40 C 88/2021-127

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za účasti vedlejšího účastníka [územní celek] nad [příjmení], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] za účasti vedlejšího účastníka [územní celek], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 170 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p. a. jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 170 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 37 026 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky ve výši 170 000 Kč, jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o odstranění nedovoleně umístěné pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen,,zákon“).

2. Žaloba vychází z tvrzení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. 7/1, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 237 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (stavba pro rodinnou rekreaci), pozemku parc. č. st. 7/2, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 36 m2, jehož součástí je stavba bez čp / č. ev. (jiná stavba), vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí]; a dále pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“). Žalobkyně po celou dobu svého vlastnictví užívala k příjezdu ke svým nemovitostem jedinou příjezdovou cestu k těmto účelům sloužící od nepaměti, a to veřejně přístupnou účelovou komunikaci vedoucí z [územní celek] mj. přes její pozemky parc. [číslo]. V roce 2014 na této příjezdové cestě vybudovali manželé [jméno] a Mgr. [jméno] [příjmení] překážku v podobě navážky zeminy. Dne [datum] žalobkyně spolu s dalšími dotčenými vlastníky (manželé [anonymizováno], prof. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] klub [anonymizováno] [obec] z.s.) podali podnět k příslušnému silničnímu správnímu úřadu, kterým byl [stát. instituce], aby nařídil nepovolenou pevnou překážku odstranit (dále jen„ řízení o odstranění pevné překážky“). Ačkoli MÚ [obec] již dne [datum] rozhodl o povinnosti manželů [příjmení] odstranit pevnou překážku nedovoleně umístěnou na jejich pozemcích, v následném odvolacím řízení bylo zjištěno, že je nezbytné nejprve na dotčených pozemcích deklarovat existenci VPÚK, která zde od nepaměti fakticky existovala. Za účelem posouzení právní povahy cesty bylo zahájeno řízení o předběžné otázce o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), a hlavní řízení o odstranění pevné překážky bylo do zodpovězení předběžné otázky přerušeno (dále jen„ řízení o právní povaze cesty“). [ulice] řízení o odstranění pevné překážky právní povaze cesty trvalo neúměrně dlouho, když bylo zahájeno na základě podnětu žalobkyně z ledna 2014 a doposud nebylo pravomocně skončeno. Správní orgány v rámci tohoto řízení (jakož i v rámci vedlejšího řízení o právní povaze cesty) dlouhodobě, konstantně a vědomě (jak je patrné z obsahu správního spisu) obcházely procesní povinnosti, jež jim ukládá správní řád, nerespektovaly žádné zákonem stanovené lhůty k učinění jednotlivých úkonů ani závazný právní názor nadřízeného správního úřadu. Krajský úřad byl nucen na podnět účastníků řízení či z vlastní iniciativy učinit ve věci celkem sedmkrát opatření proti nečinnosti - prvním věc delegoval z MÚ [obec] na MÚ [obec], třemi dalšími postupně MÚ [obec] přikazoval rozhodnout ve stanovené lhůtě, pátým věc delegoval na MÚ [obec] a dvěma dalšími opět ukládal lhůtu k vydání rozhodnutí. Krajský úřad ve věci celkem osmkrát zrušil a dvakrát změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, namísto aby sám převzal iniciativu a věc atrahoval k dořešení jako správní orgán I. stupně. Žalobkyně spolu s ostatními účastníky řízení vyjma nespočtu telefonátů, nezbytných podání a drobnějších přípisů a cest podala k příslušným úřadům ve správním řízení ve snaze zabránit dalšímu nesprávnému úřednímu postupu celkem tři stížnosti proti postupu správního orgánu dle § 175 s. ř., šest žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 s. ř., pět odvolání proti správnímu rozhodnutí, dvě urgence výkonu rozhodnutí o předběžném opatření, dvě oznámení o nerespektování povinnosti uložené nadřízeným správním úřadem, jednu žalobu na nečinnost správního orgánu dle § 79 a násl. soudního řádu správního a jeden podnět veřejnému ochránci práv k přešetření postupu správních orgánů v předmětném řízení. Ze závěrečné zprávy ombudsmana plyne zcela jednoznačný závěr o pochybení správních úřadů v předmětném řízení.

