 545,69 Kč vč. DPH.

6. Ze znaleckého posudku [jméno FO] ze dne 6. 6. 2024, č. [číslo] bylo zjištěno, že náklady na opravu provedené neznačkovými opravci a za použití originálních dílů činí 54 260,38 Kč vč. DPH (44 843,29 Kč bez DPH); za použití kvalitativně rovnocenných dílů činí 43 861,34 Kč vč. DPH (36 249,44 Kč bez DPH) a za použití použitých dílů činí 28 126,17 Kč vč. DPH (23 244,77 Kč bez DPH). Dále uvedl, že k opravě je vhodné užití aftermaketových dílů, a to s ohledem na stáří a opotřebení vozidla, přičemž náklady na opravu za použití aftermarketových dílů by byly ve výši jako náklady na opravu za použití kvalitativně rovnocenných dílů. Znalce uvedl, že pokud se na vozidle nemění nebo výrazně neopravuje nějaká hlavní skupina, tak opravou vozidla nedochází k znehodnocení ani ke zhodnocení vozidla. Na otázku, zda bylo nějaké poškození vozidla na základě škodní události ze dne 30. 3. 2020 shodné s poškozením vozidla na základě pojistné události ze dne 21. 4. 2018 znalec odpověděl, že vozidlo nebylo po škodní události ze dne 21. 4. 2018 řádně opraveno a hodnota poškozených dílů, které nebyly řádně opraveny, byla nižší, nedosahovala ani 25 % z ceny nového dílu. Znalec při výslechu doplnil, že s ohledem na stáří vozidla, najetých kilometrů a jeho technickou hodnotu bylo možné použít jiné než originální díly, aby vozidlu byly navráceny původní vlastnosti. Znalec uvedl, že vycházel ze systému [název], jenž nabízí ceny nových dílů, aftermarkových dílů, tj. dílů shodné kvality, i dílů nekvalitních. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo v minulosti již poškozeno, nebylo opravováno, lze využít použitých dílů. Oprava s použitím aftermarketových dílů by vzhledem ke stáří vozidla byla adekvátní. K poškození nárazníku a přední masky uvedl, že se jedná o shodné poškození, jaké bylo zjištěno z fotodokumentace z předchozí nehody ze dne 21. 4. 2018. Daná skutečnost však nemá vliv na rozsah poškození nehodou ze dne 30. 3. 2020, ke škodě by došlo i v případě, že by nárazník a přední maska byly zcela v pořádku, díly by bylo třeba vyměnit. Celková cena činí 25 788,77 Kč bez DPH. Znalec uvedl, že na vozidle byly světlomety [název], což zjistil z výrobních kódů vozidla. Vozidlo fyzicky nezkoumal. K originálním dílům a odečtu 50% ceny z originálních dílů uvedl, že tento odečet učinil vzhledem ke stáří vozidla, jak vyplývá ze znaleckého standardu č. I. z roku 2005. Znalec uvedl, že obvyklá hodnota vozidla s ohledem na předchozí poškození a opravy v době poškození byla 61 770 Kč, což je při pořizovací ceně 1 300 000 Kč, cca 5 %. Je-li hodnota vozidla nižší než 30 %, činí koeficient náhradních dílů 50 %. Technická hodnota vozidla se vypočte s ohledem na stáří vozidla a počet ujetých kilometrů. Znalec dále uvedl, že při určení obvyklé ceny opravy vycházel z originálních dílů, dále kvalitativně rovnocenných dílů a dílů použitých. Z části znaleckého standardu č. I-2005 zejména bodu 3.1. bylo zjištěno, že při stanovení nákladů na opravu rozpočtem, se vychází z cen náhradních dílů a opravárenských prací stanovených výrobcem k opravám v autorizovaných opravnách. Z bodu 3.4.1.

