40 C 151/2022 - 130

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [jméno advokáta]. sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. [parcela čílo], ostatní plocha, zeleň, o výměře 1068 m, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 37 017,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení částku 3 465 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [parcela čílo], ostatní plocha, zeleň, o výměře 1068 m, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa] (dále též předmětný pozemek). Žalobu odůvodnila tím, že ona i všichni její právní předchůdci (členové rodiny) po desetiletí důvodně považovali pozemek parc. č. [parcela čílo] za předmět svého vlastnického práva tvořící součást jedné velké skupiny pozemků tvořené dále následujícími pozemky v k.ú. [adresa], konkrétně se jedná o pozemek parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 174 m, jehož součástí je stavba č.p. [číslo popisné], rodinný dům, parc. č. [číslo], ovocný sad, o výměře 9029 m, parc. č. [číslo], lesní pozemek, o výměře 6567 m, parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 1396 m (dále též skupina pozemků), přičemž takto ke všem těmto pozemkům vždy přistupovali a vykonávali k nim vlastnické právo. Dobrou víru ve skutečnost, že je žalobkyně vlastníkem předmětného pozemku zpochybnilo až úmrtí jejího bratrance [jméno FO], kdy v rámci dědického řízení bylo zjištěno, že byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného pozemku, s čímž žalobkyni konfrontovala žalovaná při osobní návštěvě dne 13. 8. 2022 a následně ji dopisem ze dne 6. 9. 2022 vyzvala k vyklizení předmětného pozemku. Žalobkyně má za to, že dosud nebylo nikdy nikým zpochybněno, že vlastníkem předmětného pozemku byli právní předchůdci žalobkyně a následně sama žalobkyně. Vzhledem k těmto okolnostem se žalobkyně domnívá, že došlo k vydržení vlastnického práva k pozemku, a to už její babičkou [jméno FO]. Nejpozději pak k vydržení vlastnického práva muselo dojít v roce 2004 rodiči žalobkyně, [jméno FO] a [jméno FO]. V návaznosti na usnesení Okresního soudu v Ostravě ve věci projednání dědictví pod sp. zn. [spisová značka] a na základě darovací smlouvy s právníci účinky vkladu ke dni 16. 1. 2008, tato skupina pozemku přešla/byla převedena na [jméno FO] ml., kdy tyto na žalobkyni převedl v roce 2011. Důvodem, proč se žalobkyně domnívala, že předmětný pozemek je součástí skupiny pozemků, které vlastní, jsou zejména okolnosti, že pozemky jsou po několik desítek let oploceny jako celek, poměr plochy předmětnému pozemku ve vztahu ke zbylým pozemkům inklinoval k tomu, že se jedná o jeden celek a po dobu mnoha desítek let nikdo jiný než právní předchůdci žalobkyně a následně sama žalobkyně, zde nevykonával vlastnické právo. V případě, že by se soud neztotožnil s názorem žalobkyně, ohledně jejího řádného vydržení tato uvádí, že pozemky jsou v nepřetržité držbě její a jejích právních předchůdců po dobu 20 let, lze tedy uplatnit ustanovení o mimořádném vydržení, kde není potřeba zkoumat dobrou víru, ale pouze nepoctivý úmysl.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala žalobu zamítnout, kdy má za to, že tvrzení žalobkyně jsou ryze účelová. Žalovaná nabyla předmětný pozemek v rámci pozůstalostního řízení po svém zesnulém manželu [jméno FO], který již za svého života jednal s žalobkyní o odkupu předmětného pozemku. Žalovaná dále zcela popírá možnost, že by žalobkyně a všichni její právní předchůdci nevěděli o tom, že je předmětný pozemek samostatně vymezen. Žalovaná vnímá podanou žalobu jako reakci na skutečnost, že žalobkyni vyzvala k vyklizení pozemku do 30. 9. 2022, neboť na něm byl skladován stavební materiál.

