41 C 159/2017 - 449

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] identifikační číslo [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobce] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované] identifikační číslo [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 000 Kč od 12. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 000 Kč za dobu od 9. 12. 2017 do 11. 12. 2017, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 9. 2017 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 3 100 000 Kč z titulu nemateriální újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem v řízení před správním orgánem s následujícím odůvodněním. Žalobce se žalobou ve správním soudnictví, podanou k Městskému soudu v [Anonymizováno], domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání SVJ proti rozhodnutí Úřadu městské části [adresa], odboru výstavby a územního rozhodování, ze dne 30. 10. 2012, č. j. [anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch [Anonymizováno] – 1. fáze (etapa 1-3)“. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka] bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, č. j. [Anonymizováno] jako nezákonné a věc vrácena k novému rozhodnutí. Na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu měl Magistrát [Anonymizováno] povinnost vydat nové rozhodnutí do 30 dnů od tohoto rozhodnutí, což však neučinil. Žalobce se tak domáhal ochrany proti nečinnosti. Žalovaná na uvedené reagovala příkazem ze dne 29. 6. 2017, č. j. [anonymizováno], kterým Magistrátu [Anonymizováno] přikázala vydat rozhodnutí, a to do 20 dnů ode dne doručení doplnění odvolání, což žalobce učinil dne 20. 7. 2017. Magistrát [Anonymizováno] ale příkaz nerespektoval a do dne podání žaloby rozhodnutí nevydal. Toto rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 9. 2017. Nesprávný úřední postup žalobce spatřuje v neprojednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě. V prvostupňovém řízení před stavebním odborem Úřadu městské části [adresa] a ve druhostupňovém řízení před Magistrátem [Anonymizováno] došlo k celé řadě nezákonností v podobě průtahů, kdy pravidelně byly překračovány zákonné lhůty. Samotné řízení započalo v roce 2012 a do podání žaloby neskončilo. Žalobce vyčíslil nárok částkou 3 100 000 Kč, z čehož 1 700 000 Kč připadá na zadostiučinění za imateriální újmu za nezákonné rozhodnutí a 1 400 000 Kč na zadostiučinění za imateriální újmu za nesprávný úřední postup.

2. V podání ze dne 25. 6. 2018 žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že výši nemajetkové újmy odvozuje od toho, že členové žalobce jsou vlastníky celkem 30 bytů a 5 nebytových prostor, z toho 1 člen je vlastníkem výlučně nebytového prostoru. Výše požadovaného plnění odpovídá částce 100 000 Kč za jednu vlastněnou bytovou jednotku a žalobce samotného. Požadovanou částku následně žalobce rozdělil v poměru 55 % za nezákonné rozhodnutí a 45 % za nesprávný úřední postup. K příčinné souvislosti žalobce uvádí, že opomenuté účastenství žalobce v územním řízení je vadou řízení, kterou nelze zhojit jinak, že jeho opakováním. Nezákonné rozhodnutí upřelo žalobci právo účastnit se územního řízení, otevřelo cestu k umístění souboru staveb, jež v daném území vzbuzují velkou kontroverzi. Umístění souboru staveb přitahuje závadové skupiny (bezdomovce, narkomany) a zatěžuje původní obyvatele hlukem z umístěného hřiště pro míčové hry. To má vliv i na cenu nemovitostí. Příčinnou souvislost tak žalobce spatřuje v umožnění protiprávní výstavby, která by při předpokládaném sledu událostí nemohla nastat, nebo by nastala v diametrálně odlišné podobě a za zcela jiných podmínek. Pokud by správní orgány dodržovaly zákonné lhůty a postupovaly dle zákona, nedošlo by k zásahu do práva žalobce na spravedlivý proces, v intencích správního řízení, a do práva členů žalobce vlastnit majetek, v rovině zbrzdění růstu hodnoty jimi vlastněných nemovitostí.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 8. 1. 2018, ve kterém vznesla námitku promlčení, neboť má za to, že žalobce získal vědomost o tom, že došlo ke vzniku údajné nemajetkové újmy nejpozději dne 23. 11. 2012, kdy bylo vydáno předmětné rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno]. Nárok žalobce se tak promlčel nejpozději dne 23. 5. 2013. Dále žalovaná poukázala na to, že žalobce nedefinoval, v čem přesně spočívá nemajetková újma, a rovněž k existenci takovéto skutečnosti nepředkládá žádné důkazy. Tvrzení žalobce o protiprávnosti předmětné výstavby je čistě subjektivní názor, který není ničím podložen. Ačkoliv nebyl žalobce v původním řízení brán jako účastník, jeho námitky byly věcně vypořádány, a to stavebním úřadem v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2012 jako připomínky veřejnosti. Žalovaná rozporovala výši nemajetkové újmy, neboť žalobce její výši nikterak neprokazuje. Žalobce je právnickou osobou, která má způsobilost jednat toliko v souvislosti se správou a provozem společných částí domu. Žalobce není vlastníkem ani domu, ani pozemků, které by mohly být záměrem o umístění stavby dotčeny.

