41 C 159/2017 - 348

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalované: Česká republika - [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o žalobě na náhradu imateriální újmy takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 3 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 000 Kč od 9. 12. 2017 zaplacení.

II. Žaloba, aby soud rozhodl, že rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012 sp. zn. [spisová značka] bylo zasaženo do majetkové sféry žalobce, se zamítá.

III. Konstatuje se, že nezákonným úředním postupem, ke kterému došlo v řízení vedené Magistrátem [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 9. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 9. 2017 se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 3 100 000 Kč z titulu nemateriální újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem v řízení před správním orgánem.

2. Žalobce návrh odůvodňuje tím, že se žalobou ve správním soudnictví, podanou k Městskému soudu v [Anonymizováno] domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání SVJ proti rozhodnutí Úřadu městské části [adresa], odboru výstavby a územního rozhodování, ze dne 30. 10. 2012, č. j. [anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch [Anonymizováno] – 1. fáze (etapa 1-3)“. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka] bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, č. j. [Anonymizováno] jako nezákonné a věc vrácena k novému rozhodnutí. Na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu měl Magistrát [Anonymizováno] povinnost vydat nové rozhodnutí do 30 dnů od tohoto rozhodnutí, což však neučinil. Žalobce se tak domáhal ochrany proti nečinnosti. Žalovaná na uvedené reagovala příkazem ze dne 29. 6. 2017, č. j. [anonymizováno], kterým Magistrátu [Anonymizováno] přikázala vydat rozhodnutí, a to do 20 dnů ode dne doručení doplnění odvolání, což žalobce učinil dne 20. 7. 2017. Magistrát [Anonymizováno] ale příkaz nerespektoval a do dne podání žaloby rozhodnutí nevydal. Toto rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 9. 2017.

3. Nesprávný úřední postup žalobce spatřuje v neprojednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě. V prvostupňovém řízení před stavebním odborem Úřadu městské části [adresa] a ve druhostupňovém řízení před Magistrátem [Anonymizováno] došlo k celé řadě nezákonností v podobě průtahů, kdy pravidelně byly překračovány zákonné lhůty. Samotné řízení započalo v roce 2012 a do podání žaloby neskončilo. Žalobce vyčíslil nárok částkou 3 100 000 Kč, z čehož 1 700 000 Kč připadá na zadostiučinění za imateriální újmu za nezákonné rozhodnutí a 1 400 000 Kč na zadostiučinění za imateriální újmu za nesprávný úřední postup.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 8. 1. 2018, ve kterém předně vznesla námitku promlčení, neboť má za to, že žalobce získal vědomost o tom, že došlo ke vzniku údajné nemajetkové újmy nezvěděl nejpozději dne 23. 11. 2012, kdy bylo vydáno předmětné rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno]. Nárok žalobce se tak promlčel nejpozději den 23. 5. 2013. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobce nedefinoval, v čem přesně spočívá nemajetková újma, a rovněž k existenci takovéto skutečnosti nepředkládá žádné důkazy. Tvrzení žalobce o protiprávnosti předmětné výstavby je čistě subjektivní názor, který není ničím podložen. Rovněž žalovaná uvádí, že ačkoli nebyl žalobce v původním řízení brán jako účastník, jeho námitky byly věcně vypořádány, a to stavebním úřadem v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2012 jako připomínky veřejnosti. Žalovaná rovněž rozporuje výši nemajetkové újmy, neboť žalobce její výši nikterak neprokazuje. V poslední řadě žalovaná uvádí, že žalobce je právnickou osobou, která má způsobilost jednat toliko v souvislosti se správou a provozem společných částí domu. Žalobce není vlastníkem ani domu, ani pozemků, které by mohly být záměrem o umístění stavby dotčeny.

5. Při jednání konaném před Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 17. 4. 2018 žalobce rozšířil svůj žalobní návrh, zdejší soud proto vydal usnesení, kterým návrhu vyhověl, a rozhodl tak, že připustil rozšíření žaloby o výrok ve znění: „konstatuje se, že rozhodnutím Magistrátu [adresa] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] bylo zasaženo do nemajetkové sféry žalobce“. Dále byl žalobce při jednání poučen ve smyslu ustanovení § 118a OSŘ, aby doplnil skutková tvrzení odůvodňující výši požadované nemajetkové újmy, jakožto rovněž i skutková tvrzení ohledně příčinné souvislosti tvrzené újmy s nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem.