3. Korekce nákladů na materiál [KNM] znaleckého standardu č. I.-2005 vyplývá, že v případě, že technická hodnota skupiny před poškozením byla méně než 40 %, je nutno zohlednit náhradu opotřebených dílů díly továrně novými. Při stanovení nákladů na opravu rozpočtem nebo při již provedené opravě, kdy byly uvažovány či použity nové náhradní díly určené výrobcem vozidla k opravám v autorizovaných opravnách se provede korekce nákladů na materiál (náhradní díly). Stanovení výše korekce nákladů na materiál se provede u jednotlivých skupin upravením nákladů na materiál koeficientem náhrady dílů KND podle tab. č. 3.2., dle které je-li technická hodnota skupiny před poškozením menší než 40 %, použije se koeficient 0,5 (50 %). Závěrem soud I. stupě uvedl, že neprováděl k důkazu všeobecné pojistné podmínky VPP [VPP], neboť nebyly součástí uzavřené pojistné smlouvy.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 6 odst. 2 písm. b), § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a podle ustanovení § 629, § 619 a § 621 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že podaná žaloba je důvodná pouze z části. Žalobkyně měla u žalované sjednané pojistné plnění bez jakékoli spoluúčasti žalobkyně. Součástí pojistné smlouvy ze dne 1. 5. 2013 byly toliko všeobecné pojistné podmínky VPP [VPP], [VPP], poučení subjektu údajů a informace pro kalkulaci scoringu. Naopak součástí smlouvy nebyly všeobecné pojistné podmínky VPP [VPP]. U předmětné pojistné události byl zvolen způsob opravy svépomocí, tedy likvidace rozpočtem, kdy není třeba prokázat skutečnou cenu opravy vozidla, stačí toliko určit cenu obvyklou ohledně jednotlivých náhradních dílů a materiálu, aniž by bylo třeba zjišťovat, zda žalobkyně vozidlo skutečně opravila. Výši peněžité náhrady na uvedení do původního stavu je třeba zjistit objektivně, nezávisle na okolnostech nesouvisejících se škodní událostí, tedy je třeba vycházet z objektivních nákladů na opravu v daném místě a čase. Ze znaleckého posudku k určení obvyklé ceny opravy vozidla vyplynulo, že úbytek majetku vynaložený na opravu vozidla po střetu se zvěří činil 57 338,60 Kč, což odpovídá objektivní tržní ceně opravy při použití originálních náhradních dílů dle znaleckého standardu. Soud I. stupně přisvědčil žalobkyni, že je třeba vycházet z originálních dílů, a to s ohledem na přesnost a kvalitu jednotlivých dílů, ale je nutno přihlédnout ke stáří předmětného vozidla a skutečnosti, že vozidlo bylo dříve bouráno. Nadto znalec řádně obhájil závěr, že s ohledem na stáří vozidla a skutečnost, že technická hodnota skupiny (dílů na vozidle spadajících do jedné skupiny dle znaleckého standardu) před poškozením byla méně než 40 %, bylo nutno zohlednit náhradu opotřebených dílů díly továrně novými. Soud I. stupně neměl pochyb o závěrech znalce a vyšel ze znaleckého posudku ohledně výše obvyklé ceny opravy vozidla v rozsahu poškození po škodní události – střetu se zvěří ze dne 30. 3. 2020, kdy bylo kalkulováno s originálními díly, neboť tyto zaručují přesnost a kvalitu náhradních dílů na vozidle, po korekci nákladů na materiál s ohledem na technické hodnota skupiny vozidla koeficientem 0,5 (50 %), neboť technická hodnota skupiny vozidla činila méně než 40 % a žádná ze stran nemůže při poskytnutí pojistného plnění profitovat ze způsobu zvolení opravy. Vzhledem k tomu, že úbytek majetku vynaložený na opravu vozidla po střetu se zvěří činil 57 338,60 Kč a žalobkyni již bylo částečně plněno v částce 32 228 Kč, kdy je třeba započíst i kondenzátor, neboť znalec s výměnou tohoto dílu rovněž kalkuloval, soud I. stupně žalobkyni přiznal nárok v částce 25 110,60 Kč, a to s úrokem z prodlení od 19. 4. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části žalobu zamítl.

8. Vzájemný návrh soud I. stupně zamítl s ohledem na důvodnou námitku promlčení, když tento návrh byl soudu doručen dne 21. 6. 2023, ale žalovaná šetření pojistné události uzavřela dne 6. 4. 2020, kdy žalobkyni vyplatila pojistné plnění. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí za 3 roky od doby, kdy oprávněný nabude vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné bezdůvodné obohacení vydat.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení o žalobě na plnění soud I. stupně odůvodnil s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”). ve znění účinném do 31. 12. 2024 pro úkony učiněné do toho data a ve znění účinném od 1. 1. 2025 pro úkony učiněné od tohoto data.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu soud I. stupně odůvodnil s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. rovněž podle a. t.