3. Soud provedl důkaz listinami a vzal za prokázané tyto skutečnosti: Listem vlastnictví č. [číslo] pro k.ú. [adresa], že k datu 11. 5. 2011 byl vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 174 m, jehož součástí je stavba č.p. [číslo popisné], rodinný dům, parc. č. [číslo], ovocný sad, o výměře 9029 m, parc. č. [číslo], lesní pozemek, o výměře 6567 m, parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 1396 m, [jméno FO] (roč. nar. 1963). Jako nabývací titul je uvedeno usnesení soudu o projednání dědictví [spisová značka] ze dne 20. 9. 1996 a darovací smlouva ze dne 18. 12. 2007. Pozemky jsou zatíženy zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu k zajištění daňových pohledávek v celkové výši 799 371,92 Kč. Listem vlastnictví č. [číslo] pro k.ú. [adresa], že ke dni 31. 5. 2022 je tato skupina pozemků ve vlastnictví žalobkyně, kdy jako nabývací titul je uvedena kupní smlouva ze dne 31. 10. 2011 a ze dne 2. 11. 2011. Kupní smlouvou ze dne 2. 11. 2011, že [jméno FO] (roč. nar. 1963) převedl na žalobkyni za kupní cenu 799 372 Kč pozemek parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]. Kupní smlouvou ze dne 31. 10. 2011, že [jméno FO] (roč. nar. 1963) převedl na žalobkyni za kupní cenu 2 950 000 Kč pozemek parc. č. [číslo] parc. č. [číslo] a budovu č.p. [číslo] na pozemku parc. č. [číslo]. Ze soukromé listiny s ručně psanými poznámkami předložené žalovanou soud zjistil, že v záhlaví je napsáno [jméno FO] 12/7/21, dále jsou v listině obsaženy výměry 900 m a 1068 m, dále jsou čitelné poznámky: je to CHKO, až k horní cestě, chce aby [jméno FO] majetek byl pohromadě, platí za něj dluhy, [jméno FO] dělá rozhodnutí i když mu nic nepatří. Mělo by se jednat o poznámky, které činil při telefonátech [jméno FO]. Dědickým spisem ve věci [spisová značka], konkrétně z rozhodnutí v této věci, že předmětný pozemek podle dohody o vypořádání dědictví nabyla do svého výlučného vlastnictví zůstavitelova dcera [jméno FO]. Účastníky dědické dohody byli manželka zůstavitele [jméno FO] a jeho děti [jméno FO] a [jméno FO] st. Notářským zápisem [spisová značka] státního notářství ve [adresa] ze dne 30. 5. 1984, že se jedná o postupní smlouvu a dohodu o zřízení věcného břemene, kdy babička žalobkyně [jméno FO] skupinu pozemků postoupila na svého syna [jméno FO] st. a snachu [jméno FO], tedy rodiče žalobkyně, a to do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 1966 č. j. [číslo jednací], že byla schválena dohoda dědiců ve věci zůstavitele [jméno FO] st. V rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nabyl podíl na skupině pozemků zůstavitelův syn [jméno FO] ml., kdy se současně zavázal své matce [jméno FO] vyplatit vypořádací podíl ve výši 251 136,50 Kč. Rozhodnutím státního notářství pro [adresa], č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 3. 1988 ve věci zůstavitelky [jméno FO], že schválením dohody dědiců nabyl předmětný pozemek parc. č. [parcela čílo] v k.ú. [adresa] po své matce [jméno FO]. Ze soukromé listiny ze dne 18. 9. 1982 soud zjistil, že se jedná o dopis adresovaný [jméno FO], podepsaný [jméno FO]. Z obsahu dopisu vyplývá, že sestra žádá svého bratra, aby dopřál matce důstojné dožití a současně, aby dal do pořádku parcelu za branou, kterou bez jejího souhlasu využívá, neboť se hodlá vrátit zpět na [adresa]. Z doručenky přiložené k tomuto dopisu soud zjistil, že je adresována [jméno FO]. Listem vlastnictví č. [číslo] soud zjistil, že vlastnické právo k pozemku [parcela čílo] je zapsáno ve prospěch [jméno FO]. Vlastnické právo bylo zapsáno na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 – usnesení o dědictví [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2022. Listem vlastnictví č. [číslo] ke dni 1. 1. 2020 soud zjistil, že vlastnické právo k pozemku [parcela čílo] bylo zapsáno ve prospěch [jméno FO]. Vlastnické právo bylo zapsáno na základě rozhodnutí o dědictví [spisová značka] státního notářství pro [adresa] ze dne 16. 3. 