4. Při jednání konaném před Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 11. 7. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 700 000 Kč za nezákonné rozhodnutí, a co do částky 1 300 000 Kč za nesprávný úřední postup. Soud proto řízení co do částky 3 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 000 Kč od 9. 12. 2017 do zaplacení zastavil výrokem I. rozsudku ze dne 11. července 2023, č.j. 41 C 159/2017-348. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode 9. 12. 2017 jako nárok za nesprávný úřední postup, o kterém soud také rozhodoval tímto rozsudkem.

5. Ke konstatování, že rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] bylo zasaženo do nemajetkové sféry žalobce, a návrh na konstatování, že zákonným úředním postupem, ke kterému došlo v řízení [anonymizováno] došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce, výrokem soudu v tomto rozhodnutí nedošlo, neboť soud shledal nárok žalobce na poskytnuté zadostiučinění v penězích důvodný.

6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. července 2023, č.j. 41 C 159/2017-348, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 11. 2023, č. j. 41 C 159/2017-378, soud zastavil řízení co do částky 3 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 9. 12. 2017 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud rozhodl, že rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012 sp. zn. [Anonymizováno] bylo zasaženo do nemajetkové sféry žalobce (výrok II.) konstatoval, že nezákonným úředním postupem, ke kterému došlo v řízení vedené Magistrátem [Anonymizováno] pod sp. [anonymizováno] došlo k zásahu do nemajetkové sféry žalobce (výrok III.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 9. 12. 2017 do zaplacení (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

7. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č.j. 21 Co 45/2024-405, byl citovaný rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. potvrzen (rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., nenapadeném odvoláním, nabyl právní moci dne 21. 10. 2023 a ve výroku II. ve spojení s uvedeným rozsudkem soudu odvolacího dne 22. 4. 2024) a ve výrocích o věci samé III. a IV. a nákladovém výroku V. zrušen a v tomto rozsahu vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalobce se domáhal dvou nároků. Za prvé se jednalo o nárok na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí [spisová značka] ze dne 23. 11. 2012, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa], odboru výstavby a územního rozhodování ze dne 30. 10. 2012, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch [Anonymizováno] – 1. fáze (etapa 1-3)“ a o změně využití území nazvaného „Revitalizace sídlištních ploch [Anonymizováno] – 1. fáze (etapa 1-3)“ plochy pro volnočasové aktivity – hřiště tzv. „[Anonymizováno]“ (dále „nárok 1)“). Za druhé se jednalo o nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup správních orgánů z titulu neprojednání věci stavebním úřadem bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě (dále „nárok 2)“). Ohledně nedůvodnosti nároku 1) na odškodnění nemajetkové újmy z titulu tohoto nezákonného rozhodnutí se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu I. stupně, byť neshledal důvodnou námitku promlčení nároku, neboť rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí [název úřadu] ze dne 23. 11. 2012, byl vydán dne 9. 2. 2017, žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 9. 6. 2017 a žalobu podal dne 27. 9. 2017, tedy před uplynutím promlčecí doby. Ohledně nároku 2) odvolací soud vyzval žalobce k přesnému vymezení jakého nároku se žalobce domáhá. Žalobce svůj nárok 2) dále upřesnil tak, že se domáhá nemajetkové újmy, kterou odvozuje od délky řízení před správními orgány, včetně navazujících řízení před správními soudy, a to od doby, kdy žalobce do územního řízení vstoupil podáním ze dne 29. 10. 2012, do vydání rozhodnutí [název úřadu] ze dne 27. 9. 2017, do doby jeho právní moci. V řízení tak nadále jednáno s Ministerstvem financí jako příslušnou organizační složkou státu podle § 6 odst. 3 OdpŠk, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 118/2020 Sb., kterým bylo novelizováno ustanovení § 6 odst. 3 Odpšk (srov. přechodná ustanovení - Čl. III. zákona č. 118/2020 Sb., viz též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1382/2014). Dovolací soud shledal, že na posuzované řízení, které bylo vedeno před správními orgány, a následně před správními soudy, je třeba nahlížet jako na jeden celek, neboť předmětem správního řízení bylo rozhodnutí o umístění stavby a o změně využití území, které se týká práva soukromoprávní povahy, a to zprostředkovaně práva vlastnického, kdy dotčené rozhodnutí se může přímo dotknout spravované společné části domu či pozemku. K tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/16. Na dané správní řízení tak dopadá § 31a odst. 3 OdpŠk a Stanovisko (Cpjn 206/2010). Námitku promlčení tohoto nároku odvolací soud neshledal důvodnou (bod 50. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu) s ohledem ke znění § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, neboť řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk došlo, skončilo až rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2023, č.j. 8 As 24/2021-90, kterým byla zamítnuta druhá kasační stížnost žalobce. Soudu I. stupně odvolací soud uložil nadále jednat s Ministerstvem financí, posoudit nárok žalobce podle § 31a odst. 3 Odpšk a Stanoviska a vycházet z žalobcem vymezené délky řízení tak, jak ji upřesnil u jednání odvolacího soudu, tj. ode dne 29. 10. 2012 do doby právní moci rozhodnutí [název úřadu] ze dne 27. 9. 2017, č.j. [anonymizováno].