11. Výroky VI. a VII. o nákladech státu jsou odůvodněny ustanovením § 148 o. s. ř.

12. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně i žalovaná.

13. Žalobkyně ve svém odvolání ze dne 26. 5. 2025, které doplnila dne 12. 6. 2025 napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroků II., IV., VI. a VII a uplatnila v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Nejprve uvedla, že existují 3 typy náhradních dílů, jednak originální (vyrobené výrobcem), aftermarketové (díly, jejichž technologie výroby nemusí být shodná s technologií stanovenou výrobcem) a použité z vrakoviště. Znalecký posudek v rozporu se zadáním určil obvyklou cenu opravy s využitím dílů originálních, kvalitativně rovnocenných a také použitých z vrakoviště. Přitom k otázce výše obvyklých nákladů na opravu za použití dílů originálních znalec nebyl ustanoven. Soud I. stupně pak žalobě vyhověl pouze částečně, a to co do rozsahu nákladů stanovených znalcem s využitím právě originálních dílů. Pokud by ale soud I. stupně vyšel z nákladů za použití dílů rovnocenné kvality, žalobě by vyhověl zcela, neboť by nepoužil amortizační koeficient 50 %. Znalec pak do znaleckého posudku omylem zkopíroval amortizační koeficient i do výpočtu za užití kvalitativně rovnocenných dílů, ale při výslechu potvrdil, že se amortizační koeficient neměl použít. Žalobkyně poukázala na paradox, že ačkoliv znalec uvedl, že výměna dílů, které jsou předmětem dané pojistné události, hodnotu vozu nezvýšila, přesto si má žalobkyně zaplatit polovinu dílů ze svého. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že rozhodnutí soudu I. stupně je v části týkající se odečítání či neodečítání koeficientu u kvalitativně srovnatelných dílů, nepřezkoumatelný. Soud I. stupně měl v souladu s výslechem znalce konstatovat, že náklady na opravu z kvalitativně srovnatelných dílů činí 72 299,64 Kč a vypořádat se s tím, proč žalobkyni přiznává částku sice z originálních dílů, ovšem jen z poloviny jejich ceny. Soud I. stupně přiznal žalobkyni takovou částku na náhradních dílech, za jakou lze podle tvrzení ve znaleckém posudku koupit pouze ty nejhorší díly aftermarketu. Dále odkázala na skutkově obdobnou věc projednávanou u Obvodního soud pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy z tam provedeného znaleckého posudku vyplývá, že koeficient náhrady dílů se používá pouze u originálů, nikoli u dílů srovnatelné kvality. U kvalitativně srovnatelných dílů znalec v tamní věci žádný koeficient neodečítal, což přesně koresponduje s jeho výpovědí v tomto řízení. Dále namítala, že mřížka chladiče nebyla již před nehodou poškozena, a to ani na milimetru. Po nehodě v roce 2020 byla mříž zcela rozsekána. Žalobkyně nesouhlasí ani se znalcem uvedenou hodnotou vozidla.

14. Žalobkyně brojila rovněž proti výrokům o nákladech řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení považuje za nespravedlivý, když byla úspěšná co do 2/3 nároku, ale ve své podstatě se jí žádné náhrady majetkové škody skutečně nedostalo. V souladu s judikaturou měl soud náklady řízení podřadit ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a nikoliv ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

15. Závěrem žalobkyně žádala odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje a žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení a rovněž je žalovaná povinna zaplatit plnou náhradu nákladů státu, popřípadě, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

16. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroků I., IV., V. a VII odvoláním ze dne 26. 5. 2025, které doplnila 9. 6. 2025. Zejména brojila proti závěru soudu I. stupně, že má žalobkyně nárok na doplatek pojistného plnění, neboť bylo důvodné vycházet z hodnoty originálních dílů pro jejich přesnost a kvalitu. Tento závěr však neodpovídá odbornému závěru znalce při výslechu před soudem I. stupně, kde tento upřesnil, že vozidlo bylo v minulosti poškozeno, nebylo opravováno a vzhledem k amortizaci lze využít již použitých dílů. Pokud by se však opravovalo z použitých dílů, náklady by činily 28 130 Kč vč. DPH. Uvedla, že nakonec znalec opravil v rámci svého výslechu chybu ohledně lakování, ale jen v nepatrné části, kdy nezapočetl 42 časových jednotek a byla tedy připočtena částka ve výši 2 544 Kč zvýšená o DPH. Pokud tedy žalovaná vychází z kalkulace při použití použitých dílů a v neznačkové opravně na částku 23 244,77 Kč bez DPH a k tomu připočítá částku 2 544 Kč, což činí 25 788,77 Kč (1 204,37 Kč s DPH) a žalovaná již uhradila 32 288 Kč, veškeré nároky žalobkyně vypořádala. I znalec se k této variantě přiklonil, a to vzhledem k výrazné amortizaci a opotřebení vozidla. Pokud by se měly navrátit jeho původní vlastnosti a vzhled, tak nejvíce odpovídající by byly díly, které jsou z vrakoviště.

17. Žalovaná odvoláním napadla rovněž nákladové výroky, neboť tvrdila, že sice uplatnila vzájemný návrh, ale de facto se jednalo o kompenzační námitku, tedy námitku započtení. Soud I. stupně rovněž nesprávně přiznal duplicitně náhradu nákladů řízení za shodné úkony jednou týkající se žaloby na plnění a jednou v řízení o vzájemném návrhu. Nesprávný je rovněž výrok o náhradě nákladů řízení státu, když žalovaná stejně jako žalobkyně zaplatila zálohu na znalecký posudek ve výši 15 000 Kč, a ještě jí byla uložena povinnost hradit dalších 29 191,50 Kč.

18. Závěrem žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná se dne 28. 7. 2025 stručně vyjádřila k odvolání žalobkyně a uvedla, že žalobkyně pouze polemizuje s jednotlivými závěry ustanoveného znalce. Zopakovala, že dle znalce nebyla oprava provedena řádně a v celém rozsahu a při opravě nebyla dodržena výrobcem předepsaná opravárenská technologie.

19. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila podáním ze dne 4. 8. 2025. K námitce, že by měly být užity díly z vrakovišť uvedla, že judikatura již před mnoha lety dovodila, že krácení pojistného plnění z důvodu amortizace je nepřípustná. Druhá námitka žalované, že vozidlo nebylo předtím řádně opraveno je nepravdivá. Žalobkyně se následně obsáhle vyjádřila k tvrzenému poškození vozidla, které negovala. Uvedla, že veškeré náhradní díly, které jsou použité pocházejí z vrakovišť a při koupi a montáži takového dílu dojde ke snížení hodnoty vozu. Před nehodou byla kapota, světlo, kondenzátor a držáky zcela nedotčené, nepoškozené a kromě 1 cm prasklinky jim ničeho nebylo. A místo nich si má podle názoru žalované a znalce žalobkyně pořídit díly z „totálek“. Neexistuje tedy žádný důvod, proč by díly před nehodou nedotčené, měly být nahrazovány díly z vrakovišť.

20. K odvolacím námitkám týkajících se nákladů řízení uvedla, že je s podivem, že žalovaná, která vede stovky soudních řízení tvrdí, že vzájemný návrh vlastně nebyl vzájemným návrhem, ale kompenzační námitkou. Naopak uvedla, že se jednalo o dvě řízení, kdy náklady řízení jsou určeny pro každé řízení zvlášť. Žalovaná i podání ze dne 19. 6. 2023 jako vzájemný návrh označila. K námitkám týkajících se duplicitních úkonů uvedla, že úkony, které v sobě zahrnují oba předměty řízení jsou posuzovány jako dva oddělené úkony. Pakliže se tedy úkon týká jak předmětu žaloby i předmětu vzájemné žaloby, pak jde o 2 úkony toliko obsažené v jednom souboru či vykonané při jednom ústním jednání, přičemž každý z nich má zcela vlastní oddělený režim a oddělený režijní paušál. Soud I. stupně tedy postupoval zcela správně. Zcela správný je i výrok VII., kdy soud I. stupně v odůvodnění vysvětlil, že byť je ve výroku rozsudku uvedeno, že má např. žalovaná hradit na nákladech řízení státu částku 29 191,50 Kč, v odůvodnění je správně uvedeno, že se jedná o doplacení pouze částky 5 643 Kč. Odvolání žalované je tedy dle žalobkyně zcela nedůvodné.