1988. Výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] mimo jiné, že se jedná o sousedy žalobkyně. Oba shodně vypověděli, že jim není přesně známá situace ohledně vlastnictví pozemků, s nikým toto neprobírali, nicméně hospodařit na předmětném pozemku viděli vždy pouze [jméno FO] st. a [jméno FO] ml. Výslechem žalované, která vypověděla, že předmětný pozemek původně vlastnil pan [jméno FO], tento v rámci dědického řízení přešel na jeho dceru [jméno FO], následně na jejího syna [jméno FO] - manžela žalované. K vymezení předmětného pozemku vůči ostatním pozemkům např. oplocením nedošlo z důvodu zachování dobrých vztahů v rodině a také umožnění přístupu na veřejnou komunikaci pro vlastníky sousedních pozemků. [jméno FO] jezdil na tento pozemek párkrát do roka, nijak zvlášť ho neobhospodařoval, protože to ani nešlo, když tam majitelé sousedního pozemku skladovali různé věci. [jméno FO] a rodiče žalobkyně se o tomto neustále hádali, aby byl předmětný pozemek vyklizen od navezeného materiálu. [jméno FO] uvažoval o prodeji pozemku žalobkyni za částku 300 000 Kč, ale k prodeji nedošlo, neboť žalobkyně neměla dostatek finančních prostředků. O telefonickém hovoru se žalobkyní si činil poznámky. Ohledně možnosti odkupu pozemku konfrontovala žalobkyně následně žalovanou i na pohřbu [jméno FO]. Výslechem svědkyně [jméno FO], nevlastní sestry zemřelého [jméno FO], že tato vypověděla, že o předmětný pozemek, respektive jeho vyklizená vedli neustále spory pan [jméno FO] st. se svou sestrou [jméno FO], kdy tato se domáhala vyklizení vraků aut a dalšího materiálu, který tam [jméno FO] st. navezl a skladoval. Svědkyně uvedla, že ví o tom, že předmětný pozemek nepatří rodině [jméno FO], respektive větvi na straně žalobkyně, ale rodině [jméno FO], kdy o této skutečnosti věděl už její otec [jméno FO], který si vzal [jméno FO], rozenou [jméno FO], která byla dědičkou předmětného pozemku po svém otci. O této skutečnosti věděla i [jméno FO], která byla přítomna hádkám o vyklizení pozemku. O prodeji předmětného pozemku za částku 300 000 Kč svědkyně slyšela, ale osobně přítomna žádnému jednání nebyla, mluvilo se o tom někdy na podzim. [jméno FO] st. se v rodině říkalo [jméno FO]. Výslechem svědka [jméno FO], že tento byl kamarádem zesnulého [jméno FO]. [jméno FO] se na něj obracel se záležitosti týkající se nemovitostí a probírali spolu i předmětný pozemek, kdy se mu [jméno FO] svěřil s tím, že má problémy se svými příbuznými ohledně vyklizení pozemku na [adresa], a že již v červenci 2021 kontaktoval, zřejmě paní žalobkyni, ohledně možnosti odkupu pozemku, konkrétně uvedl, že jednal se svou sestřenicí o prodeji za částku 300 000 Kč. Rovněž [jméno FO] uvažoval o možnosti postavit na pozemku mobilheim, což společně se svědkem diskutovali jako možnou variantu, kdy svědek byl toho názoru že částka 300 000 Kč není dostačující. Ohledně obavy [jméno FO], že by o tento pozemek jej mohla rodina připravit svědek uvedl, že [jméno FO] řekl, že pokud z toho platí daně, nemůžou mu nic vzít. [jméno FO] mu potvrdil, že daň z nemovitosti řádně hradí. Osobně svědek na předmětném pozemku nikdy nebyl, prohlížel si jej prostřednictvím ortofotomapy a mapy.cz., neboť tuto diskuzi se [jméno FO] vedl na dovolené v zahraničí, kdy této debatě byla přítomna i jeho žena. Výslechem svědka [jméno FO], že se jedná o švagra žalované. Tento na [adresa] nějakou dobu bydlel a uvedl, že na ním Ing[jméno FO] přišel, a požádal jej, zda by se mu nestaral o pozemek, který má dole. Mohlo to být někdy v letech 1983-1984. Moc se o ten pozemek ale nestaral, pouze tam nasadil nějaké keře. Svědek dále uvedl, že viděl dokumentaci, kde byl pozemek zakreslen jako část z toho velkého pozemku. Výslechem svědkyně [jméno FO], dcery žalované, že tato je dcerou žalované. Tato vypověděla, že byla s rodiči na předmětném pozemku v červenci 2021, kdy u této příležitosti navštívili žalobkyni a jejího bratra. Otec se bavil se žalobkyní o předmětném pozemku s tím, že tuto záležitost budou muset nějak dořešit. O skutečnosti, že chce předmětný pozemek prodat za 300 000 Kč, se svědkyně dozvěděla od svého otce. Další debata ohledně předmětného pozemku proběhla na pohřbu jejího otce, kdy žalobkyně přišla za její matkou s žádostí o dořešení situace ohledně pozemku, o který opravdu stojí. V srpnu 2022 pak jela s matkou na předmětný pozemek, kdy tento byl zavezen stavebním materiálem, což je překvapilo, kdy byly toho názoru, že za otcova života by si toto nikdo nedovolil a pořídily si fotografie. Dle názoru právničky, se kterou komunikovala matka, nemohla žalobkyně předmětný pozemek koupit, z důvodu obstavení majetku, proto jsme žádaly jeho vyklizení, s čímž žalobkyně souhlasila do termínu 30. 