8. V dalším řízení žalobce akcentoval, že poslední ve věci vydané rozhodnutí čj. [název úřadu], sp. zn. [anonymizováno] z 27. 9. 2017 nebylo žalobci dosud doručeno a nenabylo tedy právní moci, nadále tak žádá náhradu nemajetkové újmy za období do 29. 10. 2012 až do 1. 8. 2024, s tím však, že žádá toliko náhradu ve výši již uplatněné 100 000 Kč a ničeho dalšího (soud připustil změnu žaloby v tomto smyslu při jednání konaném dne 1. 8. 2024). Žalovaná v dalším řízení ničeho nového k věci neuvedla, nové důkazy neoznačila a to ani po poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání konaném dne 1. 8. 2024. Žalovaná setrvala na návrhu, aby soud žalobu zamítl, a pokud by soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby, má za to, že postačuje konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Předmětné řízení nebylo dle žalované nepřiměřeně dlouhé, jednalo se o věc složitou po procesní stránce, rozhodováno by bylo ve více instancích, zájem žalobce na věci je pak nutno hodnotit jako spíše nižší, když z řízení také vyplynuly průtahy v doručování žalobci.

9. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a spisovými materiály a takto zjistil a vzal za prokázané následující skutečnosti:

10. Z rozhodnutí Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že na základě daného rozhodnutí bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch „[Anonymizováno]“ – 1. fáze (etapa 1-3)“. V rámci rozhodnutí o umístění stavby byl vymezen okruh účastníků, mezi kterými nebyl žalobce výslovně uveden.

11. Z odvolání ze dne 14. 11. 2012 soud zjistil, že žalobce podal proti rozhodnutí Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. [Anonymizováno] odvolání jako opomenutý účastník, v rámci kterého poukázal na to, že odepřením jeho účastenství je celé územní řízení zatíženo vadou ústící v nezákonnost napadeného rozhodnutí.

12. Z rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil, že odvolání žalobce bylo jako nepřípustné zamítnuto, a to s odůvodnění, že odvolání nebylo podáno účastníkem řízení. Z dokladů o doručení připojených k danému rozhodnutí soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

13. Ze soudního spisu Městského soudu v [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 15. 3. 2013 podal žalobce proti [adresa], Magistrát [Anonymizováno] žalobu proti rozhodnutí ze dne 23. 11. 2012, č. j. [anonymizováno]. Usnesením ze dne 20. 3. 2013, č.j. [spisová značka] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 20. 3. 2013, č. j. [spisová značka] byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Dne 25. 3. 2013 žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu. Dne 2. 4. 2013 se žalovaný vyjádřil k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku. Usnesením ze dne 8. 4. 2013, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o nevyhovění návrhu na vydání předběžného opatření a nevyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku. Oznámením ze dne 11. 4. 2013 vyrozuměla Městská část [adresa] soud o uplatnění jejích práv jako zúčastněné osoby. Dne 2. 5. 2013 byly soudu doručeny správní spisy a vyjádření žalované ze dne 22. 4. 2013. Dne 13. 5. 2013 učinil soud dotaz účastníkům, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Dne 30. 5. 2013 zaslal žalobce repliku k vyjádření žalovaného. Usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 3. 6. 2013, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o tom, že Městská část [adresa] není osobou zúčastněnou na řízení. Podáním ze dne 3. 6. 2013 vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo zastaveno na základě usnesení Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka]. Dne 12. 6. 2013 byla ze strany žalobce podána kasační stížnost do usnesení Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka], a to z důvodu, že zpětvzetí nepodala osoba oprávněná a žalobce neměl v úmyslu vzít žalobu zpět. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. [spisová značka] Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2013, č. j. [spisová značka] a věc vrátil Městskému soudu v [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Dne 5. 11. 2013 byl žalobce vyzván k doplatku na soudním poplatku. Žalobce se k tomuto usnesení vyjádřil 12. 11. 2013, kdy v zásadě brojil proti opětovnému uložení poplatkové povinnosti, následuje sdělení asistenta soudce z 18. 11. 2013, kterým bylo řešeno vrácení soudního poplatku. Soudní poplatek byl složen 25. 11. 2013 [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 29. 11. 2013 byl spis zaslán k žádosti soudu, dále byla řešena žádost o nahlížení do spisu 14. 7. 2014 až do srpna roku 2014. Ve spise následuje rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], kterým byla žaloba zamítnuta, s vyznačenou doložkou 19. 9. 2016. Rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] rozhodl Městský soud o žalobě žalobce tak, že ji zamítl s odůvodněním, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení a žalovaný tak rozhodl správně rozhodl o odmítnutí odvolání pro jeho nepřípustnost. Rozsudek byl doručen žalobci 7. 9. 2016. Dne 3. 10. 2016 podal žalobce proti rozsudku Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka]-113 kasační stížnost. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud Rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. [spisová značka] tak, že výrokem I. zrušil uvedený rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] a výrokem II. zrušil rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že přesvědčení žalobce, že měl být účastníkem územního řízení o záměru, který se má realizovat mj. na bezprostředně sousedících pozemcích (i na tzv. předzahrádkách bytového domu) s domem a pozemkem ve správě žalobce, je správné. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 2. 2017. Spis byl doručen Městskému soudu 8. 3. 2017.