6. Žalobce k poučení soudu doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 25. 6. 2018, ve kterém uvedl, že výši nemajetkové újmy odvozuje od toho, že členové žalobce jsou vlastníky celkem 30 bytů a 5 nebytových prostor, z toho 1 člen je vlastníkem výlučně nebytového prostoru. Výše požadovaného plnění odpovídá částce 100 000 Kč za jednu vlastněnou bytovou jednotku a žalobce samotného. Požadovanou částku následně žalobce rozdělil v poměru 55 % za nezákonné rozhodnutí a 45 % za nesprávný úřední postup. K příčinné souvislosti žalobce uvádí, že opomenuté účastenství žalobce v územním řízení je vadou řízení, kterou nelze zhojit jinak, že jeho opakováním. Nezákonné rozhodnutí upřelo žalobci právo účastnit se územního řízení, otevřelo cestu k umístění souboru staveb, jež v daném území vzbuzují velkou kontroverzi. Umístění souboru staveb přitahuje závadové skupiny (bezdomovce, narkomany) a zatěžuje původní obyvatele hlukem z umístěného hřiště pro míčové hry. To má vliv i na cenu nemovitostí. Příčinnou souvislost tak žalobce spatřuje v umožnění protiprávní výstavby, která by při předpokládaném sledu událostí nemohla nastat, nebo by nastala v diametrálně odlišné podobě a za zcela jiných podmínek. Pokud by správní orgány dodržovaly zákonné lhůty a postupovaly dle zákona, nedošlo by k zásahu do práva žalobce na spravedlivý proces, v intencích správního řízení, a do práva členů žalobce vlastnit majetek, v rovině zbrzdění růstu hodnoty jimi vlastněných nemovitostí.

7. K doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce se žalovaná vyjádřila podáním ze dne 2. 10. 2018, ve kterém uvedla, že rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] o prvním odvolání žalobce, se týkalo pouze procesní stránky a pokud by toto rozhodnutí bylo způsobilé zasáhnout do sféry žalobce, byl tento stav napraven rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. [anonymizováno] Žalovaná zdůraznila, že za nezákonné nelze považovat rozhodnutí Úřadu [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 30. 10. 2012, ani nové rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. [anonymizováno], která zrušena nebyla a jsou pravomocná. Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že žalobce stále neprokazuje nemateriální újmu, která mu měla vzniknout, a i kdyby vznikla, považuje za dostatečné konstatování porušení práva.

8. Na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu jedna vyhlášeném při jednání konaném dne 11. 7. 2023 rozhodl zdejší soud o změně žalobního petitu tak, že se žalobce domáhá konstatování, že rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [č. účtu] bylo zasaženo do nemajetkové sféry žalobce, dále že zákonným úředním postupem, ke kterému došlo v řízení [anonymizováno] došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 100 000 kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 100 000 kč od 9. 2. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

9. Při jednání konaném před Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 11. 7. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 700 000 Kč za nezákonné rozhodnutí, a co do částky 1 300 000 Kč za nesprávný úřední postup. [jméno FO] soud proto výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení v rozsahu zpětvzetí podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 100 000 Kč jako nárok za nesprávný úřední postup, dále návrh na konstatování, že rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] bylo zasaženo do nemajetkové sféry žalobce, a návrh na konstatování, že zákonným úředním postupem, ke kterému došlo v řízení [anonymizováno] došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce.

10. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy.

11. Z rozhodnutí Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že na základě daného rozhodnutí bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch „[Anonymizováno]“ – 1. fáze (etapa 1-3)“. V rámci rozhodnutí o umístění stavby byl vymezen okruh účastníků, mezi kterými nebyl žalobce výslovně uveden.

12. Z odvolání ze dne 14. 11. 2012 soud zjistil, že žalobce podal proti rozhodnutí Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. [Anonymizováno] odvolání jako opomenutý účastník, v rámci kterého poukázal na to, že odepřením jeho účastenství je celé územní řízení zatíženo vadou ústící v nezákonnost napadeného rozhodnutí.