3. Žalobkyně má za to, že na popisovaná správní řízení zcela dopadá Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále jen„ Stanovisko“), když těmito řízeními bylo dotčeno vlastnické právo žalobkyně (přístup k nemovitostem v jejím vlastnictví). Neúměrně dlouhé řízení žalobkyni způsobilo nemajetkovou újmu, jejíž výši vyčísluje v souladu se závěry Stanoviska na částku 170 000 Kč, když k základní částce ve výši 20 000 Kč za rok (pro první dva roky snižuje tuto částku o polovinu) přičítá dalších 50%, když umístěním nedovolené pevné překážky na VPÚK existující od nepaměti došlo k absolutnímu zamezení přístupu motorovými i bezmotorovými vozidly k nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, vedením náročného správního řízení bylo značně zasaženo rovněž do majetkové sféry žalobkyně a do psychiky žalobkyně, které je přes 80 let a jež vede již osmým rokem„ boj s větrnými mlýny“ a zároveň je nucena dopravovat se do své nemovitosti pěšky včetně technického zajištění a zásobování nemovitosti, nehledě na značné riziko spojené s dopravní nedostupností nemovitosti pro složky integrovaného záchranného systému apod., přičemž současně ve věci tvrdí závažné pochybení správních úřadů, které nejenže ve věci nepostupovaly řádně, ale také úmyslně ignorovaly vykonatelná předběžná opatření v průběhu řízení manželům [příjmení] uložená. Samotné řízení o odstranění pevné překážky bylo ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno doručením žádosti účastníků (včetně žalobkyně) o nařízení odstranění nedovolené pevné překážky z účelové komunikace věcně a místně příslušnému MÚ [obec], k němuž došlo dne [datum], a dosud nebylo pravomocně ukončeno, trvá tedy nejméně 8 let a 3 měsíce. Před podáním žaloby žalobkyně svůj nárok uplatnila u Ministerstva dopravy spravedlnosti dopisem ze dne [datum] Ministerstvo dopravy nárok žalobkyně odmítlo dopisem ze dne [datum].

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná primárně konstatuje, že ve věci probíhala dvě samostatná řízení, která nelze směšovat do jednoho. Žalobkyně pak požaduje náhradu nemajetkové újmy jen za řízení o odstranění pevné překážky. Žalovaná dále nesouhlasí s názorem, že na toto řízení dopadá Stanovisko, neboť předmětem tohoto řízení je ochrana veřejného subjektivního práva (užívání veřejně přístupné cesty), které vzniká při splnění zákonných podmínek předem neurčenému okruhu uživatelů přímo ze zákona. Pokud Stanovisko na posuzovaný případ nedopadá, soud by se měl zabývat jednotlivými průtahy, které ovšem žalobkyně musí tvrdit, což nečiní. Pokud by soud dospěl k závěru, že na věc lze aplikovat čl. 6 Úmluvy, pak namítá, že předmětem správního řízení byla skutkově složitá věc, žalobkyně sama nemá v nemovitosti [parcelní číslo] trvalý pobyt, slouží pouze k rekreačním účelům. Žalovaná nesouhlasí s navýšením základní částky na 20 000 Kč za rok ani s dalším navýšením tak, jak je žalobkyní požadováno.

5. Vedlejší účastník [územní celek] nad [příjmení] ve svém vyjádření k žalobě uvedlo, že žalobkyně se měla ve věci především domáhat zřízení práva nezbytné cesty v civilním řízení, pokud se jí se sousedem nepodařilo dohodnout. Znepřístupnění původní cesty vedoucí přes pozemek ve vlastnictví manželů [příjmení] nemělo žádný zásadní vliv na provoz stavby [číslo]. Běžným osobním automobilem se po inkriminované cestě nebylo možno dostat ani před rokem 2014 a bylo nutno použít automobil terénního typu. Tento stav platí v zásadě dosud.