14. Z výzvy Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 6. 2017, č. j. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce byl vyzván k doplnění odvolání, neboť jak vyplynulo z odvolání žalobce, součástí jeho odvolání nebyly všechny námitky proti napadenému územnímu rozhodnutí a tyto hodlá doplnit až poté, co bude rozhodnuto o jeho účastenství v řízení. Žalobce byl vyzván, aby své námitky doplnil ve lhůtě do 30 dnů.

15. Z vyjádření žalobce ze dne 20. 7. 2017 soud zjistil, že žalobce zaslal v reakci na výzvu k doplnění námitky do odvolání své vyjádření, ve kterém uvedl, že je přesvědčen, že jeho odvolání do územního rozhodnutí netrpí žádnými vadami, pro které by nemělo být projednatelné či o něm nemělo být rozhodnuto. Žalobce uvedl, že odvoláním je napadeno rozhodnutí v plném rozsahu z důvodu nezákonnosti spočívající v tom, že žalobce nebyl účastníkem řízení, ač jím měl být, a řízení je tak zatíženo nezhojitelnou vadou.

16. Ze sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 21. 9. 2017, č. j. [anonymizováno] soud zjistil, že ministerstvo zaslalo žalobci vyjádření k jeho námitce nečinnosti ze dne 25. 8. 2017. V rámci vyjádření uvedlo, že postup Magistrátu [Anonymizováno] shledalo správným a souladným s právními předpisy. Jak vyplynulo z odůvodnění, Ministerstvo pro místní rozvoj založilo svůj názor na tom, že je podstatné, aby musí být účastníkům řízení umožněno vyjádřit se k podkladům řízení před vydáním rozhodnutí. V daném případě má přednost splnění zmíněné povinnosti před příkazem ministerstva č. j. [anonymizováno] ze dne 29. 6. 2017. Zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí počne běžet ode dne předložení tohoto odvolání ze strany stavebního úřadu, což dle informací mělo být učiněno dne 19. 9. 2017, zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí o druhém odvolání tedy dosud neuplynula.

17. Z rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] soud zjistil, že daným rozhodnutím bylo rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítnul. Odvolání bylo projednáno jako přípustné a včasné.

18. Ze soudního spisu Městského soudu v [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 30. 10. 2017 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2017, č. j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce do rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012, č. j. [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] (kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby a o změně využití územní v souvislosti se stavbou), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Výzvou ze dne 6. 11. 2017 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, a tento byl uhrazen dne 30. 11. 2017. Dne 6. 12. 2017 vyrozuměl soud Městkou část [adresa] o probíhajícím řízení a rovněž vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. Podáním ze dne 13. 12. 2017 Městská část [adresa] sdělila, že bude uplatňovat práva zúčastněné osoby. Podáním ze dne 5. 1. 2018 se Magistrát [Anonymizováno] jako žalovaný vyjádřil k podané žalobě, správní spis byl zaslán soudu 12. 1. 2018 Výzvou ze dne 25. 1. 2018 byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalobce se vyjádřil podáním ze dne 14. 2. 2018 tak, že s rozhodnutím bez jednání nesouhlasí. Jednání v dané věci bylo nařízeno dne 24. 8. 2020 na den 7. 10. 2020, kdy se také uskutečnilo a věc byla při tomto jednání rozhodnuta. O žalobě rozhodl Městský soud v [Anonymizováno] rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. [spisová značka] tak, že žaloba byla zamítnuta. Dne 9. 12. byl rozsudek doručován, žalobci byl doručen 14. 12. 2020, Magistrátu [adresa]. 12. 2020. Právní moc rozhodnutí nastala dne 28. 12. 2020. Proti rozhodnutí Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 7. 10. 2020, č. j. [spisová značka] podal žalobce dne 7. 1. 2021 kasační stížnost. Podáním ze dne 13. 1. 2021 Nejvyšší správní soud vyzval Městský soud v [Anonymizováno] k bezodkladnému předložení úplného spisu s ohledem k obdržené kasační stížnosti ze dne 7. 1. 2021, spis byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu 25. 1. 2021 dne 1. . 2021 bylo rozhodnuto o zamítnutí kasační stížnosti rozsudkem Nejvyššího správního soudu, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci 20. 2. 2023, doručeno Magistrátu, 3. 4. 2023. Dne 5. 6. 2023 byl spis zapůjčen soudu zdejšímu.