9., následně měl být pozemek naceněn za účelem prodeje. Výslechem žalobkyně, že nikdy neměla pochybnosti o tom, že pozemek patří její rodině. Přístup na pozemek je uzavřen branou, která se zamyká. Pokud na pozemek přijel někdo z rodiny [jméno FO], musel si říct o klíče. Poprvé se o sporném vlastnictví pozemku dozvěděla až v srpnu 2022, kdy ji s tímto při osobní schůzce konfrontovala žalovaná. S rodiči měla výborný vztah a nebyl důvod, aby před ní něco tajili. Předmětný pozemek oplotili její otec s bratrem, protože veškeré práce na zahradě dělali oni. Výslechem svědka [jméno FO] ml., bratra žalobkyně, že tento uvedl, že brána vedoucí k pozemku je uzamykatelná a že rodina [jméno FO] by se tam bez jeho souhlasu dostat nemohla. Svědek dále potvrdil, že v roce 2021 proběhla návštěva ze strany rodiny [jméno FO], za jeho přítomnosti se nic ohledně pozemku neřešilo, domnívá se, že se přijeli jen podívat na místa, kde [jméno FO] vyrůstal. V roce 2022 si vybavuje, že tam padlo něco ohledně vyklizení pozemku a nafocení pro realitní kancelář. Ohledně hospodaření pana [jméno FO] na pozemku nic neví. Soud provedl šetření na místě samém, ze kterého zjistil, že předmětný pozemek je oplocen společně s pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Sporný pozemek se nachází ihned za železnou brankou, pozemek není udržovaný, slouží zřejmě jako skladiště nepotřebných věcí a materiálů, na hranici pozemku teče kameny lemovaný potok. Na pozemku za potokem (již se nejedná o sporný pozemek) je umístěn dřevěný dům, sloužící zřejmě jako sklad, v jeho okolí se nachází množství železného odpadu, vraků aut atd. V rámci šetření pak soud vyhotovil fotografie, které byly provedeny k důkazu a tvoří součást spisu. Pokud soud za řízení provedl další důkazy, pak z těchto soud nezjistil pro řízení žádné další významné okolnosti mající vliv na posouzení daného případu. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování, kdy soud hodnotil všechny důkazy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu, vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého předmětný pozemek původně vlastnil pan [jméno FO] a [jméno FO]. Po smrti pana [jméno FO] pozemek v rámci dědického řízení přešel do výhradního vlastnictví dcery zůstavitele [jméno FO]. O tomto byla uzavřela dohoda dědiců, kdy účastníky této dohody byli [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] st. Po smrti [jméno FO] přešel tento pozemek na jejího syna [jméno FO], po smrti [jméno FO] pak pozemek přešel na jeho manželku [Jméno žalované], která je v současné době zapsána jako jeho vlastník v katastru nemovitostí. Žalovaná vyzvala dne 13. 8. 2022 žalobkyni, aby předmětný pozemek vyklidila. Žalobkyně je vlastníkem pozemků sousedních, aktuálně zapsaných na listu vlastnictví č. [číslo], které nabyla na základě dvou kupních smluv od svého bratra [jméno FO] ml. v roce 2011. [jméno FO] ml. získal tyto pozemky jednak na základě usnesení soudu ve věci projednání dědictví po svém otci [jméno FO] st., vedené pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 9. 1966 a jednak na základě darovací smlouvy ze dne 18. 12. 2007. Tyto pozemky byly do bezpodílového vlastnictví manželů [jméno FO] st. a [jméno FO] převedeny [jméno FO] na základě notářského zápisu ze dne 30. 5. 1984. Dále, že předmětný pozemek parc. č. [parcela čílo] v k. ú. [adresa] není oddělen od ostatních pozemků žádným oplocením, naopak je oplocen společně s těmito pozemky, a to za branou, kterou lze uzamknout. Hranici předmětného pozemku vůči pozemkům žalobkyně tvoří částečně potok. Na předmětném pozemku jsou a i v minulosti byly skladovány vraky aut a jiné materiály a to ze strany [jméno FO] st. a [jméno FO] ml. Spory o vlastnictví pozemku nastaly až po úmrtí [jméno FO], kdy se [Jméno žalované] jakožto dědička předmětného pozemku počala oficiální cestou domáhat jeho vyklizení za účelem prodeje.

4. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není se lze žalobou domáhat jen tehdy je-li na tom naléhavý právní zájem.

5. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „oz.“) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

6. Podle § 1089 oz. Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

7. Podle § 1091 odst. 2 oz. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

8. Podle § 1095 oz. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

9. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o určovací žalobu ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. soud se nejprve zabýval otázkou tzv. naléhavého právního zájmu na určení. Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení je přitom jednak věcná legitimace účastníků, jednak existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Soud shledal, že je zde aktivní věcná legitimace na straně žalobkyně, která se domáhá určení vlastnického práva oproti žalované, která je aktuálně zapsána v katastru jako vlastník předmětného pozemku, tedy je dána i na straně žalované. O tzv. naléhavý právní zájem na určení, pak tento je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně tvrdí, že je vlastnicí pozemku z důvodu jeho vydržení, kdy se žalovaná domáhá jeho vyklizení za účelem prodeje, lze v tomto případě shledat naléhavý právní zájem.

10. Soud má za prokázané, že v minulosti byly pozemky aktuálně označeny jako parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], parc. č. [číslo][hodnota], parc. č. [číslo] a [parcela čílo] ve vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO]. Po smrti [jméno FO] se stal předmětný pozemek parc. č. [parcela čílo] na základě dědické dohody výlučným vlastnictvím zůstavitelovy dcery, [jméno FO]. Jelikož účastníky této dohody byli i [jméno FO] manželka zůstavitele a [jméno FO] st. - syn zůstavitele, je vyloučena jejich dobrá víra, kdy tito tuto dohodu stvrdili svými podpisy, tudíž o vlastnictví předmětného pozemku nebylo mezi nimi pochyb. Pro tento závěr svědčí podpůrně i svědecká výpověď paní [jméno FO] a žalované, které shodně uvádějí, že mezi rodiči žalobkyně a rodiči zesnulého [jméno FO] panovaly časté rozepře ohledně vyklizení předmětného pozemku, stejně jako svědecká výpověď [jméno FO], který uvedl, že viděl dokumentaci, kde je předmětný pozemek zakreslen odděleně od ostatní skupiny společně oplocených pozemků.