13. Z rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil, že odvolání žalobce bylo jako nepřípustné zamítnuto, a to s odůvodnění, že odvolání nebylo podáno účastníkem řízení. Z dokladů o doručení připojených k danému rozhodnutí soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

14. Ze správního spisu Městského soudu [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 15. 3. 2013 podal žalobce proti [adresa] Magistrát [Anonymizováno] žalobu proti rozhodnutí ze dne 23. 11. 2012, č. j. [anonymizováno]. Usnesením ze dne 20. 3. 2013, č.j. [spisová značka] k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 20. 3. 2013, č. j. [spisová značka] byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Dne 25. 3. 2013 žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu. Dne 2. 4. 2013 se žalovaný vyjádřil k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku. Usnesením ze dne 8. 4. 2013, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o nevyhovění návrhu na vydání předběžného opatření a nevyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku. Oznámením ze dne 11. 4. 2013 vyrozuměla Městská část [adresa] soud o uplatnění jejích práv jako zúčastněné osoby. Dne 2. 5. 2013 byly soudu doručeny správní spisy a vyjádření žalované ze dne 22. 4. 2013. Dne 13. 5. 2013 učinil soud dotaz účastníkům, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Dne 30. 5. 2013 zaslal žalobce repliku k vyjádření žalovaného. Usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 3. 6. 2013, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o tom, že Městská část [adresa] není osobou zúčastněnou na řízení. Podáním ze dne 3. 6. 2013 vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo zastaveno na základě usnesení Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka]. Dne 12. 6. 2013 byla ze strany žalobce podána kasační stížnost do usnesení Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka], a to z důvodu, že zpětvzetí nepodala osoba oprávněná a žalobce neměl v úmyslu vzít žalobu zpět. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. [spisová značka] Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka] a věc vrátil Městskému soudu v [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Dne 5. 11. 2013 byl žalobce vyzván k doplatku na soudním poplatku. Rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] rozhodl Městský soud o žalobě žalobce tak, že jí zamítnul s odůvodněním, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení a žalovaný tak rozhodl správně rozhodl o odmítnutí odvolání pro jeho nepřípustnost. Dne 3. 10. 2016 podal žalobce proti Rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka]-113 kasační stížnost. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud Rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. [spisová značka] tak, že výrokem I. zrušil rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] a výrokem II. zrušil rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 2. 2017.

15. Z výzvy Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2017, č. j. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce byl vyzván k doplnění odvolání, neboť jak vyplynulo z odvolání žalobce, součástí jeho odvolání nebyly všechny námitky proti napadenému územnímu rozhodnutí a tyto hodlá doplnit až poté, co bude rozhodnuto o jeho účastenství v řízení. Žalobce byl vyzván, aby své námitky doplnil ve lhůtě do 30 dnů.

16. Z vyjádření žalobce ze dne 20. 7. 2017 soud zjistil, že žalobce zaslal v reakci na výzvu k doplnění námitky do odvolání své vyjádření, ve kterém uvedl, že je přesvědčen, že jeho odvolání do územního rozhodnutí netrpí žádnými vadami, pro které by nemělo být projednatelné či o něm nemělo být rozhodnuto. Žalobce uvedl, že odvoláním je napadeno rozhodnutí v plném rozsahu z důvodu nezákonnosti spočívající v tom, že žalobce nebyl účastníkem řízení, ač jím měl být, a řízení je tak zatíženo nezhojitelnou vadou.

17. Ze sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 21. 9. 2017, č. j. [anonymizováno] soud zjistil, že ministerstvo zaslalo žalobci vyjádření k jeho námitce nečinnosti ze dne 25. 8. 2017. V rámci vyjádření uvedlo, že postup Magistrátu [Anonymizováno] shledalo správným a souladným s právními předpisy. Jak vyplynulo z odůvodnění, Ministerstvo pro místní rozvoj založilo svůj názor na tom, že je podstatné, aby musí být účastníkům řízení umožněno vyjádřit se k podkladům řízení před vydáním rozhodnutí. V daném případě má přednost splnění zmíněné povinnosti před příkazem ministerstva č. j. [anonymizováno] ze dne 29. 6. 2017. Zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí počne běžet ode dne předložení tohoto odvolání ze strany stavebního úřadu, což dle informací mělo být učiněno dne 19. 9. 2017, zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí o druhém odvolání tedy dosud neuplynula.

18. Z rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil, že daným rozhodnutím bylo rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítnul. Odvolání bylo projednáno jako přípustné a včasné.