21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, že splňují náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně je důvodné a naproti tomu odvolaní žalované důvodné není.

22. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní. Odvolací soud pouze nesouhlasí s dílčí právní otázkou ohledně krácení pojistného plnění v souvislosti s amortizací, jak bude podrobně uvedeno níže.

23. Základní spornou otázkou mezi účastníky byla výše nákladů na provedení opravy vozidla poškozeného žalobkyní pojištěného u žalované při srážce se zvěří dne 30. 3. 2020.

24. Soud I. stupně zcela správně uvedl, že pokud žalobkyně zvolila způsob opravy vozidla svépomocí (likvidaci rozpočtem), nebylo třeba prokazovat skutečnou cenu opravy vozidla, ale pouze cenu obvyklou ohledně jednotlivých náhradních dílů a materiálu. Rovněž správně uvedl, že nebylo třeba zjišťovat, zda žalobkyně vozidlo skutečně opravila. Správný názor je, že výši peněžité náhrady je třeba zjišťovat objektivně a nezávisle v daném místě a čase.

25. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. II. ÚS 155/16 odkazuje na závěry uvedené v nálezu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 2221/07 a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/13, které postulují princip – v maximální možné míře plného odškodnění. V nich Ústavní soud akcentoval, že je třeba aplikovat příslušné právní předpisy nikoli formalisticky, ale se zřetelem na smysl a účel zájmu chráněného příslušnou právní normou s tím, že smyslem a účelem ustanovení přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škodu škody je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma, a že v každém jednotlivém případě je třeba pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla.

26. Rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla; tedy původního majetkového stavu, přičemž je však nutné současně zvažovat účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu.

27. Přisvědčit je nutno závěru soudu I. stupně, že bylo třeba vycházet z originálních dílů, a to s ohledem na přesnost a kvalitu jednotlivých dílů. Z judikatury (shora citované) Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že za škodu se považuje "újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i to, že poškozenému ono diskutabilní zhodnocení vozidla v podstatě bylo protiprávním jednáním vnuceno." K možnosti použití starších či levnějších dílů na opravu auta Ústavní soud říká, že nelze poškozeného nutit, aby ve snaze co nejvíce snížit náklady na opravu vozidla (a tím vyloučit možnost jeho zhodnocení) riskoval bezpečnost svoji i ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích tím, že do vozidla nechá namontovat díly výrazně nižší kvality. Nadto i ze znaleckého posudku [jméno FO] jednoznačně vyplynulo, že ke zhodnocení vozidla užitím originálních náhradních dílů nedojde. Pokud tedy soud I. stupně došel k závěru, že je třeba vycházet z objektivně tržní ceny opravy při použití originálních náhradních dílů, jsou jeho závěry správné.

28. Odvolací soud se nicméně neztotožnil s názorem soudu I. stupně, že je třeba krátit náhradu za náklady na materiál s ohledem na špatnou technickou hodnotu vozidla. Uvedený názor je v rozporu se shora citovanou konstantní judikaturou Ústavního soudu ČR (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1902/1), kde Ústavní soud posuzoval obdobnou věc a závěr nižších soudů, které uvedly, že jelikož předmětné vozidlo bylo v době nehody v polovině své životnosti a oprava byla provedena prostřednictvím nových dílů, byla celková výše škody oproti ceně opravy snížena o polovinu hodnoty nových dílů, neaproboval. V nálezu sp. zn. II. ÚS 2221/07 Ústavní soud zase konstatoval, že opravou vozidla poškozený obvykle sleduje pouze jeho uvedení do stavu před nehodou. Pokud oprava vozidla nelze provést úsporněji a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nejeví se Ústavnímu soudu spravedlivé, aby byli poškození pravidelně nuceni doplácet za zprovoznění vozu mnohdy nemalé částky. Ústavní soud nevylučuje, že poškozený může být i v důsledku účelně provedené opravy jednoznačně a nepochybně obohacen oproti stavu před nehodou, taková situace bude ovšem spíše výjimečná, plynoucí např. z již dřívějšího značného opotřebení (poškození) často vyměňovaných dílů, přičemž by tyto okolnosti navíc musely převážit nad obvyklým snížením tržní hodnoty havarovaných vozidel. Uhrazení celé ceny účelně provedené opravy (směřující jen k odstranění následků škodné události) by však vzhledem ke všem výše rozvedeným argumentům mělo být pravidlem. Je nepochybné, že jednotlivé díly automobilu mají (vzhledem k jejich rozdílné konstrukci a funkci) rozdílnou životnost, vliv na kvalitu a bezpečnost jízdy a liší se také v dalších vlastnostech. Zatímco tedy výměna některých dílů sama o sobě může vozidlo určitým způsobem zhodnotit, zlepšit jeho jízdní vlastnosti a zvýšit tržní cenu (pomineme-li nyní její snížení v důsledku nehody), výměna jiných dílů je pro uživatele vozidla či případného zájemce o jeho koupi irelevantní nebo zcela podružná. Vzhledem k této úvaze pak nelze akceptovat postup, který výši vzniklé škody snížil o 50 % ceny všech nových dílů bez ohledu na to, zda stěžovatel byl jejich získáním reálně obohacen. Odvolací soud nicméně opakovaně zdůrazňuje, že v tomto případě ani žalobkyně zvýhodněna nebyla, když ke zhodnocení vozidla nedošlo a žalobkyně se tedy užitím originálních náhradních dílů nikterak neobohatila.