19. Ze správního spisu vedeného Magistrátem [Anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno a prokázáno, že výzvou ze dne 19. 6. 2012 Úřadu Městské části [adresa], odboru výstavby, byl vyzván navrhovatel, Městská část [adresa], k odstranění nedostatků žádosti o umístění stavby Revitalizace sídliště [Anonymizováno], 1. - 3. etapa do 31. 12. 2012. Výzva byla doručována příjemci [Anonymizováno], podle doručenky 20. 6. 2012. Dále je ve správním spisu založeno podání odvolání opomenutého účastníka řízení ze dne 14. 11. 2012, které učinilo Společenství pro dům č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ulice, tj. žalobce, proti rozhodnutí Úřadu Městské části [adresa], odboru výstavby a územního plánování o umístění stavby a rozhodnutí o změně využití územní revitalizace sídlištních ploch [Anonymizováno], první fáze, ze dne 30. 10. 2012 z důvodů, které jsou v odvolání specifikovány včetně námitky, proč s rozhodnutím žalobce nesouhlasí a proč má za to, že mu mělo být přiznáno postavení účastníka v řízení, odvolání obsahuje popsané namítané vady řízení, v zásadě žalobce namítá, že odepřením postavení účastníka správního řízení byl zkrácen ve svých právech, dále uvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadaného rozhodnutí. Dále je součástí správního spisu rozhodnutí z 30. 10. 2012 Úřadu Městské části [adresa], kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané Revitalizace sídlištních ploch, [Anonymizováno] prvá fáze s citovanými ustanoveními stavebního zákona. Rozhodnutí podle doložky nabylo právní moci 17. 11. 2012. Rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] z 23. 11. 2012, č. j. [anonymizováno], bylo odvolání Společenství žalobce jako nepřípustné zamítnuto, toto rozhodnutí bylo vypraveno k doručení 26. 11. 2012. Ve spise je založena doručenka o doručení rozhodnutí, které odesílalo [Anonymizováno] město [adresa], příjemci [Anonymizováno], doručeno bylo dne 9. 10. 2017. Podle další doručenky byl dne 27. 6. 2017 žalobce vyzván k doplnění odvolání ze dne 5. 6. 2017. Rozhodnutím z 27. 9. 2017 Magistrátu [Anonymizováno] bylo rozhodnuto ve věci odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městské části [adresa] ze dne 30. 10. 2012 tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí z 30. 10. 2012 bylo potvrzeno. Dále je ve spise založeno podání Vyjádření k výzvě správního orgánu z 20. 7. 2017, které adresoval žalobce Magistrátu [Anonymizováno], tímto podáním žalobce reagoval výzvu k doplnění toho odvolání. Podáním Magistrátu [Anonymizováno] z 31. 7. 2017 bylo odvolání žalobce vráceno Úřadu Městské části [adresa]. Z listiny Předání spisu se stanoviskem vyplývá, že Městskou částí [adresa] byl zaslán spis odvolacímu orgánu - Magistrátu [adresa]. 9. 2017, spis došel Magistrátu a byl mu předložen s tím odvoláním dne 19. 9. 2017. Dne 27. 9. 2017 bylo Magistrátem [Anonymizováno], Odborem stavebního řádu vydáno rozhodnutí č.j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], kterým bylo potvrzeno napadené rozhodnutí č.j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] ze dne 30. 12. 2012, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Revitalizace sídlištních ploch „[Anonymizováno]“ – 1.fáze (etapa 1-3)“ a odvolání, které proti napadenému rozhodnutí podal žalobce, bylo zamítnuto. Rozhodnutí bylo vypraveno 9. 10. 2017, ale dosud nebylo doručeno žalobci. Součástí spisu je též Sdělení k namítané nečinnosti, které adresovalo Ministerstvo pro místní rozvoj 21. 9. 2017 žalobci, bylo doručeno do datové schránky Magistrátu 25. 9. 2017, plyne z něj, že bylo byla prošetřena namítaná nečinnost, pokud se týkalo rozhodování o žalobcem podaném odvolání právě proti rozhodnutí z 30. 10. 2012 výše uvedenému.

20. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (též jen „OdpŠk“) a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

21. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 118/2020 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle § 6 odst. 2 ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 118/2020 Sb. úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. Podle § 6 odst. 3 OdpŠk ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 118/2020 Sb. není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí. Podle § 6 odst. 6 OdpŠk ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 118/2020 Sb. Úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

23. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Podle § 14 odst. 4 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 30. Podle Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 platí, že: „co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta). Nejvyšší soud to dovodil v rozsudku ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. [spisová značka]. Uvedené má oporu v rozsudku senátu druhé sekce ESLP ze dne 6. 9. 2005 ve věci Volf proti České republice, stížnost č. 70847/01, odst. 31, nebo z rozsudku senátu téže sekce ESLP ze dne 15. 6. 2004 ve věci Houfová proti České republice, stížnost č. 58178/00, odst. 25). Evropský soud k tomu uvedl, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy nenutí státy, aby zřizovaly odvolací soudy či soudy kasační, nicméně stát, jenž takové soudy zřídil, je povinen zajistit, aby se osoby podrobené danému právnímu řádu mohly i před nimi těšit ze základních záruk obsažených v čl. 6 Úmluvy (viz např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 26. 10. 2000, ve věci Kudła proti Polsku, stížnost č. 30210/96, odst. 122). K tomu dodal, že „[…]nemůže být žádných pochyb, že odvolací či kasační řízení spadají pod rozsah čl. 6 Úmluvy. V souladu s tím, délka těchto řízení musí být vzata v úvahu za účelem stanovení, zda celková doba řízení byla rozumná“ (viz tamtéž)“.

31. Soud při hodnocení přiměřenosti délky řízení posuzoval následující otázky: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení. Jedná se o kritéria, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění.

32. Dle shora zmíněného stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 platí, že: „složitost případu (řízení) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán (kritérium ad c/), neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného (viz kritérium ad b/). Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí“. K otázce chování poškozeného Nejvyšší soud uvedl, že: „chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o „průtahy“ (užívá-li zákon tohoto pojmu i ve vztahu k chování poškozeného) vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) zákona jím způsobené. Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení – v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu“. Dále Nejvyšší soud uvádí, že: „ani skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právním řádem (podávání opravných prostředků, námitek atd.), nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení (srov. rozsudek senátu druhé sekce ESLP ze dne 18. 4. 2006, ve věci Patta proti České republice, stížnost č. 12605/02, odst. 69). Naopak důvodnost takto podaných opravných prostředků může naznačovat nesprávný úřední postup na straně orgánu veřejné moci, což může být zohledněno jako důvod prodloužení délky řízení spočívající v postupu orgánu veřejné moci (kritérium ad c/)“. K otázce postupu orgánu veřejné moci Nejvyšší soud uvedl, že: „postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Obecné vyjádření žádoucího postupu je ostatně obsaženo např. v § 6 o. s. ř., tedy, že „v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.“ Podobně § 6 odst. 1 věta první spr. ř. stanoví, že „správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Toto pravidlo je po jisté modifikaci uplatnitelné ve všech soudních řízeních i v řízeních před jinými orgány veřejné moci v České republice. Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci (jedná se například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi).“ K otázce významu řízení pro poškozeného bylo ze strany Nejvyššího soudu dovozeno, že: „význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení“. Dále bylo dovozeno, že: „k těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal, neboť jím poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých „typů“ řízení či typových okolností na straně účastníka; tvrdí totiž něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, a je tedy třeba aby existence tvrzeného následku jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus) byly postaveny najisto. Jedná se například o tvrzení, že dlouho trvající řízení vedlo k rodinným neshodám, případně rozpadu manželství. Takto tvrzené a prokázané skutečnosti (subjektivně pociťovaného dopadu nepřiměřeně dlouze vedeného řízení) jsou ovšem předmětem hodnotících úvah až při stanovení výše zadostiučinění“.