6. Vedlejší účastník [územní celek] ve svém vyjádření k žalobě uvedlo, že [stát. instituce] jako silniční správní úřad rozhodoval v řízení o určení právní povahy cesty, v řízení o odstranění pevné překážky nijak nefiguroval. Výsledkem řízení o určení právní povahy cesty je rozhodnutí deklaratorního charakteru, které nijak nekonstituuje práva ani povinnosti a nemá na existenci VÚPK, která vzniká při splnění předem definovaných znaků a při jejich ztrátě zaniká, žádný vliv (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20). Dle názoru vedlejšího účastníka tak nebyly splněny judikatorně vymezené podmínky použitelnosti čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) na délku správního řízení, když deklaratorní rozhodnutí vedlejšího účastníka nemohlo mít vliv na existenci či rozsah vlastnického práva žalobkyně a už vůbec nemohlo její vlastnické právo omezit. Ostatně pokud sama žalobkyně označila spor za marginální, nemůže být splněna ani podmínka, že jde o spor, který musí být opravdový a vážný. Dále má za to, že se jedná především o sousedský spor, který by měl být řešen v rovině soukromého práva. Manželé [příjmení] v rámci smírného řešení sporu vybudovali na svém pozemku novou spojnici na VÚPK nacházející se nad jejich pozemky, ze které žadatelů o odstranění pevné překážky obsluhují své nemovitosti. Tuto alternativní cestu začali někteří z žadatelů, včetně žalobkyně, i užívat. Žalobkyně tak neztratila přístup ke svým nemovitostem, může je obsluhovat i motorovými vozidly.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

8. Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] (stavba pro rodinnou rekreaci), pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba bez čp / č. ev. (jiná stavba), vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí]; a dále pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] (výpis z katastru nemovitostí).

9. K nemovitostem žalobkyně vede veřejně přístupná účelová komunikace, a to částečně též přes pozemky žalobkyně parc. [číslo]. V roce 2014 na této příjezdové cestě, v části, která vede po jejich pozemku, vybudovali manželé [jméno] a Mgr. [jméno] [příjmení] překážku v podobě navážky zeminy (shodné tvrzení, správní spis vedený [stát. instituce] ve věci odstranění nedovoleně umístěné pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace sp. [značka automobilu] [rok], správní spisy vedené [stát. instituce] pod sp. [značka automobilu] [spisová značka], [stát. instituce] sp. zn. [spisová značka] a [stát. instituce] nad [příjmení] pod sp. zn. [číslo] – [rok] ve věci určení právní povahy cesty).