29. S ohledem na výše uvedené lze tedy vyjít ze znaleckého posudku [jméno FO] shodně jako soud I. stupně, který ve svém posudku na str. 29 až 30 došel k závěru, že náklady na opravu vozidla originálními díly v neznačkové opravně lze stavit na částku 54 260 Kč včetně DPH (po drobné úpravě při jeho výslechu na částku 57 338,60 Kč). Uvedená částka byla nicméně krácena v případě náhradních dílů o částku 28 831, 60 Kč (50 %). V případě, že by ke krácení nedošlo, náklady na opravu vozidla originálními díly v neznačkové opravně by činily celkem 86 170,20 Kč včetně DPH. Jak bylo již podrobně uvedeno shora, nelze akceptovat postup soudu I. stupně, který výši náhrady za originální náhradní díly krátil o 50 %, žalobkyně měla nárok na uhrazení celkové částky 86 170,20 Kč včetně DPH. Vzhledem k tomu, že žalobkyni již bylo částečně plněno v částce 32 228 Kč a nyní žalobou požaduje částku 39 382 Kč, je její celý žalobní nárok zcela po právu. Protože se žalobkyně v odvolacím řízení z titulu náhrady škody za opravu svého poškozeného vozidla domáhala doplacení částky 14 271, 40 Kč ( když soud I. stupně již žalobkyni co do částky 25 110, 60 Kč vyhověl), rozhodl odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., respektujíce závěry platné soudní judikatury tak, že změnil napadený rozsudek ve výroku II., a to tak, že žalobkyni přiznal částku 14 271,40 Kč, představující rozdíl mezi částkou 39 382 Kč a částkou 25 110,60 Kč (která již byla žalobkyni přiznána soudem I. stupně) s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 19. 4. 2020 zaplacení, neboť zaplacením této částky spolu se zaplaceným pojistným bude žalobkyni uhrazena její majetková újma, která jí vznikla při srážce se zvěří. S ohledem na uvedené odvolací soud rovněž potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