33. Na základě shora zjištěných a prokázaných skutečností, které se týkají průběhu řízení správního a navazujícího soudního, které je předmětem tohoto sporu, dospěl soud k závěru, že žalobní požadavek na přiznání odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup správních orgánů z titulu neprojednání věci stavebním úřadem bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě vzniklé žalobci ve smyslu ust. § 13 OdpŠk včetně shora uvedených navazujících řízení před správními soudy, od doby, kdy žalobce vstoupil do územního řízení podáním ze dne 29. 10. 2012 až do nejméně vydání rozhodnutí [název úřadu] ze dne 27. 9. 2017, které s ohledem k tomu, že dosud nebylo doručeno žalobci, nenabylo právní moci, pak v této zbývající části je žaloba důvodná, přičemž soudu se nejeví jako dostačující konstatování porušení práva. Je zřejmé, že celkové délka správního řízení, které dosud není ve vztahu k žalobci pravomocně ukončeno, a soud na tomto místě připomíná, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, č.j. [spisová značka] výslovně vyplývá, že žalobce byl ve správním řízení poškozen, nebylo-li s ním jednáno jako s účastníkem řízení, přesto mu správní orgán nedoručil rozhodnutí ze dne 27. 9. 2017, byť jím rozhoduje o žalobcově odvolání, a navazujících soudních řízení, výrazně překročila dobu přiměřenou pro projednání věci a výrazným způsobem zasáhla do práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, když zejména soudní řízení vedené před Městským soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 15. 3. 2013 a pravomocně bylo skončeno dne 19. 9. 2016, když bylo prokázáno, že v řízení došlo k žalobcem nezaviněnému průtahu v období od 5. 11. 2013 (kdy uhradil žalobce doplatek na soudním poplatku) do 31. 8. 2016, kdy ve věci nebyl učiněn žádný úkon, tedy po dobu téměř tří let, a následné řízení před Nejvyšším správním soudem bylo pravomocně skončeno 15. 2. 2017. Za této situace se nejeví dostačující toliko konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Soud má za to, že požadovaná částka 100 000 Kč zcela odpovídá horní hranici přiznávaného plnění ve výši 10 000 Kč za první dva roky řízení (29. 10. 2012 – 29. 10. 2014) a 20 000 Kč za každý další rok, v daném případě se jedná o období od 30. 10. 2014 a jen do 27. 9. 2017, kdy bylo vydáno rozhodnutí [název úřadu], kterým bylo posledně rozhodnuto o odvolání žalobce, by se bylo namístě přiznat 3 x 20 000 Kč, tedy tj. celkem 80 000 Kč. Žalobce přitom výslovně prohlásil, že požadované odškodnění žádá za celou dobu trvání řízení od 29. 10. 2012 do dne 1. 8. 2024, resp. výslovně deklaroval, že další částku v souvislosti s tímto řízení nebude na žalované nežádá a svůj nárok částkou 100 000 Kč omezuje. Ohledně celkové délky řízení je třeba konstatovat, že tato je nepřiměřená povaze a složitosti věci, jejíž podstatou bylo v zásadě posouzení otázky účastenství žalobce, přičemž správní orgán se dosud závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu neřídil. V této souvislosti navýšení částky o 20 000 Kč i jen za dobu od 29. 10. 2012 do 27. 9. 2017 je odpovídající žalobci způsobené újmě spočívající v porušení jeho práva na spravedlivý proces. Bylo by pak odepřením spravedlnosti, pokud by soud vyčkával s rozhodnutím do té doby, než-li správní orgán přistoupí k doručení svého rozhodnutí o odvolání žalobce žalobci, a žalobci jeho nárok po proběhnuvším řízení před tímto soudem, v jehož závěru byla soudu zapůjčena originální správní dokumentace, z níž se podává, že dosud poslední konečné rozhodnutí v dané správní věci nebylo žalobci doručeno.

34. Soud posoudil předmětné správní řízení jako řízení, které není skutkově, ani právně složité. Předmětem odvolacího řízení před Magistrátem [Anonymizováno] byla otázka procesního účastenství, tedy to, zda žalobce je v postavení účastníka či nikoli. Co se týče významu předmětu řízení žalobce neprokázal zvýšený význam předmětu řízení. Předmětné řízení není trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Soud tedy nedovodil zvýšený význam předmětu řízení ani ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