10. Řízení ve věci odstranění pevné překážky Dne [datum] žalobkyně spolu s dalšími vlastníky sousedních nemovitostí (manželé [anonymizováno], prof. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] klub [anonymizováno] [obec] z.s.) podala podnět k [stát. instituce], aby zahájil řízení o odstranění nedovolené překážky na komunikaci vedoucí přes pozemek p. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [ulice], [územní celek], ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ veřejně přístupná účelová komunikace“ nebo„ VÚPK“), znemožňující přístup vlastníků ke jejich nemovitostem. Dne [datum] MÚ [obec] zahájil řízení o odstranění pevné překážky na VÚPK a dne [datum] ve věci vydal meritorní rozhodnutí, kterým nařídil manželům [příjmení] nepovolenou překážku odstranit. K podanému odvolání Krajský úřad [územní celek] svým rozhodnutím ze dne [datum] rozhodnutí prvoinstančního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne [datum] [stát. instituce] řízení přerušil do vyřešení předběžné otázky právní povahy komunikace, na které byla překážka umístěna. 12a. řízení ve věci určení právní povahy komunikace aa. řízení před [stát. instituce] ([datum] – [datum]) Řízení ve věci určení právního vztahu podle §142 správního řádu zahájil [stát. instituce] dne [datum]. Dne [datum] MU [obec] vydal předběžné opatření, kterým manželům [příjmení] nařídil zdržet se provádění prací a úprav. Dne [datum] žalobkyně a další účastníci urgovali vyřízení věci. Dne [datum] MÚ [obec] vydal ve věci meritorní rozhodnutí, kterým určil, že dotčená komunikace je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Toto rozhodnutí následně zrušil odvolací orgán – Krajský úřad [územní celek] – svým rozhodnutím ze dne [datum]. Dne [datum] se konalo místní šetření. Dne [datum] podala žalobkyně a ostatní účastníci stížnost na nečinnost správního orgánu. Dne [datum] MÚ [obec] vydal předběžné opatření, kterým nařídil manželům [příjmení] zdržet se provádění prací a navrátit komunikaci do předešlého stavu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] MÚ [obec] vydal meritorní rozhodnutí, kterým určil, že předmětná komunikace je VPÚK. I toto rozhodnutí bylo dne [datum] zrušeno Krajským úřadem [územní celek] jakožto odvolacím orgánem. Dne [datum] žalobkyně spolu s dalšími účastníky řízení požádala o vydání opatření proti nečinnosti. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] rozhodl, že MÚ [obec] je ve věci nečinný a pověřil vyřízením věci [stát. instituce]. ab. řízení před [stát. instituce] ([datum] – [datum]) [stát. instituce] ve věci vydal první meritorní rozhodnutí dne [datum], kterým určil, že komunikace není veřejně přístupnou účelovou komunikací. Toto rozhodnutí bylo dne [datum] zrušeno Krajským úřadem [územní celek] pro nepřezkoumatelnost a věc vrácena orgánu prvního stupně k doplnění dokazování. Dne [datum] žalobkyně a další účastníci správního řízení podali stížnost na nečinnost MU [obec]. Dne [datum] MÚ [obec] rozhodl, že komunikace není veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť v daném území existuje alternativní přístupová cesta. I toto rozhodnutí bylo zrušeno Krajským úřadem [územní celek], dne [datum], z důvodu nesprávného vyhodnocení důkazu svědčícího ve prospěch alternativní přístupové cesty, a věc vrácena MÚ [obec] k dalšímu řízení. Dne [datum] žalobkyně a další účastníci správního řízení podali opětovně žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti MÚ [obec]. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] vydal příkaz, aby MÚ [obec] vydal rozhodnutí do [datum] a současně bezodkladně provedl výkon předběžného opatření. Dne [datum] MÚ [obec] zrušil nařízené předběžné opatření. Podáním ze dne [datum] žalobkyně a další účastníci oznámili nerespektování příkazu Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum]. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] lhůtu pro vydání rozhodnutí prodloužil do [datum]. Dne [datum] žalobkyně a další účastníci oznámili nerespektování příkazu Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum]. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] urgoval MÚ [obec] ke sdělení opatření přijatých proti k jeho opakované nečinnosti. Dne [datum] MÚ [obec] rozhodl, že předmětná komunikace není veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť nesplňuje požadavek nezbytné komunikační potřeby. Toto rozhodnutí bylo také zrušeno, a to rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum], kdy tento současně rozhodl o přikázání věci k vyřízení [stát. instituce] nad [příjmení] z důvodu opakovaného nedodržení lhůt pro vydání rozhodnutí (a podjatosti úředních osob). ac. Řízení před [stát. instituce] nad [příjmení] ([datum] – [datum]) Po přidělení věci [stát. instituce] nad [příjmení] provedl dokazování (výslechy svědků, místní šetření). Dne [datum] žalobkyně a ostatní účastníci řízení požádali o nařízení výkonu pravomocného předběžného opatření, které bylo vydáno dne [datum] [anonymizováno] [obec] pod č. j. [spisová značka] [číslo] ve znění rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum]. Uvedené [anonymizováno] [obec] dne [datum] odmítl s poukazem, že je třeba zjistit, zda zjištěný skutkový stav stále trvá, za kterýmžto účelem je nařízeno místní šetření na [datum], když dříve toto nebylo s ohledem na zimní období možné. Dne [datum] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] účastníkům správního řízení oznámil, že při místním šetření byla zjištěna existence alternativní cesty, kterou pan [příjmení] nabídl k veřejnému užívání, a účastníci vyjádřili souhlas k pokusu o smírné řešení věci. S tímto závěrem ovšem žalobkyně a další účastníci nesouhlasili a proto dne [datum] žalobkyně a další účastníci požádali Krajský úřad [územní celek] o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu při výkonu rozhodnutí. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] přikázal [stát. instituce] nad [příjmení], aby ve věci vydal meritorní rozhodnutí do [datum]. Dne [datum] žalobkyně a ostatní účastníci správního řízení opětovně požádali o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu při vydání rozhodnutí. [stát. instituce] nad [příjmení] pokračoval v provádění dokazování, dne [datum] Krajský úřad [územní celek] vydal [anonymizováno] [obec] příkaz meritorně ve věci rozhodnout nejpozději do [datum] [anonymizováno] [obec] ve věci meritorně rozhodl dne [datum] se závěrem, že komunikace není veřejně přístupnou účelovou komunikací. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] toto rozhodnutí změnil tak, že určil, že komunikace je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. V následném správním řízení soudním [název soudu] tento závěr potvrdil (spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka] - rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Dne [datum] žalobkyně a další účastníci podali návrh na pokračování v řízení o odstranění pevné překážky. Dne [datum] [stát. instituce] vydal rozhodnutí, který nařídil odstranění pevné překážky, přičemž toto rozhodnutí bylo dne [datum] potvrzeno Krajským úřadem [územní celek] a nabylo právní moci dne [datum]. K podané správní žalobě [název soudu] pravomocné rozhodnutí MÚ [obec] ze dne [datum] a pravomocné rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum] dne [datum] zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. V mezidobí žalobkyně a další účastníci opět urgovali nařízení výkonu pravomocného předběžného opatření vydaného MÚ [obec] dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně a další účastníci požádali MÚ [obec] o vydání meritorního rozhodnutí. Dne [datum] MÚ [obec] vydal oznámení o pokračování v řízení o odstranění pevné překážky. Dne [datum] Krajský úřad [územní celek] přikázal správnímu orgánu prvního stupně vydat rozhodnutí do [datum] MÚ [obec] ve věci naposledy rozhodl dne [datum] tak, že nařídil odstranění pevné překážky. Proti tomuto rozhodnutí podali manželé [příjmení] dne [datum] odvolání, řízení je tak stále neskončeno (rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], rozhodnutí MU [obec] č.j. [spisová značka] [rok] o nařízení odstranění pevné překážky, oznámení o nerespektování příkazu ze dne [datum], urgence vydání rozhodnutí ze dne [datum] a odpověď ze dne [datum] – emailové zprávy, příkaz Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne [datum], oznámení o pokračování řízení o odstranění pevné překážky ze dne [datum], žádost u uplatnění opatření proti nečinnosti MÚ [obec] z [datum]) ..