30. S ohledem na změnu prvostupňového rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, tedy jak nalézacího, tak i soudu odvolacího. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, a to jak v řízení o žalobě na plnění, tak i ve věci vzájemného návrhu žalované, přiznal jí odvolací soud náhradu nákladů řízení v plné výši ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud považuje za vhodné uvést, že přistoupil ke korekci některých nesprávných závěrů soudu prvního stupně ohledně jednotlivých nákladových položek, přičemž tyto úpravy se odrážejí i v nákladových výrocích obsažených v tomto rozsudku. Náklady žalobkyně za část řízení projednávající nárok uplatněný žalobou sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 576 Kč a odměny za 12,5 účelných úkonů právní služby ve výši 2 700 Kč za úkon, vypočtené z tarifní hodnoty 39 383 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. Jedná se o následující úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 4. 7. 2023, vyjádření ze dne 23. 8. 2023, účast na soudním jednání dne[Anonymizováno]7. 11. 2023, vyjádření ze dne 21. 11. 2023, vyjádření za dne 16. 2. 2024, úkon odvolání ze dne 20. 8. 2024, 2x účast na jednání dne 6. 12. 2024 (jednání trvalo déle než 2 hodiny), vyjádření ze dne 14. 2. 2025 a účast na jednání dne 11. 4. 2025, celkem tedy náhrada na odměně za zastoupení činí 33 750 Kč. K tomu náleží náhrada čtyř paušálních výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. účinném do 31. 12. 2024 (4 x 300 Kč), šest paušálních náhrad výdajů v poloviční výši – úkony se týkaly též vzájemného návrhu (viz níže) (6 x 150 Kč) a dvou paušálních náhrad výdajů v poloviční výši po 225 Kč – úkony se týkaly též vzájemného návrhu (viz níže), dle § 13 odst. 4 a. t. účinném od 1. 1. 2025 (2 x 225 Kč). Za dvojnásobný úkon – účast na jednání dne 6. 12. 2024 – odvolací soud přiznal jeden paušál. Pro úplnost odvolací soud dodává, že jako úkon právní služby nehodnotil sdělení žalobkyně ze dne 15. 7. 2024, kdy toto podání nenaplňuje míru potřebnosti a účelnosti, jak definuje § 137 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a aktuální judikatura. Dále žalobkyni náleží náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou z místa bydliště žalobkyně [adresa] na soudní jednání u Obvodního soudu pro [adresa] v celkové délce jedné trasy 146 km, neboť soud na žádost žalobkyně povolil žalobkyni užití vozidla za účelem cesty na soudní jednání. Při užití automobilu [název] podle předložené kopie velkého technického průkazu, která předložena již s žalobou, s kombinovanou spotřebou 11,9/6,7/8,6 l/100 km s palivem [název] činí cestovné na jednání konané dne 7. 11. 2023 částku 1 214,56 Kč (cena paliva 34,40 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,20 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), na jednání konané dne 6. 12. 2024 částku 1 329,90 Kč (cena paliva 38,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a na jednání konané dne 11. 4. 2025 částku 1 306,14 Kč (cena paliva 34,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,80 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), tedy celkem cestovné činí 3 850,60 Kč, přičemž se jedná o náklad společný pro obě řízení (i o vzájemném návrhu), proto žalobkyni za tento předmět řízení náleží náhrada v poloviční výši, tj. ve výši 1 925,30 Kč. V projednávané věci náleží žalobkyni rovněž náhrada nákladů na znalecký posudek a výslech znalce, přičemž jí byla v průběhu řízení uložena povinnost zaplatit zálohu na znalečné ve výši 15 000 Kč. Jelikož se jedná o náklad společný pro obě části řízení (včetně řízení o vzájemném návrhu), přísluší jí za tuto část řízení náhrada znalečných výdajů v[Anonymizováno]poloviční výši, tedy částka 7 500 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně ve věci žalobou uplatněného nároku (39 382 Kč) tak žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 576 Kč, odměna za zastoupení ve výši 33 750 Kč, náhrada hotových výdajů formou režijního paušálu ve výši 2 550 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 1 925,30 Kč a náhrada nákladů na znalečné ve výši 7 500 Kč, tedy celkem částka 47 301,30 Kč. Odvolací soud proto výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni uvedené náklady řízení o žalobě, a to ve lhůtě k zaplacení podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jejího právního zástupce v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. Vzájemný návrh, tj. požadavek žalované na zaplacení částky 6 742 Kč s příslušenstvím, uplatnila žalovaná podáním ze dne 21. 6. 