35. Řízení před správním orgánem, v tomto případě před Magistrátem [Anonymizováno] bylo zahájeno podáním odvolání žalobce dne 14. 11. 2012. Magistrát o tomto odvolání rozhodl na základě rozhodnutí ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] , které bylo následně zrušeno na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, č. j. [spisová značka], kdy Nejvyšší správní soud rozhod tak, že výrokem I. zrušil rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne 31. 8. 2016, č. j. [spisová značka] a výrokem II. zrušil rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. [anonymizováno] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 2. 2017. Následně mělo být vydáno ze strany Magistrátu [Anonymizováno] nové rozhodnutí. Dne 9. 6. 2017 podal žalobce vůči žalované dovolání se ochrany proti nečinnosti, přičemž žalovaná ho přípisem ze den 13. 6. 2017 vyrozuměla, že si žádá stanovisko a spis po stavebním úřadu. Výzvou ze dne 5. 6. 2017, č. j. [anonymizováno], která byla předána k poštovní přepravě dne 9. 6. 2017 a byla žalobci doručena dne 27. 6. 2017, byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Tato výzva byla ze strany Magistrátu [Anonymizováno] učiněna 4 měsíce po vydání zrušujícího rozhodnutí. Prodleva mezi předáním k doručení a doručení však nemůže být dána k tíži žalované, neboť je věcí žalobce poštu si přebírat. Žalobce se následně k výzvě vyjádřil podáním ze dne 20. 7. 2017, tedy podáním učiněným téměř po měsíci od doručení výzvy k vyjádření. I tento čas proto nelze přičítat k tíži žalované. Žalovaná dále rozhodla příkazem ze dne 29. 6. 2017, č. j. [anonymizováno], předaným k přepravě dne 30. 6. 2017 a žalobci doručeným dne 17. 7. 2017, kterým uložila Magistrátu [Anonymizováno] zjednat nápravu ve lhůtě do 20 dnů. Rovněž v tomto případě nutno podotknout, že doba od předání k přepravě a vyzvednutí zásilky žalobcem činí až 17 dní. Přípisem ze dne 31. 7. 2012, č. j. [anonymizováno] vyrozuměl Magistrát [Anonymizováno] žalobce o tom, že vrací překlad odvolání žalobce Úřadu [Anonymizováno] Dne 25. 8. 2017 uplatnil žalobce další dovolání se ochrany proti nečinnosti spojené se stížností na nesprávný úřední postup. Žalovaná přípisem ze dne 21. 9. 2017, č. j. [anonymizováno] ze dne 21. 9. 2017, předaným k přepravě dne 25. 9. 2017 a doručeným žalobci dne 10. 10. 2017, vyrozuměla žalobce o výsledku jako druhého uplatnění ochrany před nečinností. Žalovaná tak více než po měsíci vyrozuměla žalobce o tom, že nespatřuje důvod k poskytnutí ochrany před nečinností. Na to vydal Magistrát [Anonymizováno] dne 27. 9. 2017 rozhodnutí č. j. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], kterým zamítl odvolání žalobce ze dne 14. 11. 2012. Magistrát [Anonymizováno] tak vydal rozhodnutí téměř 8 měsíců od zrušení původního rozhodnutí ze strany Nejvyššího soudu. A toto rozhodnutí dosud žalobci nedoručil.

36. K postupu správního orgánu a žalobce soud uvádí, že v řízení jsou patrné dílčí průtahy ze strany správního orgánu, které lze spatřovat zejména v tom, že správní orgán učinil první procesní úkon až téměř 4 měsíce poté, co bylo vydáno zrušující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zásadní je však téměř tříletý průtah v správním řízení soudním, který měl na celou dosavadní délku řízení zásadní vliv. Rovněž soud spatřuje průtah na straně správní orgánu v tom, že rozhodnutí o odvolání žalobce bylo vydáno až dne 27. 9. 2017, přičemž ale žalobce splnil výzvu k doplnění a své odvolání doplnil již podáním ze dne 20. 7. 2017. Byť docházelo k určitému prodlužování celého řízení v důsledku prodlev v doručování zásilek žalobci, resp. prodlev v jejich vyzvedávání ze strany žalobce, tyto prodlevy neměly na celkovou dosavadní délku trvání řízení správního zásadní, resp. měly toliko zanedbatelný vliv.

37. Nárok na úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění platném ke dni prodlení žalované, a to až od 12. 12. 2017 do zaplacení, neboť nárok uplatněný žalobou byl předběžně uplatněn u žalované dne 9. 6. 2017 (jak plyne z vyjádření žalované, které žalobce na dotaz soudu výslovně nesporoval), tudíž lhůta 6 měsíců pro uspokojení nároku zakotvená v ust. § 15 OdpŠk uplynula dne 11. 12. 2017 (poslední den lhůty 10. 12. byla neděle, tedy poslední den lhůty připadl na pondělí 11. 12.) a dne 12. 12. 2017 se žalovaná ocitla v prodlení s plněním. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení za období od 9. 12. 2017 do 11. 12. 2017 soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

38. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to s ohledem na to skutečnost, že žalobce měl úspěch pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (co do základu nároku, a ke dni rozhodování soudu i požadované výše), avšak byl neúspěšný, pokud šlo o nárok z titulu tvrzené újmy z nezákonného rozhodnutí, pročež je úspěch i neúspěch obou stran sporu v zásadě shodný.

Poučení