11. K podnětu žalobkyně a dalších účastníků správního řízení se k průběhu řízení vyslovil dne [datum] ombudsman, který konstatoval, že MÚ [obec] pochybil, když nerespektoval závazný právní názor odvolacího správního orgánu a při novém projednání věci opakoval stejné nedostatky, které vedly ke zrušení předchozích rozhodnutí. Současně dle názoru ombudsmana pochybil i Krajský úřad, když opatřením proti nečinnosti včas nezareagoval na neschopnost MÚ [obec] řádně pokračovat ve správním řízení a když rozhodnutí MÚ [obec] ze dne [datum] zrušil a věc delegoval k novému projednání na [stát. instituce] nad [příjmení], ačkoliv zjištěný skutkový stav mu umožňoval rozhodnutí změnit, a řízení tak pravomocně ukončit (zpráva ombudsmana ze dne [datum] o šetření ve věci opakovaného projednání žádosti o ručení existence VPÚK). Na svých výtkách zejména pak vůči Krajskému úřadu [územní celek] ombudsman setrval i v závěrečné zprávě ze dne [datum] a se svými závěry seznámil i ministra dopravy (závěrečné stanovisko ombudsmana s návrhem opatření k nápravě ve věci opakovaného projednávání žádosti o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace z [datum], dopis ombudsmana ministru dopravy z [datum]).

12. K otázce existence alternativní přístupových cest se vyjádřil Krajský úřad [územní celek] svým přípisem ze dne [datum] tak, že alternativní přístupové cesty k nemovitostem žalobkyně pro pěší sice existují (chodník [anonymizováno], cesta [ulice] [anonymizováno], cesta zbudovaná manžely [příjmení]), tyto cesty však nelze užívat k jízdě běžnými motorovými vozidly (vyjádření Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum]).