11. Dopisu, ve kterém [jméno FO] měla vybízet svého bratra [jméno FO] st. k vyklizení pozemku soud neuvěřil, jelikož tento dopis byl adresován dle doručenky [jméno FO]. Přestože ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že se se [jméno FO] st. říkalo [jméno FO], nejeví se soudu jako pravděpodobné, že by sestra neznala správné jméno svého vlastního bratra, když tito společně od dětství vyrůstali. V tomto směru pak má soud pochybnosti o pravosti a o skutečném pisateli této listiny. S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že rodiče žalobkyně [jméno FO] st. a [jméno FO] nemohli být v dobré víře ohledně vlastnictví předmětného pozemku, když na základě postupní smlouvy z roku 1984 nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví manželů pouze pozemky v této smlouvě uvedené. Po úmrtí [jméno FO] st. přešla část pozemků na [jméno FO] ml. a to v rámci dědického řízení, konkrétně v části představující podíl [jméno FO] st. na bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, právní moc usnesení ve věci projednání dědictví nastala 11. 2. 1997. Výlučným vlastníkem nemovitostí se [jméno FO] ml. stal až právními účinkem vkladu práva do katastru na základě darovací smlouvy ze dne 18. 12. 2007, tyto právní účinky nastaly dne 16. 1. 2008. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 736/2014 ke stavu, kdy je pouze jeden ze spoluvlastníků v dobré víře uvádí, že není-li předpoklad dobré víry splněn, byť i jen u jednoho ze spoluvlastníků, jako tomu bylo v tomto případě, nemůže dojít k nabytí vlastnického práva vydržením, a to ani do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, ani do spoluvlastnictví podílového. Vzhledem k tomu, že [jméno FO] nebyla v dobré víře ohledně vlastnictví předmětného pozemku (u nabytí do společného jmění manželů Nejvyšší soud již dovodil požadavek, aby podmínka dobré víry byla – s ohledem na solidaritu manželů – splněna u obou manželů - srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4709/2009), má tato skutečnost vliv i na dobrou víru jejího syna a spoluvlastníka nemovitostí [jméno FO] ml.

12. V případě, kdy soud vyloučil dobrou víru všech právních předchůdců žalobkyně, vypořádal se následně s otázkou, zda nedošlo k vydržení vlastnického práva samotnou žalobkyní. Tato nabyla pozemky ve vlastnictví svého bratra [jméno FO] ml. původně zapsané na LV č. [číslo] na základě kupních smluv ze dne 31. 10. 2011 a 2. 11. 2011.

13. Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o věc movitou, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. V daném případě žalobkyně uvádí, že až do roku 2022 nevěděla, že by předmětný pozemek byl pozemkem samostatným, a že není jeho vlastníkem. V tomto případě má za to, že již uplynula 10ti leté lhůta potřebná pro vydržení takového práva, neboť se jedná o nemovitosti.

14. Dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Takovouto skutečností byla přinejmenším schůzka žalobkyně s rodinou [jméno FO] v červenci 2021, kdy desetiletá lhůta pro vydržení ještě neuplynula. O skutečnosti, že tato schůzka proběhla svědčí výpověď [jméno FO], která byla schůzce přítomna. Dále pak zejména výpověď [jméno FO], který není v žádném příbuzenském poměru s účastníky a soud tohoto považuje za zcela věrohodného svědka, který uvedl, že [jméno FO][Anonymizováno]se mu svěřil, že v červenci 2021 kontaktoval sestřenici (žalobkyně) ohledně možnosti odkupu pozemku za částku 300 000 Kč a rovněž se mu svěřil s problémy, které má s bratrancem ([jméno FO] ml.) ohledně vyklizení pozemku. Ostatně sám bratr žalobkyně uvedl, že v červenci 2021 tam [jméno FO] na návštěvě byli, i když on sám konkrétnímu jednání přítomen nebyl. Podpůrně pak soud přihlédl i k žalovanou předloženým telefonním poznámkám [jméno FO] ve kterých jsou zachyceny údaje o pozemku, o žalobkyni a rovněž datum 7. července 2021 a k výpovědi [jméno FO], která uvedla, že již za [jméno FO] života věděla o tom, že jedná o prodeji pozemku za 300 000 Kč.

15. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o spor v rámci rodiny přihlédl soud i k této okolnosti, neboť zda právo žalobkyni náleží, je třeba hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) žalobkyně. Pokud nebyli rodiče žalobkyně v dobré víře a neustále vedli spory ohledně vyklizení předmětného pozemku, mohla o této skutečnosti být informována i žalobkyně, která sama uvedla že měla s rodiči výborný vztah a nebyl důvod, aby před ní něco tajili. K úzkému příbuzenskému vztahu Nejvyšší soud sice uvádí, že jen na jeho základě nelze bez dalšího usuzovat, že jeden z příbuzných byl seznámen se skutečnostmi, o nichž bezpečně věděli další příbuzní nicméně v tomto případě zde přistupují další okolnosti, které dobrou víru žalobkyně zpochybňují, a to zejména svědecké výpovědi, které odkazují na schůzku ohledně prodeje pozemku v roce 2021. Neobstojí ani argument žalobkyně, že pozemek je vzhledem k jí vlastněným pozemkům menší, neboť dobrá víra držitele není dána, pokud se bez obvyklé opatrnosti při koupi spoléhá na to, že hranice pozemku se shoduje s oplocením pozemku, který držitel dříve sám vybudoval. Dobrou víru držitele nemůže v takovém případě založit ani skutečnost, že rozloha sporného připloceného pozemku je k rozloze skutečně nabytého pozemku nepatrná. (srovnej Krajský soud v Ústí nad Labem, 9 Co 19/2020). Žalobkyně se tak sice mohla dle názoru soudu chopit držby na základě omylu, že je vlastnicí pozemku, mohla být v dobré víře, avšak nikoli „se zřetelem ke všem okolnostem“, jak vyplynulo z dokazování. Na výše uvedeném závěru nic nemění svědecké výpovědi sousedů [jméno FO] a [jméno FO], kteří nebyli a nejsou obeznámeni s rodinnými spory žalobkyně a žalované, pouze uvedli, že po většinu času viděli na předmětném pozemku hospodařit [jméno FO] st. nebo [jméno FO] ml. o čemž v daném řízení v zásadě sporu nebylo, že takovýto byl faktický stav a jak vnímali vlastnictví pozemku sousedé, není pro toto řízení rozhodná věc.

16. Ohledně tvrzení žalobkyně, že by se případně mohlo jednat o mimořádné vydržení má soud za to, že započítat držbu [jméno FO] a [jméno FO] st. nelze, vzhledem k tomu, že podepsali dědickou dohodu, dle které se vlastnicí pozemku stala [jméno FO]. Po úmrtí [jméno FO] od roku 1997 až do roku 2008 byli spoluvlastníky nemovitostí nyní ve vlastnictví žalobkyně [jméno FO] ml. a [jméno FO], kdy v případě [jméno FO] není vůbec zřejmé, že by se tato domnívala, že by měla v držbě i předmětný pozemek, kdy z dokazování vyplývá opak, tedy že byla přítomna častým sporům o vyklizení předmětného pozemku právě z důvodu jeho odlišného vlastníka od pozemků ostatních, které byly ve vlastnictví jejím a jejího manžela. Držitelem spoluvlastnického podílu je ten, kdo se k ostatním spoluvlastníkům chová jako spoluvlastník věci a reálně vykonává práva, která zákon spoluvlastníku dává. V případě [jméno FO] však nebylo prokázáno, že tato by jakýmkoli způsobem svá práva vykonávala, když veškeré svědecké výpovědi směřovaly pouze k výkonu práv na pozemku ze strany [jméno FO] st. a [jméno FO] ml. Aby držbu bylo možné skutečně nazývat držbou, musí být současně splněny dvě nezbytné náležitosti. První z nich je faktické ovládání práva a druhou z nich je existence úmyslu osoby, která právo držby vykonává, ovládat toto právo výlučně pro sebe jako své vlastní. Pokud [jméno FO] st. hospodařil na pozemku takovým způsobem, že tam vykonával vlastnická práva, tedy skladoval tam nepojízdná auta a jiné stavení materiály, i když bezpečně musel vědět, že vlastníkem pozemku je jeho sestra [jméno FO], kdy byl účastníkem dědické dohody, na základě které se jeho sestra stala tímto vlastníkem, jednal tento nepoctivě. Nepoctivost jednoho z manželů zakládá navenek nepoctivost držby vlastnického práva k věci jako součásti SJM (NS 22 Cdo 2152/2003), tedy tato jeho nepoctivost je dána i u jeho manželky [jméno FO]. Soud nadto neuvěřil svědecké výpovědi [jméno FO] ml. ohledně skutečnosti, že mu nebylo známo, že by mu někdo vytýkal nepořádek na pozemku a žádal jej o jeho vyklizení.