19. Ze správního spisu Městského soudu v [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 30. 10. 2017 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2017, č. j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce do rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, č. j. [anonymizováno] sp. zn. [Anonymizováno] a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Výzvou ze dne 6. 11. 2017 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, a tento byl uhrazen dne 30. 11. 2017. Dne 6. 12. 2017 vyrozuměl soud Městkou část [adresa] o probíhajícím řízení a rovněž vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Podáním ze dne 13. 12. 2017 Městská část [adresa] sdělila, že bude uplatňovat práva zúčastněné osoby. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 5. 1. 2018. Výzvou ze dne 25. 1. 2018 byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalobce se vyjádřil podáním ze dne 14. 2. 2018 tak, že s rozhodnutím bez jednání nesouhlasí. Jednání v dané věci proběhlo dne 7. 10. 2020. O žalobě rozhodl Městský soud v [Anonymizováno] na základě rozhodnutí ze dne 7. 10. 2020, č. j. [spisová značka] tak, že žaloba byla zamítnuta. Právní moc rozhodnutí nastala dne 28. 12. 2020. Proti rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2020, č. j. [spisová značka] podal žalobce dne 7. 1. 2021 kasační stížnost. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud na základě rozhodnutí ze dne 17. 2. 2023, č. j. [spisová značka] tak, že kasační stížnost zamítnul.

20. Soud dále provedl i další navržené důkazy, těchto však nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

21. Na základě shora uvedených skutečností učinil zdejší soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce podal dne 14. 11. 2012 proti rozhodnutí Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. [Anonymizováno] odvolání jako opomenutý účastník. Magistrát o odvolání žalobce do územního rozhodnutí rozhodl na základě rozhodnutí ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno]. Dne 15. 3. 2013 podal žalobce proti [adresa], Magistrát [Anonymizováno] žalobu proti rozhodnutí ze dne 23. 11. 2012, č. j. [anonymizováno]. Podáním ze dne 3. 6. 2013 vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo zastaveno na základě usnesení Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka]. Dne 12. 6. 2013 byla ze strany žalobce podána kasační stížnost do usnesení Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka], a to z důvodu, že zpětvzetí nepodala osoba oprávněná a žalobce neměl v úmyslu vzít žalobu zpět. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. [spisová značka] Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka] a věc vrátil Městskému soudu v [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] rozhodl Městský soud o žalobě žalobce tak, že jí zamítnul s odůvodněním, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení a žalovaný tak rozhodl správně rozhodl o odmítnutí odvolání pro jeho nepřípustnost. Dne 3. 10. 2016 podal žalobce proti Rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka]-113 kasační stížnost. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud Rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. [spisová značka] tak, že výrokem I. zrušil rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] a výrokem II. zrušil rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 2. 2017. Dne 5. 6. 2017 vyzval Magistrát [Anonymizováno] na základě výzvy č. j. [anonymizováno] žalobce k doplnění odvolání. Žalobce na výzvu reagoval dne 20. 7. 2017. Dne 25. 8. 2017 zaslal žalobce námitku nečinnosti. K té se Magistrát [Anonymizováno] vyjádřil podáním ze dne 21. 9. 2017, č. j. [anonymizováno]. Dne 27. 9. 2017, sp. zn. [anonymizováno] rozhodl Magistrát [Anonymizováno] o odvolání žalobce tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítnul. Dne 30. 10. 2017 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2017, č. j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce do rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, č. j. [anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. O žalobě rozhodl Městský soud v [Anonymizováno] na základě rozhodnutí ze dne 7. 10. 2020, č. j. [spisová značka] tak, že žaloba byla zamítnuta. Právní moc rozhodnutí nastala dne 28. 12. 2020. Proti rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2020, č. j. [spisová značka] podal žalobce dne 7. 1. 2021 kasační stížnost. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud na základě rozhodnutí ze dne 17. 2. 2023, č. j. [spisová značka] tak, že kasační stížnost zamítnul.

22. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen zákon o odpovědnosti za škodu) a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

23. Podle § 5 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 6 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

25. Podle § 6 odst. 6 zákona o odpovědnosti za škodu úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

26. Podle § 6 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

27. Podle § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

28. Podle § 7 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Podle § 8 zákona o odpovědnosti za škodu nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Podle § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

32. Podle § 14 odst. 4 zákona o odpovědnosti za škodu uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

33. Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

34. Podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

35. Podle § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

36. Podle § 32 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

37. Podle § 32 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu se nárok promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

38. Podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

39. Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 40. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 platí, že: „co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta). Nejvyšší soud to dovodil v rozsudku ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009. Uvedené má oporu v rozsudku senátu druhé sekce ESLP ze dne 6. 9. 2005 ve věci Volf proti České republice, stížnost č. 70847/01, odst. 31, nebo z rozsudku senátu téže sekce ESLP ze dne 15. 6. 2004 ve věci Houfová proti České republice, stížnost č. 58178/00, odst. 25). Evropský soud k tomu uvedl, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy nenutí státy, aby zřizovaly odvolací soudy či soudy kasační, nicméně stát, jenž takové soudy zřídil, je povinen zajistit, aby se osoby podrobené danému právnímu řádu mohly i před nimi těšit ze základních záruk obsažených v čl. 6 Úmluvy (viz např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 26. 10. 2000, ve věci Kudła proti Polsku, stížnost č. 30210/96, odst. 122). K tomu dodal, že „[…]nemůže být žádných pochyb, že odvolací či kasační řízení spadají pod rozsah čl. 6 Úmluvy. V souladu s tím, délka těchto řízení musí být vzata v úvahu za účelem stanovení, zda celková doba řízení byla rozumná“ (viz tamtéž)“.

41. Soud při hodnocení přiměřenosti délky řízení posuzoval následující otázky: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení. Zároveň soud podotýká, že se jedná o kritéria, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

42. Dle shora zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 platí, že: „složitost případu (řízení) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán (kritérium ad c/), neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného (viz kritérium ad b/). Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí“. K otázce chování poškozeného Nejvyšší soud uvedl, že: „chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o „průtahy“ (užívá-li zákon tohoto pojmu i ve vztahu k chování poškozeného) vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) zákona jím způsobené. Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu“. Dále Nejvyšší soud uvádí, že: „ani skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení (srov. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 18. 4. 2006, ve věci Patta proti České republice, stížnost č. 12605/02, odst. 69). Naopak důvodnost takto podaných opravných prostředků může naznačovat nesprávný úřední postup na straně orgánu veřejné moci, což může být zohledněno jako důvod prodloužení délky řízení spočívající v postupu orgánu veřejné moci (kritérium ad c/)“. K otázce postupu orgánu veřejné moci Nejvyšší soud uvedl, že: „postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Obecné vyjádření žádoucího postupu je ostatně obsaženo např. v § 6 o. s. ř., tedy, že „v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.“ Podobně § 6 odst. 1 věta první spr. ř. stanoví, že „správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Toto pravidlo je po jisté modifikaci uplatnitelné ve všech soudních řízeních i v řízeních před jinými orgány veřejné moci v České republice. Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci (jedná se například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi).“ K otázce významu řízení pro poškozeného bylo ze strany Nejvyššího soudu dovozeno, že: „význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení“. Dále bylo dovozeno, že: „k těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal, neboť jím poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých „typů“ řízení či typových okolností na straně účastníka; tvrdí totiž něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, a je tedy třeba aby existence tvrzeného následku jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus) byly postaveny najisto. Jedná se například o tvrzení, že dlouho trvající řízení vedlo k rodinným neshodám, případně rozpadu manželství. Takto tvrzené a prokázané skutečnosti (subjektivně pociťovaného dopadu nepřiměřeně dlouze vedeného řízení) jsou ovšem předmětem hodnotících úvah až při stanovení výše zadostiučinění“.

43. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je částečně dán.