13. Ze sdělení Správy [anonymizována tři slova] podané v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že v období let 2014 – 2019 bylo povolení k vjezdu na území [anonymizováno] vydáno pouze k nemovitosti [adresa] (p. [příjmení] [příjmení]), k nemovitostem [adresa], [adresa] a [adresa] žádné povolení vydáno nebylo, přičemž Správa [anonymizováno] neeviduje žádné zamítnuté žádosti v této věci. Podle ust. §16 odst. 2 písm. l) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je vjezd vozidel vlastníků a nájemců nemovitostí na území [anonymizováno] v souvislosti s jejich užíváním povolen, tzn., že vlastníci výše uvedených nemovitostí mohou vyjíždět ke svým nemovitostem v souvislosti s jejich užíváním na základě zákona výjimky a nemusí od zprávy [anonymizováno] požadovat doklad k vjezdu na území [anonymizováno] (sdělení Správy [anonymizována tři slova] podaném v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

14. Z osobních identifikační údajů žalobkyně uvedených v žalobě soud zjistil, že v době započetí správní řízení o odstranění pevné překážky bylo žalobkyni 74 let.

15. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u Ministerstva dopravy ČR (dopis ze dne [datum]). Ministerstvo dopravy se k žádosti žalobkyně vyjádřilo dopisem ze dne [datum], kterým její nárok odmítlo (dopis ze dne [datum]).

16. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování (sjetinou příspěvků na facebookové stránce [ulice] chata [anonymizováno] z [datum] a [datum], dokladem k vjezdu a setrvání vozidla č. S [číslo] platným pro období [datum] – [datum], dotazem na Správu [anonymizováno], zda žalobkyni byla vydána povolenka k vjezdu k její nemovitosti [adresa], a to kdykoli v minulosti, a jakých pozemků se týká povolení udělené p. [příjmení] č. S [číslo], účastnickým výslechem žalobkyně, výslechem manželů [příjmení]) soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Důkazy urgencí vydání nového rozhodnutí ve věci ze dne [datum], urgencí vydání nového rozhodnutí ze dne [datum] soud neprovedl zejména z důvodu, že byly dodány opožděně.

17. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

18. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

19. Stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou při výkonu státní moci, přičemž tato škoda může být způsobena nesprávným úředním postupem, který je podle § 13 odst. 1 zákona dán rovněž v případě, že nedošlo k učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí zákonem stanovené (věta druhá) nebo v přiměřené (věta třetí) lhůtě. Odpovědnost státu za škodu je odpovědností objektivní, tedy odpovědností, která nastává bez ohledu na zavinění.

20. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k (i) celkové délce řízení, (ii) složitosti řízení, (iii) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, (iv) postupu orgánů veřejné moci během řízení a (v ) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Za účelem sjednocení rozhodovací praxe a urychlení rozhodovacího procesu v řízení o přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení spadající pod ustanovení čl. 6 Úmluvy (a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny) Nejvyšší soud ČR vydal stanovisko pod č. j. Cpjn 206/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu jako R 58/2011 (dále jen„ Stanovisko“), vztahující se k posuzování jednotlivých aspektů vážících se k porušení ust. §13 odst. 1 ve spojení s ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V prvé řadě je proto nutné posoudit, zda konkrétní řízení, jehož nepřiměřená délka je napadána, spadá pod dikci čl. 6 odst. 1 Úmluvy (a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny) a lze na ni aplikovat závěry vyplývající ze Stanoviska. Rozlišením případů, které spadají pod ust. čl. 38 odst. 1, 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy se zabývá početná judikatura vyšších soudů. Tak např. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí č.j. 30 Cdo 1174/2016-230 konstatoval, že ESLP v obecné rovině připouští aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy i na správní řízení, jestliže v něm jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy.

22. Jelikož v daném případě je posuzována přiměřenost délky správního řízení, je třeba pro účely aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a z této Úmluvy vycházejícího Stanoviska nejdříve zodpovědět následující otázky: 1) Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? 2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? 3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy? Tento závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 344/2014-19. Pouze v případě, že výsledek správního řízení pro civilní práva a závazky účastníků je určující, neboli týká-li se jejich existence rozsahu nebo podmínek výkonu, je možné Stanovisko aplikovat.