2023. S ohledem na to, že žalovaná byla ohledně tohoto nároku zcela procesně neúspěšná, náleží žalobkyni i za tuto část řízení plná náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají z nákladů za zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. c) a. t. z tarifní hodnoty 6 742 Kč za 8,5 úkonů právní služby, tedy za jeden úkon v sazbě 1 500 Kč, tj. za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 23. 8. 2023, účast na soudním jednání dne 7. 11. 2023, vyjádření za dne 16. 2. 2024, úkon odvolání ze dne 20. 8. 2024, 2x účast na jednání dne 6. 12. 2024 (jednání trvalo déle než 2 hodiny), vyjádření ze dne 14. 2. 2025 a účast na jednání dne 11. 4. 2025 včetně šesti paušálních náhrad výdajů v poloviční výši (týkaly se rovněž žaloby) po 150 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. účinném do 31. 12. 2024 (6 x 150 Kč) a dvou paušálních náhrad výdajů v poloviční výši po 225 Kč (týkaly se též žaloby) dle § 13 odst. 4 a. t. účinném od 1. 1. 2025 (2 x 225 Kč). Za dvojnásobný úkon – účast na jednání dne 6. 12. 2024 – odvolací soud přiznal jeden paušál. Dále žalobkyni náleží náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou z místa bydliště žalobkyně k Obvodnímu soudu pro [adresa] ve výši 1 925,30 Kč (podrobně viz odstavec výše). V projednávané věci dále žalobkyni náleží náhrada nákladů na znalecký posudek a výslech znalce ve formě zaplacené zálohy v poloviční výši, tj. 7 500 Kč (podrobně viz odstavec výše). Za řízení před soudem prvního stupně ve věci nároku uplatněného vzájemným návrhem ze strany žalované tak žalobkyni náleží náhrada spočívající v odměně za zastoupení ve výši 12 750 Kč, v náhradě hotových výdajů formou režijního paušálu ve výši 1 350 Kč, v náhradě cestovních výdajů ve výši 1 925,30 Kč a konečně v náhradě nákladů na znalečné ve výši 7 500 Kč, tedy celkem částka 23 525,30 Kč. Odvolací soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení o vzájemném návrhu ve zmíněné výši, a to ve lhůtě k zaplacení podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jejího právního zástupce ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. Ustanovenému soudnímu znalci [jméno FO] bylo v průběhu řízení vyplaceno za podaný znalecký posudek znalečné ve výši 35 643 Kč, z čehož částka 15 000 Kč byla vyplacena ze zálohy složené v průběhu řízení žalobkyní (která jí bude nahrazena ze strany žalované, k tomu výroky III. a IV. tohoto rozsudku) a částka 15 000 Kč byla vyplacena ze zálohy složené v průběhu řízení žalovanou. Náklad státu, o jehož náhradě je nutné rozhodnout tak činí 5 643 Kč. S ohledem na výsledek řízení, tedy plný procesní úspěch žalobkyně, rozhodl odvolací soud v souladu s § 148 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. výrokem V. tohoto rozsudku tak, že žalovaná je povinna nahradit náklady státu ve výši 5 643 Kč, a to ve lhůtě tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Předmětem odvolacího řízení zůstal sporný nárok žalobkyně na zaplacení částky 39 382 Kč, přičemž vzhledem k tomu, že byla v řízení zcela úspěšná, náleží jí náhrada nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a odst. 2 písm. c) a. t. z tarifní hodnoty 39 382 Kč, tedy sazba za jeden úkon činí 2 700 Kč. Žalobkyni náleží náhrada za 3 úkony právní služby, jmenovitě odvolání ze dne 26. 5. 2025 doplněné podáním ze dne 12. 6. 2025, vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu dne 8. 10. 2025, spolu na odměně částka 8 100 Kč (3 x 2700), k tomu náleží 3 paušální náhrady výdajů ve výši po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. účinném od 1. 1. 2025, spolu 1 350 Kč. Dále náleží žalobkyni náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou z místa bydliště žalobkyně [adresa] na soudní jednání u Městského soudu v [adresa] (a zpět) v celkové délce trasy 147,6 km, neboť soud na žádost žalobkyně povolil žalobkyni užití vozidla za účelem cesty na soudní jednání. Při užití automobilu [název] podle předložené kopie velkého technického průkazu, která předložena již s žalobou, s kombinovanou spotřebou 11,9/6,7/8,6 l/100 km s palivem [název] činí cestovné na jednání konané dne 8. 10. 2025 částku 1 296,54 Kč (cena paliva 34,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,80 Kč podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Dále žalobkyni náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v důsledku zpoždění zahájení odvolacího jednání o více než 30 minut v částce 300 Kč (150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu) a náhrada na uhrazený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 1000 Kč. Celkem tak na nákladech řízení před soudem odvolacím náleží žalobkyni vůči žalované částka 12 046,54 Kč (8 100 + 1 350 + 1 296,54 + 300 + 1 000). Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).

34. Výrok č. III nebyl napaden žádným z účastníků a zůstal proto stranou přezkumu odvolacího soudu a nabyl tak i samostatně právní moci.

Poučení