44. V první řadě se zdejší soud zabýval tím, zda rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] bylo zasaženo do nemajetkové sféry žalobce. V této části žaloby dospěl soud k závěru, že takovýto zásah dovodit nelze. Žalobce odůvodnil domnělý zásah do jeho nemajetkové sféry tím, že nezákonné rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] otevřelo cestu k umístění souboru staveb, tedy umožnění protiprávní výstavby, která by při předpokládaném sledu událostí nemohla nastat, nebo by nastala v diametrálně odlišné podobě a za zcela jiných podmínek. Příčinnou souvislost pak žalobce vyvozuje z toho, že pokud by správní orgány dodržovaly zákonné lhůty a postupovaly v mezích daných zákonem, nedošlo by k zásahu do práva žalobce na spravedlivý proces a do práva členů žalobce vlastnit majetek. Zdejší soud je ale toho názoru, že uvedené je pouze tvrzení, které žalobce nijak neprokazuje. Zdejší soud se ztotožňuje s argumentací žalované v tom smyslu, že předmětné rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] se týkalo toliko procesní stránky, tedy práva žalobce podat odvolání jako účastník územního řízení, jež byl v prvotní fázi opomenut. Tvrzení žalobce o tom, že v případě, že by jako účastník řízení opomenut nebyl, nedošlo by k umístění souboru staveb, je subjektivním hodnocením žalobce, které nemá oporu v provedeném dokazování. Zdejší soud proto dospěl k závěru, že žalobce v řízení neprokázal, že by rozhodnutím Magistrátu [adresa] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] bylo zasaženo do nemajetkové sféry, a proto výrokem II. žalobu v této části zamítnul.

45. Dále se zdejší soud zabýval návrhem žalobce na konstatování, že nezákonným úředním postupem, ke kterému došlo v řízení vedeném Magistrátem [Anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce.

46. Zdejší soud posoudil předmětné správní řízení jako řízení, které není skutkově, ani právně složité. Předmětem odvolacího řízení před Magistrátem [Anonymizováno] byla otázka procesního účastenství, tedy to, zda žalobce je v postavení účastníka či nikoli. Rovněž soud uzavřel, že co se týče významu předmětu řízení, žalobce neprokázal zvýšený význam předmětu řízení. Předmětné řízení není trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Zdejší soud tedy nedovodil zvýšený význam předmětu řízení ani ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

47. Řízení před správním orgánem, v tomto případě před Magistrátem [Anonymizováno] bylo zahájeno podáním odvolání žalobce dne 14. 11. 2012. Magistrát o tomto odvolání rozhodl na základě rozhodnutí ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] , které bylo následně zrušeno na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, č. j. [spisová značka], kdy nejvyšší správní soud rozhod tak, že výrokem I. zrušil rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] a výrokem II. zrušil rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 2. 2017. Následně mělo být vydáno ze strany Magistrátu [Anonymizováno] nové rozhodnutí. Dne 9. 6. 2017 podal žalobce vůči žalované dovolání se ochrany proti nečinnosti, přičemž žalovaná ho přípisem ze den 13. 6. 2017 vyrozuměla, že si žádá stanovisko a spis po stavebním úřadu. Výzvou ze dne 5. 6. 2017, č. j. [anonymizováno] která byla předána k poštovní přepravě dne 9. 6. 2017 a byla žalobci doručena dne 27. 6. 2017, byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Tato výzva byla ze strany Magistrátu [Anonymizováno] učiněna 4 měsíce po vydání zrušujícího rozhodnutí. Prodleva mezi předáním k doručení a doručení však nemůže být dána k tíži žalované, neboť je věcí žalobce poštu si přebírat. Žalobce se následně k výzvě vyjádřil podáním ze dne 20. 7. 2017, tedy podáním učiněným téměř po měsíci od doručení výzvy k vyjádření. I tento čas proto nelze přičítat k tíži žalované. Žalovaná dále rozhodla příkazem ze dne 29. 6. 2017, č. j. [anonymizováno], předaným k přepravě dne 30. 6. 2017 a žalobci doručeným dne 17. 7. 2017, kterým uložila Magistrátu [Anonymizováno] zjednat nápravu ve lhůtě do 20 dnů. Rovněž v tomto případě nutno podotknout, že doba od předání k přepravě a vyzvednutí zásilky žalobcem činí až 17 dní. Přípisem ze dne 31. 7. 2012, č. j. [anonymizováno] vyrozuměl Magistrát [Anonymizováno] žalobce o tom, že vrací překlad odvolání žalobce Úřadu MČ [Anonymizováno]. Dne 25. 8. 2017 uplatnil žalobce další dovolání se ochrany proti nečinnosti spojené se stížností na nesprávný úřední postup. Žalovaná přípisem ze dne 21. 9. 2017, č. j. [anonymizováno] ze dne 21. 9. 2017, předaným k přepravě dne 25. 9. 2017 a doručeným žalobci dne 10. 10. 2017, vyrozuměla žalobce o výsledku jako druhého uplatnění ochrany před nečinností. Žalovaná tak více než po měsíci vyrozuměla žalobce o tom, že nespatřuje důvod k poskytnutí ochrany před nečinností. Na to vydal Magistrát [Anonymizováno] dne 27. 9. 2017 rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], kterým zamítnul odvolání žalobce ze dne 14. 11. 2012. Magistrát [Anonymizováno] tak vydal rozhodnutí téměř 8 měsíců od zrušení původního rozhodnutí ze strany Nejvyššího soudu. Následně se žalobce domáhal zrušení vydaného rozhodnutí správní žalobou a kasační stížností, v obou případech neúspěšně.