23. V posuzované právní věci žalobkyně tvrdí nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřeně dlouhého vedení řízení o odstranění pevné překážky na příjezdové komunikaci, která, jak bylo ve správním řízení uzavřeno, tvoří jedinou příjezdovou cestu k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně (sjízdnou běžnými motorovými vozidly) a existuje od nepaměti. Výsledek tohoto řízení tak má přímý vliv na výkon práva soukromoprávní povahy (vlastnictví nemovitostí).

24. Pokud žalovaná odkazuje na závěry uvedené v rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], soud uvádí, že v odkazované právní věci Městský soud v Praze neshledal aplikovatelnost čl. 6 Úmluvy na správní řízení, které se týkalo určení právní povahy komunikace ležící na pozemku sousedícím s žalobkyní, přičemž žalobkyně v tomto jiném řízení ani netvrdila existenci veřejně přístupné účelové komunikaci k nemovitostem v jejím vlastnictví existující od nepaměti. Na rozdíl od žalovanou odkazovaného řízení, se řízení projednávané v této věci týká odstranění překážky bránící žalobkyni v užívání jediné příjezdové cesty k nemovitostem v jejím vlastnictví, existující od nepaměti. Řízení o určení právní povahy této cesty je v tomto ohledu tzv. řízením vedlejším, do jehož vyřešení bylo hlavní řízení (řízení o odstranění pevné překážky) přerušeno.

25. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení o odstranění pevné překážky, když toto řízení dosud trvá (ke dni vydání tohoto rozsudku ještě nebylo pravomocně skončeno) 8 let a téměř 4 měsíce (3 093 dnů). Za počátek řízení soud považuje den, který následuje po uplynutí 30-ti denní lhůty k vyřízení podnětu účastníka správního řízení (§42 zákona č. 500/2004 Sb, správní řád), tedy [datum], neboť v dané věci žalobkyně podala podnět k zahájení správního řízení o odstranění pevné překážky dne [datum]. Konec lhůty soud ztotožnil s datem vydání tohoto rozhodnutí, tedy [datum], když předmětné správní řízení dosud neskončilo a soud rozhoduje dle stavu existujícího v době vydání rozhodnutí (§154 o.s.ř.). Do této doby pak soud započítává i délku způsobenou přerušením řízení po dobu od [datum] do [datum], kdy probíhalo řízení o předběžné otázce určení právní povahy předmětné komunikace, přičemž tato byla vyřešena právní mocí rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] ze dne [datum].

26. Dle Stanoviska zakládá nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě sám o sobě vyvratitelnou domněnku o vzniku imateriální újmy, kdy žalobce je povinen vznik újmy pouze tvrdit, ale již ho nemusí prokazovat. Má se za to, že újma spočívá v nejistotě, které byl v průběhu řízení účastník vystaven. Nad rámec této základní premisy žalobkyně tvrdí, že její prožívání nadměrně dlouhého řízení je zintenzivněno již jen s ohledem na její věk, kdy žalobkyně je po dlouhou dobu udržována v nejistotě, zda přístup k její nemovitosti bude ještě motorovým vozem možný, a jak se má za této situace s ohledem na svůj věk zachovat. V současné době je žalobkyni 82 let, ke své nemovitosti se jinak než motorovým vozem již nemůže dostat, neboť vzhledem k věku a zdravotnímu stavu není schopna překonat pěší chůzí se zásobami na zádech horské převýšení. I pokud by se žalobkyně do nemovitosti dostala, nebyla by bez vozu schopna ji zásobovat a udržovat a navíc by v pobývala v obavě, že jí nemůže být případě potřeby poskytnuta ani odborná zdravotní péče.

27. Dle názoru soudu zadostiučinění ve formě pouhého konstatování porušení práva by v daném případě nebylo dostačující a je tedy třeba poskytnout zadostiučinění v peněžité formě.

28. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění soud vycházel z principů obsažených ve výše uvedeném Stanovisku, kdy vzal za základ částku ve výši 17 000 Kč (s ohledem na zvýšenou míru inflace zejména v posledních dvou letech před vydáním tohoto rozhodnutí – srov. např. internetové stránky Českého statistického úřadu [webová adresa] a též na dobu trvání stále neskončeného řízení), za rok trvání řízení, kdy za první dva roky řízení přiznal částku o polovinu nižší, základní částka peněžitého zadostiučinění za celou dobu řízení proto činí 124 599 Kč. Tuto částku je dále možno snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke kritériím uvedeným ve Stanovisku. Vzhledem ke složitosti řízení, když hlavní i vedlejší řízení opakovaně probíhala na více instancích, včetně soudního přezkumu, soud základní částku snížil o 10%. Naopak soud základní částku navýšil o 27% za postup orgánů, kdy v řízeních docházelo k opakovaným nedůvodným průtahům, kvůli kterým bylo projednání delegováno postupně na dva další prvoinstanční orgány, přičemž po celou dobu žalobkyně projevovala snahu o rychlý postup ve věci, vyřízení urgovala prostými přípisy i za pomoci procesních prostředků (stížnost na nečinnost, stížnost k veřejnému ochránci práv). Překračovány byly nejen lhůty zákonné, ale i lhůty k provedení úkonu (vydání rozhodnutí, výkon předběžného opatření) nařízené nadřízeným správním orgánem ke stížnostem účastníků. Ve věci pravomocného usnesení o nařízení předběžného opatření z [datum] nedošlo po celou dobu řízení k výkonu tohoto rozhodnutí. Správní orgány první instance v některých případech nerespektovaly právní názor nadřízeného orgánu, jejich rozhodnutí byla v jednotkách případů rušena a vracena pro nepřezkoumatelnost. Jak vyplývá ze zprávy ombudsmana, nedůvodných průtahů se dopouštěl i Krajský úřad [územní celek], když rušil prvoinstanční rozhodnutí, ačkoli v určité fázi řízení již měl dostatek skutkových zjištění, aby mohl ve věci meritorně rozhodnout. O dalších 20% pak soud navýšil základní částku z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Žalobkyni, zejména s ohledem na její věk, bylo fakticky znemožněno svoji, dříve hojně navštěvovanou, rekreační nemovitost navštěvovat. Z důvodu dlouhotrvajícího řízení byla (a stále je) udržována v nejistotě, kdy, a zda vůbec, se ještě na svou nemovitost podívá. Současně je stále udržována v napětí ohledně nejistého výsledku řízení, což fakticky znemožňuje možnost psychicky se vyrovnat i s případným negativním výsledkem řízení. Zvýšená frustrace je též dovozována ze skutečnosti, že správní orgány prvního stupně nijak nereflektovaly na opakované urgence účastníků, což zvyšuje pocit frustrace účastníka z dlouhotrvajícího řízení. Po provedeném navýšení o celkem 37% (jednotlivá procenta soud vzájemně sečetl a odečetl) činí výše nemajetkové újmy částku 170 701 Kč. Jelikož tato částka převyšuje částku požadovanou žalobkyní, soud návrhu žalobkyně vyhověl v celém rozsahu, a to včetně zákonných úroků z prodlení jdoucích ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění.

29. Výrok II. je odůvodněn ust. §96 odst. 1, 2 o.s.ř., podle kterých účastník může kdykoli v průběhu řízení vzít žalobu nebo její část zpět, přičemž soud řízení o žalobu v rozsahu učiněného zpětvzetí zastaví. Při jednání, které se ve věci konalo dne [datum], vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v části týkající se úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil.

30. Pasivní legitimace žalované je dána ust. §6 odst. 2 písm. b) zákona, podle kterého za stát jedná příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť byť žalobkyně měla v části řízení, v níž se domáhala náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení jen částečný úspěch, výše plnění záležela na úvaze soudu a z tohoto hlediska jí náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 37 026 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, ze dne 17. 2. 2015) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], doplnění podkladu k výzvě soudu ze dne [datum], replika k vyjádření vedlejšího účastníka ze dne [datum], doplňující vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum]) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč (náhrada za úkony dle paušální odměny) ve výši 6 426 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. S ohledem na ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za uplatnění nároku u příslušného úřadu st. správy.

Poučení