17. Smysl a účel ustanovení o mimořádném vydržení pramení zejména v potřebě vyřešit situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné. Jediným východiskem je speciální konstrukce mimořádného vydržení. Zde ale nabývací tituly k předmětnému pozemku jsou jasně dohledatelné, v případě převodu pozemku na [jméno FO] byl účastníkem dohody dědiců i [jméno FO] st. Právní osud předmětného pozemku lze v tomto případě jasně vysledovat jak z jednotlivých dědických spisů, tak z katastru nemovitostí. Vlastníkům předmětného pozemku nemůže být dáváno k tíži, že se urputněji nedomáhali toho, aby členové jejich rodiny přestali na pozemku skladovat různé materiály (např. oplocením pozemku) a pozemek vyklidili, za což jim má být trestem ztráta vlastnického práva k tomuto pozemku.

18. Nepoctivý úmysl, jak o něm hovoří ustanovení §1095 oz je potřeba vykládat ve smyslu držby nepravé. „Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se[Anonymizováno]v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.).“Vlastnické právo, v případě nepravé držby, dokonce nemohou nabýt ani dědicové nepravého držitele, i kdyby byli v dobré víře. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že [jméno FO] st. věděl, že předmětný pozemek není v jeho vlastnictví, tento se chopil držby nepravé, respektive v nepoctivém úmyslu, kdy tato skutečnost měla vliv jak na jeho dědice [jméno FO] ml. tak jeho manželku [jméno FO]. Užívá-li totiž osoba oplocený pozemek v hranicích zahrnujících i část sousední parcely, a posléze zjistí, že oplocení neodpovídá rozměrům pozemku dle katastru nemovitostí, nemusí se stát držitelem nepravým ani držitelem s nepoctivým úmyslem. Oplotí-li však osoba část cizího sousedního pozemku již s úmyslem pozemek v oplocené výměře užívat a držet (a posléze vydržet), tato skutečnost by v souladu s uvedeným měla působit jak nepravost držby, tak nepoctivý úmysl držitele. Žalobkyně pak sama ve své výpovědi uvedla, že předmětný pozemek takto oplotil její otec s bratrem, kdy u jejího otce je spatřován soudem nepoctivý úmysl v tom smyslu, že bylo prokázáno, že věděl, že pozemek mu nepatří a nadto mu užívání tohoto pozemku bylo vlastníky vytýkáno, přesto jej takto oplotil a dále užíval. Žalobkyně si tak nemůže započítat vydržecí dobu svých právních předchůdců, nedošlo tedy ani k mimořádnému vydržení. S poukazem na všechny výše uvedené skutečnosti pak soud výrokem I. rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

19. Výrokem II. rozsudku pak soud přiznal plně procesně úspěšné žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 37 017,50 Kč. Tato se skládá z odměny právního zástupce žalované dle § 9 odst. 4 písm. b) za celkem 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u 3 jednání soudu a 1 jednání na místě samém, dále za nahlížení do spisu a sepis závěrečného návrhu ve věci ) po 3 100 Kč, tj. 24 800 Kč, k těmto náleží 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., , tj. 2 400 Kč, dále náhradu za ztrátu času cestou na soudní jednání 10 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 000 Kč, dále cestovné k jednání soudu na cestě 4 x [adresa] a zpět v počtu ujetých 200 km, vozidlem VW Sharan, RZ [SPZ], při průměrné spotřebě 12 l benzinu Natural 95 při ceně 41,20 Kč/l (4,94 Kč á 1 km) spolu s amortizací (5,20 Kč/km) pak cestovné činí 507 Kč x 4, tudíž 2 028 Kč, dále cestovné k jednání soudu na místě samém na cestě [adresa] a zpět v počtu ujetých 36 km, vozidlem VW Sharan, RZ [SPZ], při průměrné spotřebě 12 l benzinu Natural 95 při ceně 41,20 Kč/l (4,94 Kč á 1 km) spolu s amortizací (5,20 Kč/km) pak cestovné činí 365 Kč, celkově pak cestovné činí 2 393 Kč, ke všem částkám je pak nutné připočíst 21 % DPH ve výši 6 425 Kč vzhledem k tomu, že právní zástupce žalované je plátcem této daně. Celkové náklady řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

20. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V dané věci byla zcela neúspěšná žalobkyně, která tak byla výrokem III. rozsudku zavázaná povinností zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku Místku náklady řízení ve výši 3 465 Kč. Tuto částku tvoří svědečné přiznané [jméno FO] ve výši 3 136 Kč a dále částka 329 Kč za vyhotovení fotografií z jednání na místě samém.

Poučení