48. K postupu správního orgánu a žalobce soud uvádí, že ačkoli byly v řízení patrné dílčí průtahy ze strany správního orgánu, které lze spatřovat zejména v tom, že správní orgán učinil první procesní úkon až téměř 4 měsíce poté, co bylo vydáno zrušující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rovněž zdejší soud spatřuje průtah na straně správní orgánu v tom, že rozhodnutí o odvolání žalobce bylo vydáno až dne 27. 9. 2017, přičemž ale žalobce splnil výzvu k doplnění a své odvolání doplnil již podáním ze dne 20. 7. 2017. Ačkoli tedy soud spatřuje nesprávný úřední postup na straně správního orgánu, kdy správní orgán nerozhodoval v zákonných lhůtách, je třeba rovněž podotknout, že k celkové namítané délce 8 měsíců přispělo do značné míry i to, že docházelo k prodlužování celého řízení v důsledku prodlev v doručování zásilek žalobci, resp. prodlev v jejich vyzvedávání ze strany žalobce.

49. Ohledně celkové délky řízení je třeba rovněž konstatovat, že v mezidobí byla vedena dvě řízení o správních žalobách. První žaloba směřovala proti rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, přičemž toto řízení bylo nejprve zastaveno ze strany Městského soudu v [Anonymizováno], a to v důsledku zpětvzetí žaloby ze strany žalobce. Následně se ukázalo, že zpětvzetí žalobce bylo posouzeno jako podané neoprávněnou osobou a usnesení o zastavení řízení bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem dne 19. 9. 2013 a Městský soud v [Anonymizováno] rozhodoval znovu. Následně bylo vydáno druhé rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno], které bylo následně zrušeno ze strany Nejvyššího správního soudu na základě rozhodnutí ze dne 9. 2. 2017, č. j. [spisová značka]. V daném rozhodnutí Nejvyšší správní soud zrušil rovněž napadené rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno], a tomu věc vrátil k dalšímu řízení. Rovněž druhé rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] bylo napadeno správní žalobou a následně kasační stížností.

50. Na základě skutečností, které se týkají průběhu správního řízení, které je předmětem tohoto sporu, dospěl soud k závěru, že v této části je žaloba důvodná, avšak zdejšímu soudu se jeví jako dostačující konstatování porušení práva, neboť ačkoli, jak je uvedeno výše, zdejší soud shledal, že v rámci řízení před správním orgánem, které je předmětem tohoto odškodňovacího řízení, došlo sice k průtahům na straně správního orgánu, avšak k průtahům nepatrným. V daném případě se nejednalo o průtahy extrémní, a takové, které by výrazným způsobem zasáhly do práv žalobce či jej ovlivnily natolik, že by bylo na místě přiznat nemajetkovou újmu v penězích. Rovněž v kontextu celého řízení před správními orgány i soudy se výše uvedené dílčí průtahy správního orgánu jeví jako zanedbatelné. Zdejší soud proto rozhodl tak, že výrokem III. tohoto rozhodnutí konstatoval, že nezákonným úředním postupem, ke kterému došlo v řízení vedené Magistrátem [Anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce. S ohledem na to, že soud považuje konstatování porušení právo jako dostačující, návrh žalobce na přiznání částky 100 000 kč s příslušenstvím výrokem IV. tohoto rozhodnutí zamítnul.

51. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to s ohledem na to skutečnost, že žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to v části nároku plynoucího z titulu nesprávného úředního postupu, avšak již nebyl úspěšný ohledně nároku plynoucího z titulu nezákonného rozhodnutí.

Poučení